Frenštátská strašidla zvítězila! - Základní škola Tyršova 913, Frenštát

Frenštátská strašidla zvítězila! - Základní škola Tyršova 913, Frenštát

Frenštátská strašidla zvítězila!
Pokud patříte mezi pozorné čtenáře Druhého patra, jistě si vzpomenete, že
jsme v 7. čísle psali o křtu lexikonu Ohrožená strašidla v naší škole a jejím
okolí. Paní učitelka Zdenka Gemrotová pak toto dílo poslala do celostátní
soutěže Náš svět.
Z Národního institutu dětí a mládeže MŠMT přišel 7. května 2010 dopis:
„Milí soutěžící, mám to potěšení oznámit vám, že vaše kolektivní práce
byla oceněna mezi nejlepšími. Talentcentrum, Mgr. Markéta Rausová.“
Blahopřejeme všem žákům 5.C i jejich paní učitelce ke skvělému
úspěchu!
Podruhé v Anglii
Na šestidenním studijním zájezdu navštívili žáci II. stupně místa
a památky, o kterých se učí
v hodinách anglického jazyka.
Po náročné noci v autobusu si
během prvního dne prohlédli
významné
pamětihodnosti
Londýna. Byly to budovy Houses
of Parlament, věž Big Ben
i opatství Westminster Abbey.
Prošli vládní ulicí Whitehall,
podívali se na náměstí Trafalgar
Square a pokračovali kolem
Buckinghamského paláce – královnina sídla. Největší atrakcí na konci dne
byla jízda na vyhlídkovém kole London Eye a krátká ukázka filmu
o Londýně ve 4D. V dalších dnech děti navštívily jeden z nejkrásnějších
Leeds
castle
v hrabství
Kent, městečko
Rochester
zámků
s normandským hradem a katedrálou, poutní místo Canteburry – sídlo
arcibiskupa. V přístavu Portsmouth na jihu Anglie si žáci prohlédli
zrekonstruovanou válečnou loď Warrior z roku 1860 a porovnali s ní
vzhled a vybavení o 100 let starší
lodi „Victory“ admirála Nelsona.
Také loď Mary Rose panovníka
Jindřicha VIII. a její poklady
nabídly
úžasnou
podívanou.
Poslední den v Londýně začal
projížďkou města a připomenutím
období vlády královny Victorie na
místě velkolepého pomníku jejího
manžela prince Alberta. Návštěvou
přírodovědného
muzea
se 70
miliony exponátů, plavbou po řece Temži a procházkou kolem londýnské
pevnosti přes věžový most Tower Bridge se naši žáci s hlavním městem
rozloučili.
Během zájezdu jsme zvládli ujít přes 50 km a ujeli 3 820 km. Hodně
zážitků, dojmů a zkušeností si děti přivezly nejen z poznávání Anglie, ale
i z pobytu v hostitelských rodinách. Získaly pěkné vzpomínky a určitě
i motivaci k dalšímu studiu anglického jazyka.
uč. Světlana Kociánová
Projekt Letem ke klíčovým kompetencím aneb Pohádkou o Raškovi to nekončí.
Minulý týden vrcholil v naší škole sběr papíru.
Co si myslí papír?
Mí prapředkové se poprvé narodili v Číně. Nyní se vyrábějí miliardy kusů
papíru denně. Vyrábí mě tak, že pokácí strom, při pádu mě to ovšem uvede
do bezvědomí, pak už vím pouze to, že mě posílají po celém světě.
Nejraději mám, když ze mě vytvoří knihu nebo nějaký diplom, protože to
jsou věci, které si lidé nechávají. Největší sranda je, když mě potisknou
vtipy, protože když je někdo čte, směje se nejen on, ale i já. Někteří ze mne
skládají různé tvary, vlaštovky, lodičky, čepice a šikovní třeba labutě,
zvířata a říkají mi origami.
Radek Ondryáš 7.A
Pohádka o papíru
Rád bych se vám představil. Jsem papír. Jak vypadám, říkat nemusím,
protože mě jistě znáte. No schválně – podívejte se pořádně kolem sebe.
Opravdu mě nikde nevidíte? Řekl bych, že určitě
ano. Také mě velmi často používáte. Ve škole na
mě píšete, kreslíte, své oblíbené hvězdy máte
vyfocené na plakátech a když chcete někomu
vyznat lásku, tak mu to vyznání můžete „dát“
formou papíru. A právě něco takového se mi stalo
a o tom vám chci vyprávět.
Jednomu pohlednému klukovi se zalíbila jedna
holka. Každý den se na ni díval svýma „pronikavýma“ očima a „tupým“
pohledem bez úsměvu. Té holce ten kluk taky nebyl úplně ukradený. Jenže
nevěděla, co jí chce tím pohledem říct a za každou cenu chtěla, aby první
krok udělal on. Uběhlo asi 14 dní. Kluk už to nemohl vydržet, proto mě
vzal a začal psát a kreslit. Trvalo mu to
hodně dlouho, ale výsledek stál zato. Chodím strašně rád spát,
Napsal básničku. Celou si ji nepamatuji, nechávám si o tobě zdát.
ale ta nejkrásnější část mi v paměti Ve snu vidím tvé oči modré
zůstane navždy:
na tváři lechtají mě
tvé vlasy dlouhé.
Pod básničku napsal: „Nemohli bychom se lépe poznat?“
Hned druhý den ve škole tu holku uviděl, řekl jí: „To je pro tebe“, a předal
jí dopis. Dívka z něj byla potěšena a odpověděla: „Moc ráda tě více
poznám a potěší mě, když mi takové básničky budeš skládat častěji.“
Tímhle chci dokázat, že i já dokážu dát dohromady dva lidi. A nejsou jen
SMS, ICQ atd., ale občas není špatné použít obyčejný papír.
Nikola Španihelová 7.A
Příroda našima očima
Jsem taková malá, nenápadná květina. Mám dlouhý stonek, střapaté listy,
krásný žlutobílý květ s jazykovitými lístky. Obvykle rostu na loukách,
polích, v zahradách a všude možně. Lidé mne berou, jako bych byla nějaký
plevel, který vytrhávají, protože se jim nelíbí, ale se
mnou to je úplně jinak, já jsem krásná květina,
kterou si lidé trhají kvůli tomu, že si chtějí zjistit,
jestli je jejich protějšek má rád nebo nemá. Někteří
si mě utrhnou a začnou mi trhat ty krásné bílé lístky,
které mám, a začnou si říkat: „Má mě rád/a, nemá
mě rád/a“. Jiní si mne zase odnesou domů a pak
mne strčí do tenké vázy a nalijí do ní vodu a myslí
si, že mi to jako nevadí! Kdyby jim tak udělal někdo
to samé. Nebo mne zase trhají staré babiny, které mě potom usuší na
topení, a pak mne prodávají na trhu za 20 Kč. A když ani za tu cenu mne
nechtějí koupit, dávají 10% slevu.
David Žabenský 9.B
Můj strom
Můj strom je pohádkový, velký a dobrodružný. Když si k němu sednete
a čtete si knížku, hned se vám to všechno objeví před vámi a vy jste hlavní
postava. Můj strom měří asi dva nebo tři metry.
Lenka Drnovská 5.C
Můj strom je velmi kouzelný, jeho listy uzdravují
nemocné lidi. Tento strom má tlustý kmen, je
starý, ale vypadá pořád dobře a zdravě. Je jenom
jeden takový strom, a to za naším domem. Denně
spotřebuje sto litrů vody. Nikdo zatím neví, že
jeho listy umí uzdravovat, je to moje velké
tajemství.
Lucie Holušová 5.C
Můj strom je obyčejná hrušeň, mám ji moc ráda, protože mám hrozně ráda
HRUŠKY! Strom je vysoký 5,5 metru, šířka jeho koruny je asi 8 metrů.
Můj strom č. 2 je smrk. Je to náš vánoční stromek. Na Vánoce ho
nazdobíme a než začneme rozbalovat dárky, zapálíme na něm prskavky
a zpíváme koledy. Je to naše tradice.
Věra Svobodová 5.C
Magic Tree je vysoký habr. Bydlí na zahradě
v koutku. Protože je vysoký, tak mi vyhovuje, že
mi dělá stín. Vždy v létě je krásně zelený a na
podzim zase oranžový. Uvnitř bydlí malá víla,
která se jmenuje Letnička Ibišková. Ta strom
ošetřuje, dává mu sílu, lásku, energii a výšku.
Proto mám tento strom tak ráda!
Julie Remencová 5.C
Proč mám rád/a maminku
Protože mi nakupuje hračky a je
hodná. Ještě se se mnou dívá na
Avatar.
Je hodná a učí se se mnou.
A někdy mi čte pohádky. Taky mi
peče buchty. Když přijde z práce, je
hodná.
Je moc hodná a trénuje se mou
matematiku. Mám ji moc ráda. Je
moc milá a odpustí mi skoro
všechno.
Moje maminka je nejlepší.
Hodně dobře mi vaří a je pěkná.
Umí moc pěkně malovat.
Moje maminka mi čte pohádky.
Moc pro mě znamená, je můj
symbol ochrany. Je krásná.
Je nejhodnější, čte mi pohádky
na dobrou noc a pomáhá mi, když
jsem v nouzi, s úkoly.
Znamená to pro mě velký dar.
Koupí mi hezkou hračku a nikdy
mě neopustí. Pochválila mě za
básničku.
Čte mi pohádky. Mám ji moc
ráda, je na mě hodná. Peče nám
buchty, které jsou moc dobré. Jezdí
s námi taky na výlety a odpustí mi,
když něco rozbiju. Nikdy bych ji
nevyměnila. Také mi dělá dobré
svačinky. Češe mi hezké culíky
a kupuje
mi
krásné
hračky
a oblečení.
Moje maminka mě má ráda
a pomáhá mi s učením. Mám ji moc
ráda,
i když
někdy
zlobím
a maminka řve. Nikdy bych ji
nevyměnila. Znamená pro mě
všechno.
2.B
Co pro mě znamená maminka
Až teprve nedávno jsem si uvědomila, jak moc je pro mě důležitá; je to
člověk, který mi dal život, tudíž je životem mým.
Maminka je fajn, znamená pro mě hodně, hlavně je moje kamarádka
a bere všechno s nadhledem, tak to se mi na ní líbí asi nejvíce. Mamka je
prostě mamka, je pro mě víc než táta, mám ráda oba, ale na svět mě dala
ona.
Moje mamča je taková opora celé rodiny, zkrátka
ji drží pohromadě, je pravda, že někdy mi leze na
nervy, ale zase jindy jsem ráda, že ji mám.
Moje maminka pro mě znamená celý život, je to
člověk, kterého mám rád jako nikoho na světě,
udělal bych pro ni cokoli a je pro mě vším, někdy
bych ji ale vyměnil.
Matka je osoba, se kterou jsem od narození vyrůstala. Takže je to
důležitá osoba. Matka je ta, která pomůže, poradí.
Tak, znamená pro mě asi hodně. Vždycky mi něco koupí a mám ji ráda.
I když mě někdy štve, ale to asi každá maminka. Myslím, že si zaslouží to,
ať jsme na ni hodní, i když někdy zlobíme.
Útěchu, pochopení, radost, sílu. Vše dobré, co si dokážete představit. Je
fajn přijít domů a říct: „Čau mami, jsem doma.“
Moje maminka pro mne znamená hodně. Je to přeci moje maminka,
která mi pomáhá, má mě ráda, dělá mi svačiny do školy. Dělá všechno,
abych měl dobré dětství. Mám rád moji maminku.
Matka pro mě znamená oporu, pomoc, ale i kamarádku, která umí pěkně
naštvat.
Je to můj rodič, který mě nezavrhne, ať udělám, co udělám. Mám ji rád.
9.C
Vynález, který by mamince změnil život
vyrobil jsem pro maminku stroj, který každého rozesměje
srdíčko a kytičku. Maminka strčí tatínka do skříně a vyjde už zase
hodný.
vymyslím stroj na uklidňování tatínků. Je to skříň, do které bychom
tatínka strčili a ven by vyšel s úsměvem.
stroj na peníze, který by nikdy nepřestal vyplácet peníze a my bychom
zůstali na dovolené věčně
2.B
Jezdící postel, aby nemusela vstávat z lůžka a aby se v něm dostala
všude, kde by potřebovala.
Univerzálního domácího robota, který sám zaměří nepořádek a cokoli
uklidí.
Moje maminka je docela detailistka, hlavně na
pořádek, takže bych pro ni vymyslela asi nějaký
stroj, který perfektně uklidí.
Stroj, který bych dala mamce k Svátku matek,
by byl nějaký, který za ni uklidí celý dům. Sice se
jí všichni snažíme pomoct, ale mamča je pořád
nespokojená.
Mamince bych vymyslel robota, který bude
dělat všechny domácí práce za ni a ještě bych udělal nějaký oblek na děti,
že by se nemohly hýbat ani mluvit.
Stroj, který by dělal vše za ni a ještě by ji vozil po bytě.
Nový robot, který umí chodit, mluvit a dělat různé domácí práce, třeba
vařit, uklízet, pečovat o lidi, sekat trávu, vysávat a podobně.
9.C
Prší a prší
Archa
Měli jsme zase jednou český jazyk. Zrovna jsme se připravovali na
písemku, ale vtom se přiřítila archa a tři děti. Začali nám číst povídku
o arše, potopě světa a taky nám ukázali malý model archy. Chvíli povídali
a pak zase šli, naštěstí jsme už písemku nestihli, protože za 4 minuty
zvonilo. Archo, děkujeme a přijeď zas. Od tohoto dne začalo pršet a řeky se
vylily z břehů…
Lucie Stupavská 6.A
Déšť
Konečně se oblékám do kraťasů a tílek. A najednou vidím na obloze černý
mrak, říkám si, že to nic není a jdu si hrát. Ale co to? Najednou na mne
spadla kapka a další, další. Je tu liják, prší jako
z konve, ale pořád si hraju venku. Vůbec mi to
nevadilo, cítil jsem čerstvý vzduch a slyšel, jak
kapky pleskají. Byla to paráda, ale co to vidím,
mamce to splavilo záhon čerstvě zasetý. „To snad
ne, jak to zastavit,“ zeptal jsem se mamky. Mamka
odpověděla, že to nejde, a tak jsem se vzdal. Seděl
jsem na stromě a byl mokrý až na kost. A uvažoval
Jiří Blabla 5.A
nad sebou, jestli se mám polepšit.
Prší. Venku je zataženo. Kapky padají ze zamračené oblohy. Je zima,
pořád prší. Ze stromů padají kapky, které když cinknou o trávu, pěkně se
rozprsknou. Já sedím doma, sleduji třpytivé kapičky. Jsou opravdu krásné.
Už mě nebaví se na to dívat, ale chci to zažít, chci
si sáhnout. Dobře, půjdu ven, vezmu si deštník,
anebo ne, půjdu bez deštníku. Je tu hodně žížal.
Ale co to, po pravé straně se objevilo slunce a po
levé straně se objevila duha. Je červená, žlutá, je
modrá, taky zelená. Ale ne, už mě volají rodiče, ale
bylo to dobré, tak zase příště.
Jan Fialka 5.A
Jednoho dne jsem se vzbudila a pršelo, nejdříve jsem si myslela, že to bude
jen jeden den. Pak to bylo druhý, třetí, až už to bylo týden, už mě to
přestává bavit, asi půjdu vynadat mrakům a vytáhnu sluníčko – kéž bych to
uměla! Člověk by si myslel, že docela zmizelo z oblohy nebo v černé díře.
Ale je to lenoch, jenom se mu po zimě nechce vylézt z vyhřáté postele.
Zato kapky neustále padají na zmoklé chodníky z šedivých mraků, které
plují po obloze. A co ty žížaly, které se kroutí všude po chodníku, protože
se nemůžou nadechnout, jelikož jsou na každém kroku kaluže? Ale pak
jsem musela jít do školy.
Jana Káňová 5.A
Co dělám, když prší
Když prší, většinou přijdou i hromy a blesky, to nám nejradši. Protože když
se křižují blesky, následují i výpadky elektrického proudu. To vždycky
taťka zapálí v krbu a já si zapálím svíčku ve své přenosné lampičce, kterou
jsem dostala pod stromeček, vypadá jako od broučků. Když mám
rozpálenou lampičku, už není tak tma. Jdu nahoru
do pokoje, vezmu pár her a jdu dolů. Donesu je ke
krbu a zavolám mamku a taťku a sestru.
Nachystám Člověče, nezlob se a už se hraje. Jé, já
vyhrávám, za chvíli už budu v cíli. Jupí, vyhrála
jsem! Za chvíli nás rodiče pošlou spát, krásně se
mi usíná, protože jsem unavená. A celou dobu,
než usnu, přemýšlím o dešti.
Eliška Káňová 5.A
Prší, je zima, zataženo, mraky vypadají jako vata nasáklá vodou kapající na
zem. Venku široko daleko ani živáčka. Já sedím na židli u okna a vše
pozoruji. Otevřel jsem si okno a zaposlouchal se do rytmu kapek. Najednou
zaburácel hrom a já jsem spadl ze židle, div si sousedi pod námi nešli
stěžovat. Hned jak jsem se zotavil, jsem zavřel okno a šel do špajzu pro
citrón. Potom jsem se vrátil k zavřenému oknu a hle! Už neprší, ale svítí
slunce. Okamžitě jsem se rozmyslel, že vyběhnu ven. Stalo se tak. Ale asi
pět metrů od našeho vchodu jsem si všiml, že nemám boty a v ruce držím
citrón. No nic, jdu domů.
Miroslav Hrbáč 5.A
Jak jsem viděla školní akademii
Ve středu jsem byla na akademii. Šli jsme po první hodině a chvíli trvalo,
než akademie začala, ale pak se ukázala paní ředitelka a říkala, ať si
akademii užijeme. Hned na začátku tančili,
zpívali a předváděli se třeťáci. Potom tančili
prvňáci a deváťáci s písní Večerníček, bylo to
pěkné. Za chvíli tančily minimažoretky, čili
Minisluníčka. Tančily tam deváťačky i páťačky.
Jedna tam přišla a tančila sama, vypadalo to jako
balet, bylo to nádherné. Pak přišla dvě děvčata
a recitovala. Jedna recitovala Kládu. Potom
nastoupily větší mažoretky. Mezi nimi byla
Eliška, Aneta a Adéla. Taky pěkné vystoupení. Hustý byl COMEBACK.
Byla to sranda, ale nic proti doopravdickému COMEBACKU. Pak už
vystupovaly velké mažoretky a nakonec měly holky kšiltovky, vypadaly
jako kluci a kluci jako holky.
Vendula Malinová 5.A
Jak se (ne)vyhnout akademii
Jednou jsem tak šla do školy, byl to normální jarní den. Ale jakmile jsem
vstoupila do třídy, paní učitelka mi oznámila, že když tedy půjdu na to
gymnázium, že budu hrát na akademii. V tu chvíli už jsem se viděla na
pódiu, jak jsem všechno pokazila a všichni se mi smějí. Celý měsíc před
akademií jsem promýšlela se svou kamarádkou plán, jak
onemocnět. Nejdřív nás napadlo, že den před akademií
vypiju litr mléka, na to hodně salámu, to zapiju
minerální vodou a začnu skákat tak, že mi bude do rána
špatně, že ani nevstanu. Potom mě napadalo, že si
stoupnu do strašně studené sprchy a tam zůstanu, dokud
se pořádně nenachladím. Avšak žádný z těchto plánů
nevycházel. Řekla jsem si, že se nedá nic dělat, a tak jsem začala cvičit na
moji kytaru. Pořád mi to moc nešlo a já se fakt bála, že to tam zkazím. Pár
dní před akademií jsme ještě jeli do Itálie, takže jsem nemohla cvičit. A už
je to tady, středa. Strašně se bojím, protože hraju na kytaru úplně sama.
Ráno ve středu jsem se probudila dost brzo, abych mohla cvičit. Ale stejně
mi to nebylo nic platné, protože jsem to vůbec neuměla. Nakonec to ale
stejně nějak dopadlo. Nejlepší vystoupení bylo, jak hráli COMEBACK.
V zákulisí akademie to bylo super. Zatím jsem ale hrála jen pro první
stupeň. Říkala jsem si, že horší bude, když budu hrát pro stupeň druhý. To
nepřežiju. Už jsem stála na schodech před sálem a mám strach. V tu chvíli
ale přijde paní učitelka s programem a oznámí mi, že na programu pro
druhý stupeň nevystupuju. Radostí jsem skoro až skákala a rozběhla se do
sálu, abych mohla držet palce mažoretkám. Vystoupení pro rodiče už bylo
úplně v pohodě. Ale opravdu jsem byla překvapena, že paní učitelka
Pavlasová tančila se svou třídou v puntíkovaných sukničkách. Celá
akademie se náramně vyvedla.
Julie Rampírová 5.A
„Ponožkáři“
Určitě jste si všimli, že ve škole máme ponožkáře. A co to, nebo kdo
to vlastně je? Jsou to ti žáci, kteří
chodí místo v papučích jen
v ponožkách. Jak to vůbec vzniklo?
Proč tak chodí, mají nějaký důvod?
Přemýšleli jsme nad tím dlouho, až
jsme se vydali zeptat nějakého
ponožkáře. Ze začátku se nedařilo žádného
potkat. Ale pak z ničeho nic jsem jednoho
objevila a hned se za ním vydala. Tady jsou
jeho odpovědi:
? Proč chodíš v ponožkách a ne v papučích?
! Protože nějaký strašně milý spolužák mi ukradl papuče ze šatny.
? Proč si tedy nekoupíš nové papuče?
! Já se na to chystám, ale nějak není čas. Ale stejně je to zbytečné, protože
je za chvíli konec školního roku.
? Tak si představ, že by ses ocitl v roli ponožek, co bys na to řekl?
! Že školní chodby jsou děsné špinavé a že je to fajn pocit, protože mám
volnost a nemusím být v papučích. A můžu si klouzat.
? A jak vypadají tvé ponožky po dni stráveném ve škole?
! Vypadají hrozně, jsou špinavé, nejdou pořádně už vyprat. A mamka mi
pořád nadává, že musí kupovat nové.
Ptala se Sabina Tománková 9.C
Projekt Recyklohraní
V tomto školním roce jsme se zapojili do všech pěti úkolů vyhlášených
v rámci projektu Recyklohraní a k dnešnímu dni jsme získali 940 bodů.
6. května jsme odevzdali 20 kg vybitých baterií a máme připravený první
odvoz vyřazeného elektrozařízení.
Zatím poslední úkol vyhlášený v rámci projektu se nazýval „Cesta odpadů“
a naším úkolem bylo zjistit, kam a jak daleko putují separované odpady
z našeho města. K vyřešení tohoto úkolu nám pomohl Ing. Petr Vašíček
z MěÚ ve Frenštátě p. R., který nám poskytl potřebné informace. Ty jsme
zpracovali tabulkově a zde jsou výsledky.
druh
odpadů
směsný
komunální
odpad
objemné
odpady
místo uložení
kdo zajišťuje
svoz
vzdálenost
v km
skládka ASOMPO
fa AVA CZ,
v Životicích
Frýdlant n. O.
13
skládka ASOMPO
fa AVA CZ,
v Životicích
Frýdlant n. O.
13
fa Marius
fa Marius
nebezpečné
Pedersen a.s.,
Pedersen a.s.,
odpady
Hlučín
Hlučín
56
vytříděné
odpady
fa PARTR spol. s
fa AVA CZ,
62
papír
r.o., Slušovice
Frýdlant n. O.
fa NEHLSEN
fa AVA CZ,
plast
Třinec, s.r.o.
Frýdlant n. O.
55
Frýdecká skládka
fa AVA CZ,
sklo
a.s., Staříč
Frýdlant n. O.
23
nápojové
ECOPAK s.r.o.,
fa AVA CZ,
kartony
Ostrava Kunčičky
Frýdlant n. O.
44
fa Strnadel,
kovy
Frenštát p. R.
občané
v místě
fa PARTR spol.
s r.o., pobočka
kovy
Frenštát
občané
v místě
kompostárna
ASOMPO
fa ASOMPO,
v Životicích
bioodpady
Životice
13
Rekordmanem v cestě za svým zpracováním je papír, který putuje 62 km.
Za jarem, za stromy, do přírody…
Jaro je opravdu tady, září v plné své kráse. My se za ním vydali do lesa
do Trojanovic. Provázel nás pan ing. Stanislav Vodrážka, ředitel firmy
Frenštátská lesní, a.s., a všechny změny kolem
nás doplňoval svým vyprávěním. Dozvěděli jsme
se například, že
- v ČR pokrývají lesy 1/3 plochy území
(25 000 km2)
- většina lesů byla uměle vysazena a 55 % všech
stromů tvoří smrk
- tis červený roste nejpomaleji ze všech našich stromů, patří mezi
dlouhověké dřeviny dosahující u nás stáří až 600 let, ve světě až 3 000 let
- modřín nepatří k původním stromům Beskyd a že je jeho dřevo velmi
trvanlivé i pod vodou, proto se používá na vodní stavby
- modřín vydrží pod vodou, hodně modřínových sloupů podpírá stavby
v italských Benátkách
- modřín má z jehličnatých stromů nejmenší semínka, do 1kg se jich vejde
222 000, mezi listnatými je rekordmanem bříza (1 kg je 6 600 000
semínek)
Co k procházce napsaly děti
Vilém: Viděli jsme, jak si se stromem poradili mravenci, jak mu vykousali
celý vnitřek. Nevěděl jsem, že smrk roste přibližně 50 roků a že při těžbě
dřeva umře dost dělníků. Když se dá kmen do pohybu, může někoho
zasypat.
Tomáš: Mě nejvíc zaujalo, jak pomáhá člověku stroj. Chytne strom, uřeže
ho a pak položí na zem. Je ale hrozné, jak to dřevo tahají v kopcích koníci,
když jeden strom váží i 1 tunu.
Jan: Mně se to moc líbilo. Nevím, co vše mám napsat. Ale třeba to, že
voda ze studánky byla sice moc studená, ale dobrá a že
Roman šlápl do vody a málem zašlápl malou žabku.
Tereza: Nikdy by mne nenapadlo, že se stáří stromů
může počítat i podle pater větví. Zajímalo mne to, že
vrcholky hor nebyly kdysi zalesněné, že se proto
jmenují Beskydy.
Ondřej: Den v lese se mi moc líbil. Zaujalo mne, proč
se Beskydám říká zrovna Beskydy. Je zajímavé, že srnkám a jelenům
chutná něco jiného, jedni okusují kůru stromů, jiní pupeny a větvičky
listnáčům. Podle pařezů si budu pamatovat, že od stroje jsou rovné, od
kácení člověkem je na nich schodek.
Daniel: V lese se mi líbilo. Líbilo
se mi, když nám pan lesník říkal,
jak stroje řežou stromy, jak si je
zachytí, aby nespadly. Musí být
nebezpečné a těžké, jak klády tahají
koně.
Lucie H.: V lese se mi moc líbilo.
Stromy vyžrané od mravenců
vypadaly jako mistrovské dílo! Byl
tam čerstvý vzduch. Pan lesník nám
říkal různé zajímavosti. Já jsem
třeba vůbec nevěděla, že na
špičkách hor nebyly kdysi stromy
a že se podle větví dá poznat stáří
stromů.
Kristýna: Les je vždy zajímavý.
Líbilo se mi, jak si stromy poradí,
když jsou zraněné, okousané zvěří,
jak se jim rána zacelí. Je to
podobné, jako když se třeba
řízneme a vytvoří se nám strup.
Zaujalo mne, jak si tím, že spočítám
patra větví, spočítám, kolik má roků
strom. Výlet byl fajn, mohli jsme
tam být klidně déle. Akorát si
myslím, že by pak cestu domů
některá děcka nevydržela.
Lenka: Nejhezčí byla dřevem
upravená studánka. Voda v ní byla
úplně jiná než ta, co nám teče
z kohoutku. Nelíbilo se mi, že
někteří kluci trhali kytičky. Byla
jsem překvapena tím, že některé
stromy měly v kmeni velké díry.
Žili v nich mravenci. Prohlédla
jsem si cestičky, které dělá stromům
kůrovec. Vůbec jsem nevěděla,
k čemu jsou různá dřeva – okna
v seníku, že se jimi dostanou k senu
jen samice s mláďaty a srnci a jeleni
tam kvůli paroží nevlezou. Seník si
musí obejít. Je to velmi dobře
vymyšleno.
5.C
Sportovní úspěch – Pohár rozhlasu
V úterý 11. května přivítalo hřiště ZŠ Záhuní soutěžící veliké akce
s názvem Pohár rozhlasu. Byla to atletická soutěž s pěti disciplínami: běh
na 60 metrů, skok vysoký, skok daleký, hod míčkem, vrh koulí, štafeta
a dlouhý běh. Soutěžily čtyři kategorie: mladší dívky, starší dívky, mladší
hoši a starší hoši.
Nejdříve se běželo 60 metrů. Dařilo se nám a všichni bojovali statečně.
Většina se navzájem povzbuzovala, čímž se nabudila super atmosféra.
Umístění byla výborná a šlo se na další disciplínu –
skok daleký. Tam jsem se šla podívat, zrovna skákala
Leona (jedna z nejlepších sportovkyň). Měla poslední
pokus, neboť předchozí dva byly přešlap. Chtěla skočit
co nejdál, a tak se asi hodně snažila, to se ji však stalo
osudným. Rozběhla se, odrazila a skočila. Doskok
dopadl hrozně. Úplně si vyvrtla koleno a svalila se na
zem, okamžitě se volala záchranka. Naložili ji a jeli do nemocnice.
Pak se pokračovalo. Dost mě udivil výkon Nikoly Tkáčové, která skočila
opravdu hodně. Dále jsme šli na skok vysoký, na který jsem byla vybrána
i já. Začínalo se na 110 cm. Soupeřky pomalu ubývaly, až jsme zůstaly dvě.
Já a Katka (ze Záhuní). Nejnapínavější byla výška 125 cm, na které jsme
obě skončily. Kluci skákali asi od 115 cm. Dva kluci se probojovali do
prvních čtyř míst. Dále se házelo koulí
a míčkem. Bohužel jsem ani jedno neviděla,
protože jsem se připravovala na štafetu. Štafeta
byla před námi a všichni byli nervózní. Každý
se připravil na své místo a už to začalo –
START. První běžela Káťa, ta nám díkybohu
udělala náskok, předala Denise a ta výborně
přebrala kolík. Náš náskok se zvýšil. Tak
a byla řada na mně. Bez nějakých velkých problémů jsem přebrala kolík
a pelášila dál. Naštěstí jsem kolík předala bez problému a Sára mohla utíkat
do cíle. Hned co přebrala Nikola (ze Záhuní) kolík, pelášila, jako by ji
pronásledoval vrah. Do cíle bylo asi sedm metrů a náš náskok se zmenšil na
jednu čtvrtinu. Naštěstí jsme to stihli a vyhráli!!! Okamžitě jsem si
oddechla a šli jsme se radovat. Taky mě překvapili starší kluci. Ze začátku
měla Záhuní náskok a ten si podržela skoro do konce. Naštěstí Tomáš Hopp
vyrovnal náskok a nakonec to vytáhl na vítězství, což bylo super. Další byl
dlouhý běh, my jsme (mladší dívky) běžely 600 m. Opět jsem byla do
tohoto boje nasazena. Připravit, pozor, START. Hned po startu jsem se
zařadila za první holku, moji kamarádku z Tyršovky. Udělala jsem si
náskok asi o půlku kolečka. První kolo bylo v pohodě, druhé už bylo dost
hrozné a ve třetím jsem popadala dech. Ale pořád jsem se za Denisou
držela. Ke konci začala zpomalovat a bylo vidět, že už nemůže jako já.
Blížila se poslední závěrečná rovinka. Vyhecovala jsem se a Denisu
předběhla. Tak jsem doběhla jako první a myslela jsem, že je můj konec.
Pak jsem se skoro odplazila do šatny a čekala na výsledky. Jupííííí, vyhráli
jsme (sice tak tak, ale stejně). Měla jsem radost, že i já jsem mohla pomoct
k vítězství naší školy. Už se těším na další kolo v Novém Jičíně.
Lucie Stupavská 6.A
Do okresního kola Poháru rozhlasu postoupila všechna čtyři naše družstva.
Tyto závody se ale kvůli dešti neuskutečnily, takže na základě výsledků ze
Záhuní postoupily do krajského kola družstva starších chlapců a mladších
děvčat!
Blahopřejeme!
Rozhovor s Ladou Chromelovou (nejen o obrázcích v našem časopise)
1. Jak využíváš volný čas a jaké kvůli exkurzím, které bývají
jsou tvoje kroužky?
zajímavé.
Většinou jsou to kroužky (kytara, 3. Je pro tebe trápení se učit?
klavír, počítačová grafika, tančení Samozřejmě, neznám člověka,
street dance a Druhé patro, i když kterému by to nedělalo problémy
obrázky kreslím doma nebo někdy a kterého by to bavilo.
ve škole v nudných hodinách, kde 4. Když vystupuješ, máš stres?
mi to dovolí :D), které mě baví, pak Jo, každý ho má. Ale když
kamarádi, můj mladší bráška, vystupujete s čímkoliv a je vás víc,
procházky se psem, a samozřejmě je čím dál tím menší. Nejlepší lék
i počítač, televize atd… :D
na stres před vystupováním je, že
vůbec nic nestíháte, tím pak úplně
na všechen stres zapomenete a jen
se snažíte být na pódiu včas. Za ten
velký šrumec, stres a nestíhání stojí
potlesk, to pak z vás všechno
spadne a odcházíte s úsměvem
domů. :D
5. Kolik času se nudíš?
To jsem ještě nikdy nepočítala, ale
určitě se nudím jako každý, když je
třeba škaredé počasí a nemůžete jít
ven.
6. Jaké je to být v kůži blondýny?
Dobré, zatím beru všechny narážky
ze srandy a ráda se kolikrát tomu
taky zasměju, aspoň je na co se
2. Jaký je to pocit kreslit pro Druhé vymlouvat, když něco nepochopím.
7. Už víš, co budeš dělat do
patro?
Výborný a taky každý, kdo něco budoucnosti?
napíše, nakreslí nebo vyfotí do Škola, škola a škola. No, přemýšlím
Druhého patra a to se objeví o škole se zaměřením na
v časopisu, který si ostatní kupují, architekturu nebo počítačovou
zjistí, že i v něm je kousek něčeho, grafiku. Ale nic není jisté, klidně se
v čem je dobrý. Má to i spoustu může všechno změnit, mám ještě
výhod, třeba uvolnění z hodiny přibližně rok.
Otázky vymýšleli spolužáci z 8.A
Osvětim
Do města „Smrti“ jedeme v radostné, ale i neradostné náladě. Při
příjezdu tábor vypadá nevinně, ale myšlenky jsou děsivé. Při příchodu přes
terminál dostáváme každý přijímač a sluchátka, do kterých nám naše
průvodkyně vypravuje historii. Procházíme kamenitou cestou pod falešným
nápisem „Práce osvobozuje“. Přes vstupní bránu se nám ukazují bloky, do
kterých se půjdeme podívat. Ještě
než vejdeme do bloku, tak nás
průvodkyně zastavila před tím
prvním a líčila nám nástupy a chod
týdne v tomto táboře. Přicházíme
do první místnosti tohoto bloku
a vidíme na zdech fotografie, které
na pohled mrazí člověka na
zádech.
Průvodkyně
vypráví
o příjezdu prvních lidí do tábora. Židé, kteří byli zatčeni v cizině, museli
ujít nebo jet přeplněným vagónem až 2 000 km. V této místnosti je také
urna s prachem obětí tohoto masového vyhlazování. Slouží k uctění
památky všech, kteří zde zanechali života. Horko nás tlačí do dalšího
bloku, v němž jsou další fotografie a věci. V tomto bloku je také sádrový
model plynové komory a spalovny. Na modelu se mačká tisíc nahých lidí
čekajících na koupel, ale místo toho dostanou dávku Cyklonu-B. Cyklon-B
je plyn, kterým se vraždilo v táboře. Procházíme kolem vitríny
s granulkami této látky. Při reakci s další látkou vytvoří smrtící plyn. Tyto
granule se dodávaly v plechovkách o hmotnosti asi jednoho kilogramu.
Procházíme chodbou a pomalu se vynášíme do prostor 2. patra, kde
v proskleném prostoru leží asi 7 tun vlasů. Vlasy se používaly na různé
žínky, ručníky, ubrusy atd.
Pohledem na to se nám zastavil
dech. Opouštíme tento blok
a s děsivými myšlenkami jdeme
do dalšího. V místnostech tohoto
bloku
jsou
v
prosklených
prostorách uloženy boty. Je jich
38 000. V některých případech se
našly i páry. Poblíž je další
prosklený prostor, ale tento
oplývá hrnci, pánvemi, kartáči, hřebeny, krémy na boty a dalšími věcmi.
Vedle ve vitrínce bylo nashromážděno 40 kg brýlí. V dalším bloku jsou
sprchy a ubytování pomocníků velitelů SS, ale také samotky a mučící
místnosti. Procházíme sklepem a nahlížíme do prázdných malých temných
a děsivých cel. O kousek dále jsou samotky. Je to místnost, která je asi 1 m2
široká a 2 m vysoká. Dostávalo se do ní spodem, ale člověk musel „po
čtyřech“ jako pes. Vycházíme po schodech ze sklepa a na konci chodby
vidíme přenosnou šibenici. Vyšli jsme z bloku a jdeme vedle mezi
2 budovy, kde se nachází „dvůr“, na kterém byly popravy a různě mučeni
lidé. U zdi tohoto dvora vidíme květiny a svíčky turistů, jež chtějí uctít
památku zemřelých. U patníků stojí velké kůly, na které byli lidé
zavěšováni a tím mučeni. Opouštíme tento prostor a pomalu přicházíme
k plynové komoře. Zvenku vypadá tato budova jako velká „udírna“, avšak
zdání klame. Je to budova, která je zasypána hlínou, aby nešel cítit zápach
těl a ostatní lidé nevěděli, že je to plynová komora. Přicházíme do komory
a ta nás vítá neomítnutými zdmi a střešními šachtami, do kterých se házel
smrtelný plyn. Hned vedle v místnosti je spalovna, kterou ovšem také jen
procházíme. Jsou vidět 4 velké pece, do kterých se dopravovala těla
mrtvých. Po hrůzném zážitku z plynové komory se odebíráme do
terminálu, kde odevzdáváme sluchátka a přijímače. Vyrážíme autobusem
do 3 km vzdálené Brezinky.
Vystupujeme z autobusu
a hned nás pohltí velikost tohoto
tábora, který dosahuje velikosti až
142 ha. Procházíme pod vstupní
branou, do níž se půjdeme po
výkladu podívat. Míříme do první
„koňské stáje“, kde spali lidé.
Vstupujeme do jedné z nich
a vidíme dřevěné postele, které
jsou blízko u sebe. Uprostřed stáje
se táhne velká šachta pro komín, který rozváděl teplo. Avšak toho tepla
nebylo moc, protože lidé dostávali na den jeden kyblík uhlí. To ani tento
mohutný komín pořádně neroztopí. Přecházíme do další „stáje“ kde jsou
tzv. sprchy a WC. Vypadá to jako obrovský betonový kvádr, v kterém jsou
otvory (konkrétně 67) na vykonání potřeby. Na to jste dostali pouze
5 sekund. Je to nepředstavitelné. Po prohlédnutí se odebíráme do
posledního místa našeho zajímavého výletu, čili na strážní věž. Z této věže
je krásně vidět na celý děsivý tábor. Nahoře se musíme rychle vystřídat,
protože je tam mnoho lidí, kteří si chtějí také udělat snímek a podívat se.
Scházíme dolů a loučíme se s průvodkyní.
Po spočítání žáků a poděkování průvodkyni za výklad, nastupujeme
do autobusu. Kdybych měl zhodnotit tento výlet, tak bude určitě kladný.
I když byl deprimující při některých historických příbězích. Chtěl bych
uctít památku lidem, kteří se do tohoto „pekla“ dostali. A zároveň
poděkovat průvodkyni, že to s naší skupinou zvládla.
Tomáš Hopp 9.C
Co mi udělá radost
mi udělal radost táta, když mi koupil
velké auto
mě potěšilo, když jsem udělala sama
kotoul na kladině v gymnastice
jet vlakem a jezdit u babičky trasy
na kole
že mi maminka koupila časopis na
čtení o Spiedermannovi
když se naučím jezdit na skyboardu
a na kole, když dostanu nové auto,
časopis, a když si jdu hrát na počítač
mi dělá radost, že mám za týden
narozeniny
když s maminkou pleteme věnečky,
ještě mi udělá radost, když si hraji
s Markétkou, Míšou a Lucinkou, také
s Terezkou. A nejvíc mě baví učit se
doopravdická pistole, mít doopravdy
zmrzlinový svět a chodit každý den do
kina.
1.B
Co mi zkazí radost, náladu
nějaká známka, třeba trojka. A ještě poznámka.
když dělám násobilku
když furt prší
přes víkend nešla televize a internet
nemám si s kým hrát
nemůžu jezdit na motorce
já mám furt radost
když jsem vstávala, chtěla jsem si vzít šaty, ale pršelo
zkazilo mi náladu, že mi umřel králík a morče
2.B
Čím udělám radost rodičům
budu se dobře učit a že dostanu na vysvědčení samé jedničky. A potom bych byl
strašně hodný a pomáhal nemocný lidem.
kdybych byla hodná, dárkem a květinou. A nejvíc kytkou, srdcem z papíru nebo
z perníku, kdybych jim udělal večeři nebo snídani.
kdybych uklízel anebo dostal z prvouky jedničku
já bych tatínkovi dal bonboniéru ve tvaru ryb a k tomu perníkové srdce a na tom
mašli a pomohl bych mu. Mamince bych dal svíčku a na ní srdce a pozvánku na
její oblíbený film a zahrál bych na flétnu.
Chtěla bych jim vyjádřit, jak moc je mám ráda a že je mi líto, že je někdy
neposlouchám. Nebo jít s nimi někam, kam jít nechci, ale oni beze mne nepůjdou,
i když by je to bavilo. A když nejsou doma, uklidit.
3.B
Čím udělám radost sám sobě
myšlenka, že vím, že jsem na vše připravená, a největší radost mi stejně udělá,
když si splním nějaké přání
zapnu televizi a pustím si „Óčko“
budu v pokoji uklízet a oblečení dávat do skříně
pouklízím svůj pokoj
naučím se vařit… Mamka, taťka a sestřička půjdou třeba ven a já mezitím
uvařím oběd.
dokážu něco, co ještě nikdo nedokázal
někoho potěším, něco se naučím
když jsme si kupovali auto – Škodu Oktávii
nebudu zlobit tatínka a maminku
pořádně uklidím skříň
vyrobil jsem si nový šíp k luku
budu celý den venku
pomáhám lidem, kteří jsou nemocní, staří apod.
koupil bych si psy a notebooky. Chodil bych hrát tenis.
když potěším babičku (dárkem), budu také rád
udělat si radost tak, že budeme hodní, je těžké. A to bylo moje přání, abych
nezlobila rodiče…
5.A
Jak jsem potkal štěstí
Jednoho dne jsem šel ze školy domů. Byl to obyčejný den, ale v tu chvíli,
jak jsem přišel domů, se všechno změnilo. Doma mi řekli úžasnou zprávu,
v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě. Ta zpráva
mě potěšila natolik, že mě to málem rozbrečelo radostí!
Dozvěděl jsem se, že budu hrát hokej za Rožnov pod
Radhoštěm. To byla ta nejlepší zpráva v mém životě, nikdy
na to nezapomenu. Měl jsem šílenou radost! Můj první
trénink byl hodně těžký, měl jsem velkou trému, nikoho jsem tam neznal,
ale pak už to bylo lepší. Pak už jsem si zvykl a oni též. Hned, jak jsem tam
zapadl, mě to začalo bavit ještě víc, než mě to bavilo! Je tam super kolektiv
i trenér je tam super! Každý trénink je makačka, ale i sranda, hodně se tam
nachlamu! Tohle to štěstí nikdy nezapomenu, bylo to super dozvědět se
tuhle zprávu, jsem moc za to rád! Nikdy na to nezapomenu, jak mi tlouklo
srdce! Byl to nádherný pocit.
Adam Rašner 8.A
Štěstí potkáváme každý den. Přijde náhodně a náhodně taky odejde. Je
jenom na něm, kdy se odváží za námi přijít. Naposledy za mnou přišlo,
když jsem jel včera na kole a nějaký blázen kolem mě s autem jel dost
rychle a málem mě srazil. Ale naštěstí jsem cítil, jenom jak se mi opřel
o koleno. Nevím, co to bylo zač, ale v té době jsem si uvědomil, že už jsem
mohl ležet někde v nemocnici a taky jsem to nemusel přežít. Takže si
myslím, že jsem měl asi hodně štěstí. Štěstí je hodně dobrá věc, někdy umí
zachránit mnoho životů a chodí jen za tím, kdo si to zaslouží.
Lukáš Štefek 8.A
Jak se na mě usmálo štěstí
Štěstí se na mě usmívá málokdy. Obzvlášť ve škole. V písemce mám třeba
místo jedničky dvojku o bod. Vždy mě to dokáže naštvat. Ale dívám se
dopředu a snažím se, aby se to pokud možno opakovalo co nejméně. Jinak
mám pocit, že se mi štěstí trochu vyhýbá. Přesto si vzpomínám na jeden
okamžik, kdy se na mě opravdu usmálo štěstí a to hodně. Jednou jsem šel
s mamkou a sestrou do města a když jsme se chystali přejít cestu, jelo auto.
Já jsem na přechod šel a jelo další auto. Mamka se sestrou
zůstaly stát. To auto začalo obrovsky brzdit, úplně se mu
začalo kouřit od pneumatik. Sestra reagovala rychle
a snažila se mě stáhnout zpět na chodník. Nepodařilo se,
ale to nevadilo. Přežil jsem. Potom mamka seřvala řidiče,
že má dávat pozor a šli jsme dál. Tohle byla situace, na
kterou nikdy nezapomenu. Tady se skutečně na mě štěstí usmálo velkým
širokým úsměvem.
David Šindler 8.A
Projektový den NAŠE MĚSTO
Na sedmáky letos opět čekal projektový den s názvem Naše město. Hned
v první hodině se všichni sešli ve třídě, dozvěděli se, co vše je čeká,
a vylosovali si skupiny, ve kterých
měli strávit dalších pět vyučovacích
hodin. Aby získali základní přehled
o minulosti i současnosti Frenštátu,
dostali k prostudování laminované
pracovní texty a také čtyři strany
pracovních listů, do kterých pak měli
dopisovat získané informace. Každá
z pěti skupin dostala svůj „jízdní řád“,
takže všichni věděli, kam mají jít.
S nejstarší historií Frenštátska se seznámili prostřednictvím pověsti
Bohumíra Četyny Krajina černá lesem. V dějepise se věnovali materiálům
k historii města, dozvěděli se také, kde hledat ve Frenštátě pamětní desky či
sochy. V zeměpise zakreslovali do mapy putování po zajímavých místech
ve městě a zdůvodňovali, proč by zavedli návštěvníky právě tam. Podobný
námět měla i angličtina – žáci si připomněli, že koncem 19. století se hodně
lidí z Frenštátska vystěhovalo do Texasu. Teď se jejich potomci vydávají
navštívit rodiště svých prarodičů a protože už neumí česky, mají jim
poradit, co je ve Frenštátě a v jeho okolí zajímavé. Přírodopis poskytl
zajímavé informace o památných stromech ve Frenštátě, ale i stromech jako
součásti krajiny a jejich významu pro člověka.
Žáci hodnotili tento projektový den jako zajímavý a se svými učiteli se
shodli v tom, že byla veliká škola, že kvůli deštivému počasí nemohli
vyrazit přímo do města, ale museli se prozatím spokojit s fotografiemi
a obrázky. Učitelé žákům slíbili, že až to počasí umožní, vydají se společně
na prohlídku města, aby vše viděli na vlastní oči.
Jak by mohly vypadat novinové zprávy o této akci
Tyršovka protestuje – nechceme se učit normálním způsobem!
Žáci 7. Tříd ZŠ Tyršova se ve čtvrtek 13. dubna 2010 zúčastnili
projektového dne o Frenštátě. „Dozvěděli jsme se spoustu věcí, které neví
ani naši rodiče,“ říká jeden žák. „Týkalo se to dějepisu, zeměpisu,
angličtiny, češtiny a přírodopisu. Líbilo se nám to, a proto protestujeme –
NECHCEME SE UĆIT NORMÁLNÍM ZPŮSOBEM.“
Adéla Foltýnová 7.C
Bomba ve škole!
Ve škole 13. 5. 2010 se stala krásná věc. Učitelky nám oznámily, že
budeme mít netradiční vyučování, že se budeme rozdělovat do skupin
s ostatními sedmičkami. TAK TO BYLA BOMBA! Ale bylo to v pohodě,
byla sranda a něco jiného než furt sedět v lavici se sešitem. Měli jsme
češtinu, zeměpis, přírodopis, dějepis a angličtinu. Všechno to bylo
o Frenštátě. Dozvěděli jsme se spoustu věcí. Jenom je škoda, že jsme
nemohli jít kvůli dešti ven.
Klára Hanzelková 7.C
Rozpadá se školství! Tyršovka se neučila!
Základní škola Tyršova 913 prožila ve čtvrtek 13. 5. 2010 netradiční den.
Tyršovka se učila netradičním způsobem. Pozor! Používali dva papíry na
celé vyučování… Budeme tohle podporovat, aby naše děti vyplňovaly
pouze dva pracovní listy na zápisy na den? Budou naše děti více vzdělané?
Pro více informací si objednávejte půlroční dobírku novin.
Andrea Kociánová 7.C
Učitelé málem zkolabovali!
Všechny 7. třídy včera prožily
projektový den o městě Frenštát.
V zeměpise měli žáci na mapách
označit místa, na která by pozvali
návštěvníky. V dějepise se seznámili
s historií Frenštátu, v přírodopise si
povídali o místních chráněných
stromech. Věděli jste, že jich máme 12?
V češtině se zase seznámili s pověstí
o založení města a v angličtině napsali text pro turisty, kam ve Frenštátě
zajít. Samozřejmě anglicky.
Všichni učitelé po projektovém dnu málem padli, ale naštěstí jsme
nepotřebovali záchranku.
Petra Kutajová 7.C
Netradiční vyučování
Při včerejším vyučování ve Frenštátě pod Radhoštěm ve škole Tyršova 913
se žáci sedmého ročníku učili netradičním způsobem. V první hodině se
rozlosovali do pěti skupin a přečetli si pracovní texty týkající se historie
města. V dějepise se seznámili s některými stavbami ve městě, sochami či
pamětními deskami. V češtině si vyslechli pověst, v přírodopise si ukázali
památné stromy, v zeměpise si udělali návrh mapy, kam by zavedli cizince.
V angličtině museli vymyslet, co máme ve městě zajímavého. Všem
sedmákům se to líbilo a prý by se to mohlo někdy opakovat.
Míša Dobiášová 7.C
A některé ohlasy
+ líbilo se mi, že jsme se seznámili
i s ostatními ze školy a že jsme
spolupracovali
- moc se mi nelíbilo to losování,
protože jsem byla jediná holka ve
skupině z naší třídy, jinak to bylo
dobré
+ líbilo se mi, že jsme s ostatními
dobře vycházeli a spolupracovali
- nelíbilo se mi rozdělení, líbilo se mi, že jsme se tak nemuseli učit
+ líbilo se mi, že paní učitelky, když jsem se na něco zeptala, tak mi
poradila, taky se mi líbilo, že jsem se dostala do dobré skupiny
- mohli by v těch skupinkách udělat více práce všichni dohromady
+ nic bych neměnil, jen bych příště šel ven, ale nevadí, pač pršelo, vsadím
se, že by se v těch hodinách bez těch pracovních listů nudilo a spalo (čistý
papír by byl nanic)
- bylo by lepší, kdybychom chodili po venku
žáci 7.A,B,C
Jak se těším na červen
Těším se na něho moc, protože se nebudeme moc učit a uzavírají se
známky, budeme hrát hry a jezdit na výlety. A nejvíce se těším na velké
prázdniny, bude plno zábavy.
Petra Matušová 6.A
Moc se netěším, protože se budou uzavírat
známky a ty moje nevypadají moc slavně. Ale
zase se těším, protože pojedeme se třídou na
výlet do Kroměříže na zámek, pak na
Hostýnské vrchy a tam přespíme na Tesáku.
A ještě se těším na to, že se ve škole
nebudeme moc učit.
Radka Hellebrandová 6.C
Jak se těším na konec školního roku
Na konec školního roku se strašně těším, protože budou uzavřené známky
a všechny trable se známkami budou za mnou. A také je důvod, že začnou
prázdniny, budu moct pozdě vstávat a chodit pozdě spát. Vidívat se
s kámoškama každý den a dovádět v bazénu. Ať už jsou ty prázdniny tu!
Monika Lančová 6.A
Na konec školního roku se ani moc netěším,
protože vysvědčení tentokrát nebude zrovna
fascinující, ale možná si ho ještě dokážu opravit,
tak se možná budu těšit. A taky je škoda, že
z naší školy odejdou deváťáci. Ale samozřejmě
se těším na prázdniny!
Žaneta Weberová 6.A
Naši žáci se neztratili nejen v Bludišti, ale ani na olympiádě!
Velice úspěšní byli naši žáci v krajském kole biologické olympiády v Ostravě.
Markéta Maňasová ze 7. B obsadila šesté místo a její spolužák Tomáš Jurečka
skončil druhý! Ke svému úspěchu řekl: „Chtěl jsem být tak v polovině, jedenácté
místo bych bral jako úspěch. Druhé místo mě velice překvapilo. Tématem byli
ptáci, takže jsem se hodně učil z knížek a také jsem v zimě pozoroval ptáky na
krmítku.“ Velkou radost měla i paní učitelka Alena Maňasová: „Výsledky
biologické olympiády mi udělaly velikou radost, je to naše nejlepší umístění. Oba
naši žáci byli svědomití v přípravě a hodně se snažili. Ze začátku byli dost
nervózní, ale pak podali oba skvělý výkon.“
Blahopřejeme všem třem ke skvělému úspěchu.
Příroda si s námi…
…SAMÁ VODA, SAMÁ VODA…
…hraje na schovávanou…
…PŘIHOŘÍVÁ…
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové
redakční rady kroužku Počítače a psaní.
Obrázky kreslil: Lada Chromelová
Komiks: Jan Tesař
Fotografie: Petr Ondryáš, Světlana Kociánová
e-mail: [email protected]
http://www.zstyrfren.cz
Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R.
http://www.druhepatro.ic.cz
ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm
Vydáno 31.5. 2010