Velický zpravodaj 2015 - Obec Velká nad Veličkou

Velický zpravodaj 2015 - Obec Velká nad Veličkou

2015/4
Zpravodaj
Velká nad Veličkou
Barevné fotografie z natáčení videoklipu Była svaďba, była a setkání u vánočního
stromu: Petr Pavlinec a Musica Foklorica
Vážení občané,
přiblížil se čas vánoční a taky uplynul
rok od minulých komunálních voleb, kolem nichž byla v naší obci velmi vyhrocená atmosféra. Nechci se k povolebnímu
období vracet – dopadlo to, jak dopadlo,
obecní kára se musí táhnout dál. Za mou
osobu mohu pouze konstatovat, že se
snažím pracovat stejně zodpovědně, jako
v minulých volebních obdobích a že celková prosperita naší obce byla vždy a stále je mým prioritním cílem. Jsem rád, že
se s touto skutečností ztotožnila (alespoň
podle mého názoru) i velká většina členů
současného zastupitelstva obce.
Myslím si, že rok 2015 byl pro naši
obec především investičně úspěšný. Došlo i na komunikace a chodníky. Pro korektnost je nutno sdělit, že hlavní letošní
investiční akce Rekonstrukce kulturního
domu, Zateplení DPS a Rekonstrukce silnice III/49912, byly z větší části připraveny
za přecházejícího zastupitelstva obce.
Snažíme se informovat. Ne jenom
hlášením v místním rozhlasu. Každý
obyvatel má možnost se prostřednictvím
obecních internetových stránek seznámit se zápisy z rady obce a zastupitelstva
obce, ve kterých je činnost obce a obecních orgánů dostatečně popsána. Přesto
rád poskytnu každému zájemci v rámci mých časových možností informace,
o které požádá. Jsem příznivcem dialogu
z očí do očí a ne facebookových rádoby
kritických výlevů, které jsou většinou
mimo realitu.
Dovolte, vážení občané, abych Vám
jménem všech členů zastupitelstva obce
popřál hlavně hodně zdraví, štěstí a spokojenosti do dalšího roku.
Vinšuju Vám šťastné a vesełé svátky vánoční,
Krista Pána narození,
na statečku rozmnožení,
co ste si od miłého Pána Boha vyžádali
predně zdraví, pokoj svatý
a po smrti nebeské království.
Jiří Pšurný, starosta
Zastupitelstvo a rada obce
Velká nad Veličkou
INFORMUJÍ
 O aktuálně probíhajících stavebních
akcích a opravách. Dle smlouvy, kterou
uzavřela obec s firmou Strabag, bude ještě v roce 2015 položen asfaltobetonový
povrch na silnici k nádraží. „Černý chodník“ byl opraven v těchto dnech. Pro plánovanou rekonstrukci starého obecního
úřadu – prozatím se jedná o opravu střechy – bylo osloveno 5 firem. Z nich tři
podaly nabídku a ve výběrovém řízení
se z uchazečů na prvním místě umístila
firma Kučera plus, s.r.o.
4/2015 Velká nad Veličkou
 O přidělování bytů v DPS. Z důvodu
zpřehlednění a se snahou o podchycení průběžně aktuálních informací byl
upraven systém, podle nějž se žadatelům přidělují byty na DPS. Seznam
žadatelů bude aktualizován jedenkrát
za rok na základě vyjádření žadatelů.
Jako podklad pro rozhodnutí o přidělení bytu slouží bodové ohodnocení
vyplněného dotazníku společně se sociálním šetřením. Bližší informace mohou zájemci získat na obci u sociální
3
pracovnice Mgr. Jany Tomčalové nebo
u místostarostky obce MUDr. Jarmily
Štefánkové. Žadatelé, kteří již mají podanou žádost z dřívějška, budou obcí
osloveni.
 O výsledku rozboru hospodaření
obce. Firma Cityfinance provedla na
základě objednávky podrobný rozbor
hospodaření obce za posledních 10 let.
Na stupnici, kterou se finanční zdraví
subjektu hodnotí, jsme dosáhli druhého nejlepšího stupně. Jediným rizikem pro další vývoj je úbytek obyvatel
v obci.
 O výsledku burzy energií. Obec se zúčastnila burzy energií a vysoutěžila pro
dodávky plynu a elektrických energií
ceny výhodnější v řádech desítek procent.
 O návštěvě v partnerském městě.
Počátkem listopadu navštívili žáci
Masarykovy ZŠ v doprovodu čtyř
učitelů a dvou zástupců obce Nowy
Dwór Gdaňski, aby se zde zúčastnili
sportovního turnaje, který pro svá tři
partnerská města toto polské město
pořádá.
DĚKUJÍ
 Všem pořadatelům a dobrovolným organizátorům akcí, které se v průběhu
roku 2015 uskutečnily.
 Občanům, kteří se na zastupitele a na
pracovníky obecního úřadu obraceli
s podněty a dotazy.
Zastupitelstvo a rada obce
Velká nad Veličkou
Była svaďba, była
Život na Horňácku, dnešním moravsko-slovenském pomezí a obecně
ve střední Evropě v 16. a 17. st. značně
ovlivnil opakovaný vpád osmanských
vojsk. Tato nepřehledná politická situace vznikla jako důsledek bitvy u Moháče
(1526) v níž zahynul český a uherský král
Ludvík Jagelonský. Turci následně obsadili a vyplenili Uhry a v roce 1528 došlo
k přímému konfliktu s Habsburky. V různých etapách těchto vojenských střetů
došlo k dobytí části dnešního Slovenska
a Rakouska. Nestabilní situace trvala až
do roku 1699, kdy byl podepsán Karlovacký mír, jímž byla oficiálně ukončena
válka mezi Rakouskem a Osmanskou říší.
Během nájezdů osmanských vojsk za hranice obsazeného území došlo k mnoha
masakrům civilního obyvatelstva. Kopec
Strážná hůrka je jedním z němých svědků těchto událostí. Nutno poznamenat, že
k tragickému průběhu nájezdů částečně
4
přispěla i kolaborace místních obyvatel.
Na tyto historické skutečnosti odkazuje mnoho dobových zápisů, textů písní,
pověstí a dalších artefaktů dochovaných
na Moravě a Slovensku. Nakonec i rozšíření jmen jako Turek, Tureček, Kománek
na Horňácku odkazuje na tuto nelehkou
dobu zcela jednoznačně.
Była svaďba, była je píseň migrující po
značně rozsáhlém území střední Evropy. S
jejími variantami se můžeme setkat například v zápise od B. Bartóka (Slovenské ľudové piesne) , ale i v Horňáckém zpěvníku
sedláckých J. Miškeříka či v zápisech P. Popelky (Příběhy v písních vyzpívané). Jednu verzi této balady vybral D. Holý na CD
Nejen zahrádečky; zde se ale jedná o dějově odlehčenou variantu, končící značnou
náklonností kněze k ženám. Původní text
této písně mě natolik zaujal, že jsem přemluvil D. Holého k nahrání ještě druhého,
rozšířeného snímku, a to v původní vari4/2015 Velká nad Veličkou
antě s tragickým závěrem. Textově jsem
vycházel z výše uvedených sbírek. Jelikož
se jedná o velmi výpravnou píseň, rozhodli
jsme se s Musikou Folklorikou o její zpracování v podobě videoklipu. Po velkých
přípravách jsme se v polovině listopadu
pustili do nahrávání obrazové části klipu.
Akce se účastnilo téměř 70 účinkujících,
podpořili nás také profesionální herci
Sergej Sanža a Filip Chlud a rodilý Turek
Selçuk Doğru. Dále hrály členky ženského
sboru Oskoruša s tanečníky, členky ženského sboru z Velké nad Veličkou, členové
souboru Kužełovjan a mnoho dalších osob
z Horňácka, děti ze ZUŠ nevyjímaje. Scénáře a režie se ujala opět Šárka Hánová,
kameru ovládal zkušený Pavel Vrága.
Děkujeme všem účinkujícím za trpělivost při natáčení a za zapůjčení rekvizit.
Děkujeme také J. Vysloužilovi, L. Lukácsovi, I. Urbánkovi a Obci Velká nad Veličkou
za propůjčení objektů k natáčení. Děkujeme rovněž L. Karáskovi za zapůjčení koně
a proškolení „Turka“ k jezdecké scéně.
Petr Pavlinec, Musica Folklorica
Pozn: barevné fotografie z natáčení klipu jsou na obálce zpravodaje.
Jubilantka Eva Minksová
Vyšívání patřilo a dosud do určité
míry ve Velké nad Veličkou a na Horňácku vůbec patří k tradičním rukodělným technikám, jimiž si ženy dokázaly
velmi zručně, pěkně a vkusně zdobit
krojové součástky. Vyšívání dříve patřilo
k základním dovednostem téměř každé
horňácké ženy či dívky. Od malička je do
tajů této tradiční technologie zasvěcovaly starší ženy z příbuzenstva – mamičky,
tetičky či babičky, aby si děvčata uměla
starobylou horňáckou výšivkou na počítanou nit vyšít rukávce, límce, formy
na fěrtoších náročně vyšívané přes vrapy
nebo aby uměly svým mužům, tatíčkům,
mládencům nebo později synům a vnukům vyšít košile či šátečky do kalhot.
K nevýznamnějším z nich bezesporu
patří Eva Minksová, která se v prosinci
letošního roku dožívá životního jubilea.
Narodila se 11. prosince 1940 ve Velké
nad Veličkou. Ke své rodné obci i regionu bohatého na tradiční lidovou kulturu má hluboký vztah, který se projevuje
především celoživotním zájmem o jeho
4/2015 Velká nad Veličkou
tradiční hodnoty. Rodinné prostředí
i místo, kde prožila celý život, se výrazně podílely na vytváření její osobnosti
i její zájmové orientace. Pro oslavenky5
ni to byla především horňácká výšivka,
s níž se přirozeně setkávala od dětských
let. Eva Minksová, jež umělecké nadání
a lásku k lidové kultuře rodného kraje
zdědila po svých předcích. Pochází ze
starousedlického velického rodu Supů,
kde se u mnohých příslušníků rodiny
objevovaly umělecké vlohy. Projevily se
především u jejího strýce, akademického
malíře Karla Supa, nebo u tatínkovy sestřenice, spisovatelky Alžběty Turečkové
– Čambalové, či u sestry Heleny Halířové, profesorky operního zpěvu. Tatínek,
Cyril Sup, pocházel z pěti dětí - kromě
nejstaršího bratra Karla měl také bratra Josefa, učitele matematiky a fyziky,
on sám byl rovněž matematicky nadaný
a velmi činný a aktivní ve spolkovém
a společenském životě obce, mladší bratr
Jan uplatnil své technické předpoklady
jako stavební projektant. Nejmladší ze
sourozenců byla sestra Anna, provdaná
Hlubíková, jejíž manžel za druhé světové
války bojoval v Anglii a po návratu byl
stíhán komunistickým režimem. Jeho
busta a pamětní deska je umístěna na základní škole v Lipově. Uměleckým nadáním je obdařen i syn vyšívačky, Miroslav
Minks, akademický sochař, primáš horňácké muziky. V tatínkových šlépějích
pokračuje i jeho syn a vnuk Evy Minksové, Jan Minks, výtvarně nadaný zpěvák,
muzikant a také primáš. Výtvarné a hudební vlohy projevuje i vnučka Anička
Minksová.
Eva Minksová se s vyšíváním seznamovala již od dětství u své maminky Kateřiny, rozené Brablcové. Ve vzpomínkách se ráda vrací do tohoto idylického
životního období, kdy se u nich doma
scházely místní tetičky a sousedky ke
společnému vyšívání a besedě, a to především v adventním zimním čase, kdy
nebylo tolik práce na poli a v hospodář6
ství. Jak pamětnice uvádí, bylo zvyklostí,
aby do nového roku maminky dětem pořídily a vyšily novou oděvní součástku.
S nezapomenutelnou atmosférou tradiční rodinné a vesnické pospolitosti těchto
společných setkání, při nichž se nejen
vyšívalo, ale i vyprávěly různé historky
a zpívalo množství písniček, se pojí její
první vyšívačské zkušenosti. V osmi
letech zhotovila Eva Minksová pod dohledem maminky svůj první vzorník,
v němž se učila základní stehy, vzory
i jejich kombinace. K jejímu prvnímu
výrobku patřila horňácká krojová košile,
kterou tehdy dvanáctiletá Evička vyšila
svému tatíčkovi. Podařilo se jí to natolik,
že u vyšívání mužských košil již zůstala,
a časem je začala zhotovovat na zakázku
i pro své okolí. Osobní život vyšívačky
však nebyl příliš jednoduchý. Do osudů
její rodiny negativně zasáhly především
neblahé okolnosti padesátých letech 20.
století. Dolehly nejen na jejího tatínka, ale i pozdějšího manžela Miroslava
Minkse, který ještě jako vysokoškolský
student komerčního inženýrství v Bratislavě byl zatčen, a ve vězení strávil deset
let. Tatínek výrobkyně odmítal vstoupit
do tehdy zakládaného státního statku,
byl na něho proto činěn stále větší nátlak.
Nejtěžší okamžik pro rodinu nastal, když
byl tatínek uvězněn, majetek na hospodářství zabaven, a rodina tak zůstala
bez životních prostředků. Eva Minksová
oceňuje především pomoc sousedů, kteří tehdy projevovali materiální i morální
solidaritu. Tyto životní okolnosti měly
vliv a důsledky i v jejím dospělém věku
- jako dceři, a posléze i manželce, politického vězně se jí dlouho nedařilo najít
zaměstnání. Později určitou dobu pracovala jako švadlena v provozovně Moravské ústředny v nedalekém Lipově, ale po
sňatku s Miroslavem Minksem, kdy se
4/2015 Velká nad Veličkou
jim postupně narodily čtyři děti, zůstávala v domácnosti a věnovala se s láskou
své rodině. Od roku 1974 začala pracovat pro Ústředí lidové umělecké výroby
(ÚLUV), kde ocenily její vynikající vyšívačské zkušenosti. Při práci pro ÚLUV
výrobkyně uplatňovala techniku horňácké výšivky na počítanou nit na základě
návrhů výtvarníků v nových dezénech
a výrobcích i tradiční vzory v tradičních
barevných kombinacích na ubrusech,
polštářích i jiných bytových doplňcích,
ve své době žádaných. V ÚLUV působila
Eva Minksová až do odchodu na penzi. Vyšívat však nikdy nepřestala, a zabývá se touto činností dosud, přestože
archaický typ horňáckého vyšívání je
velmi náročný na provedení, trvá desítky i stovky hodin, než vznikne tradiční
geometrický ornament sestavený z jednotlivých motivů dle fantazie vyšívačky,
místně nazývaných např. – na sekáčky, na ružu, na půlruže, na krpadla, na
makový vršek apod., uplatňují se i další
4/2015 Velká nad Veličkou
náročné techniky vyšívání – ažury a prolamování. Košile jsou nejčastěji vyšívány
sice technicky jednodušším typem stehu - křížkem, ale drobná výšivka v husté
struktuře jemného plátna činí tento typ
ornamentu velmi náročný, vyžadující
od vyšívačky velkou trpělivost, zkušenost a zručnost. Formičkový stehový
nebo křížkový vzor s hlavními motivy
rostlinnými či na ptáčky je rozpočítáván
na sedm, devět a někdy, u parádnějších
svatebních košil, i jedenáct stehů. Eva
Minksová jich za celý svůj život vyšila
nespočet a chuť do této náročné práce ji
neopouští ani nyní. Její výšivky se vždy
vyznačovaly a vyznačují vysokou kvalitou techniky provedení, je proto přirozené, že během svého profesního života
získala výrobkyně mnohá ocenění z výstav a soutěží u nás i v zahraničí, včetně
obdržení titulu Mistryně lidové umělecké výroby a v roce 2008 jí byl z rukou
ministra kultury udělen titul Nositel
tradice lidových řemesel. V zahraničí
7
výrobkyně pravidelně prezentovala své
vyšívačské umění například v nizozemském Naardenu, téměř každoročně se
účastní celoevropské výstavy tradičních
lidových výrobků v polském Prudniku,
její výšivky byly v rámci putovní výstavy výrobců oceněných titulem Nositel
tradice lidových řemesel prezentovány
například v roce 2008 ve Francii – v Paříži, v roce 2009 v polské Varšavě nebo
v belgickém v Bruselu. U nás mohli
návštěvníci obdivovat její tvorbu v muzeích v Hodoníně, Uherském Hradišti,
v Luhačovicích, v Klatovech, v Muzeu
lidových staveb Vysočina na Veselém
Kopci, ve Strážnici, ve Veselí nad Moravou, v Krásné jizbě v Brně i jinde, a samozřejmě také v rodné Velké nad Veličkou. Pravidelně prezentovala své umění
ve strážnickém Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy v rámci programů Dny
řemesel pro školy, během vánočních pořadů Radujme se, veselme se… i v rámci
Mezinárodního folklorního festivalu,
dále se účastnila prezentačních programů, např. v muzeích v Uherském Hradišti či Hodoníně. Návštěvníky akcí vždy
dokázala zaujmout svým poutavým
a poučeným výkladem nejen o tajích vyšívání, ale i o tradičním způsobu života
na vesnici. S tehdejším Ústavem lidové
kultury ve Strážnici spolupracovala také
při filmovém natáčení, dokumentování
techniky horňáckého vyšívání na počítanou nit ve IV. dílu 2. části unikátního
videoprojektu Lidová řemesla a lidová umělecká výroby v České republice
– Textilní techniky. Horňácké vyšívání
prezentovala také v České televizi Praha
v oblíbeném dětském Edův pohádkový
balík. Do tohoto pořadu Česká televize
natočila později o Evě Minksové a jejím
rodinném zázemí i krátký samostatný
medailon.
8
Eva Minksová je nejen pro své vyšívačské umění v okolí vyhledávanou výrobkyní, ale je také vynikající znalkyní
horňáckého kroje a sběratelkou tradiční
výšivky a vyšívaných krojových součástí.
Snaží se tak pro další generace zachovat
staré, dnes již vzácné výšivky, které jsou
jí zároveň inspirací pro vlastní tvorbu. Ve
svém domě je ochotná přijmout všechny
zájemce a odborníky od nás i ze zahraničí a uspořádat pro ně prezentaci výšivek,
o nichž dokáže mluvit se zaujetím sobě
vlastním. U ní doma tak její nádherné
výšivky obdivovaly například skupiny
zájemců až z dalekého Japonska nebo
Finska. Kromě vyšívání má jubilantka
vztah a obdiv ke všemu krásnému – hudbě, výtvarnému umění i jiným tradičním
rukodělným technikám. Ráda zpívá,
a horňácká pěsnička k jejímu životu vždy
neodmyslitelně patřila. Byla dlouholetou
členkou velického ženského sboru, podobně jako její manžel členem velického
mužského pěveckého sboru. Oslavenkyně je nejen vynikající vyšívačkou, ale
i vstřícným, společenským a přátelským
člověkem, ochotným vždy každému pomoci, podobně jako byl osobně statečným, hodným a vlídným člověkem i její
zesnulý manžel – Miroslav Minks, kterého ve svém životě velmi postrádá a jenž jí
byl vždy pevnou oporou. Eva Minksová
je prostě nepřehlédnutelnou osobností
nejen své obce, ale i horňáckého regionu,
který skvěle reprezentuje u nás i v zahraničí.
Nezbývá, než oslavenkyni popřát
především pevné zdraví, stálý životní
optimismus a energii do další práce, ať
ji stále baví vyšívat, ať ji stále baví život
a neopouští krásný vztah a láska k rodnému Horňácku, Velké nad Veličkou,
k její tradiční kultuře.
Olga Floriánová
4/2015 Velká nad Veličkou
Slovácká suita
Horňácko dlouhodobě přitahuje umělce různých žánrů. Inspiraci pro svá díla
zde čerpal například Leoš Janáček, Alois
Hába, Bohuslav Foerster, Vítězslav Novák,
bratři Mrštíkové, Jiří Mahen a další.
Mezi nejznámější hudební skladby
inspirované Horňáckem patří Slovácká
suita pro malý orchestr, opus 32 z roku
1903 (s částmi V kostele, Mezi dětmi, Zamilovaní, U muziky, V noci), vycházející
ze zážitků Vítězslava Nováka ve Velké nad
Veličkou a Javorníku. O tom, že byl Novák
fascinován živým folklorem, svědčí i poznámka v jeho pamětech (O sobě a o jiných), ve které zmiňuje: „Nemohu nikdy
dosti děkovat šťastné náhodě, která mě …
v krásná ta místa přivedla a položila tak
základy k mému hudebnímu moravismu.“
Filmového zpracování se Slovácká
suita dočkala již v roce 1966 v režii Kuby
Jurečka. Jde o zajímavý černobílý snímek
zachycující kromě jiného i spoustu již zaniklých reálií na Horňácku. V letošním
roce probíhá natáčení dalšího dokumentu na toto téma. Režie se ujal Jiří Šindar,
žák již zmíněného K. Jurečka. Natáčení se
tentokrát uskutečnilo na různých místech
4/2015 Velká nad Veličkou
Slovácka a účastnilo se ho několik hudebních a tanečních skupin. Z Horňácka to
byla například Musica Folklorica s Martinem Prachařem a sborem Oskoruša.
Počátkem listopadu proběhlo natáčení
9
i v ZUŠ Velká nad Veličkou. Pásmo sedláckých zahrála cimbálová muzika ZUŠ pod
vedením Martina Slováka, klavírní výňatek z části Mezi dětmi zahrála čtyřručně
Johana Prachařová s Monikou Frantovou.
Výsledný dokument bude vysílat Česká televize o Velikonocích 2016.
Folklor patří mezi jeden z hlavních
„vývozních artiklů“ Horňácka, který na
rozdíl od mnoha pomíjivých věcí současnosti neztrácí na hodnotě ani po letech.
Investice do jeho udržování a rozvíjení se
jistě vyplácí, přestože je to činnost často
obtížná a organizačně nelehká. Jsem rád,
že i hudebními aktivitami v ZUŠ Velká
nad Veličkou můžeme přispět k propagaci Horňácka a jeho kulturního odkazu na
celostátní úrovni a ukázat, že i mladá generace Horňáků dokáže být inspirací stejně
velkou, jako to bylo v dobách L. Janáčka
a V. Nováka.
Petr Pavlinec, ředitel ZUŠ
Koncert učitelů ZUŠ
Svátek patronky muzikantů oslavili
učitelé velické ZUŠ stylově – koncertem. V pestrém hudebním programu se
představili jak oni sami, tak jejich hosté ze ZUŠ Veselí nad Moravou a ZUŠ
Uherský Ostroh, kromě toho vystoupila
i hudební tělesa, v nichž účinkovali žáci
či přátelé školy. K přátelské a pohodové
atmosféře hudebního večera jistě přispělo i vnímavé publikum, které jednotlivé výkony oceňovalo bouřlivým
aplausem.
10
Tradice učitelských koncertů byla po
menší pauze před čtyřmi lety znovu obnovena a termín byl nově posunut k 22. listopadu, kdy slaví svátek sv. Cecílie, patronka duchovní hudby, muzikantů, zpěváků,
básníků, řemeslníků zhotovujících hudební nástroje a slepců. Koncert učitelů tedy
odstartoval nejen sérií vánočních besídek,
které v prosinci pořádá ZUŠ Velká nad Veličkou, ale i řadu adventních a vánočních
vystoupení v obci i v regionu.
Petr Pavlinec, ředitel ZUŠ
4/2015 Velká nad Veličkou
Setkání u vánočního stromu
Již v loňském roce se vánoční strom
rozsvěcel za účasti veřejnosti, autorem
myšlenky a spoluorganizátorem akce byl
pan Antonín Vrba. Před samotným rozsvícením tehdy vystoupily děti z MŠ a strom,
stejně jako letos, pocházel ze zahrady rodiny Vrbovy.
Zdálo se nám, že by bylo fajn, kdyby
se při příležitosti rozsvěcení stromu sešlo
více lidí a měli možnost nejen si poslechnout hudebně-pěvecký program, ale také
se něčím dobrým zahřát, koupit si něco
pro radost, popřípadě pořídit hezký vánoční dárek.
Přestože pršelo, na setkání přišlo velké množství občanů. Prodej občerstvení
a vánočního zboží probíhal od 16 hodin,
v 16:30 začal kulturní program. Nejprve vystoupily děti ze ZUŠ a skoro 40 dětí
z Veličánku, poté byl rozsvícen strom a zazpívaly sbory dospělých – nejprve ženský,
pak mužský a závěrečnou koledu zpívali
všichni. Zájem byl o kyselicu, teplé nápoje
i drobné dárkové předměty. Mezi prodávajícími se svými výrobky prezentovaly také
nejmenší děti z kroužku kreativních prací.
Naším záměrem bylo pokusit se vytvořit novou tradici – příjemné setkání na
náměstí vždy o začátku adventu. Zdá se, že
díky všem - veřejnosti, vystupujícím, prodávajícím, pracovníkům obecního úřadu
i dobrovolným spolupracovníkům, by se
to mohlo podařit.
Kulturní komise
Malý pranostikář
21. prosinec – sv. Tomáš
Přišel svatý Toma, nejlépe je doma.
24. prosinec – Adam a Eva
Na Štědrý večer hvězdičky – ponesou vajíčka slepičky.
25. prosinec – Boží hod
Když na Boží hod prší, sucho úrodu naruší.
28. prosinec - Mláďátka betlémská
O Mláďátkách den se omlazuje.
1. leden - Nový rok
Na Nový rok déšť – o Velikonocích sníh.
17. leden – sv. Antonín
Na svatého Antonína dáme maso do komína.
22. leden – sv. Vincenc
Když se Vincenc sluní, sudy vína plní.
2. únor – Hromnice
Na Hromnice o hodinu více a zimy polovice.
3. únor – sv. Blažej
Na svatého Blažeje pije skřivan z koleje.
6. únor – sv. Dorota
Svatá Dorota v rychlém běhu přinášívá nejvíc sněhu.
16. únor – sv. Juliána
O svaté Juliáně připrav vůz a schovej sáně.
Vybrali jsme z Malého pranostikáře Kláry Trnkové a Jiřího Trnky
4/2015 Velká nad Veličkou
11
Kolik sněhu bylo o Vánocích
Vá n o č n í
svátky
jsou
v našich zeměpisných
šířkách spojeny s představou zimního počasí, podporovanou např.
obrázky J.Lady. Naše každoroční zkušenost
je však jiná. V naší vesnici se po mnoho de-
setiletí pořizuje měření srážek. Některé ze
vzácných rukopisů se podařilo restaurovat
a data digitalizovat. Podívejme se, jak vypadaly vánoce v náhodně vybraných letech.
Obrázky ukazují výšku sněhové pokrývky
a množství a typ srážek v posledním týdnu
roku. Hvězdička představuje sníh, kolečko
déšť, hvězdička s kolečkem déšť se sněhem,
trojúhelník ledové krupky.
Zasněžené Vánoce byly i v minulosti spíše výjimkou. Pokud sněžilo, jen
málo nebo padal déšť se sněhem, v roce
1932, kdy žádný sníh nebyl, padaly ledové krupky. Na sníh bohatý byl jen
rok 1961, jednalo se ale zřejmě o mokrý
sníh, soudě podle deště 27.12. V roce
1994 přišla po vánočních svátcích obleva a sníh roztál. Jedině rok 2007 byla
stabilní sněhová pokrývka s mírným
sněžením. Vypadá to, že J.Lada buď
čerpal z vyprávění rodičů nebo z něko-
lika málo zimních Vánoc, které mu tím
více uvízly v paměti. Anebo v Hrusicích
panují jiné klimatické podmínky, než
v podhůří jihomoravských hor. Měření se týkají stavu ve Velké, (300 mnm),
ve vyšších polohách mohla být situace
odlišná. Nulová pokrývka také neznamená, že sníh nebyl vůbec, na měřicím
místě jeho výška nebyla měřitelná. Data
pocházejí z rodinného archivu rodiny
Krchákovy, za jejichž poskytnutí redakce časopisu děkuje.
12
4/2015 Velká nad Veličkou
Novinka ze ženského sboru
Oku pozorného diváka nemohlo uniknout, že v řadě zpěvaček ženského sboru
se začala objevovat nová tvář. Před rokem
mezi nás přibyla zpěvačka Zdenka Krejčová. Bez sebemenších problémů se začlenila. Pro její milou a skromnou povahu si ji
všechny ženy hned oblíbily a stala se také
naší kamarádkou.
Má za sebou rok perného učení
se spousty pěsniček, zvykání si na dialekt
a řadu vystoupení. Pořídila si vlastní horňácký kroj. A opravdu jí moc sluší. Chtěla
jsem vědět, jak tuto dobu prožívala a jak se
na to dívá zpětně.
Dovolila mi nahlédnout pod
pokličku svého vnitřního světa. O její zajímavé vyprávění bych se ráda podělila se
čtenáři velického zpravodaje. Samozřejmě
4/2015 Velká nad Veličkou
s jejím souhlasem. Uvařte si kafíčko nebo
šálek čaje a pojďte na kus řeči.
Zdeni, prozraď mně, co tě přivedlo do
ženského sboru?
Vstup do ženského sboru pro mne
znamená splnění tajného snu. Celý život
jsem si přála zpívat. A tady na Horňácku
má touha zesílila. Vybrala jsem si ženský
sbor, protože zpívá krásné, až do morku
kostí jímavé, lidové pěsničky. Líbilo se
mi jejich citlivé podání i přednes v čistotě
horňáckého dialektu. Ženy zpívají s láskou
a to na mě působí jako balzám na duši.
Máš už dřívější zkušenosti se sólovým
nebo sborovým zpěvem?
Ano, zpívala jsem od mala. Nejprve
v dětském sboru a později jsem zabrousila
k folku a country muzice. Od folku je to
13
krůček k folkloru a ten ve Velké žije.
Jak vzpomínáš na začátky ve velickém
sboru?
Začátky ve sboru byly úžasné. Ode
všech se mi dostalo milého přijetí. A měla
jsem pocit, že jsem si jen na chvilku od
zpívání odskočila. Každou středu se moc
těším na vyprávění ve velickém nářečí
a na nepřeberné množství písniček, které
ženy umí. Fascinuje mě, s jakou energií
nacvičují písničky, pásma i celé programy. Obdivuji, s jakým elánem vystupují ve
věku 60 i 70 let. Patří to nedílně a přirozeně k jejich životu.
Máš už svoji nejoblíbenější pěsničku?
Mám. A ne jednu. Nejvíce mě dostala
pěsnička „Šohajku, duša má“. Velmi ráda
poslouchám duet sborů „Sobotěnka s nedělú“ z hudebního nosiče Około téj Velkéj.
Co si oblékáš ze všeho nejraději?
Nejlépe se cítím v šatce hore konce.
Působí velmi žensky. Zdobí ji překrásná
výšivka. Bílá barva kolem obličeje dodává
slavnostní ráz.
Na Horňáckých slavnostech jsi účinkovala v hlavním sobotním pořadu „Była
vojna turecká“ a ve vzpomínkovém programu na Fňukalovém. Jak jsi to prožívala?
Na Horňáckých slavnostech mě pořádně potrápilo horké počasí, které zvýšilo náročnost vystoupení odpoledne na
Fňukalovém. Nakonec i tam převládla
dobrá nálada. Programy na Hůrce znamenají velký svátek horňáckého folkloru,
kdy se dokořán otevírá truhlice s nashromážděnými nemateriálními poklady věků
a spustí se proud pěsniček, muziky, tanců,
zvyků, tradic a vyprávění s takovou silou,
která nemá v celém širém světě – dovoluji si tvrdit – obdoby. Lidové kultuře se do
hloubky věnují všechny věkové kategorie.
To obdivuji. Viděla jsem velké a upřímné
nadšení ve tvářích účinkujících s jakým
14
vstupovali na scénu. Vnímala jsem tu hrdost na rodný kraj, která jim plane v hrudi.
Úplně mě to uchvátilo. Celé jsem to prožívala velmi emotivně, s pocitem jisté posvátnosti. Horňácké jsou plné lásky i tragična – všeho toho, co prožívali lidé dávno
v minulosti – podobně jako i my dnes.
Dříve si ale lidé byli blíž, komunikovali
spolu, pomáhali si. Sdíleli se a o tom všem
se vyjadřovali v písních a hudbě. Současný člověk toto hledá, neboť mu to chybí.
Touží po lidskosti. Zachytit hodnoty. Prožít neopakovatelnost. Za tímto klenotem
lidé neváhají přijet z dálky, z celé České
republiky, aby mohli nasát tu atmosféru.
Do krásné letní noci pak zní také upřímný
potlesk diváků. Úžasné.
Zpívání pod hradbama na Ozvěny
Horňácka tě minulo. Co se stalo?
Za všechno může má snaha stíhat více
věcí najednou a spěch. V myšlenkách jsem
plánovala co bude za hodinu, za dvě. Nechtěla jsem na nic zapomenout. A pak to
přišlo. Zastavil mě úraz kotníku. Nemohla jsem ani na vystoupení Javorů, ani na
Ozvěny. A tolik jsem se přitom těšila. Navíc mě přijeli podpořit mí nejbližší.
Na co se těšíš?
Těším se na každý den, co přinese nového. Ve sboru se moc těším, že se naučím
co nejvíc pěsniček a pokud kotník dovolí,
tak tancovat sedláckou.
Děkuji Zdence za pěkné povídání
i za to, že se obětuje a nelituje vynaložené námahy pro tak časově náročnou, ale
ušlechtilou činnost.
Přijetí nového člena je bezpochyby
nejvýznamnější událost nejen pro kolektiv sboru, ale také pro celé folklorní nebe.
Jakoby se na něm rozzářila nová hvězda.
Jako bychom nalezly neznámou píseň
v archivu. Škoda jen, že takovou událost
zažíváme v ženském sboru tak zřídka.
ptala se Hana Vachunová
4/2015 Velká nad Veličkou
Stoletá válka na uherské hranici - bočkajovci.
Vydáme-li se cestou po svahu Machové a na vrcholu stoupání nad vrboveckým
nádražím v ostré zatáčce doleva budeme
pokračovat po hřebeni, asi po 200 metrech narazíme v lese na pozůstatly příkopů a valů. K objasnění jejich původu je
nezbytný stručný historický úvod.
V 17. století byly dějiny východní Moravy ovlivněny děním v sousedních Uhrách a odvíjely se jiným způsobem, než
dějiny ostatních českých zemí. V polovině 16. století se Uherské království pod
tlakem Turků rozpadlo. Ti obsadili dnešní
Maďarsko, katoličtí Habsburkové ovládli
Slovensko a Chorvatsko. Sedmihradsko
(nyní v Rumunsku) si jako pokračovatel
bývalého království uchovalo autonomii.
Zdejší protestantská uherská šlechta podporovaná Turky hájila své náboženské
a politické svobody a setrvávala v odporu
proti Habsburkům. Morava se tak dostala
do přímého ohrožení ze strany osmanské
říše. Toto nebezpečí si Moravané uvědomovali a připravovali se na něj. Mimořádné daně sloužily k budování pevností
v Uhrách (Nové Zámky) a vydržování
vojska v cizině. Bylo stanoveno, kolik který kraj vystrojí vojáků v případě, že bude
svolána zemská hotovost k obraně země,
v akutním případě měl být ozbrojen každý svobodný obyvatel. Byly vydány příkazy k obnově opevnění na pohraničních
pevnostech (u nás Strážnice, Uherské
4/2015 Velká nad Veličkou
Hradiště, Ostroh a Brod, hrady Buchlov, Lukov, Světlov a Brumov). Průchody
přes hory měly být zabezpečeny záseky,
nížina u řeky Moravy měla být v případě
potřeby zatopena vodami z vypuštěných
rybníků. Celý systém se uvedl do chodu ohňovými signály nebo výstřely z děl
z pozorovacích stanovišť.
Funkčnost systému prověřilo roku
1605 povstání uherského magnáta Štěpána Bočkaje. Povstalci záhy obsadili Slovensko a blížili se k moravské hranici. Na
Moravě panovalo přesvědčení, že se věci
urovnají samy a snad kalkulovali s tím, že
potíží císaře využijí k prosazení vlastních
zájmů. Proto také výzvy ke spojenectví
na obranu náboženských svobod zůstaly
bez odezvy. Teprve až bočkajovci dobyli
Trenčín a Skalici, bylo rozhodnuto požádat o pomoc císaře a ostatní země království a svolat zemskou hotovost do Uherského Hradiště. Než se ta začala scházet,
povstalci vpadli 1. května do země. Následovaly další vpády přes nechráněné průsmyky a nepřítel bez jakéhokoliv odporu
projížděl a drancoval území od Vsetína
po Břeclav a do vnitrozemí až k Holešovu a Hustopečím. V uherském vojsku
byly mimo jiné oddíly hajduků (bojovníci
z Balkánu pohybující se mezi bojem proti
Turkům a loupežnictvím) a Tatarů. Zvláště z Tatarů šel strach, jeden Tatar dokázal
pouhým křikem zahnat několik vojáků
a desítky obyvatel. Nájezdníky tvořila
především lehká jízda spoléhající na pohyblivost a moment překvapení, nebyla
však vybavena k dobývání opevněných
míst, která odolala, pokud byla dostatečně hájena. Teprve koncem května bylo
rozhodnuto proti nepříteli vyslat vojsko.
To si však vedlo střídavě a dalšímu plenění nezabránilo. Události dále probíhaly
15
sériemi drobných šarvátek a drancování,
tentokrát na obou stranách hranice. Některá města najala na svou obranu kozáky,
ti se však zabývali především loupežemi
a v boji si počínali tak, že vzniklo podezření, že jsou s nepřítelem smluveni. Situace se nezlepšila ani po příchodu českého
vojska do Strážnice, kde nečinně čekalo
na ještě nepřipravené Moravany. Teprve
v srpnu po spojení obou vojsk a příchodu císařských posil společná armáda vytáhla na Slovensko, dobyla Skalici, Branč,
Holíč, Čachtice. V té době však již došlo
k jednání o příměří mezi císařem a povstalci a vpády ustaly. Východní Morava
byla zcela zničena, do zpustlých oblastí
se však záhy začali stěhovat přistěhovalci z jiných zemí, dokonce až ze Švýcarska
a země tak byla brzy obnovena. Postižena byla i Velká, 9. 7. jsme si připomněli
410. výročí, kdy „vpád učiniv do městečka Velké, hospodářů udatných do 12
z(a)bil a žen a děveček množství zajal,
s kterými svou vůli nešlechetnou násilně
provodil“. Takto začalo krvavé století, kdy
východní Morava po dobu sta let strádala
pod nájezdy z Uher. Podrobnější a barvitější popis událostí nalezneme v kronice Lamentací země moravské sepsané
neznámým autorem. Příčinu vpádů vidí
jako trest za úpadek mravů a všeobecnou
zkaženost. Pokud tomu tak bylo, tak zkaženosti propadl pouze prostý lid, zejména
venkovský.
Veškerý obranný systém se ukázal
jako neúčinný, zejména kvůli všeobecné
nedbalosti. Ukázala se nutnost zastavit
nepřítele hned na hranicích, proto od 17.
století byla na průchodech přes Karpaty
(pasech) stavěna zemní opevnění (šance). V úvodu zmíněný objekt je jediným
pozůstatkem šancí chránících Vrbovecký (Velický) průsmyk (sedlo). Jedná se
o pravidelný čtyřúhelník o straně asi
16
30m ohraničený příkopem a valem. Ty
jsou patrné zejména na příčných stranách, kde převýšení mezi dnem a vrcholem dosahuje až 2 m. Uvnitř je mělkým
příkopem vymezen čtverec o straně asi
10m – snad zbytek nějaké budovy. Obdobná stavba byla na protilehlé straně
údolí na pravém břehu potoka Teplica.
Tam (v místě, kde červená TZ opouští
hranici) jsou také patrné terénní úpravy, z nich však žádný tvar nelze odvodit. Zřejmě se jedná o pozůstatky mlýna, který je zde zakreslen na starších
mapách. Obě pevnůstky byly spojeny
příkopem a valem s několika trojúhelníkovými menšími baštami přehrazujícím
údolí v nejužším místě. Vše bylo zajištěno menším opevněním u bývalého pionýrského tábora. Tyto součásti zmizely
pod zástavbou osady Šance (dříve U Sabotů) nebo náspem železnice. Tento stav
ukazuje mapa I. vojenského mapování
z poloviny 18. století. Na dalších mapách
je patrná linie napříč údolím a pojmenování alte Verschanzung. Některé části sloužily snad ještě i v napoleonských
válkách.
Další zbytky šancí se nachází nad
Novou Lhotou přímo vedle červené
TZ nedaleko hory Čupec v místě, kde
se hranice v pravém úhlu od značky
odklání. Čtverec o straně asi 15m obehnaný příkopem a valem je orientovaný
směrem ke Slovensku (jižně). Důvodem
stavby opevnění ve výšce 800 mnm byla
existence cesty ze Staré Turé na Moravu.
I tento objekt je zakreslen na starých mapách a nese název Na Šanci (alte Schanze). K návštěvě těchto lákavých turistických cílů je pozdní podzim ideálním
obdobím, kdy porost zbavený listí je odhaluje v plné kráse. Popis všech opevnění
na uherské hranici je na www.icvelka.cz
v sekci o historii.
4/2015 Velká nad Veličkou
Modré ovoce
Se začátkem školního roku se na Horňácku blíží vrcholná událost – sběr modrého ovoce. Zahrádky, zahrady, járky, sady,
humna a všechna místa, kde se nacházejí
stromy nesoucí tyto významné, inkoustově
zbarvené plody, se musí patřičně připravit,
nakrátko zeséct a vysbírat od napadaných
větví. Pak se počká, až slunce babího léta
dokončí zrání a přijde ten správný okamžik ke sklizni. Netrpěliví sadaři, ovocnáři i lihovarníci se soustředěně procházejí
mezi stromy, pokyvují hlavou a přemýšlí.
První jsou na řase trnky. Ty se nejčastěji využívají na zavařování kompotů
a v horňáckých domácnostech se čím dál
častěji rozvoní okáče či jiné kynuté vdolky s trnkama a drobenkou. A ta nasládlá
vůně vábí mlsné jazýčky k zakousnutí do
nadýchaného, propečeného těsta s výtečnou náplní ze šťavnatých pečených trnek
zasněžených máslovou drobenkou či posýpátkem. Velké oblibě se těší tradiční trnky
sušené ať už v troubě nebo v sušičce. Aby
bylo co do kyselice.
A když nenávratně mizí. Na jednom
stromě se jich může nacházet neuvěřitelné množství. Pod tužší slupkou se skrývá
sladká, šťavnatá, žlutá dužina dobré chuti
a drobná kulatošpičatá pecka. Patří spíše
ke starším odrůdám, pěstovaným dříve,
a jejich výskyt bych označila za raritu.
Nasbírání plného vědra totiž trvá, trvá
a trvá…. Z tohoto důvodu se netěší velké
oblibě.
Najednou přijde ten správný okamžik.
Z humen se začne ozývat typický zvuk dopadajícího ovoce na fóliové plachty, klepání kýblů, šustění větví při otřípání. Po ulicích přejíždí jedna tera za druhou a jejich
frekvence se stupňuje. Duranzie dozrály
a nastal čas sklizně.
Současně se ale také ordinace prak4/2015 Velká nad Veličkou
tických lékařů a neurologů začínají plnit
pacienty s bolestmi zad. Ten nárůst počtu
pohybujících se v předklonu a držících se
rukou za kříže je tak markantní, že souvislost s podzimní sklizní úrody nelze
vyvrátit. Diagnóza zní: lumbago s ischiasem, ischias nebo dorzalgie, způsobená
nadměrnou námahou a nepřiměřenou zátěží. V některých případech se tím může
nastartovat nebo projevit vážnější (jinak
skryté) onemocnění – výhřez meziobratlových plotének.
Za plnými bečkami duranzií se totiž
skrývají hodiny a hodiny práce v předklonu či jiných vynucených polohách, lození
po kolenou, hrbení se. Při otřásání zase
trpí krční páteř nepřirozeným záklonem
a silovým vypětím v oblasti horních končetin. O zvedání těžkých břemen ani nemluvě. Někdo dává přednost obírání ze
žebříku. Ať tak či onak, tyto činnosti nadměrně zatěžují právě záda – páteř, kolenní,
hlezenní, kyčelní, loketní i ramenní klouby
a drobné klouby prstů rukou a zápěstí. Z
valné většiny duranzií se musí totiž odstranit stopka. Mnohým se stává, že se večer
nemohou na lůžku ani otočit a bolí je v těle
každý sval, celý člověk – jak se lidově říká.
Přemýšlela jsem, jak na to, jestli by se
nedal celý ten proces nějak zjednodušit
a zpříjemnit, aby tělesná schránka tolik
netrpěla. A myslím, že nějaké vylepšení
mě napadlo.
Stačí k tomu plastový stůl a židle. Duranzie setřesené na folii se sbalí a přenesou a vysypou na stůl. Přítomní se pak
mohou k němu posadit a velmi pohodlně přebírat a odstopkovávat. Dělá se to
příjemně, u stolu vládne dobrá nálada,
vyprávíme si a můžeme si i zazpívat. Od
námahy si odpočinou dolní končetiny
i záda. Nezapomeňme však na podušky
17
pod zadek. Předejde se tak nachlazení.
Práce jde rychle od ruky, kýbl je hned vrchovatý a přibývá i plných měchů. Krásně odpočinutým a zrelaxovaným pažím
se pak lépe třepe větvemi a zádům se lépe
ohýbá, když je potřeba něco zbývajícího
posbírat ze země. Činnosti se střídají a to
znamená zdravější pohyb.
V naší rodině praktikujeme tento způsob
už třetím rokem a mohu ho vřele doporučit.
Pak už nic nebrání radování se z překrásné úrody ze štědré ruky Dárcovy, obdivovat
nádherné, lesklé, inkoustově temné plody veliké mnohdy jako holubí vejce, výtečné chuti,
sladké a šťavnaté, s vysokou cukernatostí.
Hana Vachunová
Výsledky dotazníkové akce
Celkové součty bodů:
124 bodů
119 bodů
113 bodů
105 bodů
95 bodů
Ostatní kultura pro širokou veřejnost
Kultura veřejného prostoru
Folklór, kulturní dědictví regionu
Akce pro děti
Akce pro seniory
Nejvíce preferenčních (čtyřbodových)
hlasů dostala péče o životní prostor, zde
bylo také zapsáno nejvíce námětů, povětšinou to byly žádosti o lavičky a odpočinková místa v obci.
Z výsledků šetření nevyplynula potřeba zvlášť se věnovat některé skupině obyvatel. Ukázalo se, že občanům záleží na
tom, aby prostředí obce a jejího okolí bylo
hezké, upravené a „uživatelsky příjemné“
a také to, že si váží folklórních tradic, rádi
by ale folklorní akce doplnili aktivitami
a akcemi s jinou než folklórní náplní.
Konkrétní reakce obce a kulturní komise:
1. Obec bude pokračovat v budování hracích zón pro děti, postupně budou instalovány i další lavičky. V návrhu rozpočtu
na příští rok se s těmito akcemi počítá.
2. Obec bude i nadále podporovat akce se
zaměřením na zachování kulturního dědictví regionu, a to ve stejném rozsahu
jako doposud.
3. Vzhledem k výsledkům dotazníkového
šetření a současně vzhledem k situaci,
kdy pro období cca 1 roku nebude k dis18
pozici kulturní dům, plánujeme pro příští rok zařadit následující akce:
jaro
„Poznáváme Moravu“ – výjezd nebo
výšlap, vhodný pro všechny věkové
kategorie
léto
Letní taneční večer
podzim Zájezd „Železniční tratí z Velké na
Slovensko“ (bližší seznámení s technickou památkou )
zima Setkání u vánočního stromu
Na jarní poznávání moravských krás
máme několik tipů, ale rádi uvítáme další
návrhy – psát můžete opět na [email protected], případně nechat obálku se vzkazem na okénku podatelny OÚ.
Jsme velmi rádi, že se nám sešlo několik desítek vyplněných anketních lístků
a děkujeme všem, kteří se byli ochotni
o svůj názor podělit.
Současně využíváme příležitosti, abychom vám popřáli krásné a poklidné vánoční svátky a také co nejvíce hezkých,
úspěšných a naplněných dní v roce 2016.
kulturní komise
4/2015 Velká nad Veličkou
Ukliďme Velkou 2016
V rámci akce Ukliďme Česko 2016
Pro příští rok již připravujeme dobrovolnické akce, při kterých budeme uklízet
a zvelebovat místa v naší obci, která jsou
znečištěná odpady (černé skládky aj). Akce
budou probíhat v jarních měsících, jakmile
to počasí dovolí a než vzroste zeleň.
Úklidy budou probíhat vždy v sobotu.
Chcete-li se zúčastnit, sledujte naše
stránky, hlášení rozhlasu nebo plakáty.
http://www.uklidmecesko.cz/
https://sites.google.com/site/uklidmevelkou/
Těšíme se na Vás
Jana Lipárová, Maria Tomčalová
Spolek zdravotně postižených občanů.
Je nás 172 členů z osmi obcí Horňácka, máme 14 desítkářek, které udržují
kontakt a obeznamují členy s naší činností.
Dvakrát ročně máme setkání, na začátku roku výroční členskou schůzi a ke
konci roku mikulášský večírek, kde máme
malé pohoštění s hudbou a školní děti nás
obveselí svým vystoupením za cukrovou
odměnu.
Dále dáváme balíčky našim jubilantům při výročí 50, 60 a 70 let, a po dalších
5-ti letech v hodnotě 150 Kč. Dlouhodobě
nemocným přispíváme 150 Kč. Vánoční
příspěvek pro dlouhodobě upoutané na
lůžko je 150 Kč, každému členovi přispě4/2015 Velká nad Veličkou
jeme na masáže 80 Kč a kytici při úmrtí
380 Kč.
Uspořádali jsme zájezd do Velkého
Mederu a do divadla Boleratice.
Každý člen přispívá 100 Kč a dále
5 Kč na regionální spolek Hodonín, který organizuje rekondiční pobyty a pomoc
zdravotně postiženým. Letos jsme měli
v nabídce týdenní pobyty: Trenčianské
Teplice, Velký Meder, Zdíkov, Luhačovice, Chorvatsko.
Nemohli bychom toto všechno dělat
bez finanční podpory většiny obcí Horňácka, a.s. Kordárna a daru do tomboly
od odborů a.s. Kordárna.
Bohumil Kočí
19
PROVOZ ŠKOLNÍHO HŘIŠTĚ
Vedení MZŠ Velká nad Veličkou oznamuje, že od 2. 11. bude hřiště ve dnech
školního vyučování otevřeno pouze do 16
hodin. O sobotách a nedělích bude možno klíč vyzvednout na sportovní hale.
Tento provoz platí po celé období zimního času.
Klíč od tenisového kurtu rovněž k vyzvednutí na sportovní hale.
Vedení MZŠ Velká nad Veličkou
Vážené a milé klientky,
chtěla bych Vám poděkovat za přízeň, kterou jste mi v letošním roce prokázaly
návštěvou v mém salonu.
Zároveň Vám chci popřát klidné prožití vánočních svátků a hodně zdraví v novém roce 2016.
Doufám, že se budeme setkávat i v novém roce a proto Vám nabízím nové
služby:
- permanentní make-up
- trvalá na řasy
- masky - Peel of anti age -liftingová, hluboce regenerační
- Marinne essence - detoxikační s výtažky s mořských řas
- Mineral masque
- oční maska a květinový enzymatický peeling
- buněčný stimulátor - Mito speciál +
Nabízím také dárkové poukázky na kosmetické i kadeřnické služby.
Poskytuji také kadeřnické služby: stříhaní, barvení, melírování, zábaly
a masky na vlasy.
Úspěšný rok 2016 Vám přeje kosmetička Iveta Čajková
Kosmetika, kadeřnictví, Sídliště č.865, Velká nad Veličkou
KLUB RELAX
Marta Tomšová oznamuje změnu provozní doby na Kulturním domě ve Velké
nad Veličkou: pondělí, středa a pátek na základě telefonické objednávky na mob.:
+420 721 516 077.
Rovněž je možné si zakoupit
vánoční dárkové poukazy na masáže dle nabídky.
20
4/2015 Velká nad Veličkou
!!! SOUTĚŽ !!!
Poznáte, která část Velké je na historické fotce?
V minulém čísle bylo na foto-hádance řeznictví pana Kotáska. Sešlo se nám
6 odpovědí a jako výherce byla vylosována paní Koníčková.
Dnes vám předkládáme další hádanku z jiného konce Velké. Poznáte kde
stál tento dům a jaké řemeslo se v něm provozovalo? Nápověda: jeho majitel byl
kvůli své práci často zašpiněný i v obličeji a tak jím rodiče někdy strašívali neposlušné děti: dáme ťa ke …. Poznáte?
Odpovědi s přesným určením místa a živnosti můžete poslat zase mailem
na adresu na adresu [email protected] nebo vhodit do označené
krabičky na okénku podatelny Obecného úřadu. Nezapoměňte uvést své
jméno a telefon kvůli kontaktu. Uzávěrka soutěže 31. 12. 2015. Vylosovaný
výherce získá tričko s obecním znakem. Výsledek i správná odpověď budou
zveřejněny v příštím čísle Zpravodaje.
4/2015 Velká nad Veličkou
21
Fotografie z natáčení videoklipu Była svaďba
Informace
Redakce zpravodaje uvítá vaše příspěvky nebo návrhy – co vás zajímá, co chcete
vědět nebo sdělit občanům. Své připomínky, návrhy či sdělení můžete posílat mailem na adresu [email protected]
nebo poštou na adresu: Kulturní komise, Obecní úřad, 696 74 Velká nad Veličkou. Uzávěrka příštího čísla je 25. února 2016.
Zpravodaj Obce Velká nad Veličkou 151, IČO 00285447, název zpravodaje: Velický
zpravodaj (vychází 4 x ročně), vydání prosinec 2015, ev. číslo periodického tisku:
MK ČR E 21709, odpovědný redaktor: Radek Spazier ([email protected],
tel: 518 670 681), zpravodaj vydává Obec Velká nad Veličkou. Redakční rada:
R.Spazier, I.Janošková, L.Mikáč Sazba a tisk: Tiskárna Brázda, www.tiskarnabrazda.cz
22
4/2015 Velká nad Veličkou
4/2015 Velká nad Veličkou
23