meruňkovo–filmové listy

Transkript

meruňkovo–filmové listy
meruňkovo–filmové listy
2 Queer filmy a seriály
3 Pozvánka na: Divadlo
Cylindr
4 Rozhovor: Peter Strickland
5
7
8
10 Dotazník: Petr Vlček
O filmech Petera Stricklanda
Berlínská škola
English friendly page
ng M
→ ela arse
st S
K řed cha ille
in a n
1 8 o M 2 9 ele
.0 í .0 c
0 r
7 ov
á
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
středa 29.07.2015
r.
A
6
Mix
Queer filmy a seriály
Určitě se běžte podívat dneska od 11.30 do Klubu kultury na drama Petera Stricklanda Pestrobarvec petrklíčový o milostném vztahu dvou
žen. Když se vám bude líbit, doporučujeme vám zhlédnout i tato následující klasická díla, v nichž naše redakce kvituje unikátní zpracování gay nebo lesbické tematiky.
Život Adèle
Oceňujeme odhodlání hlavní hrdinky nevysmrkat
se po celou tříhodinovou stopáž.
Profesionálové
Bodie a Doyle to sice dohromady nikdy nedali, ale
to sexuální napětí!
Pán prstenů
Sam zahřívá chcípáka Froda po celou cestu do
Mordoru jen proto, že jsou dobří kamarádi? Ale
jděte!
Superman 1 až 90
Ty těsné slipy... A chudák Lois Laneová je celou
dobu jenom fag hag.
Bob a Bobek
Noci jsou studené a klobouk je těsný.
Soutěž
Také tento rok se vám pečlivé sledování plátna může vyplatit! Konkrétně lze
vyhrát festivalové tašky, trička nebo hrnečky. Přečtěte si dvě naše stricklandovské otázky a správné odpovědi pošlete na mail [email protected].
Pak už stačí jen trocha štěstí při slosování a výhra je doma!
1. Jaká píseň zazní jako poslední na koncertu zachyceném v dokumentu Björk: Biophilia Live, na který si můžete zajít dnes od 21.00
do Klubu kultury?
2. Peter Strickland se narodil v anglickém městě Reading, kde se
každoročně pořádá významný hudební festival. Jaká z níže uvedených kapel na něm v roce 2013 nevystupovala?
a) Knife Party
b) Tame Impala
c) Vampire Weekend
Stane se
Jan Grossman:
Žít svůj osud
↓
Kino Mír / 12.00
Jednoho z nejvýraznějších režisérů historie pražského Divadla Na zábradlí představí
dokumentarista Aleš Kisil ve
svém snímku Jan Grossman:
Žít svůj osud. Grossmanovy
inscenace Král Ubu (1964),
Vyrozumění (1965) či Proces
(1966) svou reflexí doby provokovaly tehdejší komunistický režim, jejich vyznění
nicméně zůstává živé dodnes.
Turnaj Mölkky
↓
Smetanovy sady / 14.00
Chcete poznat Finsko i jinak než prostřednictvím filmů z letošního fokusu? Co si
třeba zkusit tradiční finskou
venkovní kolíkovou hru Mölkky, která nevyžaduje vysokou fyzickou zdatnost, a je tak
vhodná pro všechny věkové
kategorie. Pokud přijdete už
během hodiny před začátkem
turnaje, můžete si hru vyzkoušet nanečisto.
↓
Kolejní nádvoří / 20.00
Kapele Zrní jsou nějaké omezující žánrové škatulky úplně
lhostejné. Většinou sami sebe
popisují jako „něžný artbrut,
kladenskej uhelnej zen“. I vy
můžete na dnešním koncertě
poznat jejich osobitý, hypnotický projev, za nějž obdrželi
hudební cenu Anděl pro objev
roku 2012. (aka)
Divadlo Úlet
↓
Šapitó Letní poloha / 20.15
Jestli chodíte na LFŠ jen po filmech, je to sice chvályhodné,
ale zapomínat byste neměli ani
na divadelní program, který je
letos obzvlášť pestrý. Dneska
od 20.15 se určitě vypravte do
šapitó Letní poloha, kde vám
své umění ukáže soubor Úlet,
což je divadlo lidí bez domova. (klk)
DJ Slávek Horák
Anketa
Jaký je váš oblíbený queer film?
Martin Herold: Dva
světy, jedno Slunce
Xenia Kovalčuk
budoucí studentka teorie filmu
Vzpomínám si na příběh dvou
neonacistů, kteří homosexuály
samozřejmě nenávidí, ale pak
se do sebe nečekaně zamilují.
Je to skandinávský film přibližně z roku 2013, ale na název si
nevzpomenu, tak to může být
takový kvíz i pro čtenáře.
Zrní
Jan Fišer
student
Napadá mě série o Harrym
Potterovi, protože se proslýchá,
že Brumbál je teplej. Ale nefoťte
mě, ze mě si kamarádi dělají
legraci, že vypadám jako gay,
tak po tomhle si budou dělat
srandu ještě víc. Redakce: A co
foto s kamarádem?
↓
Cafe Portal / 17.00
Zajděte si dnes odpoledne na
vernisáž výstavy absolventa
AVU a finalisty letošního ročníku Ceny kritiky za mladou
malbu Martina Herolda. Autor pracuje s klasickými žánry,
jako jsou zátiší či krajinomalba, které však posouvá drobnými obměnami do kontextu
současného umění.
↓
Kino Mír / 22.00
Hradišťský vzduch i boky návštěvníků LFŠ rozvlní jako DJ
režisér Domácí péče Slávek
Horák, polovina pražského
dua The Chickenloops. Slibuje
dvouhodinový set kombinující
house, elektro a prý i trochu
cimbálovky. (zbn)
2
Odborný program
3
Němá kapela
Pacov
Pokračujeme v mapování jarých roků české kinematografie, tentokrát se zaměříme na 30. léta. V Redutě 2 se nechte od 9.00 navnadit projekcí Bílé nemoci, úspěšné čapkovské adaptace v režii
Huga Haase z roku 1937. Na stejném místě od 11.00 naváže přednáška Jaroslava Sedláčka Český film III: 1930–1937, která blíže
představí zlatou dekádu Vlasty Buriana, Martina Friče nebo Miloše Havla.
Dnešní lekce Letní filmové akademie, jež ve 13.30 začne v Redutě 2, se zaměří na režii – svou profesní cestu od natáčení reklam
po úspěšný a ceněný debut Domácí péče popíše režisér Slávek Horák.
V 15.30 ho v Redutě 2 vystřídá Lekce filmu podle Christopha
Hochhäuslera, v níž tento německý režisér (na fotce) představí
poetiku Berlínské školy, jejímž je čelným představitelem, i svou
tvorbu a bohatou publicistickou činnost.
Zlatým hřebem dnešního odborného programu je Lekce filmu podle Petera Stricklanda, persony současného artového filmu – mluvit bude od 17.30 také v Redutě 2 nejenom o své erotické
lahůdce pro fajnšmekry Pestrobarvec petrklíčový, ale třeba také
o záznamu unikátního koncertu proslulé islandské zpěvačky Björk:
Biophilia Live. (šk)
Android
Váš hlas
a obraz
Hradiště
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
@lfskola
letnifilmovaskola
iOS
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
Taguj #lfs2015
Windows
Aktuální informace
a program 41. letní
filmové školy Uherské
Hradiště najdete
na www.lfs.cz.
Pro návštěvníky je také
letos připravena pohodlná mobilní aplikace
LFŠ – Letní filmová
škola vytvořená firmou
Ackee.cz, s programem, novinkami a informacemi o filmech.
Superkapela složená z členů polozapomenutých tuzemských skupin má neurčitý počet hudebníků a její zvuk je stejně proměnlivý
a zakroucený jako cesta po zelené
z Bratřic. „Pacov je město na západním okraji Vysočiny. Taky je to
kapela, která vznikla jen kvůli Filmovce. Nikdy jsem nebyl v Pacově a pochybuji, že někdo z kapely
ano. Ale jako název to zní dobře,
stejně jako jejich hudba,“ vysvětluje dramaturg LFŠ Zdeněk Blaha. Středem zvuku Pacova se žene
basová linka, která si neurvale
razí cestu ambientními plochami,
občas je však nucena ustoupit divokým samplům a vzdouvajícím
se harmoniím drnkacích nástrojů. Jaké nečekanosti se budou dít,
až se Pacov potká s Hitchcockem,
a ještě k tomu Na šikmé ploše,
se dozvíte ve 14.30 v kině Hvězda. Sunout dolů se snad nebudou
hudebníci, ale jen hlavní hrdina,
vzorný student, jehož falešně pomluvili. Hraje ho idol z dávných
časů Ivor Novello. (ivp)
Pozvánka na:
Divadlo Cylindr
Pokud vám na LFŠ chybí více příběhů s ženskými hrdinkami, vydejte se dneska od 20 hodin do
Divadelního stanu na představení Vlny divadla Cylindr. Jedná se
o drama, v němž vystupuje jediná herečka – Nataša Burger, jež
hru zároveň napsala a na jevišti
ztvárňuje sedm ženských hlasů.
Oficiální text k představení obšírněji dodává: „Jako vlny přicházejí
ženy jedna po druhé k duši, která
jediná zůstává, ostatním odvyprávějí svůj příběh a mizí. Jejich vyprávění citlivě doprovází různými
nástroji hudebník, který zároveň
představuje mužský princip.“
Návštěvník-muž by si mohl říct,
že takovou estrogenem překypující inscenaci si může klidně odpustit – kladné reakce na Vlny
však nepřicházejí jen od ženských recenzentek. „Sedm žen,
sedm příběhů, sedm pohledů na
ženu samotnou i ženu ve vztahu
k muži s obdivuhodně vyváženým
a genderově férovým přístupem.
A k tomu (mnoho)tvárná, a přesto svá Nataša Burger, já odcházel
spokojen,“ tvrdí třeba na stránce
i-divadlo.cz Jiří Koula, který inscenaci ohodnotil 74,99 procenta.
Tak se nebojte své vnitřní ženy
a dorazte! (klk)
Rozhovor
4
Peter
Strickland:
nepřemýšlím
o tom, kam
patřím
Adéla Kabelková, Iva Přivřelová
Režijní začátky Petera Stricklanda
nebyly jednoduché. Na svůj
celovečerní debut Katalin Varga
použil 30 tisíc eur z dědictví po
strýci, dalších 70 tisíc eur na
postprodukci ale sháněl dva a půl
roku. Tento žánrový chameleon si
pak vyzkoušel i variaci na italský
horor 70. let (Berberian Sound
Studio) a erotické drama o zvláštním
vztahu dvou žen (Pestrobarvec
petrklíčový). Všechny tři jeho hrané
celovečeráky můžete vidět i tady
v Hradišti. A k tomu ještě jeho
záznam koncertu Islanďanky Björk.
Pocházíte z Readingu, stejně
jako Sam Mendes, Kate
Winsletová nebo Ricky Gervais.
Jak to, že jde o tak umělecky
plodné město?
Asi proto, že tam není co dělat.
V Readingu na vás nepůsobí žádné vnější stimuly, všechno si musíte vymyslet sami. Lidé říkali
to samé o slavné hudební scéně
v 
Manchesteru – industriální
město, kde v 80. letech panovala hrozná nuda, ale muzice to neškodilo, naopak. Reading je středostavovské město, a když tam
někomu řeknete, že chcete dělat
filmy, vysměje se vám. Zvláštní,
že v něm vyrostlo tolik umělecky
úspěšných lidí. Ale nejsme nijak
propojeni, nikoho z nich osobně
neznám.
5
Vaše filmy se zpravidla inspirují řadou jiných snímků, i vcelku
neznámých. Jak jste se stal takovým cinefilem?
Asi jako každý. V pubertě se mi líbily komerční věci, četl jsem filmové časopisy. V některém z nich
jsem se dozvěděl o Lynchově Mazací hlavě a v šestnácti jsem se
na ni zajel podívat do Londýna.
Ten film pak nastartoval moji posedlost, nakonec jsem se díval na
všechno, co šlo.
Bylo v Británii lehké dostat se
třeba k italským hororům ze 70.
let nebo jiným raritním žánrům?
Někdy trvalo několik let, než jsem
sehnal titul, který jsem toužil vidět. Třeba v případě jednoho Jodorowského filmu jsem si musel
sehnat pirátskou videokazetu až
z Japonska. Ale mělo to i svou výhodu: mohl jsem si představovat,
jaké ty kusy asi jsou. Dneska už
nemám čas se na filmy těšit.
Svůj celovečerní debut Katalin
Varga jste natočil v Rumunsku.
Proč právě tam?
Až v Rumunsku jsem pro něj našel tu správnou krajinu. Ten příběh by se mohl odehrávat kdekoli,
je to spíš bajka. Protože šlo o téma
pomsty a natáčeli jsme v maďarské komunitě v Rumunsku, musel jsem být opatrný, aby se do filmu nedostala žádná politika. Ale
příroda tam byla úžasná. Vyrůstal jsem na kontinentálních filmech, na Tarkovském, Herzogovi a podobně, a to prostředí jsem
měl v sobě.
Dnes žijete v Maďarsku. Sháníte peníze na své filmy pořád
v Británii?
Ano, všechny mé filmy jsou teď
financovány z britských zdrojů,
jsem na tamní systém navázaný. Z hlediska peněz jsem britský
filmař. Jinak jsem ale napůl Řek
a napůl Angličan a žiju ve střední
Evropě. A nerozlišuju to. Nepřemýšlím o tom, kam patřím.
Vaše snímky jsou navzájem dost
odlišné. Jak si vybíráte jejich
témata?
Beru cokoli, co je zajímavé.
Vždycky jsem měl rád béčkové
žánry, exploataci, gotické horory,
erotické filmy ze 70. let. To mě inspiruje. V rámci pokleslých žánrů můžete realizovat nápady, které by vám v realistickém snímku
neprošly. Zároveň se však snažím vždycky ukázat i něco, co od
daného žánru nečekáte. V mých
filmech nenarazíte na explicitně
znázorněný sex, krev či znásilnění. Nesoudím postavy – to nechávám na divácích, ti jsou ta porota
v soudní síni.
Vaše poslední dva hrané snímky
odkazují k 70. letům. Proč máte
tuhle dobu tak rád?
Řekl bych, že všichni filmaři ve
svém díle podvědomě odkazují k vlastnímu dětství – a já se narodil v 70. letech. Většina snímků,
které si ze svého mládí pamatuju,
se zase vztahovala k 50. letům:
Gremlins, Návrat do budoucnosti,
Modrý samet…
Proč jste nikdy nespolupracoval
s jiným scenáristou?
Zkusil jsem to, a nefungovalo to. Jsem na to asi příliš sobecký. Miluju ten pocit, když se dívám na prázdnou stránku, to, jak
se vás najednou zmocní vzrušení i strach. Je to jako vaření. Když
dort upeče někdo jiný a vy jen přidáte šlehačku, není ten dort váš.
Teď sice s nějakými lidmi spolupracuju na rozhlasové adaptaci
televizního sci-fi hororu The Stone Tape pro BBC, ale to není moje
látka.
Vaši první rozhlasovou hru, The
Len Continuum, nedávno vysílala právě BBC. Jaké vůbec je pro
filmaře obejít se bez obrazu?
Ne tak těžké, jak jsem se obával.
Líbilo se mi, jak rychle nám to
celé šlo od ruky. Rozhlasová hra
je hotová za pár dní. Navíc si v ní
můžete bez zásadnějšího rizika vyzkoušet i věci, na které byste u celovečerního filmu neměli
odvahu.
The Len Continuum vypráví o neúspěšném herci, který nepřeje
úspěch nikomu jinému, dokonce ani vlastní ženě. Kolik vašich
vlastních frustrací ze začátku
kariéry se v něm odrazilo?
U svých děl nikdy neříkám, co
z nich má reálný základ a co ne.
Všechno, co jsem kdy udělal, je
osobní. Ale je to koláž. V postavách je kus mě, kus lidí, které
znám, i těch, o nichž jsem jen slyšel, a samozřejmě kousky filmů,
jež jsem viděl.
V době premiéry svého debutu jste si ještě musel přivydělávat jako učitel angličtiny. Teď už
jste filmařem na plný úvazek?
Ano, ale nevydělávám zas tak velké peníze. Pořád si nemůžu dovolit bydlet v Londýně. To bych musel začít točit pro Marvel, což by
mi teda nevadilo. Moje věci si finančně nijak zázračně nevedou.
V Budapešti za to ale dokážu přežít. V Londýně bych si musel najít
ještě jednu práci, třeba v kanceláři, a tu by mi stejně nedali, když
jsem režisér. Jsem pro ně překvalifikovaný, neuvěřili by mi, že od
nich neuteču za filmem.
← Lifebox
Rodiče PETERA STRICKLANDA byli učitelé, on
ale raději zběhl k filmu.
Ve svém díle se inspiruje
jak pokleslou tvorbou, tak
třeba Tarkovským. Mezi
jeho oblíbence patří i Juraj
Herz se svým Spalovačem
mrtvol a Morgianou, na
nichž Strickland obdivuje především práci se
střihem – škoda že se na
Filmovce minuli! Z našich
kin známe jeho hudební
dokument Björk: Biophilia
Live a drama Pestrobarvec
petrklíčový o kompromisech ve vztahu dvou žen.
Film pro změnu o vztahu
dvou mužů (a AIDS) nyní
připravuje. Strickland se
nebojí krvavých hororů
giallo, ale straší ho představa, že by měl stát před
kamerou či objektivem.
Pro Filmové listy se však
vyfotit nechal.
Bratrstvo neohrožených:
Petr Vlček
Zeptali jsme se lidí, kteří
připravují Letní filmovou
školu, na pár zvídavých,
ale co si budeme zase
nalhávat, jinak docela
zbytečných otázek.
Dnes je hostem rubriky
dramaturg Petr Vlček.
Co je na vaší práci
nejzábavnější?
Návštěva festivalů, na
kterých nepracuji. Jsem pak
velmi tolerantní návštěvník.
Třeštíková, jak by se
jmenoval?
Helena! Už dlouho totiž
toužím po tom, natočit
časosběr o Třeštíkové.
U jakého filmu jste
naposledy brečel?
U filmu Stop Kim Ki-duka.
Bohužel smíchy.
Jaké by bylo vaše
mafiánské jméno?
Don Čičo.
Kam v Hradišti po filmu na
jídlo?
Po filmu ideálně znovu na
film. Jíme proto, abychom se
na ně vydrželi dívat.
Kdyby o vás natočila
dokument Helena
Björk, nebo Amy?
Vracím úder. Wajda, nebo
Munk?
Je Miroslav Donutil
nespolehlivý vypravěč?
Netuším, nikdy jsme se
neviděli... Nemám moc
času.
Doporučujeme
Zombie a vlak duchů
→ Sportovní hala / 09.30
Za celý loňský listopad svítilo v Helsinkách
slunce celkem deset hodin. Ve zbytku země
snad ještě míň. Podobně temné, depresivní pocity jako nastupující finská zima navozuje i balada Miky Kaurismäkiho Zombie a vlak duchů.
Měli jste někdy pocit, že se nedokážete úplně
přizpůsobit okolnímu světu, který vlastně jen
tak plyne kolem? Mistrem v nepřizpůsobivosti
(prosím číst bez pejorativních konotací) je talentovaný basák Antti alias Zombie. Poté, co je
pro duševní poruchu propuštěn z armády, nevydrží v žádném zaměstnání a jakýkoliv drobný neúspěch jej vrhá do náruče alkoholu. I přes
celkově nihilistickou beznadějnost ale snímek
prosvětlují zábavné momenty jako třeba zpívající Matti Pellonpää coby frontman country kapely Harry and the Mulefukkers. (bb)
Případ pro začínajícího kata
→ Slovácké divadlo / 14.30
Scenárista a v tomto případě i režisér Pavel
Juráček byl přední postavou československé
nové vlny. Kromě své dnes už legendární středometráže Postava k podpírání se více či méně
podílel na scénářích k filmům jako Ikarie XB 1
nebo Sedmikrásky. Případ pro začínajícího
kata je jeho dlouho připravovaným, vysněným
„gulliverovským“ projektem a Juráčkovým vrcholným dílem – i vzhledem k tomu, že se stal
prvním režisérem, kterého po nástupu normalizace vyhodili z Barrandova, v nucené německé emigraci se jen trápil a po návratu do socialistického Československa zemřel ještě před
sametovou revolucí. Podobenství z roku 1969,
které ačkoliv bylo napsáno ještě před příchodem okupačních sil, se stalo možná první přesnou metaforou zmaru, jenž následoval. Bohužel
film putoval do trezoru – i když kdosi odvážný
ho týden nechal pouštět v kině na Václaváku.
Od středy až do konce prý bylo plno. (zbn)
Splašený vlak
→ Kino Mír / 15.30
Příběh dvou uprchlých trestanců a jedné železniční zřízenkyně, uvězněných v neovladatelném, stále se zrychlujícím vlaku, může znít
jako náplň průměrného akčního thrilleru. Ale
režisér Andrej Končalovskij (mimo jiné někdejší spolupracovník velikána Andreje Tarkovského) na tomto půdorysu dokázal vystavět drama
o lidských posedlostech, v němž se splašený
vlak stává moderní bílou velrybou a Jon Voight
jako kapitán Achab se na jejím hřbetu žene
vstříc neodvratnému konci (to vše za tónů Vivaldiho hudby). Dobovou akční produkci převyšuje i poezie záběrů zohaveného vlaku řítícího se syrovou pustinou Aljašky a taky herecké
výkony Voighta a Erika Robertse, nominované
na Oscara. (šk)
Pan Arkadin
→ Slovácké divadlo / 20.30
Zkoumat, proč Orson Welles tak často točil o mužích, kterým peníze a moc zkorodovaly duši, by jistě bavilo studenty psychologie. Pro studenty filmu zase může být výzva
porovnávat pana Arkadina, impozantní figuru, jež žije na hradě a které její dcera říká
zlobr, s Charlesem Kanem. A asi lépe zkousnou nesympatické soukromé očko, jemuž dá
titulní postava za úkol zjistit, kým byla kdysi. Následující hra o přízeň Arkadinovy dcery (v podání třetí paní Wellesové) vás nejspíš
až tak nepřekvapí. Wellesovi nicméně role
zkažených bohatců slušely a jejich varujícím
osudům zase slušel noirový vzhled. A i tady
má Orson pro všechny kritiky výmluvu, že
mu snímek někdo méně geniální přestříhal.
(ivp)
Furiant
→ Kino Reduta 1 / 21.00
Ladislav Stroupežnický, český dramatik 19. století, nepůsobí na první dojem zrovna jako ta
pravá figura, o níž by se měly točit životopisné
filmy. Žil, psal, zemřel. No a dál? Režisér Ondřej Hudeček však ve svém půlhodinovém snímku Furiant ukazuje, že pozoruhodných událostí bylo v životě Stroupežnického víc než dost.
Režiséra zajímá dramatikova homosexualita –
zobrazuje jeho první (samozřejmě nešťastnou)
lásku a taky nepodařený pokus o sebevraždu,
kdy si mladý Láďa ustřelil část obličeje, který
mu tak zůstal zdeformovaný do konce života.
Hudeček zvolil zajímavou formu, v níž s využitím animací akcentuje odstup od svého hrdiny.
„Chtěl jsem, aby měl divák pocit, že prochází
muzeem,“ komentuje to. (klk)
Zpívání v dešti
→ Kino Hvězda / 23.30
„Jaký nádherný pocit!“ – tak tento slogan
doprovázel v roce 1952 na plakátech premiéru Zpívání v dešti a… nemohl být příznačnější! Jeden z nejslavnějších muzikálů všech
dob totiž funguje jako instantní antidepresivum bez vedlejších účinků, jako droga s okamžitým nájezdem, která vyvolá úžasnou euforii minimálně na 103 minut. V pozadí je
příběh z 20. let minulého století, kdy dostal
film zvuk, v popředí pak několik tanečně
-hudebních čísel s choreografií tak hravou,
že budete chtít tančit na sedačkách – třeba
při energickém Good Morning. Zpěv Genea
Kellyho v dešti v momentě, kdy se zamiloval,
již vstoupil do historie a dočkal se mnoha citací (Rihanno, sorry, na Genea nemáš). My jsme
se i díky Zpívání v dešti zamilovali do filmu.
(jš)
6
Program
Spektrum:
Talent:
Peter Strickland
Mistr
zvuku
Adéla Kabelková
Oddaný milovník 70. let. Experimentátor s filmovým zvukem.
Ctitel pokleslých žánrů i umělecké avantgardy. Pokud máte
nabubřelý cinefilský názor, že ten nejlepší snímek svého života
už jste viděli a kromě zvracejících Japonek vás nic nepřekvapí,
dejte šanci britskému režisérovi Peteru Stricklandovi. Rodák
z anglického Readingu si vysloužil na letošní LFŠ samostatnou
sekci, ve které najdete čtyři jeho celovečerní filmy.
7
Patří-li ke Scorsesemu gangsterky a k Allenov i zase v z ta hové komedie, Petera
Stricklanda odhadnout nelze. Pokud bychom však přece chtěli hledat nějaký prvek
prolínající se tvorbou tohoto milovníka rozličných žánrů, je to důraz na hudební a zvukovou složku filmu.
Stricklandův celovečerní debut Katalin
Varga si dokonce odnesl Stříbrného medvěda za zvuk z Berlinale 2009. Aby toto drama mohl začínající režisér vůbec natočit,
musel do něj investovat veškeré dědictví
Katalin Varga (režie: Peter Strickland)
→ sobota 01.08. / Slovácké divadlo / 20.30
Pestrobarvec petrklíčový (režie: Peter Strickland)
→ středa 29.07. / Klub kultury / 11.30
po svém strýci. Příběh zasazený do maďarské komunity v Rumunsku sleduje putování
mladé ženy za otcem jejího syna. Tragédie,
jež se v životě Katalin odehrála, není připomínána vševysvětlujícími flashbacky, ale
vynořuje se v podobě nejrůznějších ruchů
v mnohovrstevnaté zvukové stopě. Katalininy pochybnosti nad morálním ospravedlněním jejích činů zase ilustrují záběry podmanivého, avšak zlověstně vyhlížejícího lesa.
Režisér přiznal, že publikum od Německa
až po Slovinsko mělo problém s hrdinčinou
motivací, kdežto celý Balkán jí v její pomstě
zapáleně fandil.
Horor v nahrávací kabině
Ještě více je cílená práce se zvukovou kompozicí znát ve Stricklandově druhém celovečeráku Berberian Sound Studio. Zde skládá poctu žánru giallo – krvavým hororům
s vysoce stylizovanou prací s kamerou a důrazem na mrazivou atmosféru a neobvyklou
hudbu.
Britský zvukař je v 70. letech pozván do
Itálie kvůli postprodukci už natočeného hororu – z něj samotného nevidíme téměř nic,
všechen děs nám zprostředkovává jekot
a děsivé mručení hlavních představitelek,
jež prostupují klaustrofobickým prostorem
nahrávací kabiny. Divákovi není předložen
souvislý dialog, informace si musí spojovat,
stejně jako záměrně roztříštěnou zvukovou
stopu. A protože jsme stále v hororu, dojde
i na torturu hudbou.
Zatím poslední celovečerní film Petera Stricklanda, Pestrobarvec petrklíčový,
je opět zasazen do 70. let, tentokrát však
detailně sleduje intimní, na první pohled
striktně rozdělený submisivně-dominantní
poměr dvou žen, z nichž jedna by se místo
role dominy cítila daleko lépe v „tradičně“
nastaveném vztahu. Jejich uvěznění v předem daných situacích, které se cyklicky
opakují, doprovázejí Stricklandovy hrátky
s animací, jež připomínají třeba Švankmajerovu fascinaci hmyzem. Zvuk zde dotváří jasně ohraničený svět milenecké dvojice
a koresponduje s vášní obou žen pro uzavřené temné prostory.
Stricklandův důraz na hudební složku
díla nakonec dokládá i Björk: Biophilia Live, záznam komorního koncertu islandské
zpěvačky, na němž se režijně podílel i Nick
Fenton. Dokument obsahuje i animované
sekvence oslavující nejrůznější formy života od buněk až po složité organismy. Vizuálně strhující mikrokosmos se propojuje s niterným vyzněním jednotlivých písní.
Vaříme s Peterem Stricklandem
Adéla Kabelková
Vegetarián Peter Strickland trpí tak trochu
obsesí jídlem. Společně se skupinou přátel
z rodného Readingu založili kapelu The Sonic Catering Band, a jak už její název napovídá, spojili v ní hudbu právě s jídlem. Během
živých koncertů nejenže využívají zvuků
spojených s úpravou potravin, ale rovnou na pódiu i vaří. Poslech alb jako Disco
Brunch nebo Seven Transdanubian Recipes
a skladeb Prelude to an Empty Stomach či
Dada Cuisine by jistě i Zdeňku Pohlreichovi
napověděl, že jeho rozjímání nad čerstvými bylinkami trochu chybí experimentální elektro. Jídlo coby zvukotvorný prvek
ostatně sehrálo hlavní roli i ve Stricklandově snímku Berberian Sound Studio, jehož
děj zkoumá postprodukci fiktivního hororu
Jezdecká smršť. Nechybí bodání do salátů,
které simuluje týrání oběti inkvizice. Olej
škvařící se na pánvi pak představuje strkání
rozžhaveného pohrabáče do nejrůznějších
intimních otvorů mučené čarodějnice. Zvuky doprovázející snahu o utopení nebohých
žen zase vznikají při ponořování hlávek zelí
do kádě s vodou. Nedivíme se, že postavě
zvukaře, kterého ztvárnil Toby Jones, začne
hrabat a místo zeleniny si představuje reálné osoby. Až budete zase večer připravovat
caesar salát, určitě si na Petera Stricklanda
vzpomeňte!
Program
Spektrum:
Berlínská škola
Jaká je vaše
největší slabina?
Klára Kolářová
Zhuštěné anotace filmů z Berlínské
školy vás na první přečtení možná
moc nenalákají. Hrdiny jsou často
mladí lidé, kteří nevědí. Prostě
nevědí. Nemají jasno, jak naložit se
svými životy, jak jednat s okolím,
a hlavně hledají svou pozici ve
světě. Za tímto vágním přiblížením
se však skrývají skvělé snímky.
Ty nejsou vyklenuty klasickým hollywoodským způsobem, kdy se hlavní postava po
první třetině stopáže dopustí špatného rozhodnutí, které je pak vykoupeno prohlédnutím a velkým obratem. Zde hrdinové zažívají
příběhy, jež jsou uvěřitelné, přesné. Režiséry z této sekce fascinuje realita, kterou však
nijak nekašírují. Zobrazují všednodennost
a banalitu.
Označení Berlínská škola platilo původně pro absolventy Německé filmové a televizní akademie Angelu Schanelecovou,
Christiana Petzolda a Thomase Arslana.
Později se však tento termín rozšířil i na
tvůrce, již ve svých filmech vyznávají podobnou poetiku: Maren Adeovou, Valesku
Grisebachovou, Ulricha Köhlera, Christopha Hochhäuslera, Benjamina Heisenberga
či Jessiku Hausnerovou. Filmy všech uvedených letos najdete i v programu LFŠ.
„Necítím se být členem čehokoliv. Na
druhou stranu – asi by pro nás bylo mnohem
jednodušší, pokud by něco jako Berlínská
škola skutečně existovalo,“ komentovala to
Bungalov (režie: Ulrich Köhler)
→ čtvrtek 30.07. / Kino Reduta 1 / 09.00
letos Angela Schanelecová pro časopis Cinepur.
Její filmy Marseille a Můj pomalý život zaujmou především svým tempem – scény jsou
sestříhané tak, že oba snímky působí takřka
hypnoticky. Divák tak snadno nabude pocitu, že se dívá na situace, které jsou „jen“ odkoukané ze života. Ve skutečnosti za nimi
samozřejmě stojí pečlivá scenáristická i režijní práce.
Pryč z nudného světa
Dnes byste si neměli nechat ujít například
Falešné doznání Christopha Hochhäuslera (toho můžete na Filmovce potkat i osobně). Hrdinou snímku je mladík Armin, jenž
nemůže najít práci. Žije sice ve spořádané
středostavovské přiměřeně milující rodině,
ale i tak pociťuje strach rodičů o to, aby z toho kluka něco bylo. Pracovní pohovory, které
absolvuje, jsou pokaždé jedna velká fraška.
Střídají se na nich jeden povrchní dotaz za
druhým („Jaká je vaše největší slabina?“ „Co
můžete přinést do týmu?“ „Proč se hlásíte
zrovna na tuto pozici?“), na které se člověk
postupně naučí odpovídat správně – a lživě.
Armin se rozhodne z tohoto zoufale nudného
světa vykročit tím, že se přihlásí k trestnému činu, s nímž nemá nic společného.
Podobně znuděný je i hrdina Bungalovu režiséra Ulricha Köhlera, devatenáctiletý Paul, který se při zastávce na benzínce
odpojí od armádního konvoje – tiše a nenápadně dezertuje. Následujících pár dní tráví
v domě svých rodičů. Zkouší obnovit vztah
s expřítelkyní, a když zjišťuje, že ta nemá
zájem, začne pokukovat po partnerce svého bratra. Na snímku je výborné především
vykreslení mladíkovy agrese stlačené pod
povrch, která se dostane ven jen v několika málo momentech. Paul si uvědomuje, že
ho nečeká zářná budoucnost, a tak vztekle
prodlévá na místě, znehybněn vlastní nemohoucností.
Co se týče dalších snímků ze sekce, s důvěrou se vydejte prakticky na jakýkoli. Výběr je kvalitní, pečlivý a ukazuje, že i nedramatický film dokáže být vzrušující.
Pěkně přehledné kategorie
„Označení pro různé vlny nebo směry jsou
samozřejmě nutně zjednodušující a nepřesná, ale pomáhají na určitou dobu přitáhnout
ke kinematografii dané země pozornost, ze
které pak filmaři těží ještě dlouhou dobu,“
řekl mi na letošní LFŠ finský režisér Mika
Kaurismäki. A měl pravdu. Berlínská škola,
rumunská nová vlna, řecká divná vlna, československá nová vlna… Žádný z těchto směrů nespojuje nějaký společný manifest nebo
shodné umělecké cítění. To, co mají filmaři
z těch škatulek společného, je ve skutečnosti mnohem banálnější – podobný věk a stej-
ná země původu (a možná ještě to, že spolu
mluví a občas spolupracují). Zbytek dotvoří
lenost publicistů spojená s touhou rozřadit
si vše do pěkných, přehledných kategorií.
Nadšeně se letos nadechli i tuzemští filmoví novináři – do kin jde hned několik snímků
mladých českých režisérů, kteří jsou podobně staří, mají vystudovanou FAMU… a to je
tak všechno. Trefně to vystihl jeden z nich,
Vít Zapletal, jehož práci jste na Filmovce
také měli možnost zhlédnout: „Až tady nějaká nová vlna bude, nebudeme se na to muset
ptát, protože to bude evidentní.“ (klk)
Falešné doznání (režie: Christoph Hochhäusler)
→ středa 29.07. / Slovácké divadlo / 11.00
8
Stalo se
Makhmalbaf: Koncentrujte se!
„Své první snímky jsem natočil bez filmového vzdělání,“ vyprávěl včera na své lekci v Redutě 2 slavný íránský režisér Mohsen
Makhmalbaf. „Když pak vyšly hodně bídné
kritiky, rozhodl jsem se, že se musím dovzdělat. Sehnal jsem si tedy velké množství
knih o kinematografii a půl roku nedělal nic
jiného, než je četl a dělal si z nich výpisky.
Když jsem skončil, měl jsem tisíc stran, takže jsem dělal to samé znovu. A znovu. Na
konci z toho byla malá bible filmování a pak
konečně přišly i recenze ve stylu On je génius! Nejsem. Důležité je se jen koncentrovat
na práci,“ dodal režisér. Kde si můžeme jeho
„bibli“ půjčit, už bohužel přední představitel tzv. íránského filmového zázraku nedodal. (jš)
9
O životě nad plynovodem
Ačkoliv je ústředním tématem snímku Roura ukrajinského režiséra Vitalije Manského
plynovod Urengoj-Pomary-Užhorod, o samotné „rouře“ se toho divák dozví poměrně málo. Filmař namísto toho vypráví osudy lidí žijících kolem její trasy od Sibiře až
po východní Německo. „Chtěl jsem ukázat
rozdíl mezi Evropou a Asií. To jsem ale ještě netušil, že přijde ukrajinská krize. Teď už
se i já na svůj film dívám jinýma očima,“ vysvětluje Manskij, který ač ředitel největšího
festivalu dokumentární tvorby v Rusku, má
právě tam kvůli svým politickým postojům
zákaz točit. Roura získala hned několik ocenění po celém světě – za kameru i nejlepší
dokument nad třicet minut. „Mým snem je,
abychom se v budoucnu na dobré filmy zase
dívali v kině, a ne na chytrých telefonech,“
říká režisér. (bb)
Kozova cesta zpátky na výsluní
Film Ivana Ostrochovského Koza se točí okolo snahy hlavního hrdiny, vysloužilého boxera
Petera Baláže přezdívaného Koza, který si zde
zahrál sám sebe, zajistit peníze pro svou přítelkyni Mišu, jež je chce použít na zaplacení
potratu. Koza se kvůli ní vrací zpátky do ringu. „Výchozí zápletka je reálná, fiktivní je až
průběh boxerova turné, to jsme pro potřeby
našeho snímku zdramatizovali,“ prozradil během besedy s diváky LFŠ v kině Hvězda Ostrochovský. Přítomen byl i Baláž. S natáčením
prý neměl problém, coby někdejší profesionální boxer je na kamery zvyklý. „Doufal jsem,
že mě tato role posune k lepšímu životu, a to
se pomalu začíná plnit,“ doplnil. (aka)
deníku (ztvárnilo ho hned pět herců v čele
s Honzou Hájkem – na fotce – a Jiřím Vyorálkem) se všemi jeho závislostmi – na alkoholu,
ženách, fenmetrazinu i filmech. (zbn)
Zlatá šedesátá ↗
Loni byly vrcholem divadelního programu
LFŠ Dejvice, letos Zábradlí. Režisér Jan Mikulášek adaptoval deník filmaře československé
nové vlny Pavla Juráčka. Zatímco dokument
Martina Šulíka o Juráčkovi Klíč k určování trpaslíků aneb Poslední cesta Lemuela Gullivera, který Filmovka rovněž uvádí, se soustředí výhradně na dvě hlavní linky – nepovedený
vztah s manželkou Veronikou a vznik Juráčkova vrcholného díla Případ pro začínajícího kata, divadelní inscenace s názvem Zlatá
šedesátá aneb Deník Pavla J. na to jde jinak.
Vytáhla víc do popředí samotného autora
Kdo vytvořil Občana Kanea?
Francouzský režisér François Truffaut kdysi
řekl, že „Občan Kane ovlivnil všechno důležité, co v kinematografii po roce 1940 vzniklo“. Filmový historik Věroslav Hába pak včera
v Redutě 2 objasnil, co ovlivnilo Občana Kanea. „Ten snímek má pověst naprosto originálního díla, za kterým stojí pouze osoba Orsona Wellese. Já jsem ale přesvědčený, že
se jedná o dílo kolektivní, ovlivněné soudobou kinematografií,“ sdělil Hába na přednášce s názvem Autorská imaginace versus ideál
fotografického realismu. Při realizaci Kanea
se prý třely různé autorské vize – kameraman Gregg Toland například vyznával realismus bez trikových vstupů, Welles ale jeho
pohled nesdílel a triky do filmu přidal v postprodukci. (jš)
a zrovna si ze tří druhů červeného pro sebe vybírá to pravé.
Mladý novinář poděkuje a obrátí se zpátky
ke slečně. „Máte zkušenosti s vínama, co se prodávaj v Čechách?“
„Já studuju v Hradci a tam jsem se naučila
pít pivo, protože víno tam mají hrozné. Někdy se
hřeší na to, že lidi se v tom nevyznají. Prodává se
na úkor ceny – když máte litr za čtyřicet korun,
tak to o něčem svědčí, protože kdo si váží svojí
práce, ten si ji umí ocenit.“
K pultu přistoupí další muž a nechává si natočit do PET lahve.
„Jaký máte rád víno?“ ptá se mladý novinář.
„Já teď červený tramín. A vy?“
Mladý novinář krčí rameny.
„Tak si dejte červený tramín. Kočko, nalij mu
na mě deci.“
Slečna nalije.
„Zkama jste?“ zeptá se a radši to ještě přeloží: „Odkud?“
„Z Prahy.“
„Tam těch vinic, pravda, tolik není,“ směje se
muž a s naplněnou PET lahví odchází.
Slečna před mladého novináře postaví sklenici bílého vína.
„Proč se to jmenuje červenej tramín, když je
to bílý?“ ptá se mladý novinář z Prahy.
„Tahle odrůda má hrozny dorůžova, tak proto. Ale spoustu lidí to mate,“ utěšuje ho slečna.
Mladý novinář pohlédne na tabuli, kde jsou
vyfoceny různé odstíny vína včetně názvů.
„To jsou oficiální názvy, šípková růže, spařený
vepř a koroptví oko? To vinaři fakt řikaj?“
„Vinař spíš řekne, to je dobrá barva,“ směje
se slečna. „Ale tohle je dobré na degustace, lidem se to líbí.“
Mladý novinář se ještě dozví rozdíl mezi zemským vínem a pozdním sběrem, mezi severním
a jižním svahem a že dnes máme trend sladkých
vín, kterému se vinaři musejí přizpůsobovat, aby
měli odbyt. Ale když se pak potácí do redakce,
v hlavě mu stejně zůstává jenom spařený vepř
a koroptví oko.
Chill-out
Spařený vepř
a koroptví oko
Štěpán Kučera
„Rád bych napsal o víně,“ říká mladý novinář ve vinném sklípku slečně za pultem
a nechá si něco nalít. „Bude to hlavně pro
Pražáky, co sem jezdí na festival. Jak se
podle vás pozná dobrý víno?“
„To záleží na chuti člověka,“ odpovídá slečna
zdvořile. „Máme tu třeba chardonnay, to je na
mě hodně sladké, a někdo zas řekne, že je na
něj kyselé.“
„K tomu se člověk musí propít,“ řekne muž
stojící vedle mladého novináře. „Jestli vás to zajímá, tak si zajděte před Hvězdu, tam je od šesti
stánek s vínem. Vyberte si jednu odrůdu a ochutnejte po deci od tří čtyř různých vinařství.“ Muž
má na krku akreditaci Filmovky, ale je z Moravy
English friendly
WHAT
TO SEE
Zombie and the Ghost
Train
→ Sportovní hala / 09.30
Mika Kaurismäki’s ballad evokes
the dark and depressive feelings
resembling of the Finnish winter. The main hero, talented bass
player Antti alias Zombie, is
a master of inadaptability. Overall nihilist hopeless mood is interrupted by funny moments like the
one with Matti Pellonpää singing.
The Duke of Burgundy
→ Klub kultury / 11.30
A lesbian couple and the BDSM
motives might sound as a pubescent dream, but don’t expect
a lascivious videotape porn. Visually enchanting drama by Peter
Strickland contemplates the stereotypes, with which every usual
couple has to struggle, and questions the burdens of love.
Runaway Train
→ Kino Mír / 15.30
A story of two escaped convicts
and a 
female railway worker
being trapped on a train with
no breaks and nobody driving
might sound like an average action thriller. Yet Andrei Konchalovsky builds up a powerful drama about human obsessions,
and is fairly close to be labelled
a modern Moby-Dick.
Mr. Arkadin
→ Slovácké divadlo / 20.30
Orson Welles’s 
obsession with
greedy and grasping men, who
lost their souls in wealth, could be
an attractive question for students
of psychology. On contrary, students of film might try to compare
Mr. Arkadin with Charles Kane.
The plot of the film is no surprise.
But Welles just looked good in the
roles of corrupted snobs while the
noir style suited to their fortunes.
Singin’ in the Rain
→ Kino Hvězda / 23.30
One of the most famous musicals
in the world works as an instant
antidepressant. The story is set
in the 1920s when film was being
enhanced with sound. The music
and dance and a great choreography will definitely pull you out of
the seats.
Peter Strickland: I don’t really
think of where I belong
Peter Strickland had fairly tough start. His debut featurelength film Katalin Varga ate up 30,000 Euros from his
uncle’s inheritance, and he had to search another 70,000
Euros for the postproduction for two and a half years. This
genre chameleon tried variation on the 70s Italian horror
(Berberian Sound Studio) or the erotic drama about an
unusual women’s relationship (The Duke of Burgundy). SFS
presents all of his three feature-length films plus the Björk’s
concert documentary.
Adéla Kabelková, Iva Přivřelová
Upcoming
events
Masterclass
Christoph Hochhäusler’s Masterclass starts at 15.30 in Reduta 2.
The German director will talk on
the poetics of Berlin School films,
bringing us closer to his works
and his journalistic activities.
Peter Strickland’s Masterclass
kicks off at 17.30 again in Reduta 2.
This important person in contemporary art-house filmmaking
will talk about his erotic delicacy
The Duke of Burgundy and much
more.
Mölkky Tournament
→ Smetanovy sady / 14.00
Do you want to know more about
Finland? Some aspects just don’t
fit into our Focus. Come and try
the traditional Finnish outdoor
skittles game Mölkky. You may
also arrive an hour in advance
and do a bit of a practice.
You were born in Reading just
as Sam Mendes, Kate Winslet or Ricky Gervais. How
come this city is so fertile for
talents?
That’s perhaps there’s nothing to do. No external impulses. You’ve got to make the
fun up by yourself.
Your films always proceed
from several titles, even the
less familiar ones. How did
you become such a cinefile?
Just like anyone else. As
a 
teenager I 
liked the commercial movies and read film
mags. There I read about the
Lynch’s Eraserhead and went
to London to see the screening. Later on, I became obsessed. I watched everything
I could.
Do you raise money on your
films in Britain even though
you live in Hungary?
Yes, I’m linked to the system
in the UK. From the financial point of view, I’m a British
filmmaker. From the aesthetic
one, I’m half Greek, half English, I live on the continent,
I love European film. I don’t
really think of where I belong.
There’s great diversity in your
films. How do you choose the
subjects?
I don’t know. I grab anything
that interests me. I’ve always
loved the b-genres, exploitation films, gothic horrors, erotic films from the 70s. All these
have inspired me a lot. They
provide space for loads of ideas
you could never get away with
in a realistic film. I attempt to
make the use of particular genre and show something that no
one expects. I don’t show explicit sexual scenes, violence
or rape. And I don’t judge my
characters – that’s the role for
an audience.
When you debuted with your
first film, you’d been still
working as an English teacher.
Are you a full-time filmmaker
now?
Yes, but I 
don’t earn much.
I can’t afford living in London,
unless I made films for Marvel.
If I wanted to stay in London,
I would have to take an extra
job. But I wouldn’t get an office
job, because they would tell me
I’m overqualified and wouldn’t
believe me that I’d stay when
wanting to make films.
10
Kecy po dvou deci
Tuhle jsem čet, že v
každym z nás je kus
bisexuála. Dáš si ještě
víno, Marceli?
Hele, já jsem ale na
100 % heterosexuál.
Na 101 %.
Dopito
Bezčasí
Iva Přivřelová
Když jsem ještě chodila do školy, červenec byl čas, kdy jsem netušila, jestli je úterý, nebo čtvrtek ani kolik je přesně hodin. Byly prázdniny a já se nemusela o nic starat. Od té doby, co přes léto pracuju
na festivalech, tedy v redakcích festivalových novin, se to vrací, jen
v hororovější podobě. Zase často nevím, jaký je den, protože v úterý vyrábíme číslo na středu. A že je večer, jsem letos ve Varech poznala jen díky tomu, že sekuriťákovi před redakcí skončila služba
a vystřídal ho jiný. Na Filmovce jsem zase plynutí nedělního, polského dne zaznamenávala podle toho, zda dramaturg Petr Vlček zdravil diváky dobré odpoledne, nebo dobrý večer. Když jsem ráno šla
na projekci Popelu a démantu, který se odehrává v noci, měla jsem
pocit, že bych si měla jít, až snímek skončí, lehnout.
Naše redakce se prostě ocitla ve filmu Berlínské školy: hypnoticky se ploužíme ve festivalovém bezčasí, mezi anonymními (minimálně pro nováčka Honzu Škodu) slováckými budovami hledáme
svou pozici ve světě, případně místo, kde na nás čeká Mika Kaurismäki na rozhovor. Vlastní identitu jsme ztratili ve filmech, před
spaním si místo oblíbených strašidelných historek vyprávíme o oblíbených tragických osudech hereckých hvězd. Kamarádi na Facebooku, kteří nejsou na LFŠ, nás přestali chápat. Ještě že jste tady
vy! Pokud s námi ale chcete mluvit, doporučuji radši finský přístup
– kupte nám pivo a za dvě hodiny řekněte: na zdraví!
Filmové listy pro vás připravili: Klára Kolářová (šéfredaktorka), Iva Přivřelová (zástupkyně šéfredaktorky), Zbyněk Vlasák (editor), Barbora Bednaříková, Adéla Kabelková, Štěpán Kučera,
Jan Škoda (redaktoři), Veronika Pleskotová (korektury), Irena Křiváková (překlad), Štěpán Malovec (grafika), Jaromír Hárovník (sazba), Helena Fikerová, David Kumermann, Marek Malůšek
(fotografové), Michaela Churavá (asistentka), Jakub Plachý (kresba komiksu), Adéla Kabelková, Klára Kolářová (scénář komiksu), Agentura NP (tisk).
místo
place
název
title
sekce
section
úvod
introduction
host
guest
08.30
Kino Hvězda
Prezident
Z
Mehdi Abdollahzadeh
08.30
Slovácké divadlo
Občan Kane
I
Věroslav Hába
09.00
Kino Reduta 1
S
Jan Jílek
09.00
Kino Reduta 2
09.00
Klub kultury
V pondělí uděláme okna
Projekce k přednášce 1930–1937:
Bílá nemoc
Čaroděj ze země Oz
09.30
Sportovní hala
10.00
Divadelní stan
11.00
jazyk
language
el. české
titulky
el. české
titulky
OP
I
Věroslav Hába, Iva Hejlíčková
F
Štěpánka Ištvánková
DP
Kino Hvězda
Zombie a vlak duchů
Workshop animovaného filmu
1. skupina
Malý Pán
11.00
Kino Reduta 2
Český film III: 1930–1937
OP
11.00
Slovácké divadlo
Falešné doznání
S
host: Christoph Hochhäusler
11.30
Kino Reduta 1
Ševci z Nummi
F
Olaf Möller
11.30
Klub kultury
Pestrobarvec petrklíčový
S
12.00
Kino Mír
Jan Grossman: Žít svůj osud
Zábradlí
V
el. české
titulky
el. české
titulky
země
country
rok
year
strana brožury
brochure page
čas
time
english friendly
STŘEDA / Wednesday
2014
•
125
119
Francie, Gruzie,
VB, Německo
USA
1941
•
73
•
min.
118
Německo
2006
Československo
1937
101
USA
1939
•
78
88
Finsko
1991
•
65
146
157
180
hosté: Radek Beran,
Jakub Červenka
host: Jaroslav Sedláček
93
87
95
83
ČR, Slovensko
2015
•
111
146
120
83
Německo,
Dánsko
Finsko
host: Peter Strickland
104
Velká Británie
2014
Z
Radana Korená
59
Česká republika
1997
127
Z
Radana Korená
58
Česká republika
2000
127
Itálie
1977
I
el. české
titulky
el. české
titulky
90
2005
•
92
59
1923
•
98
82
12.00
Sportovní hala
Mám strach
Christian Uva, Aleš Říman
120
13.00
Kavárna Respekt
České krátké filmy
OP
iShorts
60
150
host: Slávek Horák
90
146
13.30
Kino Reduta 2
Letní filmová akademie – Režie
OP
14.00
Divadelní stan
Večerníček slaví 50 – staré NEJ
DP
120
14.00
Smetanovy sady
DP
180
14.30
Kino Hvězda
14.30
Slovácké divadlo
Turnaj Mölkky
Na šikmé ploše
hudební doprovod: Pacov
Případ pro začínajícího kata
15.00
Kino Reduta 1
Jiří Weiss: II. etapa
↴
80
Velká Británie
1927
Jan Lukeš, Anna Batistová
102
Československo
1969
Jan Jendřejek
57
I
Věroslav Hába, Zdeněk Blaha
Z
V
Ohnivý rybolov
V
Stíhač
V
Noc a den
V
el. české
titulky
156
el. české
titulky
el. české
titulky
•
102
•
102
16
Velká Británie
1945
•
102
Česká republika
2015
15.30
Kino Mír
Splašený vlak
Lekce filmu podle
Christopha Hochhäuslera
Sacco a Vanzetti
I
Jiří Flígl
111
USA
1985
Itálie, Francie
1970
16.00
Kavárna Respekt
16.30
Foyer kina Hvězda
17.00
Cafe Portal
17.00
Kino Hvězda
Polské krátké filmy
Křest knihy Radomíra D. Kokeše
„Rozbor filmu“
Martin Herold:
Dva světy, jedno Slunce
Uprchlíci
17.00
Slovácké divadlo
Dopraváci
17.30
Kino Reduta 1
17.30
Kino Reduta 2
I
host: Christoph Hochhäusler
126
1943
75
OP
102
1943
host: Eva Tomanová
Sportovní hala
•
Velká Británie
V
Kino Reduta 2
83
Velká Británie
Stále spolu
15.30
•
8
Klub kultury
15.30
169
33
15.00
sluchátka /
česky
•
90
Andrea Minuz, Jan Šulc
111
OP
iShorts
60
DP
host:Radomír D. Kokeš
30
F
Milja Mikkola
V
Petr Vlček
hosté: Ondřej Pavliš, Filip
Brouk, Jakub Ševčík
host: Peter Strickland
el. české
titulky
el. české
titulky
102
112
86
•
146
74
2014
67
2013
105
Česká republika
2015
112
Klub kultury
Z
Martin Palúch
Kino Mír
Marseille
S
Jan Jílek
18.00
Sportovní hala
Milán, kalibr 9
I
Christian Uva, Aleš Říman
18.30
Šapitó Letní poloha
Plešatý králíček – Divnojiný kraj
DP
90
164
20.00
Divadelní stan
Divadlo Cylindr – Vlny
DP
70
159
94
101
20.00
Kolejní nádvoří
Zrní
DP
120
20.15
Šapitó Letní poloha
Úlet (divadlo lidí bez domova)
DP
60
20.30
Kino Hvězda
Mrzout
20.30
Slovácké divadlo
21.00
Kino Reduta 1
21.00
Kino Reduta 1
21.00
21.30
Klub kultury
Letní kino
Smetanovy sady
Sportovní hala
21.30
Šapitó Letní poloha
DJ nkl94
DP
150
22.00
DJ Slávek Horák
DP
120
23.30
Kino Mír
RWE letní kino
Masarykovo nám.
Kino Hvězda
23.30
23.30
21.30
22.00
23.45
23.59
•
90
121
el. české
titulky
el. české
titulky
Československo
Německo,
Francie
Itálie
•
92
1972
•
81
•
99
Slovensko, ČR
2014
host: Peter Strickland
97
Velká Británie
2014
86
Československo
1968
105
Polsko
2014
Michael Málek
host: Ondřej Hudeček
vlna vs. břeh
V
Björk: Biophilia Live
S
Čest a sláva
L
U strážnýho anděla
V
Petr Vlček
Jak jsme hráli čáru
L
Zpívání v dešti
I
Věroslav Hába, Iva Hejlíčková
Kino Reduta 1
Bandité v Miláně
I
Christian Uva, Aleš Říman
Slovácké divadlo
RWE letní kino
Masarykovo nám.
Klub kultury
Lovec démonů
S
Eva Chlumská
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
99
66
2014
Jaroslav Sedláček
I
V
162
164
1955
Pan Arkadin
Furiant
113
127
1957
27
Milja Mikkola
146
2004
Finsko
Španělsko,
Francie
Česká republika
F
•
102
Slovensko, ČR
2014
103
USA
1952
96
Itálie
1968
100
USA, Německo
2001
75
112
2015
113
•
98
134
•
105
•
165
80
•
97
L
97
Česká republika
2014
137
Z
Martin Palúch
89
Československo
1962
128
I
Jiří Flígl
101
USA
1986
Sportovní hala
Texaský masakr motorovou pilou 2
Kino Mír
LFŠ Midnight Party
DP
L–
Letní kina
OP –
Odborný
program
DP –
Doprovodný
program
čtvrtek 30.07.
RANNÍ PROJEKCE
Setkání ve tmě
Kino Hvězda
08.30
Gabbe
Slovácké divadlo
08.30
Bungalov
Kino Reduta 1
09.00
Chlapci
Klub kultury
09.00
Kabinet doktora
Caligariho
Sportovní hala
09.30
79
Polnočná omša
23.59
Z–
Zvláštní uvedení
137
•
Století Miroslava Zikmunda
23.59
AČFK –
AČFK uvádí
167
Finsko,
Nizozemsko
Polsko
17.30
sluchátka /
česky
V–
Visegrádský
horizont
81
18.00
V
S–
Spektrum
151
Nenasytná Tiffany
Lekce filmu podle
Petera Stricklanda
Štyridsaťštyri
OP
I–
Inventura
112
•
30
DP
F–
Fokus: Finsko
•
86
•
165
Veškerý program
včetně odborného
je veden v českém
jazyce, případně
tlumočen, projekce
doprovází české
titulky.

Podobné dokumenty

zde - DSP Kralovice

zde - DSP Kralovice zazpívali jsme si.“ p. Mutinská odd. A „ Také jsem byla velmi spokojená, venku byla zima, ale přesto to bylo pěkné.“ p.Fischerová odd. A „ Byla jsem spokojená, dobře jsme se najedli, poslouchali js...

Více

Květen 2015

Květen 2015 město. Buďme za to rádi. V květnu si od festivalů sice na chvíli odpočineme, i tak ale přinášíme zajímavé informace a tipy, jak a kam utéct z nudy. Hudební kluby si opět připravily bohatý a rozmani...

Více

Untitled - Zlomvaz Festival

Untitled - Zlomvaz Festival Brně. Diametrálně odlišné sny přesto spojuje odhodlání za ně bojovat – to je i hlavní poselství, které má herečka v závěru napsáno na svém kostýmu.

Více

VĚSTNÍK

VĚSTNÍK lékařské, právní a finanční dokumenty byly v pořádku. Nezáleží na tom, zda to bude potřeba zítra nebo za 20 let. Všichni starší, ale i mladí rodiče s dětmi, by měli učinit totéž. Tím se zabrání mno...

Více

Léčiva ovlivňující CNS > Psychofarmaka > Psychodysleptika

Léčiva ovlivňující CNS > Psychofarmaka > Psychodysleptika s buněčnou membránou se otevřou do extracelulárního prostoru a uvolní svůj obsah = exocytóza. Opačný děj = endocytóza.

Více