zde - Národní památkový ústav

Die Restaurierung des Aussenmantels der
romanischen Kirche in Jakub bei Kuttenberg
•
Jakub
u Kutné Hory
Obnova vnějšího pláště románského kostela sv. Jakuba v Jakubu u Kutné hory
Die Kirche des hl. Jakob d. Gr. im Dorf Jakub bei Kutná Hora (St. Jakob b. Kuttenberg) hat den gewöhnlichen Grundriss einer romanischen Emporenkirche mit dem längsorientierten Schiff, der östlichen Apsis und dem Westturm, sie ist aber mit der reichen Behandlung ihrer Fassaden bemerkenswert. Besonders die Südfassade vom Schiff zeichnet sich mit dem in den böhmischen Ländern außerordentlichen romanischen Skulpturenschmuck aus. Es handelt sich zugleich um einen der wenigen romanischen Bauten,
der sich genau datieren lässt. Beim Bau der neuen Orgel 1845 stellte man in der Emporenbrüstung den Reliquienschrein vom Altar mit der Authentik fest, die registriert, dass
der Altar am 19. November 1165 vom Prager Bischof Daniel in Anwesenheit des Königs Wladislaw I. und seiner Gemahlin Judith sowie auch der Bauherrin der Kirche Frau Maria
mit den Söhnen Slawibor und Paul eingeweiht wurde. Die Datierung bestätigte später auch der Fund der Bleibüchse mit geritztem Namen des Bischofs Daniel I. im Altartisch
des Hauptaltars. Die Kirche wurde in der Mitte des 16. Jahrhunderts, im Barock und im 19. Jahrhundert umgestaltet, ist aber bis heute im Grundsatz authentisch erhalten.
Die historischen Abbildungen seit Mitte des 19. Jahrhunderts zeigen die Fassaden der Kirche verputzt und diese Auffassung wurde auch bei der letzten größeren Restaurierung im Jahre 1910 respektiert. Bei der Restaurierung der romanischen Bauten im 20. Jahrhundert setzte sich die Bemühung durch, das charakteristische Mauerwerk aus
Steinquadern zu präsentieren. Auch bei den Renovierungsarbeiten am Kirchenturm in Jakub in den 1980er Jahren legte man das rohe Mauerwerk aus Steinquadern frei. Die
Arbeiten am baufällig werdenden Denkmal wurden gestoppt und erst der Abstand von mehr als zehn Jahren erlaubte die Frage der richtigen Auffassung zu öffnen. Der Verputz aus der Renovierung vom Beginn des 20. Jahrhunderts war schon größtenteils abgelöst, so dass man sowohl die ästhetischen Qualitäten des Natursteins als auch die
Korrosion der romanischen Steinquadern empfinden konnte. Inzwischen schritt auch die Diskussion von der ursprünglichen Oberflächenbehandlung der romanischen Bauten
fort, die eine Menge Funde der authentischen verputzten Oberflächen unterstützt hat, z. B. auch aus den Stellen, die kurz nach Vollendung überdeckt wurden. Eine ähnliche
Deutung erlaubten auch Reste der mittelalterlichen Putzflächen in der Kirche in Jakub mit geritzten Fugen, die man in Winkeln des Bogenfrieses und bei weiteren Gliedern der
romanischen Fassade registrierte. Diese Tatsachen führten zum Umwerten der vorherigen Auffassung.
Kostel sv. Jakuba Většího v Jakubu u Kutné Hory má běžný půdorys románského tribunového kostela s podélnou lodí, východní apsidou a západní věží, vyniká ale bohatým
pojednáním svých fasád. Unikátní je zejména jižní průčelí lodi s románskou sochařskou výzdobou, v českých zemích výjimečnou. Zároveň se jedná o jednu z mála románských
staveb, kterou můžeme přesně datovat. Při osazování nových varhan v roce 1845 byla v poprsní zdi tribuny nalezena ostatková schránka oltáře s autentikou, která zaznamenává, že oltář byl vysvěcen 19. listopadu 1165 pražským biskupem Danielem za přítomnosti českého krále Vladislava I. a jeho manželky Judity, jakož i budovatelky kostela paní
Marie se syny Slaviborem a Pavlem. Datování později potvrdil i nález olověné schránky s vyrytým jménem biskupa Daniela I. v menze hlavního oltáře. Kostel prošel úpravami
v polovině 16. století i v době baroka a v 19. století, v podstatě se ale autenticky dochoval do dnešních dnů.
Na historických zobrazeních od poloviny 19. století jsou fasády kostela zachyceny jako omítnuté a toto pojetí ctila i poslední větší oprava v roce 1910. Při opravách románských staveb ve 20. století se však většinou prosadila snaha prezentovat charakteristické zdivo z kamenných kvádrů. Také při opravě věže kostela v Jakubu v 80. letech
20. století bylo odhaleno režné zdivo z kvádrových řad. Oprava chátrající památky se pak zastavila a odstup více než deseti let dovolil znovu otevřít otázku správného přístupu. Omítka z opravy na počátku 20. století již byla z větší části opadaná, takže bylo možné vnímat estetické kvality přírodního kamene, ale zároveň také korozi románských
kvádrů. Mezitím též postoupila diskuse o původních povrchových úpravách románských staveb, kterou podpořila řada nálezů autentických omítkových úprav, například z takových míst, která byla zakryta záhy po výstavbě. Podobnou interpretaci dovolovaly i zbytky středověkých omítek kostela v Jakubu s rytými spárami, zachycené v koutech
u obloučkového vlysu a dalších článků románského průčelí. Tyto skutečnosti vedly k přehodnocení předchozího postupu.
Vor der Restaurierung der Fassade (1997-2000) wurde die Südfassade fotogrammetrisch aufgenommen und der Stein wurde petrologisch
erforscht. Die historische Bauforschung der Südfassade unterschied die bei den nachträglichen Eingriffen ersetzten Teile der architektonischen
Gliederung (am Bogenfries), anderseits bewies fast mit Sicherheit, dass die Relieffiguren in das Mauerwerk schon beim primären Ausbau eingebaut wurden. Die Schwierigkeiten beim Aufstellen der Figuren zusammen mit der Art des verwendeten Steins, der in der weiteren Umgebung
nicht anzutreffen ist, deuteten dabei an, dass die Skulpturen in einer mehr entfernten Werkstatt geschaffen wurden und man sie zum Bau als
fertige Stücke zuführte.
Bei der Restaurierung wurden die Quader der romanischen Fassade sowie die Teile ihrer plastischen Gliederung verfestigt und nachfolgend
mit einer dünnen Schicht vom Schutzverputz aus dem hydraulischen Kalk versehen, die die Modellierung des Steins nicht überdeckt. Anhand
der Funde unterstrich man lokal die Fugen mit geritzten Linien. Die Putzfarbigkeit wählte man mit Rücksicht zur visuellen Vereinigung der restaurierten Teile der Fassaden der Kirche und des Turmes, an dem das rohe Steinmauerwerk blieb. Die Reliefs aus dem mehr beständigen Sandstein
wurden selbständig restauriert und im Naturstein überlassen. Ohne die Oberflächenbehandlung blieben auch das Gewände des romanischen
Fensters, der größere Teil vom Portal und der Sockel der ganzen Fassade. Das Gewände des verblendeten spätmittelalterlichen Fensters an der
Südseite der Apsis wurde freigelegt und restauriert, die alten Tünchen, vor allem die sattrote Umrahmung wurden beibehalten. Die Behandlung ermöglichte die nachträglichen Fenster aus dem 19. Jahrhundert mit ihren Ziegelstürzen und die nicht ursprünglichen Bogenfriesteile zu
„verdecken“. Das zugemauerte renaissancezeitige Rundfenster für die Beleuchtung des Raums unter der Empore wurde mit geglättetem Putz
behandelt.
Die Restaurierung rief eine verhältnismäßig starke Diskussion samt den Meinungsverschiedenheiten hervor, denn es handelte sich nach einer langen Zeit um das erste Beispiel der Applikation dieses Prinzips in den Verhältnissen Tschechiens. Mit dem Abstand von ca. 15 Jahren nach
ihrer Vollendung zeigen die restaurierten Partien vom Außenmantel nur geringe Schäden. Die Kirche wird von der lokalen römisch-katholischen
Pfarrei verwaltet, die die Kirche zu gelegentlichen Gottesdien und Kulturaktionen ausnutzt und die Besichtigung des Denkmals ermöglicht.
Opravě průčelí v letech 1997–2000 předcházelo fotogrammetrické zaměření jižní fasády lodi kostela a petrologický průzkum kamene. Stavebněhistorický průzkum jižního průčelí rozlišil části architektonického členění vyměněné při dodatečných zásazích (obloučkový vlys), na druhou stranu takřka s jistotou prokázal, že sochařská výzdoba do zdiva byla vložena již při prvotní výstavbě. Obtíže při osazování postav spolu
s druhem použitého kamene, který se nevyskytuje v širším okolí, přitom naznačily, že sochy byly vyrobeny ve vzdálenější dílně a na místo převezeny jako hotové díly.
Při opravě byly kvádry románské fasády i prvky jejího plastického členění zpevněny a následně opatřeny slabou vrstvou ochranné omítky
z hydraulického vápna, která nepřekrývá modelaci kamene. Na základě nálezů byly spáry místně podtrženy rytými linkami. Barevnost omítky
byla volena s ohledem na pohledové sjednocení opravovaných částí fasád kostela a věže, na které zůstalo režné kamenné zdivo. Sochařská
výzdoba z odolnějšího pískovce byla samostatně restaurována a ponechána v přírodním kameni. Bez povrchové úpravy zůstalo také ostění
románského okna, větší část portálu a sokl celého průčelí. Ostění zazděného pozdně středověkého okna na jižní straně apsidy bylo odhaleno
a restaurováno, byly zachovány staré nátěry, zejména sytě červená pasparta. Úprava umožnila „skrýt“ dodatečná okna z 19. století s jejich cihlovými záklenky i nepůvodní části obloučkových vlysů. Zazdívka kruhového renesančního okna, které osvětlovalo podkruchtí, byla vyznačena
hlazenou omítkou.
Oprava vyvolala poměrně silnou diskusi včetně nesouhlasných reakcí, neboť v českých podmínkách šlo po dlouhé době o první příklad
uplatnění tohoto postupu. Po cca patnácti letech od provedení opravené části vnějšího pláště vykazují jen drobné závady. Kostel spravuje
místní římskokatolická farnost, která umožňuje prohlídku památky a zároveň kostel využívá k příležitostným boholužbám a kulturním akcím.
Fotogrammetrische Aufnahme der Südfassade der Kirche d. hl. Jakob d. Gr. in Jakub b. Kutná Hora (St. Jakob b. Kuttenberg) mit Auszeichnung des Ausmaßes der historischen Putzflächen. Verputz aus der 1. und 2. romanischen Phase
schrägschraffiert, Ausmaß der romanischen Kellenstriche gestreichelt. In die Bauaufnahme der Firma AGM, 1997, von Pavel Kroupa eingezeichnet.
Fotogrammetrické zaměření jižní fasády kostela sv. Jakuba Většího v Jakubu u Kutné Hory s vyznačením rozsahu historických omítek. Omítky z 1. a 2. románské fáze šikmo šrafovaně, čárkovaně rozsah románských podřezávaných spár.
Do zaměření firmy AGM, 1997 zakreslil Pavel Kroupa.
NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV
NATIONALINSTITUT FÜR DENKMALPFLEGE
Text: Karel Kibic
Text: Karel Kibic
Překlad/Übersetzug:
Překlad/Übersetzung:Jindřich
JindřichNoll
Noll
Foto: Karel Kibic
Kibic, Vladislav Razím (4)