06 - Základy spolupráce s cizineckou policií

Transkript

Tento vzdělávací program vznikl v rámci projektu
„Podpora dalšího vzdělávání
příslušníků bezpečnostních složek
v Jihočeském kraj“
reg. č.: CZ.1.07/3.2.08/02.0046
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
1
VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ZAŘAZENÉ DO PROJEKTU:
1. Zvyšování osobní efektivity, syndrom vyhoření, zvládání stresových situací
2. Krizové situace, ochrana člověka za mimořádných událostí
3. Zákoník práce, Listina základních práv a svobod
4. Legislativa ve výkonu strážníka obecní (městské) policie
5. Činnost v oblasti dohledu nad bezpečností provozu na pozemních komunikacích
6. Základy spolupráce s cizineckou policií
7. Ochrana životního prostředí
8. Týmová spolupráce
9. Komunikace se zdravotně postiženým
10. Extremistické projevy jako možná příčina krizové situace
11. Etika a základní komunikační dovednosti při výkonu profese bezpečnostních složek
12. Praktický nácvik zdravotnické první pomoci
13. Zásady součinnosti mezi jednotkami MP, IZS a fyzickou ostrahou
14. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci
15. Zásady ochrany informací
16. Taktika a metodika v rámci plnění povinností a oprávnění strážníků
17. Akceptace právních norem v meziprolongačním období
18. Asertivita a sociální percepce v rámci zásahu do práv a svobod občanů
19. Zbrojní průkaz a právní aspekty použití služební zbraně
2
Základy spolupráce s cizineckou policií
Lektor: Mgr. Radek Šafář
3
Obsah
Úvod ....................................................................................................................... 5
1 Historie ochrany státních hranic od roku 1948 ..................................................... 5
2 Reorganizace cizinecké policie po vstupu do Schengenského prostoru ................ 7
3 Pravomoc a působnost cizinecké policie............................................................... 8
4 Přestupkové řízení cizinců .................................................................................. 13
5 Věcná a místní příslušnost správních orgánů k projednávání správních deliktů
podle zákona o pobytu cizinců .............................................................................. 14
6 Přeshraniční pronásledování ............................................................................... 17
7 Cestovní doklady................................................................................................ 18
8 Přechodová razítka ............................................................................................. 21
9 Informační systémy - např. DATEX, FADO, PRADO ....................................... 22
10 Pobyt cizinců na území ČR .............................................................................. 23
11 Schengenský prostor, Evropská unie ................................................................ 25
12 Schengenský informační systém....................................................................... 33
13 Základní data k evropské integraci, Instituce EU .............................................. 35
14 Spolupráce Městské policie a Cizinecké policie ............................................... 38
Doporučená literatura ............................................................................................ 42
4
Úvod
Služba cizinecké policie je součástí ozbrojeného bezpečnostního sboru Policie České
republiky. Je útvarem s celorepublikovou působností, to znamená, že realizuje svoji pravomoc na
území celého státu.
Služba cizinecké policie je specifickým útvarem, složkou Policie České republiky, jejímž
úkolem je odhalování nelegální migrace, realizování sankčních opatření v případě, že cizinci
pobývají na našem území protizákonně, dodržování a realizace opatření vyplývajících z
mezinárodních smluv a předpisů Evropského společenství a odhalování trestných činů
souvisejících s nelegálním přechodem státních hranic.
Služba cizinecké policie jako jeden z útvarů Policie České republiky byla zřízena
Ministerstvem vnitra, konkrétně Nařízením č. 67/2008, kterým se zřizují útvary Policie České
republiky s celostátní působností.
1 Historie ochrany státních hranic od roku 1948
Ochranu státních hranic zabezpečovala finanční stráž, která přetrvala až do r. 1948 v
podřízenosti Ministerstvu financí, a působila tak vedle pohraničních útvarů SNB. Zákonem č.
275/1948 Sb. byla od 01. 01. 1949 její působnost zcela přenesena na Sbor národní bezpečnosti.
Finanční stráž byla definitivně zrušena, když k novému sboru - Pohraniční stráži SNB byla
převedena část bývalých příslušníků Finanční stráže, kteří splňovali dobové kádrové
předpoklady.
K 1. dubnu 1949 byla zaujata nová sestava střežení hranice (o celkové délce 3550 km), a
to 14-ti pohraničními prapory. Státní hranice byla rozdělena na dvě pásma, z nichž první
zahrnovalo hranice proti americkým i sovětským okupačním zónám Německa a Rakouska a bylo
střeženo útvary Pohraniční stráže (PS), které byly vojensky organizované, a druhé pásmo hranice
se SSSR, Maďarskem a Polskem, které byly střeženy pohraničními stanicemi Sboru národní
bezpečnosti.
K 1. dubnu 1950 nastoupili poprvé k Pohraniční stráži vojáci základní služby. V lednu
1951 došlo k zaujetí tzv. nové sestavy Pohraniční stráže a k vytvoření pohraničních brigád.
Pohraniční stráž se v té době zaměřovala na hranici s Německou spolkovou republikou, kde
umístila 5 brigád (chebskou, plánskou, poběžovickou - později domažlickou, sušickou a
volařskou). Méně exponované směry (hranice s Rakouskem, Dunaj a úsek hranic s Německou
demokratickou republikou proti Jáchymovsku) byly obsazeny pohraničními oddíly změněnými
počátkem roku 1952 rovněž na brigády s velitelstvími v Českých Budějovicích, Znojmě,
5
Bratislavě a Karlových Varech. Na sklonku roku 1952 byla postavena děčínská brigáda střežící
státní hranici proti Německé demokratické republice (NDR). Brigáda se skládala z velitelství, z
pohraničních praporů, rot a jednotek přímo podřízených velitelství brigády.
Ke střežení hranic přispělo i postupné zavádění a budování ženijně technických
prostředků (kontrolní orný pás, drátěný zátaras do r. 1966 elektrifikovaný, signální stěny,
nástražná osvěcovadla apod.). K neprostupnosti hranic vedle výše zmíněných opatření přispěl i
pohraniční režim, který omezoval vstup, pobyt a pohyb v blízkosti státních hranic zavedením tzv.
hraničního a zakázaného pásma.
V roce 1966 byl tzv. vojskový systém střežení hranic s NDR zrušen, což vedlo k zrušení
karlovarské a děčínské brigády. Jejich úseky a úkoly převzala pohraniční oddělení VB. V tomto
roce byla Pohraniční stráž vydělena z kompetence Ministerstva vnitra ČSSR a přičleněna k
Ministerstvu národní obrany. Tento stav vydržel jen do 1. 1. 1972, kdy byla opět podřízena
Federálnímu ministerstvu vnitra a velitelství Pohraniční stráže převzalo odpovědnost i za střežení
státních hranic se socialistickými zeměmi. Správy ochrany státních hranic byly vyčleněny z
krajských správ SNB a začleněny k hlavní správě Pohraniční stráže (vznikla tak hlavní správa
Pohraniční stráže a ochrany státních hranic).
Zvláštní složku tvořila Vojska ministerstva vnitra, která byla formálně ustavena v květnu
1975, kdy bylo z pravomoci Štábu civilní obrany vyňato velitelství svazku vojsk MV, z něhož se
vytvořila Správa vojsk MV. Mezi její hlavní úkoly patřilo vedle střežení sídla prezidenta a
objektů MV, také zabezpečení bojové pohotovosti centrály Federálního ministerstva vnitra a
krajských správ. Správa vojsk MV byla do poloviny r. 1978 začleněna do Hlavní správy
pohraniční stráže a ochrany státních hranic, poté byla opět podřízena přímo náměstku ministra
vnitra ČSSR.
Železná opona 1951 - 1990
V posledním období své existence se železná opona - ženijně-technický zátaras skládal z
ochranného plůtku s pomocnou signalizací, trasy telefonního vedení, asfaltové komunikace,
vnitřního kontrolního pásu, pěšinky podél signální stěny určené pro údržbu, signální stěny profilu
T, vnějšího kontrolního pásu a stěny tvořené pletivem a řadou "brunoválců". Oboustranné
oplocení signální stěny zabraňovalo kontaktu zvěře se signální stěnou a vyvolávaní planých
poplachů (při každém trvalém zkratu na signální stěně byl vyhlašován pohraniční poplach pro
celou rotu). Někdy je trasa novějších ŽTZ zaměňována s trasou "překrytí", která byla většinou
tvořena pouze asfaltovou komunikací a telefonním spojením a která byla vybudována v průsecích
po trase elektrických zátarasů z 50. let.
Ochrana státní hranice byla členěna do hloubky. První pásmo - pásmo přístupů - mohlo
být až 50 km hluboké a končilo na hranici pohraničního pásma, druhé pásmo - pásmo signálů Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
6
od hranice pohraničního pásma na čáru překrytí, třetí pásmo - pásmo překrytí - končilo státní
hranicí.
Pokud jde o vodní toky, byla snaha křížit je co nejméně. Když ale nebylo vyhnutí, byly
budovány tzv. vodoteče. Potok se vpustil korytem do betonových odlitků velkého průměru a na
obou stranách se uzavřel mříží, která měla oka taková, aby přes ni nikdo neprošel. Mříže byly
zhotoveny z ocelových trubek a uvnitř byl signální drát. Při narušení mříže, např. přepilováním,
byl vyvolán signál. Nad zakrytým vodním tokem vedla signální stěna plného profilu. V
zátopových oblastech, např. kolem Dyje, se při povodních vypínalo tolik drátů signální stěny,
kam až sahala voda. Kolem drátů, pokud to šlo, se hlídalo z lodiček. Na Staňkovském rybníce a
na Lipně byly motorové čluny, ze kterých se hlídalo pásmo signálů nebo přístupů, podle toho,
kam až vodní tok zasahoval.
S odstraňováním ŽTZ se začalo v prosinci 1989.
Od 1. ledna 1993, tedy po rozdělení Česko-Slovenska, v rámci PČR začala působit i
služba cizinecké a pohraniční policie, jejíž agendu a úkoly do té doby byly na bedrech federace,
tedy Federálního policejního sboru.
2 Reorganizace cizinecké policie po vstupu do Schengenského
prostoru
Po vstupu České republiky do Schengenského prostoru došlo v celém útvaru cizinecké a
pohraniční policie k významné reorganizaci. Tato byla důsledkem souvisejícím se zrušením
hraničních přechodů, jež byly předpokladem pro realizaci prvního pilíře EU a s tím spojeným
volným pohybem osob.
Se zrušením hraničních přechodů ztratila pohraniční policie své opodstatnění a jako
dřívější součást cizinecké policie zanikla. S ní došlo k zániku referátů na hraničních přechodech.
Zůstaly zachovány pouze hraniční kontroly na mezinárodních letištích jako tzv. Oddělení
ochrany vnějších hranic na letištích v Praze, Brně, Ostravě a Pardubicích. Z bývalých referátů na
hraničních přechodech vznikly inspektoráty cizinecké policie tzv. ICP. Na okrese vždy působil
jeden inspektorát. Tyto měly na starosti kontrolu pobytů cizinců a povolování pobytu
(dlouhodobého i trvalého).
Dalším významným mezníkem byla reforma celé Policie ČR z roku 2009. Ta se dotkla i
organizačního uspořádání útvaru cizinecké policie. Došlo k zániku okresních ředitelství policie
7
ČR a vzniku nových 6 krajských ředitelství k dosavadním 8, která odpovídala uspořádání vyšších
územně samosprávných celků (krajů). Touto reformou1 došlo k přechodu více než 1000 míst z
cizinecké policie pod správu krajských ředitelství policie ČR.
Dnem 1.1.2011 došlo ke zrušení inspektorátů cizinecké policie a oblastních ředitelství
cizinecké policie. Inspektoráty zůstaly zachovány pouze na mezinárodních letištích. Tyto dnes
spadají přímo pod Ředitelství služby cizinecké policie. Správa cizinecké policie má nyní podobu
jako před vznikem oblastních ředitelství. Policejní prezidium nyní spravuje Ředitelství služby
cizinecké policie (útvar s celorepublikovou působností) a 14 krajských ředitelství, kdy Ředitelství
služby cizinecké policie působí pouze jako metodický článek cizinecké policie a krajská
ředitelství řídí činnost cizinecké policie jako takové. Krajská ředitelství v rámci jednoho kraje
spravují vždy jeden Odbor cizinecké policie.
Pod správou krajských ředitelství jsou příslušníci cizinecké policie více začleněni do
pořádkové činnosti. Příslušníci cizinecké policie moou být povoláni pod vedením krajských
ředitelství k zakročení a udržování pořádku a bezpečnosti v případě dopravních nehod či jiných
situací, při kterých dochází k narušování veřejného pořádku.2
3 Pravomoc a působnost cizinecké policie
Ředitelství cizinecké policie se podílí na plnění základních úkolů při ochraně vnějších
hranic České republiky zejména:
• zabezpečuje plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv
• provádí pobytovou kontrolu
• řídí a kontroluje činnost odborů cizinecké policie a jejich dislokovaná pracoviště
• provozuje zařízení pro zajištění cizinců
• provádí eskortní činnost v souvislosti s vyhošťováním cizinců nebo v souvislosti
s průvozem cizinců přes území
• provádí úkony v souvislosti se zajištěním za účelem správního vyhoštění, zjišťování
totožnosti cizince nebo plnění závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy
• rozhoduje ve správním řízení jako odvolací orgán
• rozhoduje o označení osoby za nežádoucí
• provozuje informační systémy v rozsahu své působnosti
1
MARTINŮ, O., LANGER, I. Reforma Policie ČR služba v nových podmínkách. Policie ČR [online]. Praha,
vydáno leden 2009[ cit. 2011-11-16]. 21 s. Dostupné z: ˂ http://www.policie.cz/clanek/reforma-policie-cr-sluzba-vnovych-podminkach-191470.aspx ˃.
2
LUKÁŠKOVÁ, G. Cizinecká policie. Brno, 2012.
8
•
•
zabezpečuje cestovní a přepravní doklady a uděluje výjezdní vízum pro cizince
vyhošťovaného z území
rozhoduje o udělení víza nebo povolení vstupu na území v případech žádostí o odstranění
tvrdosti správního vyhoštění3
Ředitelství služby cizinecké policie dále působí jako řídící a kontrolní pracoviště ve
vztahu k jednotlivým odborům cizinecké policie. Plní úkoly spojené s ochranou státních hranic,
spolupracuje s orgány státních hranic sousedících států, podílí se na zajišťování bezpečnosti a
pořádku. Zajišťuje hraniční kontroly na mezinárodních letištích, chrání bezpečnost civilního
letectví, zřizuje zde specializovaný útvar pro doprovody letadel. Společně s Ministerstvem vnitra
a Policejním prezidiem České republiky řeší úkoly v rámci jejich pravomoci.4
Podle § 163 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců), ředitelství služby cizinecké policie zajišťuje plnění
úkolů, které stanoví předpisy Evropských společenství, tj. rozhoduje o zařazení či vyřazení
cizince z informačního systému smluvních států.
Ve správním řízení ředitelství cizinecké policie působí jako nadřízený orgán k odborům
cizinecké policie, rozhoduje o žádosti o zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění,
vyžaduje stanovisko ministerstva, zda je možné vycestování cizince. Ředitelství cizinecké
policie dále podává žádost o povolení průvozu leteckou cestou u členského státu Evropské unie či
jiného státu, který uplatňuje společný postup.5 Vyžaduje výpis či opis z Rejstříku trestů, pořizuje
obrazové záznamy a snímá daktyloskopické otisky při: podávání žádosti o udělení víza, při
ověřování totožnosti osoby, která již je držitelem víza, při prohlášení neplatnosti víza, v řízení o
správním vyhoštění, při zajištění cizince za účelem správního vyhoštění, při poskytování dočasné
ochrany, při samotném zjišťování totožnosti cizince a při plnění závazků, které plynou z
mezinárodních smluv nebo z předpisů Evropských společenství.
Ředitelství cizinecké policie provádí hraniční kontrolu, rozhoduje o udělení krátkodobého
víza na hraničním přechodu a o odepření vstupu cizince na území a zrušení platnosti víza. Při
odepření vstupu cizince na území provádí takové úkony, které mají zajistit, aby cizinec
vycestoval bez zbytečného odkladu zpět do zahraničí. Rozhoduje také o odepření vycestování z
území, dále provádí kontrolu pobytu cizinců na našem území. Může provést zadržení cestovního
dokladu, v případě, že nebyl vydán na jméno kontrolovaného cizince nebo skončila jeho platnost.
3
O nás. Policie České republiky - služba cizinecké policie. [online]. [cit.14.11.2011]. Dostupné z:
˂http://www.policie.cz/clanek/o-nas-831034.aspx˃.
4
Ředitelství služby cizinecké policie. Policie České republiky [online]. [cit. 2011-11-14]. Dostupné z:
˂http://www.policie.cz/clanek/sluzba-cizinecke-policie-reditelstvi-sluzby-cizinecke-policie.aspx˃.
9
Ředitelství cizinecké policie také rozhoduje o přestupcích a jiných správních deliktech
podle zákona o pobytu cizinců, prověřuje, zda jsou splněny všechny náležitosti veřejných listin
tak, aby bylo možné je uznat za cestovní doklad. Mezi další činnosti ředitelství patří prověřování,
zda se cizinec nedopustil obcházení zákona za účelem získání oprávnění k pobytu, rozhodování o
správním vyhoštění cizinců, vydávání potvrzení o zadržení cestovního dokladu.
Podle § 163 odst. 2 zákona o pobytu cizinců ředitelství cizinecké policie rozhoduje o
zajištění cizince za účelem správního vyhoštění, za účelem vycestování nebo za účelem plnění
závazků plynoucích z mezinárodní smlouvy. Také rozhoduje o umístění cizince do zařízení a o
úhradě nákladů spojených se správním vyhoštěním zajišťovaného cizince, je-li cizinec zajištěn
podle § 27 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů a
vymáhá jejich úhradu (policista je oprávněn zajistit cizince, jestliže a) se cizinec dopustil
jednání, pro které lze pobyt na území České republiky ukončit nebo zahájit řízení o správním
vyhoštění, b) bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění a policista zjistí důvod pro zajištění
cizince podle jiného právního předpisu (zákona o pobytu cizinců), c) cizinec má být podle
vykonatelného rozhodnutí vyhoštěn, nebo d) je důvod se domnívat, že cizinec neoprávněně
vstoupil na území České republiky nebo zde neoprávněně pobývá. Odst. 2 dále stanoví, že o
zajištění cizince podle odstavce 1 policista bez zbytečného odkladu informuje orgán, který
rozhoduje o ukončení pobytu na území České republiky nebo o správním vyhoštění (Ředitelství
služby cizinecké policie). Policista je oprávněn cizince zajistit do doby, než tento orgán cizinci
doručí rozhodnutí o ukončení pobytu nebo sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění. Odst. 3
uvádí, že zajištění podle odstavce 1 může trvat nejdéle 24 hodin od okamžiku omezení osobní
svobody. Zajištění podle odstavce 2 může trvat nejdéle 48 hodin od okamžiku omezení osobní
svobody. Celková doba zajištění podle odstavců 1 a 2 nesmí být delší než 48 hodin od
okamžiku omezení osobní svobody).
Ředitelství cizinecké policie také zajišťuje dopravu a střežení cizince, jemuž byl vstup
na
území odepřen, jestliže jeho zdravotní stav vyžaduje bezodkladný převoz do
zdravotnického zařízení a z něj zpět na hraniční přechod. Dále zabezpečuje v zařízení vnější
ostrahu části s mírným režimem, v části s přísným režimem zabezpečuje vnější a vnitřní ostrahu.6
5
6
Směrnice Rady 2003/110/ES ze dne 25. listopadu 2003 o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou.
LUKÁŠKOVÁ, G. Cizinecká policie. Brno, 2012.
10
Poznámka:
Na základě výše uvedeného zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky je
příslušník cizinecké policie oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu:
a) podezřelou ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu,
b) zdržující se v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez
povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky,
c) bezdůvodně se zdržující v bezprostřední blízkosti policií chráněného prostoru nebo v místě, z
něhož lze tento prostor účinně ohrozit,
d) od níž je požadováno vysvětlení,
e) odpovídající popisu hledané nebo pohřešované osoby,
f) vstupující do policií chráněného objektu nebo prostoru anebo do místa, kam je policistou
zakázán vstup, nebo z tohoto objektu, prostoru anebo místa vycházející,
g) která má na místě veřejně přístupném zbraň a je důvodné podezření, že zbraně může být užito
k násilí nebo pohrůžce násilím,
h) zdržující se v blízkosti místa, kde došlo ke spáchání trestného činu nebo správního deliktu, k
požáru nebo k jiné mimořádné události,
i) která má být předvedena na žádost příslušného orgánu podle jiného právního předpisu,
j) která je oznamovatelem podezření ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu,
k) na žádost jiné osoby, která má na zjištění totožnosti právní zájem, jakož i osoba, která o
prokázání totožnosti policistu žádá a zjištěné osobní údaje předat osobě, která o prokázání
totožnosti požádala,
l) při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného
pořádku nebo po předcházení trestné činnosti.
Neprokázání totožnosti
- odmítne-li osoba prokázat svoji totožnost, nebo nemůže-li ji prokázat ani po poskytnutí
potřebné přiměřené součinnosti, je policista oprávněn takovou osobu předvést k provedení úkonů
směřujících ke zjištění její totožnosti (§ 63 odst. 3)
11
- potřebnou součinnost policista poskytne způsobem a v rozsahu, který nezmaří účel úkonu
Nelze-li zjistit totožnost předvedené osoby (a to i cizince) na základě sdělených údajů ani
v dostupných evidencích, je policista oprávněn získat informace k jejímu ztotožnění:
- snímání daktyloskopických otisků,
- zjišťování tělesných znaků,
- měřením těla,
- pořizováním obrazových, zvukových a jiných záznamů
- odebíráním biologických vzorků umožňujících získání informací o genetickém vybavení
Způsob provádění ztotožňujících úkonů v České republice
- nelze-li výše uvedené úkony pro odpor osoby provést, je policista oprávněn tento odpor
překonat,
- způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu,
- překonat odpor osoby nelze, jde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený se zásahem do
tělesné integrity
Nezjistí-li policista totožnost osoby (a to i u cizince) do 24 hodin od předvedení, je povinen
osobu propustit.
Maximální lhůta pro zajištění je 24 hodin u služby pořádkové policie, která předá cizince
službě cizinecké policie, která má také lhůtu 24 hodin, tedy celkově 48 hodin od omezení osobní
svobody podle zákona č. 273/2008 Sb., a tato lhůta nesmí být v žádném případě překročena.
Lhůta se počítá od okamžiku prvního omezení osobní svobody, pokud jednotlivá omezení
na sebe vzájemně navazují (od počátku předvedení nebo od dostavení se osoby na útvar policie
na základě předvolání). Do této doby je třeba započítat i dobu, kdy byla osoba zajištěna
protiprávně.
Dalšími organizačními články cizinecké policie jsou Inspektoráty cizinecké policie na
mezinárodním letišti, Odbor cizinecké policie krajského ředitelství, Oddělení pobytových
agend, Oddělení pobytové kontroly pátrání a eskort, Zařízení pro zajištění cizinců,
Přijímací středisko, Odbor azylové a migrační politiky. Tyto organizační složky spolupracují
v případě potřeby s obecní policií.
12
4 Přestupkové řízení cizinců
Řízení o přestupcích cizinců
Přestupky, které spáchali cizinci na území České republiky, policisté šetří a oznamují v
souladu s čl. 15 ZPPP č. 83/2006. Šetření ke zjištění osoby podezřelé ze spáchání přestupku a k
zajištění důkazních prostředků policisté v cizině neprovádějí, a to ani formou dožádání.
Vyrozumívání do ciziny se rovněž neprovádí. Přestupky spáchané cizinci (především těmi, kteří
nemají v ČR povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt) projednají policisté zpravidla v blokovém
řízení (jedná se však pouze o přestupky, které lze vyřešit domluvou nebo uložením pokuty v
blokovém řízení).
Výše uvedený postup se netýká přestupků spáchaných podle zákona o pobytu cizinců a
souvisejícího postupu orgánů cizinecké policie (pouze tyto orgány mohou projednávat přestupky
na úseku vstupu a pobytu cizinců, navíc vedle blokového řízení i ústním jednáním před správním
orgánem, případně též v příkazním řízení).
Blokové řízení
Blokové řízení je druhem zkráceného řízení o přestupcích, které se vyznačuje
neformálností, hospodárností a rychlým účinkem na pachatele přestupku. Lze jej konat, jsou-li
splněny podmínky stanovené zákonem:
a) přestupek je spolehlivě zjištěn,
b) nestačí domluva,
Domluvou se rozumí projednání přestupku bez uložení sankce (pokud není domluva zákonem
vyloučena). Doporučené znění formulace v úředním záznamu v případě projednání domluvou na
místě spáchání přestupku: „Přestupek projednán na místě spáchání přestupku, od uložení sankce
bylo upuštěno – domluva“.
c) obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit.
Další podmínky blokového řízení:
- pachatel přestupku je spolehlivě zjištěn,
- ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení je oprávněn správní orgán, v jehož
působnosti je projednávání přestupků (§ 52 zákona a přestupcích; policista je oprávněn
v blokovém řízení projednat pouze přestupky uvedené v § 86 písm. a) zákona o
přestupcích, nebo přestupky podle zvláštního zákona), Zvláštním zákonem je např.
zákon o zbraních, zákon o pobytu cizinců, z. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti
z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů nebo z.č. 56/2001 Sb., o podmínkách
provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
- nejde o návrhový přestupek - viz § 68 odst. 1 zákona o přestupcích,
- nejde o osobu uvedenou v § 10, popř. v § 9 zákona o přestupcích (o osobu podléhající
vojenské kázeňské pravomoci, o příslušníka bezpečnostního sboru, o osobu během
13
výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, popř. o osobu požívající
výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva, nebo o poslance nebo
senátora, který požádá o projednání přestupku v disciplinárním řízení),
- nejde o osobu, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, nebo je jí tato osoba
zbavena,
- vzhledem k závažnosti přestupku postačí uložení pokuty
- nejde o přestupek, u něhož lze uložit zákaz činnosti, event. jinou sankci, příp. ochranné
opatření, či náhradu škody,
- proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat - viz § 84 odst. 2 zákona o
přestupcích.
V blokovém řízení lze uložit pokutu na blok na pokutu na místě zaplacenou a na blok na
pokutu na místě nezaplacenou. V blokovém řízení lze uložit obecně pokutu do 1.000 Kč, pokud
přestupkový, nebo jiný zákon nepřipouští uložit pokutu vyšší. Mladistvému do 500 Kč, tam, kde
zákon o přestupcích, nebo jiný zvláštní zákon připouští uložit pokutu vyšší než 1000 Kč,
maximálně do 1000 Kč. Proti již uložené pokutě v blokovém řízení se nelze odvolat. Použití
mimořádného opravného prostředku (přezkumné řízení) je přípustné.
Při uložení pokuty v blokovém řízení policistou za přestupek spáchaný jednáním
zařazeným do bodového hodnocení, (přehled jednání spočívajících v porušení vybraných
povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů) za tato
jednání se do 3 pracovních dnů po projednání přestupku zasílá oznámení o uložení blokové
pokuty obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa trvalého pobytu
pachatele přestupku. (viz § 123b odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu). Ostatní oznámení
o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na
pozemních komunikacích,(viz § 22 zákona o přestupcích), za který byla uložena pokuta vyšší než
1000 Kč, nebo za který lze uložit body v bodovém hodnocení řidičů, se uvedenému obecnímu
úřadu zasílají do 5 pracovních dnů po projednání přestupku (viz § 128 odst. 3 zákona o silničním
provozu a viz úvod do přestupkového práva pro policisty).
5 Věcná a místní příslušnost správních orgánů k projednávání
správních deliktů podle zákona o pobytu cizinců
K projednávání přestupků podle zákona o pobytu cizinců jsou věcně příslušné orgány
cizinecké policie a Ministerstvo vnitra, a to nejen v blokovém řízení (případně domluvou), ale též
v ústním jednání před správním orgánem, případně v příkazním řízení. Tyto druhy řízení však
orgány cizinecké policie volí velmi zřídka, v praxi mnohem častěji realizují projednání těchto
přestupků v řízení blokovém, příp. domluvou.
Pokud v prvním stupni řízení rozhoduje o přestupku odbor cizinecké policie krajského
ředitelství Policie ČR, odvolacím orgánem je ředitelství služby cizinecké policie (za podmínky,
14
že přestupek nebyl projednán v blokovém řízení či domluvou), nadřízeným správním orgánem je
Ministerstvo vnitra (odbor azylové a migrační politiky).
Pokud rozhoduje o přestupku v prvním stupni řízení ředitelství služby cizinecké policie
(včetně jeho detašovaného pracoviště), odvolacím orgánem je Ministerstvo vnitra (odbor azylové
a migrační politiky), nadřízeným správním orgánem je ministr vnitra.
Pokud rozhoduje o přestupku v prvním stupni řízení Ministerstvo vnitra (odbor azylové a
migrační politiky), odvolacím orgánem je Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců,
nadřízeným správním orgánem je ministr vnitra.
Místní příslušnost správního orgánu se stanoví podle místa, kde je cizinec hlášen k
pobytu. Jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, stanoví se místní příslušnost podle místa, kde
se cizinec převážně zdržuje.
Pokud se cizinec dosud zdržuje v cizině, je místně příslušným správním orgánem odbor
cizinecké policie krajského ředitelství Policie ČR, v jehož územním obvodu hodlá cizinec
pobývat.
V případě, že se cizinec zdržuje v prostoru hraničního přechodu ČR, je místně příslušným
správním orgánem inspektorát cizinecké policie na mezinárodním letišti, a to bez ohledu na
místo, kde je cizinec hlášen k pobytu.
K projednávání jiných správních deliktů v prvním stupni řízení jsou věcně příslušné
orgány cizinecké policie nebo Ministerstvo vnitra obdobně, jako je tomu v případě přestupků. Jeli jiný správní delikt spáchán porušením povinnosti, jejíž dodržování podléhá dozoru orgánu
cizinecké policie, projedná jej orgán cizinecké policie, je-li jiný správní delikt spáchán porušením
povinnosti, jejíž dodržování podléhá dozoru Ministerstva vnitra, projedná jej toto ministerstvo.
Je-li k projednání jiného správního deliktu příslušných více správních orgánů, projedná jej ten z
nich, který nejdříve zahájí správní řízení nebo zjistí porušení povinnosti.
Místní příslušnost správního orgánu se určí na základě § 11 správního řádu, tedy v
případě právnické osoby podle místa její činnosti, v případě podnikatelské činnosti účastníka
řízení, který je fyzickou osobou, místem jeho podnikání (především podle adresy zapsané v
obchodním rejstříku či živnostenském rejstříku).
Ustanovení § 100 písm. b) zákona o pobytu cizinců je speciálním ustanovením k
obecnému oprávnění policisty vstupovat do živnostenské provozovny podle § 41 zákona o PČR,
případně též k jeho oprávnění ke vstupu do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek podle § 40
zákona o PČR.
Podle zákona o pobytu cizinců musí jít o místo užívané pro podnikání nebo provozování
jiné hospodářské činnosti, což je pojem zřejmě širší, než živnostenská provozovna, které se týká
pouze provozování živnostenské činnosti pro účely zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském
podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Srovnání úrovně ubytování činí obvykle v praxi problém, zůstává totiž otevřena otázka
jejího subjektivního posuzování v rámci správního uvážení. Podle § 100 písm. d) zákona o
15
pobytu cizinců se provádí zejména posouzením přiměřenosti počtu ubytovaných osob s
přihlédnutím k zajištěným hygienickým podmínkám a k podlahové ploše místnosti pro
ubytování, která musí činit nejméně 1,8 m2, je-li ubytována jedna osoba, nebo 12,6 m2, jsou-li
ubytovány dvě osoby. Na každou další ubytovanou osobu se k podlahové ploše připočítává 5 m2.
Policisté plnící úkoly policejních orgánů mohou za splnění zákonných podmínek využít
např. též oprávnění ke vstupu do obydlí, jiných prostor a na pozemek podle § 83c trestního řádu.
Dalším důležitým rozdílem je, že musí jít pouze o místo, na kterém lze na základě
objektivních okolností mít důvodně za to, že se tam může zdržovat cizinec, a to pouze v
souvislosti s jeho ubytováním. Kontrolou ubytovaného cizince ale nesmí dojít k narušení jeho
soukromého nebo rodinného života, nesmí jí však dojít ani k nezákonnému narušení obydlí
kohokoliv. Výkon tohoto oprávnění je v praxi většinou spojen s prováděním pobytové kontroly
ze strany orgánu cizinecké policie.
S pobytovou kontrolou je dále výslovně spojen výkon oprávnění orgánu cizinecké policie
podle § 167 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, podle něhož je tento orgán oprávněn při pobytové
kontrole vstupovat do objektů a na pracoviště zaměstnavatele v případě důvodného podezření, že
se v nich zdržují cizinci, přičemž toto oprávnění má i po skončení pracovní, prodejní nebo
provozní doby. V pracovní, prodejní nebo provozní době může vstupovat do míst určených pro
zákazníky kdykoli, jde totiž o místa veřejnosti přístupná.
Za místo veřejnosti přístupné se považuje takové místo, kam má přístup více lidí a kde
se zpravidla také více lidí zdržuje. Nemusí se však nutně jednat o místo přístupné bez omezení
kdykoli (může být přístupné pouze v určitou dobu – v pracovní, prodejní nebo provozní době
apod.) a komukoli (např. jen určitému okruhu osob - zákazníkům, klientům, pacientům apod.).
Rozhodnou skutečností není ani, zda místo je či není přístupné za úplatu. Za místo veřejnosti
přístupné naopak není možno považovat např. uzavíratelnou část společných prostor (jako je
chodba apod.) např. panelového domu nebo obydlí podobného typu, které je určeno k bydlení
více uživatelů či vlastníků takového domu.
Obecné oprávnění policisty podle § 41 zákona o Policii ČR se týká výskytu jakékoliv
osoby bez ohledu na její státní občanství. Důvodem vstupu do živnostenské provozovny je plnění
konkrétních úkolů policie. Půjde tedy například o plnění úkolů spojených s odhalováním
trestných činů či přestupků (může jít též o odhalování protiprávního jednání na úseku vstupu,
pobytu či zaměstnávání cizinců). V tomto případě je policista, není-li na místě jiný postup,
oprávněn za účelem vstupu do živnostenské provozovny tuto provozovnu otevřít nebo jiným
způsobem si do ní zjednat přístup, v případě nutnosti i za použití síly.
Domovní kniha je dokument, do kterého ubytovatel zapisuje jméno a příjmení
ubytovaného cizince, den, měsíc a rok narození, státní občanství, číslo cestovního dokladu,
počátek a konec ubytování.
Podoba domovní knihy není jednoznačně stanovena, předepsána je pouze její písemná
forma. Z tohoto důvodu je možné např. zpracovávat údaje spojené s ubytováním cizince
elektronicky a neprodleně provádět jejich tisk na samostatné listy, ze kterých se po čase vytvoří
16
knižní podoba. Vyjma různých sešitů, které si ubytovatelé vytvářejí sami, existuje též
samopropisovací domovní kniha pro cizince. Pokud však ubytovatel využívá její první stranu
jako tzv. přihlašovací lístek, musí se vyvarovat poměrně častého pochybení, kdy podle § 102
zákona o pobytu cizinců oznamuje jejím prostřednictvím (po vyplnění první strany) orgánu
cizinecké policie ubytování cizince a propíše přitom zároveň údaj týkající se předpokládaného
konce ubytování i na další stranu na místo týkající se faktického konce ubytování. Důvodem
pochybení může být i nešťastně formulovaná informace Ministerstva vnitra: „Je-li tiskopis SEVT
06 183 0 používán i jako domovní kniha, vyplňují se pro tento účel pouze údaje v rozsahu jméno
a příjmení ubytovaného cizince, den, měsíc a rok narození, státní občanství, číslo cestovního
dokladu, počátek a konec ubytování (§ 101 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.).“
Ubytovatel je povinen předložit domovní knihu obsahující údaje k aktuálně ubytovaným
cizincům již v okamžiku zahájení kontroly prováděné orgánem cizinecké policie. Cílem je
eliminovat případy, kdy ubytovatel domovní knihu nevede vůbec nebo ji nevede řádným
způsobem (neobsahuje údaje o všech aktuálně ubytovaných cizincích). V minulosti docházelo
relativně často k případům, kdy ji ubytovatel předkládal orgánu cizinecké policie až dodatečně.
6 Přeshraniční pronásledování
Přeshraniční pronásledování je pronásledování s cílem zadržet osobu, která:
- je přistižena při páchání trestného činu nebo účasti na trestném činu, nebo je stíhána pro trestní
čin podléhající vydání,
- uprchla z výkonu trestu, vazby nebo ochranného léčení,
- se vyhýbá hraniční, celní nebo jiné policejní kontrole
Přeshraniční pronásledování je policista oprávněn provádět pouze ve služebním
stejnokroji nebo v civilním oděvu v souladu s právními předpisy, vozidlo musí být zřetelně
označeno. Policisté navážou kontakt s příslušným orgánem druhého smluvního státu.
V rámci pronásledování se zakročující policisté řídí pokyny a právem smluvní strany,
pronásledování se provádí pouze přes pozemní hranice, je zakázán vstup do obydlí a na soukromé
pozemky, zakročující policisté musí mít na sobě stejnokroj a vozidlo musí být náležitě označeno,
nosti a použít zbraň dle zákonných předpisů, při zadržení pronásledované osoby provést
bezpečnostní prověrku této osoby, včetně spoutání rukou a zajištění předmětů pronásledované
osoby.
17
7 Cestovní doklady
Cestovní doklad je veřejná listina opravňující občana České republiky k překračování
státních hranic České republiky přes hraniční přechod, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva
jíž je Česká republika vázána (veřejnou listinou (§ 131 z. č. 40/2009 Sb. trestní zákoník) se
rozumí listina vydaná soudem České republiky, jiným orgánem veřejné moci nebo jiným
subjektem k tomu pověřeným nebo zmocněným jiným právním předpisem v mezích jeho
pravomoci, potvrzující, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu nebo jiného subjektu, který
listinu vydal, anebo osvědčující některou právně významnou skutečnost. Veřejnou listinou je
listina, kterou prohlašuje za veřejnou jiný právní předpis).
Doklady k prokázání totožnosti: občanský průkaz, průkaz poslance, cestovní doklad
České republiky, cestovní doklad, identifikační karta (u cizinců Evropského společenství), průkaz
o povolení k pobytu, identifikační průkaz vydaný ministerstvem zahraničí osobám požívajícím
výsad a imunit podle mezinárodního práva, průkaz žadatele o udělení azylu, průkaz povolení
pobytu azylanta, služební průkaz, řídičský průkaz, potvrzení o občanském průkazu, zbrojní
průkaz atd.
Dokladem opravňujícím ke vstupu na území ČR jsou především národní („obyčejné“)
cestovní pasy, dále též diplomatické a služební pasy, zvláštní cestovní pasy, hromadné cestovní
pasy (např. mládeže), doklady totožnosti dítěte, námořnické knížky, cestovní doklady uprchlíků
(podle Ženevské úmluvy ze dne 28. července 1951), cestovní doklady osob bez státní příslušnosti
(podle Newyorské úmluvy ze dne 28. září 1954), náhradní cestovní doklady a další. Pokud se na
cizince vztahuje vízová povinnost, musí zároveň disponovat příslušným vízem či povolením k
pobytu (vyznačenými do cestovního dokladu, nebo zvlášť). Občan EU může svou totožnost
prokazovat průkazem totožnosti občana EU, náhradním cestovním dokladem EU nebo seznamem
žáků cestujících na školní výlet v rámci EU. V praxi nejčastěji se pak jedná o různé druhy víz či
povolení k pobytu, které do kategorie dokladů opravňujících ke vstupu na území ČR také patří.
Cestovním dokladem vydaným podle zvláštního právního předpisu je cestovní,
diplomatický nebo služební pas, cestovní průkaz, náhradní cestovní doklad EU nebo jiný cestovní
doklad na základě mezinárodní smlouvy, vydaný občanovi ČR podle zákona o cestovních
dokladech.
Pozměněným dokladem je především takový doklad, jehož původní pravé údaje o
skutečnostech, které osvědčuje, byly neoprávněně pozměněny nebo byl neoprávněně pozměněn
orgán, který jej vydal. Musí tedy jít o změnu dotýkající se podstaty takového dokladu. Doklad
může být pozměněn jak samotným pozměněním nebo doplněním, tak také odstraněním údajů jím
osvědčovaných (v něm oprávněnou osobou vyznačených). Například cestovní doklad potvrzuje
důležité údaje o totožnosti, případně o dalších osobních údajích cizince, které mohou být
18
pozměněním, doplněním nebo odstraněním neoprávněně pozměněny.
Ochrana podle § 348 TrZ se poskytuje i veřejné listině vydané orgánem veřejné moci
nebo jiným k tomu zmocněným subjektem cizího státu nebo orgánem mezinárodní organizace,
pokud má podle mezinárodní smlouvy účinky na území České republiky.
Za cestovní doklad se podle zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců, ve znění pozdějších
předpisů považuje:
- veřejná listina, která je jako cestovní doklad Českou republikou uznána
- veřejná listina, vydaná cizím státem za účelem cestování do zahraničí a lze z ní zjistit údaje o
státním občanství cizince, údaje o jeho totožnosti, fotografií držitele a údaj o době platnosti
- průkaz totožnosti občana Evropské unie
- cizinecký pas s územní platností do všech států světa
- cestovní průkaz totožnosti
- cestovní doklad vydaný ČR na základě mezinárodní smlouvy
- náhradní cestovní doklad Evropské unie
- seznam žáků cestujících na školní výlet v rámci Evropské unie
Neplatnost cestovního dokladu
Cestovní doklad je neplatný, pokud:
- uplynula doba platnosti v něm uvedená
- byl poškozen tak, že zápisy v něm uvedené jsou nečitelné
- je porušena jeho celistvost
- obsahuje nesprávné údaje nebo neoprávněně preovedené změny
- neodpovídá fotografie v dokladu skutečné podobě držitele
- zemřel držitel tohoto dokladu nebo byl prohlášen za mrtvého
Se zrušením kontrol na vnitřních hranicích členských států EU se v tzv. Schengenském
prostoru práce cizinecké policie změnila. Specialisté Služby cizinecké policie odhalují stále více
padělaných, pozměněných či jinak zneužitých dokladů i ve vnitrozemí České republiky. Také
spektrum odhalovaných neregulérních dokladů se mění. K padělaným, pozměněným a zneužitým
cestovním dokladům přibyly i průkazy totožnosti, řidičské průkazy ČR a dalších zemí, smyšlené
19
mezinárodní řidičské průkazy, neexistující doklady různých států či organizací, doklady o
zdravotním pojištění cizinců apod.
Příklady z Jihočeského kraje:7
Například statistické výstupy oblastního ředitelství služby cizinecké policie České Budějovice
uvádějí několik zajímavých případů z problematiky odhalování nepravých dokladů.
- Při součinnostní kontrole na Odboru dopravy, agendě řidičských průkazů v obci Blatná, zjištěn
padělek řidičského průkazu Moldavska. Moldavský státní příslušník s trvalým pobytem v ČR
požádal v lednu 2005 o vydání řidičského průkazu ČR na základě výše uvedeného padělku.
Prověřením přes Zastupitelský úřad Moldavska bylo zjištěno, že osoba má vydán jiný řidičský
průkaz s jiným evidenčním číslem a jiným rokem vydání než je uveden na padělku.
- Při silniční kontrole v Českých Velenicích byl řidič vyzván k provedení orientační dechové
zkoušky na přítomnost alkoholu v dechu za pomoci přístroje Dräger s výsledkem 2,97 promile.
Řidič ale předložil občanský a řidičský průkaz jiné osoby. Tato skutečnost byla odhalena za
pomoci metody portrétní identifikace a prověřením v policejních evidencích. Navíc bylo k této
osobě zjištěno, že má vysloven zákaz řízení motorových vozidel na 2 roky.
- Státní příslušník Slovenska předložil při silniční kontrole český občanský a řidičský průkaz jiné
osoby jako své vlastní. K odhalení přispěla osobní znalost a metody portrétní identifikace.
Policejní lustrací bylo zjištěno, že tato osoba má vysloven zákaz řízení motorových vozidel.
- Při silniční kontrole v obci Dvorec u Borovan mongolský státní příslušník jako řidič vozidla na
výzvu prokázal starším modelem národního řidičského průkazu Mongolska, který není uznáván
jako platný pro řízení motorového vozidla na území ČR a smyšleným mezinárodním řidičským
průkazem International Automobile Association, inc. (IAA) ve formě pasové knížky a plastové
kartičky.
- Při tipování z provozu a svedením na kontrolní stanoviště vozidlem Schengenbus v příhraničí
předložil státní příslušník Vietnamu kartičku o zdravotním pojištění pojišťovny Victoria
Volksbanken, v níž byl evidentně přepisován údaj „pojištěn od“. Prověřením u pojišťovny bylo
zjištěno, že kartička byla údajně bianco odcizena pojišťovacímu agentovi, u kterého kontrolovaná
osoba vypomáhala. Číslo smlouvy uvedené na kartičce není vůbec v systému pojišťovny, a tudíž
není platná.
- Při součinnostní kontrole s Finančním úřadem Český Krumlov, na tržnici ve Vyšším Brodě
předložili dva státní příslušníci Vietnamu kartičku o zdravotním pojištění PVZP v nichž byly
7
Specialisté na nepravé doklady. Policie České republiky [online]. Dostupné z: <http://www.policie.cz/clanek/
specialiste-na-neprave-doklady.aspx>.
20
přepsány údaje „pojištěn do“. Prověřením u centrály pojišťovny bylo však zjištěno, že
prověřované pojistné smlouvy jsou již neplatné.
V současné době práce specialistů na doklady zahrnuje metodickou pomoc v rámci celého
Jihočeského kraje nejen pro policisty cizinecké policie. Jedná se o řadu proškolení k detekci
padělaných řidičských průkazů na městských a obecních úřadech jako prevence proti současnému
trendu prokazování se smyšlenými mezinárodními řidičskými průkazy a padělanými řidičskými
průkazy např. z Ukrajiny a Moldávie.
- Posledním případem pod hlavičkou trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny lze
zmínit výsledek práce policistů inspektorátu cizinecké policie Český Krumlov. Policisté při
pobytové kontrole pravidelné mezinárodní autobusové linky do italského Torina zjistili, že jeden
z kontrolovaných ciznců předložil padělek průkazu totožnosti Rumunska. Policisté cizince
zajistili a při následném podrobnějším šetřením se dvaatřicetiletý cizinec přiznal, že není
občanem Rumunska, ale Moldávie. Svůj platný cestovní pas Moldávie údajně muž zanechal v
Mladé Boleslavi, kde v současné době bydlí. Kuriózní na tomto případu je, že cizinec uvízl v síti
cizinecké policie při své dovolenkové cestě za příbuznými v Itálii. Tento případ může být dalším
z těch, kdy si cizinec myslí, že si za své peníze koupil státní občanství členského státu EU, ale
zatím si zakoupil pouze padělek dokladu.
8 Přechodová razítka
Vyznačování otisku přechodových razítek
Do cestovních dokladů státních příslušníků třetích zemí, kteří podléhají vízové povinnosti; mají
úlevu z vízové povinnosti; kterým je vízum vydáno na hranici (např. jsou rodinnými příslušníky
občana Evropské unie, ale nejsou držiteli pobytového povolenívydaného členským státem
Evropské unie) se vyznačuje otisk přechodových razítek.
Razítko nesmí zasahovat do strojově čitelné zóny a nesmí být vyznačeno na stránce
určené pro osobní údaje a ostatních stránkách s původními formálními poznámkami.
Razítka by měla být vyznačena v cestovním dokladu nejlépe v chronologickém pořadí a
to z toho důvodu, aby bylo snadnější najít datum, kdy osoba přicestovala na území České
republiky.
Výstupní razítko by mělo být vyznačeno poblíž vstupního razítka.
Cestovní doklady se opatřují vstupními a výstupními razítky především z toho důvodu,
aby bylo možné zjistit oprávněnost vstupu a pobytu cizince na území České republiky. Pokud by
21
u osob, které jsou uvedeny výše, nebyl otisk razítka v cestovním dokladu, může to vést k
domněnce, že cizinec přicestoval na území České republiky neoprávněně.
Přechodovými razítky se neopatřují:
- cestovní doklady hlav států a hodnostářů, jejichž příjezd je dopředu úředně ohlášen
diplomatickou cestou,
- cestovní doklady občanů Evropské unie, Norska, Islandu a Švýcarska a Lichtenštejnska a
cestovní doklady jejich rodinných příslušníků,
- cestovní doklady námořníků, kteří se nacházejí na území členského státu pouze tehdy, zakotví-li
tam jejich loď, a to jen v zóně přístavu, kde jejich loď kotví,
- licence pilotů nebo osvědčení posádek letadel,
- cestovní doklady posádky a cestujících na výletních lodích,
- cestovní doklady státních příslušníků Andorry, Monaka a San Marina.
9 Informační systémy - např. DATEX, FADO, PRADO
Národní informační systém DATEX
Jedná se o webovou aplikaci, která je průběžně aktualizovaná a doplňovaná pracovníky
Oddělení dokladů Ředitelství služby cizinecké policie v Praze. Tento informační systém pomáhá
v případě různých pochybností o dokladu nebo manipulace s dokladem.
Informační systém FADO
Jedná se o informační systém týkající se informací o falešných a pravých cestovních dokladech.
Veřejný portál PRADO
Jedná se o veřejný portál obsahující informace o zajišťovacích prvcích pravých dokladů
totožnosti a cestovních dokladů. Obsahuje vyobrazení některých nejčastěji používaných dokladů
členských států Evropské unie a také některých tzv. třetích zemí a souhrnné informace o těchto
dokladech. Je pravidelně aktualizován informaceni převzatými ze stále rostoucí databáze systému
FADO. Tento portál může využít i veřejnost včetně vládních a nevládních organizací
(zaměstnavatelé, poštovní služby, banky a úvěrové instituce, notáři atd.).
22
10 Pobyt cizinců na území ČR
Podmínky pro vstup a pobyt cizinců na území České republiky se liší v závislosti na tom,
zda se jedná o občana Evropské unie, rodinného příslušníka občana Evropské unie, občana třetí
země s vízovou povinností či občana třetí země bez vízové povinnosti.
Pobyt cizinců na území České republiky se řídí zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Tento zákon upravuje v
návaznosti na přímo použitelný právní předpis Evropských společenství8 podmínky vstupu
cizince na území České republiky (dále jen „území“) a vycestování cizince z území, stanoví
podmínky pobytu cizince na území a vymezuje působnost Policie České republiky (dále jen
„policie“), Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) a Ministerstva zahraničních věcí v této
oblasti státní správy.
S účinností od 1. 1. 2011 (resp. od 1. 5. 2011 a od 1. 1. 2013) byla zákonem č. 427/2010
Sb. provedena poměrně rozsáhlá novela zákona o pobytu cizinců. Mimo jiných významných
změn byla zásadním způsobem novelizována i právní úprava správních deliktů2 podle tohoto
zákona.
Zákonodárcem provedené změny zákona o pobytu cizinců mají za cíl umožnit efektivní
postih protiprávních jednání na úseku správy cizineckého režimu. Nicméně systém nově
použitých odkazujících právních norem u těchto správních deliktů klade na orgány cizinecké
policie nelehký úkol podrobně znát a důsledně pracovat nejen s jednotlivými ustanoveními
zákona o pobytu cizinců, které upravují konkrétní hmotněprávní povinnosti fyzických i
právnických osob, ale i nadnárodní právní úpravu aplikovanou ve všech smluvních státech.
Rozsáhlá novela zákona o pobytu cizinců provedená zákonem č. 427/2010 Sb., kterým se
tento zákon mění s účinností od 1. 1. 2011 (resp. některá jeho ustanovení až s účinností od 1. 5.
2011 nebo od 1. 1. 2013), znamená v oblasti sankčních ustanovení tohoto zákona návrat k
dřívější praxi, a to zejména z hlediska znaků objektivní stránky skutkových podstat správních
deliktů. Místo obvykle prováděných nezbytných dílčích změn těchto znaků, odvozených ze
souvisejících změn hmotněprávní úpravy, byla nově provedena celková rekonstrukce
skutkových podstat, odůvodněná lepším použitím takovéto právní úpravy správního trestání v
aplikační praxi.
Do jednotlivých skutkových podstat správních deliktů, jejichž znakem je nesplnění
konkrétní povinnosti nebo porušení konkrétního zákazu, tedy byly nově doplněny odkazy na
příslušná ustanovení zákona o pobytu cizinců, v nichž jsou povinnosti nebo zákazy výslovně
stanoveny. Jak uvádí související důvodová zpráva, tento systém konstrukce zvláštních znaků
8
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex
Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex).
23
správní odpovědnosti prakticky vylučuje jejich opakování, či překrývání, které v praxi může
vyvolávat výkladové problémy při řešení jednotlivých případů protiprávního jednání. Bez odkazů
na příslušná konkrétní ustanovení zákona o pobytu cizinců zůstaly pouze některé skutkové
podstaty správních deliktů, konstruované za účelem postihu jednání, jehož protiprávnost není
stanovena v ustanoveních tohoto zákona, ale vyplývá z jeho obsahu (podstaty), nebo dokonce jen
z obecných právních či morálních společenských pravidel.
Ustanovení zákona o pobytu cizinců upravující správní delikty postihují nedodržení
konkrétních tímto zákonem stanovených povinností. Poskytují tím ochranu zájmu společnosti na
řádném fungování vnitřní správy na úseku cizineckého režimu (dodržování podmínek spojených
se vstupem cizince na území ČR a s jeho vycestováním z tohoto území a také dodržování
podmínek upravujících pobyt cizince na území ČR).
Z pohledu časové působnosti se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona
účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro
pachatele příznivější. Pachateli přestupku lze uložit pouze takový druh sankce, který dovoluje
uložit zákon (tedy zákon o pobytu cizinců, resp. zákon o přestupcích) účinný v době, kdy se o
přestupku rozhoduje. O ochranném opatření se rozhodne podle zákona (o pobytu cizinců, resp. o
přestupcích) účinného v době, kdy se o ochranném opatření rozhoduje.
Pro správné určení působnosti osobní je důležitým ustanovením § 2 zákona o pobytu
cizinců, který poněkud omezuje okruh všech cizinců tím, že stanoví, že se zákon o pobytu cizinců
nevztahuje na cizince, který
a) požádal Českou republiku o mezinárodní ochranu formou azylu nebo doplňkové ochrany, a na
azylanta nebo osobu požívající doplňkové ochrany, pokud tento zákon nebo zákon o azylu
nestanoví jinak;
b) pobývá na území ČR na základě zákona č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států
na území České republiky;
c) požádal Českou republiku o udělení oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany
na území, a na cizince, který pobývá na území na základě uděleného oprávnění k pobytu za
účelem dočasné ochrany, pokud tento zákon nebo zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně
cizinců, ve znění pozdějších předpisů, nestanoví jinak.
Orgány cizinecké policie se z výše uvedených kategorií osob v praxi nejčastěji setkávají s
žadateli o mezinárodní ochranu, dále též s osobami požívajícími doplňkové ochrany nebo s
azylanty. Zde je třeba zdůraznit, že tyto osoby se mohou dopustit některého z přestupků podle
zákona o azylu, přičemž je orgán cizinecké policie povinen postupovat podle § 58 odst. 1 zákona
o přestupcích, tedy takový přestupek v souladu s tímto ustanovením oznámit příslušnému
správnímu orgánu, kterým je Ministerstvo vnitra (odbor azylové a migrační politiky).
24
Z pohledu osobní působnosti není u právnických osob rozhodující, zda jsou registrovány
v ČR, nebo v zahraničí.
Působnost místní vymezuje místo, na kterém se ustanovení zákona o pobytu cizinců
upravující správní delikty uplatňují. Řídí se zásadou teritoriality. Ustanovení zákona o pobytu
cizinců upravující správní delikty se vztahují na správní delikty spáchané na území ČR, a to bez
ohledu na skutečnost, zda jejich pachatel má nebo nemá na území ČR pobyt či sídlo.
Cizincům, pokud potřebují, mohou pomoci nevládní neziskové organizace. Tyto
organizace poskytují právní a sociální poradenství, vzdělávací kurzy, asistenci při kontaktu s
úřady nebo pomoc v nouzi. Jejich služby jsou zdarma, neboť jsou finančně podporovány
státem, místní samosprávou, fondy EU či z dalších zdrojů.
11 Schengenský prostor, Evropská unie
Schengenský prostor a spolupráce jsou založeny na Schengenské dohodě z roku 1985.
Schengenský prostor představuje území, na němž je zaručena volnost pohybu osob. Země, které
dohodu podepsaly, zrušily všechny vnitřní hranice a používají společné vnější hranice. Zde se
používají společná pravidla a postupy vzhledem k vízům pro krátkodobé pobyty, žádosti o azyl a
ochranu hranic. Zároveň byla posílena spolupráce a koordinace mezi policejními službami a
soudními orgány pro zajištění bezpečnosti v rámci schengenského prostoru. Schengenská
spolupráce byla začleněna do právního rámce Evropské unie (EU) na základě Amsterodamské
smlouvy z roku 1997. Nicméně ne všechny země spolupracující v Schengenu jsou součástí
schengenského prostoru. Důvodem je to, že si nepřejí zrušit ochranu hranic nebo ještě nesplňují
požadované podmínky pro uplatňování schengenského acquis.
Dne 14. června 1985 uzavřely vlády Belgie, Nizozemska, Lucemburska, Francie a
Německa v lucemburském městě Schengen „Dohodu o postupném odstraňování kontrol na
společných hranicích“, známou jako Schengenská dohoda. Cílem této dohody bylo zrušení
kontrol na společných hranicích (tzv. vnitřních hranicích) při pohybu státních příslušníků
členských států Evropských společenství a usnadnění pohybu zboží a služeb. Dohoda v 33
článcích vyjmenovává krátkodobá i dlouhodobá opatření, k jejichž provádění se signatářské státy
zavázaly s ohledem na společný zájem realizovat stanovený cíl co nejdříve. Mezi tato opatření
patřila např. kontrola osobních vozidel přejíždějících společné hranice pouhým zrakem a bez
zastavení (čl. 2), zřízení společných kontrolních pracovišť (čl. 4) nebo posílení spolupráce mezi
celními a policejními orgány (čl. 9). Z dnešního pohledu má Schengenská dohoda význam
především politický, neboť vytvořila chybějící instrument k zajištění volného pohybu osob a zboží
a umožnila spuštění tzv. schengenské spolupráce.
25
Výrazný posun přinesla tzv. Schengenská prováděcí úmluva, která byla podepsána dne
19. června 1990 a která Schengenskou dohodu dále rozvedla a specifikovala. Obsahuje
ustanovení o konkrétních opatřeních, jež mají doprovázet volný pohyb po společném prostoru v
praxi. Často se hovoří o tzv. kompenzačních opatřeních, jelikož svoboda pohybu musí být
odpovídajícím způsobem vyvážena opatřeními, která umožní efektivní spolupráci relevantních
orgánů zapojených zemí. Oproti smlouvě z roku 1985 bylo cílem Schengenské prováděcí úmluvy
dosáhnout zrušení kontrol pohybu všech osob a to nejenom státních příslušníků členských států
ES - na společných hranicích a usnadnit přepravu a pohyb zboží. Tato úmluva představuje
základní dokument schengenské spolupráce, který byl postupně rozveden dalšími právními akty
souhrnně označovanými jako tzv. schengenské acquis.
Oba smluvní dokumenty umožnily zahájení schengenské spolupráce na mezivládní úrovni.
Ačkoli všech pět signatářských států bylo součástí Evropských společenství, uskutečňovala se
schengenská spolupráce původně mimo rámec ES. Účast na ní byla proto otevřena dalším
státům, které postupně k schengenským dohodám přistupovaly. Při faktickém zrušení kontrol na
společných hranicích smluvních států v březnu roku 1995 se na schengenské spolupráci podílelo
kromě původních pěti zemí také Španělsko a Portugalsko. V následujících letech se schengenský
prostor rozšířil o další státy: v roce 1998 o Rakousko a Itálii, v roce 2000 o Řecko, v březnu 2001
o severské státy, tedy Dánsko, Švédsko, Finsko, Norsko a Island. K prozatím největšímu rozšíření
Schengenu došlo v roce 2007, kdy se v rámci jedné vlny prostor rozšířil o Českou repusliku,
Slovensko, Polsko, Maďarsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Slovinsko a Maltu a v roce 2008 byl
schengenský prostor rozšířen připojením Švýcarska.
K 1. květnu 1999 bylo schengenské acquis začleněno tzv. Schengenským protokolem
Amsterodamské smlouvy do institucionálního rámce EU. Z původně mezivládní úrovně tak byla
schengenská spolupráce přesunuta na úroveň EU. Předpisy přijímané po tomto datu tedy
představují unijní právní instrumenty platné pro všechny členské státy až na některé výjimky. Dle
čl. 8 uvedeného protokolu se stalo schengenské acquis závazné v plném rozsahu také pro všechny
budoucí členské státy EU.
Až do zmíněného velkého rozšíření, ke kterému došlo konkrétně 21. prosince 2007, byly
do schengenské spolupráce zapojeny všechny státy evropské „patnáctky“ s výjimkou Velské
Británie a Irska, které se i v současnosti podílejí pouze na některých aspektech této spolupráce a
nadále provádějí kontroly na všech úsecích svých státních hranic.
Ke klíčovým pravidlům přijatým v rámci Schengenu patří:
• odstranění kontrol osob na vnitřních hranicích;
• společná sada pravidel vztahujících se na lidi přecházející vnější hranice členských států EU;
• harmonizace podmínek vstupu a pravidel vzhledem k vízům pro krátkodobé pobyty;
26
•
posílená policejní spolupráce (včetně práv na přeshraniční ostrahu a bezprostřední
přeshraniční pronásledování);
• silnější soudní spolupráce prostřednictvím rychlejšího systému vydávání a přesunu výkonu
trestních soudních rozhodnutí;
• vytvoření a rozvoj Schengenského informačního systému (SIS).
Schengenská dohoda -
Dohoda mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu,
Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o
postupném odstraňování kontrol na společných hranicích,
podepsaná v Schengenu v Lucemburském velkovévodství dne
14. června 1985
Schengenská prováděcí úmluva - Úmluva podepsaná dne 19. června 1990 v Schengenu mezi
Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo,
Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím a
Nizozemským královstvím k provedení dohody podepsané dne
14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na
společných hranicích
Schengenský hraniční kodex - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne
15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o
pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský
hraniční kodex)
smluvní stát - stát, pro který jsou závazná ustanovení schengenské dohody, resp. schengenské
prováděcí úmluvy
správní řád - zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
trestní zákoník - zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
vízový kodex - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července
2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex)
zákon o azylu - zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu),
ve znění pozdějších předpisů
zákon o cestovních dokladech - zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění
27
pozdějších předpisů
zákon o civilním letectví -
zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění
zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání
(živnostenský zákon), ve znění zákona č. 189/1999 Sb., ve znění
pozdějších předpisů
zákon o ochraně státních hranic - zákon č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic České
republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních
hranic), ve znění pozdějších předpisů
zákon o pobytu cizinců - zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a
změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
zákon o přestupcích - zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
zákon o státních hranicích - zákon č. 312/2001 Sb., o státních hranicích a o změně zákona č.
200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon
o státních hranicích)
Schengenské vízum
Země Schengenu zavedly pro celou oblast společnou vízovou politiku a dohodly se na
zavedení účinných kontrol na svých vnějších hranicích. Vnitřní hranice z hlediska pohybu osob a
zboží neexistují. Lze však na nich po omezenou dobu obnovit kontroly tehdy, když si to vyžaduje
zachování veřejného pořádku či vnitrostátní bezpečnosti. Toho využilo například Finsko během
Mistrovství světa v atletice 2005 nebo Německo během Mistrovství světa ve fotbale v roce 2006.
Občané všech zemí schengenského prostoru mohou svobodně cestovat v rámci celého
schengenského prostoru a překračovat vnitřní hranice na kterémkoliv místě na tzv. „zelené
hranici“ bez zdržování a formalit. Totéž platí i pro cizince mající tzv. schengenské vízum
opravňující ke vstupu do jedné ze zemí Schengenu – toto vízum jim tedy umožňuje cestovat i do
všech ostatních zemí schengenského prostoru.
Protože vstup do jedné země Schengenu umožňuje cestování celou smluvní oblastí bez
dalších hraničních kontrol, musí se na vnější hranici schengenského prostoru (to znamená i na
hranicích na letištích) provést hraniční kontrolu současně zástupně pro všechny země Schengenu.
Podle Schengenských smluv mají přípustná úřední rozhodnutí, která nějaké osobě zabrání
vcestovat, působnost prakticky pro celý schengenský prostor.
28
Úprava silničních přechodů
Smluvní státy při vstupu do schengenského prostoru odstranily překážky bránící
plynulému provozu na hraničních přechodech (zátarasy, závory). Na silnicích v blízkosti
hraničních přechodů byly provedeny úpravy dopravního značení a byla zrušena omezení rychlosti
související s hraniční kontrolou. Zrušení hraničních kontrol se týká všech občanů Evropské unie
i občanů třetích zemí. Řidič projíždějící hranicí by ani v podstatě neměl poznat, že vjel do jiného
státu. Dozví se to jen z modré informativní dopravní značky s 12 zlatými hvězdami s označením
státu. Evropou tak je možné projet „bez zastavení“ od jižního cípu Španělska např. až
k severnímu pobřeží Estonska.
Přechod hranic mimo hraniční přechody
Článek 6 Schengenské smlouvy z roku 1985 zavazuje smluvní státy umožnit trvale
přihlášeným obyvatelům obcí v blízkosti hranic přecházet hranici i mimo hraniční přechody
(například ve volné krajině nebo po komunikacích nižší kategorie) a i mimo provozní dobu
hraničních přechodů. Schengenská smlouva nevylučuje dosavadní ani budoucí nadstandardní
bilaterální dohody, které by umožnily překračování hranice mimo hraniční přechody i dalším
kategoriím osob.
Podle článku 2 odst. 1 prováděcí úmluvy z roku 1990 je vnitřní hranice možno
překračovat na jakémkoliv místě, aniž by se prováděla kontrola osob.
Přechod hranic a ochrana přírody
Pro překračování hranic však stále platí ostatní obecné právní předpisy jednotlivých
členských států. Pro Českou republiku jde především o předpisy týkající se ochrany přírody a
krajiny. Do národní přírodní rezervace platí zákaz vstupu mimo značené cesty. Podle
Ministerstva životního prostředí se toto týká asi 5 % celkové délky českých hranic.
Pro překračování hranic však stále platí ostatní obecné právní předpisy jednotlivých
členských států. Pro Českou republiku jde především o předpisy týkající se ochrany přírody a
krajiny.
Státní hranice Česka
Státní hranice České republiky ohraničuje celé území republiky (neboť ČR je
vnitrozemský stát). Celková délka hranic ČR činí 2289,7 km. ČR hraničí s těmito čtyřmi zeměmi:
29
Německo Německo – Česko-německá hranice 810 km
Polsko Polsko – Česko-polská hranice 761,8 km
Slovensko Slovensko – Česko-slovenská hranice 251,8 km
Rakousko Rakousko – Česko-rakouská hranice 466,1 km
Současná podoba hranic vychází z roku 1997, kdy došlo k úpravě hranic se Slovenskem.
Do té doby se hranice složitě klikatila podél regulovaného toku řeky Moravy, přičemž v zásadě
sledovala její původní tok, a součástí České republiky byla Osada U Sabotů. Do roku 1990 bylo
před hranicemi se Západním Německem a Rakouskem umístěno tzv. hraniční pásmo, které bylo
téměř vysídlené a sloužilo pouze pro bezpečnostní účely. Později došlo k jeho revitalizaci,
obnově uzavřených míst a jejich otevření převážně pro turisty (například na Šumavě nebo v
Podyjí). Počet hraničních přechodů se na této straně také zvýšil. Od 1. května 2004, kdy je
republika členem EU, došlo k zjednodušení provozu na hranicích, zrušily se celní kontroly a
odpadly tak dlouhé kolony vozidel. Po začlenění země do Schengenského systému (21. prosince
2007) pak kontroly odpadly úplně a hranicemi je možné procházet zcela bez zastavení. V případě
potřeby však země může své hranice opět dočasně uzavřít.
Právní úprava
Dle Ústavy České republiky „Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní
hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem“ (čl. 11). Vzhledem k tomu, že součástí
ústavního pořádku jsou i zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního
shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní
hranice, je v současné době státní hranice definována těmito zákony:
ústavní zákon č. 102/1930 Sb. z. a n. z 11. 6. 1930, o úpravě státních hranic s Německem,
Rakouskem a Maďarskem
ústavní zákon č. 205/1936 Sb. z. a n. z 8. 7. 1936, o úpravě státních hranic s Německem
ústavní zákon č. 62/1958 Sb. z 17. 10. 1958, o konečném vytyčení státních hranic s Polskou
lidovou republikou - změna hranice nabylo účinnosti ke 14. únoru 1959
ústavní zákon ČNR č. 30/1974 Sb. z 9. 4. 1974, o souhlasu ke změnám hranic České
socialistické republiky
ústavní zákon č. 66/1974 Sb. z 25. 6. 1974, o změnách státních hranic s Rakouskou republikou
30
socialistické republiky s Německou demokratickou republikou
ústavní zákon č. 37/1982 Sb. z 31. 3. 1982, o změnách státních hranic s Německou
demokratickou republikou
socialistické republiky na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou
ústavní zákon č. 169/1988 z 9. 11. 1988, o změnách průběhu státních hranic na hraničních
vodních tocích s Polskou lidovou republikou
ústavní zákon č. 74/1997 Sb. z 19. 3. 1997, o změnách státních hranic se Slovenskou
republikou (dle smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou ze dne 4. ledna 1996 o
společných státních hranicích - tzv. Židlochovické smlouvy, je státní hranice definována jako
„plocha, která vertikálně prochází hraniční čarou po zemském povrchu a odděluje území obou
států, jejich vzdušný prostor, prostor pod zemským povrchem, nadzemní a podzemní stavby a
zařízení všeho druhu“)
ústavní zákon č. 76/2004 Sb. z 22. 1. 2004, o změnách státních hranic s Rakouskou republikou
ústavní zákon č. 633/2004 Sb. z 25. 11. 2004, o změnách státních hranic se Spolkovou
republikou Německo
Historie vstupu států do Schengenského prostoru
Následující tabulka uvádí rok podepsání Schengenské dohody jednotlivými státy, v závorce je
uveden rok samotné implementace.
•
1985 – Belgie, Francie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko (všichni 1995)
•
1990 – Itálie (1997)
•
1992 – Portugalsko (1995), Španělsko (1995) a Řecko (2000)
•
1995 – Rakousko (1997)
•
1996 – Dánsko, Finsko, Island, Norsko a Švédsko (všichni 2001)
•
1999 – Spojené království (jen částečně 2000)
•
2000 – Irsko (jen částečně 2002)
•
2004 – Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko,
Slovinsko (všichni 2007), Kypr (není známo) a Švýcarsko (2008)
31
•
2007 – Bulharsko, Rumunsko (u obou plánováno 2011)
•
2008 – Lichtenštejnsko (2011)
Schengenský prostor zahrnuje v dnešní době území následujících států EU:
•
Belgie
Česko
Dánsko
Estonsko
Lotyšsko
Lucembursko
Maďarsko
Polsko
Portugalsko
Rakousko
Španělsko
Švédsko
Finsko
Malta
Řecko
Francie
Itálie
Litva
Německo
Nizozemsko
Slovensko
Slovinsko
a mimo EU (členové ESVO – Evropské sdružení volného obchodu):
•
Island
Norsko
Švýcarsko
Lichtenštejnsko
Zámořská a podobná území
Schengenský prostor není automaticky rozšířen i na všechna zámořská území členských
států. Zahrnuty jsou i portugalské Azory, španělské Kanárské ostrovgy i exklávy Ceuta a Melilla
v Africe. Naopak sem nepatří všechna zámořská území Francie, norské Špicberky, dánská
autonomní území Grónsko a Faerské ostrovy (nejsou ani součástí EU), zámořské nizozemské
autonomní regiony Aruba, Curacao, Sint Maarten, Bonaire, Saba a Sint Eustatius. Ani omezeně
se neúčastní britská území britská korunní závislá území Jersey, Guernsey a ostrov Man.
Přestože se někdy objevují opačné informace, německý ostrov Helgoland je součástí
Schengenského prostoru (pouze má výjimku z jednotného prostoru DPH, což umožňuje existenci
duty free shopů). Řecký poloostrov Athos s mnišskou republikou je de iure součástí Schengenu,
Řecko však při přistoupení k smlouvě deklarovalo, že se při aplikaci pravidel má přihlížet k jeho
„zvláštnímu statusu“ (navíc má Athos také výjimku z jednotného prostoru DPH, jako řada dalších
evropských území).
Česká republika je demokratický právní stát s liberálním státním režimem a politickým
systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident
republiky, vrcholným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky.
Česko je členem OSN, NATO, OECD, WTO, Rady Evropy, OBSE, EEA, Evropské celní unie,
EU, Schengenského prostoru a Visegrádské skupiny a dalších 8 nových zemí EU (kromě Kypru,
Rumunska a Bulharska) se stalo součástí schengenského prostoru 21. prosince 2007, a to v rámci
rozšířeného SIS I.
32
12 Schengenský informační systém
Schengenský informační systém
Schengenský informační systém (zkratka SIS) je bezpečnostní databázový systém, který
provozují členské státy Schengenské smlouvy v souvislosti se zabezpečením hranic. Je základním
prvkem, bez kterého by nemohly být odstraněny vnitřní hranice Schengenského prostoru.
Vývoj Schengenského informačního systému
Od začátku existence Schengenského prostoru (rok 1995) se používá verze informačního
systému, která se nyní pro odlišení označuje jako SIS I. Před rozšířením Evropské unie v roce
2004 bylo zřejmé, že systém nemůže být bez úprav použit pro 25 členských států. Proto bylo
dohodnuto, že nové členské země přistoupí k Schengenskému prostoru až po dokončení verze
SIS II. To bylo plánováno na říjen 2007.
V polovině roku 2006 však bylo zřejmé, že se nový systém nepodaří do plánovaného data
dokončit a že se spustí nejdříve v roce 2009. Původní členské státy unie počítaly s tím, že se
současně odloží i připojení nových států do Schengenského prostoru. To se však novým
členským státům zásadně nelíbilo a proto byl nakonec přijat kompromisní návrh Portugalska, že
se původní systém modernizuje a dostane název SISone4all. Termín přistoupení nových států se
tím odsunul jen o čtvrt roku.
SIS I
Původní systém obsahuje jména a další základní identifikační údaje osob, překračujících
hranice Schengenského prostoru, a informace o tom, zda byly v minulosti ozbrojeny, páchaly
násilnosti apod. Dále obsahuje např. přehled ztracených cestovních dokladů nebo zbraní.
Rozšířená verze systému SIS I se nazývá SISone4all, tedy Schengenský informační systém pro
všechny. K tomuto systému přistoupilo v roce 2007 devět nových členů EU včetně České
republiky.
SIS II
Druhá verze tohoto systému by měla obsahovat i biometrické údaje osob (např. fotografie
nebo otisky prstů) a podrobnější informace o odcizených vozidlech.
Kritika
V prosinci 2008 řekl šéf německých policejních odborů Rainer Wendt, že existuje mnoho
zločinců, kteří jsou sice zaneseni do informačního systému německé policie, ale nejsou v
schengenském informačním systému.
33
Toto datum bylo dohodnuto na schůzce ministrů vnitra EU v Bruselu 05. prosince 2006 a
týká se pozemních a námořních hranic. Na českých mezinárodních letištích se upustilo od
hraničních kontrol osob, cestujících do zahraničí v rámci schengenského prostoru 29. března
2008.
Termín rozšíření se zdál být několikrát ohrožen. V prosinci 2006 slovenští politici otáleli
s přípravou ochrany slovensko-ukrajinské hranice. V červenci 2007 se zase ukázalo, že některé
původní země schengenského prostoru neaktualizují dostatečně rychle svoji databázi. Některé
státy, především Německo a Rakousko, se při tomto rozšíření obávaly zvýšené kriminality
zejména v příhraničních oblastech. Toto se nepotvrdilo a rakouská ministryně vnitra Maria
Fekterová uvedla, že kriminalita se v její zemi snížila a ubyl i počet ilegálních migrantů.
Země Schengenu zavedly pro celou oblast společnou vízovou politiku a dohodly se na
zavedení účinných kontrol na svých vnějších hranicích. Vnitřní hranice z hlediska pohybu osob a
zboží neexistují. Lze však na nich po omezenou dobu obnovit kontroly tehdy, když si to vyžaduje
zachování veřejného pořádku či vnitrostátní bezpečnosti. Toho využilo například Finsko během
Mistrovství světa v atletice v roce 2005 nebo Německo během Mistrovství světa ve fotbale v roce
2006.
Občané všech členských zemí schengenského prostoru mohou svobodně cestovat v rámci
celého schengenského prostoru a překračovat vnitřní hranice na kterémkoliv místě na tzv. „zelené
hranici“ bez zdržování a formalit. Totéž platí i pro cizince mající tzv. schengenské vízum
opravňující ke vstupu do jedné ze zemí Schengenu – toto vízum jim tedy umožňuje cestovat i do
všech ostatních zemí schengenského prostoru.
Protože vstup do jedné země Schengenu umožňuje cestování celou smluvní oblastí bez
dalších hraničních kontrol, musí se na vnější hranici schengenského prostoru (to znamená i na
hranicích na letištích provést hraniční kontrola současně zástupně pro všechny země Schengenu.
Podle Schengenských smluv mají přípustná úřední rozhodnutí, která nějaké osobě zabrání
vcestovat, působnost prakticky pro celý schengenský prostor.
34
13 Základní data k evropské integraci, Instituce EU
1950 - zveřejněna Schumanova deklarace
1951- podepsána Pařížská smlouva o založení Evropského sdružení uhlí a oceli. Signatáři byli
Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Spolková republika Německo. Smlouva
začala platit od 27. července 1952
1957- podpisem Římských smluv vyniklo Evropské hospodářské společenství (EHS)
a Evropské společenství atomové energie (EURATOM)
1965 - dohoda o sloučení institucí všech tří existujících společenství (začala platit 1. července
1967)
1968 - dokončení vzniku celní unie
1973 - ES se poprvé rozšířila o nové členy (Velká Británie, Dánsko a Irsko)
1979 - první přímé volby do Evropského parlamentu
1981 - rozšíření ES o Řecko
1985 - podpis Schengenské dohody
1986 - rozšíření ES o Španělsko a Portugalsko
1986 - Jednotný evropský akt
1992 - podpis Maastrichtské smlouvy (začala platit od 1.1. 1993)
1993 - vzniká Jednotný vnitřní trh
1993 - definování Kodaňských kritérií
1995 - rozšíření EU o Rakousko, Švédsko a Finsko
1997 - podepsána Amsterodamská smlouva (začala platit 1. května 1999)
2001 - podepsána Nicejská smlouva (začala platit 1. února 2003)
2002 - zavedení eura ve 12 členských státech. Počet zemí platích eurem se od té doby zvýšil na
sedmnáct. Naposledy přistoupilo Estonsko
2004 - rozšíření Evropské unie o 10 nových členských států, včetně České republiky. Kromě
35
Malty a Kypru šlo o postkokunistické země. Faktické ukončení rozdělení Evropy na východní a
západní.
2007 - rozšíření EU o Rumunsko a Bulharsko
2009 - začala platit Lisabonsklá smlouva (podepsaná 13. prosince 2007)
Hlavní orgány EU (Instituce)
Evropská rada - tvořena nejvyššími představitely členských států, kteří na pravidelných
zasedáních určují směřování politiky Evropské unie a dávají podněty k jejímu rozvoji.
Rada EU - zastupuje členské státy. Ministři vlád členských zemí se společně usnášejí na
konkrétních politických krocích v oblastech působnosti svých resortů. Mimo pravidelné schůzky
ministrů a jejich náměstků Radě napomáhá na pracovní úrovni Výbor stálých zástupců
(COREPER)
Evropská komise - instituce podporující obecný zájem Evropské unie. Má mnoho funkcí
- zejména navrhuje právní akty, pod kontrolou Soudního dvora dohlíží na uplatňování práva
Unie, plní rozpočet a řídí programy Unie.
Evropský parlament - zastupuje občany Evropské unie. Od roku 1979 jsou europoslanci
voleni v přímých volbách. Společně s Radou EU je legislativní institucí, která se podílí na
schvalování právních aktů, které se dále realizují v členských státech EU. Rovněž vykonává
rozpočtové a kontrolní funkce.
Soudní dvůr Evropské unie - Zajišťuje výklad a aplikaci evropského práva v členských
státech EU a rozhoduje ve vymezených případech o žalobách a otázkách aplikace a interpretace
evropského práva. Od roku 1989 je k Evropskému soudnímu dvoru připojen Tribunál, jehož
primárním cílem vzniku bylo zmírnit přetížení Soudního dvora převzetím části jeho agendy,
zejména co se týče individuálních podnětů. Smlouva rovněž umožňuje zřizovat specializované
soudy - v roce 2005 vznikl Soud pro veřejnou službu EU, který se zaměřuje na řešení sporů mezi
Institucemi EU a jejich zaměstnanci.
Evropská centrální banka - tvoří spolu s národními centrálními bankami tzv. Evropský
systém centrálních bank, který má za úkol udržovat cenovou stabilitu a podporuje hospodářské
politiky v Unii. Evropská centrální banka spolu s centrálními bankami zemí, jejichž společnou
měnou je euro, řídí měnovou politiku Unie.
Účetní dvůr - kontroluje účetnictví EU.
36
Poradní orgány
Hospodářský a sociální výbor je poradním orgánem, vyjadřuje názory zaměstnanců,
zaměstnavatelů a organizované občanské společnosti na hospodářské a sociální aspekty.
Výbor regionů vyjadřuje stanoviska regionálních a místních orgánů.
Jiné specializované orgány
Evropská investiční banka - má přispívat k rozvoji vnitřního trhu Unie. Pomáhá dosahovat
cílů EU financováním investičních projektů. EIB je majoritním akcionářem Evropského
investičního fondu, který pomáhá malým podnikům.
Evropský ombudsman - řeší stížnosti občanů na instituce nebo orgány EU.
Evropský inspektor ochrany údajů - dohlíží, aby instituce a orgány EU respektovaly právo
občanů na soukromí při zpracovávání jejich osobních údajů.
Jednotná měna
Euro zavedlo 1. ledna 2002 dvanáct zemí Evropské unie. Výměna národních měn za nové
mince a bankovky proběhla do konce února (Jednotná měna “euro” Podle Maastrichtské smlouvy
měla být jednotná měna zavedena ve třech etapách. V prvních dvou se slaďovaly přístupy
hospodářské politiky a vytvářely institucionální a právní předpoklady nutné pro přijetí eura.
Jednotlivé země v neposlední řadě plnily tzv. maastrichtská kritéria konvergence, bez kterých
nemohly společnou měnu přijmout).
37
14 Spolupráce Městské policie a Cizinecké policie
→ praktické příklady
1. Příslušníci MP jsou povoláni k vyřešení přestupku v dopravě (MHD). Je zjištěno, že se
jedná o cizího státního příslušníka, který je bez náležitých dokladů k prokázání totožnosti. Na
základě tohoto zjištění jsou přivoláni policisté z Cizinecké policie, cestou Operačního
střediska.
Po marném dotazování, kde má cizinec platný cestovní doklad, nebo jiný doklad, prokazující
jeho totožnost, je cizinec předán pracovníky Městské policie policistům a následně předveden
na Cizineckou policii, kde dle zákona č. 326/1999 Sb. jsou s cizincem prováděny úkony ke
zjištění jeho totožnosti.
S cizincem je sepsán protokol, pro zjištění totožnosti jsou cizinci sejmuty otisky jeho prstů,
zdali není evidován v databázi Policie České republiky. Po poskytnutí součinnosti a provedení
nezbytných úkonů, sloužících ke zjištění totožnosti, se následně s cizincem, za přítomnosti
tlumočníka, který tlumoční cizinci do jeho rodného jazyka, vyřeší přestupek.
2. Příslušníci MP provádí kontrolu dodržování předepsané rychlosti v obci a na určených
místech (silniční provoz). Při kontrole zjistí, že přestupek spáchal cizí státní příslušník, kdy
např. nesouhlasí nebo jsou příslušníkům MP podezřelé doklady, které cizinec předložil ke
kontrole. Na základě tohoto zjištění jsou přivoláni policisté Cizinecké policie, kteří provedou
kontrolu předložených cestovních dokladů, a to pomocí služební pomůcky PSION, kde v této
pomůcce jsou vedeni cizí státní příslušníci, kteří mají status jako hledaná, pohřešovaná osoba
nebo je touto pomůckou zjištěno, že kontrolovaný cizinec je na území České republiky
neoprávněně, bez platného pobytového víza. Na základě těchto zjištěných skutečností je
cizinec předveden na stanici Cizinecké policie, kde jsou s cizincem provedeny všechny
nezbytné úkony, dle zákona č. 326/1999 Sb. O pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů.
3. Cizinecká policie, v součinnosti s Městskou policií, spolupracuje při pátrání po
pohřešovaných osobách a motorových vozidlech cizích státních příslušníků, kdy se
provádí kontroly v nočních podnicích, kde je možný výskyt cizinců, na ubytovnách, v hernách
atd, v restauračních zařízeních atd.
4. Spolupráce s Cizineckou policií a Celní správou při řešení přestupců – cizinců.
5. Specialisté cizinecké policie na doklady spolu se strážníky městské policie odhalují nepravé
doklady.
38
Policista cizinecké policie se specializací na doklady prezentoval strážníkům městské policie
problematiku pravých a nepravých dokladů a doplnil např. ukázkami cestovních dokladů z
různých zemí. O tom, že spolupráce mezi cizineckou policií a strážníky městské policie
funguje nejen na učebně, ale zejména v praxi, se specialista na doklady cizinecké policie
přesvědčil, když jeden ze strážníků účastnící se školení spontánně reagoval slovy: „na naši
žádost byla hlídka cizinecké policie na místě do 5 minut a spolupráce byla vynikající“.
Velmi důležitou součástí vzdělávání policejních specialistů na doklady v době neustálého
technického vývoje jsou vztahy se zahraničními partnery, s kterými probíhá intenzivní výměna
informací v oblasti tzv. neregulérních dokladů. Ze strany cizinecké policie je snahou neustále
být po ruce všem útvarům Policie ČR, celní správě nebo strážníkům městské policie
v případech osob podezřelých z trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny.
Představa osob, které při svém pobytu v ČR a dalších členských státech Evropské unie
zneužívají falešné doklady s tím, že nebudou odhaleny, protože na vnitřních hranicích
členských států EU již pravidelná kontrola dokladů neprobíhá, může být mylná. Naopak
policisté služby cizinecké policie v součinnosti s dalšími útvary Policie ČR ve spolupráci s
příslušnými městskými a obecními úřady a městskou policií intenzivně pracují na odhalování
osob, které padělané doklady předkládají.
Bezpečnostně preventivní akce „Cizinec“
Tato akce, ze dne 19. 04. 2013, byla zaměřena na prodejny a kamenné obchody
provozované zejména cizími státními příslušníky. K součinnostní akci byli kromě policistů z
Cizinecké policie, kdy byl využit tzv. Schengen-bus, byla dále využita i spolupráce Celní správy,
psovodů z Vojenské policie Tábor se psy na vyhledání OPL (drogy), Městské policie, ČOI, HZS
(preventisté).
Samotná akce začala v dopoledních hodinách, a to paralelním výjezdem 3 vytvořených
skupin, z nichž v každé měli zastoupení jednotliví policisté a pracovníci ze státní správy a
samosprávy výše. Celkem se na akci podílelo 55 osob ze strany policistů a kontrolních orgánů.
Předmětem a cílem akce byla kontrola:
• dodržování pobytového režimu cizinců a pravosti a platnosti předkládaných cestovních dokladů,
legálnosti pobytu cizinců na našem území,
• pátrání po hledaných a pohřešovaných osobách,
• dodržování pracovně-právních předpisů a předpisů o pobytu cizinců na území České republiky
se zaměřením na výkon nelegální práce cizinců,
• problematika pátrání se zaměřením na odhalování porušování celních a daňových předpisů v
souvislosti s dovozem zboží,
• nekolkovaných cigaret a alkoholu, prodeje falzifikátů,
39
• výskytu omamných a psychotropních látek („OPL“)
• živnostenská podle živnostenského zákona (přestupky a správní delikty), dodržování zákona o
ochraně spotřebitele,
• dodržování předpisů požární bezpečnosti, se zaměřením na vyznačení únikových cest, zapojení
elektřiny či vybavenost prodejen a ubytovacích zařízení ručními hasicími přístroji, případně
jejich platné revize.
Výsledek komplexní kontroly ve všech provozovnách
Důslednými kontrolami nebyl zjištěn výskyt falzifikátů či nekolkovaných cigaretalkoholu, nebyly zjištěny žádné přestupky na úseku celních a daňových předpisů. Rovněž
všechny kontrolované osoby měly u sebe předepsané doklady (platné a pravé) a jejich pobyt byl
vyhodnocen jako legální. V jednom případě byl při kontrole na ubytovnách zjištěn výskyt
Občanského průkazu, který procházel v pátrání Schengen. Tento průkaz byl zajištěn, odeslán na
příslušnou instituci a majiteli byl vystaven náhradní doklad totožnosti.
Dále bylo zkontrolováno celkem 60 osob a u cizinců pravost jejich dokladů. Prohřešky či
nedostatky byly zjištěny na úseku požární ochrany, a to zejména neplatné revize u hasicích
přístrojů, zastavěné a neoznačené únikové cesty, neoznačené hlavní uzávěry vody-elektřiny,
popřípadě plynu, a to ve všech kontrolovaných provozovnách, včetně ubytovacích zařízení. Byla
stanovena lhůta pro odstranění těchto zjištěných nedostatků.
Další prohřešky byly zaznamenány i na úseku živnostenského zákona, kdy mnozí
provozovatelé, zejména z řad cizinců, nedokázali předložit ke kontrole fakturační listy.
Byl zjištěn i výskyt užívání razítka s osobou provozovatele, který ovšem již v dané
provozovně řadu měsíců nepůsobí, některé nedostatky s označením provozoven, označování
nabízeného zboží apod.
Provedenou kontrolou inspektorů z ČOI bylo v jedné z provozoven zjištěno protiprávní
jednání, týkající se označování prodávaného zboží, které nebylo opatřeno etiketami v českém
jazyce. Na místě byla udělena pokuta ve výši 4.000,-Kč (včetně správního poplatku). Zboží bylo
ihned staženo z nabídky prodejce do doby, než bude závada odstraněna.
40
Co říci závěrem?
Závěrem lze uvést, že při společných kontrolách jsou využívány vzájemně kontrolní
pravomoci, policie zajišťuje bezpečnost inspektorů a dalších kontrolních orgánů při některých
rizikových kontrolách a pomáhá při ověřování totožnosti kontrolovaných osob. Například
inspektoři z ČOI policii naopak poskytují součinnost při prokazování protiprávního jednání
kontrolovaných osob, zejména využitím práva vstupu do skladových prostor provozoven a
oprávnění ke kontrolním nákupům, které byly zrealizovány ve všech kontrolovaných
provozovnách.
Společné kontroly jsou vždy plně koordinovány, aby nedocházelo k nežádoucí duplicitě a
výsledný efekt kontrol byl co nejvyšší. Prokázala se opětovně velmi dobrá spolupráce těchto
všech přizvaných složek. Lze hovořit o příkladné, kvalitní a důsledné profesionální spolupráci
orgánů státní správy a samosprávy, která bude následovat i v budoucnu.
41
Doporučená literatura
LUKÁŠKOVÁ, G. Cizinecká policie. Brno : Masarykova univerzita, 2012.
MARTINŮ, O., LANGER, I. Reforma Policie ČR služba v nových podmínkách. Policie ČR
[online]. Praha, vydáno leden 2009[ cit. 2011-11-16].
21 s. Dostupné z: ˂
http://www.policie.cz/clanek/reforma-policie-cr-sluzba-v-novych-podminkach-191470.aspx ˃.
Specialisté na nepravé doklady. Policie České republiky [online].
<http://www.policie.cz/clanek/ specialiste-na-neprave-doklady.aspx>.
Dostupné
z:
O nás. Policie České republiky - služba cizinecké policie. [online]. [cit.14.11.2011]. Dostupné z:
˂http://www.policie.cz/clanek/o-nas-831034.aspx˃.
RUDOLF, O. Správní delikty podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Brno,
2011.
Směrnice Rady 2003/110/ES ze dne 25. listopadu 2003 o pomoci při tranzitu za účelem
vyhoštění leteckou cestou.
STAMBOLIDIS, A, KUČNÁ, H. Příručka pro policisty České republiky, cestovní doklady,
doklady cizinců, Evropská unie, schengenská spolupráce. Holešov, 2011.
Ředitelství služby cizinecké policie. Policie České republiky [online]. [cit. 2011-11-14].
Dostupné z : ˂http://www.policie.cz/clanek/sluzba-cizinecke-policie-reditelstvi-sluzby-cizineckepolicie.aspx˃.
Zákony
zákon č. 273/2008 Sb., O Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 325/1999 Sb., O azylu, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 326/1999 Sb., O pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník
Internetové zdroje
www.zeleznaopona.cz
www.euroskop.cz
www.ministerstvofinancicr.cz
42
Tato studijní opora byla vytištěna v rámci projektu:
Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek v Jihočeském kraji:
CZ.1.07/3.2.08/02.0046
Projekt je zaměřen na podporu a přípravu celkového řešení problematiky dalšího
vzdělávání strážníků obecních (městských) policií. Jejich vzděláváním dojde ke zvýšení jejich
profesních kompetencí. Záměrem projektu je vytvoření specifických kurzů dalšího vzdělávání,
které jsou zapotřebí k prohloubení kvalifikace strážníků MP a vzdělávací programy, které budou
sloužit jako specializační a prohlubující vzdělávání. Celkem bude v rámci projektu vytvořeno 19
vzdělávacích programů, zaměřených na legislativu v profesi strážníků MP, osobní rozvoj a
komunikaci, ochranu životního prostředí a na témata zaměřená na krizové situace a jejich řešení.
Ke dvanácti vzdělávacím programům, které nejsou zaměřeny na legislativu, budou vytvořeny
studijní opory. Ty budou předávány cílové skupině a prostřednictvím webových stránek projektu
i široké veřejnosti. Prostřednictvím vzdělávacích programů se budou setkávat nejen strážníci MP
JčK, ale také strážníci a jejich velitelé, což napomůže týmové spolupráci MP.
Program byl realizován Vysokou školou evropských a regionálních studií, o. p. s.
v Českých Budějovicích pro strážníky MP.
Tento text je určen pro potřeby výše uvedeného projektu a bude sloužit jako studijní opora
při vzdělávacím programu. Text neprošel jazykovou úpravu.
43

06 - Základy spolupráce s cizineckou policií

Transkript

Podobné dokumenty

Sousedské listy 116 - Klášterec nad Orlicí

český les 5 - Regionální pracoviště Správa CHKO Český les

český les 6 - Regionální pracoviště Správa CHKO Český les

Občasník 1/2004

I munologie 98 - Centrum klinické imunologie

Velké úspěchy čáslavských zpěvaček