Dűkansk˘ kostel sv. Jakuba Star‰ího a jezdecká socha sv

O B â A S N Í K FA R N O S T Í · T ù C H O V I C E - S LA P Y • L I S TO PA D 2001
Dûkansk˘ kostel sv. Jakuba Star‰ího
a jezdecká socha sv. Václava
na Zbraslavi
2
slovo na úvod
o mnoha letech v rychlém kroku velkomûsta jsem s velikou chutí zabydlel
dÛm na tichém pahorku vprostfied
·tûchovic. Pfiekvapil mû. Má na dosah
‰kolu a cestu a jiné domy a jiné lidi,
ale je tady ticho – nemyslím
mrtvo, to ne, ale zvlá‰tní ticho.
Zaãal jsem si ho v‰ímat.
Do zahrady chodí ráno
srny a kdyÏ jen pomalu
otevfiu okno, nechají se
pokojnû spatfiit, navzdory bytostné plachosti. Po
hromadách schnoucích
kmenÛ cel˘ den nenápadnû pfieskakuje veverka a má neopakovatelnû
naivní pohled, a v korunách stromÛ posedávají roztodivní ptáci, velicí i malí, je‰tû
je zdaleka neznám v‰echny jménem. Ale v‰ichni se tu zfiejmû cítí
bezpeãnû.
A stojí tu zvlá‰tní kostel. Románské jsou
jiné, mají zdi jako tvrze a chrání jimi ãlovûka
pro Boha. Gotické jsou jiné, vzbudí vበúÏas
a hned vás za nûj vytáhnou ze zemû, po tenounk˘ch sloupech z tûÏkého kamene aÏ na
nebeskou klenbu, mají ji jen kfiehce odlitou
v olovu, sklu a svûtle. I barokní jsou jiné, plné
rozevlát˘ch ‰atÛ, zlat˘ch gest a dfievûní svatí
P
tam mezi sebou vedou nebeskou rozmluvu
tak nad‰enû a barevnû, Ïe ãlovûk pfied nimi
úplnû onûmí, a chtûl-li by sám promluvit, musel by je pfiekfiiãet. Ten secesní kostel v‰ak sám
od sebe nedûlá nic. Má své barvy
i ozdoby, své krásné tváfie a velká
okna, ale skoro mlãí. Jen se
vlídnû dívá vstfiíc a ãeká na
toho, kdo pfiijde. Snad aby
ho nechal pfied Bohem
promluvit jeho nejpravdivûj‰í slovo.
Asi jako BÛh b˘vá nûkdy tich˘, i tohle místo je
uprostfied mnoha lomozÛ
tiché. S tím secesním kostelem a domem a zahradou je „jen“ pfiívûtivé.
Snad aby to ãlovûk mohl
zvládnout a nechal vystoupit
své plaché já z utajen˘ch koutÛ,
aby si dovolil b˘t úplnû sám sebou,
aby dovolil Bohu b˘t Bohem, aby se s Ním
procházel jako na zaãátku a mluvil nejupfiímnûji o sv˘ch touhách, radostech a ranách, kfiivdách a vzdorech, vzácnostech i odpadcích,
nadûjích i rezignacích, lidech blízk˘ch i dalek˘ch. Tohle místo, zdá se mi, skoro mlãí …
moÏná, aby ãlovûk mohl promluvit … aby mu
BÛh mohl odpovídat. Asi budu hlídat to ticho
P. Jan
… asi je potfieba pro mnohé.
okolní farnosti
V dobû, kdy jsme vybírali dal‰í z okolních
farností, o kter˘ch chceme blíÏe informovat, farnost zbraslavskou, je‰tû jsme netu‰ili, Ïe to bude právû zbraslavsk˘ pan
faráfi P. Petr Kouteck˘, kterému budeme
po odchodu P. Roberta Hanaãíka na celé
prázdniny svûfieni. Rádi bychom mu také
touto cestou znovu podûkovali, Ïe se
s takovou ochotou na‰ich farností ujal
a pomohl nám pfieklenout období, neÏ
nastoupil nov˘ pan faráfi P. Jan Kotas.
P. Petr Kouteck˘ spravuje kromû ZBRASLAVI
(II. praÏsk˘ vikariát) od leto‰ního roku také farnost Zlatníky (vikariát Jílové u Prahy), kterou
mûl dfiíve na starosti P. Ho‰ek (viz Proudy ã.
59). Na Zbraslavi Ïije také P. Bedfiich Ëupa (86
let), kter˘ zde dfiíve pÛsobil, nyní je jiÏ v dÛchodu, ale stále vypomáhá. Sídlí zde také Kongregace sester karmelitek Dítûte JeÏí‰e. Komunita
má nyní devût ãlenek, vãetnû ãekatelek.
Do zbraslavské farnosti patfií kromû Zbraslavi
dal‰í mûstské ãásti Prahy 5 – Banû, Lahovice,
Lahoviãky a Lipence. Farnost má celkem 8 735
obyvatel (1991), z nichÏ se tehdy 2331 hlásilo ke
katolické církvi. Náv‰tûvnost na nedûlních
bohosluÏbách je 80 – 120 lidí, ve v‰ední dny pfiijde 10 – 20 osob.
Zbraslav, dfiíve samostatné mûsto, byla v roce
1974 pfiipojena k hl. m. Praha jako mûstská ãást
Prahy 5. První historick˘ doklad o Zbraslavi
je z poãátku 12. století; archeologicky zde byl
odkryt románsk˘ dvorec. Ve 13. století patfiila
Zbraslav praÏsk˘m biskupÛm, ktefií ji roku 1268
pfienechali králi Pfiemyslu Otakarovi II, kter˘
zde vytvofiil lovecké královské sídlo. Stala se
oblíben˘m místem i Pfiemyslova nástupce Václava II., kter˘ tu pfii svém dvorci zaloÏil roku
1292 v˘znamn˘ cisterciáck˘ klá‰ter Aula regia
(Královská dvorana), s reprezentativním klá‰terním kostelem P. Marie (délka témûfi 100 m),
jenÏ se stal rodov˘m pohfiebi‰tûm posledních
PfiemyslovcÛ. První cisterciáãtí opati byli v˘znamn˘mi politick˘mi ãiniteli a autory historicky velmi cenné Zbraslavské kroniky. Na zaãátku
husitsk˘ch boufií a potom za tfiicetileté války byl
3
klá‰terní komplex tûÏce po‰kozen. K jeho rozkvûtu je‰tû naposledy do‰lo v 18. století, kdy byl
podle projektu G. Santiniho a F. M. KaÀky v letech 1709–1739 vystavûn nov˘ honosn˘ barokní
konvent s prelaturou, kostel P. Marie v‰ak jiÏ
obnoven nebyl. V roce 1785 byl klá‰ter zru‰en
a pfiemûnûn v továrnu. V letech 1924–1925 byl
areál obnoven jako zámecké sídlo C. Bartonûm
z Dobenína, kter˘ roku 1941 postoupil budovu
konventu do uÏívání Národní galerie, ta zde má
i dnes svou stálou (ãasem obmûÀovanou) expozici (viz Proudy ã. 47 a 48).
Napravo od konventu stojí dûkansk˘ (dfiíve
klá‰terní) kostel sv. Jakuba Star‰ího, v letech
1650-1654 ranû baroknû pfiestavûn˘, se zvonicí
z roku 1823. V kostele je cenné vnitfiní zafiízení
z 18. století, napfi. mramorov˘ hlavní oltáfi
s obrazem Nanebevzetí P. Marie od G. Piazzetty
a sochami sv. Benedikta a Bernarda. Jsou zde
PÛvodnû románsk˘ kostel sv. Havla na Zbraslavi
4
okolní farnosti
i sochy od J. J. Bendla, plastická v˘zdoba chórov˘ch lavic od I. F. Platzera, obraz sv. Bernarda
od K. ·kréty (kolem r. 1660) a náhrobek PfiemyslovcÛ v podobû pomníku Pfiemysla Oráãe
od J. ·tursy a P. Janáka (z r. 1924) v hlavní lodi. Nejznámûj‰í je v‰ak deskov˘ obraz slavné
Zbraslavské madony (po r. 1350), jehoÏ kopie
je umístûna na oltáfii pravé boãní lodi. Originál obrazu se dnes nachází v praÏské Národní
galerii. Zázraãn˘m zpÛsobem pfieÏil v‰echny váleãné pohromy a stal se jako Thaumaturga Monasterii Auloregensis (Zázraãná P. Maria zbraslavského klá‰tera) pfiedlohou mnoha dal‰ích
kopií. Jedna z nich se nacházela i v kostele sv.
Petra a Pavla ve Slapech, odkud byla r. 1978
ukradena. Pro nás je zajímavé, Ïe i originál obrazu a cenné me‰ní nádoby zbraslavského klá‰tera byly v dobách váleãn˘ch nepokojÛ nûkdy
ukr˘vány ve slapském kostele, vzhledem k tomu, Ïe Slapy a okolní vesnice patfiily k majetku zbraslavsk˘ch cisterciákÛ (více o tom viz
Proudy ã. 15). Vedle obrazu Zbraslavské madony jsou umístûny sochy sv. Jáchyma a sv. Anny
a vedle celého oltáfie obrazy P. Brandla Narození Pánû a Klanûní past˘fiÛ.
Pofiady bohosluÏeb ovlivÀuje skuteãnost, Ïe
kostel se nachází v zámeckém areálu, kter˘ se
veãer v 18 hod. uzavírá. Jedinou v˘jimku tvofií
vánoãní pÛlnoãní m‰e svatá. Hlavní poutní slavnost v tomto kostele se koná 25. 7. na svátek
sv. Jakuba Star‰ího.
Nad zámkem jihozápadním smûrem se tyãí
vrch Havlín, jehoÏ dominantou je románsk˘,
pozdûji zbarokizovan˘, hfibitovní (dfiíve farní)
kostel sv. Havla. Kostel byl nûkolikrát vykraden,
dnes je velmi prostû zafiízen, bez elektrického
osvûtlení. B˘vá zde m‰e sv. jedenkrát mûsíãnû za
úãasti cca 30 vûfiících. Opravdu zajímavou akcí,
která se koná v tomto kostele, je slavení svatodu‰ní vigilie od 21 hod. pfii svitu svíãek a pochodní.
Farnost má 6 ãlennou farní radu. Na fafie nebo
v jednotliv˘ch domácnostech se schází spoleãenství rodin. Jedenkrát mûsíãnû ve ãtvrtek se
rodiny setkávají také na dûtské m‰i. Nûkdy b˘vá
dûtská m‰e i v nedûli. NáboÏenství se vyuãuje na
zbraslavské fafie (8 dûtí), ve ‰kole v Lipencích (5
dûtí) a k sestrám karmelitkám docházejí ti nejmen‰í – pfied‰kolní a l. –2. tfiída (7 dûtí).
Na fafie je knihovna, která je ale málo vyuÏívána. Farníci jezdí asi tak 2x do roka na poutní
zájezdy, naposledy byli v ¤ímovû a jednou dokonce na dvoudenním v˘letû (Velehrad Host˘n,
Svat˘ Kopeãek). Obãas vystoupí také chrámov˘
sbor. Po nûkolika letech se letos podafiilo dokonãit finanãnû nároãnou (pfies 4 mil. Kã) celkovou rekonstrukci varhan.
Na Zbraslavi je také sídlo Církve ãeskoslovenské husitské. V rámci t˘dne modliteb za jednotu
kfiesÈanÛ se obû církve aktivnû setkávají a spoleãnû modlí. Kromû toho se oba duchovní
správci pravidelnû setkávají na spoleãn˘ch pracovních veãefiích.
P. Kouteck˘ dojíÏdí také kaÏdé ráno slouÏit
m‰i svatou od 6.30 hod. ke ·kolsk˘m sestrám de
Notre Dame, které sídlí v Krãi.
Co se t˘ãe budoucnosti pastorace na venkovû,
vidí P. Kouteck˘, vzhledem k úbytku knûÏí, fie‰ení v organizaãní zmûnû farností. Nûkteré farnosti bude moÏná nutno ãasem i zru‰it, z jin˘ch
by si lidé mûli zvyknout více dojíÏdût do nejbliωích mûst, kam by ov‰em bylo tfieba zajistit svoz
pro v‰echny, kdo nemají moÏnost vlastní dopravy. Ve mûstech by se pak vytváfiela vût‰í spoleãenství a mûla by zde b˘t k dispozici pohotovostní duchovní sluÏba, která by vyjíÏdûla do
okolí v naléhav˘ch pfiípadech.
Pravideln˘ pofiad bohosluÏeb:
Zbraslav – kostel sv. Jakuba:
m‰e svatá
Út – So 17.00 hod.
Ne
10.00 hod.
kostel sv. Havla:
m‰e svatá
první sobotu v mûsíci 16.00 hod.
Zlatníky:
m‰e sv.
Ne
8.00 hod.
MSÎ
rozhovor
5
D¤ÍVÍ ·TÍPU DOCELA RÁD
Na první pohled drobn˘, kfiehk˘ mladík… Z pohledu druhého rozhodn˘, aÏ pfiekvapivû zral˘ knûz… Jak˘ je doopravdy? Jak˘ bude? V‰echno ukáÏe ãas…
Dnes pan faráfi Jan sedí v kuchyni ‰tûchovické fary, obklopen zmûtí krabic, které
je‰tû nestihl vybalit. Odpovídá soustfiedûnû (pfies obãas zvonící telefon), váÏí slova…
V jaké profesi byste si dokázal
pfiedstavit sám sebe, kdybyste nebyl zrovna knûzem?
MÛj táta pracuje cel˘ Ïivot na leti‰ti
a já si ho z dûtství je‰tû dobfie pamatuji jako aktivního pilota. Létání
mû od maliãka hodnû pfiitahovalo,
kdyÏ jsem byl na gymnáziu, chodil
jsem do aeroklubu a váÏnû uvaÏoval, Ïe se taky stanu pilotem (civilním! – vojsko mû nikdy nepfiitahovalo). My‰lenku na létání, byÈ i jen
jako koníãka, jsem musel opustit se
vstupem do semináfie, protoÏe kandidát knûÏství tehdy nemûl ‰anci
projít bol‰evick˘mi provûrkami.
Ale tfieba mû Hospodin do letadla
je‰tû nûkdy pustí, jen tak pro radost
… jako mi dal plachtûní po mofii
i jin˘ch vodách.
Taky jsem mûl asi tfii rÛzné kováfiské pfiedky a kdyÏ jsem letos v létû
u jednoho umûleckého kováfie
poprvé v Ïivotû kul Ïelezo, moc se
mi to líbilo a pan kováfi mû chtûl
hned do uãení.
Jaká byla va‰e cesta ke knûÏství?
Byla to trnitá, strmá pû‰ina, nebo
pfiímá, rychlá dálnice ?
NahlíÏeno zvenku, to byla pfiímá
dálnice. Zevnitfi?… Pocházím z vû-
fiící rodiny. Moji rodiãe proÏili
v ãase své pfiípravy na svátost manÏelství nûco jako druhou konverzi
a celá na‰e rodina Ïila od zaãátku
intenzivním Ïivotem z víry. Já sám
jsem sice je‰tû ve ãtvrtém roãníku
gymnázia uvaÏoval, Ïe moÏná budu
tím pilotem, ale uÏ dlouho jsem si
nebyl jist˘, jestli nemám b˘t knûzem. Docela tûÏko se to popisuje,
hodnû jsem se modlil… Pfiihlá‰ku
na vysokou ‰kolu jsem podával
v lednu 1989. Nejdfiíve na architekturu, proto jsem bez problémÛ
dostal z gymnázia doporuãení ke
studiu – tehdy jsem si je‰tû nebyl
úplnû jist kudy dál. Pak ale pfii‰el
zlom, rozhodnutí… z architektury
jsem pfiihlá‰ku pfievedl na teologickou fakultu do Litomûfiic. Kdyby se
to tenkrát stalo pfiímo, asi by bylo
na gymnáziu velké pozdviÏení.
Nikdo sice nebyl m˘m krokem tak
úplnû pfiekvapen, stejnû v‰ichni
vûdûli, Ïe chodím do kostela, a nûktefií mi dokonce drÏeli palce, ale
fieditel gymnázia se hroznû rozzlobil, Ïe mu kazím kádrov˘ profil.
Nemohl ov‰em uÏ nic moc dûlat.
První roãník semináfie jsem absolvoval je‰tû za minulého reÏimu,
JAN KOTAS, 30 let, narozen v Praze. Absolvoval
gymnázium ve Vodûradské ulici v Praze-Stra‰nicích.
Do semináfie vstoupil bezprostfiednû po maturitû.
24. 6. 1994 byl vysvûcen na jáhna. Po jáhenském svûcení pÛsobil rok jako vychovatel v teologickém konviktu v Litomûfiicích (teologick˘ konvikt = roãní „pfiípravka“ pfied vstupem do semináfie, jakási doba
k intenzivnímu prohlubování víry, k prom˘‰lení po-
vãetnû nepfiíjemného vysl˘chání na
StB, pak jsme odjeli na svatofieãení
AneÏky Pfiemyslovny do ¤íma
a hned po návratu pfii‰el 17. listopad 1989. ProtoÏe Litomûfiicko –
dfiíve souãást Sudet – bylo po válce
znovu osídlováno, mûli tam komunisté dost silné pozice. Studenti
teologie byli tedy jednou z velmi
mála opor pro jakékoliv zmûny.
Spoluzakládali jsme Obãanské fórum, distribuovali letáky, pfiesvûdãovali na námûstích, ‰kolách, v továrnách…
V roce 1990 jsme se pak i s fakultou
pfiestûhovali do Prahy, kde jsem byl
aÏ do promoce a jáhenského svûcení.
Je v knûÏském povolání víc místa
pro radost, anebo pro bolest?
Pro obojí. Je to jako v kaÏdém lidském Ïivotû, ke kterému patfií radost i smutek. I v knûÏském povolání jsou období, kdy je více radosti,
a období, kdy je více bolestí…
Co v knûÏském povolání dûlá nejvíc radosti vám osobnû?
Jednak to úplnû nejdÛleÏitûj‰í: BÛh
sám. To se ale t˘ká na‰í víry jako
takové, ne jenom knûÏství. Îít
v blízkosti velikého a krásného
volání ke knûÏství a k pfiípravû na studium – red.
pozn.). 17. 6. 1995 byl vysvûcen na knûze. Poté pÛsobil tfii roky na Arcibiskupství praÏském jako sekretáfi
arcibiskupa. Od roku 1998 byl kaplanem u P. Ale‰e
Opatrného pfii kostele sv. Vojtûcha v Praze–Dejvicích.
ZároveÀ administroval farnost v Brand˘se nad Labem. Od 1. 9. 2001 byl na dobu akademického roku
ustanoven duchovním správcem zdej‰ích farností.
6
ohnû a tajemství je uÏ samo o sobû
radostí…
Jinak mi radost dûlají v‰echny
okamÏiky, kdy se potkávám s nûãím pûkn˘m, co se dûje v Ïivotech
lidí, o které se starám. Knûz se s lidmi setkává ve zvlá‰tním kontextu
a je svûdkem událostí, které nûkdy
navenek nejsou moc vidût, ale jsou
Ïiv˘m a krásn˘m dÛkazem blízkosti BoÏí. Takové okamÏiky jsou pro
mû povzbuzením, protoÏe já jsem
taky jenom poutník za Hospodinem. Nejsem Ïádn˘ automat a profík…
A co tfieba tro‰ku bolí?
(nastala dlouhá odmlka, nejdel‰í za
dobu rozhovoru – red. pozn.)
Situace nemohoucnosti. âlovûk je
konfrontován s trápením druh˘ch
lidí i sv˘m vlastním a je vÛãi nûmu
v první rovinû bezmocn˘… Hospodin s tím v‰ím nakonec urãitû
nûco zachraÀujícího udûlá, vûfiíme
pfiece, Ïe umí zúrodnit úplnû
v‰echno, dokud to ale není vidût,
bolí ãasto právû to akutní vûdomí
vlastní lidské nemohoucnosti.
Máte rád zmûny, anebo ustálen˘
bûh vûcí?
Povahou jsem spí‰ konzervativní.
Potfiebuji urãitou míru jistoty a zabûhnut˘ch vûcí, abych byl schopen
kreativnû pracovat s nov˘mi podnûty. Pokud je najednou v‰echno
„ve vzduchu“, tak to nezvládám.
Uvítal jste moÏnost vymûnit velkomûsto za vesniãky v Povltaví,
anebo jste tuto zmûnu v pokofie
pfiijal jako nutnost?
Z té zmûny jsem mûl opravdu
radost. Po mimopraÏské farnosti
jsem sám prahnul, protoÏe potfiebuji míÀ spûchat a víc Ïít. A musím
si taky najít víc ãasu k pfiípravû na
dal‰í studium. V posledních ‰esti
letech bylo práce opravdu hodnû.
Krásn˘ venkov ov‰em jistá úskalí
do Ïivota mûstského ãlovûka pfii-
rozhovor
ná‰í…. tfieba tady nikde není Ïádn˘
bankomat a já jsem si v Praze zvykl
chodit bez penûz v kapse…
Kde vÛbec podle vás dfiímá nadûje pro budoucnost ãeské katolické
církve? V mûstsk˘ch aglomeracích, anebo v tradiãní zboÏnosti
ãeského venkova?
To je docela sloÏitá otázka. Nadûje
je asi v‰ude tam, kde jsou lidé
ochotni Ïít svoji víru v osobní rovinû opravdovû a zároveÀ jako nûco,
co ve farnosti skuteãnû sdílejí
s druh˘mi a do ãeho jsou ochotni
vloÏit ãas a energii. To sdílení mÛÏe
b˘t ve mûstû moÏná o nûco snaz‰í
a spontánnûj‰í. Souvisí to asi se
samotnou hustotou osídlení,
v‰ichni jsou si ve mûstû relativnû
blíÏ, a navíc si je‰tû mohou do jisté
míry vybrat farnost, která jim
„sedí“. Tady je to jiné, na rozlohou
vût‰ím teritoriu venkova Ïijí dnes
vlastnû kfiesÈané mnohem rozpt˘lenûji a vztahy s nevûfiícím
okolím mají moÏná nároãnûj‰í –
zatímco mûstskou anonymitu
a pestrost Ïivotních stylÛ pfiítomnost nûjak˘ch kfiesÈanÛ nevyvede
z míry, tady se lidé mnohem více
znají z bûÏného Ïivota, coÏ je sice
v nûãem lep‰í, ale mÛÏe to b˘t i tûÏk˘m bfiemenem… Obecnû budou
mít lidé ve mûstech také men‰í
sklon vnímat víru jenom jako kolorit. Asi by se o tom dalo pfiem˘‰let dlouho… Zkrátka, z kaÏdého
Ïivého spoleãenství vûfiících nûco
velkého a BoÏího vyrÛstá. To
jsem pozoroval ve velké Praze
i v nepomûrnû men‰ím Brand˘se.
Víra praktikovaná pouze kfiesÈansk˘m rituálem nepfiekroãí omezen˘ prostor, jistou hranici, i kdyÏ
se tfieba Ïije osobnû váÏnû, neuzdravuje svût kolem.
Zaãínáte zde v ãase barvitého
podzimu, máte podzim rád?
Podzim mám rád, velice rád…
Jak˘ dojem na vás udûlal zdej‰í
kraj na sklonku léta, va‰e nové
obydlí, kotel na dfievoplyn,
zarostlá zahrada…? Nebojíte se
topení, anebo se uÏ tû‰íte
na jaro?
Tenhle kraj je krásn˘ a velkomûsto
nikdy nebylo jedinou stránkou mého Ïivota. Léto jsem vÏdycky trávil
v pfiírodû, daleko od civilizace. Miluji procházky lesem, sezení u vody.
Topení se nebojím a dfiíví ‰típu docela rád!
A co va‰i noví farníci, li‰í se v nûãem od tûch pfiedchozích?
Lidi je tûÏké srovnávat, kaÏd˘ je jedineãn˘…
Co jim hodláte ve svém pastoraãním pÛsobení nabídnout a co od
nich na oplátku oãekáváte?
Chci s nimi hledat Pána Boha, jít za
Pánem Bohem a co oãekávám? No,
Ïe pÛjdeme spolu!
Myslíte, Ïe rok, kter˘ zde budete
pÛsobit, je v kfiesÈanském a knûÏském Ïivotû dobou krátkou nebo
dlouhou?
To je velmi relativní. Rok je krátkou dobou na velké pastoraãní
plány, na rozsáhlé projekty, do
niãeho podobného se urãitû pou‰tût nebudu. Na druhou stranu je
rok kus Ïivota. Na cestû k Bohu to
mÛÏe b˘t poÏehnan˘ ãas. âlovûk
tfieba proÏije rok, kter˘ pro nûho
na cestû k Bohu znamená stra‰nû
moc, a jindy proÏije roky, kdy se
nedûje nic… Tfieba to bude zrovna
ten poÏehnan˘ rok.
Co za ten rok pÛsobení ve zdej‰ích farnostech rozhodnû chcete
stihnout?
Poznat zdej‰í lidi, b˘t s nimi, jít
s nimi, modlit se s nimi…. Uvidím,
zatím jsme na zaãátku…
Hledíte do pfií‰tího roku s radostn˘m oãekáváním, s obavami nebo
prost zbyteãn˘ch emocí?
S oãekáváním toho poÏehnání pro
vás i pro sebe.
7
rozhovor/stalo se
OpusÈme na chvíli pana faráfie
Jana… prozradí ãlovûk Jan zvûdav˘m ãtenáfiÛm nûco o sobû?
Tfieba nûjakou lidskou slabost?
o m˘ch slabinách budete ãasem vûdût líp neÏ já…
Nûco, co naopak vÛbec rád nemáte?
Nûco, v ãem máte zálibu?
Jsem sklerotik a pofiád nûco hledám (je to pravda, za chvilku hledal
klíãe od auta – red. pozn.). Nejsem
Ïádn˘ agilní tvor, co pofiád vytrvale
produkuje nûjaké akce. Nûkdy
dlouze káÏu… A obãas koufiím, tedy d˘mku, cigarety nesná‰ím. Ale
V koufiení d˘mky tfieba…
Mám rád umûní. Je to pro mû
místo, kde lze nûco nalézt, kde se
nûco podstatného opravdu zrcadlí.
A nemyslím tím vitríny plné zlat˘ch
so‰ek a staroÏitná kfiesla. V podstatû
jsem bohém víc neÏ cokoli jiného…
Dr‰Èkovou polévku… (dlouhé pfiem˘‰lení – red. pozn.) já skuteãnû
nevím!
A vzkaz ãtenáfiÛm na závûr?
Tû‰ím se na vás v‰echny. A budu
pro vás hlídat ticho, do kterého
mÛÏete vy i BÛh fiíct nûco dÛleÏitého (viz úvodník).
Léto na Slapech
„·katule batule“ knûÏí v na‰í arcidiecézi! P. Robert
odchází! Ve ·tûchovicích prázdná fara! Na Slapech
nebudou ani nedûlní bohosluÏby! To byly zprávy,
které nás zaskoãily letos v ãervnu. Potom jsme
poznali milého P. Kouteckého, kter˘ byl ochoten
s nasazením sil a v hektickém tempu pfies léto objíÏdût na‰e kostely a peãovat o nás. Je‰tû pfiedtím,
neÏ v nedûli 8. ãervence zafiadil do svého okruhu
i Slapy, kam mohl pfiijet aÏ okolo poledne, napadlo
mû, Ïe bych mohl nûco udûlat pro to, aby bohosluÏby ve Slapech o prázdninách pfiece jenom byly,
a to v pravidelném ãase. S m˘m plánem a nabídkou
souhlasil P. Kouteck˘ i generální vikáfi P. Slavík.
TakÏe jsem zaãátkem ãervence zaãal oslovovat v‰echny, ktefií by snad mohli pfiijet slouÏit m‰i svatou do
Slap aspoÀ nûkterou z nedûlí v ãervenci a srpnu.
Mnozí by velmi rádi pfiijeli, av‰ak nemohli (nepamatuji se, Ïe by nûkdo odmítl, protoÏe by nechtûl, byÈ
mohl). Nakonec jsem ve svém harmonogramu zaplnil v‰echna políãka a mohl postupnû ve Slapech
i okolí vyhlásit pfiehled bohosluÏeb, kter˘ zde opakuji jako jakousi listinu vdûãnosti a chvály za knûÏskou
obûtavost:
15. ãervence – P. Antonín Forbelsk˘,
vicerektor Arcibiskupského semináfie
22. ãervence – P. Milo‰ Szabo, j
eden z na‰ich faráfiÛ minul˘ch let
29. ãervence – P. Artur Matuszek,
rektor Arcibiskupského semináfie
5. srpna – P. Ignác Hrdina,
premonstrát, faráfi v Praze na Strahovû
12. srpna – P. Hugo Zikmund,
premonstrát, novoknûz
19. srpna, na Rovínku – P. Petr Kouteck˘,
doãasnû administrátor na‰ich farností
26. srpna – P. Jindfiich Zdík Jordánek,
premonstrát, na knûze vysvûcen˘
21.. srpna t. r. ,
nyní v duchovní správû
na Svatém Kopeãku u Olomouce.
P. Hugo 12. 8. neãekanû narukoval jinam, a tak jsme
místo m‰e svaté slavili bohosluÏbu slova se svat˘m
pfiijímáním. MÛj spoluÏák Jan Böhm, tehdy tûsnû
pfied sv˘m jáhensk˘m svûcením, pfiijel na Slapy ze
Sedlãan, kde nyní slouÏí, doprovodil nበzpûv svou
bravurní hrou na kytaru a podûlil se s námi o svûdectví o svém povolání ke sluÏbû v církvi od jeho milovaného náklaìákového ãi autobusového volantu
(srov. Matou‰ z celnice).
U knûÏí a (skoro-) jáhnÛ v‰ak toto dûkování nemÛÏe
zÛstat. NedokáÏu tu vyjmenovat v‰echny, ktefií pfiispûli modlitbou, úãastí, srdeãn˘mi slovy k druh˘m,
ministrováním, ãtením apod. Zvlá‰tû je tfieba podûkovat paní Kvûtû Svobodové, která s pomocí své
rodiny t˘den co t˘den zaji‰Èovala otevfiení kostela,
krásnou – vÏdy svûÏí, tak jako ona – kvûtinovou
v˘zdobu a v‰echny kostelnické práce. Ostatnû dûlá to
uÏ léta. Nesmím také zapomenout na pfiátele ze sdruÏení Portus, nyní ob˘vající slapskou faru, ktefií se
s námi pravidelnû a radostnû úãastnili bohosluÏeb
a doná‰eli ãerstv˘ Katolick˘ t˘deník.
Na konec to hlavní: „Díky Bohu!“
m. f. p.
8
stalo se
31. 5. 2001
Mûsíc ãerven uÏ tradiãnû b˘vá v na‰ich farnostech ve
znamení pfiíprav na Ostrovskou pouÈ. K tomu je nezbytná lodní pfieprava, a tak jsme se se‰li v poãtu pûti
na davelském nádraÏí, abychom pfievezli na‰i farní
loì Kiliánku z jejího zimovi‰tû ve Vraném nad Vltavou na Ostrov. Cesta zaãínala za docela dramatick˘ch
okolností-ãerná obloha, úplnû se setmûlo a jen jsme
nastoupili do vlaku, zaãalo silné krupobití s vichrem.
Liják a kroupy na‰tûstí pfiestaly hned, jak jsme vystoupili ve Vraném. Z lodû jsme pak dlouho vybírali
vodu, ale plavba probûhla uÏ úplnû bez de‰tû. V Mûchenicích zaãal stávkovat jeden pfiívûsn˘ motor, prozfietelnû jsme v‰ak byli vybaveni rezervním. Pfied 19.
hodinou byla Kiliánka jiÏ zakotvena u Ostrova.
V˘pravu jsme zakonãili na poutní m‰i svaté v davelské kapli Nav‰tívení Panny Marie.
mal
2. 6. , 9. 6. , 16. 6. 2001
O tfiech ãervnov˘ch sobotách se tradiãnû uskuteãnily
brigády na Ostrovû. Na prvních dvou, kdy se pfiedev‰ím sekala, shrabovala a odváÏela tráva, kopfiivy a jin˘ plevel, kterého vÏdy za rok vybují víc neÏ dost,
byla jen malá úãast (2. 6. asi 10 lidí, 9. 6. 13 lidí), o to
vût‰í bylo úsilí a druÏná nálada. Zato 16. 6. pfii‰lo asi
40 lidí, a tak stavba pódia, napínání plachty i ostatní
dokonãovací práce probûhly ve velkém tempu. Díky
v‰em, ktefií pfiiloÏili ruku k dílu, stejnû jako tûm, ktefií
se za zdar poutû modlili. AÏ bude v roce 2002 pan faráfi oznamovat termíny brigád na Ostrovû, mûli bychom si v‰ichni pfiipomenout, Ïe pouÈ nechystáme
proto, abychom se ostatním pfiedvedli, ale hlavnû
proto, Ïe nám samotn˘m to pomáhá na cestû k Bohu,
kterého zde chceme oslavit.
J. Suk
10. 6. 2001
Ráno, jak bylo v tûch dnech obvyklé, vytrvale pr‰elo,
ale na‰e obava, Ïe druhou leto‰ní poutní m‰i sv. na
Rovínku strávíme pod de‰tníky, se na‰tûstí nesplnila.
Kapliãka se právû opravovala, takÏe vnitfiek byl zcela nepfiístupn˘, ale stfiecha a pfiední fasáda vypadala
uÏ velice pûknû. Promluva P. Roberta se vztahovala
k svátku Nejsvûtûj‰í Trojice. Na ukázkách z hymnu
breviáfie, pfiipadajícího na ten den, nám pfiipomnûl
základní pravdy na‰í víry: Otec- Stvofiitel, Syn-Vykupitel a Spasitel, Duch Svat˘-Tû‰itel a Obnovitel. ZároveÀ zdÛraznil, Ïe Svatá Trojice zÛstává pro nás velk˘m tajemstvím, které nelze lidsk˘m rozumem zcela
pochopit, ale je pro nás velk˘m pfiíkladem sdílející
a obûtující se lásky.
mal
23. 6. 2001
Ostrov tentokrát pfiivítal pfies 250 poutníkÛ chladn˘m
poãasím, ale na rozdíl od pfiedchozích dnÛ alespoÀ
nepr‰elo. M‰i svatou celebroval pan biskup Jaroslav
·karvada za úãasti pûti knûÏí – P. Roberta Hanaãíka,
P. Petra Bubeníãka, P. Milo‰e Szabo, P. Ignáce Hrdiny, P. Vladimíra Slámeãky a dvou jáhnÛ – premonstrátÛ. Pan biskup udûlil svátost bifimování osmi bifimovancÛm, z toho sedm bylo z na‰ich farností. M‰i
sv. krásnû doprovázel pûveck˘ sbor T˘nské ‰koly z Prahy pod vedením Bohuslava Korejse. Pfii poledním obãerstvení a posezení na palouku se oteplilo a dokonce
se ukázalo i sluníãko. Program pro dûti vedl opût
úspû‰nû Jarda Ol‰ansk˘ z Dûtského klubu pfii KfiesÈanském centru JiÏní mûsto. Odpolední pásmo ãerno‰ské poezie a spirituálÛ Toto je africká housenka
pfiedvedli s velk˘m nasazením i ohlasem posluchaãi
II. roãníku Vy‰‰í odborné ‰koly herecké z Prahy.
mal
Spolu s dal‰ími sedmi farníky (osm˘ byl z Pardubic)
jsem se nûkolik t˘dnÛ pfiipravoval na pfiijetí svátosti
bifimování z rukou p. biskupa ·karvady – pomocného
biskupa praÏského a titulárního biskupa litomy‰lského. Pfiíprava na‰í sedmiãlenné skupinky, s nejrÛznûj‰ím vûkov˘m zastoupením, probíhala o pondûlcích,
vÏdy po m‰i svaté, ve spoleãenské místnosti fary ve
·tûchovicích. Vedl ji je‰tû nበpater Robert, kterého
jsme ke v‰eobecnému smutku z dÛvodu jeho pfieloÏení od ãervence ztratili. Jistû mi dáte mnozí za pravdu,
Ïe jsme pfiivykli jeho specifickému humoru a poctivé
práci duchovního past˘fie na‰í farnosti. Radovali jsme
se, jak kaÏdé dal‰í jeho kázání je uvolnûnûj‰í a jak
dobfie se s na‰í farností sÏil.
Abych se v‰ak pfiíli‰ neodch˘lil od tématu. Z osobního hlediska byla moje cesta k pfiijetí uvedené svátosti velmi dlouhá, ale jak se fiíká – v‰echno zlé je pro
nûco dobré. Zvlá‰tû my star‰í jsme asi byli nemálo rozechvûlí, protoÏe si snad hloubûji uvûdomujeme pfiijatou odpovûdnost. Strachovali jsme se i o tak banální
vûci jako je poãasí, a Pán nás, jako i loni, vysly‰el a zastavil nepfietrÏit˘ dé‰È pfiedchozích dnÛ.
Vlastní pouÈ na Ostrovû probûhla v naprosté harmonii, mû osobnû pfiíjemnû pfiekvapila roz‰afnost
a bohatá Ïivotní zku‰enost na‰eho biskupa, která se
promítla i do pfiekrásného kázání. Dobré pocity
umocnila i pfiítomnost mnoha blízk˘ch tváfií, „dynastie Îemliãkovy“, P. Milo‰e, kter˘ byl promotorem
mého bifimování a v‰ech dal‰ích, abych nikoho neopomenul. Krásné dva dny zavr‰il spoleãn˘ obûd
stalo se
s mojí milou kmotrou Libu‰kou Amálií, která mne
i mojí Ïenû byla vzorem od prvních okamÏikÛ vzájemného seznámení. Její bohaté Ïivotní zku‰enosti
v praktikování víry urãitû obohatí i mÛj duchovní
Ïivot. Moc se tû‰íme na nበdal‰í Ïivot z víry ve zdej‰ím farním spoleãenství.
Jan Ladislav ·tochl
24. 6. 2001
Tento den slouÏil P. Robert Hanaãík svou poslední
m‰i sv. v kostele sv. Kiliána. S lítostí a zároveÀ s velk˘mi díky jsme se s ním louãili a slíbili, Ïe se za nûho
budeme modlit. Doufáme, Ïe na nás nezapomene a Ïe
nás nûkdy ze své nové farnosti v ¤evnicích nav‰tíví.
E. Î.
Také v kostele ve Slapech jsme se po m‰i sv. rozlouãili s P. Robertem Hanaãíkem a podûkovali mu za
obûtavou sluÏbu v na‰í farnosti. Popfiáli jsme mu
v jeho novém pÛsobi‰ti hodnû BoÏího poÏehnání, aby
mu svûtlo Ducha svatého stále svítilo a aby sklízel
hojné plody své práce.
J. Pecharová
27. 6. 2001
Se‰li jsme se v hojném poãtu ke slavnostnímu otevfiení první ãásti zrekonstruované slapské fary, která se
zásluhou mnoha lidí promûnila v chránûnou domácnost pro lidi s mentálním postiÏením.
První kolo „akce cihla“ probûhlo v dubnu a kvûtnu
loÀského roku. Díky ochotû a velkému mnoÏství drobn˘ch i vût‰ích dárcÛ, nadacím, sponzorÛm, âeské stavební spofiitelnû a cihláfiskému prÛmyslu Wieneberger se podafiilo shromáÏdit 3 mil. Kã. Patronkou „akce
cihla 2001“ byla hereãka divadla Na zábradlí Eva Holubová.
Obãanské sdruÏení Portus provedlo celkovou rekonstrukci pfiízemí domu. Ta bude dále pokraãovat
v˘stavbou podkroví, z v˘tûÏku fiady benefiãních akcí
a sbírek, které v tuto chvíli jiÏ pfiesahují 2,1 mil. Kã.
Slavnostní otevfiení chránûné domácnosti ve Slapech bylo zahájeno pfiestfiiÏením pásky zástupci obce
Slapy a pfiedstavitelkou generálního sponzora âeské
stavební spofiitelny paní Mike‰ovou. Potom následovala prohlídka domu, poho‰tûní, posezení u ohnû,
spojené s opékáním vufitÛ. K tomu nám vyhrávala
harmonika. Srdeãné díky téÏ panu Sobkovi, kter˘ má
na akci velkou zásluhu.
Odpoledne i podveãer ubíhal v pfiíjemném prostfiedí, dobré náladû a druÏném rozhovoru pfiítomn˘ch hostÛ. Vlah˘ letní veãer byl zakonãen koncertem zhudebnûn˘ch ver‰Û od p. Janaty a pí Havlové,
která je procítûnû interpretovala za kytarového do-
9
provodu p. Havla. Odcházeli jsme s hlubok˘m záÏitkem krásnû proÏitého odpoledne a veãera.
H. D.
30. 6. 2001
Víte proã jsou lidi nûkdy na sebe zlí? ProtoÏe si nechodí pro Beránka. Já jsem si pro Beránka uÏ byl. Je
to hezk˘ pocit jít k pfiijímání, protoÏe si pfiipadáte, Ïe
jste trochu vût‰í, i kdyÏ jste malí… a máte je‰tû moc
stupínkÛ pfied sebou…
Honzík Schröffel
MoÏná to bylo tím sváteãním oblekem, za kter˘
(k mému nemalému údivu s nad‰ením!) v ten den
vymûnil své oblíbené tepláky s vûãnû zelen˘mi koleny.
MoÏná nûãím úplnû jin˘m, nevím… Rozhodnû jsem
zmatenû stála tváfií v tváfi zji‰tûní, Ïe mám velkého
syna. Pfiipadá mi to jako vãera, kdy byl ve ‰tûchovickém kostele pokfitûn a… on se uÏ, spolu s Terezkou
a Filipem chystá k prvnímu svatému pfiijímání.
V první den prázdnin a v den, kdy P. Robert Hanaãík
slavil poslední m‰i svatou za svého pÛsobení ve ·tûchovicích. Konec a zaãátek… Asi to tak mûlo b˘t, Ïe
smutek nad odchodem P. Roberta z na‰ich farností
byl pfiehlu‰en radostí, Ïe pfied oltáfiem stanuli hned tfii
z na‰ich nejmilej‰ích, aby vykroãili na cestu hledání
svého osobního vztahu k JeÏí‰i. Co se odehrálo
v jejich srdíãkách? To je tajemstvím mezi nimi a Kristem. Nám zÛstává radost z jejich tajemství a povinnost ochraÀovat plamínek jejich víry, tak jako oni
v dûtsk˘ch ruãkách v onen veãer chránili plamínky
sv˘ch kfiestních svíãek.
Kfiehcí, rozpaãití a dûtsky bezprostfiední se pak ujali
role tûch, kdo za v‰echny farníky podûkovali otci
Robertovi za jeho lidsky krásné a knûÏsky obûtavé
zdej‰í pÛsobení. Tak konec a zaãátek splynuly
v jedno, v dûkování za BoÏí laskavou pfiítomnost.
Daniela Schröffelová
30. 6. 2001
K oslavû svátku sv. Petra a Pavla pfiispûchalo auty, na
kolech i pû‰ky asi 40 poutníkÛ k malebné kapliãce
v Krámech, vÏdyÈ-„blaze kaÏdému, kdo kráãí po BoÏích cestách“.
Trávník kolem kapliãky, ãerstvû posekan˘ pány
Rákosníkem a Sedláãkem i ozdoben˘ oltáfi pfied kapliãkou, vytvofiily slavnostní prostfiedí. Hned na zaãátku umlãen˘ hlas zvonku (pádnou rukou paní Beranové) asi aÏ k nebesÛm nedoznûl, av‰ak touha proÏít
spoleãnû oslavu obûti JeÏí‰e Krista vycházela k Hospodinu z du‰í v‰ech pfiítomn˘ch, neboÈ – „blízk˘ je
Hospodin v‰em, kdo ho vz˘vají“.
10
stalo se
A bylo proã Pána vz˘vat, vÏdyÈ jsme si pfiipomínali
apo‰toly Petra a Pavla. Jejich velikost vyzdvihl P. Robert pfii homilii. Sv. Petr – jeho víra vynikla vûrností
a stálostí. „Ke komu pÛjdeme Pane? Ty mበslova
vûãného Ïivota“. Sv. Pavel – z pronásledovatele ·avla
udûlala milost BoÏí oddaného a úspû‰ného apo‰tola
Pavla. „Milostí BoÏí jsem, co jsem a Jeho milost nebyla ve mnû marná“.
K tûmto velikánÛm nám P. Robert pfiirovnal velikost ãesk˘ch patronÛ. I oni, vûrni Kristovu poselství,
dali na‰im dûjinám smûr, kter˘ jedin˘ dává jistotu
a nadûji. A tak s vírou v srdci, abychom s pomocí
tûchto na‰ich patronÛ na‰li cestu pravou, jsme v závûru písniãky prosili o BoÏí poÏehnání nejen pro nás
shromáÏdûné, ale i pro národ cel˘.
Tohoto poÏehnání se nám zajisté dostalo prostfiednictvím P. Roberta.
Koneãnou teãku pfiipravili místní farníci upfiímn˘m poho‰tûním v hasiãské zbrojnici, kterého se
s velkou srdeãností ujali pfiedev‰ím manÏelé Pepa
a Milu‰ka Smetanovi, paní Opiãková, Jana Pecharová
i ostatní, které se nám nepodafiilo vypátrat. V‰em patfií vfielé díky.
A co dodat na závûr? Îe se nám v Krámech podafiilo utvofiit jednu velkou bohatû obdarovanou rodinu,
která získané dary nemÛÏe uloÏit v zapomnûní (byÈ
by statistické údaje o stavu víry v âechách byly sebeskeptiãtûj‰í).
L. D.
8. 7. 2001
Hned druhá m‰e svatá P. Kouteckého v kostele sv.
Kiliána byla poutní. Slavnostní bohosluÏba byla poprvé zakonãena uctíváním ostatku sv. Kiliána, kter˘
nám vûnovala u pfiíleÏitosti Ostrovského milénia svatokiliánská farnost z Würzburgu. Pfied kostelem jsme
si potom spoleãnû popovídali a pochutnali na poutních koláãích i jin˘ch dobrotách .
E. Î.
11. – 19. 8. 2001
Leto‰ní farní dovolená byla v nûãem jiná neÏ ty pfiedchozí. Místo dovolené vybíral, program zabezpeãil
a dovolenou pfiipravil (v historii poprvé) ne duchovní
správce, ale svûte div se: laik! Nejeli jsme pouze
v komorní sestavû na‰ich farností, ale spolu s farníky
farnosti Hole‰ovice. A koneãnû, doprovázel nás pan
faráfi z cizí farnosti, i kdyÏ jím byl (tak trochu navÏdy)
nበP. Robert Hanaãík.
Nehledû na v‰echny jinakosti, byla to dovolená víc
neÏ vydafiená: díky Jaroslavovi Schröffelovi seniorovi,
kter˘ nás ve svém rodném kraji pfiivítal a provedl se
ctí a ‰títem hodn˘m rodilého V˘chodoãecha, díky
pûknému poãasí, díky spoleãenství, které jsme dokázali vytvofiit a hlavnû díky Bohu…
dsch
Králíky – toto malebné mûsteãko, uzavírající nejjiÏnûj‰í v˘bûÏek Kladské kotliny, nabízí odjakÏiva v‰em
poutníkÛm dvû v˘razné dominanty: Horu Matky
BoÏí s majestátním klá‰terem redemptoristÛ na svém
temeni a neménû majestátní masiv Králického SnûÏníku na opaãné stranû údolí. Obû hory pÛsobí na ãlovûka jak˘msi zvlá‰tním fascinujícím kouzlem, kter˘m
ho k sobû vábí a pfietahují se o jeho vrtkavou pfiízeÀ,
takÏe mu nakonec nezbude nic jiného, neÏ se k nim
vypravit a pokusit se vycítit, coÏe za tajemství mu to
vlastnû chtûjí sdûlit. Ta první se stala na jeden srpnov˘ t˘den na‰ím pfiechodn˘m útoãi‰tûm, ta druhá pro
nás zÛstávala silnou v˘zvou i nadále. Tedy jenom do
stfiedy, kdy se nás ãtrnáct hfií‰níkÛ ve stáfií devíti aÏ
sedmdesáti let vydalo uspokojit svou touhu ãi zvûdavost smûrem ke vzdálené hofie, na které kromû hromady sutin po staré kamenné rozhlednû zdánlivû nic
k vidûní není. Opak je v‰ak pravdou. Není mnoho
míst s takov˘m krásn˘m a dalek˘m v˘hledem do kraje, a to na v‰echny svûtové strany, jako právû odtud.
âlovûk si tu pfiipadá tak trochu jako na pupku svûta.
Pfiítomnost nedalekého rozvodí tfií mofií (Severního,
Baltského a âerného) tento pocit jenom posiluje.
Mnohokrát jsem pfiem˘‰lel o tom, co ãlovûka k podobn˘m vyv˘‰en˘m místÛm vlastnû pfiitahuje. Dodnes jsem v‰ak nenalezl uspokojivou a zcela jednoznaãnou odpovûì, jeÏ by bylo moÏno vyfiknout
nahlas. Snad mûl pravdu jeden slavn˘ himalájsk˘ horolezec George Leigh Mallory, kter˘ na podobnou
otázku o smyslu horolezectví prohlásil: „ProtoÏe tady
jsou“ (mínûno ty hory).
Jak známo, ãlovûk je od pfiírody tvor praktick˘
a pohodln˘ a nedûlá zpravidla nic samoúãelnû. Proã
se tedy lopotí a klop˘tá kamsi vzhÛru, kde jeho chatrnou a pomíjivou tûlesnou schránku nic pfiívûtivého
neãeká? Asi proto, Ïe tam hledá nûco, co jinde nalézti
nemÛÏe nebo nedokáÏe. Neví sice pfiesnû, co by to
mûlo b˘t, ale tu‰í, Ïe to nûco tam nûkde nahofie urãitû
je. Je-li to pfiímo BÛh nebo jen svûtlo ãi dal‰í cesta,
…nevím, …snad.
KoneckoncÛ vÏdyÈ i Jeníãek s Mafienkou hledali
uprostfied temného lesa svûtlo, které by jim ukázalo
cestu domÛ. To, Ïe se nakonec vydali nesprávn˘m
stalo se
smûrem, za prvním mihotav˘m zábleskem, pfiiãtûme
jejich nezku‰enosti a nerozváÏnosti a v neposlední
fiadû i strachu z nadcházející noci, v pro nû tak nepfiátelském svûtû. Navíc strom, na kter˘ se rozhodl Jeníãek vylézt, nebyl zfiejmû dostateãnû vysok˘, aby sk˘tal ten správn˘ a potfiebn˘ v˘hled.
A tak jsme se na sklonku onoho krásného dne,
osvûÏeni nezapomenuteln˘mi záÏitky i vodou z pramene fieky Moravy, zaãali zvolna vracet tam, kde na
nás kdesi v dáli v mlhavém oparu ãekal nበdoãasn˘
domov.
zk
KdyÏ se blíÏil termín odjezdu na farní dovolenou do
Králík, mûla jsem obavy, zda si to mÛj vnouãek (3
a tfiiãtvrtû roku) nerozmyslí a nefiekne, Ïe se mnou
nepojede. KdyÏ ho pak k nám táta 2 dny pfied odjezdem pfiinesl v náruãí, (‰lápl si na vãelu a mûl oteklé
chodidlo), myslela jsem, Ïe pojedu sama. Dobfie to
v‰ak dopadlo a my jsme mikrobusem charity v Hole‰ovicích dojeli do cíle na‰í cesty pfied poutní dÛm na
Hofie Matky BoÏí u Králík. Byli jsme ubytováni v pokoji s v˘hledem na mûsteãko a veãer na krásnou ãervenou sluneãní kouli, která pomalu mizela za Orlick˘mi horami.
V nedûli 12. 8. a ve stfiedu 15. 8. (svátek Nanebevzetí Panny Marie) jsem byla mile pfiekvapena, jak
velké mnoÏství lidí se tu se‰lo na m‰i svatou, zvlá‰tû
kolik jich v tyto dny putovalo nahoru ke klá‰teru
pû‰ky. Pro star‰ího ãlovûka to byl dosti namáhav˘ v˘stup. Cestu dolÛ do Králík a nahoru alejí s kapliãkami
a laviãkami jsme poprvé pro‰li s Jeníãkem v nedûli
odpoledne. V nejstrmûj‰ím místû ke klá‰teru mû mÛj
vnouãek vytáhl za ruku – byl ménû unaven˘ neÏ já.
V pondûlí jsme jeli do Klodzska, kde nám nበb˘val˘
pan faráfi Hanaãík slouÏil m‰i sv. v katedrále. Potom
jsme pro‰li podzemními chodbami pod mûstem.
Honzík se zde bavil tím, Ïe hledal závady v osvûtlení
podzemí. Do staré trÏnice jsme se schovali pfied de‰tûm, nová byla uzavfiena. Na blízkém velkém hfibitovû
jsem potkali pohfiební prÛvod a prohlédli si kapli.
V‰echny zájezdy byly peãlivû pfiipraveny panem
Schröffelem a panem doktorem Cimprikem, na‰ím
prÛvodcem ze Îamberka. V úter˘ 14. 8. jsme nav‰tívili poutní místo HemÏe, kde v blízkosti vchodu do
chrámu je pohfiben Josef Lux, b˘val˘ ministr zemûdûlství.
Nejnároãnûj‰í byl zájezd ãtvrteãní – byl nejdel‰í
a bylo velké horko. Vyfiezávan˘ betlém v Tfiebechovicích je dÛkladnû vymy‰len˘ a ãlovûk neví, kam se
11
dfiív podívat, kdyÏ je v‰e v pohybu. Na dal‰í zastávce,
pfii cestû z parkovi‰tû k zámku rodiny BartoÀovy,
jsme uvidûli hodiny vysázené z kvûtin a ãíslo 500, kter˘m Nové Mûsto nad Metují oznamuje náv‰tûvníkÛm
v˘roãí svého zaloÏení. Krásná v˘zdoba jednotliv˘ch
místností zámku se nedá popsat slovy a aãkoliv uÏ
vnouãka bolely nohy, stálo to za to. Krásná a v˘jimeãná byla m‰e svatá v Neratovû, pod ‰ir˘m nebem,
v kostele, kter˘ nemá stfiechu. Mûla jsem radost, Ïe
nás doprovázel nበb˘val˘ P. Robert Hanaãík, Ïe si
udûlal ãas, abychom na farní dovolené nebyli jako
ovce bez past˘fie.
V pátek odpoledne jsme ‰li s Honzíãkem pû‰ky do
Králík a nalezli koneãnû místní koupali‰tû. JelikoÏ
se nám odtamtud nechtûlo, málem jsme nestihli poslední veãefii, ale mûli jsme velké ‰tûstí, Ïe jsme potkali
Hladíkovy, ktefií nás vyvezli nahoru pfied poutní dÛm.
Po veãefii balíme, ráno poslední pohled na krásn˘
klá‰ter s nádhern˘m chrámem a odjíÏdíme domÛ…
Díky Bohu a v‰em, ktefií se o nás starali, za pfiíjemn˘ pobyt.
Marie Poãarovská
Z farní dovolené mi utkvûla v pamûti vzpomínka na
poutní chrám Panny Marie Pomocnice kfiesÈanÛ
v Chlumku u LuÏe. Zdaleka na návr‰í jsme vidûli tento stánek BoÏí. Po ‰irokém kamenitém schodi‰ti stoupáme vzhÛru. Pfii vstupu do kostela se tají dech krásou, kterou nám zde zanechali na‰i pfiedkové.
Slavíme zde m‰i svatou, pfied svátkem Nanebevzetí
Panny Marie. Na v‰ech pfiítomn˘ch je vidût hlubokou úãast na této bohosluÏbû, zvlá‰tû na‰i ministranti
pfiisluhují obûtavû. Obdivuji Honzíka, vÏdy neposedn˘, ale dnes: prav˘ opak. Mafienka Ne‰nûrová se zhostila bez problémÛ hry na varhany, snad v‰ichni zpívají,
jak kdo nejlépe umí.
Po m‰i svaté nám zdej‰í pan kostelník pfiiblíÏil historii kostela. Je to skuteãná perla baroka. Dûkujeme
za pûkn˘ v˘klad a louãíme se s Chlumkem úryvkem
básnû poutníka:
Tady má trÛn na‰e nebeská Paní,
odtud se dívá do v˘chodních âech,
Ïehná sv˘m vûrn˘m, od zlého je chrání
a pomáhá jim v jejich starostech.
M. B.
Ze v‰ech sv˘ch záÏitkÛ z farní dovolené bych chtûla
vyzdvihnout jeden. Náv‰tûvu barokního areálu ve
Vraclavi. Zde v kostele sv. Mikulá‰e je umístûn soubor barokních plastik, které pocházejí z kfiíÏové cesty
12
stalo se
vedoucí z mûsta Králík ke klá‰teru na Hofie Matky
BoÏí. Byly vytvofieny kolem roku 1740 a jsou fiazeny
na úroveÀ prací barokních sochafiÛ M. B. Brauna a F.
M. Brokofa. V létech 1976-1982 byly odbornû zrestaurovány. Nûkteré z tûchto soch, které jsou v mírnû
nadÏivotní velikosti byly zapÛjãeny do Prahy na v˘stavu Barokní âechie.
J. Pecharová
M‰e svaté o na‰í leto‰ní farní dovolené? KaÏd˘ den na
jiném místû, v jiném prostfiedí…, v‰echny nûãím
zvlá‰tní a nezapomenutelné. Nad hrobem prvního
praÏského arcibiskupa Arno‰ta z Pardubic v katedrále
v Kladsku, v nádherném chrámu na Chlumku u LuÏe,
v klá‰terním kostele na Hofie Matky BoÏí v Králíkách,
v novû zfiízené kapli v poutním domû pfii klá‰tefie, ale
také pod ‰ir˘m nebem (pfiesto v‰ak v chrámu) ve zfiíceninách dfiíve slavného poutního kostela v Neratovû.
To slunce jiÏ kdesi za hfiebenem Orlick˘ch hor zapadalo a bohosluÏba pomalu konãila. KaÏdého z nás,
dojatého v˘jimeãností chvíle, zasáhla a v modlitbû
sjednotila píseÀ ….
NERATOVSKÁ
Chrám TvÛj velik˘ v troskách tu stojí,
jen vítr a fieka zpívají dál
píseÀ o kráse, lásce Tvojí,
o synu Tvém, kter˘ je král.
Ref. : Maria, Maria, Maria
to jméno krásné BÛh Ti dal.
Maria, Maria, Maria,
Královnou na‰í zÛstávej dál.
Pomoz nám, prosím, na‰e milá Paní,
postavit z trosek zas krásn˘ chrám.
Ten první z kamene, ten druh˘ v srdcích,
tak jak si pfieje TvÛj syn, král.
Ref. : Maria, Maria,…….
… i v na‰ich srdcích zÛstávej dál.
AÈ Tû teì, Maria, v‰ichni lidé slaví,
tak jako tenkrát, kdyÏ Neratov stál.
Co bylo zbofieno, to se pfiece spraví,
aby oheÀ lásky zas odtud plál.
Ref. : Maria, Maria ……. .
… Neratovskou Paní zÛstávej dál.
… i v na‰ich srdcích zÛstávej dál
Jaroslav Schröffel, sen.
Kdybych ve své pamûti mûla uloÏit vzpomínky na leto‰ní farní dovolenou pod jednoslovné heslo, zvolila
bych si „schody“. Schodi‰tû v rÛzn˘ch podobách
a délkách lemovala na‰e putování po v˘chodních âechách. Pfii ufunûném zdolávání jednoho z prvních
(vedlo na Homol a bylo ze v‰ech nejdel‰í), tutam zazvonil nûãí mobil. To jsme patrnû je‰tû nestihli vystoupit z pfiízemí v‰edních starostí a upfiít zrak nahoru.
K mnoha místÛm, které jsme o leto‰ní farní dovolené nav‰tívili, vedla fiada schodÛ a já jsem je (nevím
proã) vnímala jako pfiipomínku skuteãnosti, Ïe cesta
k proÏitku nûãeho krásného a velkého stojí nûjakou
tu námahu. Pfiiná‰í okamÏiky, kdy se nám zdá, Ïe
snad uÏ nepopadneme dech, Ïe nás rozklepané nohy
neunesou. O to krásnûj‰í je pak pocit nahofie – poznání, Ïe i na sv˘ch vratk˘ch nohách a s nedostateãn˘m dechem tam pfiece jenom dojdu, pokud to ov‰em
uÏ dole nevzdám. Schody, které mû tolik zaujaly, jsou
patrnû podobny mé vífie. Taky se tutam trochu zhroutí, obãas jí nûkdo ukradne ãást v˘zdoby po stranách…
Taky má svá nebezpeãná, pro‰lapaná místa… Taky ji
mám nûkdy chuÈ obejít nûkde druhou stranou…
a pfiesto zfiejmû nûkam vede… Proto si z leto‰ní farní
dovolené odná‰ím právû obraz schodÛ.
A je‰tû jeden obraz mi utkvûl hluboko v pamûti:
dlouhá fiada stejn˘ch náhrobkÛ, stejnû upraven˘ch
hrobÛ se skromnou fiádkou nenároãn˘ch afrikánÛ.
HfibitÛvek na Hofie Matky BoÏí v Králíkách, kde na‰lo
místo svého posledního odpoãinku pfies sto fiádov˘ch
sester… Na hfibitovû jich bylo mnohem víc neÏ
v tamním klá‰tefie. A já se pofiád nemohu zbavit otázky: Kdo asi zasází afrikány na hrob té poslední. . ?
Daniela Schröffelová
Uná‰eni vírem událostí a obavami z nejisté budoucnosti nechceme ani vûfiit, Ïe je tomu jen jedin˘ mûsíc,
co jsme uÏívali pokojn˘ch slunn˘ch dní o na‰í farní
dovolené. Slovo „pokojn˘ch“ v tomto pfiípadû neznamenalo lenivé procházení, pfiem˘‰lení, jak strávit den
a koneãné zji‰tûní, Ïe jsme se moc k niãemu nepfiimûli, ale Ïe jsme se také neunavili. Naopak! ZáÏitek
stfiídal záÏitek a zvlá‰tû mnû, kter˘ jsem pfiijel o nûco
pozdûji, se konec pobytu pfiiblíÏil, neÏ jsem se staãil
rozkoukat. Pfiesto v‰ak, aÏ na malé problémy, které
nastanou vÏdy, ãas plynul pokojnû ve stanoveném
fiádu. Ta trocha sebezáporu pfieci jen stála za to.
KaÏd˘ den jsme toho hodnû vidûli a sly‰eli, a neÏ to
v‰e mozek veãer zpracoval, duch ztratil vládu nad
stalo se
hmotou a vedrem umofiená tûlesná schránka se propadla do fií‰e snûní.
Nebude to dlouho trvat a nastanou opravdu dlouhé temné veãery a skuteãn˘ podzim. Tfieba vzpomínky na spoleãnû proÏité chvíle nám je trochu prosvûtlí.
Robert Hanaãík
19. 8. 2001
Je‰tû plna nezapomenuteln˘ch záÏitkÛ ze vãerej‰ího
svûcení jáhnÛ v praÏské Svatovítské katedrále, jedu –
vlastnû tentokráte se vezu – s Honzou Pofiízem a M.
Franti‰kem, na krásnou rovínskou pouÈ Nanebevzetí
Panny Marie. Schází se jako obyãejnû hodnû poutníkÛ, tûch star˘ch i nov˘ch. Pozoruji pfiípravy a nemohu se ubránit my‰lenkám na knûze, ktefií se zde jiÏ
vystfiídali. Od P. Bubeníãka, P. Milo‰e, P. Roberta,
aÏ po dne‰ního P. Kouteckého, kter˘ aã jen krátce
v na‰í farnosti zastupuje, velmi obeznámenû mluví
o zdej‰í krajinû, o historii tohoto místa, zasvûceného Pannû Marii. Myslím také na ty chlapce a mladé
muÏe, dnes jáhny, v budoucnu snad knûze, ktefií budou se sv˘mi svûfien˘mi stádci pfiebírat i historii jejich
krajin a zvlá‰tû poutních míst. Pfiírodní chrámy z letit˘ch stromÛ jsou svûdky tûchto slavností a stfiídaní
knûÏí i poutníkÛ. Vidím v duchu sestry Lidu‰ku
a Jifiinku, Vûru‰ku Barto‰ovou, které pamatovaly
pouti na Rovínek je‰tû z dûtsk˘ch let, a rády o tom
v‰em vyprávûly. Prosme Pána, aby tento kolobûh Ïivota v míru trval navûky.
L. P.
1. 9. 2001
Na‰e pravidelné rozlouãení s létem, tzv. „malá Ostrovská pouÈ“, bylo letos ve znamení nepfietrÏitého
de‰tû. JiÏ dopolední telefonické dotazy, zda vÛbec
a kde se pouÈ bude konat, dávaly tu‰it malou úãast.
Nakonec jsme se pfied 14. hodinou s P. Kouteck˘m
dohodli, Ïe zÛstaneme v kostele. Po m‰i svaté jsme se
ale pfiece jen pfieplavili na Ostrov, abychom se zde
alespoÀ krátce pomodlili.
E. Î.
8. 9. 2001
„H˘ãkejte si svého knûze, bude u vás jen rok – to uÏ
se ví …“ Takto v sobotní podveãer 25. srpna ukonãil
nበnûkdej‰í faráfi P. Milo‰ Szabo v na‰ich spojen˘ch
farnostech období bez sídelního knûze, kdyÏ nám
pfiedstavil nástupce P. Roberta Hanaãíka. Pater Jan
Kotas neztrácel ãas nûjak˘m pozvoln˘m oÈukáváním
podmínek a rovnou vyhlásil akci „farní kafe“.
Po veãerní m‰i svaté v sobotu 8. záfií nastala ta
13
chvíle a cestiãka z kostela k fafie a pak i fara se zaplnila. Káva se samozfiejmû podávala a stoly byly plné nejrÛznûj‰ích dobrot. Atmosféru oãekávání P. Kotas
ráznû ukonãil vysvûtlením okolností své ãasovû omezené pÛsobnosti ve ·tûchovicích a pfiítomné farníky
poÏádal, aby se jeden po druhém pfiedstavili a kaÏd˘
o sobû nûco povûdûl. Tak se postupnû dostala na fiadu
péãe o kostely, farní rada, ãasopis Proudy, náboÏenství, spoleãenství… AniÏ si to kdo uvûdomil, z pfiítomn˘ch jednotlivcÛ se najednou stala skupina farníkÛ, ktefií se sv˘m knûzem diskutují o Ïivotû farnosti.
Opu‰tûnému stádu oveãek se zase do ãela postavil
past˘fi.
J. Sch. sen.
14. 9. 2001
Pfii ve‰kerém dûní na Ostrovû v‰ichni oceÀujeme na‰i pramici Kiliánku jako nepostradatelného pomocníka, ale letos s ní mûli nûktefií z nás hodnû starostí.
KdyÏ do‰lo vlivem kolísání hladiny k potopení lodi
u pfiistávacího mola, bylo potfieba nejen odvahy otuÏilcÛ, ale i nûkolika hodin pofiádné dfiiny. Dále bylo
nutno po dvou letech na vodû loì vytáhnout, aby
mohly b˘t pfií‰tí rok obnoveny nátûry. To v‰e se
podafiilo díky partû nad‰encÛ kolem Jirky Îemliãky,
za coÏ jim patfií upfiímné podûkování.
J. S.
15. 9. 2001
Poprvé je vût‰ina z nás zaregistrovala „v páru“ pfii
oslavách Ostrovského milénia. Kdo ví...? Oni dva „to“
uÏ moÏná tu‰ili tenkrát, my ostatní urãitû ne… Netu‰ené se stalo skuteãností. Marek Dobrusk˘, kter˘ je
v na‰ich farnostech uÏ tak nûjak automaticky spojován pfiedev‰ím s organizováním Ostrovsk˘ch poutí
a taky s profesionální „obsluhou koufiové clony“
u oltáfie, a jeho snoubenka Gábina si ve ‰tûchovickém
chrámu vzájemnû udûlili svátost manÏelství. PÛvabná nevûsta, dÛstojn˘ Ïenich (kter˘ ani v této roli
nezapfiel svého organizaãního ducha), oddávající P.
Robert, dojatí rodiãe, nemálo pfiihlíÏejících kamarádÛ, znám˘ch… a BÛh na nebesích, se toho dne stali
svûdky jejich rozhodnutí zamûnit vlastní Ïivoty za
jeden krásn˘ – spoleãn˘. KéÏ jim na manÏelskou cestu
plnou radostí i smutkÛ svítí sluníãko a pestrá paleta
barev podzimu tak, jako v ono rozzáfiené sobotní
poledne.
dsch
V sobotu 15. 9. 2001 se po del‰í dobû opût nad tímto
krajem rozzáfiilo sluníãko. Mraky se roztrhaly a pfied
polednem se okolo kostela zaãali scházet lidé. A dÛ-
14
stalo se
vod? Konala se svatba a byla to na‰e svatba. Slibovali
jsme si lásku, úctu a vûrnost pfied Bohem a pfied vámi
v‰emi, ktefií jste tam byli pfiítomni. Rádi bychom
touto cestou podûkovali. Podûkovali zvlá‰tû P. Robertovi za m‰i sv., Katce za nádhernû vyzdoben˘ kostel,
zpûvákÛm za krásn˘ doprovod celého obfiadu a ostatním za to, Ïe tam prostû byli…
A vûfite, byl to pro nás opravdu nezapomenuteln˘
záÏitek – tolik lidí si udûlalo ãas a bylo s námi pfii této
v˘znamné události.
Bohu díky…
Gábina a Marek Dobrusk˘ch
16. 9. 2001
V tu nedûli se v Tfiebenicích konala poutní m‰e svatá.
PoutníkÛ tentokrát nebylo mnoho, pfiesto se kolem
kapliãky vytvofiila atmosféra rodinného ‰tûstí – radosti ze shledání.
Leto‰ní pouÈ v‰ak uzavírala t˘den, ve kterém úterní události otfiásly kaÏd˘m z nás. Tyto události
ukázaly, ãeho hrÛzného je ãlovûk schopen, kdyÏ se
odpoutá od BoÏích zákonÛ. A proto jsme s velkou naléhavostí prosili u kapliãky Pov˘‰ení sv. KfiíÏe nejen
za shromáÏdûné, ale za národy celého svûta: „Svat˘
znaku umuãení, láskou BoÏí naplÀ nás…“ – A lid
tohoto kraje umí vyprosit mnohé.
Poutní slavnost doplnily koláãky paní Beranové
i posezení u TaterÛ.
L. D.
22. 9. 2001
V sobotu veãer jsme mûli moÏnost setkat se pfii slavení m‰e svaté a potom také na na‰í fafie s gen. vikáfiem
praÏské diecéze, P. ThDr. Michaelem Slavíkem. Setkání probûhlo v pfiíjemné atmosféfie u kávy, dobré slivoviãky a voÀav˘ch buchet.
Prvním tématem k rozhovoru byly ãasté v˘mûny
duchovních správcÛ v jednotliv˘ch farnostech. Nad
touto skuteãností vyslovil pan generální vikáfi lítost,
s vûdomím, Ïe tyto ãasté zmûny neprospívají dlouhodobé koncepãní práci duchovních otcÛ ani celé církve. Pfiíãinou je velk˘ nedostatek seminaristÛ. Vyslovené pfiirovnání „o krátké dece a dlouh˘ch nohách“
pfiesnû vystihuje souãasn˘ stav. Dal‰ím tématem byly
církevní restituce, stav majetku církve a souãasná legislativa vztahu církve a státu. Byly nám popsány tûÏkosti s pfiípravou zákona o církvích.
Dvû hodiny zajímavého povídání utekly jako voda
a tû‰íme se na dal‰í shledání a farní kafe na ‰tûchovické fafie.
J. N.
... okolo kostela se zaãali scházet lidé. A dÛvod? Konala se svatba a byla to na‰e svatba.
29. 9. 2001
Asi bychom museli jít daleko do minulosti, kdybychom pátrali po poãátcích uctívání kultu sv. Václava
zde, nedaleko místa, kde Sázava odevzdává své vody
nasbírané kdesi na Vysoãinû ryze ãeské Vltavû. Nedaleko fieky prodírající se romantick˘m údolím, pod
báchorkami opfieden˘m Medníkem, byla od nepamûti kapliãka. Zastavení na lopotné cestû jak zlatokopa,
kter˘ touÏil po bohatství ukrytém v zemi v pruhu
mezi Jílovím a Knínem, tak rolníka ãi plavce, kter˘ se
spokojil s tím, co poskytovala poÏehnaná práce.
Starobylá BoÏí muka na návsi nevelké osady si vlastním nákladem v devadesát˘ch letech pfiedminulého
století zdej‰í usedlíci nahradili skromnou kapliãkou
s litinov˘m krucifixem. Zcela zámûrnû ji spojili s hasiãskou zbrojnicí, aby symbolicky pod BoÏí ochranou
byla i pfiirozená solidarita lidí proti Ïivlu, kter˘
stalo se
mnohdy obracel vniveã domov budovan˘ nûkolika
generacemi.
Poslední sobotu v záfií, stejnû jako v minul˘ch letech, se nás spoleãnû s nov˘m duchovním správcem
P. Mgr. Janem Kotasem a farním spoleãenstvím ze
·tûchovic se‰lo na dvacet vûfiících. Spoleãná bohosluÏba slova doprovázená zpûvem Svatováclavského
chorálu a hrou na elektrofonické varhany se nevtíravû nesla smûrem k fiece. Byla sobota odpoledne,
Pikovice, toto centrum, kdys trempÛ, dnes jiÏ mnohem ménû romantick˘ch chatafiÛ, bylo plnû obsazené. Jistû nutí k zamy‰lení vztah k vífie a tradicím, nás
– potomkÛ generací, které zde Ïily. ZaÏloutl˘ statistick˘ schematizmus z doby v˘stavby kaple nám prozrazuje, Ïe na konci pfiedminulého století zde bylo jen
20 domkÛ, tfii rolnické usedlosti a ml˘n. V nich Ïilo
144 obyvatel, z toho 137 katolíkÛ, tfii evangelíci
a pouze ãtyfii bez vyznání, dnes bychom fiekli ateisté.
Nepochybnû by zde byli tenkrát témûfi v‰ichni, vÏdyÈ
byla sobota pfied dnem Pánû a nevûnovat se odpoãinku se pfiinejmen‰ím neslu‰elo. Byli ‰Èastnûj‰í a spokojenûj‰í neÏ my dne‰ní lidé? Asi nûktefií ano, nûktefií
nikoliv, podobnû jako je tomu dnes. Nepochybnû byli
chud‰í na materiální statky, pfiesto v‰ak je nás dost,
ktefií jsou pfiesvûdãeni, Ïe byli bohat‰í duchovnû.
Nikoliv v‰ak vzdûláním a rozhledem, ale srdcem, a to
nám dokazuje, Ïe vydali námahu a prostfiedky na
takovou „neuÏiteãnou“ vûc, jako je instalace kapliãky
s BoÏími mukami k tak uÏiteãné vûci, jako je hasiãská
zbrojnice.
Otãenበtûch dvaceti poutníkÛ a prosba ke svatému Václavu „aby nedal zahynouti…“ byla i za ty
stovky chatafiÛ, aÈ jiÏ ãinn˘ch na sv˘ch nemovitostech
nebo prostû lelkujících, vÏdyÈ víra je tisíciletá a BÛh
na vûky.
Franti‰ek Skfiivánek
30. 9. 2001
Záfií je v na‰ich zemûpisn˘ch ‰ífikách automaticky
spojováno s odletem vla‰tovek do tepl˘ch krajin
a s usedáním ÏákÛ do ‰kolních lavic. Bezpochyby lze
s radostí pfiijmout skuteãnost, Ïe v spektru zafiízení
poskytujících vzdûlání na rÛzném stupni si uÏ své
pevné místo vybojovaly i ‰koly církevní. Radostné
pfiijetí existence církevního ‰kolství v‰ak nestaãí, potfiebuje na‰i v‰estrannou podporu, finanãní nevyjímaje. Proto se kaÏdoroãnû v záfií konají Svatováclavské sbírky na církevní ‰kolství. V na‰ich farnostech
tato sbírka letos vynesla 1394 Kã ve ·tûchovicích,
3062 Kã ve Slapech a 1550 Kã u Sv. Kiliána.
rr
15
6. 10. 2001
Nejenom na‰e du‰e, ale i nበduchovní stánek potfiebuje obãas „vygruntovat“. Jsem moc vdûãná, Ïe se
tato akce uÏ po nûkolik let stává „spoleãnou“ pro na‰i
farnost. Letos jsme se se‰li v hojném poãtu a zapojily
se i letní náv‰tûvnice na‰eho ‰tûchovického kostela.
Chci v‰em vyslovit srdeãné díky.
Va‰e kostelnice
V ãase, kdy Ïeny „fiádily“ s úklidov˘mi prostfiedky ve
‰tûchovickém chrámu, muÏská ãást farníkÛ zápasila
s hromadami dfiíví na farním dvofie. V˘sledek jejich
snaÏení byl taky velice patrn˘. Zdá se, Ïe v prostorách
‰tûchovické fary letos neumrzneme…
rr
7. 10. 2001
Je opût druhá fiíjnová nedûle a my poprvé v novém
století a tisíciletí slavíme svátek sv. Franti‰ka z Assisi,
kterému je zasvûcena kapliãka v Bojanovicích. Tuto
nedûli se zde vÏdy scházíváme ke m‰i svaté. Nejinak
tomu je i letos. Poãasí nám pfieje, sluníãko hfieje, a to
v‰e pfiispívá ke sváteãní pohodû. Z poãátku jakoby se
místním na m‰i svatou moc nechtûlo a zdá se, Ïe pfiijíÏdí více pfiespolních, ale nakonec stálí místní opût
pfii‰li. Pozvali jsme i na‰i starostku paní Dufkovou,
která dbá na opravu kapliãky. M‰i svatou slouÏil ná‰
nov˘ pan faráfi P. Jan Kotas. Pfiipomnûl nám Ïivot
sv. Franti‰ka, prosili jsme Pána za poÏehnání pro celou na‰i obec, za nemocného Martina a vzpomnûli
v modlitbû na v‰echny, ktefií s námi nemohli b˘t a na
ty, ktefií od nás ode‰li na vûãnost. Nakonec jsme
podûkovali Pánu, Ïe jsme se mohli v Bojanovicích
opût sejít. Ve vífie v BoÏí lásku v Bojanovicích pfií‰tí
rok opût na shledanou.
Ing. Marie Bene‰ová
21. 10. 2001
Jednou, to byl je‰tû mal˘, se mne syn zeptal, zda mají
misionáfii nûco spoleãné s miskou? KdyÏ o tom dnes
pfiem˘‰lím, jedna spojitost mne napadá. Misky misionáfiÛ, stejnû jako misky tûch, ke kter˘m chtûjí pfiinést
radostnou zvûst evangelia a zároveÀ sv˘m dílem
zmírnit jejich nouzi, tyto misky jsou vût‰inou prázdné. Ve svûte bídy a nedostatku Slovo nestaãí a proto je
i na‰ím úkolem pfiispût k tomu, aby bylo ãím naplnit
misky misionáfiÛ i adresátÛ jejich misijního snaÏení.
Sbírka na misie letos v na‰ich farnostech vynesla
5347 Kã. 2010 Kã pfiispûl farníci ve ·tûchovicích, 2035
Kã farníci u sv. Kiliána a 1302 Kã se vybralo ve Slapech.
rr
16
kalendáfi
P R AV I D E L N É D ù N Í V E FA R N O S T E C H
M‰e svaté
Pondûlí
Úter˘
Stfieda
âtvrtek
Sobota
Nedûle
Setkávání na fafie
18.30
18.00
18.00
18.00
18.00
·tûchovice – kaple
Davle – kaple
·tûchovice – kaple
Slapy – kostel
·tûchovice – kostel
(s nedûlní platností)
8.00 Davle – sv. Kilián
10.00 Slapy – kostel
Pondûlí 19.00 dospûlí
(katechismus,
kaÏdé 1. pondûlí v mûsíci
snûmovní krouÏek)
Stfieda 16.30 star‰í generace
Pravidelná v˘uka náboÏenství
Stfieda
âtvrtek
14.30 – 15.15 vût‰í dûti
13.45 – 14.30 men‰í dûti
Svátost kfitu, manÏelství a pohfiby domluvte vãas osobnû s knûzem
Slavnost v‰ech svat˘ch,
ve ãtvrtek 1. listopadu,
oslavíme m‰í svatou
v 18.00 hod. v kostele
ve ·tûchovicích. Pravidelná ãtvrteãní bohosluÏba
ve Slapech odpadá.
hod. bude m‰e sv. v blízkém kostele sv. Jana
Nepomuckého.
Vzpomínka na v‰echny
zemfielé se bude konat
v pátek 2. listopadu,
v 17.00 hod. se sejdeme
k modlitbû na hfibitovû ve
·tûchovicích, od 18.00
Adventní duchovní
obnova probûhne na fafie
1. nedûle adventní, poãá- ve ·tûchovicích v sobotu
tek pfiípravy na oslavu
15. prosince a povede ji
JeÏí‰ova narození, pfiipadá jáhen Ondfiej Salvet
na 2. prosince. Pfii v‰ech
z ¤evnic.
Slavnost JeÏí‰e Krista
Krále, poslední nedûle
liturgického roku, pfiipadá
letos na 25. listopadu.
BohosluÏby budou jako
obvykle.
bohosluÏbách probûhne
Ïehnání adventních
vûncÛ. Odpoledne téhoÏ
dne se uskuteãní adventní
setkání se slovem a zpûvem, podrobnosti budou
vãas oznámeny.
Kontakt na knûze
P. Mgr. Jan Kotas, tel. : 994 11 12, mobil: 0608 / 20 87 25, e-mail: jan.kotas@centrum. cz
obãasník pro vnitfiní
potfiebu farností
·tûchovice a Slapy
Náklad: 250 ks. Adresa redakce: ·tûchovice 213. ☎ 02/9941112
·éfredaktor: P. Jan Kotas, fotografie Josef Hora
Grafická úprava: J.+ J. Majcherovi. Tisk: ÚJI Praha–Zbraslav