Drásováček - Základní škola TG Masaryka Drásov

Časopis žáků Základní a Mateřské školy T. G. Masaryka Drásov
Číslo 3
2014/2015
Drásováček
Cena: 5,- Kč
1
ERASMUS+
Pondělí 8. 12. 2014
Je 7:15 a už mě přišel vzbudit můj řecký
táta, převlékl jsem se, nasnídal jsem se,
vyčistil jsem si zuby a jeli jsme pro
svačinu do pekárny, kde pracovala moje
řecká máma.
V 7:45 jsme přijeli do střední školy, kde
jsme se sešli s ostatními dětmi, naši
Řekové nás provedli po škole, představili
nás svým kamarádům a učitelům. V 8:15
jsme se přesunuli do velké místnosti, kde
nás Řekové přivítali způsobem, který jsme
nečekali. Připravili si pro nás totiž koncert
jejich sboru, který zpíval Ódu na radost
v řečtině. A poté nám jejich bývalí žáci
zazpívali „Smells like teen spirit“ od
Nirvany, všechny holky tam z nich šíleli,
tedy až na Hanku a Pavlínu. Poté každá
země měla prezentaci o období antického
Řecka. Tedy až na nás, jelikož u nás jsme
období
antického
Řecka
neměli,
prezentovali jsme Germány. Když jsme
ukončili prezentaci, měli jsme malou
přestávku na jídlo a pití, pak jsme hráli
hry, v kterých jsme se představovali
ostatním. Potom si pro nás přijely naše
rodiny a jeli jsme na oběd na pitu. Pita je
placka, do které si můžete dát cokoliv, já
jsem si tam například dával gyros, opékané
brambory, tzatziki, červenou cibuli a
kečup, já jsem si tedy koupil 2 pity a
náramně jsem si pochutnal. Když jsme
přijeli domů, tak jsem si trochu odpočinul
a dodal svému tělu nějakou energii
v podobě čerstvých a osvěžujících
mandarinek. Ta chuť se nedá srovnávat
s tím, když si koupíte u nás nějakou
mandarinku. Poté jsme měli volno asi na
4,5 hodiny, takže jsme to využili tak, že
jsme šli s ostatními kluky do města, aby
nám trochu ukázali okolí a vůbec to jak se
tam žije.
Můj řecký otec nás vysadil u
basketbalového hřiště, odtud jsme šli podél
moře a zapomněl jsem říct, že ten den bylo
krásné slunečné a hlavně teplé počasí,
takže jsme si užívali prosinec jako nikdo.
Nicméně když jsme přišli do centra, tak
jsme čekali ještě na jednoho Řeka, kterému
právě končila lekce hraní, netuším, na co
Řecko
Neděle 7. 12. 2014
Po probuzení jsem se podíval na hodiny.
Byly 3:40. Poslední věci do kufru a vyrazil
jsem na cestu po Řecku. Vyjeli jsme na
nádraží do Čebína, tam jsme se všichni
sešli a nastoupili jsme do vlaku směrem na
Brno. Když jsme přijeli do Brna, měli jsme
asi 30 minut na to, abychom nastoupili do
rychlíku, kterým jsme jeli do Prahy, takže
si paní učitelky mohly koupit kávu na
povzbuzení. Nastoupili jsme do rychlíku a
do kupé jsme se rozdělili na žáky a učitele.
Jeli jsme asi 2 hodiny. Když jsme přijeli do
Prahy na hlavní nádraží, šli jsme na
autobusovou zastávku, odkud jsme jeli asi
15 minut na letiště Václava Havla, tam
jsme přijeli asi v 9:30 a měli jsme asi 2
hodiny na odlet do Atén, tak jsme si
pohodlně sedli, najedli jsme se, napili a šli
jsme si odbavit kufry. Po odbavení nás
čekala úleva, protože jsme si tam mohli
lehnout. Po hodině ležení jsme už konečně
nastupovali do letadla. Po chvíli jsme
konečně vzlétli a mohli jsme si odpočinout.
Let byl skvělý, bez turbulencí. Po dvou
hodinách jsme konečně přiletěli do Atén,
kde jsme se setkali s účastníky z ostatních
zemí. Nejdříve jsme se šli pozdravit
s Francouzi a poté s Poláky, po odbavení
jsme se potkali i s Portugalci a s Italy. Asi
kolem 18:00 jsme vzlétli směrem na Korfu.
V 19:15 jsme přiletěli na Korfu do města
Kerkyra, kde si nás odvezly naše rodiny,
učitelé jeli do hotelu.
Moje rodina bydlela asi 30 minut od
letiště. Moji hostitelé mi chtěli trochu
ukázat okolí, projeli jsme městem kolem
moře až k malému skromnému rodinnému
domku. Už když jsem vystupoval z auta,
tak mi hned říkali, že musím být opatrný.
Když jsme přišli domů, dal jsem si malou
porci zapékaných těstovin s masem. Byl
jsem strašně unavený, takže jsem jim řekl,
že se půjdu osprchovat a spát.
2
hrál, to už si nepamatuji. Když přišel, šli
jsme se projít po městě a když jsme šli na
náměstí, potkali jsme skupinu Italek a
Řekyň, které se k nám následně připojily.
Bylo to super, mohli jsme si dělat, co jsme
chtěli. Když jsme si prošli město, tak pro
nás přijeli rodiče, abychom se mohli
v klidu připravit na večeři, která nás ještě
čekala.
Na společnou večeři učitelů a žáků jsme
přijeli asi v 21:30. Měli jsme zde být
v 21:00 hodin, ale očividně jsme zde byli
mezi prvními. Tak jsme se usadili a večeře
a zábava mohly začít v tu chvíli, když nám
začali podávat první chod. Začala hrát
klasická živá řecká hudba. Po salátu jsme
se seznámili s ostatními dětmi, popovídali
jsme si a následoval druhý chod – hranolky
s vepřovým masem. Když jsme dojedli,
začalo se tancovat. Chvíli jsme tam všichni
jen seděli (české děti), všichni ostatní už
tancovali, ale po chvíli přemlouvání jsem
šel také tancovat. Byla to sranda, náramně
jsem si to užil, ale ostatní děti se prý
nechtěly ztrapňovat, tak se tance
nezúčastnily, ale to nevadí. Po chvíli
tancování děti vylezly na stůl a začaly
tancovat na stole, tam jsem už nešel, to už
mi přišlo trošku přehnané a navíc jsem byl
dost unavený. Večírek pokračoval dál a
majitel restaurace se bál, že se mu pod
takovou vahou zlomí stůl, naštěstí
nezlomil. Když už přestaly tancovat, přijel
pro nás otec a jeli jsme domů. Doma jsem
se osprchoval a šel jsem spát.
ještě Nová pevnost postavená podle Staré
pevnosti). Výstup nahoru nám trval asi 15
minut, bylo to tam krásné, bylo stále
slunečné počasí, a tak jsme si to tam
užívali. Když jsme se vyfotili a užili si
krásný výhled z pevnosti, tak jsme šli do
muzea, kde byly obrazy svatých.
Když jsme vyšli z muzea, měli jsme
namířeno na radnici, kde nás čekal zdejší
starosta. Starosta nás přivítal, řekl svůj
proslov o tradicích Korfu a vůbec Řecka a
šli jsme pryč.
V 14:00 si nás vyzvedli naši řečtí rodiče.
Cestou domů jsem snědl další pity
s gyrosem. Spiros mi dal s sebou nějaké
mandarinky a mohl jsem vyrazit ven
s Christosem (Řek, u kterého jsem bydlel)
a ostatními. Šli jsme si zahrát basketball na
hřiště. Hráli jsme dlouho. Pak jsme se šli
domů převléknout a připravit na večeři,
která se téměř nelišila od té minulé.
Všichni se skvěle bavili, ale po náročném
dni jsme byli unaveni.
Středa 10. 12. 2014
A bylo to tu. Poslední den na Korfu.
V tento den jsme mohli přijít do školy až
v 9:00 hodin, takže jsem si poležel
v posteli a připravil se na další skvělý den.
Když jsme přijeli do školy, šli jsme rovnou
na hřiště u školy hrát basketball. První hru
jsem hrál já, Indri (Řek), Francisco
(Portugalec) a Jakub (Polák) proti Řekům.
Bylo to super, ale někteří hráči moc
nenahrávali. První zápas jsme vyhráli a
druhý vyhráli oni. Po basketballu jsme se
převlékli a připravili se na prohlídku
chrámu bohyně Artemis. Potom jsme se šli
podívat na vyhlídku Kanoni, odkud jsme
viděli třpytící se hladinu moře. Asi po
deseti minutách jsme šli k pobřeží, opláchli
nožky a šli jsme nahoru. Poté jsme jeli
autobusem do paláce v malém lese, kde
jsme měli o tomto paláci přednášku. Po
přednášce nás vyzvedli rodiče a měli jsme
zase volné odpoledne. Poslední volné
odpoledne na Korfu. To jsme strávili
hraním basketballu, mně to vyhovovalo a
hlavně mě to bavilo. Když jsme dohráli,
dali jsme si jídlo a šli jsme ke Staré
Úterý 9. 12. 2014
Je 7:30 a už slyším Spirose (řecký otec)
ťukajícího na dveře, tak vstávám, jdu si
vyčistit zuby a jdu se nasnídat. Po snídani
vyrážíme do školy.
Každému z dětí i všem učitelům byly
rozdány alobaly, do kterých jsme následně
vyrývali, cokoliv nás napadlo. Když jsme
to měli hotové, vystřihli jsme to a své dílo
jsme dali řeckým učitelkám.
Po skončení výtvarných aktivit jsme se
pěšky vydali poznávat místní památky.
První památkou byly antické lázně. Poté
jsme šli ke Staré pevnosti (na Korfu je
3
pevnosti, kde bylo takové představení
zdejších hráčů a hráček na příčnou flétnu,
jelikož jsme byli v chrámu, byla tam
skvělá akustika. Bylo to úžasné, nic
podobného jsem ještě neslyšel. Bohužel
brzy po tomto představení jsme se museli
s Řeky rozloučit a měli jsme volnou
hodinu na noční prohlídku města. Prošli
jsme si skoro celé město, viděli jsme to, co
nám učitelé neukázali. Prostě Kerkyra
(hlavní město Korfu) je za měsíčního
světla úžasná. Když jsme byli dostatečně
uchváceni, rozhodli jsme se, že už bychom
mohli jít spát, a tak jsme jeli domů,
osprchoval jsem se, sbalil si všechny věci a
šel spát.
tahle večeře nebyla tak výborná, jako ty
dvě předchozí, měli jsme klobásy ze
skopového masa, to se ještě jíst dalo. Ale
pak mě „dorazilo“ nějaké skopové maso, to
už mě nelákalo, naštěstí jsem se před
večeří najedl. Po večeři jsme byli rádi, že
si můžeme lehnout do pohodlné postele a
vyspat se.
Pátek 12. 12. 2014
Vstal jsem v 6:30, šel jsem na snídani a
v 7:50 jsme měli sraz na recepci. Než jsme
šli večer spát, nám paní ředitelka důkladně
řekla, že máme být přesně v 7:50 u
recepce. No hádejte, kdo přišel asi o deset
minut později…?
Jeli jsme autobusem do muzea pod kopcem
Akropolis. Když jsme přijeli, měli jsme asi
30 minut čas, než muzeum otevřelo. Když
jsme šli na prohlídku, nevěděli jsme, že to
bude virtuální prohlídka starověké
Akropolis. Když jsme vešli do velkého
sálu, který byl ve tvaru půlkruhu, a všude
jsme viděli projektory, tak nám došlo, co
se zde bude dít. Bohužel když jsme viděli
tu grafiku hry Minecraft, tak nás to trochu
mrzelo, ale stejně kam jsem se podíval,
všude bylo Akropolis a to mě uchvátilo. Po
virtuální prohlídce jsme šli na Akropolis,
bohužel už bylo škaredé počasí, foukalo a
pršelo. Ale stejně to byla nádhera. Když
vidíte naživo to, co jste se před pár lety
učili v dějepise. Ale pořád pršelo a my
jsme měli mokro v botách, tak jsme
pomalu šli z Akropole zpátky do muzea.
Ale copak se stalo, když jsme přišli do
muzea? Paní ředitelka a další učitelky se
ztratily a my jsme na ně museli čekat před
vchodem do muzea. Bohužel paní ředitelka
měla naše vstupenky. Asi po 45 minutách
přišel zbytek učitelek a my jsme konečně
mohli jít do muzea. Ve dvě hodiny
odpoledne jsme šli na prohlídku muzea
pod Akropolí, bohužel jsme v prvním patře
nemohli fotit, a tak jsme poslouchali
nudné, dvaceti minutové přednášky o
jednotlivých sochách, či stavbách. Ze
začátku to možná bylo zajímavé, ale když
máte přijmout tolik informací zároveň, tak
to prostě nejde a už přestanete vnímat.
Čtvrtek 11. 12. 2014
V tento den jsem mohl spát do devíti
hodin, jelikož nás čekal let do Atén, těšil
jsem se, ale zároveň jsem byl smutný, že se
musím rozloučit s tak super rodinou, jako
byla ta moje. Byla to asi nejlepší rodina,
jakou jsem si mohl přát. Moji hostitelé byli
strašně hodní, mohl jsem se u nich chovat
jako doma a dokonce mi nabídli, že když
budu chtít, tak budu moct přijet na letní
prázdniny k nim domů. Byla to škoda.
Když jsme přijeli na letiště, Spiros tam se
mnou stále čekal a opakoval, abych byl
opatrný. Byl hrozně starostlivý. Jsem rád,
že jsem potkal takového člověka. Když
jsem se s ním rozloučil, šli jsme odbavit
naše zavazadla a pomalu jsme nastupovali
do letadla.
Při letu jsme bohužel měli turbulence,
takže Pavlína pořád se strachem
opakovala, že spadneme. Když jsme
přistávali, tak zase Pavlína: „Pořád
můžeme spadnout“. Když jsme přistáli,
bylo asi 15:15, byli jsme rádi, že už jsme
na zemi, přece jen ty turbulence nejsou nic
příjemného. Když jsme vyšli z letiště, hned
jsme si koupili lístky na metro, ale čekali
jsme pár hodin, než jsme mohli jet do
hotelu, takže jsme se najedli, prošli letiště a
jeli jsme do hotelu. Jeli jsme asi 40 minut,
takže když jsme přijeli, bylo asi 8 hodin
večer a šli jsme si akorát „dát vanu“, a pak
nás čekala další společná večeře. Bohužel
4
Takže jsme si to s ostatními kluky prošli a
věděli a viděli jsme toho víc než ostatní.
Když nás to přestalo bavit, někam jsme si
sedli a odpočívali.
V 15:30 jsme šli konečně na oběd, všem
nám pořádně vyhládlo. V restauraci jsme si
objednali pitu s gyrosem a s hranolky.
Náramně jsme si pochutnali a měli jsme asi
to nejlepší jídlo za celý týden. Když jsme
se dozvěděli, že máme volno, řekli jsme
panu učiteli, ať nás dovede do hotelu.
Když jsme přišli do hotelu, vykoupali jsme
se, leželi jsme asi hodinu v posteli a šli
jsme nakupovat nějaké oblečení. Konečně
jsme si odpočinuli. Když jsme měli
nakoupeno, bylo asi 19:00 a ještě jsme
měli 2 hodiny volna, tak jsme odpočívali,
co nejvíce to šlo. V 21:00 jsme se vydali
na naši poslední večeři v Řecku. Doufali
jsme, že to bude lepší než předchozí
večeře, ale mýlili jsme se. Jako první chod
nám přinesli chaluhy, to nikdo nesnědl.
Jako druhý chod nám přinesli ovčí sýr,
který jsme cítili, už když ho vynášeli
z kuchyně, takže jsme vážně neměli chuť
se toho dotknout, no a na závěr nám
přinesli nějaký přeslazený desert, to už na
mě bylo moc, musel jsem jít ven na čerstvý
vzduch. Naštěstí se mi ulevilo a pak se
rozjela zábava a začali jsme tancovat. Po
hodině tancování jsme šli domů. Byla před
námi naše poslední noc v Aténách.
Sobota 13. 12. 2014
Spal jsem asi čtyři hodiny. Sbalili jsme
poslední věci a vyrazili na letiště. V 9:00
hodin jsme odlétali z Athén a v 10:15 jsme
přistávali v Praze. V ten moment mi volal
Spiros a ujišťoval se, že jsme v pořádku
přistáli.
Když jsem přijel domů, bylo asi 16:30 a
byl jsem rád, že jsem doma, ale jsem
neskutečně rád, že jsem měl zkušenost
poznat kulturu Řecka a vůbec poznat lidi
z jiných zemí. Kdybych měl nějak shrnout,
kdo na mě působil nejlépe, tak asi
Portugalci, protože byli hrozně pohodoví a
byli prostě v klidu a pravý opak Portugalců
jsou Poláci, ti si neuměli užívat, nějak jsme
si „nepadli do noty“.
V 19:30 jsem šel spát s dobrým pocitem,
že už jsem doma.
Martin Měšťan, 9. třída
ERASMUS+
Francie
Neděle 8. 3. 2015
Okolo 13:15 jsme měli sraz v Brně před
hotelem Grand. Všichni jsme byli celí
natěšení, ale někteří vystrašení před letem.
Asi v 13:30 už jsme vyjížděli z Brna
autobusem Student Agency směr Vídeň.
Okolo 16:30 jsme dorazili k vídeňskému
letišti. Z Vídně jsme odlétali okolo šesté
hodiny večer a do Paříže jsme přiletěli
v 20:15. Všichni jsme se uklidnili, až když
jsme měli své kufry. Když jsme vyšli ven
z letištní haly, čekal na nás minibus, aby
nás odvezl do našeho městečka
Compiégne. Do Compiégne jsme dorazili
asi v deset hodin večer. Po únavné cestě
jsme čekali, až si pro nás přijedou naše
rodiny.
Pondělí 9. 3. 2015
V 8:15 jsme měli sraz ve škole. Tam nám
ukázali jejich učebny, jídelnu, kabinety i
knihovnu. Zvláštní bylo, že nikde nebyli
žádní žáci. Poté Francouzi představili
prezentace o gotickém umění na území
Francie. V 11:15 jsme jeli do centra
městečka do restaurace na oběd. Na oběd
nám dali kuřecí maso s bramborem a
omáčku ze syrečků. Po obědě nás vzali na
prohlídku města. Byli jsme v Paláci a jeho
zahradách, v muzeu a potom ještě po
různých památkách ve městě. Potom jsme
šli za starostou města, který nás přivítal a
dal nám občerstvení. Po dlouhém dni
ve městě se to docela hodilo. Poté jsme jeli
zpátky ke škole, kde si nás vyzvedly
rodiny.
5
oběd ve školní jídelně a učitelé jeli na oběd
do restaurace. Po obědě jsme museli
všichni jít ven na plotem ohraničený
dvorek, kde jsme museli zůstat asi hodinu,
naštěstí nebyla moc velká zima. Ve 14:00
se skupiny prohodily, jedna šla na
rukodělné práce a druhá šla hrát petangue.
S panem učitelem Pánkem jsme šli do
obchodu, abychom si nakoupili nějaké věci
na sobotu do letadla a autobusu. Potom nás
vzal do parku, kde jsme měli hrát ten
petangue, ale nikdo tam nebyl (všichni
dodělávali tašky). Tak jsme si zahráli
petangue se šiškami a kaštany. Na půl
pátou jsme se museli vrátit do školy,
protože jsme tam měli chystat párty.
Učitelé měli zakázané být na párty (dozor
nám tam dělali učitelé francouzští). Od
17:00 do 18:30 byla závěrečná párty a na
konci si pár lidí i poplakalo. O půl sedmé
nás vysadili před školu. Pár lidí odešlo
hned, ale skoro všichni tam ještě zůstali a
loučili se ještě asi hodinu a když už se
konečně rozloučili, rozdělili jsme se
jakoby na dvě skupiny, protože jsme šli
jiným směrem, ale najednou se všichni
otočili a začali utíkat proti sobě, objímat
se, křičet, brečet... Já se svojí Francouzkou
jsme došly domů asi ve 20:00.
Úterý 10. 3. 2015
Sraz před školou byl v 9:00. Objednaným
autobusem jsme jeli do města Pierrefonds,
kde jsme navštívili hrad. V 11:30 jsme jeli
do města Amiens, kde jsme si uspořádali
piknik. Byli jsme v nějaké hale, ale
nádherně svítilo sluníčko, tak jsme si vzali
věci a šli jsme jíst ven. V piknikovém
balíčku jsme měli velkou bagetu,
přesnídávku, sušenky, malý pytlík
brambůrek a pití. Po pikniku jsme
navštívili amienské muzeum a větší
amienskou kopii Notre Dame. Okolo 16:45
jsme jeli zpátky ke compiegneské škole,
kde si nás, jako každý den, vyzvedly
rodiny.
Středa 11. 3. 2015
Sraz byl už 7:30 před školou. V 7:45 už
jsme vyjížděli objednaným autobusem do
Paříže. V 9:30 jsme navštívili Notre Dame
a Sainte Chapelle a pár dalších kostelů.
V 13:00 jsme měli piknik. V 14:00 jsme
jeli do města Montmartre, kde jsme
navštívili Sacré Coeur a odtamtud jsme šli
na druhý nejvyšší bod v Paříži, Place du
Tertre. Tam jsme měli půl hodiny volno.
V 17:00 jsme jeli zpět do Compiégne ke
škole, kde si nás opět vyzvedly naše
hostitelské rodiny.
Sobota 14. 3. 2015
V sobotu jsme měli sraz 5:30 před školou.
V 5:45 přijel minibus, aby nás dovezl na
letiště. Na letišti jsme byli asi o půl sedmé
ráno. A v 8:30 jsme už seděli v letadle. Do
Vídně jsme přiletěli asi v 11:00. Ve Vídni
jsme museli čekat do 13:00 než přijel
autobus Student agency, aby nás odvezl do
ČR. Do Brna jsme dojeli asi v 15:30. Tam
už netrpělivě čekali naši rodiče a
sourozenci. Čekalo nás vřelé přivítání a
konečně jsme jeli domů, i když jsme se
moc těšili na svoji postýlku, moc se nám z
Francie nechtělo. Hrozně jsme si to tam
užili a byla to super zkušenost, jsem moc
ráda, že jsem mohla jet.
Čtvrtek 12. 3. 2015
Sraz jsme měli v 8:30 před školou. V 8:45
jsme jeli do Paříže. V 11:00 jsme navštívili
muzeum moderního umění. V 12:45 jsme
jeli lodí na řece Seině, tam jsme měli i
piknik. O půl třetí jsme navštívili Eiffel
Tower. Všichni jsme se odvážili až na
nejvyšší bod Eiffelovy věže. V 17:30 jsme
šli na Champs Elysées, kde jsme měli
hodinu volno. V 19:00 jsme jeli zpět do
Compiégne.
Pátek 13. 3. 2015
V 9:00 jsme měli sraz před školou. Asi do
10:00 měli prezentace jednotlivé země. Po
prezentacích jsme se rozdělili do dvou
skupin. Jedna skupina šla hrát petanque a
druhá šla dělat rukodělné práce, tam jsme
malovali na látkové tašky. Ve 12 hodin byl
Michaela Kvasničková, 9. třída
6
Poznáváme historii Evropy
Řecko, Francie, Itálie, Česko, Polsko, Portugalsko
7
Pro šikulky – brož kytička
Bára Odehnalová, 5. třída
8
Hrajete znalostní hry?
Věděli jste, že…?
„Zpátky, ni krok“ je původně sokolské a legionářské heslo.
Antonín Holý významně přispěl k léčbě AIDS.
Čech Jan Jánský objevil, že krev se dělí na čtyři skupiny.
Čechy a Morava byly během více než tisíciletí oddělené jen 19 let.
Čechy a Morava byly za první republiky jedním z nejvyspělejších území na světě.
Češi byli po Američanech a Sovětech třetím národem v kosmu.
Češi byli za první světové války zdatnými ponorkáři.
Češi drží řadu prvenství ve vývoji rozhlasu.
Češi patří mezi nejlepší jezdce na koloběžkách na světě.
Češi vynalezli kontaktní čočky.
Česká hymna má více textů i překladů do jiných jazyků.
Česká republika je největší výrobce gramofonů v Evropě.
Česká republika je v současnosti největším producentem gramodesek na světě.
Česká republika se může pochlubit nejstarší potrubní poštou.
Česká socialistická republika měla stejnou vlajku jako Polsko.
Česká tisícikoruna vydaná v roce 2008 byla nejlepší bankovkou světa.
České země na rozdíl od Polska či Slovenska existovaly přes tisíc let.
České židle TON získaly nejprestižnější ocenění za design. Zná je celý svět.
Česko je největším pěstitelem máku na světě.
Česko má nejhustší turistickou síť v EU a jednu z nejpropracovanějších na světě.
Česko má údajně nejhustší železniční síť na světě.
Česko se anglicky řekně „Czechia“, nikoliv „Czech“.
Československo mělo do roku 1920 stejnou vlajku jako Polsko.
Československý tank LT-38 je považován za nejlepší lehký tank druhé světové války.
Český lyžařský svaz je nejstarší na světě.
Čeští lékaři úspěšně vyhrávají nad zákeřnou leukémií.
Čeština dala světu slova robot, pistole, dolar, houfnice nebo chřipka.
9
Chuck Norris natočil reklamy o českých Vánocích z úcty k tradicím.
Do řady zpěvníků se dostala česká píseň Škoda lásky.
Evropská unie chrání české výrobky jako špekáčky, hořické trubičky nebo syrečky.
Ferdinand Porsche se narodil v severních Čechách.
Hřídel Londýnského „oka” byla vyrobena v České republice.
Identifikační značka „OK“ je zřejmě tím nejcennějším na Českých aeroliniích.
Jan Lucemburský je v zahraničí známější jako Jan Slepý.
Jednotka nadzvukové rychlosti se jmenuje podle rodáka od Brna.
Jednou z prvních skladeb, které zazněly na povrchu Měsíce, byla Dvořákova „Novosvětská“.
Karel Loprais si jako jeden z nejlepších závodníků vysloužil přezdívku Monsieur Dakar.
Kde leží geografický střed České republiky.
Kdybyste si chtěli koupit nejdražší obraz českého autora, potřebujete přes 50 milionů korun.
Kostka cukru je český vynález.
Lodní šroub je český vynález.
Mezinárodní den studenstva vznikl kvůli zavření českých vysokých škol nacisty v roce 1939.
Nacisté popravili jen jednoho předsedu vlády – Čecha Aloise Eliáše.
Nacisté se Čechů báli ze všech nejvíc.
Náš rozhlas vysílal jako první v kontinentální Evropě.
Nejznámější českou knihou je Haškův Švejk.
Otto Wichterle vynalezl silon.
Podkarpatská Rus se chtěla v 90. letech k Československu znovu připojit.
Podle „Ř“ až na výjimky poznáte češtinu.
Pojem expresionismus vytvořil český historik
Poláci považují Čechy za svůj nejoblíbenější národ.
Pozdrav „čest práci“ vymyslel Baťa.
Pozdrav „nazdar” vznikl v roce 1851.
První „záchytka“ vznikla v Česku.
První Československá republika byla největším výrobcem a vývozcem zbraní na světě.
První rozhlasová hlasatelka byla Češka.
První železnice v kontinentální Evropě byla v Čechách?
Prvorepubliková armáda čítala během mobilizace na jeden milion mužů
Rumunsko se zastalo Českoslovenka v roce 1938 i 1968.
Škoda-Auto je třetí nejstarší automobilkou na světě.
Slavné „angličáky“ se inspirovaly krabičkami od sirek ze Sušice.
10