docčíslo 35. červen 2011 - Základní škola a Mateřská škola Čimelice
download 
Stížnost Transkript
číslo 35. červen 2011 - Základní škola a Mateřská škola Čimelice
Základní škola Čimelice Číslo 35 Červen 2011 1 Úvodem Červnové číslo Školního zpravodaje je posledním číslem v letošním školním roce a pevně doufám, ţe není posledním číslem v roce kalendářním. Pochopitelně se Obsah: všichni uţ těšíme na prázdniny, ale zvláště Reportáže z výletů my učitelé si uvědomujeme, ţe osm týdnů Str. 3 = Foto výlet do Písku Str. 4 = exkurze na skládku TKO, výlet 7. tř. Str. 5 = Komiks k výletu 7. tř. Str. 6 = Výlet 8. tř. Str. 6,7 = exkurze 8. a 9. tř. do Příbrami Str. 7 = Dětský den Str. 8 = Zájezd za Hurvínkem Str. 9 = Závěrečný výlet 9. tř. Str. 10-11 = Pionýr v technickém muzeu není v ţivotě lidském zase tak dlouhá doba a ţe jen co se rozloučíme a rozjedeme na tábory, dovolené a k babičkám a dědečkům, budeme uţ myslet na to, kolik zbývá do začátku dalšího školního roku. A do počátku nové práce, mimo jiné práce na novém čísle Školního zpravodaje. Těšme se tedy nejen na prázdniny, ale i na to, ţe se zase Sport sejdeme a budeme společně něco vytvářet. Str. 12 = Fotbalové jaro na ZŠ Čimelice Str. 13 = Turnaj v minifotbale, turnaj ve stolním tenise Str. 14 = Atletika Písek Str. 15 = Atletika Čimelice Str. 16 = Cesta kolem světa za sportem Str. 17 = Vybrali jsme ze sportu Školní zpravodaj, školu, komunitu, zkrátka něco, co má smysl a z čeho můţeme mít radost. Za redakci přeje hezké prázdniny Zajímavosti, rozhovory, tvorba, … Jana Kubátová *Pozn.: Značka ... Str. 18-19 = Anketa k návštěvě Prahy Str. 19 = Letní tábory Str. 20-21 = Rozlučkový rozhovor Str. 21-22 = Nightwish Str. 23 = Tip na CD Str. 24 = Víte, ţe… Str. 25 = Tip na film Str. 26 = Černá magie Str. 27 = Od učitele nejen pro učitele Str. 28 = Osmák Degu Str. 29 = Portal 2 Str. 30 = Rovnátka Str. 31 = Úvaha o nesmrtelnosti Str. 32 = Příběhy Nočního hlídače a Robinových zbojníků (část 5.) Str.33,34 = Rozhovor s M.Mikešem (judo) Str. 35 = Dopravní hřiště Str.36 = Úvaha o zrození a ţárlivosti kdekoliv v časopise znamená, že článek pokračuje na další straně. 2 Fotografický výlet do Písku Jak bývá zvykem, nejdříve jsme se všichni sešli na vlakovém nádraţí. Poté jsme čekali na vlak. Ten přijel a my jsme nasedli. A uţ jsme ujíţděli do Písku. Kdyţ jsme vystoupili na hlavním nádraţí, nejdříve jsme se vyfotili. Pak jsme pokračovali dál. Šli jsme parkem a fotili jsme vše, co nám přišlo do cesty. Poté jsme došli aţ ke kostelu na malém náměstí. Chvilku jsme čekali a pak přišel jeden pán, který nás vzal do kostela na vyhlídkovou exkurzi. Nejdříve nám ukázal kamenné srdce. Říkal, ţe ho tam vytvořili, protoţe přesně na to místo dopadl jeden muţ a zabil se. On totiţ skočil z kostela. Náš průvodce dovyprávěl a my jsme šli po točitých schodech aţ do místnosti, kterou se prošlo na vyhlídku. Bylo to úchvatné a byla to výška. Nakonec jsme sešli dolů po schodech a koupili jsme si pár talismanů. Venku jsme si to nasměrovali ke sladovně. Vešli jsme do sladovny a po schodech jsme se dostali do místnosti plné zábavy. Bylo tam vše o literatuře, kvízy, mohli jsme se tam dívat na televizi. Prošli jsme všemi místnostmi a vyšli ven. Na posilněnou jsme šli do pizzerie. Nakonec jsme se vrátili na vlakové nádraţí a jeli jsme domů. Kristýna Račanová Foto: Olga Vilímová 3 Výlet na skládku TKO Dne 18. dubna jsme se my ţáci 8. a 9. třídy sešli za sportovní halou v Čimelicích, od které jsme se měli autobusem nechat odvézt na skládku do Smrkovic. Někteří se těšili a někteří nechtěli do špinavého prostředí, kde se budou povalovat různé věci. Ve Smrkovicích se nás ujal jeden z vedoucích pracovníků skládky, viděli jsme spoustu strojů a jiné techniky, která uklízela obrovské kupy odpadků. Také jsme viděli tuny plastů, papíru a jiného odpadu, který byl slisován do kostek (např. plastové lahve). Nakonec jsme se šli podívat na obrovský prostor, kam se všechny odpady vyváţely. Takţe jsme viděli i popelářský vůz, který mohl ten den vyváţet popelnici třeba zrovna u nás. Ten, kdo viděl, jak se lidé pracující na skládce přehrabují v rukavicích vším tím odpadem, nejspíš si řekl:,,To se budu radši učit, neţ abych tady skončil.‘‘ Většina z nás uţ se těšila do Písku, kde jsme měli rozchod a kde nás poté někteří spoluţáci opustili. Kdyţ jsme nakonec my zbylí dojeli do Čimelic, řekli jsme si i mezi sebou, ţe bude asi lepší, kdyţ se budeme učit. S tím kaţdý souhlasil a pak uţ jsme šli raději domů. Vojtěch Mastný Výlet 7. třídy Náš výlet se uskutečnil 26. května. Z čimelického nádraţí jsme vyrazili směr nádraţí České Budějovice, odkud jsme se vydali do kina CineStar. Film Rio, který jsme si vybrali, se nám moc líbil. Poté jsme se přesunuli k náměstí, kde jsme dostali rozchod. Sraz měl být po hodině a půl u kašny. Mnozí z nás ale ke kašně dorazili dřív a někteří jedinci se pěkně zmáčeli. Paní učitelka se tomu naštěstí jen zasmála a po hlasování o dalším programu jsme šli do muzea. Tam jsme odpovídali na různé otázky, které pro nás připravili pracovníci muzea. Při zpáteční cestě k vlaku jsme se zastavili v McDonaldu, abychom potěšili svá bříška. Cesta do Čimelic trvala asi hodinu a čtvrt a moc jsme si ji uţili. Domů jsme se vrátili naplněni radostí z tohoto výletu, který se moc vydařil. Anna Kulasová, Monika Valová 4 5 Autor komiksu: Monika Valová Výlet 8. třídy do Prahy Ještě jako 7. třída jsme vyhráli den volna v soutěţi za úklid, a tak jsme se rozhodli uţit si ho v Praze. Nejdříve jsme se dohadovali kde, nakonec zvítězil velký aquapark v praţských Čestlicích. Jelikoţ nám p. uč. Zieglerová nabídla i moţnost navštívit VŠCHT ( Vysokou školu chemicko – technologickou), neváhali jsme a vzali jsme ji „všema deseti“. Vyrazili jsme 24. května 2011 v ranních hodinách autobusem. navštívili V Praze VŠCHT. jsme Ukázali nejdříve nám zdejší prostory, laboratoře, a dokonce i jeden menší pokus. vyčerpaní Nadšení, velkým ale mnoţstvím především informací jsme se vydali metrem do Čestlic. V aquaparku jsme strávili přes pět hodin na různých tobogánech a atrakcích. Nejvíce se nás zmocnil „trychtýř“ a divoká řeka, odkud jsme vycházeli celí potlučení. A kdyţ uţ nás to nebavilo, obsadili jsme velké mnoţství vířivek. Domů jsme přijeli kolem osmé hodiny večerní úplně „mrtví“. A není divu, ţe se nám druhý den vůbec nechtělo do školy. Maximálně jsme si to uţili a těšíme se na další výlet. Jana Kašparová A ještě exkurze do Příbrami Jelikoţ uţ se blíţí konec školního roku a jezdí se na hodně výletů, i my jsme naplánovali další. Tím „my“ se myslí ţáci 8. a 9. třídy, kteří jsme v pátek 27. května 2011 vyrazili do Příbrami. Cílem návštěvy bylo Hornické muzeum, důl Anna a Prokop, Ševčínský důl a Mineralogické muzeum. Do Příbrami jsme odjíţděli okolo půl deváté a zanedlouho jsme se jiţ procházeli Příbramí. Nakoukli jsme dokonce i pod zem, projeli jsme se podzemním vláčkem a poslechli si informace o zdejší těţbě stříbra a olověných rud. Domů jsme dorazili relativně brzo, kolem půl druhé, coţ mnozí z nás uvítali. Byl to hezký výlet a myslím, ţe jsme si z něj něco odvezli (minimálně kamínky jako suvenýry zakoupené v hornickém muzeu). ... Jana Kašparová 6 foto: Iva Jirušová a personál Hornického muzea Dětský den 3.6.2011 Kaţdý rok uspořádáme pro děti 1. stupně naší školy výjimečný den, plný her a soutěţí, které pro ně připravují ţáci 9. třídy. Letošní deváťáci byli super. Za vyhrané ţetony nakoupily děti v našem báječně zásobeném krámku vše, na co se srdce smálo. Však i celé dopoledne bylo báječné! ... Marcela Vejcharová foto M.Vejcharové na následující straně 7 Zájezd za Hurvínkem V sobotu 7. května vyjela naše šestnáctičlenná skupina do Prahy. Bylo krásné počasí. Sluníčko nás doprovázelo na kaţdém kroku. V pravé poledne jsme se sešli před obuví v Čimelicích a odjeli jsme směr Praha – Dejvice. Přesněji Dejvice 38. Tam totiţ sídlí nově zrekonstruované Divadlo S+H, tedy Divadlo Spejbla a Hurvínka. Jeli jsme na představení „Jak pan Spejbl prášil“. Pohádka vychází z příběhu barona Prášila. Dostali jsme se na sýrový ostrov, na mořskou bárku, do břicha velryby i na Měsíc, odkud nás přivezly měsíční včely. Divadlo bylo moc hezké. Všem dětem se moc líbilo. Na závěr ještě společnou fotografii před maxi loutkami Spejbla i Hurvínka. A odjezd směr Čimelice. Dalším představením, které bychom rádi viděli, bude „Hurvínek uţ zase zlobí.“ Pojeďte s námi, rádi Vás uvidíme! Terezka Maštalířová Foto: Š. Maštalířová 8 Závěrečný výlet 9.třídy do Mozolova Ve středu 18.5. kolem 6:30 hod se většina ţáků naší třídy shromáţdila na náměstí, kde na nás čekal pan učitel Linhart s autem, abychom si k němu naloţili zavazadla. Poté jsme nastoupili do autobusu, který nás dovezl do Milevska na hlavní nádraţí. Cesta probíhala celkem v klidu, protoţe většina z nás ještě dospávala brzké ranní vstávání. Kdyţ jsme dorazili do Milevska, šli jsme se jako první podívat na husitskou kapli, do které jsme se sice nedostali, ale alespoň jsme se před ní vyfotili. Po obhlédnutí milevského parku jsme vyrazili směrem ke klášteru premonstrátů. Zde nás prováděla velice příjemná paní, dokonce nás nechala vylézt na chatrnou věţ, kam nikoho nepouští. Ke konci prohlídky uţ nikdo moc nevnímal, protoţe všichni měli hlad a těšili se do pizzerie. Po tom, co se všichni najedli do sytosti, vyrazili jsme autobusem do Nadějkova, odkud jsme museli jít asi 5 km pěšky. Cesta v takovém vedru byla vyčerpávající, ale do mozolovského střediska dorazili všichni. Po ubytování nás čekaly míčové hry, povídání a posilovna. Navečer byli všichni u chatek a povídali si nebo něco hráli. Jediný problém nastal asi kolem 22:00, kdy Jíře Kůrků ,,začala být zima“ :D, ale protoţe ji všichni mají rádi, tak nakonec usínala pod horou peřin. Následující den kolem 8. hodiny ranní byl budíček, poté jsme si došli na snídani, umýt se a připravit se na orientační běh. Kolem půl desáté dorazili všichni na start a po desetiminutových intervalech vybíhali hoši jednotlivě a děvčata po dvojicích. Terén nám pan Linhart připravil vyčerpávající (kopřivy, klíšťata, příkré kopce…). Někteří z nás doběhli dokonce i 10 kilometrů mimo trať. Nakonec jsme ale kolem půl dvanácté všichni dorazili do cíle. Naobědvali jsme se a vyrazili na další míčové hry (stolní tenis, přehazovaná, badminton, nohejbal). Kdyţ byli všichni řádně unavení, holky připravily táborák a šlo se na opékání buřtů, kde jsme se všichni do sytosti najedli, popovídali si a někteří z nás zůstali u ohně do tří hodin do rána. Poslední den byl budíček v 8 hod ráno pro některé z nás zničující. Opět jsme se nasnídali a vyrazili si zahrát poslední hry na tomto výletu. Kolem 12. hodiny jsme vyšli do Nadějkova na autobus, který nás dovezl do Milevska. Oběd byl opět v pizzerii. Poté nás vezl autobus do Čimelic a posilněni posledními, ale krásnými záţitky rozešli jsme se všichni do svých domovů. Pro mě osobně to byl jeden z nejkrásnějších třídních výletů, kterých jsem se zúčastnil. Opravdu kaţdý z nás si to uţil, a také proto se mi bude po všech stýskat, aţ odsud odejdeme a tolik se neuvidíme. Bylo to krásných devět let, určitě na sebe budeme všichni vzpomínat jen v dobrém. Tímto bych se s Vámi všemi chtěl rozloučit, určitě se budeme stále vídat, sice ne tak často, ale přece. Přejeme Vám hodně úspěchů a vzpomínejte na nás prosím v dobrém. Karel Hrabě Foto: Vláďa Linhart 9 Něco málo z historie motorismu aneb postřeh z exkurze do Národního technického muzea Dnes jiţ historický motocykl značky Pionýr, jehoţ exemplář jsme mimo jiné měli moţnost vidět při návštěvě Národního technického muzea v Praze, se stal námětem následujícího rozhovoru, který připravili Karel Hrabě a Martin Nosek. Martin: Co si o tomto skoro zapomenutém stroji myslíš? Karel: Myslím si, ţe na dřívější dobu to byl velice rychlý a spolehlivý stroj. Mohl dosahovat rychlosti aţ 70 km/h a to na dobu kolem roku 1950 bylo hodně. Ale na dnešní dobu je zaostalý a pomalý. M: Jaké jsou jeho jízdní vlastnosti? K: Jízdní vlastnosti dnes především záleţí na technickém stavu, v jakém motocykl máte. Pokud v dobrém, tak je jízda plynulá, hlučná a ne moc pohodlná. Ale je krása na něm jet. M: Jaké má tento stroj klady a zápory? K: Především v dřívější době na něm lidé ţádné zápory nehledali. Patrně to byla špička ve své třídě motorek, ale na dnešní dobu je dost hlučný a pomalý. M: Myslíš si, že je dobré začít v 16 letech na tomto stroji jezdit? K: Záleţí na tom, jak se chováš k ostatním řidičů a k samotnému stroji. Pokud se o něj dobře staráš, nevytáčíš ho do vysokých otáček a neděláš na něm kravinky, jak to má dnešní mládeţ ve zvyku, tak nevadí, kdyţ na něm mladí jezdí. M: Já se tedy musím přiznat, že jsem jeden z těch, co prohánějí pionýry po okolí :-D. Myslíš si, že ten, kdo má v dnešní době pionýra v dobrém stavu, se může považovat za sběratele? K: Pokud máš stroj v dobrém optickém i technickém stavu, tak na dnešní dobu je to uţ sběratelský kousek. M: Je obtížné shánět náhradní díly na tyto stroje, když jsou obchody zaplavené náhradními díly na nejnovější typy motorek? K: Pokud znáš nějaký obchod, kde součástky na pionýra mají, tak to není obtíţné. Já znám jeden obchod s těmito věcmi, který je v Písku. Zde seţenu skoro kaţdý díl, co hledám. Ale stává se to obtíţnějším, protoţe jsou to dosti staré stroje a obchodům se nevyplácí prodávat a objednávat náhradní díly. ... 10 M: Je provoz náročný nebo drahý? K: Při ohledu na dnešní ceny benzínu je provoz někde v průměru. Sám nevím, kolik litrů si řekne pionýr na 100 km. Ale je to zastaralý stroj, takţe by to mohlo být tak kolem 8 L/100 km. Coţ se zdá být dost, ale některá auto to mají velmi podobně. Vlastě nic jiného na jeho provoz nepotřebujete. Občas promaţete pohyblivé části a můţete s ním najet dalších mnoho kilometrů. A kdyţ se vám něco rozbije, tak musíte koupit náhradní díl. Ceny náhradních dílů jsou různé. M: Je pionýr praktický? K: Praktický jako auto určitě není, ale jeho velkou výhodou je jednoduchost a to, ţe můţe jet po různých terénech - po silnici, písku, sněhu. Po polních cestách se s ním dá jet docela rychle. M: Myslíš si, že pionýra neboli slangově fichtla zná hodně lidí? K: Já si myslím, ţe ano, vţdyť to není tak dávno, co vyšel z módy. Ještě naši tatínkové na nich proţívali svá pubertální léta. A dost se toho dovíte i z televize, protoţe ve starších filmech se tyto stroje objevují. M: Kdyby se měly vrátit na trh nové modely pionýrů, měly by nějakou šanci se v dnešní době uchytit? Když je taková konkurence? K: To opravdu nevím, ale určitě by se našel někdo, kdo by si chtěl připomenout svá léta strávená na pionýru jeho koupí. M: Jak vidíš budoucnost pionýra? K: Myslím si, ţe jednou se stane opravdu historickým kouskem, který si zaslouţí své čestné místo v muzeích. Ale do té doby bude slouţit všem začátečníkům i těm, kterým se prostě líbí a oblíbili si ho jako já. M: Tak to s tebou můžu jenom souhlasit. Protože mým oblíbencem je taky a užívám si jízdy s ním. Až někde někdy uvidíte pionýra, tak mu složte poklonu, protože tento stroj si to opravdu zaslouží! www.motogrado.cz 11 Úspěšné fotbalové jaro na ZŠ Čimelice Mc Donalds´CUP 2011 Ve dnech 27. a 28. dubna 2011 se ţáci 1. stupně ZŠ Čimelice zúčastnili okresního finále v Mc Donalds´CUPU. Letos se konal jiţ 14. ročník tohoto fotbalového turnaje. Hrálo se na umělé trávě v areálu FC Písek ve dvou kategoriích (1.-3. třída a 4.-5.třída). V mladší kategorii obsadili ţáci poslední – 10. místo. Jejich starším kolegům se turnaj vydařil a po 5 zápasech ve skupině postoupili do finále se ziskem 15 bodů a skórem 11:0. Ve finále skončilo utkání v základní hrací době 0:0 a na penalty jsme bohuţel prohráli. Konečné 2. místo je velkým úspěchem ţáků ZŠ Čimelice a navázáním na 1. místo z roku 2009 a 2. místo z loňského ročníku! Fotbalový turnaj o pohár starosty města Mirotice Ve čtvrtek 12.5. 2011 se v Miroticích na fotbalovém hřišti „Bahnice“ uskutečnil 2. ročník fotbalového turnaje o pohár starosty města Mirotice. Turnaj byl vypsán pro tři věkové kategorie (1.-3.třída, 4.-5.třída a 6.-9.třída). Hrálo se na polovině velkého fotbalového hřiště v počtu 7+1. V kaţdé kategorii se zúčastnila 4 druţstva – pořádající ZŠ Mirotice, dále ZŠ Mirovice, ZŠ Čimelice a ZŠ Chraštice. Hrálo se systémem kaţdý s kaţdým. Ţáci ZŠ Čimelice dosáhli ve všech kategoriích velmi dobrých výsledků. V nejmladší kategorii 1.-3. třída obsadili 2. místo a ve zbylých dvou kategoriích první místa!!! Vláďa Linhart Foto: Olga Vilímová 12 Turnaj v minifotbale Ve středu 20. 4. 2011 se konalo v Milevsku na umělé trávě okresní finále v minifotbale ţáků 7., 8. a 9. tříd. Finálového turnaje se zúčastnilo 8 škol (ZŠ Chyšky, ZŠ Sepekov, ZŠ Kovářov, ZŠ Čimelice, ZŠ Bernartice, Gymnázium Milevsko, 1.ZŠ Milevsko a 2.ZŠ Milevsko) a hrálo se ve dvou skupinách. Čimeličtí porazili ve skupině Gymnázium Milevsko 2:1, 1.ZŠ Milevsko 1:0 a remízovali se Sepekovem 1:1! V semifinále porazili Bernartice 2:1 a postoupili do finále, ve kterém prohráli po boji se Sepekovem 2:0 a obsadili krásné 2. místo! Tým hrál ve sloţení: Karel Hrabě, David Pšeničný, Jakub Vařenka, Martin Nosek, Jan Bystřický, Ondřej Bernatík, Vojtěch Mastný a Martin Kaššák. Turnaj ve stolním tenise Ve čtvrtek 14. 4. 2011 se konal v Miroticích turnaj ve stolním tenise o pohár ředitele ZŠ Mirotice. Kromě pořádající ZŠ Mirotice se turnaje zúčastnily další tři školy (ZŠ Čimelice, ZŠ Chraštice a ZŠ Mirovice). V rámci celého turnaje se hrál turnaj smíšených druţstev a turnaj jednotlivců. Turnaj smíšených druţstev byl rozdělen na 2 kategorie (ţáci a ţákyně 5.-7. tříd a 8.-9. tříd), turnaj jednotlivců se hrál bez rozdílu věku a pohlaví. Čimelickým ţákům se turnaj velice vydařil! Smíšené druţstvo starších ţáků ve sloţení Kristýna Ţahourová, David Pšeničný, Martin Nosek a Jan Vašek obsadilo 1.místo! Druţstvo mladších ţáků ve sloţení Monika Valová, Lukáš Vala a Jan Kuchta skončilo také na 1. místě! V turnaji jednotlivců vybojoval David Pšeničný 1.místo a Jan Vašek 2.místo! Vláďa Linhart Foto: Olga Vilímová 13 Atletické závody pro žáky a žákyně z I. stupně základních škol Ve středu 25.6.2011 se jiţ podruhé konaly na nově zrekonstruovaném atletickém stadionu v Písku atletické závody pro ţáky a ţákyně z I. stupně základních škol. Z naší školy se jich zúčastnilo 17 vybraných atletů. Mohli závodit v krásném prostředí a letos nám vyšlo i perfektní počasí. Na místo jsme dorazili vlakem, na stadionu uţ nás čekala pí. učitelka Andrea Zelenková. Naše výprava byla stejně úspěšná jako ta loňská a medaile si odvezlo pět čimelických závodníků. Z první třídy byl úspěšný Martin Štrouchal, který vybojoval stříbrnou medaili v hodu kriketovým míčkem. Mezi druháky si také stříbro odvezl David Račan za běh na 60m. Krásný výkon předvedl Martin Vašek ze čtvrté třídy, který si pro stříbro doběhl v běhu na 600 m. Nejlépe si vedli reprezentanti z páté třídy. Lucka Počtová byla třetí nejrychlejší v běhu na 60 m a odvezla si bronzovou medaili. Jakub Klimeš posledním pokusem skočil svůj osobní rekord 422 cm a ve své kategorii vyhrál! Celkem naši závodníci získali 144 bodů a obsadili pěkné sedmé místo mezi jedenácti zúčastněnými školami. Na závěr bych chtěla moc pochválit všechny naše závodníky za velikou snahu podat co nejlepší výkon a tím úspěšně reprezentovat ZŠ Čimelice. Iva Jirušová Foto: Iva Jirušová 14 Závody pro malé atlety z I.stupně na dráze v Čimelicích Ve čtvrtek 27. května 2011 proběhly na dráze v Čimelicích další atletické závody pro malé atlety z prvního stupně. Tentokrát se jich zúčastnilo 80 závodníků ze čtyř škol (kromě nás ještě závodníci z Mirovic, Mirotic a Chraštic). Všechny děti soutěţily ve čtyřech disciplínách (skok daleký, hod kriketovým míčkem, sprint a běh vytrvalý) a kaţdá disciplína byla hodnocena zvlášť. Počasí nám přálo. O malé závodníky i hladký průběh závodů se výborně starali nejen zúčastnění učitelé, ale i naši deváťáci. Pomáhali s plným nasazením a určitě si zaslouţí velkou pochvalu! A jak dopadly celkové výsledky? Pro naši školu nepochybně výborně! Z pěti kategorií jsme vyhráli tři. Mezi prvňáky zvítězil Martin Štrouchal, mezi třeťáky Filip Chylík a mezi páťáky Jakub Klimeš. Naše děti mnohokrát vystupovaly na stupně vítězů, aby si převzaly keramické medaile, diplomy a věcné odměny (fixy, bločky, sladkosti) za potlesku přihlíţejících diváků. Absolutními vítězi těchto závodů se stali MARTIN ŠTROUCHAL a FILIP CHYLíK. Martin Štrouchal vyhrál skok daleký, hod kriketovým míčkem a běh na 300 m, jen ve sprintu obsadil třetí místo. Filip Chylík byl stejně úspěšný - první ve sprintu a ve skoku dalekém a druhý v běhu vytrvalém a hodu kriketovým míčkem. Všichni účastníci se snaţili o své nejlepší výkony a navzájem si fandili. Věřím, ţe na den plný atletiky budou rádi vzpomínat! Iva Jirušová Foto: Iva Jirušová 15 Cesta kolem světa za sportem Wimbledon Poslední díl seriálu Cesta kolem světa za sportem ve školním roce 2010/2011 věnujeme tenisu. Přesněji řečeno tenisovému mistrovství na trávnících. Toto mistrovství je nejstarší a nejslavnější turnaj v tenisovém světě. Koná se kaţdý rok v červnu nebo červenci, je to třetí grandslamový turnaj sezóny. Odehrává se na travnatých kurtech All England Clubu, sídlícím na londýnském předměstí Wimbledon. Typické pro Wimbledon je anglické proměnlivé počasí. Jeden den můţe svítit slunce, ale další tři dny můţe jen propršet. Wimbledon si zakládá také na tradicích a své historii. Dokonce i šatny jsou dodnes dřevěné a zcela původní. První ročník se odehrál uţ v roce 1877. Ţeny na něm hrají od roku 1884, ve stejném roce se také začala hrát muţská čtyřhra. V roce 1913 byla přidána čtyřhra ţen a smíšená čtyřhra. Na současném místě se hraje od roku 1922. Od roku 2007 tu byl zaveden systém „jestřábí oko“ – kontrola míčku a zjišťování „in“ nebo „out“ a počítačová animace doteku míčku na povrch dvorce. Nejvíce titulů získali: muţi - Pete Sampras (7x), ţeny - Martina Navrátilová (9x) Pohár a mísa pro vítěze turnaje ve dvouhře Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Wimbledon_(tenis) Připravil David Pšeničný 16 Vybrali jsme ze sportu: A bronz je doma „Jsem zas nabitý láskou k hokeji,“ přiznal Hadamczik Unavený, ale s medailí, kterou si můţe připnout k dvěma uţ vybojovaným. Bronz z olympiády 2006 a stříbro ze světového šampionátu v témţe roce. V neděli do sbírky získal třetí velký kov - bronz z Bratislavy z mistrovství světa. Osm výher a jediná poráţka v semifinále rozhodla, ţe čeští hokejisté s trenérem Aloisem Hadamczikem slaví třetí místo. „Jsem zas nabitý láskou k hokeji. Je to záţitek, kdyţ se i výborní hráči z NHL radují v kabině,“ byl spokojený kouč po výhře 7:4 nad Ruskem. „Je to úleva. Po tom, co jsme předváděli. Kdybychom nedovezli medaili, byl bych hodně zklamaný. Muţstvo od prvního zápasu předvádělo výborné výkony. Pro český hokej to je dobrá vizitka po loňském prvním místě a letošním třetím,“ zhodnotil dvoutýdenní maratón Hadamczik. Čeští hráči prohráli jediný duel, ale ten rozhodl, ţe zlato z Německa na Slovensku neobhájí. V semifinále se radovalo Švédsko a šlo do finále. „Sehráli jsme těţká utkání a vyhráli jsme těţká utkání. Jen jednou jsme prohráli za celé mistrovství a nemohli jsme hrát o zlato. To mě mrzí nejvíc,“ přiznal český trenér nepovedený duel. „Poděkoval jsem klukům, ţe můţu s takovou partou vynikajících hráčů pracovat. Tým se uţ utvářel v Brně a tady se dotvořil. Šel za svým cílem. Věděl, co chtěl. K utkání se Švédy uţ se nemá cenu vyjadřovat... tak dopadl pátek třináctého. Byli jsme z toho hodně smutní. Ale řekli jsme si, ţe hrajeme za výsledky a český národ a chceme fanoušky uspokojit medailí,“ pověděl spokojený Hadamczik. Přesto české muţstvo hrálo předposlední utkání na šampionátu. To o třetí příčku. Poslední tečka byla letos bez Česka, patřila severu Evropy. „Mrzí mě to hodně a asi dlouho bude. Samozřejmě jsme spokojení s partou lidí i s předvedenou hrou. V ţádném utkání jsme nebyli horší, jen jednu třetinu se Švédskem. K maximální spokojenosti scházel zápas se Švédy,“ připomněl Hadamczik bolístku ze slovenského turnaje. Připravil K. Hrabě, zdroj: www.sport.cz 17 Anketa Jak asi každý ví, v dubnu se někteří z nás zúčastnili výletu do Prahy, kde jsme navštívili technické muzeum a Národní divadlo. Pro toto číslo zpravodaje jsme vyzpovídaly pár zúčastněných žáků. 1. Byli jste spokojeni s tímto výletem? Honza Kuchta: Ano. Lucie Vlasáková: Ano, líbil se mi. Tereza Maštalířová: Ano. Aneta Vacková: Ano, moc se mi líbil. Pepa Biskup: Ano, byl jsem spokojený. 2. Zvolili byste příště jinou dopravu? Honza: Ne, autobus je v pohodě. Lucka: Ne, bylo to fajn. Terka: Ne. Aneta: Ne, vyhovovalo mi to. Pepa: Ne, ale někdy bychom se mohli po Praze přemístit metrem. 3. Co vás nejvíce zaujalo v technickém muzeu? Honza: Líbila se mi všechna ta auta. Lucka: Také auta. Terka: Auta . Aneta: Lokomotiva. Pepa: Celkově na mě muzeum působilo opravdu dobře. 4. Jaké další muzeum byste chtěli navštívit? Honza: Prehistorické muzeum. Lucka: Asi Národní muzeum. Terka: Národní muzeum. Aneta: Nějaké muzeum, kde se zabývají zvířaty Pepa: Také Národní muzeum 5. Líbilo se vám divadelní představení? Honza: Ano, bylo to zajímavé… Lucka: Ano, líbilo se mi. Terka: Ano, bylo to zajímavé Aneta: Ano. Pepa: Ano, bylo to hezké. 6. Jaké představení byste nejradši zhlédli příště? Honza: Tarzan Lucka: Nějaký muzikál. Terka: Ráda bych shlédla hru Kat Midlář. Aneta: Popelka, moţná. Pepa: Líbil by se mi Vodník. ... 18 7. Jaké divado byste příště chtěli navštívit? Honza: Znovu Národní. Lucka: Hybernia. Terka: Divadlo Karlín. Aneta: Asi znovu Národní divadlo. Pepa: Stavovské divadlo 8. Co byste na tomto výletu změnili? Honza: Nic, výlet se mi moc líbil. Lucka: Nic, líbilo se mi to. Terka: Také nic, bylo to fajn. Aneta: Nic, uţila jsem si to. Pepa : Nic, byl to hezký výlet. Děkujeme všem za jejich odpovědi a hlavně akčním učitelům, kteří pro nás tento výlet zařídili. Doufáme, že se za pár měsíců znovu dočkáme tak hezkého výletu, jako byl tento. A. Kulasová, M.Valová Letní tábory aneb jak si užít prázdniny Léto se pomalu ale jistě blíţí a je tu čas vybrat si nějaký ten tábor. V dnešní době uţ máme štěstí, protoţe máme opravdu z čeho vybírat. Od skautských táborů aţ po výtvarné, taneční, koňské či tábory počítačové! V poslední době jsou velmi populární i tábory sportovní, fotbalové, vodácké či florbalové. Záleţí pouze na kaţdém z nás, co ho baví. Zajímalo mě, kam jezdíte na tábory třeba vy, proč a zda jezdíte na tento tábor pravidelně. Kdyţ jsem prošla celou školu, nejčastější odpověď byla tábor skautský. Zjistila jsem, ţe na škole máme spoustu skautů, kteří tráví začátek léta na skautském táboře Lísek. Většina z nich tam jezdí kaţdý rok. A proč vlastně? Je tam zábava, sportují, bojí se, hrají různé hry a ještě spousty věcí. Takţe tímto gratuluji paní učitelce Filipové, protoţe na škole jsem nenašla populárnější tábor! Další populární jihočeské tábory jsou např. Nový Řadov – prázdniny na maximum, tábory Varvaţov a spousta dalších. Takţe pokud ještě nemáte vybraný tábor na léto, tak běţte rychle nějaký najít, protoţe počet míst uţ se zmenšuje a za chvíli je tu léto. Hodně štěstí při volbě tábora a uţijte si léto! Jana Kašparová ml. 19 Foto: Vláďa Linhart Rozlučkový rozhovor s paní učitelkou Ivou Jirušovou připravila za devátou třídu Lucie Tesková Jste třídní učitelka deváté třídy. Bude se vám po nich stýskat? Stýskat určitě! Proţili jsme přece společně 4 roky ţivota nejen ve škole, ale také mimo ni, na různých sportovních soutěţích, na lyţařském kurzu na Zadově, na výletech do Prahy, do Průhonic a Aquaparku v Čestlicích, do Českého Krumlova a právě minulý týden jsme se vrátili z posledního výletu do Mozolova. Další společné záţitky máme z exkurzí a divadelních představení. Za tu dobu se z nich staly slečny a mladíci a mě přibylo zase pár zkušeností. Je ve vaší třídě někdo, koho nemáte ráda a naopak? Mám ráda všechny své deváťáky! A pokud se stane, ţe se na někoho ve třídě přece jen trochu zlobím, dělám to jenom pro jeho dobro! Jakou budete mít od září třídu a těšíte se na ni? Mou novou třídou budou současní páťáci. Vím, ţe jsou tam chytré děti, šikovní sportovci a dobrý kolektiv. Uţ se na ně moc těším 20 Učíte přírodopis, keramiku, výtvarnou a tělesnou výchovu. Co vás baví nejvíc? Já mám to veliké štěstí, ţe učím své nejoblíbenější předměty. Odmalička jsem sportovala (gymnastika, atletika, tenis, fotbal,….), chodila do přírody, malovala si a v osmnácti letech se zamilovala do práce v keramické dílně Čím jsem chtěla být jako malá? Ve 3. třídě jsem v kině viděla film „Tři oříšky pro Popelku“. Moc se mi líbil a od té chvíle jsem se chtěla stát veterinářkou, abych si mohla také koupit koně a starat se o něj. To byl můj velký sen Vždy jste toužila po povolání učitelky? Povolání učitelky mi připadalo vţdy sympatické, ale uvaţovala jsem i o jiných. Nejprve jsem vystudovala Zemědělskou univerzitu a ţivila se jako agronom. Aţ později jsem vystudovala pedagogiku. Baví vás vaše práce? Ráda pracuji s dětmi a ráda učím své oblíbené předměty. Také všem svým letošním deváťákům moc přeju, aby byli v ţivotě hodně šťastní a aby si našli to správné místo, které je bude bavit a naplňovat! ... Nightwish www.wallpaperweb.org Skupinu Nightwish, pocházející z finského městečka Kitee, zaloţil roku 1996 klávesák a skladatel Tuomas Holopainen s vizí tvořit vlastní hudbu, ne se pouze podílet na projektech a počinech ostatních kapel. Napsal píseň "Nightwish", poţádal o spolupráci své dva přátele, zpěvačku Tarju Turunen a kytaristu Emppu Vuorinena, a v této sestavě nahráli téhoţ roku třískladbové demo, pojmenované po první písni jednoduše "Nightwish". Kapele uţ potom nikdy nikdo jinak neřekl, takţe si nakonec nechali tento název i jako jméno kapely. Co se hudebního stylu týče, jejich hudba by se dala označit jako symfonický metal, ale kapela sama o sobě tvrdí: "Hrajeme melodický heavy-metal." Rok po svém zaloţení dostávají Nightwish smlouvu se známým finským labelem Spinefarm Records a přibírají do kapely bubeníka Jukku Nevalainenaa. V roce 1998 se ke kapele přidal baskytarista Sami Vänskä, Tuomasův dlouholetý přítel. Samiho po pár letech nahradil Marco Hietala. Namísto Tarji, která byla nakonec (r. 2005) z kapely vyhozena, byla v květnu 2007 oznámena nová zpěvačka, Švédka Anette Olzon. 21 ... AMARANTH Baptized with a perfect name The doubting one by heart Alone without himself War between him and the day Need someone to blame In the end, little he can do alone You believe but what you see? You receive but what you give? Caress the one, the never-fading rain in your heart - the tears of snow-white sorrow Caress the one, the hiding amaranth In a land of the daybreak Apart from the wandering pack In this brief flight of time we reach For the ones, whoever dare You believe but what you see? You receive but what you give? Caress the one, the never-fading rain in your heart - the tears of snow-white sorrow Caress the one, the hiding amaranth In a land of the daybreak Reaching, searching for something untouched Hearing voices of the never-fading calling Caress the one, the never-fading rain in your heart - the tears of snow-white sorrow Caress the one, the hiding amaranth In a land of the daybreak music-movie.blog.cz 22 Připravila Tereza Směšná zdroj: cs.wikipedia.org Tip na CD Další doporučení pro fanoušky hudby! Avril Lavigne totiţ vydává své čtvrté album se jménem Goodbye Lullaby, na kterém pracovala tři roky a myslím, ţe je na albu její úsilí doopravdy poznat. Na jejím prvním albu jsme mohli slyšet písničky o rebelství a neposlušných holkách, Avril se ale změnila a její písně jsou více vyspělé. Všechny tři předešlé CD doporučuji také, ale toto nové, které vyšlo sedmého března a k nám se dostalo o pár týdnů později, asi nejvíce. Můţeme zde najít osmnáct písní plus DVD, na kterém je zachyceno natáčení CD-čka. No, tak co jiného popřát neţ PŘÍJEMNÝ POSLECH! :) Monika Valová Výroky slavných „Průměrný učitel vypráví. Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Nejlepší učitel inspiruje.“ Artemus Ward „Ti nejchytřejší ţáci ve škole nejsou těmi, kterým se daří v ţivotě.“ Paul Arden „Učit se znamená objevovat to, co uţ víš. Konat znamená demonstrovat, ţe to víš. Učit druhé znamená připomínat jim, ţe to vědí stejně dobře jako ty. Všichni jste zároveň ţáci, praktikanti a učitelé.“ Richard Bach Zdroj: citaty.net, vybrala J.Kašparová 23 Víte, že… Největším ţralokem na světě je ţralok velrybí, který můţe dorůst aţ 17 metrů. Přestoţe má 15 000 malých zubů, člověk se ho nemusí bát, protoţe ţralok velrybí se ţiví planktonem a malými rybami. Lidské tělo je tvořeno zhruba 72% vodou. Nejdéle ţijícím leguánem byl leguán modravý jménem Godzilla, který se doţil asi 69 let. Rozhledna Obora v praţské zoologické zahradě je kopií bývalé rozhledny na jizerskohorském Smrku. Hlíva ústřičná příznivě ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi, zvyšuje odolnost proti infekcím a tvorbu červených krvinek mimo kostní dřeň. Hlíva je také jednou z mála „masoţravých“ hub. Její mycelium dokáţe otrávit a zabít organismy ze skupiny hlístic. V Austrálii byly objeveny nory dinosaurů, vyhrabané před 110 miliony let. Pomáhaly jim přeţít ztíţené klimatické podmínky tehdejší polární zimy. Nejdelší motocykl na světě, Čechie-Böhmerland, se vyráběl v Čechách. Letiště Cheb je nejstarším letištěm v Česku. Metro v New Yorku je největší sítí podzemní dráhy na světě. Prvním letadlem, které překonalo nonstop letem Atlantik ve směru východ-západ, byla v roce 1919 britská vzducholoď R 34. Florbal se začal hrát roku 1986 poprvé ve Švédsku. Švédové byli jako jediní od roku 1991 do roku 2008, kteří vyhráli Mistrovství světa. V krvi úhoře se nachází jed, jehoţ otrava připomíná zmijí kousnutí. V českých zemích je tis červený dlouhověkým druhem stromu, který se můţe doţít i přes 1000 let. Pštros má na kaţdé končetině pouze 2 prsty. Nejvíce mistrovství světa elitní skupiny absolvoval náš Jaroslav Holík. Startoval čtrnáctkrát. Nejvíce titulů v české extralize vyhrál tým HC Vsetín, který má 6. titulů. Připravil Jan Vašek Zdroj: cs.wikipedia.org 24 Máma mezi marťany Pro toto číslo Školního zpravodaje jsem si pro vás připravila tip na film „Máma mezi marťany“. Film se v kinech objevil v letošním roce a jeho režisérem je Simon Wells. Film vypráví o devítiletém chlapci jménem Milo. „Vynes smetí, sněz tu brokolici…“ a tak dále – to jsou častá slova jeho maminky. Ale Milo uţ toho má aţ po krk, na co vlastně maminku potřebuje? Právě to zjistí, kdyţ jeho mámu odnesou marťani, kteří jí chtějí sebrat její vlastnosti, aby je mohli pouţít pro své robo mámy. Avšak Milovi se podaří vniknout na vesmírnou loď, ve které je unášena jeho maminka. Poté se dostane na jinou planetu, do obrovského areálu, kde marťani pobývají, tedy lépe řečeno marťanky, protoţe marťani muţského pohlaví jsou ihned jako malí vyhazováni na podzemní „skládku“. V podzemí ţije také jeden člověk, který se jmenuje Gribble. Gribble se dostal na cizí planetu v podstatě stejně jako Milo, marťani mu totiţ také ukradli mámu. Ve filmu vystupuje i rebelská marťanka Ki, která Milovi dost pomůţe, ale v čem? Co se stane s marťany? Podaří se Milovi zachránit jeho maminku, nebo zůstane na neznámé planetě jako Gribble? Tak to uţ si budete muset zjistit sami. Já sama jsem tenhle film viděla v kině a moc se mi líbil! Myslím si, ţe naráţí na to, ţe si někteří lidé nejen svých maminek, ale všeobecně rodičů vůbec neváţí a vlastně ani neví, co všechno pro ně rodiče dělají a kolik je to stojí úsilí. A hlavně proto není tento film (i přesto, ţe je kreslený) jen pro malé děti, ale pro všechny diváky jakékoli věkové kategorie. Všem rozhodně doporučuji! Anna Kulasová www.jiraskovodivadlo.cz www.gacinema.cz 25 Černá magie Termín „černá magie“ je patrně odvozen z perského slova, které znamená moc nebo velikost, podobně v latině magnus znamená velký, v řečtině megas je mocný, v sanskrtu maha znamená moc. Jejím základem, jak si mnozí myslí, není ubliţování, zaklínání, proklínání a očarovávání, ale čistě a pouze vyuţívání energie získané jejím uţitím pro své potřeby. V bílé magii je jakýkoli magický úkon pouţit pro změnu či získání energie třetí straně, bez nároku na získání jakékoli energie pro sebe. V černé magii je tomu právě naopak. Pojmy jako „zlá, negativní, špatná“ jsou tedy zavádějící termíny a vznikly jen proto, ţe v této magii je prioritou získat co nejvíce energie pro sebe. Ale neznamená to, ţe tuto energii nelze předat někomu jinému. Příklad: K černé magii nepostradatelně patří rituály, invokace, „kouzlení“. Jedním z nejlepších příkladů černé magie je s trochou nadsázky tzv. Kniha Abramelinova, která má základ v Kabale a ukazuje právě, jak získat osobního anděla ku prospěchu svému. Učí nás, jak ovládnout démony a jak správně zacházet s kabalistickými čtverci. Přičemţ v celé knize je stále dokola zmiňováno, ţe zájmem není škodit, pouze získat energii pro sebe. Přesto se dá kniha řadit do černé magie. Zákony: V černé magii, ač se to nezdá, platí také zákony. Jedním a tím nejdůleţitějším, který by měl kaţdý mít na paměti, je zákon „akce a reakce“. Nikdo by se neměl divit, ţe pokud vyvolá nějakou energii, bude mu tato energie vrácena a v dostatečné míře posílena, ať jiţ bude záporná nebo kladná. Praktikování: Pokud jiţ někdo chce začít praktikovat černou magii, měl by si uvědomit, ţe tato magie není nic neškodného. Kaţdý, kdo chce začít praktikovat, by si měl uvědomit několik faktů: Měl by být vyrovnaný sám se sebou. (Být vnitřně silný.) Být k sobě upřímný a nepouštět se do magických operací, které jsou nad jeho rámec moţností. Uvědomit si, ţe cokoli udělám, vrátí se mi posíleno. Být si vědom toho, ţe černá magie nemá hranice a je velmi těţké rozeznat hranice přechodu z pozitivního k negativnímu. Připravila: Anna Klímová Zdroj : http://world-of-magic-super.blog.cz/0604/cerna-magie Zdroje obrázků: www.katardaniel.cz, falcon.blog.cz 26 Od učitele nejen pro učitele Tentokrát o zdravení „Dobrý den.“ A „ahoj“ těm, se kterými si tykám. Kdyţ jsem přemýšlela, jaké téma se ještě dotýká nejen mě osobně, ale i školy a nás všech, přišel mi na mysl fenomén zvaný „zdravení“. Pro závěrečné číslo školního roku myslím téma dostatečně závaţné. Budeme se totiţ potkávat i o prázdninách a mimo školu. Budeme se také zdravit? Kdyţ jsem byla malá, netuším, kolik mi tehdy bylo, sdělila mi maminka, ţe si na mě stěţovala naše paní sousedka. Ţe ji nezdravím. Nemůţu dnes říct, do jaké míry byla ta stíţnost oprávněná, myslím si, ţe kdyţ jsem ji potkala tváří v tvář („face to face“), určitě jsem ji pozdravila. Ale na zahradě jsem na ni nejspíš nepokřikovala… Moţná jsem si v té době ţila tak trochu ve svém světě. (Moţná v něm tak trochu ţiju dodnes.) Se zdravením ve škole je to jiné. Někoho potkáte mockrát za den a uţ si ani nepamatujete, zda jste se dnes pozdravili, nebo ještě ne. Někdo se řídí heslem „pozdrav radši třikrát neţ vůbec“, někdo nechce být vlezlý a opakovat se. Někdo vám při odchodu ze školy řekne „dobrý den“ místo „na shledanou“. Nic proti tomu, třeba vám ten dobrý den (tedy jeho zbytek) skutečně přeje, ale shledat uţ se s vámi radši nechce. Horší je, kdyţ pak své ţáky potkáte mimo školu, oni dobře vědí, kdo jste, ale protoţe třeba zrovna jedete na kole, tváří se, ţe jedete tak rychle (zvláště do kopce…), ţe vás ani pozdravit nestačili. Nebo míjíte cestou na tenisový kurt u ping-pongového stolu za školou tři kluky, ale protoţe momentálně učíte jen jednoho z nich, pozdraví vás jen ten jeden… Já se tomu nedivím, viděla jsem Svěrákovy Vratné lahve a dobře vím, ţe kdyţ uţ je neučím, nebudou mě přece zdravit. Vyrostla jsem ve městě a moţná je to tam se zdravením jednodušší. Zdraví se jen lidé, kteří se znají. Kdyţ potkáte ve městě někoho, koho znáte, a nechcete se mu zrovna vyhnout, je přirozené pozdravit ho. Na vesnici se zpravidla vyţaduje zdravit všechny. Protoţe oni vás třeba znají, i kdyţ vy je neznáte. Protoţe je slušnost zdravit starší. Vrstevníci si ale říkají „ahoj, nazdar a čau“ a co pak říkat někomu, kdo je tady „náplava“ a do školy jste s ním nechodili. „Ahoj“ říct nemůţete (jen kdyţ jste dobří známí) a „dobrý den“ se vám tak nějak nezdá. Tak radši mlčíte a „náplava“ taky, protoţe se nechce vnucovat. Zbývá snad omluvit se všem, které jsem kdy nepozdravila. Buď jsem je nepoznala, nebo neznala, nebo nevnímala (zkrátka byla jsem mimo), nebo jsem se nechtěla vnucovat. Pravda je, ţe třebaţe v Čimelicích ţiju 17 let, spoustu lidí tady ještě pořád neznám. Ty starší a zvláště ţeny se snaţím zdravit, ale třeba někoho mylně pokládám za mladšího, neţ jsem sama. Coţ vám vlastně musí lichotit. 27 Jana Kubátová Domácí mazlíček - Osmák degu Osmák degu se doţívá věku 7 aţ 12 let, měří kolem 15 cm a váţí přibliţně 200g. Má hnědou srst s černým melírem. Je velmi aktivní, proto nečekejte, ţe se s vámi bude hodiny mazlit. Rád skáče a běhá, takţe je vhodné mu nařezat větve stromů a koupit kolečko. Nejlepší je pořídit osmákovi akvárium, nebo klec z pletiva, protoţe ţeleznou klec rád kouše, a to by vás mohlo rušit. Osmák myslí i na svou hygienu, a tak je vhodné mu jednou nebo dvakrát měsíčně (podle potřeby) dát mističku s pískem, aby se v ní mohl vykoupat. Také si musí brousit drápky a zoubky, takţe mu kupte minerální kámen. Osmák má rád mrkvičku, zelí, jablíčko, tvrdé pečivo, větve i s listy ovocných stromů a mlíčí (můţete ho vzít na zahradu do ohrádky a on se napase sám). Vodu musí mít osmák stále k dispozici, do akvária se hodí skleněné kapačky s přísavkami, ale dejte ji dostatečně vysoko, aby ji nestrhl, ale tak, aby se mohl napít, nebo mu pořiďte mističku (v mističce musíte ale vodu měnit častěji, protoţe ji osmák snadno zasype hoblinami). Měly byste mu pořídit pelíšek (stačí mu dát do akvária hadříky a on uţ se zabydlí). Osmák není agresivní a kouše jen v případě, ţe je ohroţen, takţe kdyţ není ještě dostatečně ochočen, natáhněte k němu ruku a počkejte, aţ si na ní sám vyleze, pak se můţete třeba mazlit. Opatrně na jeho ocásek, mohl by se mu utrhnout a nový mu uţ nenaroste. Osmák je vhodný do kaţdé domácnosti. Text a foto: Gábina Vinklerová 28 Portal 2 Dlouho očekávaná hra konečně, 19. dubna 2011, byla vydána. Získala již spoustu ocenění a je i považována za nejlepší hru roku 2011. Nejdřív trochu k historii. Portal 1 vznikl jako malý projekt nováčků z Valve a byl vydán v roce 2007. Nebyl zamýšlen jako úspěšná hra, přesto se z něj stal velký hit a to nejspíše proto, ţe šlo o velmi originální nápad. Portal 2 se odehrává spousty let po ději prvního dílu. Hrajete stále za Chell, testovací subjekt portálové zbraně, díky které můţete vytvořit portály ve zdech a procházet jimi, ve vědeckých laboratořích Aperture Science. Probouzíte se v pokoji, kde trávíte spousty dnů a let v umělém spánku. Probudí vás aţ robot Wheasly, s kterým se pokusíte z laboratoří utéct. Bohuţel útěk nevyjde, místo toho probudíte GLaDOS (centrální počítač, který se vás v minulém díle pokusil neúspěšně zabít). GLaDOS vám nic nezapomněla, ale je ochotna vše hodit za hlavu a pokračovat v testování. Portal 2 se zlepšila hlavně v prostředí. Jiţ si nebudete po pár hodinách hraní myslet, ţe je to stále to samé. Navštívíte hned několik prostředí, jako např. testovací komory zarostlé zelení nebo původní Aperture. Bylo přidáno i několik nových funkcí, jako vystřelovací plošiny, světelné mosty nebo lasery, bez kterých nelze dokončit úkol. O něco se zlepšila i grafika. Bohuţel, velmi krátká herní doba zůstala. Hru jsem dokončil přibliţně za 8 hodin. Ale naštěstí byla přidána kooperativní hra po internetu, kde hrajete za dva testovací roboty a musíte si vzájemně pomáhat. Ţánr Vydavatel Datum vydání Akční, Dobrodruţné Valve 19. dubna 2011 OS: Windows 7 / Vista / XP Procesor: 3.0 GHz P4, Dual Core 2.0 nebo AMD64X2 Paměť RAM: 1GB XP / 2GB Vista Volné místo na HDD: Nejméně 7.6 GB Grafická karta: 128MB s podporou pro DirectX 9 a Pixel Shader 2.0b Klady: COOP multiplayer Nové prvky Lepší příběh Několik prostředí Originalita Zápory: Krátká herní doba Velice časté načítání http://www.blackwaterops.net Připravil Martin Funda Mé hodnocení: 95/100 29 Rovnátka Nosit v dnešní době rovnátka je už běžné. Jsou dva nejrozšířenější druhy rovnátek: 1) Fixní – se skládají z tzv. kamínku, drátků a na posledních zubech jsou krouţky, které drţí drátek pevně, jak má být. Pro úplnou a správnou funkci rovnátek jsou potřeba také tzv. gumičky, které se mění nejčastěji jedenkrát Hvezdy.blog.cz do měsíce. Barvy gumiček si vybíráte sami. Barev je opravdu spoustu - od průhledných přes barevné aţ třeba i k černým gumičkám. Jednou za cca 3 měsíce se mění i drátek. Někteří lidé si myslí, ţe se s fixními rovnátky šišlá, ale není to pravda. Jediné, co se musí dělat, kdyţ máte fixní rovnátka, je následující: po kaţdém jídle čistit zuby, nejíst moc tvrdé věci a jídlo, které vám doktoři zakáţou (nejčastěji karamel, gumoví medvídci a podobně). Na fixní rovnátka jsou speciální kartáčky. 2) Sundavací – narozdíl od fixních rovnátek mají spoustu nevýhod: šišlání, slintání apod. Sundavací rovnátka proto nejčastěji nosíte pouze na noc. Fixní jsou jen na zubech, avšak sundavací i na patře. Se sundavacími rovnátky se nesmí jíst. A jsou nepraktická. Připravila Monika Vicherková Orbitqa.blog.cz 30 Úvaha o nesmrtelnosti Nedávno jsem našla v kuchyni na stole leţet maminčin časopis, na kterém mě hned zaujal nadpis: Můţeme být nesmrtelní! Článek jsem si přečetla a jeho obsah bych shrnula asi takto: vědci k nesmrtelnosti nejsou o nic blíţ, neţ byli kdy předtím. Do časopisu napsali ale spoustu zajímavých věcí. Vlastně jsem se dozvěděla, ţe vědci uţ dnes berou jako něco nepředstavitelného, ţe člověk zemře. Ţe je zločin, pokud umíráme a dá se tomu zabránit. Jenomţe otázka také je, jestli se tomu opravdu zabránit dá. Je okolo toho hrozně moc otázek. Mě osobně myšlenka o tom, ţe bych se druhý den uţ neměla probudit, upřímně děsí, ale pomyšlení na nesmrtelnost také. Vţdyť jaký by potom měl ţivot smysl? Museli bychom mít nespočetně cílů, abychom mohli postupovat v ţivotě pořád kupředu, aby nás bavil. A kdyţ cíle dojdou, co bychom celý ţivot dělali? To, co jsme se naučili, dál zdokonalovali? A co kdyţ bychom se v tom zdokonalili maximálně? Vyuţívat toho? A mělo by smysl mít děti? Proč taky, ani bychom se na tu malou planetu nevešli. Jen nechápu, ţe se v časopise řeší nesmrtelnost, kdyţ ani nevíme, proč stárneme. Přece kvůli čemu naše ţivoty končí? Poslední dobou hodně kvůli hlouposti za volantem, ale hlavně kvůli stáří. Vědci momentálně zkoumají, proč člověk stárne. Proč se tělo časem opotřebuje, proč se prostě nezasekne v jednom stádiu a nezůstane v něm. Proč vůbec musíjednou přijít konec. No, jak můj děda říká, všechno, co jednou začne, musí jednou i skončit. Já beru smrt jako samozřejmost, pokud přijde ve stáří a poté, co jsme stihli vykonat vše podstatné, co jsme si přáli. Ostatně si myslím, ţe většina lidí to jako samozřejmost bere také, a šokovalo mě, jak někteří lidé o smrti přemýšlejí. Podle mého názoru jsou na světě lidé od toho, aby si svůj ţivot uţili naplno, a potom si uţívali moţná další ţivot neznámo kde. A tím chci taky říct, ţe kdyţ člověk věří v posmrtný ţivot, ať uţ podle budhismu, nebo podle křesťanství, smrt tak těţká být nemusí. Můţete věřit, ţe budete pokračovat v jiném člověku, nebo ţe budete ţít v nebeském blahobytu, pokud ovšem bude vaše svědomí čisté . Myslím tedy, ţe na další krůček k nesmrtelnosti si ještě řadu let počkáme. Je jenom na nás, jestli budeme čekat kaţdým dnem na smrt, nebo jestli si budeme kaţdý den uţívat naplno. Nikdo neví, co po smrti následuje, a kaţdý o tom má jiné představy. Ale kdo ví? Třeba se za několik let potkáme v podobě mouchy. Monika Valová 31 Nové příběhy Nočního hlídače a Robinových zbojníků ze Sherwoodského lesa (četba na pokračování) V. část Rozhodl se, ţe dojde za Šerifem a poví mu, kdo je Noční hlídač. Měl by to ale udělat? Udělá správně? A co kdyţ se to zbojníci dozvědí a pak ho zabijí? Rozhodně to udělá. Vojáků je víc neţ nějakých dvacet podělaných zbojníků. Zajde za šerifem a poví mu vše o Nočním hlídači. Ještě neţ došel za Šerifem, poradil se s Allanem. Tak se vydává vstříc problémům. Rozhodla se, ţe jako Noční hlídač vykrade Šerifovi pokladnu. Domluvila se s Jaq a ta jí pomůţe. Pomůţe jí zmizet. Snad se jim to povede... Will má Jaq rád a Jaq Willa, a proto si říkali všechno. Nejprve s Marianiným nápadem nesouhlasil, ale poté ustoupil. Od Marian dostal úkol. Má za úkol zadrţet Robina, aby se nedozvěděl co Marian plánuje. Marian, Jaq i William Scarletovi bylo nadevše jasné, ţe dříve nebo později se to Robin dozví. Jen si přáli, aby nepřišel také do šerifovy pokladny. Tohle musel Noční hlídač s Jaq zvládnout sám... Měly přijít na jiné myšlenky. Rozhodl se. Půjde se podívat do Nottinghamu na chudé. Ale ještě předtím se staví pro peníze v šerifově pokladně. Kdyţ chce kaţdé rodině dát váček s penězi, budou mít dost peněz na měsíc. Pak jim donese další a další, dokud ten tupý Šerif nevymyslí něco inteligentního, aby ho chytil, a pokud moţno to, aby slavný psanec Robin Hood zůstal ve vězení. Will se snaţil Robina všelijak zadrţet, ale bylo to marné. Ten jako další z psanců, má svou hlavu a tou se řídí. A teď i Scarlet bude muset vymyslet narychlo nějaký plán, aby byl rychleji neţ Robin v Nottinghamu a mohl Marian s Jaq varovat. Bylo ale pozdě. Robin si vzal Marianina koně a vydal se vstříc Šerifovým vojákům. Dělá to hlavně proto, ţe ti chudí opravdu potřebují pomoc. Hladce s Jaq proklouzly do pokladny. Oblékly si oblečení omráčených vojáků. Kdyţ vlezly do pokladny, Jaq se nestačila divit. Tolik peněz v ţivotě neviděla, a proto jí udělá radost, kdyţ se tyhle peníze dostanou k chudým. Jenţe ani Jaq, ani Marian netuší, ţe za chvíli budou mít návštěvu. Epilog Marianiným problémem zůstávala tvrdohlavost a jejím snem je ţít v Sherwoodu. Robin stále bojuje za dobro. Stále doufá, ţe se král vrátí. Šerifova moc se den ode dne zvětšuje. Uţ mu zbývá jen kousek ke královskému trůnu… Lucie Tesková 32 Šťastná sedmička oddílu judo v Čimelicích V září 2011 tomu bude 7 let, co judistický oddíl AC Čimelice zahájil svou činnost v místní sportovní hale. Při té příležitosti jsme požádali o rozhovor trenéra 2. třídy Miloslava Mikeše, držitele černého pásu v judo, bývalého vrcholového závodníka, mistra republiky v kategorii M-3 (90 kg) a sportovce tělem i duší. Jak vzpomínáte na své judistické začátky? Jako dítě z vesnice jsme měl ke sportu blízko. Jakmile skončila škola, uţ jsme s kamarády hráli fotbal, dokud pro nás nepřijel autobus. Doma jsme se moc neohřáli a uţ jsme zase běhali venku, dokud nás nezahnaly povinnosti. Ne jako dnes, kdy rodiče přemlouvají děti, aby šly ven a alespoň na chvilku vypnuly počítač. Uţ jako malému se mi líbily krom fotbalu a hokeje i bojové sporty, box, zápas, karate, kung-fu, judo… V té době to byly pro děti z vesnice nedostupné sporty. Změna nastala aţ příchodem na školu v Písku, kde jsem začal trénovat v RH Písek pod vedením Standy Kopeckého. Pro judo jsem se nadchl a od samého začátku tvrdě a poctivě trénoval. Během krátké doby (4,5 roku) jsem se díky dobrým výsledkům ze závodů stal nejlepším sportovcem okresu Písek a probojoval se do střediska armádního sportu (tzv. Dukla) do Vyškova na Moravě, kde jsem strávil 2 roky povinné vojenské sluţby. Za Duklu jsem trénoval a zápasil v nejkvalitnějších juniorských turnajích jednotlivců, za druţstvo B - jihomoravský přebor a za druţstvo A - československou judistickou ligu muţů, tj. nejvyšší soutěţ v republice. To byl pro nás mladíky opravdu mazec! Hned při prvním startu v lize jsem si zlomil čtyři ţebra. První vítězství v lize přišla aţ ke konci vojny, kdy nadějnou sportovní budoucnost zhatil úraz ramene. Judo bylo prý Unescem doporučeno jako vhodný tělovýchovný systém, který kompletně a optimálně rozvíjí duševní a tělesné zdraví, jako téměř žádný jiný sport. Čím si to vysvětlujete? V judu se snaţíme vychovávat nejen dobré sportovce, ale i učit slušnému chování, sebeovládání, snášenlivosti v kolektivu, trpělivosti, soustředěnosti a překonávání sebe sama. Spousta dětí má v sobě nutkání poměřovat sílu a prát se s ostatními, díky pravidelným tréninkům judo dochází k vyloučení nadbytečné energie, které má dnešní počítačová generace dost a dost. pro děti opačného charakteru má judo účinek posilující, a to ve vybudování zdravého sebevědomí. Jak vznikla myšlenka založit oddíl judo v Čimelicích? Zrodila se přibliţně před osmi lety. Trénoval jsem mladé judisty v oddílu Budoclub Písek. V té době celý oddíl přecházel pod sportovní klub policie, kde měl k dispozici zcela nové tatami (speciální ţíněnka), a tak se naskytla příleţitost vyuţít starší tatami k tréninkům 33 juda na venkově a dopřát tak dětem, co pro nás bylo dříve nedosaţitelné. Po několika jednáních se Čimelice ukázaly jako nejvhodnější lokalita, jak svou polohou, tak i zázemím ve sportovní hale. Od samého začátku náš nově vznikající oddíl podporoval Jan Račan, vynikající sportovec a trenér. Jako zastupitel pro nás vyjednal i finanční podporu od obce. Jak funguje oddíl v současné době? Judisty kaţdoročně rozdělujeme na nováčky a pokročilé. Ve skupině pokročilých jsou ţáci, kteří uţ mají za sebou základy juda, někteří na závodech úspěšně soutěţí. Kaţdým rokem do této skupiny přibývají noví judisté. Na konci roku někteří z nich skládají zkoušky z technické vyspělosti a obratnosti. Důleţité je, ţe úplní začátečníci nebrzdí vývoj těchto ţáků a naopak, nováčci, díky tomuto rozdělení, mají dostatek klidu na učení a poznávání nového sportu. V čimelické hale trénujeme 2x týdně, také zde pořádáme různé soutěţe, závody a soustředění. S nadějnými závodníky jezdíme ještě 1x aţ 2x týdně do tělocvičny sportovního klubu Policie Písek. Zde jako trenér vedu skupinu dorostenců, starších ţáků a dospělých. Talentovaní závodníci jsou dále vysíláni komisí trenérů do výběru Jihočeského kraje a do regionálního výběru ţactva za jihozápad. Tyto kempy jsou vedeny reprezentačními trenéry mládeţe a odborníky na republikové úrovni. Díky těmto srazům dosahují jihočeští judisté vynikajících výsledků na celorepublikové a mezinárodní úrovni. Jsem moc rád, ţe také náš mladý oddíl AC Čimelice má v těchto výběrech zastoupení díky judistce Kristýně Račanové. Týna byla letos nominována na Olympiádu mládeţe do Olomouce a na reprezentační soustředění do Teplic. Věřím, ţe jejího příkladu budou následovat i další judisté, kteří v AC Čimelice jiţ trénují. Skupinu judistů, kteří se zúčastňují závodů, tvoří přibliţně 23 závodníků z Čimelic, Mirovic, Mirotic, Orlíka a okolí. Naši mladí závodníci přiváţejí spoustu medailí a ocenění z turnajů a soutěţí. Další velmi početná skupina provozuje judo jako sport, při kterém si rozvíjí pohyblivost, obratnost, fyzickou a psychickou zdatnost, sebeobranu, nebo jako doplňkový sport k jinému sportu. Děkujeme za rozhovor a přejeme judistickému oddílu v Čimelicích spoustu dalších úspěchů i nadějných sportovců. redakce Školního zpravodaje 34 Dopravní hřiště Dobře měsíc jsme se těšili na návštěvu dopravního hříště v Písku. Tentokrát nás neodvezl autobus, jeli jsme sami a vlakem. Paní učitelka Vejcharová vyjednala vše potřebné a den „D“ nastal. Sešli jsme se 2. června ráno u školy se zásobníky plnými jídla, pití i dobrot. Protoţe paní učitelka Jirušová omarodila, jela s námi paní Štědronská (byla moc prima). Vyrazili jsme na nádraţí, cestou přibrali Vendy a chvíli čekali na vlak. Zajímavé, mnozí z nás jeli vlakem jen asi jednou, nebo uţ dlouho ne. Z ampliónu se ozvalo hlášení, nasedli jsme a jeli. Paní učitelka kupovala hromadnou jízdenku a pan průvodčí zapomněl zastavit vlak ve Smetanově Lhotě. Připadalo nám vše jako malé dobrodruţství. Ještě chvilku jsme se svezli, vystoupili na zastávce v Písku a pochodovali směr dopravní hřiště. Tam nás přivítal pan vedoucí, posilnili jsme se a počkali, aţ dokončí svoji lekci mateřská školka z Ostrovců. Nastal náš čas. Nejprve jsme absolvovali teoretickou část a poté praktickou přímo v terénu. Mnozí z nás se těšili, někteří měli obavy, jak zvládnou jízdu podle pravidel. Nejvíce nás potěšilo, ţe byla jízdní kola pro všechny z nás. Hodinu a půl jsme byli účastníky silničního provozu. Paní učitelka, paní Štědronká a ti, kteří porušili pravidla a byli na chvíli vyloučeni, dělali chodce. Pan vedoucí byl přísný, ţádnou chybu neodpustil, ale vyplatilo se. Na závěr nás pochválil a řekl, ţe jistě budeme o prázdninách jezdit bezpečně. Vyhrazený čas uběhl velmi rychle, rozloučili jsme se a šlapali opět na nádraţí. Pár zastávek a v cílové stanici vystupování. Někteří odcházeli domů přímo z nádraţí, některé dovedla paní učitelka do druţiny a ke škole. Počasí nám přálo, bylo přímo stvořené pro cestování. Výlet se vydařil, všem se velmi líbil a mnozí projevili přání jet příští rok znovu. Uvidíme …! 35 Ţáci 4. třídy Úvaha zebry o zrození a žárlivosti Jak vlastně začal můj ţivot? Samozřejmě jako u kaţdého. Hrdě můţu říct, ţe jsem se svého porodu zúčastnila, ale moc si z toho bohuţel nepamatuji. Ale moje mamka říká, ţe podle ošetřovatelů jsem byla to nekrásnější děťátko, co tady v zoo měli. A jakmile mamka řekne to „nejkrásnější děťátko“, hned si vzpomenu na útrţky po mém narození. Nějaké rozmazané tváře, co mě utírají, snaţí se mě dostat na nohy a blábolí něco v tom smyslu: „Něší díáko…“ No, teď, kdyţ uţ jsem větší, jsem si domyslela, ţe to „něší díáko“ by mohlo být „nejkrásnější díťátko“, ale tenkrát mi to nějak nedocházelo. Bohuţel teď uţ nejkrásnější děťátko nejsem, protoţe se tady v naší zoo narodilo spoustu dalších nejkrásnějších děťátek, a já, jakoţto uţ „velké díťátko“ jsem v postraní a závistivě se koukám, jak všichni opěvují další a další děťátka. Jedinou mojí útěchou je, ţe na ty další narozené zebry taky v mém věku zapomenou. Ale vlastně nemám jenom jednu útěchu! Ještě by tu jedna byla. Byla jsem první narozené „díťátko“ svého druhu v naší zoo, takţe jsem byla to nejopěvovanější díťátko ze všech… Nebo ne? No, a kdyţ se na to tak podíváte, musíte uznat, ţe úvahy zebry ve věku tří let (v lidském věku třináct, myslím) se moc neliší od uvaţování lidských mláďat, co mají mladší sourozence. Já sice ţádné sourozence nemám, ale narození sourozence je úplně to samé, jako narození dalšího hříbátka u nás v zoo. A podle vlastní zkušenosti můţu říct, ţe kaţdý starší sourozenec musí růst ţárlivostí, kdyţ se den co den k mladšímu sourozenci přistupuje se slovy: „Pojď sem, ty můj andílku,“ a vás uţ všichni berou jako puberťáka, který ničemu nerozumí. Ale stejně, i kdyţ se k mladšímu sourozenci takto přistupuje, myslím, ţe kaţdý rodič má pro kaţdé dítě v srdci stejné místo… A to je to nejdůleţitější. Vaše Kačenka Za redakci: K. Račanová, M. Funda, A. Kulasová, T. Směšná, M. Valová, M. Vicherková, G. Vinklerová, L. Fialová, N. Janešová, J. Kašparová ml., A. Klímová, V. Mastný, J. Vašek, K. Hrabě, D. Pšeničný, L. Tesková, J. Kubátová, J. Kubát Autor titulní strany: Monika Štětinová Děkujeme všem, kteří se 36 podíleli na tomto čísle.
