Měsíční světelné signály

Měsíční světelné signály
PrimaLuna ProLogue Eight / ProLogue Premium
Durob Audio je jedním z méně známých producentů audio přístrojů.
Neznamená to však, že patří mezi nováčky.
Zakladatel a majitel firmy-Herman van den Dungen-vyrostl na obchodě s high-endem.
Vzděláním elektronik, se již od roku 1975, pod křídly Durob Audio, zabýval distribucí
známých značek na území Beneluxu. Při té příležitosti samozřejmě analyzoval projekty
nejlepších zařízení ze své nabídky. A protože „nikdo není dokonalý“, začal přemýšlet o
vlastních produktech.
W roce 1998 van den Dungen pod křídly AH!, uvedl na trh několik CD přehrávačů, rovněž
lampových. Většinou se jednalo o modifikované výrobky firem Philips a Marantz, jejichž
zvuk však převyšoval modely firemní. Přestože se tato zařízení setkala s kladnými recenzemi
odborného tisku, existovala na trhu v tomto období taková konkurence, že obchodně prorazit
na „široké vody“, se jim nepodařilo.
Nejcennějším ziskem z tohoto období byly však pro šéfa Durob Audio získané známosti.
Ty přinesly své ovoce při dalším projektu. Protože van den Dungen fandil lampovým
přístrojům, rozhodl se nabídnout Holanďanům vzorně provedené, technicky vyspělé a
zvukově výborně znějící zesilovače, finančně dostupné středně zámožným audiofilům.
V roce 2003 založil další firmu s italsky znějícím názvem PrimaLuna. K němu se váže
zajímavá historka. Zde je verze samotného zakladatele: PrimaLuna italsky znamená První
Měsíc. Můj děda se jmenoval Herman, jako první v rodině. Babička, aristokratická dáma
z malé holandské vesničky, dala svému muži přezdívku „Maantje“, což znamená Malý Měsíc.
Obyvatelé ze vsi přezdívku přijali i když ji poněkud překroutili a začali ho nazývat „Maontje“
van den Dungen. Můj otec se jmenoval Cor, pro lidi z vesnice však byl „Corem od Maontje
van den Dungen“…. atd. Tady je odpověď na otázku, proč jsem se rozhodl dát své firmě
název První Měsíc a proč má takové logo.
Herman van den Dungen samozřejmě neměl v úmyslu projektovat ani skládat všechny
zesilovače sám, osobně, protože v tom případě by do konce života nevylezl z garáže. Ke
spolupráci přizval amerického distributora high-endu, nějakého Kevina Deala, který je za
oceánem nazýván „lampovým guru“. Deal již dříve pomáhal Hermanovi s přehrávačem AH!
Njoe Tjoeb, a nyní, po staré známosti, vyprojektoval pro něho první lampový zesilovač –
Model ONE. Zbývalo najít výrobce, a tady se zakladatel Durob Audio obrátil na dalšího
odborníka – Dominique Clenet, šéfovou oddělení exportu firmy Jadis (jedna ze značek
distribuovaných van den Dungenem v Beneluxu). Nevím, jaké před ní zahrál divadlo, ale paní
managerka kouzlu obratného Holanďana podlehla a opustila teplé místečko v zaběhlé
francouzské firmě.
A protože byla skutečnou pokladnicí vědomostí o Dálném Východu ( jedním z jejich koníčků
je výuka jazyka mandarínů), van den Dungen jí pověřil vyhledáním vhodné továrny v Číně,
která by byla schopna splnit jeho náročné záměry. Nalézt takovou hotovou továrnu, schopnou
ujmout se produkce zařízení s natolik rigorózní technologií, nebylo lehké. Nakonec však
skončilo úspěchem. Dominique Clenet navštívila mnoho předem vytipovaných závodů a
rozhodla se nakonec pro jeden z nejmodernějších v Shenzhenu, vyrábějící mimo jiné
zesilovače značky Spark. Brzy se ukázalo, že kvalita zvuku i provedení modelu Prologue
ONE je naprosto srovnatelná s dražšími zesilovači renomovaných firem, a tak holandské
„zesáčky“ mizely s pultů prodejců jak „čerstvé housky“. Herman van den Dungen konečně
začal v noci klidně spát.
Holanďan samozřejmě nebyl prvním, kdo se dal na „hedvábnou cestu“. V současnosti mnoho
producentů vyrábí v Číně proto, aby ušetřili náklady a mohli nabídnout přístroje cenově
konkurenceschopné. Těch, kteří kladou takový důraz na kvalitu provedení jako PrimaLuna, je
však pouze několik. Na okraj ještě dodám, že Herman van den Dungen nabízí pod názvem
Mystére malinko levnější a jednodušší lampové zesilovače, dostupné rovněž v Polsku.
Protože Kevin Deal nepřicházel z dalšími projekty, zverboval van den Dungen ke spolupráci
jiného schopného konstruktéra, Marcela Croese, do té doby šéfa výzkumo-rozvojového
oddělení firmy Goldmud. Croese samozřejmě ze dne na den nerezignoval na post u
švýcarského výrobce high-endu ve prospěch holanďana, ale protože se již delší dobu znali a
Marcel dříve projektoval jeden z přehrávačů AH!, nakonec souhlasil. Všechna zařízení
PrimaLuny po modelu ONE, jsou již jeho dílem. Kevin Deal se posléze začal zabývat
distribucí zesilovačů PrimaLuna v USA. Dominique Clenet i nadále koordinuje činnost mezi
Holandskem a Čínou. Život firmy by pravděpodobně běžel svým tempem, nebýt tlaku
distributorů na rozšíření nabídky. Tak se v roce 2007 objevil první CD přehrávač Prologue
EIGHT, který vzbudil uznání dosavadních uživatelů zesilovačů PrimaLuna. Osmička se
ukázala být natolik vydařenou, že donedávna byla jediným zdrojem zvuku v nabídce
PrimaLuna. A co je nutno zdůraznit, za tři roky působení na trhu vůbec nezestárla.
Stavba
Zařízení produkovaná pod jednou značkou, jsou obvykle sobě podobná. Totéž platí v případě
PrimaLuny. Přestože pocházejí z XXI století, šíří kolem sebe zvláštní kouzlo belle epoque.
Málokterá lampová zařízení vypadají avantgardně, ale kousky z Nizozemska přesně pasují
k obrazům Alfonse Muchy a lampičkám Luise Comforta Tiffanyho.
Přehrávač ProLogue Eight
Popravdě, při provozu zařízení s odkrytými lampami, by nikdo s plným vědomím nepodléhal
riziku, kdyby PrimaLuna nevypadla natolik solidně. Kdyby se Herman van den Dungen
projevil jako patriot a celou produkci lokalizoval někam do Evropy, za podobnou úroveň
provedení bychom zaplatili dvakrát více.
Místo obvyklého blyštivého povrchu, má přehrávač naprosto kompaktní tvar a povrchovou
úpravu. Skříň je vyrobena z 2mm silného ocelového plechu, k ní je přišroubována ozdobná
čelní deska. Ta je vyříznuta z 10mm silné hliníkové desky a delikátně upravena kartáčováním,
což osvobozuje majitele od neustálého odstraňování otisků prstů. Skříň je pokryta pěti
vrstvami laku, před nanesením každé další vrstvy ručně leštěného. Čelo CD mechaniky je
rovněž vyříznuto z hliníku, podobně jako čtyři ovládací tlačítka. Nepříliš elegantní síťový
vypínač putoval na boční stěnu přístroje, díky čemu čelo zůstalo vysoce elegantní.
Těsně za předním panelem se nacházejí výstupní elektronky: dva páry dvojitých triod
12AU7/12AX7, napájených rovněž elektronkami – dvěma 5AR4, pro každý kanál jednou.
Všechny jsou osazeny v keramických paticích s otvory pro větrání. Na skleněných baňkách
vidíme logo PrimaLuny, ale jistě se domýšlíte, kde jsou vyrobeny. Stoupenci lamp milují své
přístroje mimo jiné pro jejich nenapodobitelné osvětlení, jež vydávají. S ohledem na předpisy
platné v EU, bylo nutné použít ochranný kryt. Jeho demontáž je naštěstí rychlejší, než
přečtení této věty.
V napájecí části pracují dva transformátory. Jeden dodává energii lampám, druhý ostatním
obvodům. Doplňují je dva mohutné kondenzátory Nichicon, posazené vedle lamp 5AR4.
Pohled na zadní panel potvrzuje pozitivní dojmy z dosavadního popisu přehrávače. Použity
jsou robustní, šroubované terminály RCA a stejně solidní je i koaxiální digitální výstup,
doplněný toslinkem. Pokud byste se chtěli podívat dovnitř přístroje, museli byste ho otočit
vzhůru nohama. Pokud to však není nutné, raději neexperimentujte. Stačí chvilka
nepozornosti a elektronky i s paticemi jsou navždy ztraceny.
Elektronika je rozmístěna na jedné desce plošných spojů a kabelové propojky jsou
zredukovány na minimum. Transport s optikou Sony je umístěn v ocelové kleci, upevněné
k horní stěně přístroje. Před vnějšími vlivy ho chrání celý systém amortizátorů. Obvody řídící
mechaniku a dekodující signál z nosičů CD, pocházejí z dílny firmy Philips. Dekodovaný
proud informací následně prochází upsamplerem Burr Brown SRC4192, kde dochází
k navýšení frekvence na 24 bitt/192 kHz. Pak nastupuje 24-bittový převodník C/A Burr
Brown PCM1792. Čtyři operační obvody NE5534 plní roli konvertoru I/U. Za příplatek je lze
vyměnit za lepší, zajišťující nižší šum a rychlejší nárůst signálu. Překonvertovaný signál pak
putuje do elektronek a následně delšími kabely k výstupním terminálům.
Jako zákusek na konec přidejme unikátní řešení, které je autorským počinem Marcela Croese
a nese název SuperTubeClock. Závisí na použití lampy v úloze oscilátoru (miniaturní triody
z ruských vojenských zásob). Je to natolik zaskakující řešení, protože hlavně od taktovacích
hodin je vymáhána co nejvyšší preciznost a minimum šumů, což právě lampy ne vždy mohou
zaručit. Konstruktér to vysvětluje tak, že frekvenci oscilátoru určuje výlučně quarz, ale jeho
přesnost, mající vliv na samotný jitter, je závislá na vlastním šumu aktivního elementu. Pokud
vezmeme v úvahu to, že do hry zasahuje pouze úzké pásmo (0-40kHz), je elektronka schopná
zajistit nižší úroveň šumu než kterýkoli tranzistor. V důsledku toho získáváme velmi přesné
hodiny, charakterizující se nízkým jitterem užitečného signálu a zajišťující lepší dynamiku i
detailnost.
Zesilovač ProLogue Premium
Při vizuálním pohledu Premium zapadá do stereotypu lampových zesilovačů. Na čelní stěně
najdeme pouze dva regulátory – potenciometr a přepínač vstupů. Síťový vypínač je, podobně
jako v přehrávači, umístěn na levé boční stěně skříně. Na pravém boku najdeme podobný,
dvoupolohový přepínač, sloužící k volbě nastavení biasu, v závislosti na tom, který typ
výkonových elektronek máme osazen. Uprostřed čelního panelu trůní barevná dioda,
signalizující připravenost zesilovače k provozu, nad ní je senzor dálkového ovládání.
Zesilovač je vybaven rovněž tzv.“měkkým startem“. Skříň je, podobně jako u CD přehrávače,
vyrobena ze silných ocelových plechů a pokryta několika vrstvami ručně leštěného laku.
Čelní panel opět tvoří 10mm silná deska z kartáčovaného hliníku.
Elektronky nesou logo PrimaLuny. V předzesilovači najdeme 4 x 12AU7, osazení výkonové
části nám však poskytuje určitou volnost. Ve standardním nastavení obdržíme 4 pentody
EL34, ale výrobce umožňuje je zastoupit tetrodami KT88, samozřejmě za doplatek. Ve
druhém případě pak výstupní výkon vzroste s 35 na 40 watt na kanál. Nic rovněž nebrání
tomu, abychom experimentovali s elektronkami z jiných zdrojů. O kalibraci dbá autorský
obvod PrimaLuny s názvem Adaptive AutoBias, který nepřetržitě monitoruje práci
zesilovače. Vedle patice každé lampy je umístěna červená dioda, signalizující případnou
nutnost výměny. Všechny baňky trůní v porcelánových paticích s ventilačními otvory a
správné chlazení dodatečně zajišťují mezery ve dně skříně. Zesilovač stojí na poměrně
vysokých nožkách, s přístupem vzduchu tedy problémy nebudou. Elektronky chrání klec,
stejně snadno odnímatelná jako u přehrávače.
V zadní části, pod hranatým plechovým krytem, je uložen toroidní napájecí transformátor a
dva výstupní trafa, vše chráněno několika dalšími firemními obvody. Pokud by došlo
k přehřátí napájecího transformátoru, obvod PTP automaticky odpojí napájení a umožní
vychladnutí zesilovače. Následně se vyresetuje do výchozího stavu. Naproti tomu OTP ve
spolupráci s pojistkami chrání výstupní transformátory před následky vzniklými poškozením
elektronky nebo omylem uživatele.
Pohled na zadní panel musí nadchnout každého uživatele. Vysoce kvalitní vstupní terminály
oplývající zlatem a originální jsou i repro-terminály WBT (žádné čínské klony), s odbočkami
na 4 a 8 ohm, jež jsou schopny pojmout všechny typy koncovek reproduktorových kabelů.
Zesilovač je vybaven čtyřmi linkovými vstupy RCA a vstupem Home Theater, který směruje
signál přímo do koncového zesilovače a umožňuje včlenit PrimaLunu do vícekanálové
domácí instalace. Těžko si to dovedu představit, ale když to jde…. Vstup Home Theater bude
zřejmě častěji využíván k připojení klasického předzesilovače nebo přehrávače vybaveného
regulací hlasitosti.
Po otočení přístroje na „záda“ a uvolnění několika šroubů se naskýtá pohled, při kterém
zaplesá srdce každého milovníka lamp. Na centrálně umístěném plošném spoji najdeme
obvody autobiasu, všechny ostatní spoje jsou provedeny technikou „point to point“ a panuje
zde vzorný pořádek. Kabely jsou taženy ve svazcích a tam, kde bylo potřeba, jsou ohnuty do
pravých úhlů. Letování je vzorné, takže nedostatky bychom museli hledat „při svíčce“.
V napájecí části poutají pozornost dva mohutné elektrolyty Nichicon, uložené těsně za deskou
autobiasu. Za regulaci hlasitosti odpovídá Alps Blue Velvet řízený motorem. Přepínání vstupů
zajišťuje Takamisawa.
Zesilovač, stejně jako CD přehrávač , je vybaven dálkovým ovládačem. Oba jsou vyrobeny
z těžkých hliníkových odlitků a samostatně by stály nemalý groš. Oba dokážou měnit hlasitost
zesilovače a spouštět desky CD, což umožňuje omezit množství „dálkačů“k obsluze jednoho
systému.
Sečteno a podtrženo, dávno jsem se nesetkal s tak smysluplně investovanými penězi.
Konfigurace
Zesilovač nabízí v základní verzi 35 W na kanál. Pro posluchače navyklé na tranzistory to
není mnoho, ale příznivci lamp ví svoje. Samozřejmě připojení k soustavám s nízkou citlivostí
by bylo školáckou chybou, na druhé straně však není potřeba sahat po exotických hornách.
Shodou okolností jsem měl po ruce podlahové Cabasse Iroise 3 s udávanou citlivostí na
úrovni 92 dB. To bohatě stačilo. Systém byl propojen kabely MIT a QED, proud ze sítě vedly
převody Neel. Přehrávač i zesilovač stanuly na těžkém stolku s pláty kamene, soustavy byly
od podlahy izolovány 3cm silnými žulovými deskami.
Poslechové dojmy
Výrobce doporučuje u nových zařízení dobu zahoření alespoň 100 hodin. Nemusí v té době
nutně reprodukovat hudbu, stačí když budou zapnuty. Přizpůsobil jsem se těmto radám, ale
měl jsem obavy z obvyklého specifického zápachu, doprovázejícího obvykle vypalování
různých substancí použitých při montáži. Nic se však nedělo, oba komponenty, přestože
přímo z továrny, prakticky ničím nedávaly o sobě znát, což uvítali ostatní členové
domácnosti.
Ve skutečnosti jsem i v době zahořování měnil nosiče v přehrávači, ale formální test jsem
zahájil až poslechem klasiky. Okamžitě jsem zaregistroval hladký, téměř hedvábný charakter
vysokých tónů. Žádné vyostření, agresivita ani ztráta rozlišení.
Nízké kmitočty byly podány dostatečně vážně, ale bez „šíleností“. Nejvíce však mou
pozornost upoutalo střední pásmo. Hlasy sólistů byly plné delikátních zvuků doprovázejících
živý zpěv a sbory v Haendlově „Mesiáši“ zněly famózně. Zajímavé je to, že zvuk kompletu
byl delikátně přitemněn, podobně jak barvy na obrazech starých mistrů baroka, čímž se
systém skvěle přizpůsobil charakteru reprodukované hudby. Přechod na „Brandenburské
koncerty“ J.S.Bacha přinesl lehké rozjasnění a následná „Hudba na vodě“ Haendla, pod
taktovkou Trevora Pinnocka, přinesla ještě jednu vlastnost sestavy – nadprůměrnou
muzikálnost. To jednoduše nešlo přerušit poslech, nebýt toho, že další várka nosičů čekala na
svou příležitost, poslouchal bych tuto nahrávku do večera.
Poslední nahrávkou před změnou repertoáru byly Holstovy „Planety“. A tady došlo k dalšímu
překvapení, PrimaLuna předvedla takovou dynamiku, jakou bych čekal od tranzistorového
koncového zesilovače, ne od 35-watového integrovaného „lampáče“. Objevily se hřmící a
mocné nízké tóny, ne však nafouklé. Uf, po takovéto dávce adrenalinu mám nárok na něco
klidnějšího.
Držíc se akustického klimatu, sáhnul jsem po nahrávkách jazzových. Zvuk se lehce rozjasnil,
vysoké tóny vystrčily ostré drápky a přede mnou se rozprostřela scéna s velikým „S“.
V klasice se moje pozornost soustředila převážně na barvy nástrojů a podání lidských hlasů,
nyní jsem byl přenesen do zcela jiné dimenze. Soustavy vypochodovaly z pokoje, což
v případě 35-kilogramových podlahovek je nevídaným kouskem, a já jsem před sebou spatřil
„avatarovou“ scénu 3D, a to bez speciálních brýlí. Navíc byla širší, než fyzické ustavení
reproduktorů. Ani jsem se nemusel namáhat, abych spatřil Cassandru Wilson, stojící dobrý
metr před zbytkem kapely. Rozmístění hudebníků doprovázejících Erica Bibba v nahrávce
„Spirit and The Blues“ jsem byl schopen narýsovat s milimetrovou přesností. Než jsem přešel
k rocku, zakotvil v přehrávači ještě kroužek „Mondo Head“, japonských bubeníků Kodo. Měl
jsem možnost slyšet tuto nahrávku ve vícekanálové verzi, ale i podání dvou soustav bylo
v tomto případě festivalem nápadných pramenů zvuku. A ta dynamika, která vůbec nepasuje
k malému a nenápadnému, lampovému „zesáčku“, připomínajícímu předválečné rádio
pradědečka.
Slunce se blížilo k západu, když jsem naservíroval přehrávači blues-rockovou nahrávku „You
and Me“. Okamžitě jsem nabyl dojmu, že celý komplet si z plných plic oddechnul a pronesl
“no, konečně nějaká normální hudba“. Jednotlivé skladby ubíhaly v rytmu divokého mustanga
běžícího prérií a kytarové fráze byly plné charakteristického klimatu, navazujícího na zvuk 70
let. Třídu PrimaLuny potvrdil i disk „Up“ Petera Gabriela, který zazněl tak, jakoby před ním
nebylo ani klasiky ani akustického jazzu. Kdybych začal testovat od Gabriela, asi bych
k Bachovi ani nedošel. Teď jsem však šáhnul, hnán vrozenou nedůvěrou, po „veliké mši hmol“ a… čas se vrátil o několik hodin zpátky. Velmi zřídka se stává, že po několika
hodinovém testování mám chuť zopakovat všechno nanovo.
Závěr
Přemýšlím, zda tato kombinace PrimaLuny má nějakou vadu. Po hluboké úvaze jsem na
jednu přišel, a to velmi vážnou: komponenty nelze postavit na sebe, coby „věž“.
Mariusz Zwoliński, Hi-Fi i Muzyka 10/10 , Poland