ZDE - Charita HLUČÍN

Vážení a milí čtenáři, poslední měsíce jsme se u nás v charitě věnovali
práci na novém etickém kodexu zaměstnance Charity Hlučín. Výsledkem je poměrně podrobný žádoucí
profil zaměstnance po stránce osobnostní. Na první pohled může jít o
velmi náročné požadavky, které málokdo splní.
Při podrobnějším pohledu však jde o
věci, které většinou považujeme za
běžné, a neliší se příliš od toho, co
nám již od mala vštěpovali naši rodiče a některé výchovné instituce. Jsou
tedy etické kodexy obecně vůbec
potřebné? Zcela určitě nejsou všelékem či nějakým samospasitelným
prostředkem pro organizace či společnosti. Je to pochopitelné, protože
klíčové okamžiky, které kodexy
v podobě žádoucího chování popisují, mají charakteristiku „tváří v tvář“:
Konkrétní zaměstnanec v konkrétní
situaci a interakci s konkrétním klientem nebo klienty. Tady opravdu
nepomůže, že na zdi o patro výše visí
precizně zarámovaný etický kodex.
Ale vydáním etického kodexu se
přece jen něco děje. Organizace dává
najevo, jaká chce prostřednictvím
svých zaměstnanců být, neboť její
vlastní bytí s jejími pracovníky stojí i
padá. Na ne posledním místě je pak u
psané formy také lepší vymahatel-
nost. Na jednu
stranu je tak vydávání etických
kodexů krokem
správným směrem, na straně
druhé se mohou
bez
návratu
k prosté lidské
slušnosti a přirozené úcty ke druhým stát jen nemrtvou a zároveň neživou literou. Je
velice moderní oblékat dnes dávné
principy a zásady správného lidského
jednání do hávu slovních novotvarů
a v některých případech produkovat
téměř samostatné vědní obory (nebo
minimálně témata přednášek a kurzů). Ve skutečnosti tak trochu stále
objevujeme již objevené.
To, co narušovalo mezilidské vztahy
v době Platónově, je spolehlivě naruší i dnes. Neupřímnost, která rozbíjela křesťanská společenství, dozajista
rozbíjí společenství i dnes. A mohli
bychom pokračovat dále. Lidé, kterých si jiní vážili a hledali u nich
pomoc, by zřejmě byli vyhledáváni i
dnes. Jako společnost jsme během
staletí udělali obrovské kroky směrem kupředu ve vědě, technologiích,
zdravotnictví. Ale z pohledu jednotlivců a mezilidských vztahů máme
stále stejnou výchozí pozici dnes
jako třeba v roce 125 po Kr. Bojujeme se stejnými slabostmi a máme i
tytéž ctnosti. Debaty o tom, je-li dnes
život jednodušší nebo složitější, jsou
poměrně zbytečné. Vždy to bylo, je a
bude „o lidech“, vždy to bude „o
nás“. Jsem si však jistý, že i tak je
dobré občas připomenout, jaké jednání po dlouhá staletí i dnes působí
na společnost blahodárně. V případě
Charity je navíc tím, co ze služby
učiní službu skutečně kvalitní. Proto
nový etický kodex v Charitě Hlučín.
Říkáme jím, jací chceme být. Je to
zdánlivě příliš náročné a přitom jednoduché. Zdánlivě zcela snadné
a přitom těžké. Stojí to však za to.
Lukáš Volný
Ošetřovatelská služba
20. srpen 2014
Je letní všední ráno. Přicházím do
své kanceláře, zapínám počítač „aby
se zahřál.“ Na počítači mi naskočí
datum 20. srpen 2014. Něco mi toto
datum připomíná, přemýšlím, čím je
významné. Kdo má asi narozeniny,
co se ten den událo.
A najednou si to uvědomím - 20.8.
1998 jsem se stala zaměstnancem
Charity Hlučín. Bylo to vlastně v
minulém století a tak, než se mi
„počítač zahřeje“ vzpomínám, jaké
to tenkrát „na charitě“ bylo. Adresa
Charity Hlučín byla Mírové náměstí
24, což je Městský úřad Hlučín.Tvořila ji Charitní ošetřovatelská
a pečovatelská služba v rodinách
„CHOPS“, dále správa a v Ludgeřovicích - v místě dnešního Domova
sv. Mikuláše - Chráněná dílna. Zaklepala jsem na dveře s označením
Charita Hlučín a vstoupila. Přede
mnou jedna dlouhá místnost, uprostřed zúžená, na konci přepážka,
dveře a za ní vedení charity - ředitelka, účetní a někdy i vedoucí chráně-
né dílny zde vykonává nutné administrativní práce. Po mé pravé ruce
věšák a křesla pro návštěvy, následovala police se zdravotnickým materiálem, v místě zúžení visela nástěnka
se jmény klientů i pracovníků
CHOPS a pak za zástěnou zákoutí –
prostor pro pracovníky k uvaření
nápoje, ke svačině, obědu. Po levé
ruce dva stoly s počítači pro vrchní
sestru a administrativní pracovnici,
zástěna a pak 4 stoly pro 8 sester a 4
pečovatelky. V prvním poschodí
ještě charitě patřila jedna místnost,
která sloužila jako šatna, sprcha i
sklad a půjčovna kompenzačních
pomůcek. Co by na to řekl dnešní
hygienik?
Pracovní náplň mi byla známa, protože jsem již tuto práci vykonávala, i
když tenkrát výkony byly spíše pečovatelské - koupání, toalety. Ale tak to
bylo před léty nastaveno ve všech
agenturách domácí péče. Zdravotní
sestry zde v Charitě Hlučín měly
přidělena čtyři starší auta, která vy2
jížděla do okolních obcí. Sestry, které měly terén v Hlučíně, chodily pěšky. Odpolední služby zajišťovala jen
jedna a tatáž sestra, pracovala při
mateřské dovolené. Pečovatelky měly k rozvozu, tenkrát možná třiceti
obědů určen automobil Škoda pickup. Ke svým klientům chodily pěšky
nebo jezdily autobusy. Kromě rozvozu obědů, nákupu a úklidu byl
v jejich náplni práce i úklid prostor
charity a příprava obvazového materiálu pro sestry. Během let se adresa
Charita Hlučín několikrát změnila.
Dnes v roce 2014 ve 21. století, je to
U Bašty 275/3 a je to paradoxně naproti místa, kde jsem začínala. Charita Hlučín má několik středisek. Na
adrese U Bašty sídlí správa - ředitel a
dvě účetní a CHOPS, která se rozdělila na Charitní ošetřovatelskou službu - CHOS, Charitní pečovatelskou
službu (CHPS), Charitní asistenční
službu (CHAS) a Půjčovnu pomůcek. Budova, ve které sídlíme je
v našem vlastnictví. Není to jedna
místnost, ale několik. Svou kancelář
mají účetní, ředitel, také vedoucí
CHOS, CHPS a CHAS. Své místo
mají pomůcky, je jich i větší počet a
více druhů. Sestry i pečovatelky mají
k dispozici jednu místnost, šatnu,
sociální zařízení. Zdravotnický materiál je uložen ve skříních, v místnosti
zvlášť k tomuto určené.
Není to všechno ještě optimální, ale
brzy nás čeká rekonstrukce objektu.
Dnes mají všeobecné sestry
k dispozici 5 aut, každá sestra má
svůj terén a auto, žádná již neobchází
pacienty pěšky, jelikož provádějí
daleko více odborných zdravotních
výkonů. CHPS a CHAS užívá také 5
aut, mají dohromady 12 pečovatelek
a asistentek, rozvážejí asi kolem 150
obědů denně. Pečovatelky a asistentky zajišťují především péči o samotného klienta, tj. provádějí koupele,
toalety, přípravu stravy, nákupy, pochůzky, dohled nad klientem, doprovod do různých institucí.
Počítač je připraven k práci a já přestávám snít, je třeba přečíst došlou
poštu, připravit sestrám adresy pacientů k odběrům atd. Je hodně rozdílů
mezi mou prací tenkrát a teď, ale
dělám ji ráda, líbí se mi a naplňuje
mě.
Anna Postulková, vedoucí CHOS
Nanebevzetí Panny Marie - pouť v Hrabyni
Prázdniny, horké léto a hrabyňská
pouť patřily k sobě jako tři kuličky
na začátku růžence. Do Hrabyně se
chodívalo pěšky a byla to událost pro
celou dědinu. V sobotu odpoledne se
poutníci sešli v kostele, kde jim pan
farář požehnal, a vydali se na cestu.
Pan farář a ministranti s křížkem je
doprovodili až k lesu. Tam si poutníci vyzuli boty a bosky kráčeli lesem
do Bolatic, na Výhodu a pak
„šibrovou“ cestou směrem na Smolkov. Špičaté šibry píchaly do dětských nožek, ale matky naříkání dětí
3
odbývaly slovy: „Pán Ježíš vytrpěl
pro nás moc věc a něchceš vydržeť
trochu bolesti?“Když jsme se dostali
k Ludmile, což byla vysoká budova, kde byl poskytován útulek nemocným,
nemohoucím ženám, věděli jsme, že do cíle už
nemáme daleko. Celou
cestu jsme se modlili růženec a zpívali mariánské
písně. Nejraději jsem zpívala píseň „Pod tvůj plášť
se utíkáme“. Tato píseň ve
mně vyvolává vzpomínku.
Za války jsme ji zpívali každý den a
já se ji naučila zpaměti. Fronta byla
blízko a my jsme se ukrývali ve sklepě, modlili se a zpívali. Náš starý
otata seděl na zavijance slamy,
v ruce držel růženec, zpíval s námi a
po tváři mu tekly slzy. Měl čtyři syny na frontě, domů se vrátil jediný.
Před Hrabyní jsme si v potoce umyli
nohy, upravili oděv a naše první cesta vedla do kostela pozdravit Pannu
Marii, která nás vítala laskavým a
tajuplným úsměvem. Děti si každým
rokem zvědavě prohlížely nástěnnou
malbu, která znázorňovala, kde a jak
byl podle pověsti obraz hrabyňské
Madony objeven. Dospělí hledali,
kde jsou umístěny zpovědnice, protože k Panně Marii bylo třeba přijít
s čistým srdcem.
Nikdo z nás nevěděl, že Petr Bezruč
se ve své básni „Hrabyň“ krásnými
slovy zpovídá z lásky ke slezské Madoně. Ale věděli jsme, že v neděli
bude kázat náš bývalý strahovický
farář P. Josef Vrchovecký, který byl
mariánským ctitelem a vynikajícím
kazatelem. Svá kázání začínal slovy
poutnické písně: Slyšel
jsem krásný hlas, Maria
volá nás, pojďte ke mně.
Jeho hrob je u zdi hrabyňského kostela a naši farníci
se
tam
zastavují
s modlitbou. Blížil se večer
a my se chystali k spánku.
Větší děti spaly na pavlači,
ale já vždycky v lavici na
dřevěné podlaze na hytce,
kterou teta přinesla. Celou
noc se modlilo a zpívalo, ale děti,
unavené cestou, brzy usnuly a spaly
až do rána. Vstávalo se brzy, protože
bylo třeba postarat se o své tělo, aby
vydržel duch. V šest hodin totiž začínaly bohoslužby a bylo důležité zaujmout dobré místo, poněvadž poutnice se zúčastnily všech mší sv. až
do poledne. Panně Marii přednášely
své prosby a prosily o pomoc a
ochranu pro sebe a celou rodinu. Nás
děti lákaly jiné věci. Po hlavní mši
sv. jsme už byly venku. Každý z nás
měl nějaké koruny, jenom teď rozhodnout, za co je utratit. Nejdříve
jsme obešly všecky budy a pak nakupovaly: svaté obrázky jako dárek
z pouti a pak různé sladkosti, hlavně
turecký med, někdo přidal do žaludku známé hrabyňské kvašáky, zapil
vodou a šel se svézt na karasel. Naše
žaludky všecko vydržely, ba cítily
nebeskou blaženost. Po odpoledním
požehnání jsme se všichni, sice unaveni, ale šťastni vraceli domů. Roz4
dali jsme obrázky a odříkali naučenou větu: „Panna Maria hrabyňská
vas nechává pozdravovať a matě se
tež na ňu přisť podivať“. O pouti do
Hrabyně se pak dlouho vyprávělo.
Na putování za Pannou Marií hra-
byňskou ráda vzpomínám. I když
jsem viděla několik krásných znázornění Madon, ta hrabyňská mě pokaždé dojme. Patří ke Slezsku, k našemu
kraji, je naše.
A.B., klientka CHOS
Pečovatelská služba
Rekapitulace letních měsíců
Přiblížil se nám podzim a my hodnotíme uplynulé letní měsíce. Pečovatelskou službou otřásly změny, které
jsou však součástí běžného života.
Koncem června podaly dvě pečovatelky žádost o ukončení pracovního
poměru. Jedna z rodinných důvodů a
druhá z důvodu nové pracovní příležitosti, která se jí naskytla.
Přejeme jim hodně sil a úspěchu
v jejich dalším působení. Jelikož
výpověď je s dvouměsíční výpovědní lhůtou, museli
jsme ihned zajistit
provoz po uplynutí
této lhůty a zaučení
nových pracovnic.
Výhodou bylo, že
v červenci se nám
z mateřské dovolené
vrátila jedna pracovnice, kterou stačilo
pouze zaučit do aktuálního pracovního procesu. Další pozitivum bylo, že
v červenci úspěšně absolvovala jedna
naše pracovnice kurz „pracovník
přímé péče“. Tím se stala plnohodnotnou pečovatelkou, která může již
zcela samostatně pracovat. Bylo za-
potřebí zajistit ještě jednu pracovnici. Nakonec jsme vybrali mladou
ženu, která u nás již pracovala brigádně, a tudíž jsme s ní měli zkušenosti. Nastoupila v srpnu a zatím
pracuje pod dohledem. Děvčata jsou
šikovná, zvládají úkony pečovatelské
služby a vypadá to, že i rychle zapadla do kolektivu. Vše ukáže čas.
Jsme rádi, že jsme nemuseli jakkoliv
omezovat služby klientům a doufáme, že budou naši klienti spokojeni.
To je naším hlavním
cílem.
Ráda bych se ještě
maličko zmínila o
asistenční službě. Zde
máme momentálně tři
asistentky, z toho dvě
na plný úvazek a jednu na zkrácený úvazek. Od července máme k dispozici nový automobil Škoda Citigo, jelikož dosavadní automobil již dosluhuje. Je to malé, ale velmi šikovné autíčko. Pro provoz ve
městě zcela ideální. Jelikož některé
rodiny klientů asistence měly
v letních měsících dovolené, mohli
5
jsme tohoto využít i k dovoleným
asistentek, případně nám asistentky
vypomáhaly v pečo-vatelské službě.
Září nám nastoupilo deštivě, ale
přesto vám všem přeji krásný barevný podzim v kruhu rodiny a přátel.
Andrea Strachotová
vedoucí CHPS a CHAS
Charitní domov sv. Mikuláše
Vzpomínka
Za těch téměř 13 let provozování
sociálních služeb pro seniory prošlo
naším Domovem mnoho lidí. Někteří
se nestačili ani zabydlet a byli ,,přestěhováni“ na novou a konečnou adresu a někteří se stihli do našich životů a srdcí zapsat nezapomenutelně. Mezi ně patřila také paní L.
Čím to bylo? Životní příběh paní L.
byl velmi složitý, prožila si těžký
život, ale nikdy ji nikdo neslyšel na
život žehrat. Nestěžovala si na svou
situaci, nestěžovala si na své zdraví,
nestěžovala si na spolubydlící, nestěžovala si na počasí, nestěžovala si
ani na jídlo. Byla veselá, snažila se
svůj optimismus předat dál. Snažila
se v rámci svých možností ostatním
pomáhat až do svých posledních dnů.
Byla k sobě tvrdá, nefňukala. Uměla
si užít to, co jí život nabízel. Ať už to
byla stopička Becherovky po ránu
anebo dobré jídlo, které si uměla
dopřát a vychutnat anebo třeba černá
káva k snídani.
Radovala se z maličkostí, často se
smála. Tito lidé obohacují náš život a
také díky nim opakovaně vidíme ve
svém náročném poslání smysl a máme chuť v této práci pokračovat.
Paní L. zůstává v našich srdcích a
vzpomínkách.
Zuzka Pistovčáková
Domov sv. Mikuláše
6
Vzpomínka
„Drahé rodiny, přicházím k prahům
vašich domů, abych k vám promluvil
o události, která – jak je známo –
proběhne ve Vatikánu letos v říjnu.
Jde o mimořádné generální zasedání
Biskupského synodu, svolané k diskusi na téma „Rodina jako pastorační
výzva v kontextu evangelizace“. Církev je dnes povolána hlásat Evangelium a čelit novým
naléhavým pastoračním úkolům, které se
týkají rodiny.“ Takto
započal list papeže
Františka adresovaný
všem rodinám na celém světě. Tento list
byl psán u církevního
svátku Uvedení Páně
do chrámu (2. února
2014). Papež píše o
důležitosti tohoto synodu, nejen pro rodiny, ale pro celý
Boží lid. A hlavně prosí všechny,
zvláště pak rodiny, aby se za tento
synod modlili: „Toto důležité setkání
se dotýká celého Božího lidu: biskupů, kněží, zasvěcených osob a věřících laiků místních církví na celém
světě, kteří se aktivně podílejí na
jeho přípravě konkrétními návrhy a
nezbytnou podporou v modlitbě.
Tato modlitební podpora je víc než
kdy jindy nezbytná a významná
zejména z vaší strany, drahé rodiny.
Synodální shromáždění je totiž věnováno zvláště vám, vašemu povolání a
poslání v církvi a ve společnosti,
problémům manželství, rodinného
života, výchovy dětí a roli rodin v
poslání církve. Prosím vás proto o
intenzívní modlitbu k Duchu svatému, aby osvítil synodní otce a vedl je
v jejich náročném zadání.“ Toto setkání se
uskuteční ve dnech 5.
– 19. října 2014. Mysleme proto na toto
setkání, aby Duch svatý naplnil srdce všech
přítomných, kteří se
synody budou účastnit, aby nalezli odpovědi na otázky, před
kterými Církev dnes
stojí. Modleme se i za
Svatého otce, aby měl sílu i moudrost a všechny milosti, které potřebuje pro řádné plnění papežského úřadu. Ale též se modleme za všechny
jeho spolupracovníky, aby byli papeži dobrou oporou a pomáhali mu
v jeho nelehké službě.
Kamil Kupka
Čerpáno: www.radiovaticana.cz
a tisk.cirkev.cz
7
Sociálně terapeutická dílna
Vzpomínka
A je to tu! Rána začínají vonět podzimem, dny se pomalu, ale jistě zkracují a slunce už dávno nemá tu sílu,
kterou ještě před pár týdny. Je to tak,
nic netrvá věčně. A tak i my se pomalu klubeme z prázdninového režimu a vracíme se
zpět do plného
pracovního nasazení. V červenci a
srpnu jsme si odpočali na dovolenkách, a tak i když
jsme nezaháleli,
pracovní výsledky
naskakovaly poněkud pomaleji. Přesto jsme dokázali
vyrobit dost, abychom se mohli zúčastnit hned dvou prodejů. Oba byly
na konci srpna a oba dopadly nad
očekávání výborně. Dnes, když píši
tyto řádky vrcholí přípravy na další
prezentaci naší dílny a celé Charity
Hlučín a to na X. Festival dřeva, který se koná v sobotu 13. 09. na Slezskoostravském hradě. Tímto jste srdečně zváni. Výrobky, které zde uvidíte budou nejen
ty, které už znáte,
ale věřím, že vás
potěšíme i nějakou
tou novinkou . A
komu to nevyjde
na Slezskoostravský hrad, ať se
přijde
podívat
k nám do dílny,
náš sklad je vám
otevřen.
Krásné podzimní dny.
za kolektiv STD
Tereza Kašinská, vedoucí
8
Jubilanti Charity Hlučín
v období od července do září 2014
Zaměstnanci Charity Hlučín
Jakimovová Kornelie
Janošová Kateřina
Kacálková Helena
Kašinská Tereza
Kovalová Dana
Křižáková Janetta
Malchárková Hana
Münsterová Veronika
Nováková Martina
Prchalová Gabriela
Riedlová Anna
Suchánková Hana
Važíková Lucie
Vilkusová Jana
Vlčková Marie
Volný Lukáš
Klienti Domova sv. Mikuláše
Brychcyová Marie
Bařinová Anna
Plačková Líza Lotta
Ranošová Alžběta
Tesařová Eliška
Stanjeková Štěpánka
Kvapilová Alma
Jarošová Berta
Thomasová Olga
Madejová Anna
Klienti sociálně terapeutické dílny
Horák Otakar
Kohoutková Květa
Koňaříková Vlasta
Křižáková Lucie
Sobek Tomáš
Charita Hlučín přeje všem jubilantům
hodně štěstí, zdraví, radosti, pracovních
i životních úspěchů a Božího požehnání!
9
Tipy a triky v domácnosti - zelenina
Cukr a chřest: Aby chřest dostal
správnou jemnou chuť, přidejte do
vody, ve které ho vaříte, kromě soli
vždycky také trochu cukru – a kdo
chce, může dát i kousek másla.
Aby květák zůstal pěkně bílý a zachoval si jemnou chuť, přidejte do
vody, ve které ho vaříte, šálek mléka.
Měkká rajčata: Položte rozměklá
rajčata na čtvrt hodiny do ledové
vody. Budou pak zase pevnější. Aby
se dala lépe krájet, máčejte nůž před
každým řezem do studené vody.
Chleba k brokolici: Při vaření brokolice se vytváří nepříjemný pach.
Zbavíte se ho tím, že současně s brokolicí vaříte i kousek chleba. Brokolici nesmažte a neduste v tuku. Byla
by tuhá.
Rajčata nepatří k okurkám: Okurky a květák nikdy neskladujte společně s rajčaty. Ta totiž vylučují
plyn, kvůli kterému se pak ostatní
druhy zeleniny rychleji kazí.
Bílé žampiony: Jestliže žampiony
ihned po omytí a nakrájení přelijete
citrónovou šťávou, zůstanou pěkně
bílé.
Paprika je zdravá: Paprika podporuje tvorbu žaludečních šťáv. Proto
se jako dietní prostředek doporučuje
nemocným se žaludečními a střevními potížemi, u nichž se špatně tvoří
žaludeční šťávy a kyseliny. Kromě
toho má velký obsah vitaminu C.
Jemná karotka: Karotka bude chutnější, když do vody, ve které ji vaříte, přidáte trochu jablečné šťávy.
Jemný květák: Květák properte v
silně osolené vodě. Tak ho zbavíte
drobných šneků, housenek a hmyzu.
Cukr hrášku svědčí: Čerstvý hrášek
si při vaření uchová zelenou barvu a
zůstane křupavý, přidáte-li do vody
trochu cukru. I mražený hrášek chutná s cukrem lépe.
Hlávkový salát ve vodní lázni:
Hlávkový salát zůstane svěží, když
košťál křížem naříznete a hlávku
postavíte do mělké misky s malým
množstvím vody.
převzato z internetu
10
Recepty z naší kuchyně
Troubový guláš
1 kg vepřového masa
3 velké cibule
5 stroužků česneku
1 lžička pálivé papriky
3 polévkové lžíce solamylu
2 kostky masoxu
1 rajčatový protlak
2 lžičky gulášového koření
sůl podle chuti
3 lžičky sladké papriky
¾ - 1 l vody
čerstvá paprika
Nejprve si zapneme troubu na 250°
C. Nakrájené maso na kostky vložíme do připraveného pekáče, cibuli
nakrájíme na jemno, stroužky česneku nasekáme, přidáme na maso, zasypeme kořením (gulášové, sladká a
pálivá paprika), přidáme solamyl,
rozdrobíme kostky masoxu, osolíme,
přidáme rajský protlak, zalijeme vo-
dou, navrch nakrájíme čerstvou papriku, přikryjme a vložíme do již
předehřáté trouby na 250°C na 1 hodinu. V žádném případě během pečení neotvíráme, nemícháme a už vůbec nekoukáme dovnitř!!! Podáváme
s chlebem, či knedlíkem…
převzato z internetu
Domácí kečup
Směs č. 1
1 a 1/2 kg rajčat
4 větší jablka
2 větší cibule
3 lžíce soli – rovné
2 lžičky pepře
2 lžičky sladké papriky
1 lžička hořčičného semínka
5 kuliček nové koření
3 hřebíčky
2 feferonky
Směs č. 2
1/8 l octa
1 lžíce solamylu
¼ kg cukru krystal
1 rajský protlak
2 lžíce hořčice
Do připraveného kastrolu dáme omytá a přepůlená hodně zralá rajčata,
očištěná jablíčka i se slupkou, oloupanou a nahrubo nasekanou cibuli a
veškeré koření uvedené výše.
Vaříme cca 1 ½ hodiny, až je vše
měkké. Poté vše rozmixujeme. Do
rozmixované směsi dáme druhou
směs a vaříme od bodu varu 4 minuty, nezavařujeme.
převzato z internetu
11
KONTAKT NA JEDNOTLIVÁ STŘEDISKA
Charita Hlučín
U Bašty 275/3, 748 01 Hlučín
ředitel: Mgr. Bc. Lukáš Volný
Tel/fax: 595 043 275, 728 550 637
E-mail: [email protected]
www.charitahlucin.cz
Charitní ošetřovatelská služba
U Bašty 275/3, 748 01 Hlučín
Vedoucí ošetřovatelské služby: Anna Postulková
Tel: 595 042 368, 603 502 779
E-mail: [email protected]
Charitní pečovatelská a asistenční služba
U Bašty 275/3, 748 01 Hlučín
Vedoucí služeb: Andrea Strachotová, DiS.
Tel: 595 042 368, 603 502 753
E-mail: [email protected]
Charitní domov sv. Mikuláše – domov pro seniory
Hlučínská 1330/7a, 747 14 Ludgeřovice
Vedoucí domova: Irena Prchalová
Tel: 595 020 550, 603 501 993
E-mail: [email protected]
Sociálně terapeutická dílna
Hlučínská 1330/7a, 747 14 Ludgeřovice
Vedoucí dílny: Mgr. Tereza Kašinská
Tel: 595 053 929, 603 502 618
E-mail: [email protected]
Půjčovna kompenzačních pomůcek
U Bašty 275/3, 748 01 Hlučín
Bc. Andrea Kostelníková
Tel: 595 043 275, 731 354 877
E-mail: [email protected]
KUKátko 2014
Hlučín 10. září 2014
Vychází každé 3 měsíce (čtvrtletník)
vydává: Charita Hlučín, U Bašty 275/3, 748 01 Hlučín
IČO 44941960
Ev. Číslo: MK ČR E 15141
Kontaktní osoba: Bc. Andrea Kostelníková, E-mail: [email protected]
12