Studie o právech dítěte - Česko

Transkript

Studie o právech dítěte
Implementace zkušeností dobré praxe ve vzdělávání v oblasti práv dětí
ve Švýcarsku do podmínek ochrany práv dětí v České republice
prof. JUDr. Dalibor Jílek, CSc.
JUDr. Jana Zezulová, Ph.D.
Mgr. Jaroslav Větrovský
Mgr. et Bc. Lucie Obrovská
JUDr. Zdeněk Kapitán, Ph.D.
Mgr. Anna Hořínová
Studie o právech dítČte
AUTOěI
PRÁVA DÍTċTE V KONTEXTU
Dalibor Jílek, profesor katedry práva Institutu mezioborových studií v BrnČ, profesor
mezinárodního práva Panevropské vysoké školy v BratislavČ, Fakulta práva, od roku 2010
þlen Evropské komise proti rasismu a nesnášenlivosti Rady Evropy (European Commission
against Racism and Intolerance - ECRI), expert lidské dimenze Organizace pro bezpeþnost a
spolupráci v EvropČ – OBSE
JUSTICE NAD MLÁDEŽÍ
Jana Zezulová, Ĝeditelka kabinetu nejvyššího státního zástupce, Nejvyšší státní zastupitelství
v BrnČ, odbornice na problematiku trestního zákonodárství nad mládeží a trestnČprávní
ochranu dČtí
VZDċLÁVÁNÍ DċTÍ – MIGRANTģ – JAK UýIT, CO JE DOBRÁ A CO ŠPATNÁ
PRAXE
Jaroslav VČtrovský, doktorand Ústavu mezinárodního a evropského práva Panevropské
vysoké školy v BratislavČ, Fakulta práva, þlen výkonné rady ASIM (Asociace pro právní
otázky imigrace)
PRÁCE DċTÍ A PRÁVO NA VZDċLÁNÍ
Lucie Obrovská, právniþka KanceláĜe veĜejného ochránce práv, oddČlení rovného zacházení,
doktorandka katedry právních dČjin PF-MU
PRÁVA DÍTċTE A ROZVOJ SPOLEýNOSTI
ZdenČk Kapitán, Ĝeditel ÚĜadu pro mezinárodnČ právní ochranu dČtí v BrnČ, odborník
v oblasti mezinárodnČprávní ochrany dČtí, mezinárodního procesního práva, mezinárodního a
evropského soukromého práva
DÍTċ A RODINA
Anna HoĜínová, právniþka KanceláĜe veĜejného ochránce práv, oddČlení rovného zacházení,
doktorandka katedry obþanského práva PF-MU se zamČĜením na právo rodinné
RECENZENTI (OPONENTI) PUBLIKACE
Mgr. Petra Ali Doláková
Mgr. Martina Poláková
Mgr. Igor Nosál, Ph.D.
Úvodní poznámka
Spoleþenské, pracovní þi partnerské vztahy mají v sobČ náhodnost, nikoli
nezmČnitelnou osudovost, jak se þasto píše. Tanweer Ali a Petra Ali Doláková oslovili
jednoho zimního dne roku 2008 v ŽenevČ Jeana Zermattena, Ĝeditele Mezinárodního institutu
pro práva dítČte ze švýcarského Sionu, toho þasu taktéž místopĜedsedu Výboru OSN pro
práva dítČte. Z jejich setkání vzešla pozdČji myšlenka založit spolupráci mezi dvČma
nevládními organizacemi. Na jedné stranČ kooperaþního vztahu byl svČtovČ uznávaný institut,
prĤkopník v prosazování práv dítČte, a na stranČ druhé nadšení ýesko-britské o.p.s., která se
v té dobČ vČnovala zejména práci s dČtmi a rodinami ze sociokulturnČ znevýhodnČného
prostĜedí v BrnČ.
SpoleþnČ jsme pĜipravili projektovou žádost o grant ve Fondu partnerství, který je
spolufinancován vládou Švýcarské konfederace a státním rozpoþtem ýeské republiky, s cílem
pĜenést ze Švýcarska do naší zemČ zkušenosti dobré praxe v oblasti práv dítČte. Naše žádost
byla schválena a díky tomu jsme v období 1. 4. 2010 – 30. 6. 2011 mohli realizovat spoleþný
sub-projekt PF 003 „Implementace zkušeností dobré praxe ve vzdČlávání v oblasti práv dČtí
ve Švýcarsku do podmínek ochrany práv dČtí v ýeské republice“. Tak zaþala naše spoleþná
cesta k hlubšímu poznávání práv dítČte, cesta uvČdomování, jak bychom mohli s dČtmi
pracovat lépe, aby se cítily svobodné a mohly se všestrannČ rozvíjet a abychom se my,
dospČlí, nauþili respektovat jejich práva.
Sub-projekt stanovil dva slouþené i rovnocenné cíle: Jedním bylo seznámit þeskou
odbornou veĜejnost s promyšleným provádČním základních ustanovení Úmluvy o právech
dítČte z roku 1989, která je výjimeþným souborem univerzálních práv dČtí ve švýcarském
prostĜedí. S osobními i institucionálními zkušenostmi a švýcarskou dobrou praxí se podČlili
na semináĜích v brnČnském DomČ umČní Jean Zermatten, zakladatel i Ĝeditel švýcarské
nevládní organizace a souþasný pĜedseda Výboru OSN pro práva dítČte, a Paola Riva
Gapanyová, zástupkynČ Ĝeditele téže organizace. Jejich vystoupení na jaĜe 2011 se setkala s
nevšedním ohlasem u všech pĜítomných. Za jejich pouþné a promyšlené pĜednášky, námČty i
bezprostĜední rady jim obČma patĜí naše podČkování a vdČk.
Druhý cíl sub-projektu naplĖuje pĜedložená kniha nazvaná Studie o právech dítČte.
Dílþí studie (moduly) zpracovali Dalibor Jílek, Jana Zezulová, Jaroslav VČtrovský, Lucie
Obrovská, ZdenČk Kapitán a Anna HoĜínová. Jejich studie, vČĜme, by mČly být nejen
podnČtné, ale také skýtat základní poznatky pro odborníky, kteĜí pracují s dČtmi a pro jejich
dobro. VČĜme i tomu, že poþiny vzešlé ze sub-projektu se stanou souþástí soustavy vzdČlání þi
osvČty v oblasti práv dítČte, jež budou trvale oslovovat nejen odborníky, kteĜí pracují s dČtmi,
ale i širší veĜejnost a zejména samotné dČti.
Brno, þerven 2011
Za tým ýesko-britské o.p.s.
Irena ýechová
Ĝeditelka
FOREWORD
Children´s rights:
The importance of training professionals
Jean Zermatten1
The rights of the child acquired their normative shape and universal recognition
through the Convention on the Rights of the Child (hereafter the CRC). The CRC was
supplemented by other texts, in particular by two Optional Protocols in 2000 and by
international treaties, recommendations, guidelines and standards regarding labor, juvenile
justice, education, health, child protection inter alia.
The CRC, as an international binding instrument, received an immediate spontaneous
and enthusiastic welcome to the point that about 60 countries signed it at once and to the point
that today 193 States have signed and ratified this treaty2. We can thus speak about the CRC
as a universal tool, which regards all professionals who work with and for children with a
common framework and recognizes the same subjective rights everywhere.
Why such a sympathy? I think that we can, without fear of making a mistake, answer
"because its object is about children"; and the States were not very aware of the concept (and
its implications) of children’s rights. States will discover only later the real significance and
impact of the new status of the child, far from the prevailing understanding of children as
beings to be only protected.
This enthusiasm is not questionable in itself and shows well and truly that the fate of
the children leaves nobody indifferent. The questions which will arise rather quickly in States
and for politicians and administrative authorities will be, in the following order:
•
the understanding of the text and its contents,
•
the necessity to adapt the legislative framework and the institutions for children to the
minimal requirements of the text,
•
reforming the training of professionals,
•
the allocation of the necessary resources,
•
the undertaking of studies to make way for new policies and strategies,
•
finally to apply in the concrete and the everyday life of children, the ancient
(protection – provisions) and new rights (participation), which the CRC recognized 22
years ago.
1
Director of the International Institute for the Rights of the child (IDE), Sion/Switzerland, former Juvenile Judge,
Chairperson of the UN Committee for the Rights of the Child, www.childsrights.org
2
The two exceptions are Somalia and the USA
In our view, one very crucial question regards the training of professionals; we cannot
think of a proper and complete application of the CRC, if those who are called to work with
these rights, (private actors as well as state actors) do not have the basic knowledge required
for their work. Moreover, there is an evident risk involved in permitting contact with children
to those who are not specifically trained for that purpose.
The UN Committee of the Rights of the Child (the treaty body that has to monitor the
implementation of the CRC in the different States, i.e. parties to the Convention) pays
significant attention to training and capacity-building. Concretely, this means that State
parties have the obligation to develop training programmes for all those involved in the
implementation of the Convention, including government officials, parliamentarians and
members of the judiciary and all those working with and for children (i.e. community and
religious leaders, teachers, social workers and the police). To maximize its impact, it is crucial
that this training be systematic, ongoing and reflected in professional training curricula, codes
of conduct and educational curricula at all levels.
The training must have as an objective to sensitize the professionals to the new status
of the child, viewed as a holder of rights, and contribute to a better knowledge of the CRC, its
contents, its requirements and the new opportunities it opens for the effective respect of the
right of the child to participate in social life and to express his/her opinion in all decisions that
affect him/her.
We can read, in General Comment no. 5 of the CRC Committee, the following: “The
Committee’s guidelines for periodic reports mention many aspects of training, including
specialist training, which are essential if all children are to enjoy their rights. ..... There
should be periodic evaluation of the effectiveness of training, reviewing not only knowledge of
the Convention and its provisions but also the extent to which it has contributed to developing
attitudes and practice which actively promote enjoyment by children of their rights”3.
A comprehensive implementation of the CRC requires the training of all professionals
active for and with children and is the key condition for the respect by State parties of their
obligations towards children.
There is currently a very important need for training, in the different fields of child
protection, prevention and children’s rights, and very little on offer. It is a field where a great
deal has to be done, even if it seems that training is not the most expensive and difficult
obligation to fulfill.
If we observe what the Committee has said for Czech Republic in its last Concluding
observations, we read:
•
3
The Committee recommends in 1997: par. 31. “…A comprehensive implementation of
the CRC requires the training of all professionals active for and with children and is
the key condition for the respect by the State parties of their obligations towards
children. To maximize its impact, it is crucial that this training be systematic, ongoing
GC no 5 par. 54, 55, CRC/GC/2003/5, 27.10.2003, General measures of implementation
and reflected in professional training curricula, codes of conduct and educational
curricula at all levels.”4
•
… in 2003 “23. The Committee recommends that the State party strengthen its
awareness-raising efforts and encourages the State party to provide systematic training
and education on the rights and the principles and provisions of the Convention to,
inter alia, professionals working with and for children and vocational schools.”5
•
…and last June 2011 :
“Training
24. While welcoming the initiatives of the State party’s Ministry of Education, Youth
and Sports, the Ministry of the Interior, as well as the Judicial Academy, to train the
police, physicians, government personnel in the area of social and legal protection of
children, and members of the justice system, the Committee is concerned that there is
no systematic and ongoing training programmes on human rights, including children’s
rights, for all professionals working for and with children.
25. The Committee recommends that the State party develop systematic and ongoing
training programmes on human rights, including children’s rights, for all professionals
working for and with children.”6
It seems to me particularly interesting and promising to welcome the publication of the
book Studies of Rights of the Child that the Non-governmental organization ýesko-britská,
under the direction of Professor Dalbor Jilek and Dr. PhD Irena Cechova, this manual is
devoted to the training of professionals, in particular people actively involved with children,
such as teachers or social workers.
We should mention that the attention of the readers is focused entirely on the main
issues of the CRC, such as:
4
•
Rights of children and societal development;
•
The Child and Family;
•
Child labor and the right to education;
•
Education of migrant children;
•
Juvenile justice (JJ) and child participation in proceedings;
•
Children’s participation in schools and parliaments;
•
Right to participate in social proceedings,
•
Hearing of children.
CRC/C/15/Add.81, 1997
CRC/C/15/Add.201
6
CRC/C/CZE/CO/3-4
5
This work is essential, because it deals with the main questions of the application of
the CRC and we are persuaded that it will be an instrument appreciated in the hands of all
those who work with and for children.
THE IDE is proud to have been able to participate in the project of raising the
awareness of children’s rights, that this book emphasizes, and we are delighted to know that
the readings, the research, the lectures and workshops found a long-lasting and sustainable
structure. This common adventure in the service of the children remains for us an example of
strong cooperation between two countries, between two NGOs and between two groups of
professionals who have become friends - an example of good practice.
That is why we want to congratulate the initiators of this project, in particular, Mrs
Irena Cechova, Director of our partner organization ýesko-britská, and the numerous authors
for their so valuable contributions. We hope that this textbook will not be a book lying on the
shelf of a library, but actually a living text, a tool for everyday life, to guide the work of
professionals, to enlighten decision-makers and, eventually, to improve the individual and
collective respect for the rights of every child, and of all children.
Sion, June 2011
CRC Committee
The Chairperson
Jean ZERMATTEN
PěEDMLUVA
Studie o právech dítČte:
DĤležitost vzdČlávání odborníkĤ
Jean Zermatten1
Práva dítČte získala normativní formu a univerzální uznání prostĜednictvím Úmluvy o
právech dítČte (dále jen Úmluva). Úmluva byla doplnČna dalšími akty, a to pĜedevším dvČma
opþními protokoly v roce 2000, dále mezinárodními smlouvami, doporuþeními, zásadami,
standardy inter alia v oblastech práce, justice nad mládeží, vzdČlání, zdraví anebo ochrany
dČtí.
Úmluvu jako mezinárodnČprávnČ závazný instrument státy uvítaly s velkým
nadšením, dĤkazem þehož je, že okolo 60 z nich ji podepsalo ihned po jejím pĜijetí a do
dnešního dne ji podepsalo a ratifikovalo 193 státĤ.2 O ÚmluvČ mĤžeme proto hovoĜit jako o
univerzálním instrumentu, jenž smČĜuje ke všem odborníkĤm pracujícím s dČtmi a pro dČti a
který uznává stejná práva dČtí na celém svČtČ.
Proþ tak pĜíznivý postoj? Domnívám se, že mĤžeme bez obav odpovČdČt, „protože
pĜedmČtem Úmluvy jsou dČti“ a nadto si státy nebyly pĜíliš vČdomy pojetí práv dítČte ani jeho
dĤsledkĤ. Státy teprve pozdČji zjistí skuteþný význam a dĤsledky nového postavení dítČte,
které jsou velmi vzdáleny tomu, jak byly dČti vnímány dosud, tedy jako lidské bytosti, které je
tĜeba pouze chránit.
Takové nadšení není samo o sobČ diskutabilní. VČrnČ a pravdivČ ukazuje, že osud dČtí
neponechává nikoho lhostejným. Otázky, které se brzy objevily pĜed politiky a správními
úĜady smluvních státĤ, následovaly v tomto poĜadí:
•
porozumČní smluvnímu textu a jeho významu,
•
nutnost pĜizpĤsobení legislativního rámce a institucí peþujících o dČti tak, aby
odpovídaly minimálním požadavkĤm Úmluvy,
•
reforma vzdČlávání odborníkĤ,
•
pĜidČlování nezbytných zdrojĤ,
•
pĜíprava studií pro nové politické zámČry a strategie,
•
a koneþnČ otázka toho, jak v konkrétním každodenním životČ dČtí aplikovat „odvČká“
práva (ochrana – zaopatĜení) a nová práva (participace), která Úmluva uznala pĜed 22
lety.
1
ěeditel Mezinárodního institutu pro práva dítČte (International Institute for the Rights of the Child – IDE) ve švýcarském
Sionu, pĜedseda Výboru OSN pro práva dítČte.
2
Úmluvu dosud neratifikovaly pouze Somálsko a USA.
Podle našeho mínČní je stČžejní otázkou vzdČlávání odborníkĤ, kteĜí pracují s dČtmi.
NemĤžeme uvažovat o správné a úplné implementaci Úmluvy, jestliže ti, kteĜí mají práva dČtí
na starosti (to platí jak pro soukromé osoby, tak pro státní orgány), nemají základní znalosti
pro výkon své þinnosti. Mimoto je oþividnČ nebezpeþné dovolit osobám, které nejsou za tímto
úþelem odbornČ vzdČlány, s dČtmi pracovat.
Výbor OSN pro práva dítČte (orgán, jehož úkolem je sledovat implementaci Úmluvy
v rĤzných státech, tj. stranách Úmluvy) pĜikládá znaþný význam vzdČlávání a získávání
schopností a znalostí. KonkrétnČ to znamená, že smluvní strany mají povinnost rozvíjet
programy vzdČlávání pro ty, kteĜí jsou zapojeni do implementace Úmluvy, vþetnČ vládních
þinitelĤ, poslancĤ, soudcĤ a všech osob, které pracují s dČtmi a pro dČti (místní pĜedstavitelé a
zástupci církví, uþitelé, sociální pracovníci a pĜíslušníci policie). Je nezbytné, aby toto
vzdČlávání bylo soustavné, prĤbČžné a aby bylo zohlednČno v programech odborného
vzdČlávání, v kodexech chování a ve vzdČlávacích programech na všech úrovních.
VzdČlávání musí mít za cíl pĜimČt odborné pracovníky citlivČ vnímat nové postavení
dítČte, nahlížet na dítČ jako na nositele práv a pĜispívat k lepší znalosti Úmluvy, jejího obsahu,
jejích požadavkĤ a nových pĜíležitostí, které Úmluva otevírá pro respektování práva dítČte na
úþast na spoleþenském životČ a na vyjádĜení svého názoru ohlednČ všech rozhodnutí, která se
ho týkají.
V obecném komentáĜi þ. 5 k ÚmluvČ, kterou zpracoval Výbor OSN pro práva dítČte,
se uvádí následující: „Zásady Výboru pro pĜípravu pravidelných zpráv zmiĖují mnoho stránek
vzdČlávání vþetnČ odborného vzdČlávání, které je podstatné pro to, aby všechny dČti mohly
požívat svá práva… Podle zásad by mČla být hodnocena úþinnost vzdČlávání, a to nejen
znalost Úmluvy a jejích ustanovení, ale také rozsah, v jakém Úmluva pĜispČla k rozvoji
postojĤ a praxe, které aktivnČ podporují požívání a výkon práv dČtmi.”3
Všestranná implementace Úmluvy vyžaduje vzdČlávání všech odborníkĤ, kteĜí pracují
s dČtmi a pro dČti, a je klíþovou podmínkou k tomu, aby smluvní strany mohly dostát svým
povinnostem vĤþi dČtem.
Dnes skuteþnČ existuje naléhavá potĜeba vzdČlávání v rĤzných oblastech ochrany dČtí,
prevence a práv dČtí, jemuž ovšem odpovídá malá nabídka. Je to oblast, kde je tĜeba uþinit
velmi mnoho, i když se zdá, že vzdČlávání není tou nejnákladnČjší a nejobtížnČjší povinností,
jež má být plnČna.
MĤžeme alespoĖ zaznamenat to, co Výbor pro práva dítČte uvedl v posledních
závČreþných pĜipomínkách vĤþi ýeské republice:
•
3
4
Výbor doporuþuje v roce 1997: Odst. 31„…Všestranná implementace Úmluvy
vyžaduje vzdČlávání všech odborníkĤ pracujících s dČtmi a pro dČti a je klíþovou
podmínkou k tomu, aby smluvní strany dodržovaly své povinnosti vĤþi dČtem.
K maximalizaci jejího vlivu je rozhodující, aby takové vzdČlávání bylo soustavné,
prĤbČžné a aby bylo zohlednČno v programech odborného vzdČlávání, kodexech
chování a ve vzdČlávacích programech na všech úrovních.”4
CRC/GC/2003/5, 27. 10. 2003.
CRC/C/15/Add.81, 1997.
•
V roce 2003 mezinárodní kontrolní orgán pĜipomíná: 23. Výbor doporuþuje, aby
smluvní strana usilovala o zvýšení povČdomí o ÚmluvČ, a pobízí smluvní stranu k
tomu, aby zajistila soustavnou pĜípravu a vzdČlávání o právech dítČte, zásadách a
ustanoveních Úmluvy, a to pro odborníky pracující s dČtmi a pro dČti a také pro
odborné školy.”5
•
Výbor pro práva dítČte v þervnu 2011 opakuje:
„VzdČlávání
24. Zatímco Výbor vítá iniciativy Ministerstva školství, mládeže a tČlovýchovy,
Ministerstva vnitra, jakož i Justiþní akademie, zamČĜené na pĜípravu policistĤ, lékaĜĤ a
státních zamČstnancĤ v oblasti sociálnČ-právní ochrany dČtí, vþetnČ soudcĤ a
pracovníkĤ soudní soustavy, je Výbor znepokojen tím, že neexistují žádné soustavné a
prĤbČžné vzdČlávací programy o lidských právech, vþetnČ práv dČtí, pro všechny
odborníky pracující s dČtmi a pro dČti.
25. Výbor doporuþuje smluvní stranČ, aby vyvinula soustavné a prĤbČžné vzdČlávací
programy o lidských právech, vþetnČ práv dítČte, pro všechny odborníky pracující
s dČtmi a pro dČti.”6
PĜipadá mi proto mimoĜádnČ pozoruhodné a slibné pĜivítat zveĜejnČní publikace Studie
o právech dítČte, kterou vydává nevládní organizace ýesko-britská, o.p.s. pod vedením
profesora JUDr. Dalibora Jílka a PhDr. Ireny ýechové. Tato kniha slouží vzdČlávání
odborníkĤ, zejména osob pracujících jako uþitelé þi sociální pracovníci.
Je nutno uvést, že pozornost þtenáĜĤ by se mČla soustĜedit na základní témata Úmluvy,
k nimž náleží:
•
práva dČtí a rozvoj spoleþnosti,
•
dítČ a rodina,
•
dČtská práce a právo na vzdČlání,
•
vzdČlávání dČtí migrantĤ,
•
justice nad mládeží a úþast dítČte v Ĝízení,
•
participace dČtí ve školách a ve školních parlamentech,
•
právo dítČte na participaci v sociálních Ĝízeních,
•
slyšení dČtí.
Tato publikace je dĤležitá, neboĢ se zabývá nČkterými hlavními otázkami aplikace
Úmluvy a já jsem pĜesvČdþen, že bude cenným nástrojem v rukou tČch, kteĜí pracují s dČtmi a
pro dČti.
5
6
CRC/C/15/Add.201.
CRC/C/CZE/CO/3-4.ȱ
Mezinárodní institut pro práva dítČte si váží pĜíležitosti zúþastnit se projektu týkajícího
se zvyšování povČdomí o právech dítČte, která tato publikace pĜibližuje, a je potČšen tím, že
pĜíspČvky, získané poznatky, pĜednášky a semináĜe nalezly dlouhodobou a životaschopnou
formu. Tento poþin ve službČ dČtem pro nás zĤstává pĜíkladem silné spolupráce mezi dvČma
zemČmi, mezi dvČma nevládními organizacemi a mezi dvČma skupinami odborníkĤ, z nichž
se stali pĜátelé – je to pĜíklad dobré praxe.
Proto chci touto cestou podČkovat iniciátorĤm tohoto projektu, pĜedevším PhDr. IrenČ
ýechové, Ĝeditelce našeho partnera, spoleþnosti ýesko-britská, o.p.s. a také všem autorĤm za
jejich hodnotné pĜíspČvky. Doufám, že tato publikace nebude pouze knihou do knihovny,
nýbrž bude skuteþnČ živým textem, pomĤckou pro každodenní život, usmČrní práci
odborníkĤ, pouþí odpovČdné þinitele a která povede k posílení individuální i kolektivní úcty
k právĤm nejen každého dítČte, ale všech dČtí.
Sion, þerven 2011
Jean Zermatten
pĜeklad Hana NČmcová
OBSAH
1. VysvČtlení
2. Kontext neformální rozpravy o právech dítČte – první polovina 20. století
3. Kontext formální rozpravy o právech dítČte – první polovina 20. století
4. Kontext formální rozpravy o právech dítČte – druhá polovina 20. století
5. Kontext teoretické a neteoretické rozpravy o právech dítČte – druhá polovina 20. století
6. Kontext teoretické i praktické rozpravy o ÚmluvČ o právech dítČte z roku 1989
7. Kontext rozpravy o obecných zásadách Úmluvy o právech dítČte
Použitá literatura
1. Poþátky justice nad mládeží
2. Trestní justice nad mládeží
3. Základní modely zacházení s delikventní mládeží
4. Mezinárodní dokumenty v oblasti trestního soudnictví nad mládeží
4.1 Dokumenty OSN
4.2 Dokumenty Rady Evropy
4.3 Základní zásady trestního soudnictví nad mládeží
5. Pojetí þeské trestní justice nad mládeží
5.1 Historický exkurz do trestního práva mládeže - þs. zákon o trestním soudnictví nad
mládeží, 1931
5.2 Zákon þ. 218/2003 Sb., o odpovČdnosti mládeže za protiprávní þiny a o soudnictví
ve vČcech mládeže
5.2.1 Základy trestní odpovČdnosti mladistvých
5.2.2 OdpovČdnost dítČte mladšího patnácti let
5.2.3 OpatĜení ukládaná mladistvým
5.2.4 OpatĜení ukládaná dČtem mladším patnácti let
5.2.5 ěízení v trestních vČcech mladistvých
5.2.6 ěízení ve vČcech dČtí mladších patnácti let
6. Orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí a Probaþní a mediaþní služba
6.1 Úkoly orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí podle zákona þ. 218/2003 Sb.,
o soudnictví ve vČcech mládeže
6.2 Úkoly Probaþní a mediaþní služby podle zákona þ. 218/2003 Sb.,
VZDċLÁVÁNÍ DċTÍ – IMIGRANTģ
JAK URýIT, CO JE DOBRÁ A CO ŠPATNÁ PRAXE
1. Úvod
2. Právo na vzdČlání a hodnocení dosažené úrovnČ jeho realizace
2.1 Konceptuální otevĜenost lidských práv a její dopad na hodnocení dosažené
úrovnČ práva na vzdČlání
2.2 Vzájemná podmínČnost lidských práv a vliv Úmluvy o právech dítČte na
hodnocení vzdČlávání dČtí-migrantĤ
3. Hodnocení dobré a špatné praxe pĜi realizaci práva dČtí-migrantĤ na vzdČlání –
pĜíklad jazykové pĜípravy v ýeské republice a ve Švýcarsku
4. ZávČr
DċTSKÁ PRÁCE A PRÁVO NA VZDċLÁNÍ
1. DČtská práce
1.1 Ochrana pĜed dČtskou prací v kontextu práv dítČte
1.2 Zákaz dČtské práce a povolená þinnost dČtí a mladistvých v þeském právním Ĝádu
2. Právo na vzdČlání
2.1 Charakteristika práva na vzdČlání v mezinárodním kontextu
2.2 Zakotvení práva na vzdČlání v þeském prostĜedí
2.3 Rovný pĜístup ke vzdČlání
2.4 Inkluzívní vzdČlávání a realita þeského školství
18
19
25
34
40
43
49
67
75
77
77
80
80
84
86
87
87
88
92
96
96
99
100
106
108
108
110
114
117
119
120
122
130
143
144
147
147
152
156
156
158
160
162
2.4.1 Pojem inkluzívního vzdČlávání
2.4.2 Školská reforma jako nástroj smČĜující k cílĤm inkluze
2.4.3 Pedagogický exkurs: výuka práv dítČte a prĤĜezová témata
2.4.4 Žáci se speciálními vzdČlávacími potĜebami
2.4.5 VzdČlávání dČtí se zdravotním postižením
2.5 Diskriminace v pĜístupu ke vzdČlání: Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva
D. H. a ostatní vs. ýeská republika
2.5.1 Shrnutí rozsudku D. H. a ostatní proti ýR
2.5.2 Testování školní zralosti a informovaný souhlas rodiþĤ
2.5.3 Vývoj dotþené otázky po rozsudku štrasburského soudu
Rovný pĜístup ke vzdČlání ve Švýcarsku a v jiných zemích aneb máme se kde inspirovat
PRÁVA DÍTċTE A VÝVOJ SPOLEýNOSTI
1. Obecná þást
1.1 Východiska
1.1.1 Cíle modulu
1.1.2 Obecné poznámky
1.2 Vymezení tendencí vyvíjející se spoleþnosti ve vztahu k ohrožení dČtí
1.2.1 Krize rodiny
1.2.2 Vliv domácího násilí
1.2.3 SociálnČ ohrožené skupiny
1.2.4 Hodnotící stereotypy
1.2.5 Vliv médií
1.3 Nedostateþná nabídka forem práce s ohroženými dČtmi
2. Aplikace obecných poznatkĤ ve vybraných oblastech
2.1 Mediace jako specifická forma sociální práce
2.2 Mezinárodní spolupráce a ochrana dČtí
2.2.1 Neformální zpĤsoby spolupráce
2.2.2 Formální zpĤsoby spolupráce
Ad I. Obecné kompetence k mezinárodní spolupráci
Ad II. Speciální kompetence pro sociálnČ-právní ochranu dČtí s
mezinárodním prvkem
2.2.3 Mezinárodní spolupráce v þinnosti ÚĜadu pro mezinárodnČprávní
ochranu dČtí
2.3 Vývoj spoleþnosti a oblast svČĜení dítČte do péþe
2.4 Vývoj spoleþnosti a oblast adopcí
2.4.1 Obecné poznámky
2.4.2 Výsledky procesu mezinárodní adopce
2.4.3 Vývojové trendy v oblasti adopþního práva
3. ZávČreþná hodnocení
3.1 Obecné poznámky k systému ochrany práv dČtí
3.2 Oblast náhradní rodinné péþe
3.3 Podpora rodinné politiky jako možné Ĝešení
DÍTċ A RODINA
1. Úvod
2. Základní principy vztahĤ mezi rodiþi a dČtmi
3. Vznik a obsah vztahu mezi rodiþi a dítČtem
4. Rodiþovská zodpovČdnost
4.1 Výchova dítČte
4.2 Zastupování dítČte
4.3 Správa jmČní dítČte
4.4 Rodiþovská zodpovČdnost a rozvod nebo rozchod rodiþĤ
4.4.1 SvČĜení dítČte do výchovy jednomu z rodiþĤ
5. Další rodiþovská práva a povinnosti
5.1 Styk rodiþe s dítČtem
5.2 Vyživovací povinnost rodiþĤ vĤþi dČtem
6. PĤsobení státu
162
165
167
170
171
174
175
177
180
182
185
190
190
190
190
192
192
194
195
197
199
199
202
202
204
204
206
206
207
210
216
219
219
219
224
229
229
231
233
235
239
241
243
243
245
248
250
250
251
256
256
259
260
6.1 Výchovná opatĜení
6.1.1 Napomenutí
6.1.2 Dohled
6.1.3 Omezení zabraĖující škodlivým vlivĤm na výchovu
6.2 Pozastavení, omezení a zbavení rodiþovské zodpovČdnosti
6.2.1 Pozastavení výkonu rodiþovské zodpovČdnosti
6.2.2 Omezení rodiþovské zodpovČdnosti
6.2.3 Zbavení rodiþovské zodpovČdnosti
6.3 OddČlení dítČte od rodiþĤ
7. Procesní souvislosti regulace vztahĤ mezi rodiþi a dČtmi
8. Právo dítČte na svobodné vyjádĜení názoru
9. Vztahy dítČte k dalším pĜíbuzným
10. ZávČr
261
262
262
263
263
264
264
265
268
272
273
277
278
280
17
Sub-projekt PF 003:
Implementace zkušeností dobré praxe ve vzdČlávání v oblasti práv
dČtí ve Švýcarsku do podmínek ochrany práv dČtí v ýeské republice
Zpracoval:
prof. JUDr. Dalibor Jílek, CSc.
18
3. Logický obraz faktu je myšlenka.
Ludwig Wittgenstein (Tractatus
logico-philosophicus)
1. VysvČtlení
Studie vychází z vnČjší pohnutky: zájmu pedagogické i právnické veĜejnosti o práva
dítČte. Úþelem studie je sledovat, pĜehlednČ znázornit a kriticky rozebrat vývoj práv dítČte.
Vývoj práv dítČte je zasazen do diskursivních kontextĤ, jež se rýsují ve 20. století. Práva
dítČte se vyvíjejí právČ v tomto století až k jejich vrcholu: pĜijetí univerzální Úmluvy o
právech dítČte z roku 1989. Toto století je jejich þasovým tČžištČm.
Druhá kapitola zaznamenává neformální a pĜímo neuskuteþnČnou rozpravu mezi
dvČma pedagogy: Ellen Keyovou a Janusem Korczakem. Oba jako první razí myšlenku práv
dítČte. V postoji Keyové k právĤm dítČte se projevuje pĜedevším citová a kognitivní složka.
Kdežto Korczak pĜistupuje k právĤm dítČte prakticky. Oba využívají argumenty svobody,
identity a autonomie dítČte pro prosazení myšlenky jeho práv. Korczak pokládá dítČ za aktivní
subjekt lidských práv. Jeho postoj k právĤm dítČte je hlavnČ konativní. Práva dítČte prosazuje
v pedagogické praxi v dobČ, kdy ještČ nebyla formálnČ uznána.
TĜetí a þtvrtá kapitola shrnují osobité institucionální skuteþnosti, které podmínily
pĜijetí Ženevské deklarace práv dítČte z roku 1924 a Deklarace práv dítČte z roku 1959.
Ženevská deklarace sice práva dítČte výslovnČ nezmiĖuje, avšak dítČti pĜiznává morální status
objektu péþe a ochrany. Naproti tomu Deklaraci OSN vyznaþuje normativnost a systémová
blízkost k mezinárodnímu právu. Deklaratorní dokument se stal jednou z kodifikaþních forem,
i když právnČ nezávaznou. Deklarace pojala dítČ jako pasivní subjekt péþe a ochrany. TvĤrci
Deklarace nespatĜovali v dítČti subjekt práv obþanských a politických. ObČ deklarace
spoleþnČ vyjádĜily pĜedevším myšlenku sociální pomoci dČtem (welfarist approach).
Pátá kapitola pĜináší kritický rozbor tĜí základních právnČ filosofických teorií: teorie
volby (vĤle), teorie zájmu a teorie emancipace. Tyto teorie obepínají práva dítČte ve 20.
století. Teorie se ale rozcházejí v náhledu na zpĤsobilost dítČte mít lidská práva. Teorie volby
takovou zpĤsobilost odmítá a tím vyluþuje, aby dČti byly subjekty lidských práv. Teorie zájmu
takovou zpĤsobilost ve vztahu k dČtem nerozebírá, ale pĜedpokládá ji. Jak teorie zájmu, tak
teorie emancipace pĜiznávají dČtem práva. DovČtkem kapitoly je neteoretický náhled na práva
dítČte ze strany dČtí. DČti spatĜují ve svých právech nároky nebo výsady þi to, co máme
(pĜirozenost).
19
Šestá kapitola obsahuje analytický výklad právního postavení Úmluvy o právech dítČte
z roku 1989 v þeském a švýcarském právu. Úmluva je souþástí þeského ústavního poĜádku,
rovnČž tak byla inkorporována do vnitrostátního práva švýcarské federace. Z inkorporaþního
postavení Úmluvy vyplývají povinnosti nejen pro státní orgány, ale také pro rodiþe, uþitele,
vychovatele nebo soukromé osoby, které pracují s dČtmi. KromČ toho nejvyšší zákony
obsahují samostatnou úpravu právního postavení dČtí. Švýcarská ústava je oproti ListinČ
základních práv a svobod pokrokovým vyjádĜením nČkterých práv dítČte.
ZávČreþná kapitola vysvČtluje na (sub)strukturálním pĤdorysu þtyĜi obecné zásady,
které prolínají Úmluvou o právech dítČte: zásadu zakazující diskriminaci, zásadu nejlepších
zájmĤ dítČte, zásadu práva dítČte na život a pĜežití a zásadu participace. Zásady jsou
základními normativními vodítky, která pĤsobí na výklad, aplikaci a implementaci ostatních
smluvních norem.
2. Kontext neformální rozpravy o právech dítČte – první polovina 20. století
Pedagogové zahajují neformální rozpravu o právech dítČte. Rozprava je prvá a
narativní. Ellen Keyová1 považuje za prvotní právo dítČte na volbu vlastních rodiþĤ.2 První
kapitolu knihy Das Jahrhundert des Kindes3 oznaþuje nesmyslný název (Das Recht des
Kindes, seine Eltern zu wählen). Právo volby rodiþĤ je rozporné v logickém uvažování.
Protože poþetí, aĢ plánované anebo náhodné, je biologickou i právní skuteþností nezávislou
na plodu. A po poþetí plod zase nic nerozhoduje.
Keyová rozebírá právo dítČte na volbu rodiþĤ v jiných souvislostech. Uvádí do
mínČného pĜirozeného vztahu budoucí dítČ a jeho biologické rodiþe. Jeho sociálním obsahem
jsou na jedné stranČ myšlené právo dítČte a na stranČ druhé povinnosti rodiþĤ. Není úplnČ
jasné, zdali jsou povinnosti odvozeny od práva na volbu vlastních rodiþĤ nebo naopak. Právo
je apelativní vĤþi (ne)manželskému páru4, jenž zamýšlí založit rodinu. Rodiþe jsou
korelaþním právem zavázáni k dĤkladnému zvažování, chtČjí-li mít vĤbec dítČ.5
1
Ellen Keyová – švédská pedagožka, feministka – žila v letech 1849 až 1926.
Její kniha Století dítČte vyšla ve švédském jazyce na rozbĜesku roku 1900. Kniha byla pĜeložena do Ĝady jazykĤ. Po dvou
letech byla vydána v nČmþinČ a posléze v anglickém jazyku. KEY, E., Das Jahrhundrt des Kindes. Studien. Berlin: S. Fischer,
Verlag, 1902; KEY, E., The Century of the Child. New York: The Knickerbocker Press, 1909.
3
Kniha Století dítČte byla velmi pĜíznivČ pĜijata. Pražský rodák, básník Rainer Maria Rilke (1875-1926) nadšenČ píše o
Keyové jako obhájkyni a vČrozvČstovi dítČte (Anwalt und der Apostel des Kindes).
4
Keyová volí pro vymezení manželství volní (voluntaristické) východisko. Manželství znamená vĤli sdílenou dvČma
partnery utvoĜit jednotku (the one). Ta je více než samotní partneĜi. KEY, E., op. cit. 2, s. 62.
5
EICHSTELLER, G., Janusz Korczak – His Legacy and its Relevance for Children's Rights Today. International Journal of
Children´s Rights, 2009, Vol. 17, s. 385.
2
20
Anebo chtČjí-li mít dvČ nebo více dČtí. DítČ nebo dČti se mají podle Keyové narodit do
pĜíznivého rodinného prostĜedí.6 V tom spoþívá moudrost jejího uvažování.7 Rozhodnou-li se
manželé nemít žádné dítČ, tomu by paradoxnČ odpovídalo právo dítČte nenarodit se.
Kontextuální uvažování nad právem dítČte zvolit si vlastní rodiþe otevírá ještČ jinou
myšlenou strukturu jako vzor vztahĤ.8 Ve vztahu dítČte a biologických rodiþĤ by dítČ mohlo
opustit své rodiþe podle vlastní existenciální volby a pĜípadnČ zvolit jinou rodinu. Keyová
popisuje pĜíbuzné situace, kdy se dČti rozhodnou žít vlastním životem v míru domova (in
peace at home), nebo budou požadovat, aby se s nimi zacházelo stejnČ jako s cizinci (or the
they will be treated with the same consideration that would be given to a stranger).9 Jinou
alternativní volbu mĤže dítČ využít ve vztahu k možným adoptivním rodiþĤm.10 DítČ má
v této rozumné úvaze právo na rodinu a nikoli rodiþe nebo rodina právo na dítČ.
Právo dítČte zvolit si vlastní rodiþe vyplývá ze souvztažnosti mezi rodiþi þi rodiþem a
dítČtem.11 Jeho výkon neuskuteþĖuje dítČ, nýbrž se dČje nepĜímo ve vztazích uprostĜed rodiny,
ve vztazích mezi možnými rodiþi.12 Taková koncepþní úvaha, v jejímž kĜížení se objevuje
dítČ, se mírnČ vzdaluje obvykle pĜijímanému pojetí práv þlovČka. Jedinec spatĜuje ve svém
právu platný nárok vĤþi spoleþnosti na ochranu svého práva a nikoli pouze vĤþi rodiþĤm.13
Ve veĜejném prostoru se utváĜí vztah mezi jednotlivcem, který je nadán právy, a politickou
spoleþností (státem). Tato praktická, filosofická myšlenka nevyluþuje uvažované právo dítČte
ze skupiny myšlených lidských práv.14
Keyová vČnuje knihu všem rodiþĤm, kteĜí vČĜili, že ve 20. století budou vychovávat,
vzdČlávat nového þlovČka (Allen Eltern, die hoffen, im neuen Jahrhundert den neuen
Menschen zu bilden.). Vychází pĜitom z romantických15 až utopických úvah. DítČti pĜisuzuje
6
VEERMAN, P. E., The Ageing of the UN Convention on the Rights of the Child. International Journal of Children´s
Rights, 2010, Vol. 18, s. 587.
Rodinný život by mČl mít rozumnou povahu. Každý þlen rodiny by mČl podle svobodomyslného názoru Keyové plnČ žít
vlastní život a dovolit ostatním rodinným pĜíslušníkĤm þinit totéž. KEY, E., op. cit. 2, s. 175. Dále LENGBORN, T., Ellen
Key (1849-1926). Prospects, 1993, Vol. XXIII, No. 3-4, s. 836-837.
8
Ellen Keyová píše ve Století dítČte také o právu dítČte na Ĝádné vzdČlání a dobrý domov. Vnímá, že škola by nemČla
„zabít“ vrozenou individualitu dítČte. Srov. AMBJÖRSSON, R., Key, Ellen (1849-1926). In: Encyclopedia of Children and
Childhood in History and Society, dostupné na http://faqs.org/childhood/Ke-Me/Key-Ellen-1849-1926.html.
9
KEY, E., op. cit. 2, s. 175.
10
Srov. þl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítČte. Committee on the Rights of the Child, Day of General Discussion on „The
right of the child to be heard“, Recommendations, odst. 44. General Comment No. 12 (2009). The right of the child to be
heard, Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/12 20 July 2009, s. 6.
11
RAZ, J., On the Nature of Rights. In: TEN, C. L. (ed.), Theories of Rights. Aldershot: Ashgate, 2006, s. 54-55.
12
KEY, E., op. cit. 2, s. 52-53.
13
HART, H. L. A., Natural Rights: Bentham and John Stuart Mill. In: TEN, C. L. (ed.), Theories of Rights. Aldershot:
Ashgate, 2006, s. 163.
14
RAZ, J., op. cit. 11, s. 55.
15
Romantismus razí myšlenku nevinnosti dítČte. DítČ je jejím zdrojem. Srov. JANOUŠKOVÁ, K., Krkavþí matky? In:
NOSÁL, I. (ed.), Obrazy dČtství v dnešní þeské spoleþnosti. Studie ze sociologie dČtství. Brno: Barrister and Principal, 2004,
s. 18.
7
21
svatost, pĜibližuje ho k dokonalému bohu.16 Neváhá napsat, že nadejde þas, kdy dítČ bude
pokládáno za svaté (Die Zeit wird kommen, in der das Kind als heilig angesehen werden
wird.).17 Legitimuje dítČ jeho svatostí. Ke svatosti dítČte pĜistupuje svatost mateĜství i úlohy
matky.18 Svatost nenáleží pouze dítČti nebo matce. Svatost se dĜíve pĜisuzovala lidským
právĤm v uþení pĜirozených práv.19
Keyová však nemyslí výluþnČ v romantizujícím smČru. Její uvažování je také
praktické. Požaduje, aby dítČti byly prokazovány úcta (respekt), uznání i laskavá dĤvČra stejnČ
jako dospČlému.20 DČti pĜece patĜí do lidského spoleþenství. V tom se shoduje s Kantem,
tĜebaže na rozdíl od nČho prosazuje, že dČti mohou být subjekty lidských práv.
Janusz Korczak21 se zapojuje do nepĜímé rozpravy o právech dítČte.22 Knihu Keyové
zná. Navazuje na její úvahu, že dítČti by mČlo být dovoleno se na každém kroku setkat se
skuteþnou zkušeností života; tak jako trny by nikdy nemČly být odtrženy od svých rĤží (At
every step the child should be allowed to meet the real experience of life; thorns should never
be plucked from his roses). Korczak rozvíjí dĤkladnČ myšlenku práv dítČte, avšak pĜedkládá
jiné návrhy, podložené mimo jiné empiricky. Jeho postoj k právĤm dítČte zahrnuje všechny
složky:
poznávací,
konativní
a
citovou.
Jeho
uvažování
je
naopak
vČrné
23
náboženskému humanismu , avšak i realistické. V psaní využívá osobní (lékaĜské a
pedagogické) a institucionální zkušenosti. TvoĜí literárnČ, þiní praktické poznámky, sepisuje
protokoly, záznamy þi zprávy.24
DČti se podle Korczaka nestávají lidskými bytostmi, nýbrž jimi již jsou.25 Základní
pravidlo jeho pedagogiky zní jednoduše. DČti jsou úplnými lidmi.26 Korczak pojímá dČti jako
bytosti s jejich vlastními zájmy, potĜebami a právy.27 Vystupuje proti názorĤm, podle nichž je
16
DEKKER, J. J. H., The Century of the Child Revisited. International Journal of Children´s Rights, 2000, Vol. 8, s. 135.
KEY, E., op. cit. 2 (nČmecký pĜeklad), s. 42 a násl.
KEY, E., op. cit. 2 (nČmecký pĜeklad), s. 55-56: „I habe schon dargelegt, dass die Frau durch ihre mütterlichen Funktionen
so viel physische and psychische Lebenskraft verbraucht…, dass sie auf dem Gebiete der geistigen Produktion minderwertig
bleiben muss.“
19
Srov. preambuli Deklarace práv þlovČka a obþana z roku 1789.
20
KEY, E., op. cit. 2, s. 109. Srov. LENGBORN, T., Ellen Key (1849-1926). Prospects, 1993, Vol. XXIII, No. 3-4, s. 825837.
21
Janusz Korczak, vlastním jménem Henryk Goldszmit, se narodil buć v roce 1878 nebo 1879 a zemĜel v koncentraþním
táboĜe Treblinka v srpnu 1942. MORTKOWICZ-OLCZAKOWA, H., Janusz Korczak. Warszawa: Czytelnik, 1961, s. 7 a
násl.
22
KORCZAK, J., Pisma wybrane. Warszawa: Nasza Ksiegarnia, 1978, sv. I, II, III a IV.
23
IGNERA, B., Der Religiöse Humanismus Janusz Korczaks. Giessen: Justus-Liebig-Universität, 1980, s. 10.
24
FALKOWSKA, M., MyĞl pedagogiczna Janusza Korczaka. Nowe Ĩródla. Wybor. Warszawa: Nasza Ksiegarnia, 1983, tom
II, s. 7; BARSZCZEWSKA, L., MILEWICZ, B., Wspomnienia o Janusu Korczaku. Wybor i opracowanie. Warszawa: Nasza
Ksiegarnia, 1989, s. 5; DEBNICKI, K., Korczak z bliska. Warszawa: Ludowa Spóldzielnia Wydawnicza, 1985, s. 7.
25
EICHSTELLER, G., op. cit. 5, s. 384-385.
26
IGNERA, B., op. cit. 23, s. 67 a násl.
27
LEE, Y., Communications Procedure under the Convention on the Rights of the Child: „3rd Optional Protocol.
International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18, s. 567.
17
18
22
dítČ poþáteþní, zárodeþná bytost, jedinec v procesu formování.28 Myšlenky o vývoji dítČte a
jeho dospívání nejsou zdaleka nové. Sahají až do starovČké filosofie. V Politice Aristotelés
píše o úþelu pĜirozenosti, jímž jsou rozum a rozumová þinnost, a k tomu dodává: „NeboĢ je to
zĜejmé také z toho, že malé dČti hned od narození mají vznČtlivost, vĤli i žádost, kdežto
schopnost usuzovat a myslit se v nich pĜirozenČ rozvíjí postupem doby.“29
Podstatným prvkem myšlenky je zdĤraznČní rozvoje dítČte. Rozvoj dítČte není jen
biologickým procesem, ale také procesem duševním, sociálním i morálním.30 Korczak
soustavnČ zápolí s názorem opĜeným jenom o rozvoj nezletilého. Myslí rovnČž ontologicky a
tím upĜednostĖuje jiný úhel posuzování dČtství, když ho pokládá za období skuteþného bytí.31
V knize Jak kochaü dziecko32 promlouvá Korczak v úderné zkratce o obecnČ
vnímaném postavení dítČte. Rozhovor je vnitĜní a vnČjší. V dialogických vČtách upozorĖuje
na kritické problémy percepce dítČte. DČti a ryby nemají hlas. Korczak pokraþuje, „máš þas,
poþkej, až vyrosteš“.33 A dítČ si myslí: „Nejsem niþím… Již jsem trochu starší nic. Kolik ještČ
let mám þekat?“34
V díle Wiosna i dziecko35 volá po konci spoleþenské fikce citlivého až pĜecitlivého
(kýþovitČ) dobroþinného vztahu k dítČti. Naopak usuzuje, že je nutné ptát se, jaké má dítČ
právo.36 Na otázku mĤže odpovČdČt samo dítČ. Korczak se ovšem chápe odpovČdi coby vnČjší
pozorovatel v díle Jak kochaü dziecko.37 Odstavec 37 knihy je nadepsán BacznoĞü. Do nČho je
vložena základní Korczakova úvaha o právech dítČte. Výraz obsažený v úvodu odstavce
charakterizuje mnohovýznamovost. Konkrétní polysémie je v nadpisu dĤležitá i strategická.
Výraz se používá ve významu bdČlosti, obezĜelosti, opatrnosti, ostražitosti anebo pozornosti.
Všechny významy polského výrazu jsou imperativními požadavky vĤþi dítČti a jeho právĤm.
Od spoleþnosti a dospČlých se vyžaduje poskytovat dČtem zejména pozornost a bdČlost.
Korczak se soustĜedí na celek a nikterak jen na jednotlivá práva dítČte. Celku
poskytuje prvenství pĜed þástí. Neuvažuje synekdochickým zpĤsobem. Požaduje velkou
listinu svobod (Magna Charta Libertatis) pro práva dítČte.38 NeuvČdomuje si zcela, že
28
Tamtéž, s. 385.
ARISTOTELÉS, Politika. Praha: Nakladatelství Petr Rezek, 2009, s. 254-255. Dále ARISTOTELÉS, Magna moralia.
Praha: Nakladatelství Petr Rezek, 2010, s. 16.
30
MATTHEWS, G. B., The Philosophy of Childhood. Cambridge: Harvard University Press, 1996, s. 16.
31
EICHSTELLER, G., op. cit. 5, s. 384-385.
32
Název první kapitoly knihy Jak milovat dítČ je DítČ v rodinČ.
33
KORCZAK, J., Pisma wybrane. Warszawa: Nasza Ksiegarnia, 1978, sv. I, s. 115: „Dzieci i ryby nie maja glosu. – Masz
czas. Poczekaj, aĨ uroĞniesz.“
34
Tamtéž, s. 115-116.
35
ýeský název knihy je Jaro a dítČ.
36
KORCZAK, J., op. cit. 33, s. 38.
37
Tamtéž, s. 81-354.
38
Tamtéž, s. 112: „Wzywam o Magna Charta Libertatis, o prawa dziecka.“
29
23
stĜedovČká Magna Charta nevyjadĜuje zásady svobody þlovČka.39 Vnímá spíše obecnČ
pĜijímaný mýtus než skuteþnost. Listina byla pĜedevším dobovým souborem výsad, jež si
vynutila šlechta na panovníkovi. Jejím úþelem bylo zastavit svévoli králova vládnutí.
Korczak se neohlíží ani na normativní text historické listiny. Vidí její organizovanou
formu s možnými sociálními i právními úþinky formálního aktu. Takový akt
pĜedstavuje uznání a vyjadĜuje legitimitu. Do obsahu myšlené Listiny zaĜazuje tĜi základní
práva, i když pĜipouští, že jich mĤže být více.40 Jejich povaha je veskrze individuální.
KoneþnČ individualitu a autonomii dítČte, i když neúplnou,41 vyzvedá.42 Používá je také jako
argumenty. Korczak k tomu bystĜe uvádí, že není jediného zpĤsobu, jak vychovávat dítČ,
neboĢ vnímá jeho jedineþnost. Nadto žádná knížka, žádný lékaĜ nezastoupí vlastní citlivé
myšlení þi pozorování.43
VýslovnČ oznaþuje základní práva dítČte: právo dítČte na smrt (prawo dziecka do
Ğmierci), právo dítČte na dnešní den neboli žít pro dnešek (prawo dziecka do dnia
dzisiejszego) a právo dítČte, aby bylo tím, þím jest (prawo dziecka, by bylo tym, czym jest).44
Na konci odstavce se ještČ objevuje hierarchická úvaha o prvotním právu dítČte na vyjádĜení
vlastních myšlenek a myšlení (prawo dziecka do wypowiadania swych myĞli). Avšak ta je
spojena s osobními pochybnostmi. Základní práva doplĖuje o právo dítČte na úctu (respekt),
þímž navazuje na myšlenku Keyové, o právo dítČte na svobodu45 a o právo protestovat proti
bezpráví.
Myšlená základní práva provokují pedagogické i právní uvažování. Právo dítČte na
smrt to dosvČdþuje. Korczak používá argument bytostné nutnosti, podle nČhož vroucí,
rozumná láska matky k dítČti musí mu dát právo pĜedþasné smrti, k zakonþení cyklu života.
OdĤvodnČní vyjímá z pĜirozenosti života, kdy z každého zrna nevzejde klas, kdy
každé pískle se nenarodí schopné života (nie kaĨde piskle rodzi sie zdolne do Ĩycia).46 Jeho
právo dítČte zemĜít se nevztahuje ke svévolné þi dobrovolné smrti, ani ke smrti zpĤsobené
nedostatkem rodiþovského dohledu anebo k absolutní fatalitČ života. Naopak souvisí s
životem dítČte, s životem, jenž je v rukou dítČte a nikoli dospČlých.47 Právo dítČte na smrt není
39
BREAY, C., Magna Carta. Manuscripts and Myths. London: The British Library, 2002, s. 28.
General Comment No. 12 (2009). The right of the child to be heard, Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/12
20 July 2009, s. 5.
42
43
Tamtéž.
44
Korczak požaduje práva pro dČti již v roce 1914. IGNERA, B., op. cit. 23, s. 83.
45
IGNERA, B., op. cit. 23, s. 87-94.
46
47
EICHSTELLER, G., op. cit. 5, s. 386.
40
41
24
bez hranic, konþí tam, kde bezprostĜední nebezpeþí života zaþalo.48 A jednotlivé dítČ si
takovou hranici musí v sebeurþení vlastního života uvČdomovat.
Ve výchovných vztazích rodiþĤ k dítČti odmítá výchovné pohodlí, které podmiĖuje
soubor zákazĤ a pĜíkazĤ. Odmítá rodiþovské zákazy takového druhu jako: „nebČhej, ponČvadž
spadneš pod konČ, nebČhej, protože se zpotíš, nebČhej, protože mi hlava bolí“. PĜitom bČh je
podle Korczaka jediný þin dítČte, jenž mu dovoluje žít.49
Právo dítČte žít pro dnešek znamená citlivost pro nynČjší okamžik. I samotný þlovČk je
souþinem, výsledkem okamžiku (Czlowiek jest produktem danego momentu…).50 DítČ je
þinnou lidskou bytostí, která má právo prožívat pĜítomný den. Každý skuteþný okamžik je
sám o sobČ entitou. Mimoto žádný okamžik se nemĤže navrátit. Ve vztahu k vyuþování a
výuce dítČte to znaþí, že pedagogickým úkolem není ovlivnČní budoucího osudu dítČte, nýbrž
uskuteþnČní myšlenky, že pĜítomný okamžik je naplnČn okamžitým šĢastným úsilím dítČte.
Uþitel nevede dítČ k úþelnému obrazu vlastního chtČní. Naopak pomáhá dítČti v jeho vlastním
sebeurþení. Nad právem dítČte žít pro dnešek se proto vznáší Korczakova vČta: „ħij teraz
wlasnym Ĩyciem.“51
Totožnost dítČte je jedineþná a neopakovatelná. DítČ ji urþuje samo. Korczak blíže
nevysvČtluje, co je právo dítČte, aby bylo tím, þím jest.52 Ale jak je patrné, tak toto právo
spoluurþuje individuální totožnost i neúplnČ autonomní postavení dítČte. Trojice základních
práv dítČte je pospolná i vzájemnČ podmínČná. Do logické souvislosti je vtahuje bytostné
sebeurþení dítČte, jež by samo mČlo rozhodovat coby úplná osobnost. DítČ pro Korczaka není
nevinností svatoĜeþené, jak ho vnímá romantismem ovlivnČná Keyová. Korczak uvažuje
vČcnČ, realisticky, a to zejména ve vztahu k dalším právĤm dítČte, která pĜipojuje. PĜedchází
tak soudobé sociologické názory, jež dČti posuzují jako þinné jednotlivce (active agents) se
schopností utváĜet vlastní životy.53 Jejich þinorodost udržuje jak základní institucionální
struktury, tak je úþinnČ mČní.
Právu dítČte na vyjádĜení vlastního mínČní, o nČmž Korczak dĜíve pochybuje,
poskytuje institucionální rozmČr. UskuteþĖuje pedagogickou myšlenku Republiky dČtí
v sirotþinci (Dom Sierot). PrávČ sirotþinec, jak píše v osobním listu, byl odrazištČm (baza
48
Tamtéž.
50
KORCZAK, J., Rezygnacja. In: FALKOWSKA, M., op. cit. 24, s. 236.
51
Tamtéž, s. 83.
52
53
MAYALL. B., The Sociology of Childhood in Relation to Children´s Rights. International Journal of Children´s Rights,
2000, Vol. 8, s. 248.
49
25
wypadowa) jeho úvah a návrhĤ.54 Ustavuje dČtský parlament, kdy pČt dČtí volí jednoho
zástupce, a používá dČtské soudy coby autonomní orgány pro udržení káznČ a poĜádku.
Institucionálním prostĜedkem pro vyjádĜení názoru þi myšlenek dítČte byly dČtské noviny
(Maly Przeglad), jež byly prvnČ vydány v roce 1926.
Práva dítČte, jak je Korczak navrhuje a uskuteþĖuje, mají jakési skupinové hranice.
Svá práva mohou dČti uplatĖovat i vykonávat uvnitĜ malé spoleþenské skupiny: rodiny þi
napĜíklad v prostĜedí sirotþince. Jeho pojetí práv dítČte zdĤrazĖuje vnitĜní aspekt práv dítČte
spíše než aspekt vnČjší: vztahy k velkým spoleþenským skupinám. Práva dítČte nejsou v jeho
myšlení právním þi morálním nárokem vĤþi všem ostatním, politické spoleþnosti coby celku
þi velkým spoleþenským skupinám. KoneþnČ skuteþný, pĜirozený život dítČte se obvykle
odehrává ve dvou mikrosvČtech: rodinČ a škole.
Práva dítČte Korczak odĤvodĖuje jedineþností a autonomií každého dítČte, ale také
jeho identitou, sebeurþením, osobní zkušeností, tedy vlastním bytím. Korczak dítČ otevĜenČ
uznává za aktivní subjekt lidských práv. DítČ ale legitimizuje pedagogicky a morálnČ. Tak
vymČĖuje Korczak romantizující polosen Keyové za skuteþnost, aniž by dČtem vnutil
pĜedþasnou dospČlost. Skuteþnost v jeho mysli pĜedurþuje myšlenku, úvahu a posléze reálný
návrh.
3. Kontext formální rozpravy o právech dítČte – první polovina 20. století
Univerzální kontext rozpravy o právech dítČte uspíšila první svČtová válka. Jak jinak,
byla svČtová, globální. Válka vyvolala širší zájem o situaci dČtí, o váleþné siroty, podle letité
morální normy, podle níž je tĜeba slabým dČtem pomáhat. Po válce se zmČnila narativní
rozprava ze zaþátku století, kterou vyvolali dva pedagogové oddaní dČtem. Filantropové
rozpravu zformalizovali a pĜenesli do prostĜedí dobroþinných institucí a mezinárodních
organizací.
Válka jako stav sociální anarchie podmiĖuje individuální a spoleþenskou tužbu i
potĜebu míru, vþetnČ sociálního smíru a stability. DoþasnČ sdílené potĜeby mČly þásteþnČ
uspokojit nové mezinárodní mezivládní organizace ustavené po konci války. Spoleþnost
národĤ55 a Mezinárodní organizace práce dostaly od zakladatelĤ politický úkol: udržet a
podporovat svČtový mír i sociální spravedlnost. Pakt Spoleþnosti národĤ v þl. 23 ukládá
þlenĤm Spoleþnosti národĤ institucionální závazek pĜiþinit se o zajištČní spravedlivých a
54
KORCZAK, J., op. cit. 33, s. 14; BYSTRZYCKÁ, A., Janusz Korczak a právo dítČte na úctu. Paideia: Philosophical EJournal of Charles University, 2008, Vol. 2, s. 4, dostupné na http://www.pedf.cuni.cz/paideia.
55
Pakt Spoleþnosti národĤ vstoupil v platnost 10. ledna 1920 – þ. 507/1921 Sb. z. a n..
26
lidských podmínek práce mužĤ, žen a dČtí. Norma s neurþitým významem obsahovala
závazek, který požadoval dosažení výsledku. Suverénní volbu právních i politických
prostĜedkĤ ponechávalo ustanovení na þlenských státech Spoleþnosti národĤ.
Samotná univerzální organizace nemČla jakoukoli pravomoc þi pĜímou institucionální
odpovČdnost vĤþi dČtem v pováleþné nouzi. Vzdor této normativní skuteþnosti švýcarský
delegát Gustave Ador56 podnítil na prvním zasedání ShromáždČní Spoleþnosti národĤ
formální rozpravu o dČtech jako obČtech války. PĜímým podnČtem byla strastná situace dČtí;
empirická skuteþnost probouzející kolektivní city. Mnoho dČtí osiĜelo, a tak byly zbaveny
základní sociální ochrany. Podle neideální myšlenky mČly vlády þlenských státĤ Spoleþnosti
národĤ spolu s hnutím filantropických nevládních organizací Ĝešit potĜeby sužovaných dČtí.57
Ador pĜedložil organizaþní návrh na ustavení úĜadu vysokého komisaĜe pro tyto otázky. Jeho
pĜedloha však nebyla nikdy pĜijata.58
Na poli dobroþinnosti pĤsobily tradiþní i nové nevládní mezinárodní organizace:
Mezinárodní výbor ýerveného kĜíže, Liga spoleþností ýerveného kĜíže, Save the Children
International Union (SCIU) nebo Mezinárodní sdružení na podporu blaha dítČte
(International Association for the Promotion of Child Welfare). Jejich poþínání bylo vedeno
etikou i kýþem dobroþinnosti.59 SpoleþnČ organizace utváĜely filantropickou koalici
vyjadĜující podporu ochranČ poskytované dČtem. Hnutí však nemČlo aktivní oporu v
mezinárodním kolektivu státĤ. ýlenové mezinárodní pospolitosti postrádali spoleþnou vĤli i
snahu pĜijmout v této oblasti smluvní þi institucionální závazky.60 Ani sekretariát Spoleþnosti
národĤ, zejména jeho sociální sekce, nespatĜovala v þinnosti SCIU prospČšnost anebo užitek.
NámČty proto pĜicházely od zástupcĤ nevládních mezinárodních organizací. Eglantyne
Jebbová, zakladatelka Save Children Fund ve Velké Británii, prosazovala pozvolna zrající
myšlenku pĜipravit jednoduchý dokument o právech dítČte, který mČl být morálnČ pĜijat všemi
státy.61 Generální rada SCIU projednala návrh Jebbové v roce 1923 a pojala ho jako podnČt
k založení nové dobroþinnosti. Jebbová spatĜovala v moderní charitČ podobnost s
hospodáĜským podnikáním. Dobroþinnost mČla mít jasnou koncepci a Ĝídit se stejnou péþí,
dĤkladností þi rozumem jako nejlepší obchodní nebo prĤmyslové závody.62
56
Gustave Ador (1845-1928), švýcarský politik.
Na konci 19. století se uznává pediatrie jako samostatný vČdní obor.
MARSHALL, D., The Construction of Children as an Object of International Relations: The Declaration of Children´s
Rights and the Child Welfare Committee of League of Nations, 1900-1924. International Journal of Children´s Rights, 1999,
Vol. 7, s. 106.
59
ALSTON, Ph., TOBIN, J., Laying the Foundations for Children´s Rights. Florence: UNICEF, 2005, s. 6.
60
MARSHALL, D., op. cit. 58, s. 120.
61
Tamtéž, s. 131.
62
Tamtéž, s. 131-132.
57
58
27
SCIU poĜádala v létČ 1924 ve Vídni 4. mezinárodní kongres o dČtství. Kongres
deklaraci podpoĜil a seznámil s ní veĜejnost. Významné deníky jako Le Soir, Izviestia,
Deutsche Allegemaine Zeitung a další noviny text deklarace zveĜejnily. K deklaraci se upĜela
pozornost veĜejnosti. V srpnu 1924 úþastníci Conferénce juive de secours á la
Tchécoslovaquie deklaraci ihned schválili.
SCIU hodlala získat širší podporu státĤ a mezinárodních organizací. Skrze elitáĜské
osobní vztahy se zástupci SCIU zamČĜili na obČ skupiny. Éttiene Clouzot, vydavatel Bulletinu
SCIU a generální tajemník Mezinárodního výboru ýerveného kĜíže (ICRC), osobnČ navštívil
Mezinárodní úĜad práce a výbor pro uprchlíky Spoleþnosti národĤ.63 SCIU také poslala kopie
deklarace v pĜekladu do 37 jazykĤ všem þlenským státĤm Spoleþnosti národĤ. Osobní i
organizaþní snaha se promČnila v institucionální skuteþnost. Deklarace práv dítČte
(Ženevská deklarace) byla formálnČ schválena ShromáždČním Spoleþnosti národĤ jako
rezoluce Pátého výboru dne 26. záĜí 1924.
Text Deklarace je neobvykle krátký. Jebbová doufala v její vysoký pedagogický a
propagandistický úþel. Pro myšlenku vzájemné mezinárodní pomoci dČtem chtČla získat obČ
entity: mezinárodní spoleþenství i zorganizovanou obþanskou spoleþnost na národní úrovni.64
Jebbová už dĜíve vČĜila v neutrální a nezištnou spolupráci pĜi poskytování pomoci dČtem
v nepĜátelství, a to i mezi válþícími protistranami. Spolupráce mohla (ale kriticky vzato i
nemohla) pokraþovat po ukonþení války. Ženevská deklarace urþitČ nebyla v pováleþných
þasech vyĖata z empirických souvislostí a dĤsledkĤ svČtové války.
Jednoduchá osnova Ženevské deklarace sestává ze dvou rozdílných þástí: preambule a
operativních odstavcĤ. V deklaraci je dĤležitá první þást. Deklarace vychází ze zásady
paternalismu vĤþi dČtem v zájmu zajištČní jejich blaha.65 Deklarace oslovuje muže a ženy
všech národĤ. Deklarace zdĤrazĖuje univerzalitu jejich morální povinnosti vĤþi dČtem.
Adresáty morální povinnosti jsou ale všichni, nejen biologiþtí nebo sociální rodiþe.
Jebbová zdĤrazĖuje myšlenku ochrany a péþe dČtem v osobním dopise ze dne 20.
února 1923, v nČmž výslovnČ zmiĖuje úsilí vynaložené k uznání práv dítČte.66 Druhou
dĤležitou složkou preambule je požadavek boje proti diskriminaci (beyond and above all
considerations of race, nationality or creed). Preambule zahrnuje v užším pojetí morální
zákaz diskriminace a odmítá bezdĤvodnČ nestejné nakládání s dČtmi na základČ rasy,
63
Tamtéž, s. 129-130.
Tamtéž, s. 131.
DWORKIN, G., Paternalism, The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Summer 2010 Edition), ZALTA, E. N. (ed.),
http://plato.stanford.edu/archives/sum2010/entries/paternalism
66
Tamtéž, s. 135.
64
65
28
národnosti anebo víry.67 NejpodstatnČjší vČtnou þástí preambule je pravdivý odraz i záznam
skuteþnosti, že lidstvo dluží dítČti to nejlepší (all Mankind owes to the Child the best). VeĜejné
pĜiznání mravního dluhu nepĜekrývá dobrovolnČ pĜevzatou univerzální povinnost.
Je-li preambule pĜedevším reflexivní vĤþi tehdejšímu životu dítČte i dČtství, tak
operaþní þást nabádá k aktivnímu chování tČch, kteĜí jsou jmenováni v preambuli. Má
morálnČ pĜedepisující povahu, ale i vzdálenČ emotivní zázemí. Ženevská deklarace mĤže být
oznaþena za prostĜedek morální preskripce. Její matricí je morální pĜesvČdþení o univerzálnČ
paternalistické povinnosti zlepšovat podmínky života jiných (duty of beneficence).68 A právČ
nevinnost, nezralost a závislost dČtí i dČtství to podle ženevského aktu vyžadují.
Operaþní þást zahrnuje pČt odstavcĤ. První odstavec požaduje, aby dítČti byly
poskytnuty prostĜedky nutné pro jeho normální vývoj hmotný a duchovní. Její obsah odráží
konvenþní uvažování o dČtství jako o stavu þi procesu dospívání, jemuž je nutné poskytnout
normativní rámec ochrany a péþe.69 PĜitom stupnČ ochrany se mohou lišit podle osobní
potĜeby dítČte, nikoliv však samotná péþe o dítČ.
Druhý odstavec má biblické, a tím opisné pozadí. Požaduje, aby hladové dítČ bylo
nakrmeno, aby o nemocné dítČ bylo postaráno, aby ve vývoji opoždČnému dítČti byla
poskytována pomoc, aby dítČ, jež spáchalo zloþin,70 bylo napraveno, a aby sirotku a nalezenci
byly poskytnuty útulek a pomoc. Druhý odstavec pĜejímá známé, nenové myšlenky ochrany,
péþe þi zaopatĜení, kdy dítČ není schopné se o sebe starat. Ženevská deklarace staví v této
þásti textu dČtství do základního vztahu oproti dospČlosti,71 jejíž normativní status byl dávno
formálnČ uznán.72
TĜetí odstavec pĜipomíná souvislost s první svČtovou válkou, s dobou bezprostĜedního
nebezpeþí, nejistoty a strádání. Odstavec používá morální zásadu pĜednosti (priority). DítČ
musí být první pĜi poskytování pomoci v dobách nouze (The Child must be the first to receive
relief in times of distress). Jak je tomu v þasech spoleþenského dostatku, Ženevská deklarace
neuvádí. ýtvrtý odstavec dokazuje myšlenkovou neujasnČnost operaþní þásti deklarace.
Naproti tomu deklarace nezastírá realismus.
Odstavec požaduje, aby dítČ získalo autonomní postavení, a tak bylo vedeno ke
zpĤsobilosti získávat živobytí (The Child must be put in a position to earn a livelihood).
67
Výþet dĤvodĤ je velmi omezený.
Srov. W. D. Rosse, anglického filosofa.
69
LANSDOWN, G., The Evolving Capacities of the Child. Florence: UNICEF, 2005, s. 10.
70
LYNCH, N., Restorative Justice through a Children´s Rights Lens. International Journal of Children´s Rights, 2010,
18, s. 173 a násl. KEY, E., op. cit. 2, s. 52-53.
71
STEINBOCK, B., Defining Parenthood. International Journal of Children´s Rights, 2005, Vol. 13, s. 294.
72
LANSDOWN, G., op. cit. 69, s. 10
68
Vol.
29
Ženevská deklarace zrcadlí sociální praxi, kdy dítČ je þinné jako pracovní síla v zemČdČlství,
v rodinném anebo malém podnikání þi v prĤmyslové velkovýrobČ. Práce mČla pro dítČ i
rodinu jak sociální, tak hospodáĜskou funkci. DítČ pĜispívalo k pĜíjmu rodiny a tím získávalo
sebedĤvČru i samostatnost. Jeho pĤsobení jako pracovnČ aktivního jedince podmiĖuje ochrana
pĜed jakoukoli formou vykoĜisĢování (…must be protected against every form of
exploitation).73
V institucionálním smyslu odstavec zakládá vztah ke standardĤm dČtských práce, které
založila Mezinárodní organizace práce v mezinárodním pracovním právu. Tato instituce
pĜijala mnohé standardy pro zamČstnávání dČtí v jednotlivých odvČtvích (minimální vČk) hned
po svém zĜízení.74
Poslední odstavec je povahy výchovné. DítČ musí být vychováváno a vyuþováno
s vČdomím, že jeho nadání, vlohy mají sloužit bližním. Odstavec vychází z mravního
požadavku, aby jedinec nebyl jen sám pro sebe þili egoisticky zamČĜený. Odstavec se
pĜibližuje pĜikázání z desatera a vzdaluje
se zásadám reformní pedagogiky (Maria
Montessori, Helen Parkhurst), zejména zásadČ svobody a nezávislosti, které do edukace
reformní pedagogika prosazuje.75
Korczak si správnČ všímá jedné normativní skuteþnosti, že Ženevská deklarace zcela
zamČnila povinnosti za práva. ZamČnila souvztažné subjektivní mody normativnosti. Text
deklarace neodpovídá dobrému úmyslu Jebbové založit oficiálnČ pĜijatý dokument o právech
dítČte. Podstatou Deklarace je nČco jiného než pĜímé uznání práv dítČte. Deklarace oslovuje
dobrou vĤli a žádá porozumČní všech.76 NezmiĖuje práva dítČte. Nelegitimuje dítČ k vlastnČní
výslovnČ vyjádĜených práv.77 Ta jsou úplnČ zastĜena morálními závazky. Proto Ženevská
deklarace pĜiznává dítČti morální status objektu péþe a ochrany. Prvek subjektivity dítČte
Ženevská deklarace identifikuje v jeho aktivní pracovní síle.78 Práva dítČte by snad mohla být
z ostatních morálních norem odvozena. Za jiné pĜíklady lze uvést právo dítČte na výživu.
Navzdory výtkám nemĤže být dČjinný význam Ženevské deklarace snižován þi
odsuzován. Deklaraci nelze vyjmout z vČcné i þasové posloupnosti dokumentĤ, které pĜispČly
k univerzálnímu uznání statusu dČtství, dítČte a jeho práv. Její význam nebyl uvnitĜ tehdejšího
73
HANSON, K.., VANDAELE, A., Working Children and International Labour Law: A Critical Analysis. International
Journal of Children´s Rights, 2003, Vol. 11, s. 78.
Srov. sektorové úmluvy Mezinárodní organizace práce o minimálním vČku zamČstnávání nebo noþní práce mladistvých
pĜipravené v letech 1919 až 1921. ALSTON, P., TOBIN, J., op. cit. 59, s. 3.
75
DEKKER, J. J. H., op. cit. 16, s. 136.
76
77
HART, H. L. A., Are There Any Natural Rights? Philosophical Review, 1955, Vol. 64, No. 2, s. 182.
78
To koresponduje s využíváním dítČte v prĤmyslové výrobČ a zemČdČlství. Srov. tovární zákony (Factory Acts), zákony o
povinné školní docházce (napĜ. þeskoslovenský zákon þ. 189/1919 Sb. z. a n.) nebo zákony o dČtech. DEKKER, J. J. H., op.
cit. 16, s. 133.
74
30
mezinárodního spoleþenství pouze osvČtovČ apelativní, ale také proklamativní.79 Pro dnešek
však Ženevská deklarace postrádá pĜetrvávající význam nejen v objektivním, ale i
v subjektivním smyslu. ObjektivnČ, formalisticky vzato, Ženevská deklarace je nezávazným
aktem. SubjektivnČ vzato, rodiþe þi uþitelé ji neznají. Soudy anebo úĜady ji stČží mohou
použít, snad jako podpĤrný þi doprovodný argument pĜi rozhodování o záležitostech dítČte.
Nejen Ženevská deklarace, ale i Charta OSN jsou mezinárodním artefaktem války a
jejích dĤsledkĤ; Charta však druhé svČtové války. Zakládající listina OSN coby lex superior
vĤþi smlouvám þlenských státĤ80 vyjadĜuje spoleþný úmysl tvĤrcĤ pĜehnanČ šlechetným
jazykem. Preambule sdČluje odhodlání zakládajících státĤ uchránit budoucí pokolení metly
války. Mírotvorný cíl se vztahuje k budoucím generacím, a proto nemĤže nezahrnovat dČti.
Mír je podle závazné Charty vČþným cílem,81 potĜebou i spoleþnou hodnotou zásadní povahy.
K naplĖování cíle poskytuje Charta všeobecné instrumentarium institucionálních prostĜedkĤ,
mezi nimiž se objevují jak diplomatické þi soudní prostĜedky, tak neozbrojené i ozbrojené
sankce Rady bezpeþnosti OSN. V tomto smyslu je lex contra bellum.
Text Charty OSN odráží syrovou skuteþnost, že lidská práva jsou bČhem ozbrojeného
násilí hrubČ a hromadnČ porušována. Proto zakladatelé OSN prohlašují znovu svou víru
v základní lidská práva, v dĤstojnost a hodnotu lidské osobnosti ihned v preambuli.
Navazující programová ustanovení82 opakovanČ sdČlují témČĜ totéž. Ustanovení pobízejí
adresáty k podpoĜe lidských práv, posilování úcty k lidským právĤm a základním svobodám a
k jejich dodržování.83 Silným charakterem Charty je normativní podchycení práv þlovČka,
slabým charakterem je zevšeobecĖující, málo normativnČ sdČlné vyjádĜení lidských práv. A to
navzdory normativnímu faktu, že Charta je uprostĜed mezinárodních smluv lex superior.
Pouhá programovost jednotlivých ustanovení oslabuje Chartu, stejnČ tak jako absence84
souboru konkretizovaných práv þlovČka.85
Na svém prvním zasedání HospodáĜská a sociální rada zĜídila PĜípravný výbor
(Preparatory Committe),86 jehož úkolem bylo zajištČní pĜípravných prací. V únoru 1947 se na
79
FREEMAN, M., The Best Interests of the Child. In: ALEN, A., LANOTTE, J. V., VERHELLEN, E., ANG, F.,
BERGHMANS, E. and VERHEYDE, M. (eds.), A Commentary on the United Nations Convention on the Rights of the Child.
Article 3. Leiden-Boston: Martinus Nijhoff Publishers, 2007, s. 11.
80
ýl. 103 Charty OSN stanoví, že závazky podle Charty OSN mají pĜednost pĜed smluvními závazky.
81
Srov. KANT, I., K vČþnému míru: filosofický projekt: o obecném rþení: je-li nČco správné teorii, nemusí se to ještČ hodit
pro praxi. Praha: Oikoymenh, 1999, s. 10.
82
STEINER, H. J., ALSTON, Ph., International Human Rights in Context. Law, Politics, Morals. Oxford: Oxford University
Press, 1996, s. 118-119.
83
Srov. þl. 1 odst. 3, þl. 13 odst. 1 písm. b), þl. 55, þl. 56, þl. 62 odst. 2 anebo þl. 68 Charty.
84
Takové návrhy byly pĜi pĜípravČ Charty pĜedloženy.
85
STEINER, H. J., ALSTON, Ph., op. cit. 82, s. 119.
86
Pomocný orgán byl þasto nazýván jako „Nuclear Commission“.
31
prvním zasedání komise87 rozpĜedla rozprava o pĜípravČ návrhu aktu, jenž by urþil, co jsou
jednotlivá lidská práva.88
Jak bývá u právníkĤ i diplomatĤ zvykem, zprvu se zástupci þlenských státĤ pĜeli o
závaznost aktu. Jedni prosazovali morální a politický význam aktu, zatímco druzí požadovali
jeho závazné právní úþinky. ýlenové Komise prosadili morální, politický úþel prohlášení, i
když samotná Deklarace výslovnČ poukazuje na její vzdČlávací a výchovné poslání.
Deklarace požaduje šíĜit úctu k lidským právĤm prostĜednictvím tČchto úþinných
prostĜedkĤ.89
Na 183. plenární schĤzi TĜetího výboru Valného shromáždČní OSN delegáti þlenských
státĤ schválili Všeobecnou deklaraci lidských práv.90 Jednání a závČreþné hlasování se
uskuteþnilo v PaĜíži (Palais de Chaillot) dne 10. prosince 1948.91 PĜedseda TĜetího výboru
Evatt po hlasování pĜipomenul výjimeþnost zasedání, jež skonþilo tČsnČ po pravém poledni.
Jednání pĜedstavovalo první pĜíležitost, kdy „organizované spoleþenství národĤ pĜijalo
deklaraci lidských práv a základních svobod“.92 PĜedtím se vyjádĜil k závaznosti Všeobecné
deklarace a prohlásil, že se nejedná o mezinárodní smlouvu, jíž by byly státy zavázány.93
Deklarace vzdor své nezávaznosti autoritativnČ vysvČtlila, co konstitutivní smlouva,
Charta OSN, míní lidskými právy.94 Deklarace oznaþuje, co jsou lidská práva a kdo je má mít
(každý má právo; everyone has the right).95 Deklarace uznává rovná a nezcizitelná práva
všech „þlenĤ lidské rodiny“. Ve frázi „všech þlenĤ lidské rodiny“ zaznívá jejich univerzalita a
nadto vlastnost a požadavek nezcizitelnosti lidských práv zakazuje jejich odnČtí. René Cassin
spojuje univerzalitu práv s univerzální povahou Deklarace. Deklarace je univerzální svou
inspirací, svým výrazem, svým obsahem, svou pĤsobností, svým potenciálem a prohlašuje
práva lidské bytosti pĜímo vĤþi všem ostatním spoleþenským skupinám, k nimž patĜí jedni a
87
Na pĜípravČ návrhu se podíleli významné osobnosti jako René Cassin z Francie, Charles Malik z Libanonu a Eleanor
Roosveltová ze Spojených státĤ amerických.
UN, Economic and Social Council. Official Records, Second Year, Supplement No. 3. Report of the Commission on
Human Rights.
89
JÍLEK, D., CHUTNÁ, M., Vybrané prameny k ochranČ lidských práv, Brno: Masarykova univerzita, 1992, s. 5.
90
Hundred and eighty-third plenary meeting. Held at the Palais de Chailot, Paris on Friday, 10 December 1948, at 9 p.m.
President H. V. Evatt (Australia). Continuation of the Discussion on the draft universal declaration of human rights: report of
the Third Committee (A/177).
91
Celkem 48 státĤ hlasovalo ve Valném shromáždČní ve prospČch pĜijetí Všeobecné deklarace lidských práv a 8 státĤ se
zdrželo hlasování, a to vþetnČ bývalého SovČtského svazu a ýeskoslovenska. Skuteþnost poukazuje na ideologický konflikt
ohlednČ obsahu Všeobecné deklarace lidských práv. Delegát SovČtského svazu Vyšinskij na zasedání TĜetího výboru mimo
jiné prohlásil, že Ĝada ustanovení úplnČ ignoruje svrchovaná práva demokratických vlád a nČkterá ustanovení také odporují
zákazu vmČšování do vnitĜních záležitostí státĤ. Report of the Third Committee (A/177), s. 923.
92
Report of the Third Committee (A/177), s. 917 a násl.
93
Tamtéž.
94
BUERGENTHAL, T., International Human Rights in a Nutshell. St. Paul: West Publishing Co., 1988, s. 29-31.
95
Srov. anglický text Všeobecné deklarace lidských práv.
88
32
druzí.96 Deklarace vyjadĜuje univerzalitu lidských práv ve formálním smyslu. Skuteþná,
opravdová
univerzalita
Deklarace
bývá
v mezinárodní
teorii
a
praxi
mnohdy
zpochybĖována.97
ýl. 1 Deklarace poukazuje na to, že všichni lidé jsou nadáni rozumem a svČdomím.
Z toho vyplývá, že lidská práva patĜí dospČlým. DospČlému náleží veškerá obþanská,
politická, hospodáĜská, sociální a kulturní práva. Substrukturu politických a obþanských práv
Deklarace uvádí na prvním místČ, z þehož by mohla být dovozena jejich prvotnost.98 Tím
jsou hospodáĜská, sociální a kulturní práva pĜikázána do druhotnosti. Hierarchii lidských práv
v tomto pojetí vyvrací praktický argument jejich vzájemné podmínČnosti, kdy jedno právo
nemĤže být bez druhého: napĜíklad právo na život a právo na výživu.
Substruktura obþanských a politických práv je obsažena v þl. 1-21, a sice právo na
rovnost v dĤstojnosti, právo nebýt diskriminován, právo na život, právo na osobní svobodu,
právo na osobní bezpeþnost, zákaz otroctví a nevolnictví, právo nebýt muþen ani podroben
nelidskému þi ponižujícímu zacházení, právo na pĜiznání právní subjektivity, právo na rovnost
pĜed zákonem, právo na stejnou zákonnou ochranu bez jakéhokoli rozlišování, právo na
soudní ochranu, právo nebýt svévolnČ vyhoštČn, právo být slyšen nezávislým a nestranným
soudem, právo na presumpci neviny, zákaz zpČtné úþinnosti trestního zákona, právo na
soukromí, právo na svobodu pohybu, právo vyhledat azyl, právo na státní obþanství, právo
uzavĜít sĖatek, právo založit rodinu, právo vlastnit majetek, právo na svobodu myšlení a
svČdomí, právo na náboženskou svobodu, právo na svobodu pĜesvČdþení a projevu, právo na
svobodu pokojného shromažćování, právo na svobodu sdružovací, právo úþastnit se vlády
své zemČ a právo vstoupit za rovných podmínek do veĜejných služeb své zemČ.99
ýl. 22 Deklarace nevydČluje þlovČka ze sociálních vazeb spoleþnosti. Neabsolutizuje
jeho atomickou individualitu odtrženou od sociální reality.100 Deklarace pĜiznává jednotlivci
jako þlenovi „lidské rodiny“ obecný nárok. Nárok obsahuje požadavek, „aby mu byla
národním úsilím i mezinárodní souþinností a v souladu s prostĜedky pĜíslušného státu
zajištČna hospodáĜská, sociální a kulturní práva, nezbytná k jeho dĤstojnosti a svobodnému
rozvoji osobnosti“.
Substruktura tČchto práv je menší než substruktura politických a
obþanských práv.
96
Citace SUDRE, F., Mezinárodní a evropské právo lidských práv. Brno: Masarykova univerzita, Evropské informaþní
stĜedisko Univerzity Karlovy, 1997, s. 36.
97
Srov. praxi Ĝady státĤ.
98
SUDRE, F., op. cit. 96, s. 35.
99
JÍLEK, D., CHUTNÁ, M., op. cit. 89, s. 5-8.
100
Srov. MARX, K., ENGELS, B., LENIN, V. I., O židovské otázce. Praha: Svoboda, 1975, s. 25.
33
Za hospodáĜská, sociální a kulturní práva þlovČka Deklarace (þl. 22-27) uznává právo
na sociální zabezpeþení, právo na práci, právo na svobodnou volbu zamČstnání, právo na
spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, právo na ochranu proti nezamČstnanosti, právo
na stejný plat za stejnou práci, právo na spravedlivou a uspokojující odmČnu, právo zakládat
odborové organizace a pĜistupovat k nim, právo na odpoþinek a na zotavení, právo na
pravidelnou placenou dovolenou, právo na životní úroveĖ pĜimČĜenou zdraví a blahobytu jeho
rodiny, právo na zabezpeþení v nezamČstnanosti, v nemoci, pĜi pracovní neschopnosti, pĜi
ovdovČní nebo ve stáĜí, právo na vzdČlání, pĜednostní právo rodiþĤ volit druh vzdČlání pro své
dČti, právo svobodnČ se úþastnit kulturního života spoleþnosti a právo na ochranu morálních a
materiálních zájmĤ vyplývajících z každé vČdecké, literární nebo umČlecké þinnosti, jejímž
autorem je.
Všeobecnou deklaraci neovládá jedna myšlenka þi teorie, jedna ideologie o lidských
právech. Deklarace je myšlenkovČ a ideologicky rĤznorodá. Využívá nČkterých slov
(nezcizitelná práva) i myšlenek Deklarace práv þlovČka a obþana z roku 1789.101 Nedrží se
dĤslednČ ani uþení pĜirozeného práva, které jednoduše vysvČtluje John Locke tak, že se
þlovČk rodí s nárokem na dokonalou svobodu a na nekontrolované požívání všech práv a
výsad pĜirozeného práva stejnČ jako kterýkoli jiný þlovČk nebo lidé na svČtČ (Man being born,
as has been proved, with a title to perfect freedom and uncontrolled enjoyment of all the rights
and privileges of the law of nature equally with any other man or number of men in the
Word…).102 V textu Deklarace se objevují protichĤdné myšlenky o lidských právech, jež
vzdálenČ zaznívají v bĜitké MarxovČ studii o židovské otázce, zejména ve druhém odstavci
preambule, kde se píše, „že vybudování svČta, ve kterém lidé, zbaveni strachu a nouze, budou
se tČšit svobodČ projevu a pĜesvČdþení“.103 Tím tvĤrci Deklarace poukazují na historiþnost
práv þlovČka a nikterak na jejich ahistorický þi mimoprávní pĤvod.
Všeobecná deklarace doslovnČ uznává práva dospČlého þlovČka, toho legitimizuje, ten
stojí ve stĜedu jejího normativního obsahu. PĜesto Všeobecná deklarace obsahuje tĜi dĤležité
normativní vČty ve vztahu k sociálnímu postavení dítČte. První vČtu formuluje þl. 25 odst. 2:
„MateĜství a dČtství mají nárok na zvláštní péþi a pomoc“ (Motherhood and childhood are
entitled to special care and assistance).104 Ustanovení upravuje normativní status mateĜství a
101
HENKIN, L., NEUMAN, G. L., ORENTLICHER, D. F., LEEBRON, D. W., Human Rights. New York: Foundation Press,
1999, s. 32.
Srov. LOCKE, J., DvČ pojednání o vládČ. Praha: Nakladatelství ýeskoslovenské akademie vČd, 1965, s. 179.
103
MARX, K., ENGELS, B., LENIN, V. I ., op. cit. 100, s. 31.
104
JÍLEK, D., CHUTNÁ, M., op. cit. 89, s. 9.
102
34
dČtství. Uznává zranitelnost dČtí.105 Nejde o sakrální postavení mateĜství a dČtství v pojetí
knihy Století dítČte. Deklarace požaduje péþi (zaopatĜení) anebo pomoc dČtství a dČtem
podobnČ jako Ženevská deklarace z roku 1924. Požaduje témČĜ totéž, þímž vyznává stejnou
teleologii. Adresáty nároku jsou hlavnČ státy. Deklarace pĜedepisuje, aby péþe a pomoc dČtství
i dČtem byla uzákonČna, a tak se stala právním nárokem. Vedle toho by však mČla být
nedílnou souþástí vládní politiky.
Druhá normativní vČta je neménČ zásadní. Ustanovení požaduje požívání stejné
sociální ochrany pro dČti zrozené v manželství a nemanželské. Ustanovení zakazuje
rozlišování mezi legitimními dČtmi a dČtmi hĜíchu (the children of sin).106 ýlánek ale
nezmiĖuje právní ochranu. DČti nesmČjí zĤstat bez sociální ochrany kvĤli narození mimo
manželství. ObČ normy vyjadĜují spíše sociální postavení dítČte než právní pozici. Poslední
vČta ozĜejmuje rodiþovskou odpovČdnost vĤþi dČtem i jejich pĜednost v rozhodování.
Ustanovení vychází na jedné stranČ z paternalistické zkušenosti107 a na stranČ druhé z
nezralosti, nesamostatnosti dítČte, které až vlastním vývojem nabývá rozumu.108
ýl. 26
stanoví: „Rodiþe mají pĜednostní právo volit druh vzdČlání pro své dítČ.“109
Deklarace byla schválena jako normativní pobídka a apel þlenským státĤm OSN. Již
bČhem 183. plenárního zasedání delegáti státĤ pĜipomínali, že platné ústavy obsahují Ĝadu
práv þlovČka, které návrh zaþleĖuje. Vzdor této normativní skuteþnosti Deklarace podnítila
státy k právotvorným þinĤm. Inspirovala ústavodárce a zákonodárce Ĝady státĤ. Parlamenty
také výslovnČ odkazovaly na Všeobecnou deklaraci v základních a bČžných zákonech.110
Ústava Andory v þl. 5 napĜíklad pĜisuzuje Všeobecné deklaraci právní úþinky (Universal
Declaration of Human Rights is binding in Andorra). Ústavní i zákonná praxe jednoznaþnČ
dokazuje, že si Všeobecná deklarace uchovala praktický význam. Její ustanovení kontinuálnČ
používají jak parlamenty, tak vnitrostátní správní úĜady þi soudy þlenských státĤ OSN.
4. Kontext formální rozpravy o právech dítČte – druhá polovina 20. století
JeštČ pĜed pĜijetím Všeobecné deklarace lidských práv zvažovala HospodáĜská a
sociální rada OSN v roce 1946 pĜijetí deklarace práv dítČte.111 Návrh deklarace se stal
105
GROVER, S., On Recognizing Children´s Universal Rights: What Needs to Change in the Convention on the Rights of
the Child. . International Journal of Children´s Rights, 2004, Vol. 12, s. 263.
Podle Keyové má každé dítČ stejná práva ve vztahu k obČma rodiþĤm. KEY, E., op. cit. 2, s. 33.
107
Jednání je tehdy ospravedlnitelnČ paternalistické, když vmČšování do života dítČte ospravedlĖují nejlepší zájmy dítČte.
BECKMAN, L., Public Justifiability and Children. International Journal of Children´s Rights, 2008, Vol. 16, s. 145-146.
108
Srov. Committee on the Rights of the Child, General Comment No. 7 (2005, Implementing child rights in early childhood,
CRC/C/GC/7/Rev.1, 20 September 2006, s. 3.
109
Tamtéž.
110
SUDRE, F., op. cit. 96, s. 38.
111
ALSTON, Ph., TOBIN, J., op. cit. 59, s. 5.
106
35
programovým bodem Komise OSN pro lidská práva. V roce 1950 byla vypracována
pĜedloha.112 Její projednání bylo odloženo z dĤvodu kodifikaþní práce na paktech o lidských
právech.113 Na bĜeznovém zasedání v roce 1959 se Komise k návrhu vrátila. PĜípravný proces
trval þtyĜi týdny. Dne 20. listopadu 1959 byla Deklarace práv dítČte schválena.114
Deklarace práv ideovČ i teleologicky navazuje na Ženevskou deklaraci z roku 1924 i
Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948. Teorie a praxe práv dítČte upozorĖuje na
spoleþnou myšlenku sociální pomoci (welfarist approach).115 Jebbová tehdy podĜídila obsah
meziváleþné deklarace práv dítČte výzvČ, aby dČti dotþené válkou získaly sociální pomoc.
Deklarace z roku 1959 požadavek pouze rozšiĜuje. Deklarace opakuje i mravní požadavek
pĜednosti; dítČ bude za všech okolností první mezi tČmi, komu bude poskytnuta ochrana a
pomoc. VČta vyjadĜující zásadu pĜednosti vynechává okolnosti nouze a vztahuje se
k jakýmkoli situacím. Na konci vČty stojí dva podstatné výrazy, které charakterizují Deklaraci
práv dítČte z roku 1959 jako celek. V kontextu Deklarace je dítČ pĜedevším pasivním
subjektem sociální ochrany i pomoci a nositelem sociálních práv.
Tato úþelná souvislost spojuje Deklaraci z roku 1959 s Všeobecnou deklarací lidských
práv (MateĜství a dČtství mají nárok na zvláštní péþi a pomoc.).116 Dokumenty vycházejí ze
stejných nebo obdobných myšlenek. DokumentĤm je také vlastní témČĜ totožný duch.117
Shoda je ovšem pouze ideová a nikoliv formulaþnČ doslovná. Do textu se promítá evoluce
v myšlení, avšak nijak pĜevratnČ.
Jednu jazykovou zmČnu nelze pĜehlédnout. Je významná. TvĤrci Deklarace složili
þásti jednotlivých vČt tak, že dvakrát použili podstatné sousloví „dítČ má nárok“ (dítČ je
oprávnČno).118 Sousloví má následující anglickou verzi „the child shall be entitled“.119
Z jazykové skuteþnosti nČkteĜí autoĜi dovodili, že deklarace obsahuje jazyk nárokĤ.120 Není
tomu tak. Jiné zásady jsou vyjádĜeny frazémem „dítČ požívá“ (the child shall enjoy).121 Tady
Deklarace z roku 1959 navazuje na þl. 25 odst. 2 Všeobecné deklarace (all children shall
enjoy the same social protection). Mimoto tvĤrci použili ještČ tĜetí sousloví „dítČ musí být
112
Tamtéž.
Srov. Mezinárodní pakt o obþanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodáĜských sociálních a kulturních
právech z roku.
114
Declaration of the Rights of the Child, G. A. res. 1386 (XIV), 14 U.N. GGAOR Supp. (No. 16) at. 19, U.N. Doc A/4354
(1959).
115
116
Srov. þ. 25 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv.
117
Srov. MONTESQUIEU, CH., O duchu zákonĤ. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart. 1947.
118
Dostupné na http://www.pravnik.cz/uplna-zneni/uz-38.html.
119
Srov. zásady 1 a 3.
120
CARVALHO, E., Measuring Childern´s Rights: Alternative Approach. International Journal of Children´s Rights, 2008,
Vol. 16, s. 547.
121
113
36
chránČno“ (the child shall be protected).122 Odborné frazémy sjednocuje anglické zpĤsobové
sloveso shall, které oznamuje budoucnost, ale také znaþí nČco „mít“ v duševním smyslu.
Frazeologickou nejednotu potvrzuje zásada 7, v níž tvĤrci vyjadĜují právo na vzdČlání
– dítČ je oprávnČno získat vzdČlání (the child is entitled to receive education). Naproti tomu
Všeobecná deklarace lidských práv používá jednodušší sousloví „každý má právo na
vzdČlání“ (everyone has the right). Jazyková stavba a odborné frazémy diferencují oba
mezinárodní dokumenty. Použité odborné frazémy odrážejí mezinárodní povČdomí o
tehdejším právním i sociálním postavení dítČte. DítČ zĜetelnČ nebylo holisticky vnímáno jako
sociálnČ þinný jedinec s jeho sebeurþením a neúplnou autonomií.123 TvĤrci deklarací
neuvažovali „korczakovsky“. Frazémy jsou spíše reflexí spoleþenského vnímání dítČte jako
bezbranného, nesvéprávného a zranitelného jedince (…dítČ pro svou tČlesnou a duševní
nezralost potĜebuje zvláštní záruky, péþi a zvláštní právní ochranu pĜed narozením i po
nČm).124
Z hlediska apelativního obsahu tvĤrci Deklarace vypracovali desatero zásad. První
vČta první zásady konstatuje, že „dítČ požívá všech práv stanovených v této deklaraci“ (The
child shall enjoy all the rights set forth in this Declaration.). Zásada pokraþuje tím, že dítČ má
tato práva bez výjimky a bez jakékoli diskriminace. Z textu Deklarace þtenáĜ stČží pozná,
zakazuje-li zásada zákazu diskriminace úmyslnČ neospravedlnitelné rozlišování na základČ
uvedených dĤvodĤ, nebo také neúmyslné rozlišování, které vyvolává diskriminaþní úþinky.125
Seznam dĤvodĤ se jeví jako indikativní a nikterak uzavĜený.126
Druhá zásada zaþíná vyjádĜením, že dítČ požívá zvláštní ochranu. Zásada se odlišuje
od þl. 25 odst. 2 Všeobecné deklarace, pĜesto ve vztahu k ní není nová. Zásadu charakterizuje
opakující se proklamativnost. Novost vĤþi Ženevské deklaraci z roku 1924 a Všeobecné
deklaraci zavádí až poslední þást zásady. Poslední vČta vyjadĜuje nejlepší zájmy dítČte (the
best interests of the child shall be the paramount consideration). Na nejlepší zájmy dítČte mají
brát prvoĜadý zĜetel zákonodárné, výkonné a soudní orgány (the paramount consideration).127
Není to jediná normativní zmínka nejlepších zájmĤ dítČte. Zásada 7 Deklarace odkazuje na
nejlepší zájmy dítČte vzhledem k právu na vzdČlání. Oznaþuje zásadu za vĤdþí a tím urþuje
122
123
FREEMAN, M., Why It Remains Important to Take Children´s Rights Seriously. International Journal of Children´s
Rights, 2007, Vol. 15, s. 8.
124
Srov. preambuli Deklarace, a sice odstavec tĜetí.
125
BESSON, S., The Principle of Non-Discrimination in the Convention on the Rights of the Child. International Journal of
126
Srov. rasa, barva pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální pĤvod,
majetek, rod nebo postavení, aĢ již jeho samého nebo jeho rodiny.
127
FREEMAN, M., op. cit. 79, s. 15.
37
její spoleþenský význam. Zásadu vztahuje k osobám odpovČdným za vzdČlání a vedení dítČte.
Deklarace jmenuje nejprve rodiþe (Tuto odpovČdnost nesou v prvé ĜadČ rodiþe dítČte.). Na
tomto místČ se v zásadČ ustavuje vztah mezi paternalismem a neúplnou autonomií dítČte.128
V osobní souvislosti rozlišuje zásada dvČ skupiny adresátĤ požadavku nejlepších zájmĤ dítČte.
Podle zásady 2 smČĜuje ke struktuĜe státních orgánĤ, kdežto v pĜípadČ zásady 7 oslovuje nejen
rodiþe, ale i uþitele nebo vychovatele.
Zásada 3 upĜednostĖuje formální totožnost dítČte pĜed substantivní. Zásada pĜiznává
dítČti právo na jméno a státní obþanství (nationality). Jméno formalizuje totožnost dítČte a
pĜisuzuje mu jedineþnost osobnosti pro veĜejné a soukromé úþely a tím ji odlišuje od jiného
dítČte. Má funkci identifikaþní i diferenþní. PovČĜené orgány státu vykonávají korelaþní
povinnosti vĤþi právu dítČte na jméno úĜedním zápisem do knihy narození i vydáním rodného
listu.
Státní obþanství má rovnČž dva základní rozsahy, na nČž v rozsudku ve vČci
Nottebohm poukázal Mezinárodní soudní dvĤr.129 Faktické pouto mezi dítČtem (rodiþi) a
státem je skutkovým pĜedpokladem pro nabytí obþanství ve smyslu právního svazku.130 Právo
státu udČlit obþanství dítČti doplĖují souvztažné povinnosti, které právo dítČte na státní
obþanství zdĤvodĖují.
Zásada 4 vyjmenovává pĜedevším sociální práva dítČte na pĜimČĜenou výživu, bydlení,
zotavení a lékaĜskou péþi. Ze sociálních práv dítČte vyplývají konkrétní povinnosti zavazující
státní úĜady i rodiþe a zákonné zástupce. Zásada posiluje základní ideologickou osu
Deklarace, která se zamČĜuje na sociální postavení dČtí – otázky ochrany a péþe (zaopatĜení).
Oproti pĜedchozím mezinárodním aktĤm potvrzuje Deklarace tuto osu požadavkem zvláštního
zacházení s dČtmi postiženými, ponČvadž mají specifické potĜeby. Obsah zásady odporuje
pĜedstavČ, že práva dítČte a potĜeby jsou protichĤdné kategorie.131 Naopak vzájemnČ se
posilují.132
Deklarace vymezuje postižení na pozadí normativní definice zdraví ve druhém
odstavci preambule Ústavy SvČtové zdravotnické organizace.133 Ústava charakterizuje zdraví
pozitivním zpĤsobem jako úplné tČlesné, duševní a sociální blaho134 a nikoli jako prostou
128
DWORKIN, G., op. cit. 65.
Case Nottebohm, ICJ Reports, Judgment of April 6th, 1955, s. 24.
Právní vztah obsahuje vzájemná práva a povinnosti. Tamtéž, s. 26.
131
BESSEL S., GAL, T., Forming Partnership: The Human Rights of Children in Need of Care and Protection. International
Journal of Children´s Rights, 2009, Vol. 17, s. 291.
132
Tamtéž.
133
Šedesát jedna zakládajících státĤ podepsalo Ústavu SvČtové zdravotnické organizaci v New Yorku dne 22. þervence 1946.
134
Blaho dítČte má Ĝadu kompetitivních významĤ. Teorie a praxe upozorĖuje alespoĖ na tĜi základní: materiální blaho neboli
životní standard, žití dobrého života (hodnoty a ideály), situování života (zkušenosti). Srov. CAMFIELD, L., STREULI, N.,
129
130
38
absenci nemoci nebo invalidity (infirmity). Zvláštní potĜeby odĤvodĖují nejen zvláštní péþi a
zacházení, ale též vzdČlání. Zásada neviditelnČ vyslovuje složitou otázku integrace a inkluze
postižených dČtí do bČžných škol.
Vývoj dítČte má propojené podmínky vnitĜní a vnČjší. Ve vnitĜním rozsahu dítČ není
pasivním pĜíjemcem zkušenosti a zážitku,135 nýbrž obojí aktivnČ prožívá a samo pĜispívá ke
svému rozvoji.136 Zásada 6 zohledĖuje pouze vnČjší složky pĜirozených sociálních struktur,
zejména rodinné prostĜedí.
Vyžaduje, aby dítČ vyrĤstalo (plný a harmonický vývoj)
v prostĜedí lásky a porozumČní. Zásada se dovolává rodiny a odpovČdnosti rodiþĤ, morálního
a hmotného zajištČní dítČte. Odlouþení dítČte od matky zásada pĜipouští pouze za výjimeþných
okolností. V zásadČ se ukrývá neúprosný právní argument odlouþení dítČte jako poslední
možnosti.137 Široce koncipovaná zásada nevynechává požadavek finanþní a jiné pomoci
dČtem žijícím v poþetných rodinách.
StejnČ široký soubor edukaþních prvkĤ pokrývá zásada vČnovaná vzdČlání. Zásada
urþuje za sociální cíl vzdČlání, aby se dítČ stalo platným þlenem spoleþnosti (a useful member
of society). Nezávislost a autonomii dítČte zásada nezmiĖuje. Zásada dĤslednČ požaduje, aby
stát zajistil dítČti bezplatné a povinné vzdČlání. Oba požadavky mezinárodní smlouvy
transformovaly v závazné povinnosti. Požadavek rovných pĜíležitostí uvádí zásada do
souvislosti nejen s kognitivním rozvojem dítČte, ale též s jeho morální a sociální odpovČdností
(kompetencí).
Poslední odstavec zásady opakuje právo dítČte na zotavení. Vedle tohoto práva uznali
tvĤrci Deklarace právo dítČte na hru. HĜe pĜisoudili stejný úþel jako vzdČlání. V dichotomii
dané souvislosti rozkrývá nauka o psychologii dítČte úþel a funkce hry jako asimilaci svČta
k vlastnímu já dítČte.138 Rozlišuje hru cviþením, kdy dítČ opakuje (z pouhé radosti), co se
nauþilo. Další hrou je symbolická hra a hra s pravidly.139
Navazující zásada se obsahovČ nevzdaluje Ženevské deklaraci z roku 1924. Její úþel
je totožný, i když požadavek pĜednosti dítČte pĜed jinými v poskytování sociální ochrany a
pomoci zasazuje Deklarace do jakýchkoli spoleþenských okolností. Další zásadu lze zpola
WOODHEAD, M., What´s the Use of ´Well-Being´ in Contexts of Child Poverty? Approaches to Research, Monitoring and
Children´s Participation. International Journal of Children´s Rights, 2009, Vol. 17, s. 68 a násl.
135
Srov. jak Ellen Kellyovou, tak Janusze Korczaka.
136
Tamtéž, s. 77.
137
Stanovisko obþanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ýeské republiky ze dne 8. 12. 2010 k rozhodování
soudĤ ve vČcech naĜizování ústavní výchovy z dĤvodĤ materiálních nedostatkĤ rodiny, zvláštČ pak jejich špatných bytových
pomČrĤ. Cpjn 202/2010, s. 3: „RozdČlení rodiny (a naĜízení ústavní výchovy takovým opatĜením nepochybnČ je) tak
pĜedstavuje až nejkrajnČjší opatĜení, které je možné pĜijmout… UmístČní dítČte do prostĜedí vhodnČjšího pro jeho výchovu
nemĤže samo o sobČ odĤvodĖovat jeho násilné odnČtí biologickým rodiþĤm; takový zásah musí být nadto „nezbytný“
s ohledem na další okolnosti…“
138
PIAGET, J., INHELDEROVÁ, B., Psychologie dítČte. Praha: Portál, 1997, s. 57-58.
139
Tamtéž, s. 58-59
39
nazvat zásadou újmy þi lépe ochranu pĜed újmou, a to podle anglického myslitele Johna
Stuarta Milla.140 Mill se domnívá, že jediným dĤvodem,141 pro který mĤže být moc legitimnČ
vykonávána nad jakýmkoli þlenem civilizované spoleþnosti proti jeho vĤli, je zabránit újmČ
jiným (The only purpose for which power can be rightfully exercised over any member of a
civilised community, against his will, is to prevent harm to others.).142 Zabránit újmČ jinému,
to je jeden morální dĤvod zásady. Druhé její morální zdĤvodnČní spoþívá v úvaze, že dČti
zasluhují dĤstojnost i úctu a jsou samy cíli. Podle Kanta se nalézají v Ĝíši cílĤ.143 ěíší myslí
systémové spojení rozdílných racionálních bytostí, a to prostĜednictvím spoleþných
objektivních zákonĤ.144
Podle zásady musí být dítČ chránČno pĜed jakoukoli formou újmy, aĢ ji zpĤsobuje
sexuální využívání anebo zneužívání, vykoĜisĢování dČtí v podobČ nucené práce, otroctví
nebo praxe, která je otroctví podobná. Zásada je proto tvĤrci široce pojata a požaduje ochranu
dČtí pĜed všemi formami zanedbávání, krutosti a vykoĜisĢování. Poslední zásada, pokud by
byla vyložena rozšiĜujícím zpĤsobem (logický argument od menšího k vČtšímu – a minore ad
maius), by mČla požadovat ochranu dítČte nejen pĜed þiny, jež by mohly podporovat rasovou
þi náboženskou diskriminaci, ale i nenávist.
Zásada nezahrnuje pouze imperativ ochrany, ale navíc pĜíkaz lokální i globální
výchovy k porozumČní, snášenlivosti, pĜátelství mezi národy, míru a všeobecnému
bratrství.145 Poslední vČta Deklarace navrací dokument k požadavku vyslovenému v Ženevské
deklaraci z roku 1924, že schopnosti a vlohy dítČte musejí být ve službČ bližnímu.
Anglický odvolací soud se v roce 1998 vyjádĜil k významu a aplikaþní hodnotČ
Deklarace pochybovaþnČ.146 Systematické ocenČní však mĤže pĜinést jiné výsledky.
Deklarace velmi opatrnČ promluvila svébytným jazykem práv dítČte, þímž tento soubor práv
þásteþnČ politicky a morálnČ legitimovala v mezinárodní institucionální rozpravČ. AutoĜi
Deklarace nezpochybnili argument, že oslabila autoritu Všeobecné deklarace lidských práv
jako v poĜadí další deklaratorní akt, jenž rozšíĜil lidská práva.147 PĜijetí Deklarace mohlo
140
Srov. HOFFMAN, J., GRAHAM, P., Introduction to Political Concepts. Harlow: Pearson Education Limited, 2006, s. 39.
Újma nemusí být jediným dĤvodem zásahu (srov. zdĤvodnČní paternalismu).
MILL, J. S., On Liberty and Other Essays. Oxford: Oxford University Press, 1991, s. 14. Citace: HOFFMAN, J.,
GRAHAM, P., op. cit. 140, s. 40.
143
KANT, I., Foundations of the Metaphysics of Morals. Citace HENKIN, L., NEUMAN, G. L., ORENTLICHER, D. F.,
LEEBRON, D. W, op. cit. 99, s. 39.
144
Tamtéž.
145
KANT, I., O výchovČ. Praha: Nákladem dČdictví Komenského, 1931, s. 31: „ýlovČk je jediný tvor, jemuž je tĜeba
výchovy. Výchovou totiž rozumíme ošetĜování (Wartung) þili opatrování, výživu (Verpflegung, Unterhaltung), kázeĖ
(Disziplin, Zucht) a vyuþování (Unterweisung) vedle mravní výchovy. (Bildung). Podle toho je þlovČk kojencem –
chovancem – a žákem.“
146
Srov. FREEMAN, M., op. cit. 79, s. 15.
147
141
142
40
nepĜímo zapĤsobit na rozšíĜení pomoci dČtem ze strany rozptýlené institucionální struktury.
NapĜíklad DČtský fond OSN (UNICEF) zaþal od roku 1961 aktivnČ pĤsobit v oblasti vzdČlání
dČtí.
Jakmile se Deklarace zaþne srovnávat s více než o generaci mladší Úmluvou o právech
dítČte (komparátor – objekt srovnání), zaþnou se objevovat její nedostatky. TvĤrci Deklarace
selhali konceptuálnČ. Deklarace nevymezuje, kdo je dítČtem. To neuþinila ani Ženevská
deklarace z roku 1924. ÚstĜední výraz „dítČ“ nemá v Deklaraci univerzální vysvČtlení a tím
není pĜedurþeno jeho globální používání v jednom operaþním významu. Deklarace nezaplĖuje
mezeru, která oslabuje osobní rozsah dokumentu. Deklarace se jen volnČ váže k jedinci, který
se nachází na nČkterém stupni vývoje smČrem k dospČlosti. Jak pĜipomíná preambule
Deklarace, dítČ zosobĖuje jeho tČlesná a duševní nezralost. Otázku definice ponechává ve
výluþné jurisdikci þlenských státĤ OSN. Deklarace v konceptuálním smyslu neuznává dítČ za
subjekt práv obþanských a politických. Dokonce mnozí její analytici popírají, že by
Deklarace uznala dítČ za subjekt jakýchkoli práv.
5. Kontext teoretické a neteoretické rozpravy o právech dítČte – druhá polovina
20. století
Název þásti si vynucuje zestruþnit zaþátky politicko-filosofické rozpravy o lidských
právech, kterou dávno, a sice na konci 17. století zahajuje J. Locke.148 V þase mezi dvČma
deklaracemi149 zveĜejnil H. L. A. Hart vlivný þlánek,150 v nČmž navazuje na Lockea i Kanta.
Locke si myslí, že dČti nejsou zrozeny v plném stavu rovnosti, aþkoli jsou zrozeny pro nČj.
Rodiþe mají jistou vládu a pravomoc nad dČtmi, když pĜijdou na svČt a nČjaký þas potom.
Jejich vláda a pravomoci jsou doþasné.151 Také Kant trvá na právech rodiþĤ, kteĜí se starají o
dítČ tak dlouho, než je zpĤsobilé skuteþnČ používat své tČlo jako organismu a mysl jako
rozumu.152 Pro Kanta jsou dČti objekty respektu i dĤstojnosti, a nikoli subjekty práv.153
Za základ lidských práv Hart považuje jedno fundamentální morální právo: stejné
právo všech lidí být svobodní (the equal right of all men to be free). Výraz „všichni lidé“
neznamená úplnČ všichni. Hart podmiĖuje základní morální právo osobním požadavkem, kdo
takové morální právo mĤže mít. Právo požívá a vykonává každá dospČlá lidská bytost (any
adult human being), která má zpĤsobilost volby (capable of choice).
148
LOCKE, J., op. cit. 102, s. 140-207.
MínČna je Všeobecná deklarace lidských práv a Deklarace o právech dítČte.
HART, H. L. A., op. cit. 77 , s. 175-191.
151
LOCKE, J., op. cit. 102, s. 164.
152
WALL, J., Human Rights in Light of Childhood. International Journal of Children´s Rights, 2008, Vol. 17, s. 530.
153
Tamtéž.
149
150
41
V rozboru morálního práva leží argument vylouþení. Hart nepovažuje dítČ za subjekt
totožného práva. Jenom dospČlý má právo, aby se všichni ostatní zdrželi použití donucení
(coercion) nebo omezení (restrain) vĤþi nČmu samému. Donucení þiní jeho volbu ménČ
dostupnou. Kdežto omezení zpĤsobuje, že výkon volby je nemožný.154 SoubČžnČ má takový
dospČlý svobodu konat. To znamená, že nepodléhá jakémukoli závazku zdržet se chování,
není-li toto chování donucující, omezující nebo zamýšlené zpĤsobit jiným újmu.155
Hart zdĤvodĖuje morální právo svobodou a autonomií dospČlého jedince. Teorie se
vyjadĜuje k tomu, kdo má zpĤsobilost k lidským právĤm. Aniž autor vysvČtluje pozici dítČte,
je absolutnČ zĜejmé, že svobodu a autonomii postrádá.156 DítČ je rozumovČ nezralé, aby mohlo
zvážit a pĜedvídat následky svého rozhodnutí. Locke k tomu dodává, že svoboda þlovČka a
volnost jednat podle vlastní vĤle se zakládá na tom, že má rozum, který mu umožĖuje
porozumČt zákonu, jímž se má Ĝídit.157 Hartovo odĤvodnČní práv þlovČka – vzdor podstatné
úvaze – obsahuje ménČ zdĤrazĖovaný argument, že dítČ musí být uchránČno pĜed jakoukoli
formou donucení, nedostateþné péþe nebo zlého zacházení. DítČ nemĤže zĤstat bez opravdové
ochrany pĜed zneužívajícím výkonem svobodné vĤle dospČlými.
PrávnČ filosofický pohled na práva þlovČka se pĜíþí odkazu obou pedagogĤ, kteĜí
zahájili diskurs o právech dítČte. Kellyová výslovnČ zaþlenila volbu do obsahu práv dítČte.
Volbu nepomíjí ani Korczak. Dva protichĤdné pohledy, filosoficko-právní a pedagogický, se
stĜetávají v zásadní otázce. Je dítČ dostateþnČ rozumné anebo rozumné tak, aby mohlo
rozhodovat o svém sebeurþení?158 Tato otázka je o neúplné autonomii dítČte, byĢ se jedná
vyslovenČ o dynamický (progresivní) jev. PrávČ Korczak autonomii dítČte, tĜebaže neúplnou,
uvádí jako bytostnou skuteþnost a bojuje za její pĜijetí. Druhá otázka je paternalistická. Je
v zájmu dítČte, aby jeho zpĤsobilost (schopnost) sebeurþení byla omezena?159 Na první otázku
odpovídá Hart zápornČ. Na druhou otázku neodpovídá. UpĜednostĖuje jako Locke a Kant
paternalismus pĜed autonomií.160
Teorie se kvĤli argumentaþní struktuĜe oznaþuje dvojím zpĤsobem. NČkteĜí ji nazývají
teorií vĤle, kdežto jiní ji oznaþují za teorii volby.161 Teorii vyvrací jiná kompetitivní teorie,
která vnáší do rozpravy o právech lidské zájmy. J. Raz nejprve vymezuje právo (a definition
154
Tamtéž.
Tamtéž.
WALL, J., op. cit. 152, s. 530-532.
157
LOCKE, J., op. cit. 102, s. 168.
158
MATTHEWS, G. B., op. cit. 30, s. 69-70.
159
Tamtéž.
160
CHERNEY, I. D., Mothers´, Fathers´, and their Children's Perceptions and Reasoning about Nurturance and SelfDetermination Rights. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18, s. 80.
161
ARCHARD, D. W., Children´s Rights. The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Summer 2010 Edition), ZALTA, E.
N. (ed.), dostupné na http://plato.stanford.edu/entries/rights-children.
155
156
42
of rights) a až poté vysvČtluje vlastnosti jeho definice.162 X má právo, jestliže a pouze jestliže
mĤže mít práva. Jeho blaho (well-being) neboli jeho zájem je dostateþným dĤvodem pro to,
aby jiná osoba nebo jiné osoby mČly nČjakou povinnost (to be under a duty).163
Definice
zĜetelnČ požaduje, aby urþité právo bylo dostateþným dĤvodem povinnosti jiných. Práva podle
Raze mají být ve skuteþnosti založena na instrumentální hodnotČ zájmĤ lidí.164 NapĜíklad u
svobody projevu autor poukazuje na tĜi druhy zájmu. Prvním je zájem Ĝeþníka, aby mohl
komunikovat s jinými. Druhým zájmem je zájem posluchaþĤ, že jiní mohou komunikovat
právČ s nimi. KoneþnČ tĜetím zájmem je zájem lidí žít ve spoleþnosti, v níž je komunikace
svobodnou.165
Když Raz rozebírá souvztažnost (korelaci) práv a povinností, využívá pĜíkladu práva
dítČte na vzdČlání. Z toho vyplývá, že teorie zájmu neodmítá postavení dítČte jako subjektu
lidského práva.166 Raz poukazuje na percepþní skuteþnost, že kdokoli mĤže vČdČt o existenci
práva dítČte na vzdČlání, aniž by však vČdČl, kdo je skuteþnČ zavázán povinnostmi. Ten, kdo
zná podmínČné þi nepodmínČné povinnosti, obvykle neví, kdo je nositelem povinností. Tuto
otázku podle Raze zahrnují i Ĝeší zásady odpovČdnosti.167 Takové zásady urþují rozdČlení
odpovČdnosti urþitých osob (rodiþe) nebo spoleþnosti (stát, obec). Práva mají pĜitom
dynamický aspekt, zakládají povinnosti podle mČnících se okolností.168
Sama definice, jak pĜiznává Raz, neĜeší problém, kdo je zpĤsobilý mít právo.169
ZpĤsobilost vysvČtluje za hranicí úvahy, že subjekty práva jsou bytostmi, které mají zájmy.170
A dČti mají zájmy nepochybnČ. DČti jsou zpĤsobilé mít práva kvĤli svému základnímu zájmu
žít a dospČt.171 Takový zájem je nejen individuální, ale také spoleþný, spoleþenský a veĜejný.
Proto je jejich zpĤsobilost dána, a to pĜedevším na funkþním a vývojovém základČ.172
DvČ základní teorie lidských práv se rozcházejí ohlednČ organizující zásady
zpĤsobilosti (capacities) dČtí. Druhá teorie zdĤvodĖuje práva þlovČka jeho blahem a zájmy;
její ĜetČz argumentĤ se vztahuje až k potĜebám.173 Teorie zájmu zcela selhává ve vysvČtlení
162
RAZ, J., op. cit. 11, s. 40.
Tamtéž.
Tamtéž, s. 52.
165
Tamtéž.
166
Tamtéž, s. 56.
167
Tamtéž.
168
Tamtéž, s. 58.
169
Tamtéž, s. 49.
170
FEDERLE, K. H., Rights, Not Wrongs. International Journal of Children´s Rights, 2009, Vol. 17, s. 324.
171
SUND, L.-G., The Rights of the Child as Legally Protected Interests. International Journal of Children´s Rights, 2006,
Vol. 14, s. 330.
172
Srov. MACCORMICK, N., Institutions of Law. An Essay in Legal Theory. Oxford: Oxford University Press, 2008, s. 7779; FREEMAN, M., op. cit. 123, s. 12.
173
WALL, J., op. cit. 152, s. 532.
163
164
43
zpĤsobilosti, a to pĜedevším ve vztahu k dítČti. Nadto tato teorie se zakládá na souladnosti
zájmĤ a opomíjí rozpornost a zájmové konflikty.
Práva dítČte podporuje i tĜetí teorie. V pozadí této kompetitivní teorie mĤže stát
Marxova úvaha o emancipaci.174 Podle této teorie (Simone de Beauvoir, Martin Luther King
nebo Gustavo Gutiérrez) zaþleĖují lidská práva jejich nositele do aktivních spoleþenských
procesĤ. Lidská práva je osvobozují z utlaþovaného þi okrajového sociálního postavení. Ve
vztahu k dČtem je práva emancipují pro nČ samotné.175
PĜedchozí teorie vytvoĜili dospČlí, pro nČž je dČtství minulým bytím. Práva dítČte
vnímají i dČti poté, co globální spoleþnost jejich práva uznala. Pohled dČtí je pohledem
vnitĜním (empirickým) a nikoli vnČjším. Jejich pohled je také neteoretický i laický. DČti
vnímají svá práva jako nositelé, mají s nimi pĜímé nebo nepĜímé zkušenosti i zážitky.176
Výzkumy prokazují, že dČti odpovídají na tĜi otázky ohlednČ svých práv pĜibližnČ shodnČ.
Otázky jsou následující. Co je právo? Která práva dČti mají? Proþ by mČly mít dČti práva?
Na otázku, co je právo, dotazované dČti odpovídají obvykle široce. Pojmenovávají
subjektivní právo v obsáhlém významu jako nárok. Míní entitu, kterou mají všechny dČti.
Anebo právem myslí nČco, co nemĤže být dítČti odĖato (nezcizitelnost).177 PĜíbuznou otázkou
je, mají-li dČti práva nepodmínČná anebo podmínČná. V prvním významu je právo možností
chování, které nemĤže nikdo zastavit. Je neomezené a nepodmínČné. Druhý význam je blízko
filosofického zdĤvodnČní, že takové chování mĤže nČkdo zastavit, pokud pĤsobí jinému újmu
nebo ho omezuje. Jiné dČti jednoduše odpovídají na otázku tak, že právo je výsadou nebo to,
co máme.
Na otázku, která práva mají, reagují dČti rĤznorodČ.
Podle jejich názoru práva
zajišĢují ochranu (bezpeþnost), základní potĜeby (duševní potĜeby, vzdČlání, lékaĜskou péþi),
sebeurþení i participaci (obþanské svobody i svobodu projevu). DČti zejména zdĤvodĖují svá
práva odkazy na ochranu, sebevyjádĜení a sebeurþení.178
6. Kontext teoretické i praktické rozpravy o ÚmluvČ o právech dítČte z roku 1989
Neformální a formální rozpravy o právech dítČte se ve druhé polovinČ 20. století
rozpínavČ prolínají a doplĖují. Zvláštní diskursivní pĜíležitostí se stal Mezinárodní rok dítČte
174
MARX, K., ENGELS, B., LENIN, V. I., op. cit. 100, s. 32: „Každá emancipace je návratem lidského svČta, lidských
vztahĤ, k þlovČku samému.“
175
WALL, J., op. cit. 152, s. 533.
176
Výzkumy jsou þasto provádČny v ústavní péþi.
177
PETERSON-BADALI, M., RUCK, M. D., BONE, J., Rights Conceptions of Maltreated Children Living in State Care.
178
Tamtéž, s. 113-115.
44
(1979). Polsko179 naplnilo KorczakĤv požadavek vypracovat velkou listinu práv dítČte
(Magna Charta Libertatis).180 Polský velvyslanec pĜi OSN pĜedložil v ŽenevČ Komisi OSN
pro lidská práva návrh 18. ledna 1979. Valné shromáždČní OSN pĜijalo jednomyslnČ text
Úmluvy o právech dítČte 20. listopadu 1989,181 pĜesnČ tĜicet let po pĜijetí Deklarace práv
dítČte.182 Za krátkých pČt let dospČla Úmluva k univerzalitČ.183 Úmluvu zatím ratifikovalo
193 státĤ. K ÚmluvČ jsou pĜipojeny dva opþní protokoly. V newyorském sídle OSN Valné
shromáždČní schválilo 25. kvČtna 2000184 oba protokoly: Opþní protokol o zapojování dČtí do
ozbrojených konfliktĤ185 a Opþní protokol o prodeji dČtí, dČtské prostituci a dČtské
pornografii.186
Úmluva jednoznaþnČ uznává formálnČ právní i sociální postavení dítČte jako subjektu
práv (as rights holders)187 a sociálního aktéra. Úmluva rovnČž uznává práva, jež dítČ požívá i
vykonává. Bylo by omylné však Úmluvu pokládat jenom za formální záznam právního a
sociálního postavení dítČte anebo za pouhý formální seznam, jenž vypoþítává jednotlivá práva
dítČte.188 Úmluva jako živoucí dokument je normativním dílem praktiþnosti: praktického
požívání a výkonu práv dČtmi a praktického korelaþního provádČní smluvních závazkĤ
dotþenými subjekty. TČmito subjekty jsou rozliþné státní i nestátní orgány, fyzické i právnické
osoby.
DĜívČjší morální a politické závazky adresované nejen státĤm, ale i rodiþĤm a tČm,
kteĜí jsou dČtem na blízku, se promČnily. Práva dítČte morálnČ zdĤvodnČná v pĜedchozích
deklaracích získala univerzální právní závaznost. Úmluva všeobecnČ uznala dČti za jejich
nositele (subjekty). Uznala tím také filosofické i sociální zásady vztahující se k dČtem, jako
jsou autonomie, rozvoj, participace (emancipace) a ochrana. Tyto zásady jsou dČtmi
uskuteþĖovány skrze výkon práv, jež Úmluva uznává.
179
KRAPPMANN, L., The Weight of the Child´s View (Article 12 of the Convention on the Rights of the Child).
180
ZERMATTEN, J., La Convention des droits de lénfant, vingt ans plus tard… essai dún bilan. Sion: Institut international
des Droits de lÉnfant, 2010, s. 19.
181
Úmluva o právech dítČte je vyhlášena sdČlením Federálního ministerstva zahraniþních vČcí ýSFR þ. 104/1991 Sb. Po
zániku ýSFR ýeská republika do této vstoupila do smluvních závazkĤ na základČ sukcese.
182
Podle þl. 39 Úmluvy vstoupila v platnost tĜicátý den po datu uložení dvacáté ratifikaþní listiny nebo listiny o pĜístupu u
generálního tajemníka OSN. Stalo se tak 2. záĜí 1990.
183
K 1. lednu 1996 už Úmluva zavazovala 190 státĤ, témČĜ celé mezinárodní spoleþenství.
184
Srov. rezoluci Valného shromáždČní A/RES/54/263.
185
ýeská republika Opþní protokol podepsala dne 6. záĜí 2000 v New Yorku. Srov. sdČlení Ministerstva zahraniþních vČcí þ.
45/2003 Sb. m. s. Opþní protokol vstoupil v platnost 12. února 2002 podle svého þl. 10 odst. 1.
186
Opþní protokol vstoupil v platnost 18. února 2002.
187
General Comment No. 5 (2003). General measures of implementation of the Convention on the Rights of the Child
(arts. 4, 42 and 44, para. 6), Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/2003/5 27 November 2003, s. 15; General
Comment No. 7 (2005). Implementing rights in early childhood. Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/7/Rev. 1
20 September 2006, s. 2.
188
ZERMATTEN, J., The Best Interests of the Child Principle: Literal Analysis and Function. International Journal of
45
Lidská práva se vztahují k dČtem jako subjektĤm.189 Úmluva požaduje, aby dČti,
vþetnČ nejmladších, byly respektovány jako osoby svých vlastních práv.190 Podle Úmluvy být
osobou v právu zahrnuje dvČ složky: aktivní a pasivní. Jedná se o statický stav. Úmluva ve
smČru k aktivní složce upravuje postavení dČtí a prostĜednictvím práv jim poskytuje
autonomii. UmožĖuje jejich rozvoj a participaci ve veĜejném a soukromém prostĜedí. Úmluva
dČtem dovoluje aktivní, þinorodé chování ve shodČ s uznanými právy. Ve vztahu k pasivní
složce Úmluva dČtem zajišĢuje ochranu pĜed újmou a péþi odpovídající jejich konkrétním
potĜebám a zájmĤm.191
V aktivním smyslu Úmluva operuje s individuálnČ rozvíjející se zpĤsobilostí dČtí (the
evolving capacities).192 Úmluva odráží tyto zpĤsobilosti þi schopnosti v jejich individuální,
stupĖující se promČnČ ve vztahu k požívání a výkonu práv dítČtem.193
ýeský Ústavní soud se pokusil právní subjektivitu þi osobnost (aktivní, pasivní,
statické a dynamické složky zpĤsobilosti) dítČte vyjádĜit v jedné rozvláþné vČtČ ve vČci
svČĜení dítČte do pČstounské péþe. Podle senátního nálezu Ústavního soudu Úmluva v þl. 3
reflektuje skuteþnost, že „dítČ samo je bytostí jedineþnou, nadanou nezadatelnými,
nezcizitelnými, nepromlþitelnými a nezrušitelnými základními právy a svobodami, tedy
bytostí, které by se mČlo dostat pĜi jejím vývinu toho nejlepšího, totiž toho, aby výše uvedené
atributy nezĤstaly prázdnými slovy“.194
Pochybnosti o sociální a právní nutnosti závazného dokumentu (i spoleþenském þi
právním postavení dítČte) však sama Úmluva nerozptýlila.195 V teoretické rozpravČ pĜetrvaly
názory, že práva dítČte jsou omylem, protože pĜekážejí autonomii rodiþĤ (rodiþovské
zodpovČdnosti), která je spoleþenskou i ústavní hodnotou jako hodnota názorového
pluralismu a individuální svobody.196 Na základČ paternalistického argumentu jsou práva dČtí
závislá na právech a povinnostech rodiþĤ. Práva dČtí jsou tudíž nejlépe chránČna uznáním
prvoĜadosti práv rodiþĤ.197 Úmluva nemá proto vyvažovat zájmy dČtí a rodiþĤ anebo
vyvažovat práva dČtí a práva rodiþĤ.
189
HODGKIN, R., NEWELL, P., Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. New York:
UNICEF, 2007, 3rd edition, s. 149.
190
General Comment No. 7 (2005). Implementing rights in early childhood. Committee on the Rights of the Child,
CRC/C/GC/7/Rev. 1 20 September 2006, s. 3.
191
MACCORMICK, N., op. cit. 172, s. 78.
192
LANSDOWN, G., op. cit. 69, s. 15.
193
Tamtéž, s. 22.
194
IV.ÚS 695/2000 ze dne 19.04.2001, s. 2.
195
FEDERLE, K. H., op. cit. 170, s. 321-329.
196
Tamtéž, s. 322.
197
Tamtéž.
46
Úmluva ani nevyvrátila neoliberální argumenty, že dČti by mČly být rovny dospČlým a
odlišná práva nepotĜebují.198 V pozadí argumentu stojí absolutizace autonomie dítČte a
pĜehlížení jejich rozvoje. Proto je zbyteþné rozlišovat mezi lidskými právy, jejichž subjekty
jsou jenom dospČlí, dále právy, která požívají jak dospČlí, tak dČti, a právy, jež potĜebují
pouze dČti.
Úmluva není ve vztahu k teoretickému diskursu jednoznaþná. NepĜimyká se k jediné
teorii o lidských právech. Oporu však mĤže pĜíležitostnČ nacházet ve filosofickoprávních teoriích zájmu, ale i emancipaci. Úmluva nesouvisí jenom s právnČ teoretickým
diskursem. Normativní obsah Úmluvy se napojuje na mimoprávní teoretické a praktické
obory: vývojovou psychologii dítČte (kognitivní vývoj) nebo rĤzná sociální þi kulturní uþení.
Formální a neformální rozpravy o ÚmluvČ se netýkají jenom její spoleþenské þi
globální opodstatnČnosti. Úþelem Úmluvy je zajistit reálné požívání a výkon práv199 všemi
dČtmi. DČti se ovšem musí nacházet pod jurisdikcí smluvní strany.200 ýl. 4 Úmluvy obsahuje
obecný závazek uskuteþnit všechna nutná zákonodárná, správní a jiná opatĜení k zajištČní práv
uznaných Úmluvou.201 Smluvní závazek podporují dvČ obecné povinnosti vyplývající
z mezinárodního smluvního práva. První mĤže pĜedcházet platnost smlouvy. Lze ji dovodit ze
skuteþného souhlasu státu být smlouvou vázán. Subjektivní pĜíslib vnitĜnČ pĤsobí jako
autonomní akt uložený sám sobČ. SoubČžnČ však vnČjšnČ pĤsobí vĤþi ostatním stranám.202
Souhlas být smlouvou vázán v interním smyslu zakládá závazky smČĜující dovnitĜ
státu. Stát se musí zdržet jakéhokoli chování, které smluvní závazky zakazují. Je-li to nutné,
musí pĜijmout ústavodárná þi zákonodárná opatĜení, ale i jiná opatĜení, aby uvedl smluvní
ustanovení do vnitrostátní praxe. Odporuje-li nČjaký vnitrostátní pĜedpis nebo praxe
smluvním závazkĤm, mČl by je zrušit a založit úpravu i praxi souladnou. Stát je rovnČž
povinován monitorovat plnČní pĜevzatých závazkĤ. Podle þl. 43 Úmluvy státní orgány musejí
zjišĢovat, jakého pokroku dosáhly pĜi plnČní smluvních závazkĤ, a pĜedkládat pravidelnČ
implementaþní zprávy.203
198
ARCHARD, D. W., op. cit. 161, s. 2.
Švýcarský obþanský zákoník þiní rozdíl mezi požíváním a výkonem práv. Podle þl. 11 odst. 2 zákoníku všechny osoby
požívají obþanská práva od narození. Mohou se stát subjekty práv a povinností. Osoby, které dosáhnou dospČlosti a jsou
zpĤsobilé zformulovat vlastní názory, mohou vykonávat obþanská práva. DČti, protože nesplĖují požadavek dospČlosti,
nemohou vykonávat obþanská práva. Obþanskoprávní norma není absolutní. V závislosti na své zralosti mĤže dítČ
zformulovat vlastní názory a vykonávat urþitá práva. Je to spojeno se zpĤsobilostí jednat rozumnČ. Initial Report of
Switzerland, CRC/C/78/Add.3, 19 October 2001, s. 18.
200
General Comment No. 5 (2003). General measures of implementation of the Convention on the Rights of the Child (arts.
4, 42 and 44, para. 6), Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/2003/5 27 November 2003, s. 1.
201
Tamtéž, s. 1-5.
202
Souhlas státu být smlouvou vázán má substantivní i procesní stránky.
203
Dále þl. 44 Úmluvy.
199
47
Kdežto druhá norma (pacta sunt speciali) ukládá povinnost poctivého chování podle
smluvních závazkĤ. Ústava ýeské republiky v druhém odstavci uvozujícího ustanovení
deklaruje i zesiluje (konstitucí) povinnost poctivého dodržování mezinárodnČprávních
závazkĤ.204 Interakce mezinárodních a vnitrostátních norem cílí k jedineþnému úþelu, aby se
práva dítČte stala vČþným ideálem, myšlenkou a také konkrétní skuteþností.
Aby Úmluva získala právní úþinky uvnitĜ kteréhokoli vnitrostátního právního systému,
buć musí být jeho souþástí, anebo obsah jejích norem musí být pĜevzat do vnitrostátního
pĜedpisu. PĜevzetí normativního obsahu Úmluvy do jakéhokoli vnitrostátního pĜedpisu nižší
právní síly není moudré. NČkteĜí obhájci práv dítČte podporují odĤvodnČný cíl, aby práva
dítČte pĜímo upravoval nejvyšší zákon státu – ústava – protože nemĤže být zrušena nižším
formálním pramenem vnitrostátního práva.205 Úkolem ústavy je uzákonit strukturu a povahu
státu v širokém smyslu slova, dát jim praktický smysl, ale také upravit ideály státu a vládnutí.
Ústavy mají proto jak ideální, tak praktickou složku.
Ústava musí podchytit práva þlovČka, nejlépe sama, anebo jinou ústavní listinou.
Historie ukazuje, že ústavy zaruþovaly od 19. století práva þlovČka, avšak ústavodárci po
dlouhou dobu odmítali uznat práva dČtí. Zejména Úmluva ovlivnila pokrok v ústavní úpravČ.
Ústava Východního Timoru z roku 2002 napĜíklad stanoví ve tĜech odstavcích § 18 ochranu
dČtí. Uznává konstitutivnČ dČtství a práva dČtí. Druhý odstavec ústavní normy uvádí, že dČti
požívají všechna práva, která jsou univerzálnČ uznána, stejnČ jako ta, jež jsou obsažena
v mezinárodních úmluvách.206
Švýcarský základní zákon, jenž vstoupil v úþinnost 1. ledna 2000,207 sleduje jinou
vĤdþí myšlenku ústavnČprávního uznání práv dČtí. Ústavodárci se nesnaží o úpravu všech
práv dítČte. Švýcarská ústavnČprávní úprava je ideovČ sevĜená a promyšlená vzhledem
k dČtem. Sleduje myšlenku ochrany a rozvoje dČtí i mladistvých.208 První normativní vČta þl.
11 Ústavy vyjadĜuje, že dČti mají nárok (Anspruch) na zvláštní ochranu své integrity a na
požadavky jejich rozvoje.209 Ústavní norma podporuje rovnČž zásadu autonomie dítČte.210
Vztahuje se ke každému dítČti, k jeho osobnosti a všem formám jeho rozvoje: tČlesného,
Srov. þl. 1 odst. 2 Ústavy ýR: „ýeská republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.“
Srov. þl. 6 filipínského základního zákona, jenž je asi první ústavou, která zmiĖuje dČti; The 1899 Constitution of the
Republic of the Philippines (Malolos Convention), dostupné na http://www.lawphil.net/consti/consmalo.html.
206
HABASHI, J., DRISKILL, S. T., LANG, J. H., DEFALCO, P. L., Constitutional Analysis: A Proclamation of Children´s
Right to Protection, Provision, and Participation. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18, s. 271.
207
Srov. http://www.servat.unibe.ch/icl/sz00000_html. Dále AUBERT, J.-F., MAHON, P., Petit commentaire de la
Constitution fédérale de la Confédération suisse du 18 avril 1999. Zürich-Bale-Genéve: Schulthess: 2003, s. 113 a násl.
208
Jako kdyby v ÚstavČ zaznívalo Piagetova teorie o kognitivním vývoji dítČte.
209
Švýcarská ústava nepoužívá v tomto pĜípadČ výraz právo (das Recht).
210
General Comment No. 12 (2009). The right of the child to be heard, Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/12
20 July 2009, s. 5.
204
205
48
duchovního i duševního, ale i morálního. Druhý odstavec þl. 11 Ústavy oddČluje požívání
práv od jejich výkonu dČtmi. Výkon práv dČtí a adolescentĤ závisí na jejich zpĤsobilosti (im
Rahmen speci Urteilsfähigkeit) rozlišovat. ZpĤsobilost rozlišovat není podmínČna vČkem,
þímž by se vytvoĜila obecná hranice. Naopak odstavec zpĤsobilost individualizuje. UmožĖuje
postupný i pružný výkon práv dítČtem.211 Proto ústavnČprávní ustanovení odpovídá (the
evolving capacities) koncepci zpĤsobilosti dČtí podle þl. 5 Úmluvy.
ýl. 41 odst. 1 písm. f) Ústavy uchovává úþelovou soudržnost. ýlánek navazuje na
pĜedchozí ustanovení, i když ozĜejmuje sociální cíle (Sozialziele) státu. Za sociální cíl
švýcarské konfederace považuje to, aby se dČti a mládež mohly kontinuálnČ vzdČlávat a
rozvíjet podle svých schopností (nach ihren Fähigkeiten bilden, aus- und weiterbilden
können). Podle dalšího odstavce (písm. g) spolek i kantony podporují dČti a mládež v jejich
rozvoji stát se samostatnými a spoleþensky odpovČdnými osobami. Nato navazuje sociální cíl
jejich spoleþenské, kulturní a politické integrace. Dané cíle jsou institucionálnČ zamČĜené, ale
také individuální povahy.
KromČ samostatné ústavnČprávní úpravy práv dČtí švýcarské právo systémovČ
zaþleĖuje Úmluvu (inkorporace).212 Švýcarsko Ĝeší vztah mezinárodních smluv a
vnitrostátního práva podle monistické praxe.213 Smlouvy se stávají souþástí (inkorporace)
švýcarského práva jejich individuálním vstupem v platnost.214 Úmluva byla inkorporována do
švýcarského právního systému 26. bĜezna 1997. Závazným pĜedpokladem pro uplatnČní
smluvní normy pĜed švýcarskými vnitrostátními orgány je, aby taková norma byla pĜímo
použitelná (directly applicable).215 Norma je pĜímo použitelná podle švýcarské praxe tehdy,
když je její obsah nepodmínČný a dostateþnČ pĜesný, aby mohla založit pĜímý úþinek, a tak se
stát základem pro urþité soudní nebo správní rozhodnutí.216
V ýeské republice není ústavnČprávní stav podobný švýcarskému, tĜebaže nČkteré
formální rysy jsou analogické. Práva dítČte nejsou zahrnuta do þeské ústavy, nýbrž je
obsahuje Listina základních práv a svobod.217 Samotná Listina není ale souþástí ústavy, nýbrž
je souþástí ústavního poĜádku.218 Jak þl. 29, tak þl. 32 Listiny jsou provázeny základní
myšlenkou ochrany (welfarist approach), kterou pĜijala za svou Spoleþnost národĤ
211
LANSDOWN, G., op. cit. 69, s. 49.
Srov. otázky inkorporace. MALENOVSKÝ, J., Mezinárodní právo veĜejné, jeho obecná þást a pomČr k jiným právním
systémĤm, zvláštČ právu þeskému. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství DoplnČk, 5. vydání, 2008, s. 433.
213
Initial Report of Switzerland, CRC/C/78/Add.3, 19 October 2001, s. 9.
214
Tamtéž.
215
4, 42 and 44, para. 6), Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/2003/5 27 November 2003, s. 2 a 6.
216
217
Usnesení pĜedsednictva ýeské národní rady ze dne 16. prosince 1992 þ. 2/1993 Sb.
218
FILIP, J., Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2001, 2. vydání, s. 55.
212
49
v Ženevské deklaraci z roku 1924. Listina zaruþuje zvláštní ochranu dČtí a mladistvých.219
Právní ochranu poskytuje nezletilým dČtem mimoto þl. 32 odst. 4 Listiny, jenž pĜipouští
odlouþení od rodiþĤ proti jejich vĤli za podmínky soudního rozhodnutí a na základČ zákona.
PrávČ v této þásti ustanovení nachází Listina nepĜímo urþující vztah mezi zásadou
paternalismu220 a zásadou nejlepších zájmĤ dítČte. Listina zdĤrazĖující ochranu dČtí a
mladistvých zĜetelnČ postrádá normativní dĤraz na autonomii a rozvoj dítČte, jak to þiní
švýcarský základní zákon. Listina ulpívá v ústavní tradici ochrany dČtí, kterou však pojetí
Úmluvy jednoznaþnČ pĜekonává.
Ústava ýeské republiky stejnČ jako švýcarský základní zákon pĜedpokládá monistické
Ĝešení systémového vztahu mezinárodní smlouvy a vnitrostátního práva. ýl. 10 Ústavy
ustavuje podmínČnou inkorporaci mezinárodních smluv do þeského práva. Úmluvu Parlament
schválil ve smyslu tehdy platného þl. 10 Ústavy. Tím byla Úmluva zaþlenČna do „právního
Ĝádu“ podle ustanovení ústavního zákona, které upravilo podmínky a dĤsledky inkorporace
jen pro mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách.221 Novelizovaný þl.
10 Ústavy odstranil sousloví „mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních
svobodách“. Namísto nČho þlánek obsahuje frazém „vyhlášené mezinárodní smlouvy“.
V ústavní praxi vyvstala ihned po novelizaci þl. 10 otázka, jaké postavení zĤstalo
mezinárodním smlouvám o lidských právech a základních svobodách. Podle prĤkopnického i
hojnČ kritizovaného nálezu Ústavního soudu z roku 2002 jsou ratifikované a vyhlášené
mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách souþástí ústavního
poĜádku.222 Pro Úmluvu se po jejím vþlenČní do ústavního poĜádku otevírá aplikaþní prostor
za podmínky pĜímé použitelnosti jejích jednotlivých ustanovení. Listina i Úmluva jsou
souþástmi ústavního poĜádku. Úmluva však vĤþi ListinČ zaujímá postavení lex specialis.
7. Kontext rozpravy o obecných zásadách Úmluvy o právech dítČte
Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948 stmelila práva þlovČka do jedné
celistvé struktury. Deklarace uznává práva obþanská, politická, sociální, hospodáĜská a
kulturní.223 Deklarace také þásteþnČ urþila vztahy mezi tČmito relativnČ uzavĜenými
substrukturami práv. Dva mezinárodní pakty o lidských právech z roku 1966224 práva zase
Srov. þl. 32 odst. 1: „Zvláštní ochrana dČtí a mladistvých je zaruþena.“
Srov. þl. 32 odst. 4: „Péþe o dČti a jejich výchova je právem rodiþĤ.“
221
MALENOVSKÝ, J., op. cit. 212, s. 485-488.
222
Pl.ÚS 36/01 (þ. 403/2002 Sb.).
223
EIDE, A., ALFREDSSON, G. (eds.), The Universal Declaration of Human Rights: A Common Standard of Achievement.
The Hague-Boston: Martinus Nijhof Publisher, 1999, 782 s.
224
Plné znČní paktĤ je zveĜejnČno ve vyhlášce ministra zahraniþních vČcí ze dne 10. kvČtna 1976 pod þ. 120/1976 Sb.
219
220
50
rozdČlují na dvČ velké skupiny v závislosti na reálných možnostech jejich provádČní.225 Teorie
i praxe poukázaly na skuteþnost, že zpĤsoby výkonu dvou skupin práv a zejména plnČní jim
odpovídajících povinností jsou rozdílné. Nositelé obþanských a politických práv se mohou
dovolávat vnitrostátní soudní ochrany. Kdežto hospodáĜská, sociální a kulturní práva
nepodléhají takové pĜímé ochranČ. PĜedložený argument je souþasnou vnitrostátní i
mezinárodní praxí nepochybnČ vyvracen i þásteþnČ pĜekonán.
ýl. 4 Úmluvy se nevyjadĜuje k povinnosti soudní ochrany vzhledem k hospodáĜským,
sociálním a kulturním právĤm. Smluvní norma upravuje vztah závislosti mezi provádČním
jednotlivých druhĤ práv dítČte a hospodáĜskými možnostmi státu. Ustanovení zavazuje státy
k uþinČní všech potĜebných opatĜení v oblasti zákonodárné, výkonné a soudní moci. Obecný
pĜíkaz doplĖuje pĜíkaz zcela osobitý. Smluvní strany uskuteþĖují opatĜení ve vztahu
k provádČní (implementaci) hospodáĜských, kulturních a sociálních práv v nejvyšším rozsahu
svých prostĜedkĤ. K tomu mohou využít spolupráce s jinými státy nebo s mezinárodními
odbornými organizacemi.226
Právo na vzdČlání jako právo sociální vyžaduje zpravidla pĜijetí zákona o školství.
Zákonodárné opatĜení nevyhnutelnČ provázejí další základní povinnosti smluvní strany, jež
mají materiální, ideový i osobní charakter: utvoĜení hierarchické školské soustavy, školskou
politiku, výchovu uþitelĤ a vzdČlávání i výchovu žákĤ. SouþasnČ musí být Ĝešeny povinnosti
rodiþĤ, aĢ se týkají školní docházky dítČte nebo možnosti domácího vzdČlávání dítČte.
Z teorie souvztažnosti (korelace) práva a povinností vyplývá, že ke každému právu
dítČte se vztahují urþité povinnosti státu, veĜejných institucí i soukromých osob (zejména
rodiþĤ a pĜíbuzných), které lze rozlišit podle formálnČ právních nebo vČcných hledisek.
V jejich rozlišení se uplatĖují zásady dČlby pravomocí a odpovČdnosti. Takovými
povinnostmi jsou povinnosti (závazky) jak základní, tak procedurální, dále povinnosti
požadující urþité chovaní a povinnosti sledující dosažení konkrétního výsledku, pozitivní
anebo negativní povinnosti, povinnosti minimálního standardu þi bezprostĜední povinnosti,
jakož i povinnosti ctít, chránit a naplĖovat práva dítČte.227
Úmluva zachovává historicky zformované tĜídČní práv dospČlého þlovČka na
obþanská, politická, hospodáĜská, sociální a kulturní.228 V nejužším klasifikujícím smyslu
225
Totéž pĜijímá doktrinární rozþlenČní na generace lidských práv: první (obþanská a politická), druhá (hospodáĜská, sociální
a kulturní) a tĜetí (práva solidarity).
226
227
CARVALHO, E., op. cit. 120, s. 555.
228
KAIME, T., ´Vernacularising´ the Convention on the Rights of the Child: Rights and Culture as Analytic Tools.
51
nerozlišuje mezi dospČlým a dítČtem, tĜebaže dítČ229 charakterizuje závislost materiální i
duševní, jeho zvláštní potĜeby i nutnost zvláštní péþe a ochrany.230 Normativní náplĖ
obþanských práv je u dítČte odlišná vzhledem k obþanským právĤm dospČlého. Takovým
komparátorem mĤže být napĜíklad právo na život. Právo dítČte na život a pĜežití zdĤvodĖuje
jiné (pozitivní) povinnosti, než je tomu u dospČlého. Obþanská práva jako substruktura
zahrnují stČžejní otázku þlenství dítČte ve spoleþnosti.231 Je to þlenství ve spoleþnosti, jemuž
odpovídají obþanská práva, i když v neúplném rozsahu.
Do této substruktury patĜí pĜirozené právo dítČte na život (þl. 6), jeho právo na identitu
(jméno) þi právo na státní obþanství (þl. 7 a 8). ŠíĜi obþanských práv významnČ vymezuje
absolutní povaha ochrany dítČte pĜed muþením, nelidským þi ponižujícím zacházením nebo
trestáním (þl. 37), jeho ochrana pĜed únosy, prodáváním nebo obchodováním þi ostatními
formami vykoĜisĢování (þl. 36), jakož i zákaz diskriminace (zejména þl. 2). Prvky
substruktury obþanských práv úzce liberální povahy dítČte jsou svoboda myšlení, svČdomí a
náboženství (þl. 14), svoboda projevu a informací (þl. 13) i svoboda sdružování a pokojného
shromažćování (þl. 15). Do substruktury obþanských práv patĜí substantivní i procedurální
záruky osobní svobody dítČte obsažené v þl. 37 Úmluvy. Nelze ani vynechat ochranu
soukromí dítČte pĜed svévolnými zásahy, a to vþetnČ nezákonných zásahĤ a útokĤ proti jeho
rodinČ nebo korespondenci (þl. 16).
Politická práva vyznaþují úþast dospČlého jedince na veĜejném rozhodování.232 Buć je
dospČlým voliþem anebo osobou zvolenou do orgánu vybaveného pravomocí rozhodovat o
veĜejných záležitostech. Úmluva dítČti nepĜiznává aktivní nebo pasivní volební právo.
V politickém smyslu je jádrem politické þinorodosti dítČte zejména jeho právo svobodnČ se
vyjadĜovat ve všech záležitostech, které se ho dotýkají. Nejsou to záležitosti soukromé. Ty
jsou vyĖaty z politického rozhodování. DČtí se týkají záležitosti veĜejné, jako napĜíklad zdali
bude vystavČno a kam umístČno dČtské hĜištČ. Takové rozhodnutí podmiĖuje požívání a výkon
práva dČtí na hru. DČti vykonávají takové právo jak individuálnČ, tak pĜedevším kolektivnČ.233
Kolektivním a institucionálním zpĤsobem rozhodují mladí v parlamentech (Parlement de
Jeunes)234 nebo mČstských radách složených z dČtí.235
229
BESSEL, S., GAL, T., op. cit. 131, s. 287.
ZERMATTEN, J., op. cit. 180, s. 32.
GRAN, B. K., Comparing Children´s Rights: Introducing the Children´s Rights Index. International Journal of Children´s
Rights, 2010, Vol. 18, s. 3.
232
Tamtéž.
233
234
Srov. švýcarskou zkušenost. Tamtéž, s. 55.
235
Marroco, CRC/C15/Ad.211, odst. 30.
230
231
52
PrávČ poslední pĜíklad prokazuje, jak jsou práva (obþanská a politická) druhovČ
uspoĜádána jako pružné substruktury, protože svoboda sdružování veĜejného typu pĜechází u
dČtí z obþanských práv mezi práva politická. Závisí to na povaze i zpĤsobu jejich výkonu.
Individuální podmínkou je, že dČti jsou plnČ uznány za subjekty práv, a to nejen v oblasti
politické úþasti. Jejich aktivní participace ve veĜejném prostoru podmiĖuje schopnost
takového rozhodování.236 DČti jako by se úþastnily uzavĜení nové spoleþenské smlouvy.237
UzavĜení takové smlouvy samozĜejmČ nemĤže vynechat dospČlé.
Sociální a hospodáĜská práva umožĖují dČtem využívat sociálního i hospodáĜského
blaha v místČ i ve státČ. Substrukturu sociálních práv utváĜejí právo dítČte na dosažení
nejvýše možné úrovnČ zdravotního stavu (þl. 24), jeho právo požívat výhody sociálního
zabezpeþení vþetnČ sociálního pojištČní (þl. 26) þi právo dítČte na životní úroveĖ nezbytnou
pro jeho tČlesný, duševní, duchovní, morální a sociální rozvoj (þl. 27). MimoĜádnou situací je
umístČní dítČte do péþe, ochrany nebo léþení v náhradní instituci. Taková instituce má za
povinnost pravidelnČ hodnotit zacházení s dítČtem, ale i další osobní, rodinné i jiné okolnosti
spojené s jeho umístČním mimo pĜirozené prostĜedí (þl. 25). Vedle sociálních prvkĤ
substruktury zahrnuje tento soubor rovnČž právo na vzdČlání (þl. 28 a 29).
HospodáĜská práva charakterizuje zejména ochrana dítČte pĜed hospodáĜským
vykoĜisĢováním a pĜed vykonáváním jakékoli práce, která je pro nČho a jeho vývoj
nebezpeþná. Ochranná složka se spojuje se složkou možnosti participace starších dČtí na
hospodáĜském systému státu. Státy mají za korelaþní povinnost stanovit nejnižší vČkovou
hranici þi odvČtvové (druh prĤmyslu, zemČdČlství aj.) hranice pro vstup dítČte do zamČstnání a
také upravit pracovní dobu a podmínky zamČstnání (þl. 32).
Substrukturu kulturních práv vyznaþuje zejména svobodná úþast dČtí na kulturních a
umČleckých þinnostech. DČti mají právo na odpoþinek, volný þas a úþast ve hĜe (þl. 31).238
DČti patĜící k etnické, náboženské nebo jazykové menšinČ þi k domorodému obyvatelstvu
mají právo užívat vlastní kultury spolu s dalšími pĜíslušníky takové skupiny þi používat
vlastní jazyk (þl. 30).239 StrukturálnČ þinČný pohled na skupiny práv osvČtluje vztahy mezi
jednotlivými skupinami práv, zejména však vztahy mezi jednotlivými právy uvnitĜ
substruktury nebo struktury coby celku. Jedná se o vztahové skuteþnosti.
236
HODGKIN, R., NEWELL, P., op. cit. 189, s. 150.
Committee on the Rights of the Child, Report on the forty-third session, September 2006, Day of General Discussion,
Recommendations, Preamble, dostupné na www.ohchr.org/english/bodies/crc/discussion.html
238
CRC/C/GC/7/Rev. 1 20 September 2006, s. 15.
239
PENTASSUGLIA, G., Minorities in International Law. Strasbourg: Council of Europe Publishing, 2002, s. 50-52.
237
53
Jedno právo dítČte mĤže být obsaženo nejen v jedné struktuĜe v závislosti na povaze,
zpĤsobu i funkci jeho požívání anebo výkonu. Mimoto strukturální pohled výstižnČji
ozĜejmuje vzájemnou závislost, podmínČnost a nedČlitelnost všech práv.240
DítČ patĜící
k menšinČ má právo svobodnČ vyjádĜit vlastní názor ve veĜejné záležitosti právČ
v menšinovém jazyku. V takovém pĜípadČ se politické právo propojuje s právem kulturním.
Strukturální pohled poukazuje na vztah mezi jednotlivými právy i na vztah mezi
substrukturami práv.241 Pohled odhaluje jejich reálnČ možnou (vČcnou i osobní) konfliktnost
þi konkurenci.242
Výkon práva rodiþi dítČte, které vyplývá z jejich zodpovČdnosti za výchovu a vývoj
dítČte,
243
se mĤže stĜetnout s požíváním práva na dosažení nejvýše možné úrovnČ zdravotního
stavu, jehož nositelem je dítČ.244 Rodiþe si nebudou pĜát z náboženského dĤvodu nČkterý
lékaĜský zákrok ve prospČch jejich dítČte. Do kolize mezi dvČma právy, jehož nositeli jsou na
jedné stranČ rodiþe a na stranČ druhé dítČ, vstupuje ještČ výkon náboženské svobody.
Náboženské pĜikázání tu bude rodiþi využito jako argument proti blahu a zdraví dítČte.
Tradiþní druhové tĜídČní práv þlovČka i dítČte doplĖuje jiné druhové tĜídČní.
Klasifikace bere v úvahu právní a sociální postavení dítČte. Zjednodušující anglická zkratka
3P (the three Ps´) oznaþuje ochranu (protection), zaopatĜení (provision) a úþast
(participation). TĜi hlediska seĜazují práva dítČte do tĜí substruktur.245 Do první substruktury
se vĜazují práva ochrany dítČte pĜed jakýmkoli tČlesným nebo duševním násilím, urážením,
zneužíváním, vþetnČ sexuálního zneužívání, pĜed zanedbáváním anebo trýznČním þi
vykoĜisĢováním (þ. 19)246 anebo právo na zvláštní ochranu dítČte, které je doþasnČ þi trvale
zbavené rodinného prostĜedí (þl. 20). Hledisko ochrany jako inkluzívní (nČkdy i exkluzivní)
þinitel podĜazuje rovnČž právo dítČte být chránČno pĜed nezákonným užíváním narkotických a
psychotropních látek (þl. 33). Do substruktury se vþleĖují také další práva dítČte spojená
s jeho ochranou.247
ZaopatĜení se vztahuje ke zvláštním potĜebám a péþi, jež mají mít dČti zajištČny.
Zvláštní péþi vyžadují napĜíklad duševnČ nebo tČlesnČ postižené dČti. Péþe má umožnit
240
241
Tamtéž, s. 3.
242
BESSEL, S., GAL, T., op. cit. 131, s. 286-287.
243
Srov. þl. 18 Úmluvy.
244
245
FLOWERS, N. (ed.), Compasito. Manual on Human Rights Education for Children. Strasbourg: Council of Europe
Publishing, 2007, s. 21.
246
LEEB, R. T., PAULOZZI, L. J., MELANSON, C., SIMON, Th. R., ARIAS, I., Child Maltreatment Surveillance. Uniform
Definitions for public Health and Recommended Data Elements. Atlanta: National Center for Injury Prevention and Control,
January 2008, s. 14 a násl.
247
Tato práva jsou shora zmínČna.
54
takovým dČtem prožívat plný a Ĝádný život v podmínkách dĤstojnosti a aktivní úþasti na dČní
ve spoleþnosti (þl. 23). Smluvní strany mají mimo jiné za povinnost zpĜístupnit postiženému
dítČti pĜístup ke vzdČlání, profesní pĜípravČ, pĜípravČ k zamČstnání, zdravotní péþi nebo
rehabilitaþní péþi. Zvláštní péþi vyžadují taktéž obČti rĤzných forem zanedbávání, zneužívání,
muþení þi dČti coby obČti ozbrojeného konfliktu (þl. 39).
TĜetí substrukturou práv dítČte je participace. Klasifikujícím hlediskem je úþast dČtí na
rozhodování, a to v závislosti na rozvoji jejich schopností a rovnČž na tom, jak se vyvíjejí
k dospČlosti.248 Otázky participace dítČte zcela pominuly nezávazné dokumenty jako
Ženevská deklarace z roku 1924, Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948 a Deklarace
práv dítČte z roku 1959. Práva participace neurþuje výluþné právo dítČte na sebeurþení,249
nýbrž jejich podstata tkví v tom, že dítČ je schopné utvoĜit a vyjádĜit vlastní názory.
Výbor pro práva dítČte poukazuje na zmČnu tradiþního vnímání dítČte a dČtství jako
procesu socializace nezralé lidské bytosti na cestČ k dospČlosti. Úmluva upravuje práva
participace v þl. 12-17. Podle Výboru pro práva dítČte mají být malé dČti uznány za aktivní
þleny rodin i komunit, jako jsou mateĜské školky a školy, ale také celé obþanské
spoleþnosti.250 S pádným dĤvodem, že dČti mají své vlastní zájmy a názory.251 V pozadí
normativního statusu dČtství a dČtí se nepĜímo zrcadlí sociologická teorie o jednání
(agency).252 Švýcarský federální soud vydal rozsudek, v nČmž založil možnost procesnČ
vyslyšet šestileté dítČ ve vČci rozvodu jeho rodiþĤ.253
Úmluvu uvozuje ustanovení, jehož jediná vČta není prostou operaþní definicí dítČte.254
Takové ustanovení chybČlo v pĜedchozích nezávazných mezinárodních dokumentech o
právech dítČte. ýl. 1 Úmluvy vysvČtluje, kdo je dítČtem, a tím následnČ, kdo je nositelem þi
subjektem práv podle této mezinárodní smlouvy. Ustanovení neupravuje formální þasování
dČtství a dítČte od jeho poþátku. NevyjadĜuje se k poþetí, aĢ pĜirozenému nebo umČlému, nebo
k okamžiku narození dítČte þi dokonce k donošení anebo porození plodu nebiologickou
matkou.255 Naopak asymetricky stanoví obecnou hranici dovršení 18 let. Hranice je nejen
248
GALLAGHER, M., Foucault, Power and Participation. International Journal of Children´s Rights, 2008, Vol. 16, s. 402 a
násl.
250
SPARKS, R., GIRLING, E., SMITH, M., Children Talking about Justice and Punishment. International Journal of
251
CRC/C/GC/7/Rev. 1 20 September 2006, s. 2-3.
252
Teorie odkazuje na schopnost jednotlivce jednat nezávisle a þinit nezávislá svobodná rozhodnutí.
253
Décision 5C.63/2005, du 01.06.2005. Srov. ZERMATTEN, J., op. cit. 180, s. 46.
254
ýl. 1 Úmluvy zní: „Pro úþely této úmluvy se dítČtem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle
právního Ĝádu, jenž se na dítČ vztahuje, není zletilosti dosaženo dĜíve.“
255
VEERMAN, P. E., op. cit. 6, s. 587.
249
55
obecná, ale i podmínČná, nedosáhlo-li dítČ zletilosti dĜíve podle právního Ĝádu,256 jenž se
k dítČti vztahuje. To nemusí být nevyhnutelnČ právo urþené podle lex patriae.
Ustanovení naplĖuje nejménČ tĜi vzájemné funkce. KromČ definiþní funkce
ustanovení se objevuje funkce implementaþní a aplikaþní coby její závislé dĤsledky. Jakmile
se státy stanou stranami Úmluvy, musejí tyto státy respektovat a zajistit lidská práva každému
dítČte, které se nachází pod jejich jurisdikcí.257 Implementaþní proces se váže k teritoriálnČ i
exteritoriálnČ vykonávané jurisdikci.258 Výbor pro práva dítČte pĜipomíná, že vláda smluvní
strany je povinna zajistit stejnou ochranu práv dČtí v rozdílných provinciích a územích259
vyvolanou tamním nejednotným zákonodárstvím a praxí.260
ExteritoriálnČ vykonávaná
jurisdikce se vztahuje k pĜípadĤm váleþné okupace, na níž se mimo jiné v Iráku podílela
Velká Británie.261
Podle Výboru nesmí být implementaþní proces státy chápán pouze jako proces
poskytování dobrodiní dČtem (a charitable process).262 Naopak smluvní strany musejí ctít své
mezinárodní závazky plynoucí ze slibu být smlouvou vázán a zásady pacta sunt servanda.263
Implementaþní proces neboli provádČní smluvních závazkĤ zaþíná od okamžiku subjektivní
platnosti Úmluvy pro každou smluvní stranu za pĜedpokladu její platnosti objektivní. Úþel a
funkce aplikace jsou jiné než u implementace. Jejími složkami je konkrétnost a podĜazení
(prvek subsumpce) skuteþnosti pod urþitou právní normu. Jakmile konkrétní skuteþnosti
pĜedpokládané konkrétní smluvní normou nastanou, aplikuje se taková norma na skutkový
pĜípad za pĜedpokladu jejího vtČlení do vnitrostátního práva.264
Aniž by Výbor pro práva dítČte vytvoĜil jasnou hierarchickou strukturu uvnitĜ Úmluvy,
pĜesto oznaþil þtyĜi ustanovení za obecné zásady (þl. 2, 3, 6 a 12).265 Tím urþil jejich
256
Do úvahy by mohlo být rovnČž vzato právo Evropské unie a jeho Listina základních práv Evropské unie (The Charter of
Fundamental Rights of the European Union).
257
258
259
Srov. státy federativního uspoĜádání.
260
Canada CRC/C/15/Add. 37, odst. 9.
261
Srov. pĜípad Al Jedda rozhodovaný SnČmovnou lordĤ. House of Lords session 2007-2008 (2007) UKHL 58. Váleþná
operace USA a Velké Británie zaþala 20. bĜezna 2003. Srov. ONDěEJ, J., ŠTURMA, P., BÍLKOVÁ, V., JÍLEK, D. a
kolektiv, Mezinárodní humanitární právo, Praha: C. H. Beck, 2010, s. 449 a násl.
262
263
Srov. VídeĖskou úmluvu o smluvním právu z roku 1969 a její þl. 26 a 27.
264
SCHLOSSER, H., Teória práva a metódy aplikácie práva. Rechtstheorie und Methoden der Rechtsanwendung. MníchovBratislava: Bratislavská vysoká škola práva, 2005, s. 25 a násl.
265
4, 42 and 44, para. 6), Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/2003/5 27 November 2003, s. 3-4; General
56
elementární postavení. SouþasnČ z nich sestavil další substrukturu, která se prolíná s ostatními
substrukturami.
Nejedná se o zásady, které se nacházejí v jediném smluvním ustanovení. Evropský
soud pro lidská práva v tomto smyslu poukázal na obecné zásady, které obsahuje jediné
smluvní ustanovení, jež ukládá absolutní zákaz muþení a nelidského nebo ponižujícího
zacházení þi trestání266 ve vČci M.S.S.267
Obecné zásady Úmluvy se stávají základními (normativními) vodítky. Mají nadto
pĜímý vliv na výklad, aplikaci a implementaci ostatních smluvních norem. Obecné zásady
mají vstoupit do vnitrostátního práva smluvních stran. Výbor pro práva dítČte zdĤrazĖuje
jejich pĜenesení do dílþích zákonĤ, napĜíklad o školství þi rodinČ.268 Výbor rovnČž uvítal
jejich pĜenos do zákonĤ, které sjednocují práva dítČte.269 Z toho je patrné, že spíše nevycházel
z právní skuteþnosti, že jsou uvedené þtyĜi zásady pĜímo použitelné (self-executing).
Za první270 obecnou zásadu Výbor pro práva dítČte považuje þl. 2 Úmluvy, jenž
obsahuje zákaz diskriminace jakéhokoli druhu. Podle Úmluvy je ustanovení zakazující
diskriminaci autonomní povahy.271 Náznaky þi rozpracování obecné zásady se objevují již
v Ženevské deklaraci z roku 1924, jakož také v Deklaraci práv dítČte z roku 1959. KromČ
dĜívČjšího apelaþního vyjádĜení byla obecná zásada zákazu diskriminace dítČte uznána
v zákonodárné i soudní praxi smluvních stran.272 Proto smluvní pĜijetí zásady vyjadĜuje právní
kontinuitu pĜekraþující hranice velkých právních systémĤ.273
ýl. 2 Úmluvy neobsahuje podobnČ jako jiné mezinárodní smlouvy nebo ústavy
smluvních státĤ obecnou operaþní definici diskriminace. Vnitrostátní pĜedpisy i sekundární
akty Evropské unie obvykle zahrnují definice pĜímé a nepĜímé diskriminace.274 Anebo
vnitrostátní pĜedpisy upravují zásadu stejného zacházení se stejným.275 V tomto smyslu
znamená diskriminace stejné zacházení s rozdílnými pĜípady (situacemi) a rozdílné (ménČ
pĜíznivé)276 zacházení se stejnými pĜípady (situacemi). Diskriminace mĤže být vyjádĜena i
jinou, ale podobnou vČtou. Obecná zásada zakazuje rozdílné zacházení s podobnými
Srov. þl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech z roku 1950.
Case of M.S.S. v Belgium and Greece, Application no. 30696/09, Judgment, 21 January 2011, s. 44-45.
269
Tamtéž.
270
PoĜadí jednotlivých þlánkĤ.
271
Srov. þl. 14 Evropské úmluvy o lidských právech.
272
BESSON, S., op. cit. 125, s. 445.
273
Srov. vnitrostátní právo, mezinárodní právo a právo EU. TOBLER, Ch., Limits and Potential of the Concept of Indirect
Discrimination. Luxemburg: Office for Official Publications of the European Communities, 2008, s. 11 a násl.
274
Srov. § 2 odst. 1,2 a 3 zákona þ. 189/2008 Sb., o rovném zacházení a o právních prostĜedcích ochrany pĜed diskriminací a
o zmČnČ nČkterých zákonĤ (antidiskriminaþní zákon) ze dne 23. dubna 2008.
275
FREDMAN, S., Discrimination Law. Oxford: Oxford University Press, 2002, s. 93.
276
Srov. § 2 odst. 3 þeského antidiskriminaþního zákona.
266
267
268
57
situacemi bez objektivního zdĤvodnČní.277 Z pĜedchozího je patrné, že diskriminace je
vysvČtlována komparativním i relaþním zpĤsobem.278 Za diskriminací mohou být také
považovány bezdĤvodný zásah þi omezení lidského práva dítČte, a to jeho požívání þi
výkon.279
V souþasné právní teorii a praxi se ustálily in toto þtyĜi konstitutivní znaky
diskriminace: rozdílnost srovnatelných situací, absence legitimních cílĤ, nedostatek
proporcionality a použití pochybného tĜídČní (suspect classification).280 RĤznost þi rozdílnost
jazykovČ postihuje latinský výraz discriminare. Avšak jádrem prvního konstitutivního znaku
je proces hodnocení podstatných skuteþností pĜípadĤ (situací, okolností), které se od sebe liší
pokaždé þasem, místem i osobami. Na tomto místČ lze pĜipomenout, že obecná zásada
zakazuje jak úmyslné a neospravedlnitelné rozlišování, tak neúmyslné chování, které
vyvolává diskriminaci.281
Ne každé rozlišování v zacházení založí diskriminaci. Je-li rozdílné zacházení
odĤvodnČno þi ospravedlnČno, má-li legitimní úþel (zásada potĜebnosti), nepovažuje se za
diskriminaci (druhý konstitutivní znak). Právní pĜedpisy neobsahují seznamy legitimních cílĤ
þi úþelĤ (legitimate ends). Legitimní cíle v abstraktním smyslu jsou veĜejnČ prospČšné vĤþi
spoleþnosti coby celku nebo alespoĖ její þásti. Pokud rozdílné zacházení se stejnými pĜípady
postrádá legitimní cíl, diskriminace nastává.
Nedostatek proporcionality (zákaz nadmČrnosti zásahĤ do práv a svobod)282 mezi
legitimními cíli a prostĜedky je tĜetím konstitutivním znakem. Proto musí být vždy využity
ménČ omezující prostĜedky ve vztahu ke sledovanému legitimnímu cíli. Komparativní vztah
bývá pomČĜován podle rozumnosti.
ýtvrtý konstitutivní znak vyjadĜuje dĤvody diskriminace. DĤvody jsou zpravidla
nevyþerpávajícím zpĤsobem vyjmenovány v ustanoveních zakazujících diskriminaci. Úmluva
uvádí otevĜený dlouhý výþet dĤvodĤ: rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politické
nebo jiné smýšlení, národnostní, etnický nebo sociální pĤvod, majetek, tČlesnou nebo duševní
nezpĤsobilost,283 rod a jiné postavení dítČte nebo jeho rodiþĤ nebo zákonných zástupcĤ.284
277
BESSON, S., op. cit. 125, s. 435.
Opinion of the Commissioner for Human Rights on National Structures for Promoting Equality. Strasbourg, 21 March
2011, CommDH(2011)2, s. 8, HAMMARBERG, T., Human Rights in Europe: No Grounds for Complacency. Strasbourg:
Council of Europe Publishing, 2011, s. 114.
279
Srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2006, Pl. ÚS 51/06.
280
Tamtéž.
281
TOBLER, Ch., op. cit. 273, s. 48-50.
282
REID, K., A Practioner´s Guide to the European Convention on Human Rights. London: Sweet and Maxwell Ltd, 2004, s.
259. Srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2006, Pl. ÚS 51/06.
283
NapĜíklad tento dĤvod nebyl dĜíve smlouvami a vnitrostátními pĜedpisy zmiĖován.
284
Srov. þl. 2 odst. 1 Úmluvy.
278
58
Federální ústava švýcarského státu v þl. 8 odst. 2 pĜipojuje další dĤvod: zpĤsob života.285 Aby
mohla být zjištČna diskriminace, musí být oznaþeno pochybné použití tČchto dĤvodĤ.
KoneckoncĤ nČkteré dĤvody jako napĜ. rasa mohou být závažnČjší než jiné, a tak se
v rozhodovací praxi utváĜí urþitá hierarchie.286 Tu potvrzuje i imperativní zákaz rasové
diskriminace v mezinárodním právu.
Implementaþní složku þl. 2 Úmluvy zajišĢují dvČ slovesa respektovat a zabezpeþit
práva stanovená Úmluvou. První sloveso vyjadĜuje negativní povinnost státu zdržet se
jakékoli jednání, které by porušilo práva dítČte podle Úmluvy.287 Daná povinnost je závazkem
požadujícím od státu neþinnost. Zatímco druhé sloveso ukládá státu aktivní implementaþní
jednání. Nutnost implementaþní aktivity ještČ zesiluje odst. 2 þl. 2 Úmluvy. Podle þl. 2 jsou
právy chránČnými pĜed diskriminací všechna lidská práva dítČte jmenovaná v ÚmluvČ.288
Z hlediska osobního rozsahu ustanovení a rozdČlení odpovČdnosti neukládá povinnosti
toliko státĤm. Státy mají nezbytnou autoritu i koncentrovanou moc zákonodárnou, výkonnou
a soudní. Ustanovení ukládá povinnosti též jednotlivcĤm, aĢ tČm, kteĜí zastávají úĜední
postavení nebo veĜejné funkce, anebo rodiþĤm, pĜíbuzným þi osobám tĜetím vzhledem
k dítČti. Diskriminaþního chování se mohou dopustit také sdČlovací prostĜedky, zájmové
skupiny þi církve anebo náboženské spoleþnosti. DČti jsou þasto také pĤvodci takového
chování.289 DČti ovládají moc, která je vČtšinou rozptýlená, postrádá zpravidla institucionální
soustĜedČnost.
Ustanovení chrání všechny dČti a všechna jejich práva podle Úmluvy. ýastými obČĢmi
diskriminace
pĜistČhovalcĤ,
nepĜímé)
291
jsou
290
dČti
pocházející
z vesnického
prostĜedí,
rĤzných
menšin,
dČti
žadatelĤ o azyl, uprchlíkĤ aj. PĜípady jejich diskriminace (pĜímé nebo
i nČkolikanásobné nejsou zdaleka Ĝídké.292 DČti mohou být obČĢmi diskriminace,
aĢ pĜímo nebo prostĜednictvím svých rodiþĤ. Na oba zpĤsoby diskriminace poukazuje
následující pĜípad.293
VeĜejný ochránce práv v prĤbČžné zprávČ o šetĜení ve vČci rozhodnutí Ĝeditelky
mateĜské školy o nepĜijetí dítČte k pĜedškolnímu vzdČlávání zjišĢuje, tĜebaže nepĜíliš
285
Srov. FREDMAN, S., op. cit. 275., s. 36.
288
BESSON, S., op. cit. 125, s. 447.
289
Tamtéž.
290
CHIOZZI, P., Children of Immigrants. In: SALTARELLI, D., BREMNER, A., Children of Minorities. Deprivation and
Discrimination. Florence: UNICEF, 1995, s. 48-49, HAMMARBERG, T., op. cit. 278, s. 180-182.
291
V praxi se rozlišují rovnČž pĜípady institucionální diskriminace.
292
BASURTO, P., Children: Victims and Symbols. In: SALTARELLI, D., BREMNER, A., Children of Minorities.
Deprivation and Discrimination. Florence: UNICEF, 1995, s. 12-13.
293
BESSON, S., op. cit. 111, s. 448-449.
286
287
59
systematicky, úĜední diskriminaþní jednání.294 DítČ nebylo pĜijato k pĜedškolnímu vzdČlávání,
protože jeden ze zákonných zástupcĤ nemČl trvalý pobyt v obci. Po odvolání zdĤvodnila
Ĝeditelka mateĜské školy nepĜijetí dítČte znovu a zároveĖ novČ tím, že vedle nesplnČní
hlediska trvalého pobytu zákonných zástupcĤ byly do školky pĜednostnČ pĜijímány dČti pĜed
nástupem do základní školy a sourozenci dČtí, které mateĜskou školu již navštČvují.295 VeĜejný
ochránce práv zjistil porušení proporcionality i použití pochybné klasifikace (trvalý pobyt
rodiþĤ).296 ěeditelka jako orgán veĜejné správy znemožnila dítČti výkon práva na vzdČlání.
Deklarace práv dítČte z roku 1959 poprvé zdĤraznila význam zásady nejlepších zájmĤ
dítČte (best interests of the child).297 Zásadu – nutno podotknout – však od jejích
soudcovských i normativních poþátkĤ provázejí rozepĜe o jejím významu, povaze, funkcích i
obsahu. V odborné rozpravČ se prosazuje úhelný názor, že zásada je základem i zdĤvodnČním
(the foundation) všech substantivních práv dítČte, které Úmluva uznává.298
PĜijme-li se takový názor, je nutné se ptát, co stojí v pozadí jak této obecné zásady a
zbývajících tĜí obecných zásad, tak ostatních lidských práv dítČte podle Úmluvy. Bylo by
nejsnazší odpovČdČt, že obojí: obecné zásady a jednotlivá práva odĤvodĖuje teorie zájmu
uplatnČná vĤþi právĤm dítČte. Tak jednoduché to není. Úmluva nevychází výluþnČ z jediné
teorie. Je ideovČ eklektická i neutrální jako jiné mezinárodní smlouvy o lidských právech.
PĜijímá rĤzná doktrinární myšlení þi teorie a zásadnČ se nepĜiklání k jedinému teoretickému
východisku.
Odborníci analyzují s rozdílným výsledkem povahu zásady nejlepších zájmĤ dítČte.
Obecné zásady jsou buć substantivní, nebo procedurální povahy podobnČ jako normy.
Hypotetický závČr o procedurální povaze vyplývá z nČkolika argumentĤ. Zásada se opravdu
zrodila v procesu soudního rozhodování. Sousloví nejlepší zájmy dítČte mĤže proto oznaþovat
závazné uvážení soudĤ, když rozhodují o zaopatĜení, péþi, pomoci þi ochranČ, jež nejlépe
slouží dítČti.299
ýl. 3 odst. 1 Úmluvy pĜedpokládá širší pojetí rozhodování o dČtech než v soudnČ
procesním smyslu. Na nejlepší zájmy dítČte musí být podle Deklarace práv dítČte a Úmluvy
brán prvoĜadý zĜetel (the paramount consideration versus a primary consideration) pĜi
jakékoli þinnosti, která se týká dítČte nebo skupiny dČtí. Rozhodovací þinnost vykonávají
294
Sp. zn.: 2813//2010/VOP/LO, 21. prosince 2010, s. 1.
Tamtéž.
296
Tamtéž, s. 2-3.
297
ýeský pĜeklad autentických verzí Úmluvy je nesprávný.
298
299
Determining the Best Interests of the Child: Summary of State Laws. Child Welfare Information Gateway. Washington,
March 2010, s. 2.
295
60
nejen soudy.300 Normotvorné orgány jakéhokoli stupnČ rozhodují také v procesu pĜijímání
primárních a odvozených právních pramenĤ. Zásady a normy zase používají správní úĜady.
Jakýkoli rozhodovací proces o dČtech musí podle þl. 2 Úmluvy bez jakékoli podmínky
zahrnout uvážení o nejlepších zájmech dítČte.301
ÚĜad vysokého komisaĜe pro uprchlíky (UNHCR) rozvinul podrobný formální postup
pro urþování nejlepšího zájmu dítČte, zejména ve vztahu k dČtem bez doprovodu þi
odlouþeným dČtem v azylovém Ĝízení.302 UNHCR popisuje urþování nejlepšího zájmu jako
formální proces s pĜísnými procesními i institucionálními zárukami. V Ĝízení má pĜíslušný
orgán urþit, co jsou nejlepší zájmy urþitého dítČte nebo skupiny dČtí.303 UNHCR upírá
pozornost zásadnČ k procesním otázkám, pĜiþemž substantivní složky jsou spíše druhoĜadé.
Samotné právo se v procedurálním pojímání jeví jako kontinuální proces pĜijímání
rozhodnutí, jenž zahrnuje volby pĜi uskuteþĖování spoleþné hodnoty lidské dĤstojnosti.304
Lidská dĤstojnost by na tomto místČ mohla být doplnČna o zájmy, potĜeby a blaho dítČte.305
V tomto smyslu se však obecná zásada nejlepších zájmĤ dítČte nezdá být výluþnČ
procedurální povahy, nýbrž také povahy substantivní. PĜíslušné orgány používají obecnou
zásadu v procesu pĜijímání jakéhokoli rozhodnutí, aĢ zákonodárného, normotvorného,
správního þi soudního. Berou na prvoĜadý zĜetel dobré životní podmínky dítČte a jeho
budoucnost.
Obecnou zásadu nejlepších zájmĤ dítČte musí používat také rodiþe,306 zákonní zástupci
dítČte, dČtští psychologové.307 Jejich rozhodování je procesem, kde uvážení a volby jsou
nevyhnutelnČ pĜítomny.308 Nepostupují pĜitom podle formálního procesu, nýbrž mnohdy
spontánnČ. Zásada nejlepších zájmĤ dítČte má proto obojí: substantivní i procesní obsah.
Teorie i praxe lidských práv se postupnČ sbližuje v tom, jaké funkce obecná zásada
nejlepších práv dítČte plní. Hledání konsensu není jednoduché.309 Obecná zásada má funkci
výkladovou (interpretaþní). Výklad vysvČtluje význam normativních vČt.310 Výklad proniká
Srov. nález senátu Ústavního soudu ýR, IV.ÚS 695/200 ze dne 19.04. 2001, N 66/22 SbNU 83.
SmČrnice pro urþování nejlepšího zájmu dítČte. Praha: pražská kanceláĜ UNHCR, þerven 2008, s. 7.
303
Tamtéž.
304
McDOUGAL, M. S., REISMAN, W. M., International Law in Contemporary Perspective. The Public Order of the World
Community. Cases and Materials. New York: The Foundation Press, 1981, s. 6.
305
306
307
MILLER, G. L., The Psychological Best Interests of the Child Is Not the Legal Best Interest. Journal of the American
Academy of Psychiatry and the Law, 2002, Vol. 30, s. 196.
308
309
Srov. DWORKIN, R., Law´s Empire. Cambridge, Massachusetts: The Belknap Press of Harvard University Press, 1988, s.
65.
310
Srov. KOSKENNIEMI, M., Study on the Function and Scope of the Lex Specialis Rule and the Question of Self-Contained
Regimes. ILC(LVI)SG/FIL/CRD.1 and Add 1, odst. 160.
300
301
302
61
až k úmyslu autorĤ – smluvních stran.311 Obecná zásada zprostĜedkovává vysvČtlování
jednotlivých práv dítČte skrze porozumČní normativním vČtám, v nichž jsou práva
upravena.312 Obecná zásada plní funkci vyvažování (pomČĜování) v kolizích mezi
konkrétními lidskými právy. ZprostĜedkovává Ĝešení konfliktĤ mezi takovými subjektivními
právy, a to pĜirozenČ vþetnČ práv dítČte.313 Od této funkce se liší funkce rozhodovací.314
Obecná zásada nejlepších zájmĤ dítČte platí pĜi jakékoli rozhodovací þinnosti jako
prvoĜadé hledisko (zĜetel), když se rozhoduje o dítČti nebo skupinČ dČtí. UsnadĖuje pĜijmout
rozhodnutí pro dČti nejvhodnČjší.315 Další funkcí obecné zásady je kontrola. Nejlepší zájmy
dítČte jako kontrolní hledisko napomáhá individuálnČ zjišĢovat, že dítČ mĤže i je schopno
vykonávat konkrétní právo. V souvztažnosti k právu dítČte mĤže být provČĜeno plnČní
povinností týkajících se nejlepších zájmĤ dítČte u konkrétních veĜejných þi soukromých osob.
Kontrola podle hlediska nejlepších zájmĤ dítČte se uplatĖuje rovnČž v nejobecnČjší míĜe.
Mohou být zkoumány oblasti veĜejného zájmu jako sociálnČ právní ochrana dČtí, umísĢování
dČtí do náhradní péþe, vzdČlávání postižených dČtí nebo postavení dČtí, které se do zemČ
pĜistČhovaly s rodiþi þi vstoupily do ní bez nich.
Obsah obecné zásady nejlepších zájmĤ dítČte je obtížnČji vysvČtlitelný. Teorie
obvyklého þi pĜirozeného významu316 ani hermeneutika nenapomáhají porozumČní sousloví
nejlepší zájmy dítČte. ObČ teorie jsou v tomto interpretaþním pĜípadČ nepoužitelné. Sousloví
mimoto nese v sobČ jak komparativní, tak evoluþní složku.
NČkteré státy pojímají význam tohoto sousloví partikulárnČ. Význam se podle nich
formuje výluþnČ v kontextu vnitrostátního práva.317 Význam sousloví obráží konkrétní
objektivní právo jako systém, jenž je chápán procedurálnČ s dĤrazem na pĜijetí spravedlivého
rozhodnutí.318 Je proto závislé na normativním obsahu urþitých závazných pĜedpisĤ a na
urþitých správních a soudních rozhodnutích.
Dialektika obecného a jednotlivého charakterizuje názor UNHCR. SmČrnice UNHCR
pro urþování nejlepšího zájmu uvádí, že sousloví obecnČ odkazuje na dobré životní podmínky
dítČte.319 Dobré životní podmínky urþuje široká škála konkrétních hmotných, tČlesných,
duševních, duchovních, citových, institucionálních a jiných skuteþností. PĜirozenČ, že životní
311
DWORKIN, R., op. cit. 309, s. 53.
Tamtéž.
314
ZERMATTEN, J., op. cit. 188., s. 493.
315
Tamtéž.
316
Yearbook of the International Law Commission, 1964, Vol. II, s. 55 a násl.
317
E/CN.4/1324/Add.5. Dále FREEMAN, M., op. cit. 77, s. 50.
318
Srov. ALEXY, R., Pojem a platnosĢ práva. Bratislava: Kalligram, 2009, s. 47.
319
SmČrnice pro urþování nejlepšího zájmu dítČte. Praha: pražská kanceláĜ UNHCR, þerven 2008, s. 12.
312
313
62
podmínky široce zahrnují právní normy rĤzných systémĤ. Ty jsou vĤþi ostatním sociálním
skuteþnostem instrumentální. Životní podmínky jsou nekoneþnČ poþetné v konkrétním
pĜípadu. NČkteré z nich jsou podstatné, kdežto jiné druhotné þi odvozené.
Široká škála jednotlivých skuteþností spoluurþuje bytí každého dítČte. U každého
dítČte se skuteþnosti odlišují. Proto se upĜednostĖuje volba pĜípad od pĜípadu (ad hoc).
Sociální skuteþnosti musí být vykládány (sociální výklad) a pĜedevším objektivnČ hodnoceny
(sociální evaluace). Zejména ty, které mají základní význam pĜi rozhodování o nejlepších
zájmech dítČte. Je-li to nutné, vykládány a hodnoceny musí být sociální skuteþnosti
skupinové, pokud dČti utváĜejí malou (mateĜská školka nebo základní þi stĜední škola) þi vČtší
skupinu.
Rozhodování tĜetích osob o nejlepších zájmech dítČte þi skupiny dČtí, a v tom je
spatĜována paternalistická složka zásady,320 je složitou volbou. Rozhodování vychází z
uspokojení základních potĜeb dítČte (výživa, bydlení, zdraví), jeho rozvoje, názorĤ a pĜání
dítČte, totožnosti dítČte, citového spojení, jeho zdraví, bezpeþí, ochrany, zaopatĜení, péþe,
soudržnosti rodiny, trvalosti domova, vazeb dítČte na kamarády, ze školních vztahĤ, rizik
náhradní péþe, kulturního pozadí þi náboženské víry. Samotné rozhodnutí pak musí sledovat
cíl stabilního a nikoli pĜechodného Ĝešení, které sleduje skuteþnČ dlouhodobé zájmy dítČte.321
Komplexnost sociálních skuteþností, jejich sociální výklad a evaluace urþují složitost
volby.
322
Volba se dČje uvnitĜ výkonu povinnosti, kterou ukládá smluvnímu státu obecná
zásada nejlepších zájmĤ dítČte. Stát má podle obecné zásady za povinnost vzít na prvoĜadý
zĜetel (a primary consideration) nejlepší zájmy dítČte, kdykoli rozhoduje o záležitosti urþitého
dítČte nebo dČtí (in all actions concerning children).323 Povinnosti odpovídá oprávnČní dítČte
þi dČtí, ale i jiných zainteresovaných osob, plnČní smluvní povinnosti požadovat. K obecné
zásadČ pĜihlížejí i mezinárodní soudní orgány jako napĜíklad Evropský soud pro lidská
práva.324 Zásadu formálnČ i neformálnČ používají i ti, kteĜí stojí dČtem nablízku anebo se o nČ
starají.
Výbor pro práva dítČte pokládá za obecnou zásadu právo na život a pĜežití. Smluvní
ustanovení rozdČlené na dvČ þásti tvoĜí dvČ jednoduché, elementární normativní vČty.
320
321
Determining the Best Interests of the Child: Summary of State Laws. Child Welfare Information Gateway. Washington,
March 2010, s. 2.
322
Historií (1858) je pĜíbČh šestiletého židovského chlapce žijícího v Itálii, jehož katolická církev unesla, protože ho služebná
pokĜtila. Církev nikdy nevrátila chlapce rodiþĤm z dĤvodu vykoupení z moci hĜíchu. Nejlepším zájmem dítČte se stalo
spasení. To byl koneckoncĤ i základní úkol státu, spasit své pĜíslušníky. MILLER, G. L., op. cit. 297, s. 198.
323
324
Case of P.V. v Spain, Application no. 35159/09, Chamber Judgment, 30 November 2010.
63
V prvním odstavci smluvní státy uznávají, že každé dítČ má pĜirozené právo na život.
Uznání je tradiþní a formálnČ nutné. Právo na život je základní normativní složkou ústav,
listin základních práv nebo univerzálních nebo regionálních smluv o lidských právech. Avšak
právo dítČte na život coby zvláštní pĜípad má jiný obsah než právo dospČlého na život. I když
se oba normativní obsahy pĜekrývají. Spoleþným znakem tČchto práv je jejich relativní
povaha.
Odstavec výslovnČ neobsahuje povinnosti, aĢ jsou negativní nebo pozitivní povahy.
Avšak Výbor pro práva dítČte v obecném komentáĜi o raném dČtství takové pozitivní
povinnosti pĜímo oznaþuje.325 Podle názoru Výboru se z práva dítČte na život odvozuje
povinnost státĤ v nejvyšším možném rozsahu zajistit pĜežití a vývoj dítČte. Tato smluvní
povinnost je základní. Od základní povinnosti se zase odvozují konkrétní povinnost snížit
úmrtnost novorozencĤ, kojencĤ a dČtí i povinnost vytváĜet podmínky þi podporovat blaho
všech malých dČtí bČhem kritického období jejich života. Výbor poukazuje také na podvýživu
a zbyteþná onemocnČní dČtí, v nichž spatĜuje hlavní sociální pĜekážky v uskuteþnČní
pĜirozeného práva dítČte na život.326 Za takové onemocnČní pokládá Výbor napĜíklad
HIV/AIDS.327
PĜestože strany Úmluvy úmyslnČ neurþily pĜesný osobní rozsah ochrany poskytované
dČtem, Výbor pro práva dítČte se vyjadĜuje k otázce potratĤ. Výbor státĤm vytýká vysoký
poþet potratĤ, používání potratĤ jako metody plánování rodiþovství anebo pĜípady
selektivních potratĤ podle pohlaví plodu.328 Výbor ovšem zachovává názorovou neutralitu,
nezasahuje do podstaty problému, nechává ho otevĜený pro Ĝešení smluvním státĤm.
Ponechává jim omezenou volnost (margin of appreciation), jak vyvažovat þi narovnat
konflikt mezi právy (právo na život a právo na soukromí) a zájmy, které se váží k potratĤm a
plánování rodiþovství.
Výbor pro práva dítČte se rovnČž zamČĜuje na situace, které hromadnČ ohrožují životy
dČtí: ozbrojené konflikty mezinárodního a nemezinárodního (obþanské války) charakteru þi
situace násilí a neklidu. Výbor obvykle vyjadĜuje hluboké znepokojení nad úmyslnými zásahy
do práva dítČte na život a pĜežití, beztrestnost pachatelĤ vražd dČtí, svévolné zabíjení dČtí.329
325
CRC/C/GC/7/Rev. 1 20 September 2006, s. 4-5.
Tamtéž.
327
Srov. obecný komentáĜ o této chorobČ a právech dítČte. HODGKIN, R., NEWELL, P., op. cit. 189, s. 84-85. General
328
Tamtéž.
329
Nigeria CRC/C/15/Add.61, odst. 24.
326
64
Výbor napĜíklad odsuzuje používání umČlohmotných obuškĤ pĜi rozhánČní demonstrující
mládeže.330 VyjadĜuje se rovnČž kriticky k vraždám ze cti.331
Odstavec 2 þl. 6 Úmluvy chrání dvČ hodnoty: život a rozvoj (vývoj) dítČte. Sémantický
rozbor umožĖuje poznat, že autoĜi Úmluvy chápou vývoj dítČte v holistickém smyslu. Vývoj
však nemĤže být podle úþelu Úmluvy pochopen jako naplnČní cesty od nejranČjšího dČtství
k dospČlosti þi jako jednosmČrná pĜíprava dítČte na období dospČlosti. Naopak úþel Úmluvy
se nenápadnČ vrací ke Korczakovým úvahám o okamžitých prožitcích dČtství, k jeho
ontologickým myšlenkám o dítČti (ħij teraz wlasnym Ĩyciem).332 Proto smluvní státy musí
dČtem poskytovat co nejpĜíznivČjší podmínky pro jejich vývoj právČ v tomto období života.
ýtvrtou obecnou zásadou je právo dítČte úþastnit se (participace) výmČny názorĤ
s dospČlými a mezi dČtmi navzájem.333 VýmČna názorĤ mĤže být formálním, anebo
neformálním procesem. Takové procesy mohou být veĜejné þi soukromé. To jsou skuteþnČ
prosté otázky formy a nikoli vnitĜního obsahu. Podstata leží jinde, a sice v možnosti mít vliv
na rozhodování ve veĜejných i soukromých procesech jednání. Participace se jeví v dialektice
prostĜedkĤ a cílĤ jako celkové posílení autority (moci) jednotlivého dítČte nebo skupiny dČtí.
Je-li participace pochopena jako prostĜedek, pak znamená získání vČtšího vlivu, ale také
nabytí zkušeností v rozhodování a pĜi konzultacích. Naproti tomu participace jako cíl znaþí
participaþní praxi.334 Participace takto smČĜuje k promČnČ soukromého i veĜejného života ve
vztahu k dČtem.335
Práva participace podle þl. 12 Úmluvy jsou novým instrumentálním i substantivním
prvkem substruktury.336 DĜívČjší mezinárodní akty jako Ženevská deklarace z roku 1924 ani
Deklarace práv dítČte z roku 1959 práva participace neobsahovaly, protože zdĤrazĖovaly
ochranu a péþi (welfarist approach) poskytovanou dČtem. ýl. 12 Úmluvy nemá normativní
pĜedchĤdce, proto je uznání participaþních práv od tvĤrcĤ Úmluvy opatrné i podmínČné.
Autorita dítČte a dČtí se na tomto mocenském poli337 stĜetává s autoritou rodiþĤ a uþitelĤ, ale
také s autoritou státních orgánĤ. Zakládají se mocenské vztahy vČtší i menší škály.
ýl. 12 obsahuje normy podmínČné, nikoli nepodmínČné jako þl. 6. TĜemi
substantivními podmínkami je rozumová schopnost dítČte utvoĜit vlastní názory (capable of
330
United Kingdom CRC/C/15/Add.188, odst. 27 a 28.
Pakistan CRC/C/15/Add.217, odst. 34.
333
Recommendations, odst. 44. General Comment No. 12 (2009). The right of the child to be heard, Committee on the
Rights of the Child, CRC/C/GC/12 20 July 2009, s. 7.
334
HART, J., Children's Participation and International Development: Attending to the Political. International Journal of
335
Tamtéž.
336
KRAPPMANN, L., op. cit. 179, s. 502-503.
337
GALLAGHER, M., op. cit. 248, s. 403.
331
332
65
forming his or her own views), dále vČk a zralost (the age and maturity of the child).338 První
podmínka by nemČla být vykládána ani používána zužujícím zpĤsobem, ale naopak
v nejširším možném rozsahu.339 VČk a zralost jsou individuálními skuteþnostmi, které se dají
zjistit i ovČĜit. VČk není ovšem hlediskem sobČstaþným. Výbor pro práva dítČte odrazuje od
využívání vČkové hranice pro formy participace, protože to omezuje implementaþní i
aplikaþní rozsah ustanovení.340 Má proto nČkolik argumentĤ, z nichž dva argumenty jsou
nepominutelné. DítČ už od nejnižšího vČku, kdy ještČ neovládá verbální komunikaci, využívá
nonverbální formy sdČlení jako Ĝeþ tČla, výraz tváĜe, pláþ, hru þi kresbu.341 Druhým
argumentem je úplnost a obsažnost znalosti dítČte o všech skuteþnostech, které se vztahují
k jeho osobní situaci. Výbor ji nepokládá za nezbytnou.342 I když právu participace odpovídá
souvztažná povinnost poskytnout dítČti dostateþnou, ucelenou a srozumitelnou informaci.
PĜesto státy stanoví zákonem pĜesné vČkové hranice pro urþité druhy formální
participace dítČte.343 Anebo uplatĖují v jednotlivých pĜípadech stejnorodou rozhodovací praxi.
Hledisko je funkþnČ málo užiteþné, jakmile do participace skupinovČ þi hromadnČ vstupují
dČti rĤzného vČku.344 Tam vČková hranice pĜestává mít opodstatnČní.
Zralost dítČte je psychologickou kategorií. V kontextu Úmluvy zĤstává autonomní
výraz zralost a její význam bez operaþní definice. Zralost pĜedpokládá urþitý stupeĖ
porozumČní na stranČ dítČte a jeho schopnost zhodnotit budoucí následky vlastních
rozhodnutí nebo rozhodnutí rodiþĤ, zákonných zástupcĤ, blízkých osob nebo státních orgánĤ
v jeho záležitosti.345 Prvek podmínČnosti i opatrnosti ve smluvní normČ zastupuje sousloví
pĜimČĜená závažnost (due weight).346 Sousloví v korelaci práv a povinností zavádí povinnost
vzít v úvahu rozvoj dítČte a také jeho rozvíjející se schopnosti347 (evolving capacities).348
DítČ má právo vyjadĜovat svĤj názor svobodnČ, což znamená bez manipulace, vlivu
nebo tlaku.349 Požadavek svobody zahrnuje pozitivní i negativní složku. Výkon práv má být
338
PĜeklad Úmluvy do þeského jazyka obsahuje Ĝadu nepĜesností, které se neobjevují pouze v þl. 12., pĜeklad neodpovídá
autentickým znČní úmluvy.
339
340
ZERMATTEN, J., op. cit. 180, s. 44-46.
341
342
Tamtéž. Výbor ještČ pĜedkládá další argumenty.
343
ARCHARD, D., SKIVENES, M., Balancing a Child´s Best Interest and a Child´s Views. International Journal of
344
Tamtéž, s. 7.
345
346
ýeský pĜeklad odkazuje na patĜiþnou pozornost.
347
348
KRAPPMANN, L., op. cit. 179, s. 505.
349
66
konkrétní a reálnou možností pro dítČ nebo dČti. DítČ a dČti nemají za povinnost vykonat
takové právo ve všech záležitostech, které se jich týkají (in all matters affecting the child).
DítČ þi dČti se mohou, ale nemusí na druhu participace podílet. Mají také právo mlþet,
nevyjadĜovat se k záležitosti.
Práva participace utváĜejí vlastní substrukturu. Prvky substruktury tvoĜí právo dítČte
být slyšeno, právo dítČte rozhodovat anebo jeho právo ovlivĖovat rozhodnutí. Právo dítČte být
slyšeno v každém soudním (obþanskoprávní þi trestní) nebo správním Ĝízení není výluþnČ
autonomním právem dítČte. DítČ mĤže být slyšeno350 samostatnČ nebo prostĜednictvím jeho
rodiþĤ, zákonných zástupcĤ, ale i sociální pracovnice. V tČchto pĜípadech je skrytý i otevĜený
konflikt v zájmech dítČte a rodiþe.351
Právo dítČte rozhodovat nebo ovlivĖovat rozhodnutí je spjato se dvČma kategoriemi:
koneþnou þi poradní volbou a dČlením odpovČdnosti mezi subjekty, jež rozhodují. Právo
dítČte nebo dČtí rozhodovat nebo se nČjak podílet na rozhodnutích závisí na povaze
rozhodnutí, vyvažování zájmĤ dítČte a rodiþĤ i svébytných podmínkách konkrétní situace.
Rozhodování je individuální nebo kolektivní. MĤže být napĜíklad uþinČno ve formálním
prostĜedí; takovým prostĜedím je škola, školní parlament nebo veĜejné slyšení v obecní
záležitosti. V institucionálním prostĜedí bývá upraven zpĤsob a hlavnČ úþinky pĜijatého
rozhodnutí, zdali jsou koneþné nebo pouze poradní povahy.
ěada rozhodnutí však nepodléhá jakékoli zákonné nebo školní úpravČ jako tĜeba výbČr
volitelného pĜedmČtu (druhý svČtový jazyk, náboženství) anebo návštČva zájmového kroužku.
Volba nemusí být výhradní záležitostí dítČte. NicménČ nejlepší zájmy dítČte musejí být
pokaždé respektovány. Rodiþe si nČkdy ponechávají právo koneþného rozhodnutí, což mĤže
zapĜíþinit pĜípadné konfliktní situace, jež mohou mít nepĜíznivý vliv na sociální a citové
vztahy v rodinČ.
350
351
KRAPPMANN, L., op. cit. 173, s. 506.
FREEMAN, M., Rethinking Gillick. International Journal of Children´s Rights, 2005, Vol. 13, s. 201-203.
67
Literatura:
ALEXY, R., Pojem a platnosĢ práva. Bratislava: Kalligram, 2009
SmČrnice pro urþování nejlepšího zájmu dítČte. Praha: pražská kanceláĜ UNHCR, þerven 2008
ALSTON, Ph., TOBIN, J., Laying the Foundations for Children´s Rights. Florence: UNICEF,
2005
ARISTOTELÉS, Politika. Praha: Nakladatelství Petr Rezek, 2009
ARISTOTELÉS, Magna moralia. Praha: Nakladatelství Petr Rezek, 2010
ARCHARD, D. W., Children´s Rights. The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Summer
2010 Edition), ZALTA, E. N. (ed.), http://plato.stanford.edu/entries/rights-children
ARCHARD, D., SKIVENES, M., Balancing a Child´s Best Interest and a Child´s Views.
International Journal of Children´s Rights, 2009, Vol. 17
AUBERT, J.-F., MAHON, P., Petit commentaire de la Constitution fédérale de la
Confédération suisse du 18 avril 1999. Zürich-Bale-Genéve: Schulthess: 2003
BARSZCZEWSKA, L., MILEWICZ, B., Wspomnienia o Janusu Korczaku. Wybor i
opracowanie. Warszawa: Nasza Ksiegarnia, 1989
BECKMAN, L., Public Justifiability and Children. International Journal of Children´s
Rights, 2008, Vol. 16
BESSEL S., GAL, T., Forming Partnership: The Human Rights of Children in Need of Care
and Protection. International Journal of Children´s Rights, 2009, Vol. 17
BESSON, S., The Principle of Non-Discrimination in the Convention on the Rights of the
Child. International Journal of Children´s Rights, 2005, Vol. 13
BREAY, C., Magna Carta. Manuscrips and Myths. London: The British Library, 2002
BUERGENTHAL, T., International Human Rights in a Nutshell. St. Paul: West Publishing
Co., 1988
BYSTRZYCKÁ, A., Janusz Korczak a právo dítČte na úctu. Paideia: Philosophical E-Journal
of Charles University, 2008, Vol. 2, http://www.pedf.cuni.cz/paideia
CAMFIELD, L., STREULI, N., WOODHEAD, M., What´s the Use of ´Well-Being´ in
Contexts of Child Poverty? Approaches to Research, Monitoring and Children´s Participation.
CARVALHO, E., Measuring Childern´s Rights: Alternative Approach. International Journal
of Children´s Rights, 2008, Vol. 16
DEBNICKI, K., Korczak z bliska. Warszawa: Ludowa Spóldzielnia Wydawnicza, 1985
68
DEKKER, J. J. H., The Century of the Child Revisited. International Journal of Children´s
DWORKIN, G., Paternalism, The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Summer 2010
Edition), ZALTA, E. N. (ed.), http://plato.stanford.edu/archives/sum2010/entries/paternalism
DWORKIN, R., Law´s Empire. Cambridge, Massachusetts: The Belknap Press of Harvard
University Press, 1988
EIDE, A., ALFREDSSON, G. (eds.), The Universal Declaration of Human Rights: A Common
Standard of Achievement. The Hague-Boston: Martinus Nijhof Publisher, 1999
EICHSTELLER, G., Janusz Korczak – His Legacy and its Relevance for Children's Rights
Today. International Journal of Children´s Rights, 2009, Vol. 17
FALKOWSKA, M., MyĞl pedagogiczna Janusza Korczaka. Nowe Ĩródla. Wybor. Warszawa:
Nasza Ksiegarnia, 1983
FEDERLE, K. H., Rights, Not Wrongs. International Journal of Children´s Rights, 2009, Vol.
17.
FILIP, J., Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2001, 2.
vydání
FLOWERS, N. (ed.), Compasito. Manual on Human Rights Education for Children.
Strasbourg: Council of Europe Publishing, 2007
FREEMAN, M., Article 3. The Best Interest of the Child. In: ALEN, A., LANOTTE, J. V.,
VERHELLEN, E., ANG, F., BERGHMANS, E. and VERHEYDE, M. (eds.), A Commentary
of the United Nations Convention on the Rights of the Child. Leiden-Boston: Martinus
Nijhoff Publishers, 2007
FREEMAN, M., Why It Remains Important to Take Children´s Rights Seriously.
FREEMAN, M., Rethinking Gillick. International Journal of Children´s Rights, 2005, Vol.
13
FREDMAN, S., Discrimination Law. Oxford: Oxford University Press, 2002.
GALLAGHER, M., Foucault, Power and Participation. International Journal of Children´s
GRAN, B. K., Comparing Children´s Rights: Introducing the Children´s Rights Index.
GROVER, S., On Recognizing Children´s Universal Rights: What Needs to Change in the
Convention on the Rights of the Child. International Journal of Children´s Rights, 2004, Vol.
12
69
HABASHI, J., DRISKILL, S. T., LANG, J. H., DEFALCO, P. L., Constitutional Analysis:
A Proclamation of Children´s Rights to Protection, Provision, and Participation. International
Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18
HAMMARBERG, T., Human Rights in Europe: No Grounds for Complamency. Strasbourg: Council
of Europe Publishing, 2011
HANSON, K.., VANDAELE, A., Working Children and International Labour Law: A Critical
Analysis. International Journal of Children´s Rights, 2003, Vol. 11
HART, J., Children's Participation and International Development: Attending to the Political.
HART, H. L. A., Natural Rights: Bentham and John Stuart Mill. In: TEN, C. L. (ed.), Theories
of Rights. Aldershot: Ashgate, 2006
HART, H. L. A., Are There Any Natural Rights? Philosophical Review, 1955, Vol. 64, No. 2.
HENKIN, L., NEUMAN, G. L., ORENTLICHER, D. F., LEEBRON, D. W., Human Rights.
New York: Foundation Press, 1999
HODGKIN, R., NEWELL, P., Implementation Handbook for the Convention on the Rights of
the Child. New York: UNICEF, 2007, 3rd edition
HOFFMAN, J., GRAHAM, P., Introduction to Political Concepts. Harlow: Pearson
Education Limited, 2006
CHERNEY, I. D., Mothers´, Fathers´, and their Children's Perceptions and Reasoning about
Nurturance and Self-Determination Rights. International Journal of Children´s Rights, 2010,
Vol. 18
CHIOZZI, P., Children of Immigrants. In: SALTARELLI, D., BREMNER, A., Children of
Minorities. Deprivation and Discrimination. Florence: UNICEF, 1995
IGNERA, B., Der Religiöse Humanismus Janusz Korczaks. Giessen: Justus-LiebigUniversität, 1980
JÍLEK, D., CHUTNÁ, M., Vybrané prameny k ochranČ lidských práv, Brno: Masarykova
univerzita, 1992
KAIME, T., ´Vernacularising´ the Convention on the Rights of the Child: Rights and Culture
as Analytic Tools. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18
KANT, I., O výchovČ. Praha: Nákladem dČdictví Komenského, 1931
KANT, I., K vČþnému míru: filosofický projekt: o obecném rþení: je-li nČco správné teorii,
nemusí se to ještČ hodit pro praxi. Praha: Oikoymenh, 1999
KEY, E., Das Jahrhundrt des Kindes. Studien. Berlin: S. Fischer, Verlag, 1902
KORCZAK, J., Pisma wybrane. Warszawa: Nasza Ksiegarnia, 1978
70
KOSKENNIEMI, M., Study on the Function and Scope of the Lex Specialis Rule and the
Question of Self-Contained Regimes. ILC(LVI)SG/FIL/CRD
KRAPPMANN, L., The Weight of the Child´s View (Article 12 of the Convention on the
Rights of the Child). International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18
LANSDOWN, G., The Evolving Capacities of the Child. Florence: UNICEF, 2005
LEE, Y., Communications Procedure under the Convention on the Rights of the Child: „3rd
Optional Protocol. International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol. 18
LEEB, R. T., PAULOZZI, L. J., MELANSON, C., SIMON, Th. R., ARIAS, I., Child
Maltreatment Surveillance. Uniform Definitions for public Health and Recommended Data
Elements. Atlanta: National Center for Injury Prevention and Control, January 2008
LENGBORN, T., Ellen Key (1849-1926). Prospects, the quarterly review of comparative
education, 1993, Vol. XXIII, No. 3-4
LOCKE, J. DvČ pojednání o vládČ. Praha: Nakladatelství ýeskoslovenské akademie vČd, 1965
LYNCH, N., Restorative Justice through a Children´s Rights Lens. International Journal of
Children´s Rights, 2010, Vol. 18
MACCORMICK, N., Institutions of Law. An Essay in Legal Theory. Oxford: Oxford
MALENOVSKÝ, J., Mezinárodní právo veĜejné, jeho obecná þást a pomČr k jiným právním
systémĤm, zvláštČ právu þeskému. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství DoplnČk, 5.
vydání, 2008
MARSHALL, D., The Construction of Children as an Object of International Relations: The
Declaration of Children´s Rights and the Child Welfare Committee of League of Nations,
1900-1924. International Journal of Children´s Rights, 1999, Vol. 7
MARX, K., ENGELS, B., LENIN, V. I., O židovské otázce. Praha: Svoboda, 1975
MATTHEWS, G. B., The Philosophy of Childhood. Cambridge: Harvard University Press,
1996
MAYALL. B., The Sociology of Childhood in Relation to Children´s Rights. International
Journal of Children´s Rights, 2000, Vol. 8
McDOUGAL, M. S., REISMAN, W. M., International Law in Contemporary Perspective.
The Public Order of the World Community. Cases and Materials. New York: The Foundation
Press, 1981
MILL, J. S., On Liberty and Other Essays. Oxford: Oxford University Press, 1991
MILLER, G. L., The Psychological Best Interests of the Child Is Not the Legal Best Interest.
Journal of the American Academy of Psychiatry and the Law, 2002, Vol. 30
71
MONTESQUIEU, CH., O duchu zákonĤ. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V.
Linhart. 1947
MORTKOWICZ-OLCZAKOWA, H., Janusz Korczak. Warszawa: Czytelnik, 1961
NOSÁL, I. (ed.), Obrazy dČtství v dnešní þeské spoleþnosti. Studie ze sociologie dČtství.
Brno: Barrister and Principal, 2004
ONDěEJ, J., ŠTURMA, P., BÍLKOVÁ, V., JÍLEK, D. a kolektiv, Mezinárodní humanitární
právo, Praha: C. H. Beck, 2010.
PIAGET, J., INHELDEROVÁ, B., Psychologie dítČte. Praha: Portál, 1997
PENTASSUGLIA, G., Minorities in International Law. Strasbourg: Council of Europe
Publishing, 2002
PETERSON-BADALI, M., RUCK, M. D., BONE, J., Rights Conceptions of Maltreated
Children Living in State Care. International Journal of Children´s Rights, 2008, Vol. 16
RAZ, J., On the Nature of Rights. In: TEN, C. L. (ed.), Theories of Rights. Aldershot:
Ashgate, 2006
REID, K., A Practioner´s Guide to the European Convention on Human Rights. London:
Sweet and Maxwell Ltd, 2004
SALTARELLI, D., BREMNER, A., Children of Minorities. Deprivation and Discrimination.
Florence: UNICEF, 1995
SCHLOSSER, H., Teória práva a metódy aplikácie práva. Rechtstheorie und Methoden der
Rechtsanwendung. Mníchov-Bratislava: Bratislavská vysoká škola práva, 2005
SPARKS, R., GIRLING, E., SMITH, M., Children Talking about Justice and Punishment.
STEINBOCK, B., Defining Parenthood. International Journal of Children´s Rights, 2005,
Vol. 13.
STEINER, H. J., ALSTON, Ph., International Human Rights in Context. Law, Politics,
Morals. Oxford: Oxford University Press, 1996
SUDRE, F., Mezinárodní a evropské právo lidských práv. Brno: Masarykova univerzita,
Evropské informaþní stĜedisko Univerzity Karlovy, 1997
SUND, L.-G., The Rights of the Child as Legally Protected Interests. International Journal of
Children´s Rights, 2006, Vol. 14
TOBLER, Ch., Limits and Potential of the Concept of Indirect Discrimination. Luxemburg:
Office for Official Publications of the European Communities, 2008.
TURNER, S. M., Justifying Corporal Punishment of Children Loses Its Appeal. International
Journal of Children's Rights, 2003, Vol. 11
72
VEERMAN, P. E., The Ageing of the UN Convention on the Rights of the Child.
International Journal of Children´s Rights, 2010, Vol 18
WALL, J., Human Rights in Light of Childhood. International Journal of Children's Rights,
2008, Vol. 16
ZERMATTEN, J., La Convention des droits de lénfant, vingt ans plus tard… essai dún
bilan. Sion: Institut International des Droits de lÉnfant, 2010
ZERMATTEN, J., The Best Interests of the Child Principle: Literal Analysis and Function.
Ostatní zdroje:
Case of P.V. v Spain, Application no. 35159/09, Chamber Judgment, 30 November 2010
Case of M.S.S. v Belgium and Greece, Application no. 30696/09, Judgment, 21 January 2011
Committee on the Rights of the Child, General Comment No. 7 (2005, Implementing child
rights in early childhood, CRC/C/GC/7/Rev.1, 20 September 2006, s. 3
Committee on the Rights of the Child, Report on the forty-third session, September 2006,
www.ohchr.org/english/bodies/crc/discussion.htm.
Declaration of the Rights of the Child, G. A. res. 1386 (XIV), 14 U.N. GGAOR Supp. (No.
16) at. 19, U.N. Doc A/4354 (1959)
Determining the Best Interests of the Child: Summary of State Laws. Child Welfare
Economic and Social Council. Official Records, Second Year, Supplement No. 3. Report of
the Commission on Human Rights
General Comment No. 5 (2003). General measures of implementation of the Convention on
the Rights of the Child (arts. 4, 42 and 44, para. 6), Committee on the Rights of the Child,
CRC/C/GC/2003/5 27 November 2003
General Comment No. 7 (2005). Implementing rights in early childhood. Committee on the
Rights of the Child, CRC/C/GC/7/Rev. 1, 20 September 2006
General Comment No. 12 (2009). The right of the child to be heard, Committee on the
Rights of the Child, CRC/C/GC/12 20 July 2009
Information Gateway. Washington, March 2010
Initial Report of Switzerland, CRC/C/78/Add.3, 19 October 2001
Mezinárodní pakt o obþanských a politických právech z roku 1966 (vyhl. þ. 120/1976 Sb.)
Mezinárodní pakt o hospodáĜských sociálních a kulturních právech z roku 1966 (vyhl. þ. 120/
1976 Sb.)
73
Nález senátu Ústavního soudu ýR, IV.ÚS 695/200 ze dne 19.04. 2001, N 66/22 SbNU 83
Nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2006, Pl. ÚS 51/06
Opinion of the Commissioner for Human Rights on National Structures for Promoting
Equality. Strasbourg, 21 March 2011, CommDH(2011)2
SmČrnice pro urþování nejlepšího zájmu dítČte. Praha: pražská kanceláĜ UNHCR, þerven 2008
The 1899 Constitution of the Republic of the Philippines (Malolos Convention),
http://www.lawphil.net/consti/consmalo.html.
Usnesení pĜedsednictva ýeské národní rady ze dne 16. prosince 1992 þ. 2/1993 Sb.
Recommendations, odst. 44. General Comment No. 12 (2009). The right of the child to be
heard, Committee on the Rights of the Child, CRC/C/GC/12, 20 July 2009
Yearbook of the International Law Commission, 1964, Vol. II
Všeobecná deklarace lidských práv, http://www.pravnik.cz/uplna-zneni/uz-38.html
Zákon o rovném zacházení a o právních prostĜedcích ochrany pĜed diskriminací a o zmČnČ
nČkterých zákonĤ (antidiskriminaþní zákon; þ. 198/2009 Sb.) ze dne 23. dubna 2008
74
Sub-projekt PF 003:
Zpracovala:
75
1. Poþátky justice nad mládeží1
Poþátky samostatného systému justice nad mládeží2 – juvenile justice je možné
spojovat již s rokem 1899, kdy ve státČ Illinois došlo k založení prvého Ĝádného soudu pro
mládež (osoby mladší osmnácti let). Charakteristickým rysem soudu pro mládež byla
skuteþnost, že soud disponoval jak pravomocí civilnČprávní, vykonávanou nad mládeží
ohroženou, narušenou þi jinak zanedbanou, tak pravomocí trestnČprávní, jež byla vykonávána
ve vČcech mládeže delikventní. Z hlediska historického pak vytvoĜení soudu pro mládež bylo
výsledkem snah reformního hnutí Za záchranu dítČte (Child Savers), které se zasazovalo o
zmČnu zákonĤ ve prospČch ohrožené a delikventní mládeže. Reformní hnutí ZachráncĤ dítČte
vycházelo z teorie „parents patrie“, tedy z paternalistického (resp. ochraĖujícího) pojetí,
podle nČhož stát prostĜednictvím soudu zajišĢuje dČtem Ĝádnou péþi a výchovu, jestliže jeho
rodiþe nestaþí na jeho výchovu a dítČ se o sebe nedovede postarat samo. Soud pro mládež
sleduje pĜedevším zájem dítČte a jeho hlavním úkolem není zjistit, zda se dítČ dopustilo
nČjakého deliktu, ale stanovit, jaké jsou skuteþné objektivní potĜeby dítČte a jak je nejlépe
uspokojit. Proto v tomto systému soudnictví nebylo až do poþátku 80. let 20. století zpravidla
reagováno na kriminalitu typickými prostĜedky trestního práva (tresty), ale spíše postupy
medicínskými, psychologickými a sociálnČ-právními. Soudy pro mládež se více orientovaly
na osobu pachatele než na spáchanou trestnou þinnost, neboĢ smyslem byla jak
individualizace postupu soudu, tak i ukládaných opatĜení.3 Na tČchto principech byl také
založen první þeskoslovenský zákon o trestním soudnictví nad mládeží z roku 1931 (zákon þ.
48/1931 Sb.z.a n.).
Charakteristickým rysem soudu pro mládež byla tedy skuteþnost, že soud disponoval
jak pravomocí civilnČprávní, vykonávanou nad mládeží ohroženou, narušenou þi jinak
zanedbanou, tak pravomocí trestnČprávní, vykonávanou ve vČcech mládeže již delikventní.
Mezi další charakteristické rysy tČchto prvních soudĤ pro mládež lze napĜ. Ĝadit:
•
oddČlené slyšení (separate hearings), což v podstatČ znamená, že hlavní líþení ve
vČcech osob mladších osmnácti let je konáno pĜed zvláštními soudy, pĜedstavované
buć samostatnou soustavou soudĤ pro mládež þi vytvoĜením speciálních soudĤ þi
senátĤ v rámci obecného soudnictví
1
Mládeží se vČtšinou rozumí osoby od narození do dovršení osmnácti let.
NČkdy se uvádí i pojem soudnictví nad mládeží.
MUSIL, J., KRATOCHVÍL, V. ŠÁMAL, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. pĜepracované vydání, C.
H. Beck, Praha 2003, s. 720.
2
3
76
•
neformálnost vedeného trestního Ĝízení, jež je charakteristické paternalistickou
pravomocí
•
probaþní systém (pokud je zaveden) je zamČĜen na nápravu osoby, z þehož lze
dovodit, že mnohem vČtší pozornost je soustĜedČna na osobu delikventa
•
nedochází k oddČlení delikventní mládeže od mládeže narušené þi zanedbané, stát
poskytuje obČma stejnou péþi a kontrolu4
Zvláštní soudy pro mládež byly zĜizovány témČĜ ve stejném þasovém období také
v EvropČ. V NČmecku byly první zvláštní soudy pro mládež zĜízeny již v roce 1908, v
tehdejším Rakousku-Uhersku v roce 1909, ve Francii a v Belgii v roce 1912, ve ŠpanČlsku v
roce 1918, v Holandsku v roce 1921 a v ýeskoslovensku v roce 1931.
Lze konstatovat, že ustanovování zvláštních soudĤ pro mládež jednoznaþnČ posílilo
snahu o vyjmutí delikventní mládeže z tehdejších obecných trestnČprávních pĜedpisĤ a
postupĤ. Proto v tomto systému soudnictví nebylo až do poþátku 80. let 20. století zpravidla
reagováno na kriminalitu typickými prostĜedky trestního práva (tresty), ale spíše, jak již bylo
výše uvedeno, postupy medicínskými, psychologickými a sociálnČ-právními.
Nelze však pominout, že urþitým problémem se ukázala skuteþnost, že trestná þinnost
mladistvých pachatelĤ byla u tČchto soudĤ projednávána v rámci Ĝízení, které nebylo možné
jednoznaþnČ charakterizovat jako Ĝízení trestní. Obrat vývoje od neformální, paternalistické
pravomoci k formálnČjšímu Ĝádnému procesu z hlediska mezinárodního je možné podle
nČkterých autorĤ spojovat s pĜípadem re-Gault v USA z roku 1967.5 Tento pĜípad ukázal,
jaké porušení procesních práv u osob mladších osmnácti let pĜináší takto vedené Ĝízení pĜed
soudem pro mládež. V EvropČ byla snaha zabezpeþit procesní práva osobám mladším
osmnácti let umocnČna Hnutím za práva dítČte, dále pak i implementací ustanovení Evropské
úmluvy o lidských právech a základních svobodách do jednotlivých právních ĜádĤ.6
Je tĜeba uvést, že pojem justice nad mládeží nebo také soudnictví nad mládeží
nezahrnuje jen problematiku soudĤ mládeže, ale také obecnČ i systém a výkon spravedlnosti
ve vČcech delikventní mládeže (pĜípadnČ pouze delikvencí ohrožené mládeže).7 V doporuþení
Rady Evropy (2003)20 týkající se nových zpĤsobĤ zabývajících se kriminalitou mládeže a
4
VÁLKOVÁ, H., ZEZULOVÁ, J. Trestní soudnictví nad mládeží. ýeské vČzeĖství þ. 3/1996, s. 33 a násl. ZEZULOVÁ. J.
Trestní soudnictví nad mládeží z pohledu reformy trestního práva. Právní rozhledy þ. 7/1996, s. 312 a násl.
5
JUNGER-TAS, BOENDERMAKER, P. H. van der LAAN. The Future of Juvenile Justice System. Leuven 1991. DOEK, J.
The Future of the Juvenile Court, s. 200.
6
ZEZULOVÁ, J. Trestní soudnictví nad mládeží z pohledu reformy trestního práva. Právní rozhledy þ. 7/1996, s. 312 a násl.
7
HULMÁKOVÁ, J. Delikventní mládež ve významných mezinárodních dokumentech. TrestnČprávní revue, þ. 12/2009, s.
365 – 371.
77
soudnictvím nad mládeží je pojem juvenile justice system definován jako souþást širšího
pĜístupu v boji proti kriminalitČ mládeže a jsou v nČm zahrnuty vedle soudĤ pro mládež také
další orgány a instituce jako policie, vyšetĜovací orgány, zástupci právnických profesí,
probaþní služba a instituce zajišĢující výkon trestĤ.
2. Trestní justice nad mládeží
Trestní justice þi soudnictví nad mládeží je jedním z projevĤ samostatného systému
justice nad mládeží8 – juvenile justice system. Trestní soud mládeže pak spadá do obecného
pojmu soud pro mládež – juvenile court, tedy soudu disponujícího jak pravomocí
civilnČprávní, tak i pravomocí trestnČprávní.9
Oblast justice þi soudnictví nad mládeží je v zahraniþních právních úpravách pojata
buć jako zcela samostatná soustava organizaþnČ oddČlených soudĤ pro mládež („juvenile
justice system“), které projednávají nejen trestní vČci, ale i vČci opatrovnické (pĜíkladem je
Francie þi Polsko), anebo jako soustava trestních soudĤ mládeže („juvenile criminal courts“)
zpravidla zaþlenČných do systému obecných soudĤ. PĜíkladem druhého pojetí mĤže být
NČmecko þi Rakousko.
Zákony o soudnictví, resp. o trestním soudnictví ve vČcech mládeže, obsahují nejen
zvláštní procesnČprávní úpravu, ale i pĜíslušnou hmotnČprávní úpravu, þasto vþetnČ
souvisejících ustanovení upravujících i mimotrestní zacházení s delikventní mládeží.
SubsidiárnČ se pro trestní Ĝízení proti mladistvým uplatĖují pĜíslušná obecná ustanovení
trestního Ĝádu10 (tak je tomu od 1. ledna 2004 i v ýeské republice).
3. Základní modely zacházení s delikventní mládeží
Mezi existujícími systémy zacházení s delikventní mládeží, které inspirovaly a dosud
inspirují justici nad mládeží, patĜí pĜedevším model justiþní (The Justice Model) a model
sociálnČ-opatrovnický (The Welfare Model). Zastánci justiþního modelu pohlížejí na trestnou
þinnost pachatele jako na záležitost jeho individuální volby v urþité situaci. Toto pojetí
zdĤrazĖuje myšlenku svobodné vĤle. Pachatel svobodnČ volí mezi spácháním trestného þinu a
nedelikventním jednáním. Dále je zastáván názor, že trestná þinnost je jakousi racionální
reakcí na urþitou situaci, a pak je jedinČ správné volat pachatele k odpovČdnosti za jeho
8
Zde je užíván pojem mládež pro oznaþení osoby mladší 18 let (tedy z pohledu trestnČprávního jde o vČkovou kategorii dČtí
a mladistvých).
9
ZEZULOVÁ, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v BrnČ. ěada
teoretická, svazek 188. MU Brno 1997, s. 221.
10
MUSIL, J., KRATOCHVÍL, V., ŠÁMAL, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 2. pĜepracované vydání,
C. H. Beck, Praha 2003, s. 719.
78
jednání. Dále model klade dĤraz na projednání trestného þinu v rámci Ĝádného trestního
Ĝízení, neboĢ jedinČ takto je odĤvodnČno uložení trestu pachateli. Trest pak musí být uložen
na základČ zákona a musí být pĜedem urþena délka jeho trvání. Otázka viny þi neviny je tedy
základním cílem trestního Ĝízení. V rámci justiþního modelu zaþíná trestní odpovČdnost
zpravidla dĜíve.
Pokud jde o sociálnČ-opatrovnický model, ten se ve své nejryzejší podobČ objevuje
jako systém služeb pro dČti a mladistvé. Toto pojetí má na zĜeteli blaho mladistvých a není,
jak se velmi þasto uvádí, objevem 80. let minulého století. Argumentem je známý Children
Act z roku 1908, kterým došlo k zavedení systému soustĜećujícímu se více na potĜeby dítČte,
na jeho výchovu a ochranu. Teze, na kterých je model vypracován, spoþívají pĜedevším na
tvrzení, že trestné jednání jasnČ souvisí se sociálními, ekonomickými a psychickými
nedostatky a tyto nedostatky neodstraní zásah ze strany státu v podobČ uložení trestu. I když
tento model akceptuje vliv sociálního prostĜedí na formování jedince, trvá na „lékaĜském“
modelu pĤsobení, na diagnostikování a léþbČ. Model obhajuje jednotný systém služeb pro dČti
a mladistvé, nerozlišuje pĜitom mezi delikventními a nedelikventními jedinci. Argumentováno
je, že všichni mají stejné potĜeby a že trestnou þinností je toliko prezentován jejich problém.
Welfare model tedy klade dĤraz na osobu mladistvého pachatele, na objasnČní pĜíþin jeho
delikventního jednání a pĜijetí takového opatĜení, které by zamezilo dalšímu páchání trestné
þinnosti.
Ani po dĤkladném rozboru všech reálnČ existujících trestních systémĤ nelze najít þistý
typ justiþního nebo sociálnČ-opatrovnického modelu.11 NicménČ jako pĜíklad justiþnČ
orientovaného modelu zacházení s delikventní mládeží lze uvést trestní zákonodárství
v NČmecku, dále pak v Rakousku, Maćarsku, Slovensku, Francii, Dánsku, Norsku, Švédsku,
Finsku, Anglii a Walesu a neposlední ĜadČ i v ýeské republice. PĜíkladem sociálnČopatrovnického modelu zacházení s mládeží mĤže být uvedeno Polsko, Belgie, Švýcarsko a
þásteþnČ i Nizozemí.
ObČma modelĤm zacházení s delikventní mládeží – welfare model a justice model – je
vlastní zĜizování specializovaných soudĤ pro mládež, resp. samostatného systému justice nad
mládeží.
Výše uvedené základní modely je tĜeba doplnit modelem tzv. restorativní justice Restorative Justice Model.12
Uvedený model vychází z myšlenky re-integrace obČti
11
ZEZULOVÁ, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v BrnČ. ěada
teoretická, svazek 188. MU Brno 1997, s. 108.
12
Poprvé se s prvky restorativní justice mĤžeme setkat již v 70. letech 20. Století v USA a ve Velké Británii v rámci
experimentĤ vČnovaných mediaci v trestních vČcech, kdy dochází k setkání pachatele s obČtí trestného þinu za pĜítomnosti
79
(poškozeného) trestného þinu do trestního Ĝízení a z myšlenky reparace následkĤ trestného
þinu. Pachatel musí tedy þelit následkĤm svého trestného þinu a obČĢ nesmí být opomenuta.
Trestní spravedlnost je dána do rukou tČch, kteĜí jsou nejvíce dotþeni trestným þinem – obČĢ,
pachatel a jejich sociální okolí. Restorativní justice (jinak také obnovující þi napomáhající
spravedlnost) tedy vychází z pĜedpokladu, že trestný þin je sociální konflikt mezi dvČma,
pĜípadnČ i více jednotlivci þi stranami, proto jej lze úþinnČ Ĝešit pouze za podmínky aktivní
úþasti všech dotþených stran - obČĢ, pachatel a sociální okolí. Jen tak lze napravit, resp.
zmírnit škodu zpĤsobenou trestným þinem, vþetnČ jeho vedlejších negativních dĤsledkĤ, a
pĜípadnČ i v souþinnosti s institucemi formální trestní kontroly – policií, státními
zastupitelstvími a soudy – obnovit trestným þinem narušený systém chránČných hodnot a
sociálních vztahĤ.13 V rámci tohoto modelu se uplatĖují zejména programy založené na
mediaci, tj. narovnání mezi obČtí a pachatelem. Mediace je chápána jako proces, v nČmž
strany, kterých se trestný þin týká, spoleþnČ jednají a v souþinnosti s mediátorem se snaží
urovnat vzájemné konfliktní vztahy a dohodnout se na tom, jak naložit s následky konkrétního
trestného þinu v budoucnu. Mediace v trestních vČcech je þástí širšího konceptu restorativní
justice, ve které právČ urovnání konfliktu a obnovení narušených vztahĤ mezi obČtí,
pachatelem a spoleþností, které byly trestným þinem porušeny, a úspČšné zprostĜedkování
alternativního Ĝešení sporu, je hlavním principem.14 Mediací, resp. zprostĜedkováním
v trestních vČcech, se zabývá Doporuþení Rady Evropy þ. R (99) 19, týkající se
zprostĜedkování, resp. mediace v trestních vČcech.
Další skupinu programĤ pĜedstavuje napĜ. Family Group Conferencing, kde za úþasti
kvalifikovaného mediátora dochází k setkání pachatele a obČti v pĜítomnosti rodinných
pĜíslušníkĤ obou stran.15
RestorativnČ orientované experimenty a programy probíhaly v ýeské republice již
zhruba od poþátku devadesátých let 20. století. Završeny poté byly pĜijetím zákona þ.
257/2000 Sb., o Probaþní a mediaþní službČ.
buć profesionálního nebo laického mediátora, který usmČrĖuje rozhovor a zachytí písemnČ jeho výsledky v dohodČ, na
které se domluví obČ strany – DAVIS, G. Making Amence: Mediatiton and Reparation in Criminal Justice. London:
Routledge, 1992.
13
VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁě, A. Restorativní justice – trestní politika pro 21. století? Trestní právo þ. 1/2000, s. 4 a násl.
14
KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 251.
15
Programy jsou rozšíĜené napĜ. na Novém ZélandČ nebo v Austrálii þi v KanadČ.
80
4. Mezinárodní dokumenty v oblasti trestního soudnictví nad mládeží
4.1. Dokumenty OSN
Mezi nejdĤležitČjší mezinárodní dokumenty pĜijaté na pĤdČ OSN k ochranČ
mladistvých, kteĜí se dopustili trestné þinnosti, se Ĝadí zcela nepochybnČ Minimální
standardní pravidla soudnictví nad mládeží (Pekingská pravidla, rezoluce OSN 40/33 z 29.
11. 1985, dále jen „Minimální pravidla“)16. Minimální pravidla jsou rozdČlena do šesti þástí a
obsahují celkem 30 pravidel – všeobecné zásady, vyšetĜování a soudní stíhání, vynesení
soudního rozhodnutí a (dispoziþní) opatĜení, zacházení s mladistvými provinilci vnČ
nápravných
zaĜízení
(neinstitucionalizované
zacházení)
a
v nápravných
ústavech
(institucionalizované zacházení), výzkum, plánování, tvorba politiky a hodnocení.
Ochrana stanovená Minimálními pravidly se vztahuje nejen na mladistvé, kteĜí
spáchali trestný þin, ale i na mladistvé, kteĜí se dopustili pouze tzv. statusových deliktĤ17 a
dále je rozšíĜena i na vČkovou kategorii mladých dospČlých (young adult). Z principĤ
uvedených v Minimálních pravidlech je možné zmínit napĜ.:
•
požadavek, aby dolní hranice trestní odpovČdnosti18 byla stanovena s ohledem na
emoþní, mentální, rozumovou vyspČlost dČtí19
•
specializované soudnictví nad mládeží
•
pĜimČĜenost ukládaných opatĜení a snahu o zlepšení postavení mladistvého pachatele
v systému soudnictví nad mládeží
•
zajištČní všech základních procesních práv mladistvému pachateli v prĤbČhu Ĝízení
•
preferenci odklonĤ v Ĝízení20
•
požadavek rychlosti Ĝízení
•
ochranu soukromí mladistvých pĜed nežádoucí publicitou, zákaz publikace jeho jména
a zveĜejnČní informace, která by mohla vést k jeho identifikaci
•
užití vazby jako krajního prostĜedku a na nejkratší možnou dobu; nahrazení vazby
alternativními opatĜeními (dohled, výchovná péþe, umístČní v jiné rodinČ þi ve
výchovném ústavu)
16
United Nation Standard Minimum Rules for the Administration of Juvenile Justice – The Beijing Rules. Rezoluce OSN
40/33, pĜijatá Valným shromáždČním OSN 29. 11. 1985.
NČkteré státy kriminalizují dČtské chování, jež není trestným þinem, pokud se ho dopustí dospČlí (jde napĜ. o záškoláctví,
útČky z domova).
18
Neexistují mezinárodní standardy urþující vČkovou hranici trestní odpovČdnosti.
19
Poþátek trestní odpovČdnosti by tedy nemČl být spojován s pĜíliš nízkým vČkem; vždy by mČlo být zvažováno, zda dítČ na
základČ svého individuálního poznání a uvČdomování mĤže chápat a pĜijmout odpovČdnost za své protiprávní jednání.
20
Odklon spoþívá v mimosoudním vyĜízení vČci a umožĖuje zabránit negativním úþinkĤm soudního projednávání; vyžaduje
souhlas mladistvého nebo jeho rodiþĤ þi opatrovníkĤ.
17
81
•
Ĝízení pĜed pĜíslušným orgánem þi institucí má být vedeno v nejlepším zájmu
mladistvého (v atmosféĜe porozumČní, jež má umožnit mladistvému nejen zúþastnit se
Ĝízení, ale též i svobodnČ se vyjadĜovat)
•
zakotvení požadavku na Ĝádný proces „due proces of law“ (zásada presumpce neviny,
právo být obeznámen s podstatou obvinČní, právo nevypovídat, právo na obhajobu,
právo na pĜítomnost jeho rodiþĤ þi opatrovníkĤ, právo na konfrontaci a kĜížový
výslech svČdkĤ svČdþících proti mladistvému obvinČnému, právo podat odvolání)
•
reakce na provinČní by mČla být vždy pĜimČĜená k okolnostem a závažnosti trestného
þinu, potĜebám mladistvého a spoleþnosti
•
požadavek pĜimČĜenosti ukládaných opatĜení
•
trest odnČtí svobody má být ukládán pouze tehdy, bude-li mladistvý odsouzen za
závažný þin zahrnující násilí proti jiné osobČ nebo za opakované páchání jiných
závažných trestných þinĤ a jestliže nebude na místČ užití jiného vhodného opatĜení
•
zákaz trestu smrti, doživotního trestu bez možnosti propuštČní a fyzických trestĤ
•
preferenci alternativ k uvČznČní (opatĜení zahrnující péþi, ochrannou výchovu a dozor,
probaci, výkon obecnČ prospČšné práce, penČžitou pokutu, kompenzaci a restituci
škody zpĤsobené trestným þinem, výcvik, výchovné povinnosti a výchovná omezení)
•
cílem zacházení s mladistvými pachateli ve vČznici by mČla být zejména péþe,
ochrana, získání vzdČlání a kvalifikace
•
nutnost oddČlení mladistvých od dospČlých odsouzených
•
užití podmínČného propuštČní v co nejvČtším rozsahu a co nejdĜíve
•
požadavek zajištČní následné pomoci po propuštČní
SmČrnice OSN pro prevenci kriminality mládeže (Riyadhské smČrnice, rezoluce OSN 45/112
z 14. 12. 199021 a pravidla OSN k ochranČ mladistvých zbavených osobní svobody (rezoluce
OSN 45/113 z 14. 12. 1990)22 mají sloužit ke zvýšení ochrany mladistvých pĜed nadužíváním
prostĜedkĤ trestní justice u této vČkové kategorie. Riyadhské smČrnice obsahují mimo jiné tato
doporuþení:
21
United Nations Guidelines for the Prevention of Juvenile Delinquency – The Riyadh Guidelines. Rezoluce OSN 45/112,
pĜijatá Valným shromáždČním OSN 14. 12. 1990.
22
United Nations Rules for the Protection of Juveniles Deprived of their Liberty – The Havana Rules. Rezoluce OSN 45/113,
pĜijatá Valným shromáždČním OSN 14. 12. 1990.
82
•
zabránit kriminalizaci a trestání dítČte pro trestnou þinnost, která nemČla za následek
zpĤsobení vážné škody
•
užití sociální intervence v zájmu dítČte
•
zavést a rozvíjet systém soudnictví nad mládeží
•
v systému trestního práva mládeže postihovat jen jednání, která jsou trestná i u
dospČlých
Pravidla OSN k ochranČ mladistvých zbavených osobní svobody obsahují napĜ. tyto zásady:
•
ukládání trestu odnČtí svobody jen ve výjimeþných pĜípadech a na minimální možnou
dobu
•
zákaz ukládání trestĤ odnČtí svobody neurþitého trvání
Úmluva o právech dítČte23
Z hlediska trestnČprávního jsou dĤležité þl. 37 a 40 Úmluvy o právech dítČte (dále jen
„Úmluva“). Úmluva však tvoĜí nedČlitelný celek a její jednotlivá ustanovení jsou vzájemnČ
provázána. Proto také citované þlánky nemohou být vykládány bez pĜihlédnutí k dalším
þlánkĤm Úmluvy. V této souvislosti je tĜeba vČnovat pozornost také tČmto þlánkĤm:
•
þl. 2 – zákaz diskriminace
•
þl. 3 (odst. 1) – respektování nejlepšího zájmu dítČte
•
þl. 6 – právo na život a rozvoj
•
þl. 12 – právo vyjádĜit svobodnČ svĤj názor ve všech vČcech, které se dítČte dotýkají,
pĜiþemž se názorĤm dítČte musí vČnovat patĜiþná pozornost odpovídající jeho vČku a
úrovni a za tímto úþelem Úmluva poskytuje možnost, aby mohlo dítČ být slyšeno
v každém soudním þi správním Ĝízení, které se jej dotýká
Jak již bylo výše uvedeno, z trestnČprávního hlediska jsou dĤležité þl. 37 a þl. 40.
23
Rezoluce OSN 44/25, pĜijatá Valným shromáždČním OSN 20. 11. 1989. ýeskoslovensko ratifikovalo tuto Úmluvu 7. 1.
1991, srov. SdČlení min. zahr. vČcí þ. 104/1991 Sb.
83
þl. 37 stanoví:
•
zákaz trestu smrti, doživotního trestu, muþení, nelidského þi ponižujícího zacházení
nebo trestání
•
pĜíkaz používat vazbu jen jako krajního prostĜedku a na co nejkratší nutnou dobu
trvání
•
zadržení, zatþení þi uvČznČní jen v souladu se zákonem jako krajní opatĜení a na
nejkratší nutnou dobu
•
právo dítČte zbavené svobody na zacházení s lidskostí a s úctou k vrozené dĤstojnosti
lidské bytosti a zpĤsobem, který bere ohled na potĜeby daného vČku
•
požadavek oddČleného umístČní od dospČlých osob; s dospČlými jen v pĜípadČ, že by
to bylo v zájmu dítČte
•
právo udržovat písemný a pĜímý styk s rodinou
•
právo okamžitého pĜístupu k právní nebo jiné odpovídající pomoci
•
právo odvolat se proti rozhodnutí o odnČtí svobody
•
právo na pĜijetí neodkladného rozhodnutí
þl. 40 stanoví:
•
požadavek dodržování lidských práv v rámci trestního Ĝízení vedeného proti dítČti
•
zákaz retroaktivity v neprospČch dítČte
•
zásadu presumpce neviny
•
právo obvinČného, obžalovaného þi odsouzeného dítČte na zacházení, které rozvíjí
smysl pro dĤstojnost a þest a úctu k lidským právĤm, bere ohled na vČk dítČte a
napomáhá k reintegraci dítČte do spoleþnosti
•
požadavek na zajištČní práva na okamžitou informaci o obvinČní
•
právo na obhajobu þi jinou právní pomoc
•
právo na spravedlivý proces
•
zákaz nucení k výpovČdi þi sebeobviĖování, právo na seznámení se s výpovČdí svČdkĤ
a na jejich konfrontaci
•
požadavek zajištČní rovnosti úþastníkĤ Ĝízení
•
právo na pĜezkoumání rozhodnutí a pĜijatých opatĜení vĤþi dítČti úĜadem nebo
soudním orgánem vyššího stupnČ
•
právo na bezplatnou pomoc tlumoþníka
•
právo na ochranu soukromí ve všech stadiích trestního Ĝízení
84
•
požadavek vytvoĜení speciálních zákonĤ, zĜizování zvláštních orgánĤ a institucí
vþetnČ poradenských, peþovatelských a vzdČlávacích v oblasti trestního soudnictví nad
dČtmi, které se dopustily trestného þinu
•
požadavek stanovení dolní vČkové hranice trestní odpovČdnosti
4.2. Dokumenty Rady Evropy
Úmluva o ochranČ lidských práv a základních svobod stanoví základní lidská práva
(napĜ. þl. 2 právo na život, þl. 3 zákaz muþení, podrobování nelidskému þi ponižujícímu
zacházení anebo trestu) a procesní záruky v rámci trestního Ĝízení, které jsou smluvní státy
povinny garantovat. Mezi nejdĤležitČjší þlánky Úmluvy patĜí þl. 5 zakotvující právo
jednotlivce na svobodu a osobní bezpeþnost a þl. 6 souhrnnČ oznaþovaný jako právo na
spravedlivý proces. PĜi jejich porušení se mĤže jednotlivec obrátit k Soudu pro lidská práva
ve Štrasburku.
Evropská úmluva o výkonu práv dČtí24 na jedné stranČ zakotvuje urþitá procesní práva
dČtí, na stranČ druhé ukládá povinnosti orgánĤ, které v tČchto vČcech rozhodují, je zajistit.
Zmínit je tĜeba právo dítČte na informace, vyjádĜit svĤj názor, na zástupce, požadavek
rychlého projednání vČci. Tato práva se vztahují na Ĝízení ve vČcech rodinných
(opatrovnických), jež se dotýkají práv dítČte. Tato práva je také tĜeba dodržet, resp. mít na
pamČti v pĜípadČ Ĝízení ve vČcech dČtí mladších patnácti let podle hlavy III. zákona þ.
218/2003 Sb., o soudnictví ve vČcech mládeže (viz dále).
Doporuþení Rady Evropy (87)20, týkající se spoleþenské reakce na kriminalitu mládeže,25
stanoví zejména tyto požadavky:
•
podporu uplatĖování odklonĤ
•
rychlost Ĝízení a výchovný úþinek Ĝízení
•
zabránČní projednávání vČcí mladistvých pĜed obecnými soudy pro dospČlé tam, kde
existují soudy pro mládež
•
vylouþení umístČní mladistvého ve vyšetĜovací vazbČ s výjimkou pĜípadu spáchání
velmi nebezpeþného deliktu
24
European Convention on the Exercise of Children´s Rights, pĜijatá 25. 1. 1996, pro ýR vstoupila v platnost 1. 6. 2001
(vyhl. pod þ. 54/2001 Sb. m. s.).
25
Reccommendation No. R(87)20 on social reactions tu juvenile delinquency, pĜijaté Výborem ministrĤ 17. 9. 1987.
85
•
posílení práv mladistvých v prĤbČhu celého Ĝízení (presumpce neviny, právo na
poradenskou pomoc, právo na pĜítomnost rodiþĤ nebo jiného právního zástupce, který
by byl o pĜípadu informován od poþátku zahájení trestního Ĝízení, právo mladistvého
vyjádĜit se k pĜípadu, právo na odvolání)
•
specializace a odborná pĜíprava pracovníkĤ
•
ochrana soukromí mladistvých
•
upĜednostnČní alternativních opatĜení, která napomáhají reintegraci mladistvých
•
nutnost zdĤvodĖování nepodmínČných trestĤ odnČtí svobody
•
ukládání sankcí výchovné povahy i u mladých dospČlých
Doporuþení Rady Evropy (2003)20, týkající se nových zpĤsobĤ zabývajících se kriminalitou
mládeže a soudnictvím nad mládeží26 stanoví, že mezi základní cíle soudnictví nad mládeží
patĜí:
•
prevence kriminality a recidivy
•
resocializace a reintegrace pachatele a
•
urþení potĜeb a zájmĤ obČtí
Systém soudnictví nad mládeží je chápán jako souþást širšího, komunitnČ
orientovaného preventivního pĜístupu. Pozornost by mČla být zamČĜena zejména na závažnou,
násilnou a drogovou kriminalitu páchanou mládeží a na tzv. chronické pachatele.
Doporuþení (2008)11 Výboru MinistrĤ þlenským státĤm k Evropským pravidlĤm pro
mladistvé pachatele podrobené sankcím nebo opatĜením27 obsahuje celou Ĝadu principĤ a
doporuþení souvisejících s postavením mladistvých pachatelĤ v oblasti ukládání a výkonu
sankcí, a to aĢ sankcí spojených s odnČtím svobody, tak i sankcí komunitních (tj. sankcí
vykonávaných ve spoleþenství). Doporuþení se také vztahuje na mladé dospČlé, když
požaduje, aby ve vhodných pĜípadech bylo možné na nČ pohlížet jako na mladistvé a také
s nimi tak zacházet.
26
Reccommendation Rec(2003)20 concerning new ways of dealing with juvenile delinquency and the role of juvenilie justice,
pĜijaté Výborem ministrĤ 24. 9. 2003.
27
Recommendation CM/Rec.(2008)11 on the European Rules for juvenile offenders subjekt to sanctions or measures.
86
4.3. Základní zásady trestního soudnictví nad mládeží
Na základČ studia mezinárodních dokumentĤ je možno vymezit tyto základních
zásady:
•
samostatné trestní právo mládeže (speciální právní regulace, která není zaþlenČna do
obecného trestního kodexu, nýbrž je obsahem samostatného zákona upravujícího
trestní soudnictví nad mládeží)
•
specializované trestní soudy mládeže
•
stanovení minimální hranice trestní odpovČdnosti, která by nemČla být pĜíliš nízká
•
zásada subsidiarity trestního práva (trestního práva smí být použito pouze v tČch
pĜípadech, kdy jiné prostĜedky selžou nebo jsou nedostaþující)
•
zásada proporcionality pĜi ukládání trestnČprávních sankcí, výchovných a ochranných
opatĜení (zvolená sankce þi opatĜení musí být úmČrná závažnosti trestného þinu, osobČ
pachatele a podmínkám spáchání trestného þinu a dále nutnost ohraniþit dobu trvání
sankce)
•
trest odnČtí svobody ukládat jen v tČch nejzávažnČjších pĜípadech, upĜednostnČní
ukládání trestĤ kratšího trvání
•
preference ukládání alternativních sankcí
•
zajištČní stejných procesních práv a ochrany mládeže v prĤbČhu Ĝízení jako u
dospČlých pachatelĤ (zásada presumpce neviny, právo na obhájce, právo být
obeznámen s podstatou obvinČní, právo nevypovídat, možnost podat opravné
prostĜedky, právo na Ĝádný proces)
•
užití vazby jako ultima ratio procesních prostĜedkĤ sloužících k zajištČní osoby
obvinČného na co nejkratší dobu (požadavek hledání a užití alternativních opatĜení
vazby)
•
ochrana soukromí mládeže ve všech stádiích trestního Ĝízení
•
princip pĜednosti odklonĤ a zprostĜedkování – mediace pĜi Ĝešení trestních vČcí
mladistvých, zajištČní procesních práv mladistvého a jeho aktivní zapojení na Ĝešení
situace vzniklé spácháním trestného þinu
•
rozšíĜení možností aplikace trestního práva mládeže a trestního soudnictví nad
mládeží i na mladé dospČlé
•
dbát ochrany mladistvého a jeho nejlepšího zájmu
87
5. Pojetí þeské trestní justice nad mládeží
5.1. Historický exkurz do trestního práva mládeže - þs. zákon o trestním
soudnictví nad mládeží, 1931
Pojetí þeskoslovenského systému justice nad mládeží bylo vyjádĜeno zákonem o
trestním soudnictví nad mládeží z roku 1931, þ. 48 Sb. z. a. n. (dále jen „zákon“). Do této
doby se uplatĖoval právní dualismus – v þeských zemích platila obecná hmotnČprávní i
procesní úprava, tedy trestní zákoník z roku 1852 a trestní Ĝád z roku 1873, na Slovensku a
Podkarpatské UkrajinČ pak speciální zákonná úprava z roku 1913.
Zákon vycházel ze zásady, že stát má ohlednČ mladistvých provinilcĤ ve vČku od
dovršení þtrnácti let do dovršení osmnácti let jiné úkoly než ohlednČ dospČlých pachatelĤ.
Dominantní úlohu zde sehrála výchova spolu se snahou ochránit mladistvého pĜed všemi
škodlivými vlivy, které by mohly ohrozit jeho další vývoj. "Co nejménČ trestati, co nejvíce
vychovávati a je-li nutno trestati, pak i trestem vychovávati a polepšovati"28
patrnČ
nejvýstižnČji vyjadĜuje obsah prvního þeskoslovenského zákona o trestním soudnictví nad
mládeží z roku 1931. Tímto zákonem došlo poprvé v našich podmínkách k samostatné
kodifikaci trestního práva mládeže (trestního práva hmotného i procesního) a k vytvoĜení
samostatného trestního systému nad mládeží. V pomČru k obecnému trestnímu právu
(trestnímu právu dospČlých) bylo trestní právo mládeže lex specialis, neboĢ upravovalo jen
urþité otázky, zatímco pro ostatní platily obecné trestnČprávní pĜedpisy.
Zákon v prvé ĜadČ rozlišoval osoby nedospČlé (osoby mladší þtrnácti let) a mladistvé
(osoby mezi þtrnáctým až osmnáctým rokem vČku) a urþil jako minimální vČk pro trestní
odpovČdnost dovršení þtrnácti let. Poþátek trestní odpovČdnosti byl spojen s ukonþením
školní docházky. Tak byla realizována zásada, podle které "dítČ školou povinné nenáleží pĜed
trestního soudce".
Trestní odpovČdnost mladistvého byla konstruována jako trestní odpovČdnost relativní
(podmínČná). Znamenalo to, že byl urþen minimální vČk, jehož dosažení bylo podmínkou
vzniku trestní odpovČdnosti, to však ještČ neznamenalo, že by musel být každý mladistvý za
spáchaný trestný þin odpovČdný. Mladistvý byl trestnČ odpovČdný pouze tehdy, pokud dosáhl
takového stupnČ vývoje po stránce intelektuální a mravní, jaký je obvyklý u jeho vrstevníkĤ a
umožĖoval mu rozpoznat bezprávnost svého jednání a podle toho toto jednání usmČrnit.
„Znaþná zaostalost v dobČ þinu“ byla stanovena jako zvláštní dĤvod vyluþující trestní
odpovČdnost mladistvého. Konstrukce trestní odpovČdnosti mladistvého tak umožĖovala
28
Z dĤvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona o trestním soudnictví nad mládeží z roku 1931.
88
soudci pĜihlédnout v každém jednotlivém pĜípadČ k individuálnímu stupni vývoje mladistvého
a tento dosažený stupeĖ zohlednit již v rovinČ základĤ trestní odpovČdnosti.
Trestný þin spáchaný mladistvým se nazýval provinČním bez ohledu, zda byl podle
trestního zákona zloþinem, pĜeþinem nebo pĜestupkem.
Právní úprava umožĖovala kombinaci trestních opatĜení (trest zavĜení, penČžitý trest) a
opatĜení výchovného þi léþebného charakteru (napomenutí nezletilého þi mladistvého,
napomenutí osobám, které mČly peþovat o nedospČlého þi mladistvého, ochranná výchova ve
výchovném nebo umístČní v léþebném ústavu).
Samostatný systém justice nad mládeží byl v pojetí zákona z roku 1931 pĜedstavován
specializovanými trestními soudy mládeže, pĜiþemž tyto soudy byly i nadále souþástí
jednotného systému obecného trestního soudnictví. NovČ vytvoĜené soudy mládeže byly
soudy trestními, tedy mĤžeme mluvit o samostatném systému trestní justice nad mládeží v
podmínkách justiþnČ orientovaného modelu zacházení s delikventní mládeží.
Postupem doby však došlo k tomu, že zákon byl bez náhrady zrušen (viz trestní zákon
þ. 86/1950 Sb.), což znamenalo, že trestnČprávní ustanovení upravující problematiku
mladistvých byla vþlenČna do obecných trestnČprávních pĜedpisĤ. Se zrušením zákona
souviselo i zrušení specializovaných soudĤ mládeže. Od roku 1950 až do pĜijetí zákona þ.
218/2003 Sb., o odpovČdnosti mládeže za protiprávní þiny a o soudnictví ve vČcech mládeže,
nebylo možno hovoĜit o samostatném systému justice nad mládeží v naší republice.
5.2. Zákon þ. 218/2003 Sb., o odpovČdnosti mládeže za protiprávní þiny a
o soudnictví ve vČcech mládeže29
PĜijetím zákona þ. 218/2003 Sb., o odpovČdnosti mládeže za protiprávní þiny a o
soudnictví ve vČcech mládeže (dále jen „zákon") se ýeská republika znovu pĜihlásila
k myšlence samostatného systému trestní justice nad mládeží a k odkazu prvního zákona o
trestním soudnictví nad mládeží z roku 1931. PĜijetím výše uvedeného zákona se také
trestnímu právu mládeže jako takovému dostává i významného postavení v rámci právní
ochrany dČtí v ýeské republice.
Znovu je obnovena myšlenka samostatné kodifikace
trestního práva mládeže (trestního práva hmotného i procesního) a vytvoĜení samostatného
trestního systému ve vČcech mládeže. OpČt platí princip, že v pomČru k obecnému trestnímu
29
Zákon þ. 218/2003 Sb., o odpovČdnosti mládeže za protiprávní þiny a o soudnictví ve vČcech mládeže ze dne 25. þervna
2003, úþinný od 1. ledna 2004.
89
právu (trestnímu právu dospČlých) je zákon lex specialis, neboĢ upravuje jen urþité otázky,
zatímco pro ostatní platí obecné trestnČprávní pĜedpisy.
V rámci tohoto struþného úvodu je asi na místČ uvést, že vĤþi zákonu o soudnictví ve
vČcech mládeže byly od samého poþátku (tj. od poþátku roku 2004) uplatĖovány - pokud jde
konkrétnČ o pohled praktikujících právníkĤ - dva diametrálnČ odlišné pĜístupy. První vycházel
z pĜedstavy, že dĤvody, pro které byl zákon pĜijat, byly plnČ relevantní a jiné Ĝešení ostatnČ
ani nepĜicházelo v úvahu. Druhý byl založen na myšlence, že pĜínos takto pojatého
speciálního zákona se mĤže jevit jako pĜinejmenším sporný - mj. i z toho dĤvodu, že se celá
desetiletí aplikovala ustanovení trestního zákona a trestního Ĝádu, ve vztahu k ní byly
shromáždČny odpovídající poznatky a zkušenosti a nebylo vĤbec nezbytné, pĜes Ĝadu specifik
vztahujících se ke kategorii mladistvých, pĜijímat zmínČnou úpravu.
V této souvislosti je však tĜeba uvést, že právČ vynČtí hmotnČprávních a procesních
ustanovení o mladistvých z obecných trestnČprávních kodexĤ bylo vyjádĜením snahy o
zásadní zmČnu v celkovém pojetí zacházení s delikventní mládeží, neboĢ nešlo jen o
zvýraznČní specifik v oblasti trestání mladistvých. Pro samostatnost právní úpravy dále
mluvilo i to, že v obecných trestnČprávních pĜedpisech nebylo možno zakotvit opatĜení a
postupy, pĜevážnČ civilnČprávní povahy, pĜijímané vĤþi dČtem mladším patnácti let v pĜípadČ
spáchání þinu jinak trestného, neboĢ do obecných trestnČprávních pĜedpisĤ nepatĜí. V
neposlední ĜadČ bylo argumentováno i tím, že samostatnou kodifikací trestního práva mládeže
bude zesílen výchovný aspekt tČch principĤ, na kterých je právČ nová kodifikace vytvoĜena.
Hlavní principy nové právní úpravy lze shrnout následovnČ:
•
komplexnČ postihnout problematiku zacházení se všemi dČtmi a dospívajícími, kteĜí
svým jednáním poruší ustanovení trestního zákona (od 1. ledna 2011 trestního
zákoníku), a to v jediné normČ
•
jasnČ vymezit ucelenou škálu možných reakcí na trestnou þinnost mládeže
•
projednání každého pĜípadu specializovaným soudem mládeže, který bude moci vybrat
takové opatĜení, které bude nejvhodnČjší s ohledem na vČk dospívajícího, jeho
rozumovou a mravní vyspČlost a i závažnost jím spáchaného þinu
•
odlišný pĜístup orgánĤ þinných v trestním Ĝízení vĤþi vČkové skupinČ dospívajících,
vþetnČ maximálního využívání alternativ trestĤ odnČtí svobody a v zásadČ
obligatorního zapojení probaþních úĜedníkĤ
90
Zákon upravuje:
•
podmínky odpovČdnosti mládeže za protiprávní þiny uvedené v trestním zákoníku
•
opatĜení ukládaná za takové protiprávní þiny
•
postup, rozhodování a
•
výkon soudnictví ve vČcech mládeže
Zákon se vztahuje na dvČ vČkové skupiny mládeže – na dČti mladší patnácti let
(z pohledu trestního práva trestnČ neodpovČdné), které se dopustily þinu jinak trestného, a na
mladistvé (tj. osoby, které v dobČ spáchání provinČní dovršily patnáctý rok a nepĜekroþily
osmnáctý rok svého vČku).
Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona projednáváním protiprávních þinĤ, kterých se
dopustily dČti mladší patnácti let a mladiství, se sleduje, aby se na toho, kdo se takového þinu
dopustil, užilo opatĜení, které úþinnČ pĜispČje k tomu, aby se nadále páchání protiprávního
þinu zdržel a našel si spoleþenské uplatnČní odpovídající jeho schopnostem a rozumovému
vývoji a podle svých sil a schopností pĜispČl k odþinČní újmy vzniklé jeho protiprávním þinem;
Ĝízení musí být vedeno tak, aby pĜispívalo k pĜedcházení a zamezování páchání protiprávních
þinĤ. Citované ustanovení je dĤležité pro interpretaci celého zákona a vyjadĜuje principy tzv.
restorativní (obnovující) justice, jež klade dĤraz na vyváženou, spravedlivou reakci
spoleþnosti na provinČní mladistvého (obdobnČ i þinu jinak trestného spáchaného dítČtem
mladším patnácti let) a která se nezĜíká své spoluodpovČdnosti za jeho selhání a vyvozuje
z nČj dĤsledky nejen pro nČj samotného, ale i pro Ĝešení problémĤ dalších zúþastnČných osob
a skupin spojených s þinem. Poškozený by mČl dostat vČtší prostor k uplatnČní svých
oprávnČných požadavkĤ na morální i finanþní satisfakci, sociální okolí mladistvého i obČti
jeho þinu by mČly mít možnost spolupodílet se na odþinČní zpĤsobených škod, mladistvý by
mČl být stimulován k pĜevzetí osobní, nikoli pouze formální trestní odpovČdnosti za spáchaný
þin a nápravu jím zpĤsobených následkĤ.
Zákon je tedy koncipován tak, že vymezuje rozdíly speciální právní úpravy
odpovČdnosti mládeže za spáchané protiprávní þiny a o soudnictví ve vČcech mládeže oproti
obecné úpravČ obsažené v trestních kodexech a v souvisejících právních pĜedpisech30.
Srov. ustanovení § 1 odst. 3 zákona þ. 218/2003 Sb., který stanoví, že „pokud tento zákon nestaví jinak, užije se na toho,
kdo v dobČ spáchání þinu nepĜekroþil osmnáctý rok vČku, obecných právních pĜedpisĤ“.
30
91
V pomČru k obecnému trestnímu právu (trestnímu právu dospČlých) je úprava soudnictví ve
vČcech mládeže lex specialis.
Protiprávním þinem se ve smyslu zákona rozumí provinČní nebo þin jinak trestný,
mládeží dČti mladší patnácti let a mladiství, dítČtem mladším patnácti let ten, kdo v dobČ
spáchání þinu jinak trestného nedovršil patnáctý rok vČku, mladistvým ten, kdo v dobČ
spáchání provinČní dovršil patnáctý rok a nepĜekroþil osmnáctý rok svého vČku, opatĜeními
výchovná opatĜení, ochranná opatĜení a trestní opatĜení, soudem pro mládež zvláštní senát
anebo v zákonem stanovených pĜípadech pĜedseda takového senátu nebo samosoudce
pĜíslušného okresního, krajského, vrchního a Nejvyššího soudu.
Základní zásady zákona vycházejí z principu, že všechna opatĜení, postupy a
prostĜedky upravené tímto zákonem je tĜeba využívat k obnovČ narušených sociálních vztahĤ,
ke znovuzaþlenČní mladistvého do jeho sociálního prostĜedí a k prevenci trestné þinnosti.
Zakotvena je zásada zákazu retroaktivity zákona k tíži pachatele, která vychází z požadavku
stanovit v zájmu právní jistoty pĜedem zákonné podmínky viny pachatele, právních následkĤ
jeho jednání a kritéria pro jeho soudní postih, tzn. než dojde ke spáchání zákonem
kriminalizovaného þinu. Speciálními základními zásadami zákona jsou:
•
princip restorativní justice
•
princip upĜednostnČní výchovy pĜed represí
•
princip ochrany soukromí a osobnosti mladistvého a dítČte mladšího patnácti let
•
princip vþasné a adekvátní reakce
•
princip specializace
•
princip spolupráce
•
princip participace obČtí na Ĝešení pĜípadu
Soudnictví ve vČcech mladistvých a ve vČcech posuzování þinĤ jinak trestných
spáchaných dČtmi mladšími patnácti let vykonávají soudy pro mládež. Zvolený pĜístup ke
konstituování soudĤ mládeže plnČ vyhovuje požadavkĤm mezinárodních úmluv upravujících
základní lidská práva a svobody, jmenovitČ pak Evropské úmluvČ o ochranČ lidských práv a
základních svobod, i doporuþením pĜíslušných mezinárodních institucí, zejména Organizace
spojených národĤ a Rady Evropy, které dlouhodobČ vČnují otázkám soudnictví ve vČcech
mládeže v kontextu trestní justice a prevence kriminality znaþnou pozornost.
92
Zákon je plnČ v souladu s ústavním poĜádkem ýR, jakož i s mezinárodními úmluvami,
jimiž je ýR vázána.31
Ústavním východiskem této právní úpravy je zejména hlava pátá a þl. 32 Listiny
základních práv a svobod. Zákon plnČ respektuje mezinárodní dokumenty pĜijaté pro oblast
zacházení s delikventní mládeží, konkrétnČ pak již citovaná tzv. Pekingská pravidla,
Riyadskou smČrnici, Pravidla OSN k ochranČ mladistvých zbavených osobní svobody a
Úmluvu o právech dítČte. Zákon vyhovuje i všem doporuþením32 uvedeným již výše a
respektuje i rezoluce Rady Evropy, týkající se dané problematiky.33
5.2.1. Základy trestní odpovČdnosti mladistvých
Zákon zachovává dosavadní patnáctiletou
vČkovou hranici poþátku trestní
odpovČdnosti, kterou doplĖuje o princip relativní trestní odpovČdnosti. Dosavadní vČková
hranice poþátku trestní odpovČdnosti je obhajována zejména tím, že vČk patnácti let odpovídá
poþátku odpovČdnosti v oblasti pracovnČprávní, jakož i systému základního vzdČlávání
mládeže, pĜestože zastánci snížení vČkové hranice trestní odpovČdnosti poukazovali na nárĤst
kriminality páchané dČtmi do patnácti let, její zvyšující se brutalitu a závažnost. Podle
dĤvodové zprávy k návrhu zákona o soudnictví ve vČcech mládeže34 však Ĝešení tČchto
znepokojujících jevĤ namísto snižování vČkové hranice trestní odpovČdnosti mnohem lépe
zajistí celková reforma trestního soudnictví ve vČcech mládeže, která umožní použít
nČkterých specifických výchovných a ochranných opatĜení stanovených zákonem i vĤþi
kategorii trestnČ neodpovČdných dČtí, které se dopustily þinu jinak trestného, aniž je vystaví
riziku kriminální stigmatizace.
Jak již bylo uvedeno, k poþátku trestní odpovČdnosti se vyjadĜuje i Ĝada
mezinárodních dokumentĤ. Mezi nimi i tzv. Pekingská pravidla, která právČ v souvislosti
s otázkou poþátku trestní odpovČdnosti varují pĜed stanovením nízkého vČku jako podmínky k
vyvození trestní odpovČdnosti. PĜi stanovení dolní vČkové hranice trestní odpovČdnosti má
být brána v úvahu emoþní, mentální i intelektuální zralost osoby. Moderní pĜístupy by proto
mČly zvažovat, zdali dítČ na základČ svého individuálního poznání a uvČdomování mĤže
31
Právní akty Evropské unie pĜedmČtnou oblast neupravují.
Doporuþení Rady Evropy þ. R (87)20, týkající se spoleþenské reakce na kriminalitu mládeže; Doporuþení Rady Evropy þ.
R(88)6, týkající se spoleþenské reakce na kriminalitu mládeže z Ĝad mladých lidí pocházejících z pĜistČhovaleckých rodin,
Doporuþení þ. R(87)18, o zjednodušení trestního Ĝízení; Doporuþení þ. R(92)17, o jednotném postupu pĜi ukládání trestĤ;
Doporuþení þ. R(70)1, k praktické organizaci opatĜení dohledu a pomoci podmínČnČ odsouzeným nebo podmínČnČ
propuštČným; Doporuþení þ. R(87)3 Evropská vČzeĖská pravidla (tj. pĜepracovaná rezoluce (73)5); Doporuþení þ. R(99)22,
ohlednČ pĜeplnČnosti vČzeĖských zaĜízení a nárĤstu poþtu vČznČných osob.
33
Rezoluce þ. R(66)25, o krátkodobém zacházení s mladistvými pachateli do 21 let vČku; Rezoluce þ. R(65)1, o trestech
nahrazujících trest odnČtí svobody.
34
Poslanecká snČmovna Parlamentu, tisk 210/0.
32
93
chápat a pĜijmout odpovČdnost za své protiprávní jednání. Minimální pravidla dále uvádČjí,
že konkrétní vČkový stupeĖ trestní odpovČdnosti bude záviset také na pĜíslušném právním
systému a na ekonomických, sociálních, politických a kulturních podmínkách ve státČ.
PodmínČnost poþátku trestní odpovČdnosti s urþitou právní tradicí a kulturou zemČ má za
následek variabilnost dolní vČkové hranice trestní odpovČdnosti, a proto je pod pojem
„mladistvý“ možné zahrnout osoby ve vČku od sedmi do osmnácti let.
Z pohledu srovnávacího lze dodat, že ve vČtšinČ evropských zemí se pohybuje vČk
poþátku trestní odpovČdnosti mezi þtrnácti až šestnácti lety. ObecnČ lze konstatovat, že v tČch
zemích, kde je poþátek trestní odpovČdnosti (konstruované zpravidla jako odpovČdnost
relativní) nižší, popĜ. velmi nízký (Velká Británie 10 let, Severní Irsko 10 let, Švýcarsko 10
let, Francie 13 let, Polsko 13 let), je pĜíslušnou právní úpravou vytvoĜen vČtší prostor pro
rozhodování a výchovné pĤsobení specializovaných sociálních pracovníkĤ, pedagogĤ,
psychologĤ a k tomu úþelu proškolených dobrovolných spolupracovníkĤ z Ĝad laické
veĜejnosti než v zemích, kde je sice poþátek trestní odpovČdnosti posunut výše, avšak rejstĜík
neformálních opatĜení používaných vĤþi dospívajícím není tak bohatý35.
zákoník
36
Nový trestní
však pĜinesl snížení poþátku trestní odpovČdnosti na þtrnáct let. JeštČ však pĜed
nabytím jeho úþinnosti zákon þ. 306/2009 Sb., opČt zvýšil hranici trestní odpovČdnosti na
patnáct let. DĤvodová zpráva k zákonu þ. 306/2009 Sb.,37 považuje snížení vČku trestní
odpovČdnosti v novém trestním zákoníku za nesystémové opatĜení, které neĜeší žádný
existující problém, porušuje smysl i literu Úmluvy o právech dítČte, nebere v úvahu výsledek
celá léta trvající odborné diskuse a jde právČ opaþným smČrem než souþasný svČtový trend.
Mladistvý je – jak to naznaþuje i dĤvodová zpráva38- zásadnČ trestnČ odpovČdný podle
trestního zákoníku (§ 25). Zákon však reflektuje skuteþnost, že stupeĖ rozumové a mravní
vyspČlosti zejména okolo patnáctého roku vČku je u jednotlivých mladistvých velmi rozdílný,
a proto stanoví, že mladistvý, který v dobČ spáchání þinu nedosáhl takové rozumové a mravní
vyspČlosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento þin
trestnČ odpovČdný.
Koncepce trestní odpovČdnosti mladistvých vychází z pojetí trestní odpovČdnosti
relativní39, která je kromČ dovršení stanoveného vČku v dobČ spáchání trestného þinu
VÁLKOVÁ, H. VČk a jeho význam pro stanovení dolní hranice trestní odpovČdnosti. Právní rozhledy, þ. 6/1997, s. 293.
Viz zákon þ. 40/2009 Sb., úþinný od 1. 1. 2010.
Viz Poslanecká snČmovna Parlamentu, tisk 748/0.
38
Tisk 210 Poslanecké snČmovny – volební období 2002 – 2006.
39
Naproti tomu trestní odpovČdnost absolutní je charakterizována pevnou dolní vČkovou hranicí urþující její poþátek bez
ohledu na vyspČlost jedince, resp. na dosažený stupeĖ mravní a rozumové vyspČlosti; dovršení urþitého vČku v dobČ
spáchání trestného þinu je jedinou podmínkou trestní odpovČdnosti mladistvého, pĜiþemž samozĜejmČ platí obecné zásady o
vylouþené þi zmenšené pĜíþetnosti.
35
36
37
94
podmínČná i dosažením urþité míry mravní a rozumové vyspČlosti a navazuje tak na úpravu
v zákonČ þ. 48/1931 Sb. z. a n., o trestním soudnictví nad mládeží, která obdobnČ vycházela
z tzv. podmínČné pĜíþetnosti závislé na dosaženém stupni intelektuálního a mravního vývoje
mladistvého v dobČ þinu.
Z pohledu teorie trestního práva hmotného je pro vyvození trestní odpovČdnosti
klíþový matrikový vČk, tedy vČk poþítaný od data narození, uvedeného v matrice. Vedle
tohoto vČku je tĜeba zmínit i mentální vČk, který vyjadĜuje celkovou (nejen tedy rozumovou)
vyspČlost jedince, tzn. jeho biologickou, psychickou a sociální úroveĖ, jež podmiĖují
rozpoznávací a urþovací schopnost pachatele. Jinými slovy, jedinec musí nabýt takové míry
zralosti, aby byl schopen rozpoznat protiprávnost svého þinu a ovládat své jednání. Relativní
trestní odpovČdnost tím, že zkoumá i zralost jedince v pĜípadČ pochybností, tedy zohledĖuje
mentální vČk (tj. dosažený stupeĖ vývoje u konkrétního jedince), umožĖuje na nČj reagovat již
v rámci základĤ trestní odpovČdnosti40.
Jak již bylo výše uvedeno, mladistvý je zásadnČ trestnČ odpovČdný podle tohoto
zákona. Zákon však vyžaduje, aby si mladistvý byl vzhledem ke stupni svého vývoje schopen
uvČdomit, že „dČlá nČco špatného“, co hrubČ odporuje normám spoleþnosti, ve které žije,
nebo aby byl schopen odpovídajícím zpĤsobem usmČrnit svoje chování. Toto pojetí trestní
odpovČdnosti bylo zvoleno i pĜesto, že bylo a je namítáno, že naprostá vČtšina osob mezi
patnáctým až osmnáctým rokem je již natolik psychicky (duševnČ) vyspČlá, že je schopna své
jednání ovládat a v dostateþné míĜe rozpoznat jeho následky. Jinak Ĝeþeno, bude novČ u
mladistvých pĜedmČtem pozornosti jejich duševní stav i z hlediska dosažení urþitého stupnČ
rozumové a mravní vyspČlosti, neboĢ je tĜeba v této souvislosti pĜipomenout, že nelze u této
vČkové skupiny dopĜedu vylouþit pĜípady jedincĤ s neukonþeným psychickým vývojem, pro
který mohou být tyto schopnosti buć výraznČ sníženy nebo dokonce i vylouþeny. Je tĜeba si
znovu uvČdomit, že uvedený psychický stav není duševní poruchou ve smyslu trestního
zákoníku. Navíc je tĜeba k této otázce dodat, že zákon vychází ze zásady, že na každý þin, a to
i na þin jinak trestný, je tĜeba adekvátnČ reagovat, a proto je stanoven s pĜihlédnutím
ke specifickému zpĤsobu reakce na delikty mládeže i postup soudu pro mládež v pĜípadČ,
dopustí-li se mladistvý, který není trestnČ odpovČdný z dĤvodu nízké rozumové a mravní
vyspČlosti, þinu jinak trestného, kdy vĤþi nČmu mohou být použity obdobné postupy a
opatĜení uplatĖovaná podle tohoto zákona u dČtí mladších patnácti let v obþanském soudním
40
Naproti tomu pojetí trestní odpovČdnosti absolutní nedovoluje zohlednit opoždČný vývoj jako dĤvod vyluþující trestní
odpovČdnost mladistvého, pokud nemá povahu duševní poruchy a vzápČtí i nepĜíþetnosti.
95
Ĝízení. Spoleþenská reakce tedy v žádném pĜípadČ u tČchto mladistvých nechybí, neboĢ na þin
jinak trestný mĤže být reagováno, byĢ ne prostĜedky trestního práva.
I dnes nČkteré státy pĜi posuzování trestní odpovČdnosti mladistvého vychází nejen
z dovršení urþitého vČku v dobČ spáchání trestného þinu, ale hodnotí i dosažený stupeĖ jeho
rozumové a mravní zralosti. PĜíkladem takových právních úprav vycházejících u mladistvého
z pojetí trestní odpovČdnosti relativní jsou kupĜíkladu zákony o soudnictví v trestních vČcech
mládeže v Rakousku a NČmecku.
KonkrétnČ ustanovení § 4 odst. 2 bodu 1 rakouského zákona o soudnictví nad mládeží
z roku 1988 stanoví, že mladistvý, který se dopustí jednání ohroženého trestem, není trestný,
jestliže není z urþitých dĤvodĤ dost zralý, aby rozpoznal protiprávnost svého þinu nebo aby
podle tohoto rozpoznání jednal. ObdobnČ formulované ustanovení obsahuje nČmecký zákon o
soudnictví nad mládeží. Podle § 3 JGG je „mladistvý trestnČ odpovČdný, jestliže v dobČ þinu
je podle svého mravního a duševního vývoje dost zralý, aby rozpoznal protiprávnost þinu a
podle tohoto rozpoznání jednal. K výchovČ mladistvého, který pro nedostatek zralosti není
trestnČ odpovČdný, mĤže soudce naĜídit ta samá opatĜení jako poruþenský soudce“. V Anglii
a Walesu lze považovat dítČ ve vČku 10 let a starší za trestnČ odpovČdné, pokud se prokáže, že
vzhledem k okolnostem pĜípadu byl pachatel schopen rozlišit správné jednání od
nesprávného. PodobnČ v Rumunsku, je-li pachatel ve vČku 14 až 16 let, musí soudce
rozhodnout, dosáhl-li mladistvý takové úrovnČ zralosti, aby byl zodpovČdný za své jednání.
Na Slovensku je dolní vČková hranice trestní odpovČdnosti mladistvého stanovena na þtrnáctý
rok vČku, trestní odpovČdnost mladistvého je také koncipována jako trestní odpovČdnost
relativní, je však stanovena jen pro mladistvé mladší patnácti let („mladistvý mladší patnácti
let, který v dobČ spáchání þinu nedosáhl takové úrovnČ rozumové a mravní vyspČlosti, aby
mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento þin trestnČ
odpovČdný“). Ve Švýcarsku41 je poþátek trestní odpovČdnosti stanoven na 10. rok vČku,
kategorii mladistvých tvoĜí vČková skupina mezi desátým a osmnáctým rokem a trestní
odpovČdnost je konstruována jako relativní.
Trestný þin spáchaný mladistvým se nazývá provinČním. ProvinČní je tedy formou
delikvence mladistvých, korespondující s trestnými þiny dospČlých osob. Pro jejich
41
Ve Švýcarsku byl v roce 2003 pĜijat zákon o trestním právu mládeže (úþinnost až od 1. ledna 2007). V roce 2009 byl pak
pĜijat trestní Ĝád mládeže. Jak již bylo výše uvedeno, poþátek trestní odpovČdnosti je spojen s dovršením 10 roku vČku dítČte.
Dále je stanoveno, že mladiství, kteĜí nevršili v dobČ spáchání trestného þinu 15 let lze uložit trest odnČtí svobody
maximálnČ do jednoho roku. Za splnČní dalších podmínek lze mladistvým, kteĜí dovršili 16 let uložit za velmi závažné
trestné þiny (napĜ. vraždy, znásilnČní, zpĤsobení tČžké újmy na zdraví) trest odnČtí svobody nejvýše na dobu þtyĜ let.
96
posuzování platí trestní zákoník s výjimkami stanovenými zákonem. Nejde tedy o novou
kategorii trestného þinu.
5.2.2. OdpovČdnost dítČte mladšího patnácti let
DítČ mladší patnácti let v pĜípadČ spáchání þinu jinak trestného není trestnČ
odpovČdné. Dopustí-li se však dítČ mladší než patnáct let þinu jinak trestného, uþiní soud pro
mládež opatĜení potĜebná k jeho nápravČ, která jsou uvedena v zákonČ (viz dále).
5.2.3. OpatĜení ukládaná mladistvým
Zákon zavádí odstupĖovaný a vnitĜnČ provázaný systém opatĜení pro mládež. Snahou
je pak vytvoĜit širokou škálu možností jak reagovat na jejich delikvenci a vytvoĜit tak
podmínky pro potĜebnou individualizaci Ĝešení konkrétních pĜípadĤ. OpatĜení uplatĖovaná u
mladistvých pachatelĤ mají zpravidla smíšenou povahu, tzn. zahrnují prvky výchovné,
léþebnČ-ochranné i takové, které zabezpeþují ochranu sociálního okolí prostĜednictvím
kontroly, dohledu a výjimeþnČ i izolace. Prioritou je zájem na ochranČ mládeže pĜed
škodlivými vlivy, na vytvoĜení podmínek pro jejich zdravý sociální a duševní rozvoj, na
obnovČ jejich jednáním narušených sociálních vztahĤ a dosažení toho, aby v budoucnu bylo
co nejvíce omezeno páchání protiprávních þinĤ.
Sociální reakce na provinČní se oznaþuje termínem opatĜení.
OpatĜení sice také
zahrnuje nebo mĤže zahrnovat prvek újmy (u závažnČjších provinČní), ale jeho hlavní obsah
spoþívá v aktivním zacházení a pĤsobení na dosud napravitelného dospívající jedince
(pĜedpoklad napravitelnosti je dán tím, že jde o jedince mentálnČ, morálnČ i sociálnČ
nezralého).
Právními následky provinČní – opatĜení jsou podle zákona:
•
výchovná opatĜení
•
ochranná opatĜení
•
trestní opatĜení
Úþelem opatĜení vĤþi mladistvým je pĜedevším:
•
vytvoĜení podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zĜetelem
97
•
k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem,
rodinné výchovČ a k prostĜedí mladistvého, z nČhož pochází
•
jeho ochrana pĜed škodlivými vlivy
•
pĜedcházení dalšímu páchání provinČní
Mladistvému lze uložit následující výchovná opatĜení:
•
dohled probaþního úĜedníka
•
probaþní program
•
výchovné povinnosti
•
výchovná omezení
•
napomenutí s výstrahou
Výchovná opatĜení usmČrĖují zpĤsob života mladistvého, a tím podporují a zajišĢují
jeho výchovu. PĜi úvaze o vhodném druhu výchovného opatĜení soud pro mládež a v
pĜípravném Ĝízení státní zástupce spolupracují s pĜíslušným orgánem sociálnČ-právní ochrany
dČtí, zájmovými sdruženími obþanĤ a s osobami realizujícími probaþní programy. Za úþelem
pĜesného objasnČní, jaké výchovné opatĜení je tĜeba mladistvému uložit, mohou tyto orgány
požádat o souþinnost pĜíslušný orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí, popĜ. Probaþní a mediaþní
službu a v odĤvodnČných pĜípadech i o vypracování zprávy o osobních, rodinných a
sociálních pomČrech a aktuální životní situaci mladistvého.
Mladistvému lze uložit tato ochranná opatĜení:
•
ochranné léþení
•
zabezpeþovací detenci
•
zabrání vČci nebo jiné majetkové hodnoty
•
ochrannou výchovu
Úþelem ochranného opatĜení je kladnČ ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj
mladistvého a chránit spoleþnost pĜed pácháním provinČní mladistvými.
98
Trestní opatĜení lze použít pouze tehdy, jestliže zvláštní zpĤsoby Ĝízení a opatĜení,
zejména obnovující z narušené sociální vztahy a pĜispívající k pĜedcházení protiprávním
þinĤm, by zĜejmČ nevedly k dosažení úþelu tohoto zákona. Trestní opatĜení v návaznosti
na trestní zákoník musí vzhledem k okolnostem pĜípadu a osobČ i pomČrĤm mladistvého
napomáhat k vytváĜení vhodných podmínek pro další vývoj mladistvého; výkonem trestního
opatĜení pak nesmí být ponížena lidská dĤstojnost.
Podstatnou zmČnou v oblasti ukládání trestních opatĜení je pak rozšíĜení alternativ
k nepodmínČnému trestnímu opatĜení odnČtí svobody.
Za spáchané provinČní mĤže soud pro mládež mladistvému uložit pouze tato trestní
opatĜení:
•
obecnČ prospČšné práce
•
penČžité opatĜení
•
penČžité opatĜení s podmínČným odkladem výkonu
•
propadnutí vČci nebo jiné majetkové hodnoty
•
zákaz þinnosti
•
vyhoštČní
•
domácí vČzení
•
zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné spoleþenské akce
•
odnČtí svobody podmínČnČ odložené na zkušební dobu (podmínČné odsouzení)
•
odnČtí svobody podmínČnČ odložené na zkušební dobu s dohledem
•
odnČtí svobody nepodmínČné
ZávČrem lze k této þásti uvést, že ze statistických údajĤ Ministerstva spravedlnosti ýR
za rok 2009 je patrno, že nejvíce bylo mladistvým ukládáno trestní opatĜení v podobČ
podmínČného odsouzení, trestní opatĜení obecnČ prospČšné práce a podmínČné upuštČní od
uložení trestního opatĜení. Dále následovalo trestní opatĜení odnČtí svobody nepodmínČné,
upuštČní od uložení trestního opatĜení a podmínČné odsouzení s dohledem. V roce 2009 pak
z výchovných patĜení byly uloženy nejþastČji výchovné povinnosti a dohled probaþního
úĜedníka. Následovala výchovná omezení, probaþní program a napomenutí s výstrahou.
99
5.2.4. OpatĜení ukládaná dČtem mladším patnácti let
DítČti mladšímu patnácti let, které se dopustilo þinu jinak trestného, mĤže soud pro
mládež uložit, a to zpravidla na základČ výsledkĤ pĜedchozího pedagogicko-psychologického
vyšetĜení, tato opatĜení:
•
výchovnou povinnost
•
výchovné omezení
•
napomenutí s výstrahou
•
zaĜazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného
programu ve stĜedisku výchovné péþe
•
dohled probaþního úĜedníka
•
ochrannou výchovu
Ochranná výchova pĜedstavuje nejzávažnČjší zásah do pomČrĤ dítČte. ObligatornČ se
uloží ochranná výchova dítČti, které spáchalo þin, za který trestní zákoník ve zvláštní þásti
dovoluje uložení výjimeþného trestu, a které v dobČ spáchání dovršilo dvanáctý rok svého
vČku a bylo mladší než patnáct let. FakultativnČ je možné uložit ochrannou výchovu dítČti
mladšímu patnáct let, jestliže její uložení odĤvodĖuje povaha spáchaného þinu jinak trestného
a je-li to nezbytnČ nutné k zajištČní jeho Ĝádné výchovy.
Výkon ochranné výchovy je upraven zákonem þ. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní
výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zaĜízeních a o preventivnČ výchovné péþi ve
školských zaĜízeních a o zmČnČ dalších zákonĤ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ. Ochranná
výchova se vykonává ve speciálních školských zaĜízeních pro výkon ochranné výchovy v
resortu ministerstva školství.42
Od ochranné výchovy je nutno odlišovat ústavní výchovu, která je institutem
rodinného práva a je druhem výchovného opatĜení. Zákon o rodinČ uvádí ústavní výchovu
jako nejzávažnČjší výchovné opatĜení mající vytvoĜit co nejpĜíznivČjší podmínky pro výchovu
dítČte. Ve smyslu § 46 zákona o rodinČ mĤže soud naĜídit ústavní výchovu tehdy, jestliže je
výchova dítČte vážnČ ohrožena nebo narušena a jiná výchovná opatĜení nevedla k nápravČ
nebo rodiþe z jiných závažných dĤvodĤ nemohou výchovu dítČte zabezpeþit.
42
Školská zaĜízení se dČlí na:
diagnostický ústav,
dČtský domov,
dČtský domov se školou,
výchovný ústav.
100
Pod pojmem jiná výchovná opatĜení, která nevedla k nápravČ, je tĜeba pĜedevším
chápat výchovná opatĜení v podobČ napomenutí, stanovení dohledu nad nezletilým a uložení
omezení nezletilému.43 Pokud je to v zájmu nezletilého nutné, mĤže soud naĜídit ústavní
výchovu i v pĜípadČ, že jiná výchovná opatĜení nepĜedcházela. Takový postup je odĤvodnČn
snahou o co nejrychlejší vytvoĜení prostĜedí pro Ĝádnou výchovu nezletilce.
Odlišnost ústavní a ochranné výchovy spoþívá v možnosti trestního postihu za jejich
nerespektování. Jestliže mladistvý maĜí úþel ochranné výchovy, která mu byla uložena
soudem, nebo jinak, zejména útČkem z výchovného ústavu pro mládež, výkon takového
rozhodnutí podstatnČ ztČžuje, dopouští se trestného þinu maĜení výkonu úĜedního rozhodnutí
podle § 337 odst. 1 písm. i) trestního zákoníku. Naopak útČky chovancĤ (osob ve vČku od
patnácti do osmnácti let) z dČtských domovĤ a dČtských domovĤ se školou, kterým byla
naĜízena soudem ústavní výchova, nejsou maĜením výkonu úĜedního rozhodnutí ve smyslu
výše citovaného ustanovení trestního zákoníku a nelze je proto za toto jednání trestnČ stíhat.44
PĜi ukládání opatĜení soud pro mládež dbá na výchovné pĤsobení na dítČ a sleduje i
preventivní úþinek opatĜení. DítČti lze opatĜení uložit až do dovršení osmnácti let vČku. DítČti
mĤže být souþasnČ uloženo i více opatĜení, je-li to potĜebné k dosažení úþelu tohoto zákona.45
Na stranČ druhé mĤže soud pro mládež upustit od uložení opatĜení, postaþuje-li k dosažení
úþelu tohoto zákona projednání þinu dítČte státním zástupcem nebo soudem pro mládež.
ZávČrem lze k této þásti uvést, že ze statistických údajĤ Ministerstva spravedlnosti ýR
za rok 2009 je patrno, že ve vztahu k dČtem mladším patnácti let bylo nejþastČji rozhodováno
upuštČním od uložení opatĜení, dále následoval dohled probaþního pracovníka, zaĜazení do
výchovného programu a ochranná výchova.
5.2.5. ěízení v trestních vČcech mladistvých
ěízení v trestních vČcech mladistvých se vyznaþuje zejména tČmito odchylkami:
Soudnictví ve vČcech mladistvých a ve vČcech posuzování þinĤ jinak trestných
spáchaných dČtmi mladšími patnácti let vykonávají soudy pro mládež.
DĤraz je kladen na specifický pĜístup pĜi projednávaní trestních vČcí mladistvých.
V Ĝízení ve vČcech mladistvých je tĜeba postupovat s pĜihlédnutím k vČku, zdravotnímu stavu,
rozumové a mravní vyspČlosti osoby, proti níž se vede, aby její další vývoj byl co nejménČ
43
Viz § 43 odst. 2 zákona o rodinČ.
V podrobnostech viz nález Ústavního soudu, vyhl. pod þ.103/1997 Sb.
45
Srov. ustanovení § 1 zákona.
44
101
ohrožen, projednávané þiny a jejich pĜíþiny i okolnosti, které je umožnily, byly náležitČ
objasnČny a za jejich spáchání byla vyvozena odpovČdnost podle zákona. ěízení má být
vedeno tak, aby vedlo k pĜedcházení protiprávním þinĤm. PĜi provádČní úkonĤ Ĝízení ve
vČcech mladistvých se musí jednat s osobami na úkonu zúþastnČnými tak, jak to vyžaduje
význam a výchovný úþel Ĝízení; vždy je nutno šetĜit jejich osobnosti.
Zákon dále stanoví požadavek specializace orgánĤ þinných v trestním Ĝízení a dalších
osob - soudci, státní zástupci, pĜíslušníci policejních orgánĤ a úĜedníci Probaþní a mediaþní
služby pĤsobící v trestních vČcech mládeže musí mít zvláštní prĤpravu pro zacházení
s mládeží. V Ĝízení proti mladistvým je tĜeba dbát toho, aby vyšetĜování, projednávaní i
rozhodování jejich trestních vČcí bylo svČĜováno osobám, jejichž znalost otázek souvisejících
s výchovou mládeže zaruþí splnČní výchovného úþelu Ĝízení.
Orgány þinné podle tohoto zákona postupují ve spolupráci s pĜíslušným orgánem
sociálnČ-právní ochrany dČtí a s Probaþní a mediaþní službou, jakož i se zájmovými
sdruženími obþanĤ, místními komunitami a nositeli jednotlivých mediaþních a probaþních
programĤ.46 Zapojení tČchto subjektĤ mĤže významnČ pĜispČt k vþasné a pĜimČĜené reakci na
delikvenci mládeže. Proto je zákonem uložena povinnost orgánĤm þinným v trestním Ĝízení
spolupracovat s tČmito subjekty a je též pĜedpokládán jejich podíl na výkonu soudních
rozhodnutí a spolupĤsobení pĜi nápravČ mladistvých, jakož i pĜi vytváĜení vhodného
sociálního zázemí mladistvého.
Na rozdíl od obecné úpravy místní pĜíslušnosti Ĝízení provádí soud pro mládež, v
jehož obvodu mladistvý bydlí, a nemá-li stálé bydlištČ, kde se zdržuje nebo pracuje. DĤvodová
zpráva v této souvislosti poukazuje na praktické zkušenosti, z nichž lze dovodit, že je
nejúþelnČjší konat Ĝízení v místČ bydlištČ, neboĢ právČ zde je zpravidla možno nejlépe zajistit
koordinovanou spolupráci s Probaþní a mediaþní službou, s pĜíslušnými orgány sociálnČprávní ochrany dČtí, s rodinou osoby, proti níž se Ĝízení vede tak, aby byl co nejlépe
naplĖován výchovný úþel Ĝízení a zajištČní dalšího pĤsobení na takovou osobu i po jeho
skonþení.
Pouze výjimeþnČ lze konat spoleþné Ĝízení proti mladistvému a dospČlému, jestliže je
to nutné pro všestranné a objektivní objasnČní vČci a není to na újmu mladistvého.
Mladistvý má právo na zacházení pĜimČĜené jeho vČku, duševní vyspČlosti a
zdravotnímu stavu. Nedostateþná schopnost mladistvého náležitČ se hájit nachází svĤj výraz v
46
Zapojení tČchto subjektĤ mĤže významnČ pĜispČt k vþasné a pĜimČĜené reakci na delikvenci mládeže, dále je též
pĜedpokládán jejich podíl na výkonu soudních rozhodnutí a spolupĤsobení pĜi nápravČ mladistvých, jakož i pĜi vytváĜení
vhodného sociálního zázemí mladistvého.
102
široce koncipovaném institutu nutné obhajoby. Zákon stanoví, že mladistvý musí mít obhájce
již od okamžiku, kdy jsou proti nČmu použita opatĜení podle tohoto zákona nebo provedeny
úkony podle trestního Ĝádu, vþetnČ úkonĤ neodkladných a neopakovatelných, ledaže nelze
provedení úkonu odložit a vyrozumČní obhájce o nČm zajistit.
Zvláštní zájem na ochranČ soukromí a osobnosti mladistvého odĤvodĖuje
upĜednostnČní utajení informací týkajících se jeho provinČní pĜed ústavnČ chránČnou zásadou
veĜejnosti trestního Ĝízení, a to vzhledem k co nejvČtšímu odstranČní škodlivých vlivĤ Ĝízení
na mladistvého, vþetnČ difamujících jeho osobu, a na základČ ústavní zásady presumpce
neviny.
Zákon proto stanoví, že dokud není trestní stíhání pravomocnČ skonþeno, mohou
orgány þinné v Ĝízení podle tohoto zákona zveĜejĖovat jen takové informace o Ĝízení vedeném
proti mladistvému, kterými nebude ohroženo dosažení úþelu trestního Ĝízení, a které
neodporují požadavku ochrany osobnosti mladistvého a osobních údajĤ, a to i jiných osob
zúþastnČných na Ĝízení. ZveĜejnČním ve smyslu citovaného ustanovení je tĜeba rozumČt takové
jednání, které je zpĤsobilé uþinit obsah informace pĜístupným vČtšímu poþtu osob. Ke
zveĜejnČní vždy dojde, pokud je taková informace sdČlena prostĜednictvím veĜejných
sdČlovacích prostĜedkĤ.
S výjimkami výslovnČ stanovenými tímto zákonem nesmí nikdo zveĜejnit informaci
obsahující jméno a pĜíjmení mladistvého ani žádnou jinou informaci, která by jej umožnila
identifikovat; zákaz není þasovČ omezený a vztahuje se nejen na celé trestní Ĝízení, ale i na
období po nČm následující. Zákaz neplatí pouze pro soudce mládeže, státní zástupce a
policejní orgány, ale platí pro každého, kdo má k dispozici informace o trestním stíhání
mladistvého, jeho prĤbČhu a výsledku.
Za postup v rozporu s touto zásadou se nepovažuje sdČlení informací bČhem trestního
Ĝízení, pokud úþelem takového postupu není jejich uveĜejnČní47 anebo zveĜejnČní informací o
obvinČném mladistvém za úþelem policejního pátrání po nČm. Osoby, kterým byly takové
informace sdČleny, je však nesmí dále rozšiĜovat, o þemž musí být pouþeny.
Hlavního líþení a veĜejného zasedání se mohou úþastnit pouze obžalovaný mladistvý,
jeho dva dĤvČrníci, jeho obhájce, zákonní zástupci a pĜíbuzní v pĜímém pokolení, sourozenci,
manžel nebo druh, poškozený a jeho zmocnČnec, svČdci, znalci, tlumoþníci, pĜíslušný orgán
sociálnČ-právní ochrany dČtí, úĜedníci Probaþní a mediaþní služby a zástupce školy nebo
47
Tento typ sdČlování informací o mladistvém není jejich zveĜejnČním ve smyslu zákona o soudnictví ve vČcech mládeže.
NesmČĜuje totiž k šíĜení tČchto informací navenek, nýbrž k naplnČní úþelu tohoto zákona a úþelu trestního Ĝízení.
103
výchovného zaĜízení. Na návrh mladistvého mĤže být hlavní líþení nebo veĜejné zasedání
konáno veĜejnČ.
Publikování informací o prĤbČhu hlavního líþení a veĜejného zasedání, které by vedly
ke ztotožnČní mladistvého ve veĜejných sdČlovacích prostĜedcích nebo jiným zpĤsobem, je
zakázáno. StejnČ tak je zakázáno publikování každého textu nebo každého vyobrazení
týkajícího se totožnosti mladistvého. Zákaz se vztahuje na všechny osoby i na všechny formy
publikace daných informací, textĤ a vyobrazení.
Rozsudek se vyhlašuje vždy veĜejnČ v pĜítomnosti mladistvého,48 a to bez ohledu na to,
zda je ve vČci konáno veĜejné hlavní líþení nebo veĜejné zasedání anebo soud jedná s
vylouþením veĜejnosti. Právní úprava v zákonČ je konkrétním rozvedením ústavní zásady
zakotvené v þl. 96 odst. 2 vČty druhé Ústavy ýR a þl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a
svobod. Oba tyto þlánky stanoví požadavek veĜejného vynesení soudního rozsudku a
nepĜipouští z nČj žádné výjimky.
Požadavek veĜejnosti vyhlašování rozsudku sám o sobČ nepĜedstavuje prĤlom do
zákazu zveĜejĖování informací o Ĝízeních ve vČcech mladistvých, umožĖujících identifikovat
mladistvé a do zákazu zveĜejĖování informací odporujících požadavku ochrany osobnosti
dalších osob zúþastnČních na tČchto Ĝízeních.
PrĤlomem do tohoto zákazu je toliko možnost zveĜejnit odsuzující rozsudky ve vČcech
mladistvých, nikoliv však bez omezení. UveĜejnit je možné pouze pravomocné odsuzující
rozsudky; možnost uveĜejnit samotné odsuzující rozsudky pak není vázána na jejich
vyhlášení, nýbrž na jejich právní moc. Navíc i jejich uveĜejnČní pro pĜípad nabytí jejich
právní moci mĤže svým rozhodnutím vylouþit pĜedseda senátu.
PĜedseda senátu mĤže:
•
zpĜísnit podmínky pro uveĜejnČní rozsudkĤ ve veĜejných sdČlovacích prostĜedcích,
tedy dále nad rámec zákonné úpravy zúžit okruh informací, které z nČj lze pĜi jeho
publikaci þerpat (hledisko ochrany zájmĤ mladistvého, pĜedevším pak zájmu na
48
Právní úprava v § 54 odst. 3 je konkrétním rozvedením ústavní zásady zakotvené v þl. 96 odst. 2 vČty druhé Ústavy a þl. 38
odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Oba tyto þlánky stanoví požadavek veĜejného vynesení soudního rozsudku a
nepĜipouští z nČj žádné výjimky. Osoby, které byly pĜítomny vyhlášení odsuzujícího rozsudku, však nemohou bez dalšího
uveĜejnit.
104
ochranČ jeho soukromí pĜed negativními vlivy okolí a publikace informací o jeho
provinČní)
•
zmírnit podmínky pro uveĜejnČní rozsudku ve veĜejných sdČlovacích prostĜedcích, tj.
povolit jeho uveĜejnČní ve veĜejných sdČlovacích prostĜedcích s uvedením jména a
pĜíjmení mladistvého, pĜíp. s jinými osobními údaji mladistvého (užití jen výjimeþnČ,
pouze v pĜípadech zvlášĢ závažných provinČní, hledisko ochrany spoleþnosti)49
PĜi rozhodování musí pĜedseda senátu pĜihlédnout ke skuteþnostem charakterizujícím
osobu mladistvého a k povaze a charakteru jím spáchaného provinČní
Zákon dále rozšiĜuje již existující druhy odklonĤ – vedle podmínČného zastavení
trestního stíhání a narovnání upravuje rovnČž institut odstoupení od trestního stíhání
mladistvého. ZmínČný institut spoþívá v tom, že za splnČní zákonem stanovených podmínek
mĤže v pĜípravném Ĝízení státní zástupce a v Ĝízení pĜed soudem soud pro mládež odstoupit
od trestního stíhání mladistvého a zároveĖ zastavit trestní stíhání z dĤvodu absence veĜejného
zájmu na dalším stíhání mladistvého.
U mladistvého je vazba mimoĜádným zajišĢovacím prostĜedkem, a to za podmínky, že
úþelu vazby nelze dosáhnout jinak. Použití institutu vazby v trestních vČcech mladistvých je
z tohoto pohledu opatĜením zcela výjimeþným. Zákon uvádí, že mladistvý mĤže být vzat do
vazby jedinČ tehdy, nelze-li úþelu vazby dosáhnout jinak. Proto také úprava v zákonČ je
založena na tom, že vazbu mladistvého lze nahradit:
•
zárukou
•
dohledem
•
slibem
•
umístČním mladistvého v péþi dĤvČryhodné osoby
•
penČžitou zárukou
Tato opatĜení jsou pojímána tak, že by mČla být využívána pĜednostnČ. Vazba
mladistvého nesmí trvat déle než dva mČsíce, a jde-li o zvlášĢ závažné provinČní, nesmí trvat
49
K problematice ochrany soukromí a osobnosti mladistvého srov. plenární nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 28/2004,
publ. pod þ. 20/2006 Sb., ve kterém Ústavní soud judikoval, výchovnou þinnost soudu, resp. výchovné pĤsobení trestního
Ĝízení na pĜíjemce informací není podle názoru Ústavního soudu nutno spojovat vždy právČ s identifikací pachatele.
PodstatnČjšími informacemi pro výchovu k úctČ k právĤm a spravedlnosti jsou zajisté informace, týkající se skutkových
zjištČní a jejich právního posouzení, které lze za úþinnosti napadených ustanovení získat pĜi veĜejném vyhlášení rozsudku a
které lze bez jakéhokoliv vČcného omezení svobodnČ projevovat a šíĜit.
105
déle než šest mČsícĤ. Maximální limit délky vazby v pĜípravném Ĝízení u nejménČ závažných
trestných þinĤ v pĜípravném Ĝízení þiní právČ zmínČné þtyĜi mČsíce. V Ĝízení pĜed soudem pak
mĤže být v Ĝízení o tČchto provinČních vazba prodloužena nejvýše o další dva mČsíce, takže
úhrnná nejvyšší pĜípustná doba trvání vazby þiní šest mČsícĤ. V Ĝízení o zvlášĢ závažném
provinČní naznaþená úprava umožĖuje základní lhĤtu vazby šest mČsícĤ prodloužit v
pĜípravném Ĝízení o dalších šest mČsícĤ (maximum je jeden rok) a v Ĝízení pĜed soudem
rovnČž o šest mČsícĤ (nejvyšší pĜípustná doba vazby, jde-li o zvlášĢ závažné provinČní
mladistvého, þiní osmnáct mČsícĤ).
Po propuštČní mladistvého z vazby lze naĜídit dohled probaþního úĜedníka nad
mladistvým, který mĤže trvat až do skonþení trestního stíhání.
V Ĝízení je nutno co nejdĤkladnČji zjistit též stupeĖ rozumového a mravního vývoje50
mladistvého, jeho povahu, pomČry i prostĜedí, v nČmž žil a byl vychován, jeho chování pĜed
spácháním provinČní a po nČm a jiné okolnosti dĤležité pro volbu prostĜedkĤ vhodných pro
jeho nápravu, vþetnČ posouzení toho, zda a v jakém rozsahu má být uložené výchovné
opatĜení, ochranné opatĜení nebo trestní opatĜení. ZjištČní pomČrĤ mladistvého lze uložit
pĜíslušnému orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí, pĜípadnČ též Probaþní a mediaþní službČ.
Zpráva o osobních, rodinných a sociálních pomČrech mladistvého a aktuální životní
situaci mladistvého musí být písemná, pokud pĜedseda senátu a v pĜípravném Ĝízení státní
zástupce neurþí jinak, a musí obsahovat zejména vČk mladistvého, stupeĖ jeho zralosti, dále
jeho postoj k provinČní a jeho ochotu zajistit nápravu zpĤsobených škod nebo odþinČní
dalších následkĤ, rodinné pomČry mladistvého, vþetnČ vztahu mladistvého k jeho rodiþĤm,
stupeĖ vlivu rodiþĤ na nČho a vztah mezi mladistvým, jeho širší rodinou a blízkým sociálním
okolím, záznamy o školní docházce, jeho chování a prospČchu ve škole, a je-li zamČstnán, i
skuteþnosti významné pro posouzení jeho chování v zamČstnání, pĜehled jeho pĜedchozích
provinČní a opatĜení vĤþi nČmu použitých, jakož i popis jejich výkonu, vþetnČ zpĤsobu
chování mladistvého.
Opravné prostĜedky ve prospČch mladistvého mĤže podat, a to i proti jeho vĤli,
pĜíslušný orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí; lhĤta k podání opravného prostĜedku mu bČží
samostatnČ. Stížnost ve prospČch mladistvého mohou podat též jeho pĜíbuzní v pokolení
pĜímém, jeho sourozenec, osvojitel, manžel a druh; lhĤta k podání stížnosti jim konþí týmž
dnem jako mladistvému. Návrh na povolení obnovy Ĝízení v neprospČch obvinČného mĤže
50
Rozumový vývoj zahrnuje etapy nabývání schopnosti pojmového myšlení, pĜiþemž stupeĖ rozumového vývoje bude urþen
dosaženou úrovní tohoto myšlení. Za mravní vývoj osobnosti je možno považovat skuteþnost, že i osobnost v procesu
individuálního rozvoje osvojuje normy chování, které platí v daném období, a pĜemČĖuje je na osobní a morální kvality.
106
podat jen státní zástupce do šesti mČsícĤ od doby, kdy se dozvČdČl o skuteþnostech
odĤvodĖujících podání návrhu na povolení obnovy, nejdéle však do uplynutí poloviny doby
promlþení trestního stíhání.
Zákonný zástupce mladistvého je oprávnČn mladistvého zastupovat, zejména zvolit mu
obhájce, þinit za mladistvého návrhy, podávat za nČho žádosti a opravné prostĜedky; je též
oprávnČn zúþastnit se tČch úkonĤ, kterých se podle zákona mĤže zúþastnit mladistvý. Ve
prospČch mladistvého mĤže zákonný zástupce tato práva vykonávat i proti jeho vĤli. V
pĜípadech, v nichž zákonný zástupce mladistvého nemĤže vykonávat svá práva a je nebezpeþí
z prodlení, pĜedseda senátu a v pĜípravném Ĝízení státní zástupce ustanoví k výkonu tČchto
práv mladistvému opatrovníka.
ZávČrem je tĜeba dodat, že zvláštní ustanovení o trestním Ĝízení ve vČcech
mladistvých se však neužije:
•
v Ĝízení o provinČních, která obvinČný spáchal jednak pĜed dovršením osmnáctého
roku, jednak po jeho dovršení, jestliže trestní zákoník na þin spáchaný po dovršení
osmnáctého roku stanoví trest stejný nebo pĜísnČjší, nebo
•
bylo-li zahájeno trestní stíhání až po dovršení devatenáctého roku mladistvého.
Ustanovení tohoto zákona o úþasti orgánu sociálnČ-právní ochrany dítČte se neužije,
jestliže se úkon provádí po dovršení devatenáctého roku vČku mladistvého.
5.2.6. ěízení ve vČcech dČtí mladších patnácti let
V Ĝízení proti dČtem mladším patnácti let, které se mČly dopustit þinu jinak trestného,
postupuje soud pro mládež podle zvláštních právních pĜedpisĤ upravujících obþanské soudní
Ĝízení, neboĢ dČti mladší patnácti let nejsou trestnČ odpovČdné, a proto proti nim nelze vést
trestní Ĝízení. Soud pro mládež tedy bude postupovat podle ustanovení § 176 o. s. Ĝ., které
upravuje Ĝízení ve vČcech péþe soudu o nezletilé. Jde tedy o Ĝízení obþanskoprávní, jehož
základním cílem není prokázat dítČti vinu, ale uþinit taková opatĜení, aby byla nadále zajištČna
jeho Ĝádná výchova a pĜíznivý vývoj. To ovšem nic nemČní na skuteþnosti, že prokázání
toho, že se dítČ dopustilo þinu jinak trestného je zákonnou podmínkou, která musí být splnČna,
aby byla uložena opatĜení podle tohoto zákona.
Uvedenou formu Ĝízení lze charakterizovat následovnČ.
107
Pokud zákon používá v hlavČ tĜetí pojmu „dítČ mladší patnácti let“, oznaþuje tak
toho, kdo v dobČ spáchání þinu jinak trestného nedovršil patnáctý rok vČku, jak je vymezeno v
ustanovení § 2 písm. c) tohoto zákona. Skuteþnost, že dítČ po spáchání þinu jinak trestného již
dovršilo patnáctý rok vČku, nebrání zahájení Ĝízení podle hlavy tĜetí a uložení opatĜení podle
tohoto zákona.51
ěízení ve vČcech dČtí mladších patnácti let lze zahájit dvojím zpĤsobem – tím, který
by mČl podle úpravy dominovat, je návrh na zahájení Ĝízení podaný státním zastupitelstvím,
jinak usnesením soudu o zahájení Ĝízení. Praxe ukazuje, že k zahájení Ĝízení dochází
pravidelnČ na podkladČ podání návrhu státního zastupitelství.
Státní zastupitelství je povinno návrh podat bezodkladnČ poté, jakmile se dozví, že
trestní stíhání je nepĜípustné, protože jde o osobu, která není pro nedostatek vČku trestnČ
odpovČdná. ěízení o návrhu na uložení opatĜení dítČti mladšímu než patnáct let, které se
dopustilo þinu jinak trestného, podané nČkým jiným než státním zastupitelstvím soud pro
mládež zastaví. To však nevyluþuje zahájení Ĝízení soudem pro mládež bez návrhu (§ 90).
Úþastníkem Ĝízení bude vedle dítČte také pĜíslušný orgán sociálnČ-právnČ ochrany
dítČte, zákonní zástupci dítČte, osoby, kterým bylo dítČ svČĜeno do výchovy nebo jiné
obdobné péþe (pČstouni), jakož i další osoby, o jejichž právech a povinnostech má být v Ĝízení
jednáno (napĜ. prarodiþe mající dítČ u sebe). Podalo-li návrh na zahájení Ĝízení státní
zastupitelství, je úþastníkem Ĝízení také státní zastupitelství.
Opatrovníkem dítČte po dobu Ĝízení ustanoví soud pro mládež advokáta. DĤvodová
zpráva v této souvislosti argumentuje tím, že jde o Ĝízení, které navazuje na údajné spáchání
þinu jinak trestného dítČtem mladším patnácti let, a poukazuje na to, že se zde Ĝeší dĤležité
právní otázky, zda jde o þin jinak trestný a zda takový þin spáchalo dítČ mladší patnácti let.
Zákon i z pohledu Ĝízení proti dČtem mladším patnácti let pokládá za samozĜejmost
dodržet záruky spravedlivého procesu. DítČ by mČlo být v Ĝízení zásadnČ vyslechnuto52
s výjimkou, bylo-li jeho jednání, v nČmž je spatĜován þin jinak trestný, spolehlivČ prokázáno
jinak. Názor dítČte ve vČci však musí být i v takovém pĜípadČ v prĤbČhu Ĝízení zjištČn. ýl. 12
Úmluvy o právech dítČte stanoví právo dítČte, které je schopno formulovat své vlastní názory,
tyto názory svobodnČ vyjadĜovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, pĜiþemž se
názorĤm dítČte musí vČnovat patĜiþná pozornost odpovídající jeho vČku a úrovni. Ustanovení
Rt 46/2007 - usnesení Krajského soudu v ýeských BudČjovicích - soudu pro mládež ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 3 Rodo
6/2006.
DĤkaz výslechem úþastníkĤ je upraven v ustanovení § 131 o. s. Ĝ.
51
52
108
§ 100 odst. 3 o. s. Ĝ. stanoví, že v Ĝízení, jehož úþastníkem je nezletilé dítČ, které je schopno
formulovat své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištČn jeho názor ve vČci. Názor
nezletilého dítČte soud zjistí buć prostĜednictvím jeho zástupce nebo pĜíslušného orgánu
sociálnČ-právní ochrany dČtí anebo výslechem dítČte; výslech lze provést i bez pĜítomnosti
rodiþĤ nebo jiných osob zodpovČdných za výchovu dítČte. K názoru dítČte soud pĜihlíží
s pĜihlédnutím k jeho vČku a rozumové vyspČlosti. V této souvislosti lze také poukázat na
ustanovení § 31 odst. 3 zákona o rodinČ, podle kterého dítČ, které je schopno s ohledem na
stupeĖ svého vývoje vytvoĜit si vlastní názor a posoudit dosah opatĜení jeho se týkajících, má
právo obdržet potĜebné informace a svobodnČ se vyjadĜovat ke všem rozhodnutím týkajících
se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém Ĝízení, v nČmž se o takových
záležitostech rozhoduje. Dále pak podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona þ. 359/1999 Sb., o
sociálnČ-právní ochranČ dČtí, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, dítČ, které je schopno formulovat
své vlastní názory, má právo pro úþely sociálnČ-právní ochrany tyto názory svobodnČ
vyjadĜovat pĜi projednávání všech záležitostí, které se ho dotýkají, a to i bez pĜítomnosti
rodiþĤ nebo jiných osob odpovČdných za výchovu dítČte. VyjádĜení dítČte se pĜi projednávání
všech záležitostí týkajících se jeho osoby vČnuje náležitá pozornost odpovídající jeho vČku a
rozumové vyspČlosti. Dále srov. též Evropskou úmluvu o výkonu práv dČtí.
Ochrana soukromí dítČte je zabezpeþena ve stejném rozsahu jako u mladistvého
(jednání ve vČci dítČte je zásadnČ neveĜejné), stejnČ tak jako úprava uveĜejnČní výsledkĤ
Ĝízení o uložení opatĜení dítČti ve veĜejných sdČlovacích prostĜedcích. ObecnČ zákon
umožĖuje ve veĜejných sdČlovacích prostĜedcích uveĜejnit po nabytí právní moci rozhodnutí,
kterým bylo ukonþeno Ĝízení, pouze výsledek tohoto Ĝízení bez uvedení jména a pĜíjmení
dítČte, proti nČmuž se Ĝízení vedlo, dalších úþastnících Ĝízení a jejich opatrovnících nebo
jiných zástupcích. Výjimku z tČchto zákazĤ mĤže v odĤvodnČných pĜípadech povolit soud pro
mládež.
6. Orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí a Probaþní a mediaþní služba
6.1. Úkoly orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí53 podle zákona þ. 218/2003 Sb.,
Zákon stanoví jednou ze základních zásad spolupráci orgánĤ þinných podle tohoto
zákona s pĜíslušným orgánem sociálnČ-právní ochrany dČtí. Spolupráce orgánĤ þinných je
53
Tímto orgánem je zpravidla referát sociálních vČcí pĜíslušného obecního úĜadu obce s rozšíĜenou pĤsobností (po zrušení
okresních úĜadĤ od 1. 1. 2003), zastoupený povČĜeným pracovníkem (viz § 33 odst. 1 zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČprávní ochranČ dČtí, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ).
109
stanovena a dále rozvedena i v dalších ustanoveních zákona. Tato spolupráce by mČla
sledovat, resp. být zamČĜena na:
•
posílení výchovného pĤsobení Ĝízení ve vČcech mladistvých
•
vytvoĜení podmínek pro individuální pĜístup k Ĝešení jednotlivých vČcí
•
vþasnou reakci na potĜeby a zájmy mladistvých a poškozených osob a
dalších subjektĤ dotþených trestnou þinností)
•
zamezení a pĜedcházení trestné þinnosti
Souþinnost s pĜíslušným orgánem sociálnČ-právní ochrany dČtí se pĜedpokládá i
v rámci pĜezkoumávání dĤvodĤ vazby. Zákon poþítá s þinností orgánu sociálnČ-právní
ochrany dČtí zejména v souvislosti se zjištČním pomČrĤ mladistvého a vypracování podrobné
zprávy o osobních, rodinných a sociálních pomČrech a aktuální životní situaci mladistvého
uloží pĜíslušnému orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí, pĜípadnČ též Probaþní a mediaþní
službČ.
Zpráva o osobních, rodinných a sociálních pomČrech mladistvého a aktuální životní
situaci mladistvého musí být písemná (pokud není urþeno jinak) a musí obsahovat zejména
vČk mladistvého, stupeĖ jeho zralosti, dále jeho postoj k provinČní a jeho ochotu zajistit
nápravu zpĤsobených škod nebo odþinČní dalších následkĤ, rodinné pomČry mladistvého,
vþetnČ vztahu mladistvého k jeho rodiþĤm, stupeĖ vlivu rodiþĤ na nČho a vztah mezi
mladistvým, jeho širší rodinou a blízkým sociálním okolím, záznamy o školní docházce, jeho
chování a prospČchu ve škole, a je-li zamČstnán, i skuteþnosti významné pro posouzení jeho
chování v zamČstnání, pĜehled jeho pĜedchozích provinČní a opatĜení vĤþi nČmu použitých,
jakož i popis jejich výkonu, vþetnČ zpĤsobu chování mladistvého.
PĜíslušný orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí je bez zbyteþného odkladu vyrozumČn o
zadržení, zatþení nebo vzetí do vazby mladistvého a o zahájení trestního stíhání mladistvého.
Vyrozumívá se i o hlavním líþení a veĜejném zasedání.
Zástupce pĜíslušného orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí v rámci hlavního líþení a
veĜejného zasedání proti mladistvému mĤže þinit návrhy a dávat vyslýchaným otázky, slovo
k závČreþné Ĝeþi mu pĜísluší po mladistvém.
Opis rozsudku se doruþuje též pĜíslušnému orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí.
V pĜípadČ, že nebyl zástupce tohoto orgánu pĜítomen pĜi vyhlašování usnesení, proti nČmuž je
110
pĜípustná stížnost nebo jímž bylo trestní stíhání zastaveno nebo pĜerušeno anebo vČc
postoupena, doruþí se mu opis tohoto rozhodnutí.
Opravné prostĜedky ve prospČch mladistvého mĤže podat, a to i proti jeho vĤli,
pĜíslušný orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí; lhĤta k podání opravného prostĜedku mu bČží
samostatnČ54.
Orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí v Ĝízení v trestních vČcech mladistvých mĤže
podat návrh na zmČnu nebo zrušení výchovných opatĜení, návrh na upuštČní od výkonu
ochranné výchovy, návrh na propuštČní z ochranné výchovy, návrh na podmínČné umístČní
mimo výchovné zaĜízení, návrh na prodloužení ochranné výchovy, návrh na zmČnu ochranné
výchovy.
Ustanovení zákona o úþasti orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí se neužije, jestliže se
úkon provádí po dovršení devatenáctého roku vČku mladistvého.
Orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí má v Ĝízení o uložení opatĜení dítČti mladšímu než
patnáct let, které se dopustilo þinu jinak trestného, postavení úþastníka Ĝízení (nikoliv
opatrovníka).
6.2. Úkoly Probaþní a mediaþní služby55 podle zákona þ. 218/2003 Sb.,
Zákon stanoví, že soudci, státní zástupci, pĜíslušníci policejních orgánĤ a úĜedníci
Probaþní a mediaþní služby musí mít zvláštní prĤpravu pro zacházení s mládeží.
Spolupráce orgánĤ þinných podle tohoto zákona s Probaþní a mediaþní službou je
stanovena v oblasti Ĝízení v trestních vČcech mladistvých. Dále zákon stanoví, že orgány
þinné podle zákona a úĜedníci Probaþní a mediaþní služby spolupracují s pĜíslušným
orgánem sociálnČ-právní ochrany dČtí, zájmovými sdruženími obþanĤ a s osobami
realizujícími probaþní programy. Souþinnost orgánĤ þinných podle zákona se dále
pĜedpokládá i pĜi pĜezkoumávání dĤvodĤ vazby.
54
Nepostupuje se tedy podle obecné úpravy, kdy lhĤta osobám, ve které mohou podat ve prospČch obvinČného opravný
prostĜedek, konþí týmž dnem jako obvinČnému. Orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí podává odvolání ve prospČch
obžalovaného vlastním jménem, má tedy samostatné odvolací právo. Z postavení orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí, který
je zĜízen k ochranČ a péþi o mladistvé osoby, vyplývá jeho nezávislé postavení, které se projevuje i v tom, že se mĤže
samostatnČ rozhodnout, zda podá opravný prostĜedek. Stanovisko mladistvého není pro nČj relevantní, jediným kritériem je
dosažení prospČchu mladistvého. Samostatné postavení zdĤrazĖuje též i samostatná lhĤta k podání opravného prostĜedku. Jak
již bylo výše uvedeno, opravný prostĜedek podaný ve prospČch mladistvého mĤže orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí
dokonce podat proti jeho vĤli. Proti vĤli obžalovaného je odvolání podáno jen tehdy, když obžalovaný svĤj nesouhlas
výslovnČ projeví, napĜ. tím, že po vyhlášení rozsudku výslovnČ prohlásí, že si nepĜeje, aby nČkterá z uvedených osob podala
v jeho prospČch odvolání.
55
Viz zákon þ. 257/2000 Sb., o Probaþní a mediaþní službČ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.
111
PĜíslušné stĜedisko Probaþní a mediaþní služby musí být bez zbyteþného odkladu
vyrozumČno o zadržení, zatþení nebo vzetí do vazby. Probaþní a mediaþní služba je dále bez
zbyteþného odkladu informována též o zahájení trestního stíhání mladistvého. Probaþní a
mediaþní službČ se doruþuje opis rozsudku.
Probaþní a mediaþní službČ mĤže být uloženo zjištČní pomČrĤ mladistvého a
vypracování podrobné zprávy o osobních, rodinných a sociálních pomČrech mladistvého a o
jeho aktuální životní situaci. Probaþní a mediaþní služba zajišĢuje v Ĝízení podle tohoto
zákona:
1) dohled nad mladistvým a
2) v pĜípadech, kdy dohled nebyl uložen, provádí úkony smČĜující k tomu, aby
mladistvý vedl ve zkušební dobČ Ĝádný život, pokud bylo rozhodnuto o:
•
propuštČní mladistvého z vazby za souþasného uložení dohledu
•
podmínČném zastavení trestního stíhání
•
podmínČném upuštČní od trestního opatĜení s dohledem
•
uložení obecnČ prospČšných prací za souþasného uložení výchovných opatĜení
•
uložení penČžitého opatĜení s podmínČným odkladem výkonu
•
podmínČném odsouzení, vþetnČ podmínČného odsouzení s dohledem
•
podmínČném propuštČní z výkonu odnČtí svobody, vþetnČ podmínČného
•
propuštČní z výkonu odnČtí svobody za souþasného uložení dohledu a
•
uložení dalších trestních, ochranných a výchovných opatĜení a soud pĜedal vČc
Probaþní a mediaþní službČ
Úkolem probaþního úĜedníka je v rámci uloženého dohledu dohlížet na plnČní povinností
uložených mladistvému, a za tím úþelem také pravidelnČ navštČvovat mladistvého v jeho
bydlišti, na pracovišti a ve škole. Pomoc a poradenství pak provádí probaþní úĜedník v rámci
pĜípravy a realizace individuálnČ pĜipraveného programu výkonu dohledu pro mladistvého.
Dohledem probaþního úĜedníka se rozumí:
•
pravidelné sledování chování mladistvého v jeho rodinČ a zpĤsobu výchovného
pĤsobení rodiþĤ na nČj
112
•
kontrola dodržování uloženého probaþního programu a výchovných povinností a
omezení uložených mladistvému soudem pro mládež a v pĜípravném Ĝízení státním
zástupcem nebo vyplývajících ze zákona a
•
jeho pozitivní vedení probaþním úĜedníkem k životu v souladu se zákonem
Úþelem dohledu probaþního úĜedníka je:
•
sledování a kontrola chování mladistvého, zamČĜená na zajištČní ochrany spoleþnosti a
snížení možnosti opakování trestné þinnosti
•
odborné vedení a pomoc mladistvému s cílem zajistit, aby v budoucnu vedl Ĝádný
život
Mladistvý, kterému byl uložen dohled probaþního úĜedníka, je povinen:
•
spolupracovat s probaþním úĜedníkem zpĤsobem, který mu probaþní úĜedník stanoví
na základČ programu jeho výkonu
•
dostavovat se k probaþnímu úĜedníkovi ve lhĤtách, které mu budou stanoveny
probaþním úĜedníkem; pĜi stanovení tČchto lhĤt probaþní úĜedník pĜihlédne
k pomČrĤm mladistvého, jeho životní situaci v dobČ výkonu dohledu i k prostĜedí,
v nČmž žije
•
informovat probaþního úĜedníka o svém pobytu, zamČstnání, dodržování uložených
omezení nebo povinností a jiných dĤležitých okolnostech pro výkon dohledu urþených
probaþním úĜedníkem
•
nebránit probaþnímu úĜedníkovi ve vstupu do obydlí
S uložením dohledu probaþního pracovníka poþítá institut podmínČného upuštČní od
uložení trestního opatĜení. Soud pro mládež mĤže za podmínek stanovených zákonem
podmínČnČ upustit od uložení trestního opatĜení, považuje-li za potĜebné po stanovenou dobu
sledovat chování mladistvého. Tak tomu bude zejména v pĜípadČ, kdy mladistvý vyžaduje
z hlediska zajištČní jeho dalšího Ĝádného života dohled ze strany probaþního úĜedníka nebo
uložení jiného ochranného nebo výchovného opatĜení.
Probaþní program vykonává mladistvý pod dohledem probaþního úĜedníka.
Není-li možné ochrannou výchovu ihned vykonat, naĜídí soud pro mládež do doby
jejího zahájení dohled probaþního úĜedníka. PĜi podmínČném umístČní mladistvého mimo
113
výchovné zaĜízení by mČl pravidelnČ následovat dohled probaþního úĜedníka nebo jiné
výchovné opatĜení.
Dále se dohled probaþního úĜedníka uplatní v rámci podmínČného odsouzení a
podmínČného odsouzení s dohledem.
Návrhy probaþního úĜedníka v Ĝízení v trestních vČcech mladistvých se týkají zmČny
nebo zrušení výchovných opatĜení, upuštČní od výkonu ochranné výchovy, propuštČní
z ochranné výchovy, podmínČného umístČní mimo výchovné zaĜízení, prodloužení nebo zmČny
ochranné výchovy.
V Ĝízení ve vČcech dČtí mladších patnácti let se uplatní þinnost probaþního úĜedníka
v rámci opatĜení v dohledu probaþního pracovníka, kde mimo již uvedených povinností
zákon navíc stanoví povinnost probaþního úĜedníka pĜi výkonu dohledu také pravidelnČ
navštČvovat dítČ mladší patnácti let, nad nímž vykonává dohled, v jeho bydlišti a ve škole.
Dále pak v rámci opatĜení v podobČ výchovných povinností a výchovných omezení.
114
Literatura:
DUNKEL, F., VÁLKOVÁ, H. Trestní zákonodárství nad mládeží v historické a srovnávací
perspektivČ. Praha: Leges, 1992
European Rules for juvenilie offenders subjekt to sanction or measures. Building a Europe for
and with Children. Monograph 4. Council of Europe Publishing. Council of Europe,
September 2009. ISBN 978-92-871-6620-3
GERALDINE VAN BUEREN. Child rights in Europe. Europeans and their rights. Council of
Europe Publishing, December 2007. ISBN 978-92-871-6269-4
HULMÁKOVÁ, J. Delikventní mládež ve významných mezinárodních dokumentech.
TrestnČprávní revue, þ. 12/2009, s. 365 – 371
International justice for children. Building a Europe for and with Children. Monograph 3.
Council of Europe Publishing. Council of Europe, December 2008. ISBN 978-92-871-6534-3
JUNGER-TAS, J., DECKER, SCOTT, H. International Handbook of Juvenile Justice.
Published by Springer, 2006
KARABEC, Z. Restorativní justice. Sborník dokumentĤ a pĜíspČvkĤ. Institut pro kriminologii
a sociální prevenci. Praha 2003
KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha:
C. H. Beck, 2005, 568 s
LORTIE, S., POLANSKI, M., SOTOLÁě, A.VÁLKOVÁ, H. Soudnictví pro mladistvé
v KanadČ a v ýeské republice. Institut Ministerstva spravedlnosti ýeské republiky pro další
vzdČlávání soudcĤ a státních zástupcĤ a Ministerstvo spravedlnosti Kanady. PĜíruþky
Ministerstva spravedlnosti ýeské republiky, svazek 59. 2000
MUSIL, J., KRATOCHVÍL, V., ŠÁMAL, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo
procesní, 2. pĜepracované vydání, C. H. Beck, Praha 2003
VÁLKOVÁ, J., NEUMANN, J. Kriminalita, mládež, hospodáĜská krize. Institut pro
kriminologii a sociální prevenci. Praha, Ĝíjen 1992
VÁLKOVÁ, H. Mezinárodní zásady prosazované v oblasti trestního soudnictví nad mládeží.
Právní rozhledy, þ. 6/1995, s. 261 – 262
VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁě, A. Restorativní justice – trestní politiky pro 21. století? Trestní
právo þ. 1/2000
VESELÁ, R. a kol. Rodina a rodinné právo, historie, souþasnost a perspektivy. Eurolex
Bohemia. Praha 2005
115
ZEZULOVÁ, J. Trestní soudnictví nad mládeží z pohledu reformy trestního práva. Právní
rozhledy, þ. 7/1996, s. 312 – 317
ZEZULOVÁ, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. Spisy Právnické fakulty Masarykovy
univerzity v BrnČ. ěada teoretická, svazek 188. MU Brno 1997
ZEZULOVÁ, J. TrestnČ právní odpovČdnost dČtí a mládeže. VPC MU Brno, 2005
ZEZULOVÁ, J. NČkolik poznámek k dolní vČkové hranici trestní odpovČdnosti v ýeské
republice. ýasopis pro právní vČdu a praxi. Roþník 5, þíslo 3, 1997
VÁLKOVÁ, H., ZEZULOVÁ, J. Trestní soudnictví nad mládeží. ýeské vČzeĖství, 1996, þ. 3
116
Sub-projekt PF 003:
VZDċLÁVÁNÍ DċTÍ – MIGRANTģ
JAK URýIT, CO JE DOBRÁ A CO ŠPATNÁ PRAXE
Zpracoval:
Mgr. Jaroslav VČtrovský
117
1. Úvod
Postavení dítČte migranta v pĜijímající spoleþnosti je v mnohých ohledech natolik
specifické, že si bezesporu zaslouží zvýšenou pozornost i samostatnou kapitolu v této
publikaci. Migrace je jedním z faktorĤ, které mohou zásadním zpĤsobem ovlivnit nejen
charakter a jednání dítČte samotného, ale rovnČž naše vystupování vĤþi nČmu. Zranitelnost,
která je se statusem dítČte bČžnČ spojována, je jeho postavením migranta ještČ dále umocnČna.
PĜístup pĜijímající spoleþnosti k takovému dítČti proto vyvolává specifické otázky, na které je
nutné hledat specifické odpovČdi.
Konkrétní podoba tČchto otázek a na nČ navazujících odpovČdí je pomČrnČ pestrá.
Velmi þasto se pĜitom odvíjí od okolností, které odchodu dítČte z domovské zemČ
pĜedcházely, anebo od podmínek, za nichž do pĜijímající zemČ vstoupilo a pobývá v ní. Tak
napĜ. skuteþnost, že dítČ opustilo zemi, kde s ním bylo špatnČ zacházeno, diktuje povinnost
pĜijímajícího státu uþinit opatĜení, která by zabránila vyhoštČní dítČte zpČt do této zemČ a dále
v maximální možné míĜe neutralizovala prožité fyzické i psychické utrpení.1 Samostatný
problém rovnČž pĜedstavuje pĜístup pĜijímajícího státu k nezletilým cizincĤm, kteĜí na jeho
území vstoupili bez doprovodu zákonného zástupce. Velmi specifická a kontroverzní je
rovnČž otázka postavení dČtí-cizincĤ, kteĜí na území pĜijímajícího státu pobývají neoprávnČnČ.
PotĜeba zvláštního zacházení však mĤže být spojena již se samotným postavením
dítČte-migranta bez ohledu na dĤvody a zpĤsob, za jakých k migraci došlo. Postavení
migranta v daném pĜípadČ dokonce ani nemusí korespondovat s postavením cizince ve smyslu
ne-obþana podle vnitrostátních pĜedpisĤ pĜijímajícího státu. Za dítČ-migranta mĤže být
oznaþena každá nezletilá osoba, která se pĜistČhovala na území pĜijímajícího státu, která však
podstatnou þást svého dosavadního života prožila ve státČ jiném (domovský stát). Každé
takové dítČ si do prostĜedí pĜijímajícího státu pĜináší vlastní zkušenosti získané ve státČ
domovském a s tímto vČdomím je nutné k dítČti-migrantovi pĜistupovat.
DĤležitým místem, kde se odehrává spoleþenský život dítČte, a zároveĖ hlavním
místem, kde vČtšinou dochází k první konfrontaci dosavadních zkušeností dítČte-migranta se
systémem pĜijímajícího státu, je škola. Škola zároveĖ pĜedstavuje i hlavní nástroj, kterým
pĜijímající spoleþnost disponuje, aby ovlivnila budoucí vývoj dítČte-migranta, vybavila jej
potĜebnými sociálními dovednostmi a vštípila mu své mravní a duchovní hodnoty.2 ÚspČšnost
1
Asociace pro právní otázky imigrace. Studie týkající se zacházení s osobami se zvláštními potĜebami v rámci Ĝízení o
mezinárodní ochranČ v ýeské republice. Praha: listopad 2009, s. 33 a násl. Dostupné na
http://www.unhcr.cz/dokumenty/asim-cz.pdf [cit. 25.3.2011].
2
Srov. ust. § 2 odst. 2 písm. a) zák. þ. 561/2004 Sb., o pĜedškolním, základním, stĜedním, vyšším odborném a jiném
vzdČlávání, v platném znČní (dále jen „školský zákon“).
118
pedagogického a dalšího pĤsobení na dítČ-migranta bČhem školního vzdČlávání je tak
klíþovým pĜedpokladem jeho úspČšné integrace do pĜijímající spoleþnosti a tím i úspČšné
integrace pĜijímající spoleþnosti jako takové.3
PĜístup ke kvalitnímu vzdČlání však nelze považovat pouze za prostĜedek, jímž
disponuje pĜijímající spoleþnost za úþelem snazšího zapojení dítČte-migranta do vlastního
systému fungování. VzdČlávání je nutné vnímat též jako klíþový nástroj, kterým disponuje
dítČ-migrant a který mu umožĖuje takového zapojení – a tím i budoucího uplatnČní v rámci
pĜijímající spoleþnosti – dosáhnout.4 I z tohoto dĤvodu pĜedstavuje právo dítČte, vþetnČ dítČtemigranta, na vzdČlání jedno z jeho základních práv a jako takové je na evropské i univerzální
úrovni zaruþené vícerými mezinárodními smlouvami.5
Chceme-li však pĜístup dČtí-migrantĤ ke vzdČlávání urþitým zpĤsobem zhodnotit,
musíme se nejprve vypoĜádat s otázkou, která se odráží již v nadpisu tohoto pĜíspČvku, tj. jak
odlišit, co lze v tomto ohledu považovat za dobrou a co za špatnou praxi. Doporuþených
postupĤ pĜi vzdČlávání dČtí-migrantĤ bylo v minulosti definováno nČkolik. NČkteré z nich
pĤsobí stejným smČrem a vzájemnČ se doplĖují, jiné mohou pĤsobit smČrem protichĤdným a
navzájem se vyluþovat. Tento stav nicménČ není nutné považovat za nežádoucí a je pouze
nezbytným dĤsledkem toho, že rĤzní odborníci formulují svá doporuþení na základČ
odlišných hodnotových, teoretických i praktických východisek a poznatkĤ. Jasná definice
tČchto východisek se tak stává klíþovým pĜedpokladem každého pokusu o smysluplné
hodnocení, co je dobrá a co špatná praxe, a to hned ze dvou dĤvodĤ. Za prvé je uznání
„správnosti“ pĜedem stanovených východisek nezbytnou podmínkou i pro uznání „správnosti“
existující praxe þi doporuþeného postupu, za druhé slouží tato východiska zároveĖ jako
dĤležité hledisko pro hodnocení postupĤ odlišných.
Základním východiskem této studie – vzdČlávacího modulu – bude chápání vzdČlávání
dČtí-migrantĤ jako realizace jejich základního (lidského) práva zaruþeného dvČma klíþovými
mezinárodními smlouvami: Úmluvou o právech dítČte (dále jen „Úmluva“) a Mezinárodním
paktem o hospodáĜských, sociálních a kulturních právech (dále jen „Pakt“). Požadavky, které
by mČly být pĜi vzdČlávání dČtí-migrantĤ reflektovány, tak budou založeny pĜedevším na þl.
3
SCHNAPPER, D. Qu’est-ce que l’intégration? Paris: Gallimard, 2007.
Committee on Economic, Social and Cultural Rights. General comment no. 13. The right to education. E/C.12/1999/10,
8.12.1999, §1: „Education is both a human right in itself and an indispensable means of realizing other human rights. As an
empowerment right, education is the primary vehicle by which economically and socially marginalized adults and children
can lift themselves out of poverty and obtain the means to participate fully in their communities.“
5
Viz v tomto ohledu napĜ. K. Beeckman, která právo na vzdČlání považuje za „klíþové právo otvírající cestu k dalším
lidským právĤm“ jako napĜ. právu na práci, právu na pĜimČĜený standard bydlení nebo právu úþastnit se veĜejného a
politického života. BEECKMAN, K. Measuring the implementation of the right to education: educational versus human
rights indicators. International Journal of Children’s Rights, 2004, vol. 12, s. 76.
4
119
28 Úmluvy a þl. 13 Paktu. Jmenovaná ustanovení však vzhledem k míĜe své obecnosti
nemohou jako hodnotící kritéria sama o sobČ obstát. Klíþový význam pro identifikaci
konkrétních závazkĤ, které pro státy z Úmluvy nebo Paktu vyplývají, sehrávají kontrolní
orgány zĜízené na základČ tČchto smluv, tj. Výbor pro práva dítČte v pĜípadČ Úmluvy a Výbor
pro hospodáĜská, sociální a kulturní práva pro Pakt. Jejich stanoviska proto budou i v tomto
pĜíspČvku považována za urþující pro jakékoliv hodnocení „dobré“ þi „špatné“ praxe
zkoumaných státĤ. Je tĜeba rovnČž zdĤraznit, že lidská práva, a tedy i práva dítČte, jsou již
tradiþnČ považována za nedČlitelná a vzájemnČ podmínČná.6 Ani právo na vzdČlání tak nelze
vnímat izolovanČ a k interpretaci jeho významu musí dojít vždy s ohledem na ostatní práva
zaruþená Úmluvou, Paktem þi jinými mezinárodními smlouvami, kterými je ýeská republika
vázána.
Z uvedeného je tedy zĜejmé, že úþelem této studie není, a ani být nemĤže,
autoritativním zpĤsobem stanovit, co dobrou praxi ve vzdČlávání dČtí-migrantĤ pĜedstavuje a
co nikoliv. Nejedná se ani o podrobný návod pro pedagogy þi jiné osoby, který by jim radil,
jak postupovat, pokud je nČkteré z dČtí úþastnících se vzdČlávacího procesu migrant. Mým
úmyslem je spíše pĜedstavit zde urþitá teoretická východiska a na jejich základČ zformulovat
hodnotící rámec, který by umožnil odlišit, jaký postup je pĜi realizaci práva dČtí-migrantĤ na
vzdČlání možné považovat za „dobrý“ a jaký za „špatný“. Funkþnost a praktickou
využitelnost navrženého hodnotícího rámce se následnČ pokusím prokázat. Jako faktický
základ mnČ k tomuto úþelu poslouží pĜíklady praxe týkající se jazykové pĜípravy dČtímigrantĤ na základních školách v ýeské republice a ve švýcarském kantonu Jura.
2. Právo na vzdČlání a hodnocení dosažené úrovnČ jeho realizace
VytvoĜení jasnČ definovaného hodnotícího rámce je základním pĜedpokladem pro
posuzování jakékoliv lidské þinnosti, vþetnČ realizace práv dítČte.7 Konkrétní podoba tohoto
rámce pĜitom nutnČ odráží pĜedem zaujatá východiska, ze kterých hodláme ke zkoumané
problematice pĜistupovat. Jak již bylo uvedeno v pĜedchozí þásti, základním východiskem
tohoto þlánku bude chápání vzdČlávání dČtí-migrantĤ jako realizace jejich základního
(lidského) práva zaruþeného Úmluvou a Paktem. Lidská práva, vþetnČ práva dČtí, pak
vykazují urþité spoleþné znaky, které v našem pĜípadČ budou pĜedstavovat i základní body
6
Ve vztahu k právĤm dítČte viz napĜ. FREEMAN, M. Why It Remains Important to Take Children’s Rights Seriously.
International Journal of Children’s Rights, 2007, vol. 15, s.7: „Rights are indivisible and inter-dependent. Human rights – for
that is what children’s rights – include the whole range of civil, political, social, economic and cultural rights. Denying
certain rights undermines other rights.“
7
BEECKMAN, K., op. cit. pozn. 5, s. 74.
120
urþující podobu hledaného hodnotícího rámce. TČmito znaky jsou zejména konceptuální
otevĜenost lidských práv a jejich vzájemná podmínČnost.
2.1. Konceptuální otevĜenost lidských práv a její dopad na hodnocení dosažené
úrovnČ práva na vzdČlání
Konceptuální otevĜenost lidských práv znamená, že jednotlivá práva jsou v rĤzných
dokumentech mezinárodní i vnitrostátní povahy formulována znaþnČ obecným, vágním
zpĤsobem. Normy o lidských právech tedy nelze považovat za pravidla, která by jednoznaþnČ
stanovila, co je nutné udČlat a co je naopak zakázané, ale za principy, které požadují, aby nČco
bylo vykonáno v nejvyšší možné míĜe (optimization requirements).8 V dĤsledku toho nejsou
lidská práva schopna stanovit ostrou hranici mezi dobrým a špatným, resp. mezi zakázaným a
povoleným. Otázku, co je dobrá a co špatná praxe ve vzdČlávání dČtí-migrantĤ, je proto nutné
formulovat spíše jako otázku, jaká þinnost pĜispívá k realizaci práva dítČte na vzdČlání více,
jaká ménČ, popĜ. jaká praxe vede k popĜení tohoto práva.
Hodnocení míry, s jakou urþitá þinnost pĜispívá k realizaci práva na vzdČlání, však
pĜedpokládá znalost toho, co právo na vzdČlání pĜedstavuje, to znamená, jak by implementace
daného práva mČla v ideálním pĜípadČ vypadat. Jinými slovy, je tĜeba stanovit urþitý model,
kterého by mČlo být pĜi realizaci práva na vzdČlání dosaženo a který by pĜi zamýšleném
hodnocení dané þinnosti sloužil jako komparátor.9 Takovýto model musí být na jednu stranu
dostateþnČ urþitý, aby srovnání vĤbec umožnil, na druhou stranu však také dostateþnČ pružný,
aby byl schopen reflektovat rĤzná politická, kulturní, ekonomická i geografická specifika
jednotlivých státĤ.
Model, který by oba tyto požadavky splĖoval, byl na mezinárodní úrovni navržen a
detailnČ rozpracován Výborem pro hospodáĜská, sociální a kulturní práva (dále jen
„Výbor“).10 Ve snaze blíže specifikovat povinnosti, které pro státy z práva na vzdČlání
vyplývají, Výbor stanovil þtyĜi základní kritéria, o jejichž naplnČní jsou státy povinny
v nejvyšší možné míĜe usilovat. Jedná se o kritéria dosažitelnosti, dostupnosti, pĜijatelnosti a
8
ALEXY, R. A Theory of Constitutional Rights. Translated by J. Rivers. New York: Oxford University Press, 2004, s. 47. Co
lze v konkrétním pĜípadČ považovat za nejvyšší dosažitelnou míru pĜi realizaci konkrétního práva, je podle Alexyho urþeno
tím, co je fakticky možné, a tím, co je právnČ možné.
9
Viz též BEECKMAN, K., op. cit. pozn. 5, s. 75: „The analysis starts from the question as to what an education system
would look like, and what its content would be, if the right to education were fully implemented.“
10
Committee on Economic, Social and Cultural Rights, General comment no. 13, op. cit. pozn. 4. JeštČ pĜed vydáním tohoto
obecného stanoviska se však uvedený model objevil v pĜedbČžné zprávČ vypracované Zvláštní zpravodajkou OSN pro právo
na vzdČlání (E/CN.4/1999/49, 13.1.1999). NČkteré z prvkĤ tohoto modelu navíc byly Výborem již dĜíve použity jako podklad
pro hodnocení práva na pĜimČĜené bydlení (General comment no. 4, 13.12.1991) a práva na dostateþnou výživu (General
comment no. 12, E/C.12/1999/5, 12.5.1999).
121
pĜizpĤsobivosti.11 Dosažená úroveĖ práva na vzdČlání je následnČ Výborem z hlediska
uvedených kritérií pravidelnČ pĜezkoumávána na základČ zpráv, které jsou mu státy povinny
pĜekládat. Výhodou modelu navrženého Výborem je pĜedevším jeho jednoduchost,
srozumitelnost a tedy i možnost širokého praktického využití.12 Uvedený model tak mĤže
sloužit nejen jako nástroj pro posouzení dosaženého pokroku státĤ ve vztahu k implementaci
práva na vzdČlání, ale lze jej využít i individuálnČ, to znamená, že každý jednotlivec, který se
na systému vzdČlávání dČtí podílí, jej mĤže použít jako mČĜítko pro hodnocení vlastní
þinnosti.
Pokud jde o konkrétní požadavky vyplývající z výše uvedených kritérií navržených
Výborem, první z nich – kritérium dosažitelnosti – vyžaduje existenci dostateþného poþtu
vzdČlávacích programĤ a finanþních þi jiných prostĜedkĤ urþených k jejich realizaci. Z kritéria
tak vyplývá napĜ. povinnost v nejvyšší možné míĜe zajistit dosažitelnost míst, ve kterých ke
vzdČlávání dochází, a tato místa (budovy) vybavit v souladu se základními hygienickými
standardy (toalety, pĜístup k pitné vodČ atd.). KromČ toho je zde povinnost zajistit pro
studenty i uþitele potĜebné výukové zázemí a prostĜedky, jako jsou knihy, poþítaþe, knihovny
atd. V neposlední ĜadČ pak kritérium dosažitelnosti v sobČ zahrnuje i nutnost zajistit pro úþely
vzdČlávání vyškolené pedagogické pracovníky a dosáhnout toho, že budou za svoji práci
pobírat mzdu pĜimČĜenou obecným hospodáĜským podmínkám ve státČ, kde svoji þinnost
vykonávají.13
Druhé kritérium, kritérium dostupnosti, je tvoĜeno tĜemi rĤznými, avšak vzájemnČ se
doplĖujícími požadavky. TČmito požadavky jsou zákaz diskriminace, fyzická dostupnost a
ekonomická dostupnost. Zákaz diskriminace pĜedstavuje povinnost zpĜístupnit – podle práva i
fakticky – vzdČlání všem skupinám obyvatel, vþetnČ tzv. zranitelných osob. Fyzická
dostupnost implikuje nutnost umístit školu v místČ, které je pro dítČ rozumnČ dostupné (napĜ.
þtvrĢ, kde bydlí) nebo zajistit pomocí moderních technologií dostupnost dálkového
vzdČlávání. Ekonomickou dostupností se rozumí požadavek, aby bylo vzdČlání na všech
úrovních dostupné pro každého, bez ohledu na množství penČz, kterými dotyþný nebo jeho
rodina disponují.14
Committee on Economic, Social and Cultural Rights, General comment no. 13, op. cit. pozn. 4, §6. Srov. též CARVALHO,
E. Measuring Children’s Rights: An Alternative Approach. International Journal of Children’s Rights, 2008, vol. 16, s. 556 a
násl. Tento model bývá tradiþnČ oznaþován jako model „4 A“ podle prvních písmen anglického názvu uvedených kritérií:
availability, accessibility, acceptability, adaptability.
12
BEECKMAN, K., op. cit. pozn. 5, s. 74.
13
Committee on Economic, Social and Cultural Rights, General comment no. 13, op. cit. pozn. 4, §6.
14
Tamtéž. V této souvislosti je vhodné zdĤraznit, že povinnost zajistit bezplatné vzdČlávání mají státy nejen, co se týþe
vzdČlávání základního (þl. 14 Paktu), ale také pokud jde o vzdČlávání stĜedoškolské a vyšší. Podle þl. 13 odst. 2 písm. b) a c)
Paktu stĜedoškolské a vyšší vzdČlávání musí být „zpĜístupnČno pro všechny, a to podle schopností všemi vhodnými
prostĜedky a zejména postupným zavádČním bezplatného vzdČlání“.
11
122
TĜetím kritériem, na jehož základČ je nutné konkrétní praxi ve vzdČlávání dČtí
hodnotit, je kritérium pĜijatelnosti. PĜijatelnost ve vztahu k právu na vzdČlání podle Výboru
znaþí, že vzdČlávací proces, tj. jeho forma, jeho obsah a metody výuky, musí dosahovat urþité
kvality a musí být pro studenty, popĜ. jejich rodiþe, kulturnČ pĜizpĤsobené þi jiným zpĤsobem
vhodné.15 A koneþnČ poslední z kritérií stanovených Výborem je kritérium pĜizpĤsobivosti,
které stanoví požadavek, aby každý vzdČlávací systém byl natolik pružný, aby bylo možné jej
pĜizpĤsobit neustále se vyvíjejícím potĜebám spoleþnosti i individuálním potĜebám studenta, a
to s ohledem na kulturní a sociální prostĜedí, ze kterého vychází.16
Velký dĤraz klade dále Výbor na skuteþnost, že ve vztahu ke každému z uvedených
þtyĜ kritérií mají státy (a tím i osoby, které se na realizaci práva na vzdČlání podílejí) celkem
trojí povinnost.17 PĜedevším je to povinnost respektovat právo na vzdČlání, tj. nutnost zdržet
se jakéhokoliv jednání, které by výkon tohoto práva mohlo narušit. Vedle této povinnosti nČco
nekonat však z Paktu vyplývají též dvČ pozitivní povinnosti. Jedná se o povinnost ochránit
právo pĜed neoprávnČnými zásahy tĜetích osob a o povinnost naplnit toto právo. Povinnost
naplnit právo na vzdČlání zahrnuje podle stanoviska Výboru nutnost pĜijmout taková opatĜení,
která by jednotlivcĤm þi skupinám pĜístup ke vzdČlání usnadnila, a zároveĖ zajistit, aby právo
na vzdČlání mohlo být vykonáváno skuteþnČ každým, tedy i osobami, které toho za
normálních okolností nejsou z dĤvodĤ nezávislých na jejich vĤli schopny.18
2.2. Vzájemná podmínČnost lidských práv a vliv Úmluvy o právech dítČte
na hodnocení vzdČlávání dČtí-migrantĤ
Jak již bylo uvedeno v úvodu této kapitoly, hodnotící rámec vypracovaný Výborem
pĜedstavuje sice základní, nicménČ nikoliv jediné hledisko, kterým je možné realizaci práva
na vzdČlání posuzovat. Sám Výbor ostatnČ v této souvislosti pĜipomíná víceúrovĖový
charakter práva na vzdČlání, které prostupuje hranicí mezi hospodáĜskými, sociálními a
kulturními právy na jedné stranČ a obþanskými a politickými právy na stranČ druhé a
„ztČlesĖuje“ tak nedČlitelnost a vzájemnou podmínČnost všech lidských práv.19 Dosaženou
úroveĖ implementace práva na vzdČlání je proto nutné posuzovat nejen z hlediska þl. 13, popĜ.
Committee on Economic, Social and Cultural Rights, General comment no. 13, op. cit. pozn. 4, §6.
Tamtéž.
Tamtéž. § 46 a § 50.
18
Tamtéž, § 47.
19
Committee on Economic, Social and Cultural Rights. General comment no. 11. Plans of action for primary education.
E/C.12/1999/4, 10.5.1999, §2.
15
16
17
123
dalších ustanovení Paktu, ale rovnČž z hlediska jiných mezinárodních smluv, v þele
samozĜejmČ, jde-li o vzdČlávání dČtí,20 s Úmluvou o právech dítČte.21
KromČ samotného práva na vzdČlání zaruþeného þl. 28 Úmluvy obsahuje tato smlouva
þtyĜi klíþová ustanovení pĜedstavující podle Výboru pro práva dítČte obecné principy, na
jejichž pozadí je nutné þinnost státu ve vztahu k dítČti vždy posuzovat.22 Jedná se o pĜirozené
právo dítČte na život a na rozvoj (þl. 6), zákaz diskriminace (þl. 2), povinnost respektovat
nejlepší zájem dítČte (þl. 3 odst. 1) a právo dítČte svobodnČ se vyjádĜit ve všech záležitostech,
které se jej týkají, neboli právo být slyšeno (þl. 12). Široký prostor pro zohlednČní zvláštních
potĜeb dČtí-migrantĤ poskytují zejména poslední tĜi vyjmenované principy. Do jisté míry tak
neutralizují skuteþnost, že vyjma jediného ustanovení týkajícího se dČtí-uprchlíkĤ se Úmluva
specifickou situací migrujících dČtí nijak nezaobírá.23 ZmínČné tĜi principy tak hrají dĤležitou
roli i z našeho hlediska, tj. z hlediska hodnocení, co lze považovat za dobrou a co za špatnou
praxi ve vztahu ke vzdČlávání dČtí-migrantĤ.
První z uvedených principĤ - zákaz diskriminace – vyplývá ze samotné podstaty
lidských práv coby normativního systému založeného na postulátu rovnosti všech lidí.24
V rĤzných obmČnách jej lze proto nalézt ve všech významných dokumentech mezinárodního
práva urþených na ochranu jednotlivce a je souþástí i výše uvedených hodnotících kritérií
stanovených Výborem pro hospodáĜská, sociální a kulturní práva. S pevným místem zákazu
diskriminace v systému mezinárodní ochrany lidských práv však ostĜe kontrastuje jeho
obsahová neurþitost. Jinými slovy, jestliže nikdo nezpochybĖuje platnost zákazu diskriminace
jako takového, ohlednČ konkrétních požadavkĤ, které z nČho vyplývají, již názorová jednota
nepanuje.25
ObecnČ platí, že existuje tolik konceptĤ zákazu diskriminace, kolik existuje pojetí
rovnosti. Rovnost a zákaz diskriminace pĜedstavují pozitivní a negativní vyjádĜení stejného
20
V této souvislosti je nutné pĜipomenout, že právo na vzdČlání ve smyslu þl. 13 Paktu, a tedy i model 4 A urþený k jeho
hodnocení, není urþeno pouze dítČti. Naopak, právo na vzdČlání Pakt zaruþuje i dospČlému jedinci (staršímu 18 let) a to
zejména pokud jde o vyšší vzdČlávání (þl. 13 odst. 2 písm. c) Paktu) nebo tzv. elementární vzdČlávání osob, které nezískaly
nebo nedokonþily vzdČlání základní (þl. 13 odst. 2 písm. d) Paktu).
21
Srov. též CARVALHO, E., op. cit. pozn. 11, s. 560: „Children's rights, like all human rights, are indivisible and
interdependent. It would be unreasonable to expect a single indicator to capture the complexity of these rights and the various
aspects of childhood.“
22
Committee on the Rights of the Child. General comment no. 5. General Measures of Implementation of the Convention on
the Rights of the Child. CRC/GC/2003/5, 27.11.2003, §12. ShodnČ též Committee on the Rights of the Child. General
comment no. 12. The right of the child to be heard. CRC/C/GC/12, 20.6.2009, §2.
23
LÜCKER-BABEL, M.-F. Les enfants migrants vus au travers de la Convention relative aux droits de l’enfant. Etrangers,
migrants, réfugiés, requérants, clandestins... et les droits de l’enfant? Sion: IIDE, Institut Universitaire Kurt Bösch, 2001, s.
76.
24
SUDRE, F. Droit européen et international des droits de l’homme. 8e édition. Paris: Presses universitaires de France, 2006,
s. 38 a násl.
25
Srov. napĜ. známý výrok soudce Tanaky v jeho nesouhlasném stanovisku v pĜípadČ Západní Afrika (Etiopie v. Jihoafrická
republika, rozsudek z 18.7.1966): „Although the existence of this principle of [non-discrimination] is universally recognized
[...] its precise content is not very clear.“
124
principu, rub a líc stejné mince.26 Není úþelem tohoto þlánku detailnČ se zabývat rĤznými
filosofickými, politickými a právními aspekty rovnosti.27 Urþitý vhled do této problematiky se
však zdá být na tomto místČ nezbytný pro urþení, jakým zpĤsobem je nutné zákaz
diskriminace jako hodnotící kritérium aplikovat.
ýastým dČlením, které mĤžeme nalézt i v pracích Výboru pro hospodáĜská, sociální a
kulturní práva, je rozlišování mezi diskriminací pĜímou a nepĜímou.28 K pĜímé diskriminaci
dochází podle Výboru tehdy, pokud s jednou osobou je zacházeno ménČ pĜíznivČ než s jinou
osobou, aþkoliv se obČ nacházejí ve srovnatelném postavení. NepĜímou diskriminaci pak
pĜedstavuje situace, kdy zákony þi urþité postoje jsou sice zdánlivČ neutrální, nicménČ v praxi
vede jejich aplikace ke zvýhodĖování jedné osoby oproti druhé stejnČ nežádoucím zpĤsobem,
jako je tomu v pĜípadČ diskriminace pĜímé.
Odlišení nepĜímé diskriminace od pĜímé vychází z rozlišování mezi materiální a
formální rovností. Formální rovnost je postavena na aristotelovské premise, že spravedlivČ
znamená všem stejnČ.29 Formální rovnost tak implikuje požadavek, aby stejné situace byly
Ĝešeny stejnČ a rĤzné rĤznČ. Porušení formální rovnosti pĜedstavuje pĜímou diskriminaci.
Oproti tomu materiální rovnost posuzuje situaci v její dynamice a kontextu.30 Tento koncept
tak usiluje o odstranČní faktické, nikoliv jen formální nerovnosti a zohledĖuje proto skuteþnou
situaci jednotlivce, jako jsou jeho vzdČlání, fyzická zdatnost, sociální zázemí atd. Dosažení
materiální rovnosti znamená odstranČní nerovnosti, kterou aplikace na první pohled
nestranného pravidla mĤže vyvolat, její porušení pak nepĜímou diskriminaci.
Zákaz pĜímé diskriminace nevyvolává v praxi žádné vČtší problémy, a to nejen co se
týþe uznání této normy, ale také pokud jde o její aplikaci na konkrétní situace. OdstraĖování
materiální nerovnosti, tedy zákaz nepĜímé diskriminace, je však procesem o poznání
složitČjším. Vyžaduje pĜijetí pozitivních opatĜení, která by faktickou nerovnost mezi
jednotlivci eliminovala. Z hlediska existujícího stavu tak dochází ke zvýhodnČní urþité
skupiny oproti jiné, byĢ se vČtšinou jedná o zvýhodnČní pouze doþasné a vČcnČ omezené.
Pozitivní opatĜení smČĜující k materiální rovnosti se mohou objevovat v rĤzné podobČ
i intenzitČ. S. Besson v této souvislosti rozlišuje mezi speciálními ochrannými opatĜeními a
26
BESSON, S. The Principle of Non-Discrimination in the Convention on the Rights of the Child. International Journal of
Children’s Rights, 2005, vol. 13, s. 434.
V tomto ohledu viz napĜ. FREDMAN S. Antidiskriminaþní právo. PĜeklad T. Kodíþková. Praha: Multikulturní centrum,
2007.
28
Committee on Economic, Social and Cultural Rights. General comment no. 20. La non-discrimination dans l’exercice des
droits économiques, sociaux et culturels. E/C.12/GC/20, 2.7.2009, §10.
29
BOBEK, M. Rovnost jako právní problém. In BOBEK, M., BOUýKOVÁ, P., KÜHN, Z. Rovnost a diskriminace. Praha:
C.H. Beck, 2007, s.11.
30
Tamtéž, s. 17.
27
125
pozitivní diskriminací.31 Za speciální ochranná opatĜení považuje selektivnČ pĜijatá opatĜení
vyvolaná zvláštními potĜebami konkrétního jednotlivce nebo jednotlivcĤ. Jedná se tedy o
rĤzné formy nepĜímé i pĜímé pomoci znevýhodnČným osobám, jejichž smyslem je zaþlenČní
tČchto osob do vČtšinové spoleþnosti (typicky napĜ. doplĖkové vzdČlávací aktivity þi podpora
ze strany vyškolených sociálních pracovníkĤ).32 Oproti tomu cílem pozitivní diskriminace je
napravit samotnou podstatu materiální nerovnosti urþité skupiny nebo skupin. Skuteþnost, jež
pĜíslušníka této skupiny pĤvodnČ znevýhodĖovala, se tak mČní v kritérium, které nakonec
vede k jeho upĜednostnČní oproti jiným osobám (napĜ. osoba þerné pleti je pĜijata na vysokou
školu i pĜesto, že jiná osoba bílé pleti získala pĜi pĜijímacích zkouškách stejné nebo lepší
bodové ohodnocení).33 Je proto zĜejmé, že pozitivní diskriminace pĜedstavuje podstatnČ
intenzivnČjší narušení formální rovnosti a z tohoto titulu je její prosazení v praxi politicky i
právnČ hĤĜe obhájitelné.
Antidiskriminaþní požadavek uvedený v þl. 2 Úmluvy se neomezuje pouze na
prosazování formální rovnosti, ale zahrnuje též zákaz materiální nerovnosti, resp. nepĜímé
diskriminace. Výbor pro práva dítČte v této souvislosti jasnČ deklaroval, že „aplikace
antidiskriminaþního principu, kterým je pĜístup k právĤm na základČ rovnosti, neznamená
stejné zacházení se všemi“. PĜijetí zvláštních pozitivních opatĜení je podle Výboru pro práva
dítČte dĤležité pĜedevším tam, kde je nutné „eliminovat pĜíþiny diskriminace nebo její
rozsah“.
34
Tento postup pak z hlediska Výboru pro práva dítČte nepĜedstavuje pouhou
možnost, ale jedná se o povinnost, jejíž nesplnČní vyvolává odpovČdnost státu za porušení
závazkĤ vyplývajících z Úmluvy.35
Pokud jde o konkrétní podobu opatĜení, k jejichž pĜijetí jsou státy povinny, Úmluva
v tomto ohledu ponechává volbu na státech samotných.36 Výbor pro práva dítČte nicménČ
zdĤrazĖuje, že pĜístup státĤ k odstraĖování diskriminace musí být aktivní.37
Povinnost
aktivního pĜístupu je pak možné interpretovat i tím zpĤsobem, že k pĜijetí pozitivních opatĜení
31
BESSON, S., op.cit. pozn. 26, s. 439.
BOBEK, M., op. cit. pozn. 29, s. 31.
BESSON, S., op. cit. pozn. 26, s. 439; BOBEK, M., op. cit. pozn. 29, s. 31-32.
34
Committee on the Rights of the Child. General comment no. 5, op. cit. pozn. 22, §12. ObdobnČ též Committee on
Economic, Social and Cultural Rights. General comment no. 13, op. cit. pozn. 4, §32.
35
Committee on the Rights of the Child. General comment no. 6. Traitement des enfants non accompagnés et des enfants
séparés en dehors de leur pays d’origine. CRC/GC/2005/6, 1.9.2005, §18: „Ce principe, s’il est bien compris, n’exclut pas et
requiert même une différenciation en fonction des besoins spécifiques en matière de protection (...).“ Viz též Committee on
Economic, Social and Cultural Rights. General comment no. 20., op. cit. pozn. 28, §9: „Afin d’éliminer la discrimination
concrète, les États parties peuvent, et doivent dans certains cas, adopter des mesures spéciales pour atténuer ou supprimer les
situations qui perpétuent la discrimination.”
36
ýl. 4 Úmluvy pouze v obecné rovinČ stanoví povinnost státĤ uþinit „všechna potĜebná zákonodárná, právní a jiná opatĜení“
a to, pokud jde o hospodáĜská, kulturní a sociální práva, „v maximálním rozsahu svých prostĜedkĤ“.
37
HODGKIN, R., NEWELL, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. 3rd edition.
Geneva: UNICEF, 2007, s. 21.
32
33
126
musí dojít nejen za situace, kdy k diskriminaci dítČte již zjevnČ dochází, ale též preventivnČ
tam, kde nebezpeþí nerovnosti (zejména materiální nerovnosti) teprve hrozí.
Co se týþe dĤvodĤ, na jejichž základČ je diskriminace zakázána, Úmluva nČkteré
z nich uvádí explicitnČ, jejich výþet však ponechává otevĜený. Z hlediska hodnocení
implementace práva dítČte-migranta na vzdČlání lze za klíþová považovat pĜedevším kritéria
jazyka a národnosti, zakázaná je však diskriminace i z jakéhokoliv jiného dĤvodu
souvisejícího s osobním postavením dítČte. KromČ toho Úmluva zakazuje diskriminaci dítČte i
s ohledem na postavení jeho rodiþĤ a reflektuje tak jedineþnou situaci nezletilých osob
spoþívající v jejich závislosti, faktické a zejména právní, na zákonných zástupcích. Tento
aspekt zákazu diskriminace, který pĜedstavuje dĤležité specifikum Úmluvy o právech dítČte,
je v pĜípadČ dČtí-migrantĤ zvlášĢ dĤležitý, neboĢ postavení rodiþĤ, zejména jejich státní
pĜíslušnost a pobytový status, je v mnohých ohledech urþující i pro zacházení se samotnými
dČtmi.
Zákaz diskriminace však není jediným požadavkem vyplývajícím z Úmluvy, který
musí být pĜi hodnocení realizace práv urþených dČtem zohlednČn. Druhým z pilíĜĤ, na kterém
je Úmluva vystavČna a který je nutné mít v tČchto pĜípadech na zĜeteli, je právo dítČte vyjádĜit
se ve všech záležitostech, které se jej týkají (právo být slyšeno). Vychází z pĜesvČdþení, že
dČti nejsou jen pasivními pĜíjemci uþení dospČlých, neúplnými lidskými bytostmi, které je
teprve nutné urþitým zpĤsobem zformovat a socializovat, ale že se jedná o aktivní bytosti
schopné urþit si a vytváĜet vlastní spoleþenský život.38 Víc než kterékoliv jiné ustanovení
Úmluvy tak þl. 12 mČní zažité vnímání dítČte skrze jeho zranitelnost, nutnost ochrany a
závislost na jiné osobČ; vnímání, které v minulosti bylo (a podle nČkterých stále je) v EvropČ
spojováno též se ženami. Jestliže však dnes již málokdo zpochybní právo dospČlé ženy
svobodnČ rozhodovat o vČcech, které se jí týkají, právo dítČte se k tČmto vČcem byĢ jen
vyjádĜit je mnohými i nadále odmítáno. Posuzovat þinnost dospČlých skrze názory
formulované dítČtem je z rĤzných dĤvodĤ považováno za nepĜijatelné.
Odmítání uvedeného principu však mĤže mít pĤvod i v jeho nejasném obsahu. ýl. 12
Úmluvy spojuje právo dítČte svobodnČ se vyjádĜit ve vČcech, které se ho týkají, s povinností
„dospČlých“ vČnovat názorĤm dítČte patĜiþnou pozornost. To znamená, že právo dítČte být
slyšeno se neomezuje na pouhou možnost, aby dítČ formálnČ svĤj názor projevilo. ZároveĖ je
38
SMITH, A., B. Children and Young People’s Participation Rights in Education. International Journal of Children’s Rights,
2007, vol. 15, s. 152 a autoĜi zde uvedení. Srov. též Committee on the Rights of the Child. General comment no. 5, op. cit.
pozn. 22, §12 a General comment no. 12, op. cit. pozn. 22, §1.
127
však zĜejmé, že dané právo nezakládá ani povinnost brát každé prohlášení dítČte za závazné a
obsah þl. 12 Úmluvy je proto nutné hledat v prostoru mezi tČmito dvČma mantinely.
Smyslem práva být slyšen je umožnit dítČti podílet se na procesu rozhodování o všech
vČcech, které se jej urþitým zpĤsobem dotýkají. Míra, v jaké dítČ mĤže na spravování tČchto
vČcí participovat, se však nutnČ liší pĜípad od pĜípadu v závislosti na okolnostech, jakými jsou
zejména vČk dítČte, jeho rozumové schopnosti a povaha projednávané vČci. Právo dítČte být
slyšeno tak mĤže být realizováno na rĤzné úrovni, jak ukazuje následující stupnice:
1) DítČti je nasloucháno.
2) DítČ je podporováno ve vyjadĜování svých názorĤ.
3) Názory dítČte jsou zohlednČny.
4) DítČ je zapojeno do procesu rozhodování.
5) DítČ sdílí pravomoc rozhodovat i odpovČdnost za pĜijatá rozhodnutí.39
Skuteþnou výzvu pro dospČlé tedy nepĜedstavuje ani tak samotné uznání práva dítČte
být slyšeno jako posouzení, jaká úroveĖ jeho participace je vzhledem k okolnostem pĜípadu
náležitá.40
Právo dítČte být slyšeno se musí nutnČ odrazit i v procesu vzdČlávání, a to na všech
výše uvedených úrovních. Naslouchat dítČti, podporovat je ve vyjadĜování vlastních názorĤ a
tyto názory patĜiþnČ zohlednit je nutné považovat za pĜístup, který jsou pedagogiþtí a jiní
školští pracovníci povinni aplikovat bez ohledu na vČk dítČte.41 Stanovisko Výboru pro práva
dítČte nenechává v tomto ohledu nikoho na pochybách: „Respektování práva dítČte být
slyšeno v oblasti vzdČlávání je klíþové pro výkon [jeho] práva na vzdČlání.“42 Míra, v jaké
jsou názory dítČte zohlednČny, bude samozĜejmČ promČnlivá, závislá pĜedevším na vČku
dítČte a charakteru projednávané vČci (šestileté dítČ tak napĜ. nemusí být schopné posoudit
kvalitu uþebních osnov, bezpeþnČ však pozná, které jídlo ve školní jídelnČ mu nechutná).
S postupem vČku by však dČti mČly dostat prostor i pro pĜímé zapojení se do rozhodovacího
procesu, aĢ již individuálnČ nebo kolektivnČ v rámci orgánĤ zĜízených za tímto úþelem
(studentské výbory, rady atd.). Se vzrĤstajícím vČkem dítČte by navíc mČla pĜimČĜenČ narĤstat
i dĤležitost problémĤ, jejichž Ĝešení se úþastní. Výbor pro práva dítČte také zdĤrazĖuje, aby
39
SMITH, A., B., op. cit. pozn. 38, s. 148.
Tamtéž, s. 149.
HODGKIN, R., NEWELL, P., op. cit. pozn. 37, s. 153 a závČry Výboru pro práva dítČte, které jsou zde uvedené.
42
Committee on the Rights of the Child. General comment no. 12, op. cit. pozn. 22, §105.
40
41
128
úþast dítČte na spravování vČcí, které se ho týkají, pĜedstavovala kontinuální proces a nikoliv
jen ojedinČlé izolované pĜípady.43
Tento požadavek participativní výuky je podle Výboru pro práva dítČte nutné
vztáhnout i na vzdČlávání dČtí-migrantĤ.44 Jejich názory musí být zohlednČny tím spíše, že
odhadnout potĜeby ovlivnČné migraþní zkušeností tČchto osob mĤže být pro pĜíslušného
pedagoga, který takovou zkušenost nemá, velmi obtížné. K vytváĜení pĜíslušného
vzdČlávacího modelu by proto mČlo vždy docházet za úþasti dítČte-migranta i jeho rodiþĤ tak,
aby daný model byl schopen co nejlépe zohlednit aktuální podmínky života tČchto dČtí i jejich
vyhlídky do budoucnosti.45
TĜetím a posledním obecným principem Úmluvy, který zde bude zmínČn, je nejlepší
zájem dítČte. Tento princip pĜedstavuje klíþové ustanovení celé Úmluvy a zároveĖ jednu
z jejích obsahových jedineþností. PĜipisována je mu celkem trojí úloha:46
Za prvé, nejlepší zájem dítČte mĤže sloužit jako interpretaþní princip, tj. mĤže
podpoĜit, odĤvodnit nebo objasnit volbu konkrétního pĜístupu k aplikaci práv dítČte. Za druhé,
nejlepší zájem dítČte mĤže pĜedstavovat urþitý smírþí princip pomáhající vyĜešit konflikt mezi
dvČma právy zaruþenými Úmluvou, pokud taková skuteþnost nastane (napĜ. právo dítČte
nebýt oddČlen od svých rodiþĤ proti jejich vĤli – þl. 9 – a právo na ochranu pĜed tČlesným
nebo duševním násilím – þl. 19). A za tĜetí, princip nejlepšího zájmu dítČte mĤže sloužit jako
hledisko pro hodnocení zákonĤ a praxe státĤ tam, kde Úmluva neobsahuje žádnou konkrétní
normu, která by pĜíslušné jednání státĤ upravovala (napĜ. Úmluva nestanoví žádný požadavek
ohlednČ zákonem stanovené maximální délky rodiþovské dovolené, umožnČní rodiþovské
dovolené jen po velmi krátkou dobu však mĤže být v rozporu s nejlepším zájmem dítČte).
Z hlediska své aplikace však princip nejlepšího zájmu dítČte pĜedstavuje zĜejmČ
nejobtížnČji uchopitelný požadavek celé Úmluvy.47 Je totiž zĜejmé, že význam pojmu nejlepší
zájem dítČte musí být alespoĖ do jisté míry relativní, tj. závislý na rĤzných faktorech
promČnlivých v þase i prostoru, jako jsou vČk dítČte nebo geografické, sociální þi kulturní
prostĜedí, ze kterého vychází. Otázkou proto není, co je obecnČ nejlepším zájmem dítČte, ale
43
Tamtéž, §133.
Tamtéž, §123.
Tamtéž, §107 a §105. Uvedený model by však mČl poþítat i se situací, kdy rodiþe dČtí-migrantĤ nejsou z rĤzných dĤvodĤ
ochotni nebo schopni oþekávanou podporu pĜi vzdČlávání svému dítČti poskytnout (psychické problémy rodiþĤ v dĤsledku
utrpení prožitého v zemi pĤvodu, nedostateþná znalost vyuþovacího jazyka, nedostateþná orientace ve vyuþovaných
pĜedmČtech atd.).
46
FREEMAN, M. Article 3. The Best Interests of the Child. In ALAN, A. et al. A Commentary on the United Nations
Convention on the Rights of the Child. Leiden: Martinus Nijhoff Publishers, 2007, s. 32.
47
Srov. tamtéž, s. 52: „In the Czech Republic’s case the Committee expresses concern that the best interest principle is still
not adequately defined and reflected in all legislation, court decisions and policies affecting children. A surprising criticism
perhaps, given that the UNCRC does not define ‚best interest‘ at all.“
44
45
129
jak urþit, co by nejlepším zájmem dítČte v konkrétním pĜípadČ mohlo být. Jean Zermatten
v této souvislosti navrhuje tĜi zásadní parametry, které by mČly být zohlednČny pĜi stanovení
nejlepšího zájmu dítČte. Jedná se o celkový smysl Úmluvy (jako nástroje ochrany základních
práv dítČte), krátko-, stĜednČ- i dlouhodobá perspektiva dítČte coby vyvíjející se lidské bytosti
a dĤležitost každého dítČte jako jednotlivce s vlastními názory.48 S ohledem na poslednČ
uvedený parametr je tak zĜejmé alespoĖ to, že otázku, co lze v konkrétním pĜípadČ považovat
za nejlepší zájem dítČte, není možné urþit, aniž by se dítČ k této otázce vyjádĜilo a jeho názor
byl náležitČ zohlednČn.49
V pĜípadČ dítČte-migranta pak naléhavost tohoto požadavku nabývá na intenzitČ.
Definovat nejlepší zájem dítČte jinou (dospČlou) osobou (uþitelem, soudcem atd.) se totiž jeví
jako obtížný úkol i u dítČte pocházejícího ze stejného kulturního þi sociálního prostĜedí, u
dítČte pocházejícího z prostĜedí zcela odlišného je však tento úkol problematický
dvojnásobnČ. Také Výbor pro práva dítČte klade velký dĤraz na okolnost, aby nejlepší zájem
dítČte-migranta byl definován vždy s ohledem na jeho právo být slyšeno. V minulosti Výbor
v tomto ohledu zejména uvedl: „Urþit, jaký je nejlepší zájem dítČte, je možné jen v pĜípadČ, že
máme úplnou a jasnou pĜedstavu o identitČ dítČte, zejména o jeho národnosti, vzdČlání,
etnickém, kulturním a jazykovém pĤvodu, o zvláštních požadavcích vyplývajících z jeho
zranitelnosti a potĜeby ochrany. […] Takovýto proces hodnocení pak musí být veden
v atmosféĜe, která je [pro dítČ] bezpeþná a pĜátelská, a to vyškolenými profesionály
ovládajícími postupy pohovorĤ pĜizpĤsobených vČku a pohlaví dítČte.“50
Lze tedy shrnout, že vzdČlávání není pouze procesem, jehož realizaci je stát povinen
dítČti urþitým zpĤsobem zabezpeþit, ale jedná se o základní (lidské) právo, které je dítČti
zaruþeno vícerými mezinárodními smlouvami. Proto i k hodnocení kvality vzdČlávacího
procesu by mČlo docházet na základČ kritérií, která by uvedený lidskoprávní rozmČr
problematiky vzdČlávání dČtí co nejlépe reflektovala. Hodnotící rámec vycházející z Úmluvy
a Paktu tento požadavek splĖuje ideálnČ. Jeho základní body tvoĜí kritéria dosažitelnosti,
dostupnosti, pĜijatelnosti a pĜizpĤsobivosti definovaná Výborem pro hospodáĜská, sociální a
kulturní práva s ohledem na þl. 13 Paktu (právo na vzdČlání) a tato kritéria jsou dále doplnČna
o tĜi obecné principy obsažené v ÚmluvČ o právech dítČte: zákaz diskriminace, právo dítČte
být slyšeno a nejlepší zájem dítČte.
48
ZERMATTEN, J. The Best Interests of the Child Principle: Literal Analysis and Function. International Journal of
Children’s Rights, 2010, vol. 18, s. 485.
Uvedený sylogismus pak nutnČ platí i opaþným smČrem, tj. je v nejlepším zájmu dítČte, aby bylo vyslyšeno, jeho názory
zohlednČny, a dítČ tak mohlo participovat na rozhodování o vČcech, které se jej týkají.
50
Committee on the Rights of the Child. General comment no. 6, op. cit. pozn. 35, §20. Viz též ZERMATTEN, J. La
Convention des droits de l’enfant vingt ans plus tard... Essai d’un bilan. Sion: IIDE, 2010, s. 49.
49
130
3. Hodnocení dobré a špatné praxe pĜi realizaci práva dČtí-migrantĤ na vzdČlání
– pĜíklad jazykové pĜípravy v ýeské republice a ve Švýcarsku
„ChtČl jsem chodit do školy, ale svĤj první den ve škole jsem proplakal a do školy
chodit nechtČl. Nenašel jsem si žádné kamarády, nic. NerozumČl jsem niþemu a nemČl
žádné kamarády. Myslel jsem si, že budu rozumČt uþiteli, ale nerozumČl jsem. Uþitel
mluvil o všech možných vČcech, ale já jim nerozumČl. A þervenal jsem se, myslím….
Po urþité dobČ, asi mČsíci, protože jsem niþemu nerozumČl, jako tĜeba angliþtinČ, a nic
jsem neumČl napsat, mČ vzali do zvláštní tĜídy.“51
Specifických aspektĤ, ve kterých se postavení dítČte-migranta ve vzdČlávacím systému
mĤže odlišovat od postavení jiných dČtí, bylo v odborné literatuĜe popsáno velké množství.
Jejich pĜehlednou systematizaci nabízí Ch. Perregauxová, která tyto aspekty rozdČlila do pČti
vČtších okruhĤ. Jsou jimi:
1) jazykové dovednosti – dítČ-migrant neovládá jazyk, ve kterém je vyuþování vedeno
2) kulturní a sociální kompetence – urþitá þást kulturních a sociálních kompetencí
mĤže být u dítČte-migranta odlišná od kompetencí sdílených pĜijímající spoleþností
3) psychologické, poznávací a citové znovuutváĜení (réélaboration) dítČte-migranta –
dítČ si osvojuje nové zpĤsoby uþení, hledá nové pĜátele, popĜ. si ze zemČ svého dosavadního
pobytu pĜináší traumata, se kterými je nutné pracovat (pronásledování, váleþné útrapy atd.)
4) prĤbČh školní docházky – v zemi, kde dítČ-migrant doposud absolvovalo školní
docházku, mĤže existovat jiný systém vzdČlávání; školní docházka takového dítČte mohla být
nepravidelná
5) spoleþenská zkušenost – v zemi dosavadního pobytu dítČte-migranta mĤže existovat
odlišná forma spoleþenské organizace; jiné mohou být i vztahy mezi školou a rodinou.52
Konkrétní postavení a pĜípadná potĜeba zvláštního zacházení s dítČtem-migrantem v
rámci vzdČlávacího procesu jsou tedy závislé na mnohých promČnných. Je zĜejmé, že ne
každé dítČ-migrant se musí od ostatních spolužákĤ odlišovat ve všech výše uvedených
51
SvČdectví 14 letého kurdského chlapce, jehož rodina získala azyl ve Velké Británii. Viz CANDAPPA, M. The right to
education and an adequate standard of living: Refugee children in the UK. International Journal of Children’s Rights, 2000,
vol. 8, s. 266-267.
52
PERREGAUX, CH. Les systèmes éducatifs confrontés à de nouveaux élèves. Etrangers, migrants, réfugiés, requérants,
clandestins... et les droits de l’enfant? Sion: IIDE, Institut Universitaire Kurt Bösch, 2001, s. 106.
131
aspektech.53 Vždy záleží na charakteru zemČ, ze které emigrovalo, na podmínkách, v jakých
zde žilo, okolnostech, za jakých k opuštČní domovského státu došlo, psychice a dovednostech
konkrétního dítČte, jeho schopnosti adaptovat se na nové prostĜedí atd.
DĤležitou roli sehrává rovnČž charakter pĜijímajícího státu, resp. jeho kulturní
odlišnosti, jimž mĤže být dítČ-migrant vystaveno. Jedná se pĜedevším o jazyk, popĜ. jazyky,
kterými se v pĜijímajícím státu hovoĜí a které dítČ-migrant pĜi svém pĜíjezdu nemusí ovládat.
Znalost jazyka pĜijímající spoleþnosti je pĜitom základní podmínkou zaþlenČní každého
jednotlivce do nového prostĜedí a u dČtí-migrantĤ pak i základním pĜedpokladem realizace
jejich práva na vzdČlání. Výzkumy provedené v rĤzných zemích navíc ukazují, že této
skuteþnosti jsou si velmi dobĜe vČdomi i samotné dČti-migranti. Ty osvojení jazyka pĜijímající
spoleþnosti považují za klíþové
jak z hlediska svého dalšího vzdČlávání, tak z hlediska nabývání vlastní sebedĤvČry a rozvoje
sociálních kontaktĤ.54
ZaþlenČní dČtí-migrantĤ, které jazyk používaný pĜijímající spoleþností neovládají, do
výukového procesu proto vyvolává nutnost pĜijetí zvláštních opatĜení. Konkrétní podoba
tČchto opatĜení mĤže být velmi rĤznorodá, v zásadČ je však možné podĜadit je pod jednu
z následujících kategorií:
•
zaĜazení žáka do bČžné tĜídy bez další podpory
•
zaĜazení žáka do bČžné tĜídy se zvláštní podporou
•
vytvoĜení pĜípravných zaĜízení doþasné a fakultativní povahy
•
zaĜazení žáka do pĜípravné tĜídy doþasné povahy
•
zaĜazení žáka do oddČlené tĜídy.55
V ýeské republice je zpĤsob, jakým stát nakládá s neznalostí þeského jazyka u dČtí-
migrantĤ, závislý v zásadČ na dvou faktorech: na obþanství a na pobytovém statusu dítČte,
resp. jeho rodiþĤ. NapĜ. k pĜijetí opatĜení, které spoþívá v zaĜazení žáka do pĜípravné tĜídy
doþasné povahy, mĤže podle školského zákona dojít v zásadČ jen u dČtí-migrantĤ, u nichž
53
Tamtéž.
CANDAPPA, M., op. cit. pozn. 51, s. 267; HOPKINS, P., HILL, M. The needs and strenghts of unaccompanied asylumseeking children and young people in Scotland. Child and Family Social Work, 2010, vol. 15, s. 401-402. BAýÁKOVÁ, M.
Analýza stavu výuky þeského jazyka v rámci Státního integraþního programu v období 2007-2010. Praha: UNHCR, 2010, s.
17. Dostupné na http://www.unhcr.cz/dokumenty/analyza-vyuky-ceskeho-jazyka-2007-2010.pdf [cit. 25.3.2011].
55
PERREGAUX, CH., op. cit. pozn. 52, s. 107.
54
132
alespoĖ jeden z rodiþĤ pobývající na území ýeské republiky je obþanem jiného þlenského
státu Evropské unie. Pouze v tomto pĜípadČ má totiž pĜíslušný krajský úĜad ve spolupráci se
zĜizovatelem školy povinnost zajistit bezplatnou pĜípravu dítČte-migranta k jeho zaþlenČní do
základního vzdČlávání, pĜiþemž takováto bezplatná pĜíprava musí zahrnovat i výuku þeského
jazyka pĜizpĤsobenou potĜebám tČchto žákĤ.56
ýeský právní Ĝád rovnČž poþítá s možností vytvoĜit pĜípravná zaĜízení doþasné a
fakultativní povahy, kde by si dítČ-migrant mohlo potĜebné základy þeského jazyka osvojit.
Tato možnost se však týká opČt jen úzce vymezené skupiny dČtí, kterým byla v ýeské
republice udČlena mezinárodní ochrana (tj. azyl nebo doplĖková ochrana). Každé takové dítČ
(i jeho rodiþe) má ze zákona možnost, nikoliv povinnost, zúþastnit se tzv. státního
integraþního programu, jehož souþástí je i vytvoĜení pĜedpokladĤ pro získání znalostí þeského
jazyka.57 Jazykové kurzy, které by mČly být teoreticky uskuteþnČny v rozsahu 400-600h/os.,
však dlouhodobČ vykazují velmi nízkou úroveĖ, jsou organizaþnČ nezvládnuté, þasto navíc
realizované nedostateþnČ kvalifikovaným personálem. Pouze malá þást oprávnČných osob je
tak v požadovaném rozsahu skuteþnČ absolvuje.58
Ostatní kategorie dČtí-migrantĤ jsou již zaĜazovány do bČžných tĜíd. Ust. § 16 odst. 6
školského zákona nicménČ stanoví, že žáci se speciálními vzdČlávacími potĜebami – mezi
které zákon poþítá dČti-žadatele o mezinárodní ochranu a dČti s udČlenou mezinárodní
ochranou – mají právo na vzdČlávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich
vzdČlávacím potĜebám þi možnostem a na vytvoĜení nezbytných podmínek, které toto
vzdČlávání umožní.
Žádná systémová opatĜení však zákon za tímto úþelem nezavádí a míra individuální podpory,
které se dítČti dostává, tak závisí pĜedevším na konkrétním pĜístupu školy a jejích
pedagogických pracovníkĤ.59
56
Srov. § 20 odst. 5 písm. a) školského zákona. K vytvoĜení oddČlené pĜípravné tĜídy doþasné povahy mĤže nicménČ dojít i
mimo situace pĜedvídané školským zákonem na základČ iniciativy školy, popĜ. nČkterého z orgánĤ státu. PĜíkladem je zĜízení
pĜípravné tĜídy pro dČti-žadatele o mezinárodní ochranu v prostorách pobytového stĜediska Ministerstva vnitra Kostelec nad
Orlicí, do které jsou umisĢovány dČti, které neovládají þeský jazyk natolik, aby se mohly zúþastnit vyuþování v bČžné tĜídČ. O
tom, kdo je zpĤsobilý bČžnou tĜídu ZŠ navštČvovat, rozhoduje uþitelka pracující v pĜípravné tĜídČ. Podle údajĤ platných k
21.10.2009 vykonávalo povinnou školní docházku v pĜípravné tĜídČ 14 z celkového poþtu 40 školou povinných dČtí žijících
v pobytovém stĜedisku. Viz studie zpracovaná pro UNHCR Asociací pro právní otázky imigrace, op. cit. pozn. 1, s. 45.
57
Ust. § 68 zák. þ. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znČní (dále jen „zákon o azylu“).
58
V podrobnostech viz BAýÁKOVÁ, M., Analýza stavu výuky þeského jazyka v rámci Státního integraþního programu, op.
cit. pozn. 54.
59
Ve vztahu k dČtem-uprchlíkĤm srov. zejména BAýÁKOVÁ, M. Access to Education of Refugee Children in the Czech
Republic. Praha: UNHCR, 2009, s. 13: „Support offered by school differs significantly depending on the initiative of
individual teachers. Six children out of 18 reported they receive special attention from their teachers/class teachers who, for
example, prepared special workbook/tables to help them extend their vocabulary in Czech, to learn basic grammar and a
special after-school teaching (organized by a class teacher in her free time) is planned to begin in one location for two
students. Another student reported whole-class support, where class-mates attempt to explain unknown words and concepts
to him/her. The rest of the students reported no special support offered by school.“ Dostupné na
133
Je nutné zdĤraznit, že výše uvedené podpĤrné prostĜedky pĜi výuce þeského jazyka se
v zásadČ týkají pouze dČtí-migrantĤ, na nČž se vztahuje povinná školní docházka, tedy
chlapcĤ a dívek starších 6 let.60 Z dostupných výzkumĤ pĜitom vyplývá, že právČ v raném
vČku, pĜibližnČ mezi 5. a 8. rokem, je dítČ schopné osvojit si cizí jazyk stejným procesem jako
jazyk mateĜský. Ve 12ti letech schopnost dítČte osvojit si jiný jazyk na úrovni mateĜského
jazyka výraznČ slábne a možnost nauþit se jej dokonale i po 18. roce vČku zĤstane zachována
jen u malé þásti populace.61 Je proto zĜejmé, že þím dĜíve dítČ-migrant s výukou jazyka
používaného v pĜijímající zemi zaþne, tím vČtší je šance, že si tento jazyk také plnČ osvojí.
Z uvedeného tedy vyplývá, že vyjma zaĜazování do trvale oddČlených tĜíd jsou
v ýeské republice uplatĖována (v závislosti na rĤzných okolnostech) všechna výše uvedená
opatĜení, jejichž cílem je zaþlenČní dČtí-migrantĤ do vzdČlávacího systému pĜijímajícího státu.
Možností navštČvovat za úþelem osvojení si þeského jazyka pĜípravné tĜídy þi jiná zaĜízení
však disponuje pouze malá a pĜesnČ specifikovaná skupina tČchto dČtí. VČtšinovým pĜístupem
tak bývá zaĜazení dítČte do bČžné tĜídy, pĜiþemž míra individuální podpory, která by mČla být
takovému dítČti poskytována, není v þeském právním Ĝádu nijak systematicky Ĝešena. V tomto
ohledu se praxe uplatĖovaná v ýeské republice do jisté míry odlišuje od praxe uplatĖované
v jiných evropských státech, vþetnČ Švýcarska.
HovoĜit o praxi uplatĖované ve Švýcarsku je však do jisté míry zavádČjící. Otázka
vzdČlávání dČtí zde totiž není Ĝešena jednotnČ na celostátní úrovni, ale spadá do pĤsobnosti
nižších územnČ samosprávných celkĤ – kantonĤ.62 Tento decentralizovaný model správy sice
na jednu stranu umožĖuje strukturovat vzdČlávací systém podle lokálních potĜeb jednotlivých
kantonĤ, na druhou stranu vede k tomu, že se jedná o systém znaþnČ rĤznorodý, vycházející
z 26 rĤzných legislativních rámcĤ. Je proto nutné hned na zaþátku zdĤraznit, že pojem
„švýcarská praxe“ nelze v oblasti vzdČlávání dČtí (vþetnČ dČtí-migrantĤ) fakticky použít a
praxe uplatĖovaná v ýeské republice tak bude dále konfrontována pouze s praxí uplatĖovanou
v jednom z kantonĤ Švýcarské konfederace, konkrétnČ v kantonu Jura.
http://www.unhcr.cz/dokumenty/report-bacakova.pdf [cit. 25.3.2011]. Ve vztahu k dČtem-žadatelĤm o mezinárodní ochranu
viz též studie vypracovaná Asociací pro právní otázky imigrace, op. cit. pozn. 1, s. 45-46.
60
Pouze povinnost pĜizpĤsobit výuku podmínkám osob se zvláštními vzdČlávacími potĜebami školský zákon vztahuje i vĤþi
mateĜským školám (§ 16 školského zákona). Jak však bylo uvedeno výše, školský zákon s tímto požadavkem nespojuje
žádné konkrétní opatĜení.
61
GRENAROVÁ, R. Interkulturní komunikace, integrace a edukace sociálnČ znevýhodnČných žákĤ-cizincĤ z východní
Evropy v Jihomoravském kraji. In NċMEC, J., VOJTOVÁ, V. et al. VzdČlávání žákĤ se sociálním znevýhodnČním. Brno:
Paido, 2009, s. 107.
62
ýl. 61 odst. 1 a 2 Federální ústavy Švýcarské konfederace v tomto ohledu stanoví: „1) L’instruction publique est du ressort
des cantons. 2) Les cantons pourvoient à un enseignement de base suffisant ouvert à tous les enfants. Cet enseignement est
obligatoire et placé sous la direction ou la surveillance des autorités publiques. Il est gratuit dans les écoles publiques.“
134
Kanton Jura pĜedstavuje pomČrnČ malý územní celek na severozápadČ Švýcarska.
StejnČ jako v pĜípadČ ýeské republiky se zde používá jediný úĜední jazyk, kterým je v tomto
kantonu francouzština.63 K 1.1.2010 kanton obývalo 70 134 obyvatel, z toho 8 623 obyvatel
(tedy pĜibližnČ 12% z celkového poþtu) tvoĜili cizinci.64 Z hlediska kantonálního školského
zákona jsou všechny dČti-migranti považovány za bČžné žáky, bez ohledu na oprávnČnost
jejich pobytu v zemi.65 V zásadČ to tedy znamená, že dČti-migranti jsou umisĢovány do
bČžných tĜíd, k dispozici je jim však urþitá forma podpory, jejímž smyslem je usnadnit
zaþlenČní tČchto dČtí do obecného vzdČlávacího systému. Zvláštní pozornost pĜitom musí být
podle školského zákona kantonu Jura vČnována zejména „jazykovým aktivitám žákĤ
hovoĜících cizím jazykem“.66 V praxi to znamená, že dČti-migranti, které francouzský jazyk
neznají, mají možnost se jej nauþit v rámci bČžného vyuþování v bČžných tĜídách. Za tímto
úþelem jsou jim k dispozici speciální pedagogové nebo alespoĖ osoby, které jejich mateĜský
jazyk ovládají.67
Uvedený pĜístup mĤže být u urþitých skupin dČtí-migrantĤ doplnČn i o další opatĜení.
Existuje napĜ. možnost zaĜadit žáka do oddČlené pĜípravné tĜídy doþasné povahy. Taková
tĜída je však v celém kantonu Jura (mČsto Porrentruy) jediná a je urþena pouze dČtem
zapsaným do jednoho z posledních dvou roþníkĤ povinné školní docházky. DítČ se zde výuky
úþastní jeden školní rok. Na poĜádání jazykových kurzĤ se také podílejí samotné komunity
cizincĤ, kteĜí jsou ve Švýcarsku zastoupeni ve vČtším poþtu. Jedná se zejména o komunity
italské, portugalské, španČlské, kosovské a tamilské. Vyuþující francouzského jazyka jsou
v tČchto pĜípadech zajišĢováni pĜímo zastupitelským úĜadem pĜíslušného státu nebo
prostĜednictvím rĤzných krajanských spolkĤ. Kurzy se odehrávají jak v þase povinné školní
výuky, tak i po jejím skonþení v prostorách poskytnutých Ĝeditelem školy.
KromČ toho byl na úrovni kantonu Jura vytvoĜen zvláštní výbor pro školní docházku
dČtí-migrantĤ složený ze zástupcĤ cizineckých komunit, rodiþĤ žákĤ (a to nejen žákĤPodle þl. 70 odst. 1 Federální ústavy Švýcarské konfederace jsou v zemi uznávány þtyĜi úĜední jazyky – nČmþina,
francouzština, italština a (v omezeném rozsahu též) rétorománština. Ústava dále stanoví, že rozhodovat o vlastním úĜedním
jazyku þi vlastních úĜedních jazycích pĜísluší každému z kantonĤ. Rozhodnutí kantonĤ pĜitom musí vycházet z „tradiþního
územního rozdČlení jazykĤ“ a rovnČž musí zohlednit existující pĤvodní jazykové menšiny v zemi (þl. 70 odst. 2).
64
Zdroj:
Fondation
interjurassienne
pour
la
statistique.
Dostupné
na
http://www.fistat.ch/extranet/groups/public/documents/documents/4123249.pdf [cit. 18.3.2011].
65
Následující informace pocházejí z oficiálních internetových stránek kantonu Jura. Pokud tedy nebude dále uvedeno jinak,
všechny uvedené údaje jsou dostupné na http://www.jura.ch/DFCS/EGA/Migration-feminine/Enfants-migrantsScolarisation/Enfants-migrants---Scolarisation.html [cit. 18.3.2011].
66
ýl. 5 odst. 1 a 2 školského zákona kantonu Jura (Loi sur l’école enfantine, l’école primaire et l’école secondaire). Dostupný
na http://rsju.jura.ch/extranet/groups/public/documents/rsju_page/loi_410.11.hcsp [cit. 18.3.2011].
67
Informace poskytnutá švýcarskými partnery z Institut international des droits de l’enfant bČhem semináĜe, který se
uskuteþnil ve dnech 9. a 10.3.2011 v BrnČ. Viz též informace uveĜejnČná na internetových stránkách kantonu Jura, kde se
obdobnČ uvádí, že „[u]n service de traduction, mis en place en collaboration avec Caritas Suisse à Fribourg, délègue dans les
écoles des traducteurs ou traductrices formé-e-s et sensibilisé-e-s aux aspects scolaires et sociaux de l'intégration dans le tissu
scolaire et social régional”.
63
135
cizincĤ), uþitelĤ a školských odborĤ. Výbor pĤsobí pĜi kantonálním orgánu, do jehož
pĤsobnosti oblast školství spadá, a má poradní funkci. Jeho úkolem je tedy „radit“ ve všech
otázkách spojených se zaþleĖováním dČtí-migrantĤ do obecného vzdČlávacího systému a
podílet se na Ĝešení otázek s tím spojených.
PĜístup ke vzdČlávání dČtí-migrantĤ v ýeské republice a ve Švýcarsku (resp. v kantonu
Jura) tedy vykazuje urþité spoleþné znaky, v mnohých aspektech se však oba pĜístupy od sebe
liší. Na rozdíl od Švýcarska není v ýeské republice možnost, aby dČti-migranti navštČvovaly
roþní pĜípravnou tĜídu, neexistuje zde systematická úþast zahraniþních zastupitelství a
krajanských spolkĤ pĜi organizaci jazykových kurzĤ pro dČti z vlastních zemí a v neposlední
ĜadČ ani individuální asistence poskytovaná speciálními pedagogy nebo jinými osobami pĜi
zaĜazení dČtí-migrantĤ do bČžných tĜíd. PĜedmČtem dalšího zkoumání proto nutnČ musí být,
zda odlišné postupy aplikované ve švýcarském kantonu Jura pĜedstavují dobrou praxi, která
by byla hodná následování i v prostĜedí ýeské republiky, þi zda se naopak jedná o praxi
špatnou, tj. praxi, kterou je nutné jako nevhodnou odmítnout. Použit k tomu bude výše
navržený hodnotící rámec založený na kritériích dosažitelnosti, dostupnosti, pĜijatelnosti a
pĜizpĤsobivosti (Pakt) a principech zákazu diskriminace, práva dítČte být slyšeno a nejlepšího
zájmu dítČte (Úmluva).
Dosažitelnost vzdČlání
Hledisko dosažitelnosti klade dĤraz na dostateþnost prostĜedkĤ, které jsou pro realizaci
práva na vzdČlání nezbytné (knihy, personál, výukové programy, finance). Hodnocení procesu
vzdČlávání dČtí-migrantĤ z hlediska jeho dosažitelnosti proto vyvolává potĜebu zamČĜit se na
otázky typu:
•
Mají dČti k dispozici vhodné uþební pomĤcky (napĜ. uþebnice jazyka pro cizince,
uþebnice pĜizpĤsobené vČku dítČte, moderní multimediální výukové programy atd.)?
•
Jsou pĜíslušní pedagogové vyškoleni pro výuku národního jazyka jako jazyka cizího?
Mají v tomto ohledu nČjaké zkušenosti? Dochází k jejich dalšímu prĤbČžnému
vzdČlávání?
Za nejménČ vyhovující je tak na základČ kritéria dosažitelnosti nutné považovat
situaci, kdy dítČ-migrant je zaĜazeno do bČžné tĜídy bez jakékoliv individuální asistence. Zda
však opatĜení smČĜující k odstranČní neznalosti jazyka, ve kterém je vyuþování vedeno,
136
spoþívá v zaĜazení dítČte-migranta do bČžné tĜídy se zvláštní podporou, ve vytvoĜení
pĜípravného zaĜízení doþasné a fakultativní povahy þi v jeho zaĜazení do pĜípravné tĜídy
doþasné povahy, není z tohoto hlediska podstatné. Podstatné naopak je, nakolik aplikované
opatĜení reflektuje fakt, že dítČ jazyk pĜijímající spoleþnosti neovládá a používá prostĜedky,
s jejichž pomocí je možné s daným problémem pracovat. Kritérium dosažitelnosti tak
v zásadČ nevyluþuje ani opatĜení spoþívající ve stĜednČdobém umisĢování dČtí do oddČlených
tĜíd pro dČti-migranty, pokud se ukáže, že možnost pĜekonat jazykovou bariéru je pro dítČmigranta nejsnazší právČ v rámci tČchto tĜíd.
Dostupnost vzdČlání
Jak již bylo uvedeno v pĜedchozí kapitole, požadavek dostupnosti vzdČlání vyžaduje
naplnČní tĜí dílþích kritérií, které jej tvoĜí: zákazu diskriminace, fyzické dostupnosti a
ekonomické dostupnosti. Také z tohoto hlediska je proto lhostejné, zda opatĜení pĜijatá za
úþelem odbourávání neznalosti jazyka pĜijímající zemČ spoþívají v individuální podpoĜe
dítČte-migranta v rámci vzdČlávání v bČžné tĜídČ, jeho zaĜazení do pĜípravné tĜídy doþasné
povahy þi mají jinou podobu. Otázky, které je nutné si v tČchto pĜípadech klást, jsou
následující:
•
Dochází k aplikaci jednotlivých opatĜení v souladu se zákazem diskriminace, tj. bez
ohledu na rasu, národnost, jazyk, náboženské vyznání a jiných faktorĤ stojících na
stranČ dítČte-migranta?
•
Je škola þi jiné zaĜízení, do kterého je dítČ-migrant umístČno, pro dítČ fyzicky snadno
dostupné (tj. napĜ. nachází se v blízkosti místa, kde bydlí)? Je-li nutné do takového
zaĜízení dojíždČt, nepĜedstavuje nutnost platit jízdné pro rodinu nadmČrnou
ekonomickou zátČž?
•
Je tĜeba za urþité vzdČlávací opatĜení, v jehož dĤsledku by si dítČ-migrant mČlo jazyk
pĜijímající spoleþnosti osvojit, platit? Nestává se tím dané opatĜení pro dítČ-migranta
celkovČ finanþnČ nedostupné?
PĜijatelnost vzdČlání
Kritérium pĜijatelnosti hodnotí pĜedevším kvalitativní rozmČr vzdČlávání dítČtemigranta. VzdČlávání lze považovat za pĜijatelné, pokud splĖuje tyto dva požadavky: za prvé -
137
forma, obsah a metody výuky musí dosahovat urþité kvality a za druhé - výuka musí být pro
dČti i jejich rodiþe pĜijatelná z hlediska jejich kultury, mravĤ atd. Kritérium pĜijatelnosti
vzdČlání je tak úzce spjato s výše uvedeným kritériem dosažitelnosti, nejedná se však o
kritéria totožná. Zatímco z hlediska dosažitelnosti vzdČlání je vyžadováno pĜedevším
vytvoĜení kvalitního výukového zázemí (prostory, uþební pomĤcky, školení pedagogové atd.),
kritérium pĜijatelnosti vyvolává nutnost tyto prostĜedky použít zpĤsobem, který zajistí kvalitu
samotného vzdČlávacího procesu. Požadavek pĜijatelnosti vzdČlání tak vede k následujícím
otázkám:
•
Jakým zpĤsobem probíhá výuka dČtí-migrantĤ v bČžné/pĜípravné/oddČlené tĜídČ? Je
tato výuka pĜizpĤsobena situaci tČchto dČtí?
•
Jsou pĜi výuce používány vhodné uþební pomĤcky (napĜ. uþebnice jazyka pro cizince,
uþebnice pĜizpĤsobené vČku dítČte, moderní multimediální výukové programy atd.)?
Podílejí se na výuce pedagogové s potĜebnou kvalifikací?
•
Je zaĜazení do bČžné/pĜípravné/oddČlené tĜídy pro dítČ-migranta pĜijatelné? Je
takovéto zaĜazení pĜijatelné i pro jeho rodiþe?
PĜizpĤsobivost vzdČlání
Kritérium pĜizpĤsobivosti klade dĤraz na flexibilitu celého vzdČlávacího procesu.
DítČ, jeho schopnost vyjadĜovat se v jazyce pĜijímajícího státu i míra integrace do pĜijímající
spoleþnosti se v prĤbČhu þasu vyvíjí, pĜiþemž vzdČlávací proces musí být schopen tyto
okolnosti reflektovat a reagovat na nČ. Hodnocení vzdČlávání dČtí-migrantĤ, které daný jazyk
neovládají, vyvolává z hlediska kritéria pĜizpĤsobivosti otázky tohoto typu:
•
Je výuka v bČžné/pĜípravné/oddČlené tĜídČ dostateþnČ flexibilní, aby odpovídala
mČnícím se potĜebám dítČte? Odpovídá míra podpory dítČte zaþlenČného do bČžného
školského zaĜízení jeho aktuální potĜebČ asistence?
•
UmožĖuje systém pĜeĜadit dítČ z pĜípravné/oddČlené tĜídy do tĜídy bČžné i v prĤbČhu
školního roku?
•
Je možné, aby dítČ absolvovalo þást výuky v bČžné tĜídČ a þást ve tĜídČ oddČlené?
138
Zákaz diskriminace
Zákaz diskriminace se jako dílþí požadavek objevuje jak v rámci kritéria dostupnosti
aplikovaného na základČ Paktu, tak i jako samostatný princip obsažený v ÚmluvČ. Jak již bylo
v podrobnostech uvedeno výše, zákaz diskriminace zaruþený Úmluvou se vztahuje nejen na
diskriminaci pĜímou, ale též na diskriminaci nepĜímou. PĜi vzdČlávání dČtí-migrantĤ
neovládajících jazyk pĜijímající spoleþnosti je tak nutné nejen vylouþit jakékoliv nerovné
zacházení mezi dČtmi navzájem, ale zároveĖ pĜijmout opatĜení, která by existující (materiální)
nerovnost mezi dČtmi odstranila. Otázky, které je tĜeba si v tomto ohledu klást, jsou proto
následující:
•
Má dítČ-migrant, které neovládá jazyk, v nČmž je výuka ve škole vedena, možnost
domoci se úþinných podpĤrných opatĜení, jejichž cílem by bylo tuto jazykovou bariéru
v maximální možné míĜe neutralizovat (zákaz nepĜímé diskriminace)?
•
Jsou tato podpĤrná opatĜení dostupná za stejných podmínek a ve stejné míĜe všem
dČtem-migrantĤm,
které
se
nacházejí
v obdobném
postavení
(zákaz
pĜímé
diskriminace)?
Najít cestu, která by respektovala obČ uvedené formy zákazu diskriminace, však mĤže
být v praxi velmi obtížné. Je-li napĜ. dítČ-migrant umístČno v bČžné tĜídČ s tím, že je mu
poskytována individuální podpora ze strany speciálního pedagoga þi osoby hovoĜící
mateĜským jazykem dítČte, z hlediska zákazu pĜímé diskriminace je nutné, aby takováto
podpora byla zajištČna i všem ostatním dČtem-migrantĤm nacházejícím se v analogickém
postavení.
68
Na druhou stranu je však zĜejmé, že finanþní prostĜedky vyþlenČné na
individuální asistenci dČtem mohou být omezené a nemusí tak staþit na pokrytí potĜeb všech
dČtí-migrantĤ navštČvujících urþitou školu. KromČ toho je bezesporu snazší, zejména
v kontextu ýeské republiky, najít osobu hovoĜící mateĜským jazykem dítČte, je-li tímto
jazykem napĜ. angliþtina, než pokud je jím jazyk používaný ménČ poþetnou skupinou osob ve
vzdálené lokalitČ (napĜ. jazyk paštúnština).
68
Výzkumy provedené mezi samotnými dČtmi opČt ukazují, nakolik negativnČ mohou dotyþní vnímat nerovnomČrné
poskytování podpory. Viz napĜ. svČdectví somálského dČvþete navštČvujícího základní školu ve Velké Británii: „[At primary
school] I found ... like it was a little bit unfair, because there’s these Turkish girls, ... they find a special teacher for them, but
they didn’t find no teacher for me. And she [the teacher] was not even Turkish, she couldn’t understand Turkish. ... I said, ‘At
least can I join them?’ but they kept saying ‘No’. I said, ‘Why?’ but they ... tried to find this excuse, that there’s no Somalian
books and stuff, ... it’s better if you learn with a Somalian teacher. But I don’t think so, because it’s better if you learn with an
English teacher, [because] after you have to speak with English [people], you know.” CANDAPPA, M., op. cit. pozn. 51, s.
267.
139
ěešením uvedeného dilematu nicménČ nemĤže být snížení standardu podpory
poskytované nČkterým dČtem-migrantĤm (napĜ. dČtem hovoĜícím více obvyklým jazykem)
oproti ostatním dČtem-migrantĤm (zejména dČtem hovoĜícím jazykem ménČ obvyklým) a
rozdíl v míĜe poskytované podpory tedy dorovnat tímto zpĤsobem. ByĢ z hlediska zákazu
pĜímé diskriminace by takovýto postup mohl obstát,69 ve svém dĤsledku by vedl k odepĜení
práva dítČte-migranta na vzdČlání jako takového, a to jak z hlediska jeho dosažitelnosti, tak i
z hlediska jeho pĜijatelnosti. S ohledem na zákaz nepĜímé diskriminace je navíc nutné, aby
s dČtmi nacházejícími se v odlišném postavení bylo zacházeno odlišnČ, jinými slovy aby
intenzita individuální podpory byla pĜímo úmČrná velikosti bariéry, se kterou se dítČ pĜi
pĜístupu ke vzdČlání musí vypoĜádat. ěešení „všem stejnČ špatnČ“70 proto nemĤže obstát.
Zákaz diskriminace nicménČ nevyžaduje, aby k odstraĖování jazykové bariéry
docházelo u dítČte-migranta výhradnČ prostĜednictvím individuální podpory v rámci výuky v
bČžné tĜídČ. I když takovýto postup se mĤže jevit jako ideální z mnoha hledisek, z hlediska
zákazu diskriminace nic nebrání tomu, aby za úþelem usnadnČní pĜístupu ke vzdČlání bylo
dítČ-migrant zaĜazeno spolu s dalšími dČtmi nacházejícími se v analogické situaci do tĜídy
oddČlené.71 Podstatné z hlediska zákazu diskriminace je, aby školní docházka dČtí odpovídala
jejich zvláštním potĜebám vyplývajícím z jejich znevýhodnČného postavení.72 Pokud se tedy
ukáže, že doþasné umístČní dítČte-migranta do oddČlené tĜídy mĤže pĜispČt k jeho rychlejší a
snazší integraci do obecného školského systému, požadavek rovného pĜístupu dČtí ke vzdČlání
rozhodnČ pĜíslušnému státu nebrání, aby takovýto postup aplikoval. Jestliže by však tento
postup nebyl schopen znevýhodnČní dČtí-migrantĤ þelit, to znamená, nevedl by k jejich
pozdČjší integraci do bČžných tĜíd a tím i k usnadnČní jejich zaþlenČní do života v pĜijímající
spoleþnosti, stal by se takový pĜístup diskriminující a tedy i nepĜípustný.73
Nejlepší zájem dítČte a jeho právo být slyšeno
Jak již bylo uvedeno v pĜedchozí þásti tohoto pĜíspČvku, princip nejlepšího zájmu
dítČte a jeho právo být slyšeno spolu velmi úzce souvisejí a ve vztahu k právu dítČte-migranta
69
BOBEK, M., op. cit. pozn. 29, s. 14-17.
Tamtéž, s. 14.
To ostatnČ potvrdil i Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“), podle kterého „le choix entre des écoles uniques
pour tous, des structures spécialisées ou des structures intégrées avec des sections spécialisées représente un exercice difficile
de mise en balance des divers intérêts en jeu“ (ESLP, D.H. v. ýeská republika, þ. 57325/00, rozsudek velkého senátu
z 13.11.2007, §205). Žádný z uvedených postupĤ proto nelze odmítnout a priori, ale vždy jen s ohledem na konkrétní
okolnosti pĜípadu, jako tomu bylo i v pĜípadČ posuzovaném ESLP.
72
Tamtéž, §207: „[D]ans l'exercice de sa marge d'appréciation en matière d'éducation, l'Etat a tenu compte des besoins
spécifiques de ces enfants découlant de leur position défavorisée.“
73
Srov. analogicky opČt D.H. v. ýeská republika, §207. Blíže k tomuto pĜípadu viz též þlánek Lucie Obrovské v tomto
sborníku.
70
71
140
na vzdČlání pĜinášejí urþité shodné požadavky. Tuto skuteþnost reflektuje i výše citované
stanovisko Výboru pro práva dítČte, podle kterého „urþit, jaký je nejlepší zájem dítČte, je
možné jen v pĜípadČ, že máme úplnou a jasnou pĜedstavu o identitČ dítČte, zejména o jeho
národnosti, vzdČlání, etnickém, kulturním a jazykovém pĤvodu, o zvláštních požadavcích
vyplývajících z jeho zranitelnosti a jeho potĜeby ochrany.“74
Jinými slovy, proces vzdČlávání dítČte musí odpovídat jeho nejlepšímu zájmu a ten
není možné urþit bez toho, aby dítČ bylo slyšeno. Klíþovou otázkou tak v daném pĜípadČ není
„Co tvoĜí nejlepší zájem dítČte?“, ale spíše:
•
Je dítČti-migrantovi poskytnut dostateþný prostor k tomu, aby se na procesu urþení
svého nejlepšího zájmu pĜi výkonu školní docházky mohlo samo podílet?
•
Jsou v rámci školy/tĜídy za tímto úþelem vytvoĜeny nČjaké stálé mechanismy?
To samozĜejmČ neznamená, že dítČ by mČlo samo definovat, co je jeho nejlepším
zájmem a jak by jeho školní docházka mČla probíhat. Pouze rozhovor s dotþeným dítČtem
však umožní odhalit jeho specifické schopnosti a potĜeby, jejichž znalost je pro urþení
nejlepšího zájmu nezbytná. S ohledem na svĤj vČk a duševní vyspČlost by navíc mČlo dítČ být
do procesu rozhodování o tom, jaké opatĜení je vhodné v jeho pĜípadČ zvolit, postupnČ
zapojováno i pĜímo. DítČ tak mĤže napĜ. samo posoudit, zda upĜednostnit jeho zaĜazení do
bČžné tĜídy þi umístČní do tĜídy oddČlené.
Je pĜitom tĜeba mít vždy na zĜeteli, že
kvalifikovaný názor mĤže dítČ vyjádĜit pouze v pĜípadČ, že je o své situaci a možnostech,
které se mu nabízejí, informováno a slyšeno zpĤsobem odpovídajícím jeho znalostem þi
schopnostem.75 Totéž platí i ve vztahu k rodiþĤm, jejichž názor musí být pĜi stanovení
nejlepšího zájmu dítČte ve vzdČlávání rovnČž zohlednČn.
Lze tedy uzavĜít, že z hlediska Úmluvy þi Paktu není podstatná forma vzdČlávání,
která je za úþelem výuky dítČte-migranta neovládajícího jazyk pĜijímající spoleþnosti zvolena
(zaĜazení do bČžné tĜídy, oddČlené tĜídy atd.), ale zpĤsob, jakým k realizaci vybrané formy
vzdČlávání v praxi dochází. Žádný z pĜístupĤ uplatĖovaných v ýeské republice nebo ve
Švýcarsku (resp. kantonu Jura) proto nelze odmítnout a priori jako takový. Na druhou stranu
však není možné pominout ani fakt, že školní prostĜedí, do kterého je dítČ-migrant zaĜazeno,
mĤže kvalitu samotného vzdČlávacího procesu významným zpĤsobem ovlivnit, byĢ tato
74
75
Committee on the Rights of the Child. General comment no. 6, op. cit. pozn. 35, §20.
ZERMATTEN, J., La Convention des droits de l’enfant vingt ans plus tard, op. cit. pozn. 50, s. 49.
141
souvislost mezi formou vzdČlávání a jeho obsahem nemusí být vždy založena.76 PĜi urþité
míĜe zobecnČní, která je však pĜi porovnávání složitČjších systému nezbytná, lze tedy urþit,
která z posuzovaných forem vzdČlávání dČtí-migrantĤ v ýeské republice a v kantonu Jura
pĜedstavuje dobrou praxi a která špatnou praxi, tj. která pĜispívá k realizaci práva dítČtemigranta na vzdČlání více a která ménČ.
Za nejménČ pĜijatelné je z hlediska výše uvedených kritérií nutné považovat opatĜení,
které spoþívá v zaĜazení dítČte-migranta do bČžné tĜídy bez jakékoliv individuální podpory
(tedy opatĜení, které je bohužel v ýeské republice uplatĖováno nejþastČji). Takovýto pĜístup
plnČ vyhovuje pouze kritériím fyzické a ekonomické dostupnosti vzdČlání, neboĢ dítČ je
pravidelnČ umisĢováno do spádové školy poblíž svého bydlištČ a výuka je zde bezplatná.
Zcela však neguje požadavky vyplývající zejména z kritérií pĜijatelnosti a dosažitelnosti,
neboĢ umístČní dítČte-migranta do bČžné tĜídy bez individuální podpory v zásadČ neumožĖuje
zohlednit pĜípadné zvláštní potĜeby vyplývající z jeho postavení migranta, vþetnČ neznalosti
vyuþovacího jazyka. Výuka v tČchto pĜípadech navíc probíhá na základČ stejných uþebnic,
jaké mají k dispozici ostatní žáci, tedy uþebnic neuzpĤsobených potĜebám dČtí-migrantĤ, a až
na možné výjimky je zajišĢována pedagogy, kteĜí nemají pro práci s dČtmi-migranty speciální
kvalifikaci.
ZaĜazování dČtí do bČžných tĜíd bez další asistence se jeví jako nevyhovující též
z hlediska zákazu nepĜímé diskriminace, neboĢ tento postup žádným zpĤsobem nepĜispívá k
odstraĖování faktické nerovnosti v pĜístupu ke vzdČlání, která se mezi dČtmi ovládajícími
jazyk pĜijímající spoleþnosti a dČtmi, které tento jazyk neovládají, nutnČ objevuje. Je rovnČž
sporné, nakolik uvedený pĜístup odpovídá nejlepšímu zájmu dítČte-migranta, a to pĜedevším
z hlediska možného pĜizpĤsobení se postupnému rozumovému vývoji takového dítČte.
Paušální umisĢování dČtí do bČžných tĜíd bez jakékoliv další systematické podpory tak
neodpovídá ani kritériu pĜizpĤsobivosti vzdČlání a rovnČž nedává dítČti žádný prostor, aby se
ke zpĤsobu, jakým je školní docházka vykonávána, mohlo vyjádĜit.
Za dobrou praxi, která je uplatĖována v kantonu Jura (i jinde ve Švýcarsku), je naopak
nutné považovat situaci, kdy je dítČti zaĜazenému do bČžné tĜídy poskytnuta individuální
podpora. Jak již bylo uvedeno v pĜedchozím odstavci, zaĜazení do bČžné tĜídy pĜedstavuje
76
Jako pĜíklad lze uvést vzdČlávání dČtí-migrantĤ v oddČlených tĜídách doþasné povahy. Takovéto opatĜení bezesporu skýtá
pomČrnČ znaþný prostor pro zohlednČní individuálních vzdČlávacích potĜeb dítČte, na druhou stranu, je-li realizováno
osobami bez potĜebné kvalifikace a bez náležitých výukových pomĤcek, vede takovéto opatĜení pouze k segregaci dČtímigrantĤ a nikoliv k úþinné realizaci jejich práva na vzdČlání. V takovém pĜípadČ se pak z hlediska Úmluvy i Paktu mĤže
jevit jako více vyhovující zaĜazení dítČte-migranta do bČžné tĜídy, kde v dĤsledku denního kontaktu s dČtmi z pĜijímající
spoleþnosti mĤže dojít k osvojení si vyuþovacího jazyka, a tedy i plnému zapojení do výukového procesu mnohem dĜíve.
142
zpĤsob, jakým lze nejlépe zajistit dostupnost vzdČlání, neboĢ takovýto postup umožĖuje dítČti
navštČvovat školu v bezprostĜední blízkosti svého bydlištČ. K uspokojení zvláštních potĜeb
dČtí-migrantĤ a tedy i požadavkĤ vyplývajících z kritérií pĜijatelnosti, dosažitelnosti a
pĜizpĤsobivosti vzdČlání pak v tČchto pĜípadech dochází v dĤsledku podpory dítČte
poskytované ze strany speciálního pedagoga (v lepším pĜípadČ) nebo jiné osoby, která ovládá
mateĜský jazyk dítČte. Tím dochází i k postupnému odstraĖování faktické nerovnosti mezi
dČtmi-migranty, které vyuþovací jazyk neovládají, a ostatními spolužáky v plném souladu
s nejlepším zájmem dČtí-migrantĤ a zákazem jejich diskriminace. Individualizovaná forma
poskytované asistence vytváĜí navíc prostor k tomu, aby dítČ-migrant mČlo možnost uplatnit
v rámci výuky své vlastní názory þi požadavky a podílet se tak na urþování zpĤsobu, jakým
má být jeho vzdČlávání realizováno.
Mezi tyto dva pĜístupy lze následnČ umístit i ostatní vzdČlávací opatĜení uplatĖovaná
v ýeské republice a ve Švýcarsku ve vztahu k dČtem-migrantĤm. Z hlediska úþinné realizace
jejich práva na vzdČlání lze kladnČ hodnotit zejména možnost dČtí-migrantĤ obývajících
kanton Jura navštČvovat jednoletou pĜípravnou tĜídu. PĜedevším je nutné vyzdvihnout, že
zapsání dítČte do této tĜídy pĜedstavuje možnost, nikoliv povinnost, a uvedený pĜístup tak
ponechává znaþný prostor pro to, aby se dítČ ke zpĤsobu své školní docházky mohlo vyjádĜit
a právo na vzdČlání bylo uplatĖováno v souladu s jeho nejlepším zájmem. Na druhou stranu
tato praxe zjevnČ nesplĖuje požadavek fyzické a ekonomické dostupnosti vzdČlání, neboĢ
v celém kantonu Jura je jediná pĜípravná tĜída a dítČ bydlící na jiném místČ kantonu je tak
nucené do této tĜídy dojíždČt.
K úþinné realizaci práva dČtí-migrantĤ na vzdČlání jsou do urþité míry schopny pĜispČt
též doplĖkové jazykové kurzy. Ty jsou ve Švýcarsku organizovány nČkterými ambasádami a
krajanskými spolky pro vlastní státní pĜíslušníky a v ýeské republice státem, popĜ. jím
povČĜenými nevládními organizacemi. Problematické na této praxi však je, že jazykové kurzy
jsou dostupné pouze nČkterým skupinám cizincĤ a mohou tak vést k situaci diskriminující
ostatní dČti-migranty v pĜístupu ke vzdČlání na základČ jejich národnosti þi pobytového
statusu.77 Jak bylo rovnČž uvedeno výše, jazykové kurzy organizované ýeskou republikou pro
osoby s udČlenou mezinárodní ochranou jsou navíc realizovány na velmi nízké kvalitativní
úrovni, v dĤsledku þehož nesplĖují ani požadavky vycházející z kritérií pĜijatelnosti a
dosažitelnosti. Také dostupnost tČchto kurzĤ je podstatnČ snížena faktem, že k jejich
uskuteþĖování dochází v rámci ýeské republiky pouze v nČkolika vČtších mČstech.
77
Totéž lze konstatovat i ve vztahu k bezplatné jazykové pĜípravČ dČtí-migrantĤ, kterou ýeská republika zajišĢuje pro dČti
obþanĤ jiného státu Evropské unie.
143
4. ZávČr
VzdČlávání dČtí-migrantĤ se tedy jeví jako komplexní proces vyžadující pĜijetí
zvláštních opatĜení ze strany státu i jednotlivcĤ, kteĜí se na tomto procesu pĜímo podílejí.
Posoudit, která z tČchto opatĜení pĜedstavují dobrou a která špatnou praxi, pĜitom nemusí být
vždy snadné. Nahlížení na vzdČlávání dČtí-migrantĤ jako na realizaci jejich základního
(lidského) práva však nabízí možné východisko z této nejistoty: za dobrou praxi je možné
považovat každé nediskriminující opatĜení, jehož pĜijetí pĜispívá k tomu, že vzdČlání se stává
pro dítČ-migranta dosažitelnČjší, dostupnČjší, pĜijatelnČjší a pĜizpĤsobivČjší.
Hledisko, které je tak v tomto pĜípadČ nutné zvolit, je vždy hledisko samotného dítČtemigranta, jehož nejlepší zájem se pro hodnocení pĜíslušného opatĜení stává urþující. Každé
pĜijaté opatĜení musí vycházet z pĜístupu k dítČti jako jedineþné bytosti a reflektovat jeho
individuální potĜeby. Definovat tyto individuální potĜeby je pĜitom možné pouze ve
spolupráci s dotyþným dítČtem, jehož právo být slyšeno ve všech záležitostech, které se jej
týkají, musí být v každém pĜípadČ respektováno.
Aplikace uvedených
kritérií
na konkrétní
pĜípad
vzdČlávání
dČtí-migrantĤ
neovládajících jazyk, ve kterém je vyuþování vedeno, potĜebu individuálního pĜístupu jen
potvrzuje. Za nejménČ vyhovující je tak nutné považovat praxi, kdy dítČ-migrant je
bezprostĜednČ po svém pĜíjezdu do pĜijímající zemČ zaĜazeno do bČžné tĜídy bez jakékoliv
další podpory. Naopak situace, kdy dítČ-migrant je sice zaĜazeno do bČžné tĜídy, avšak je mu
k dispozici individuální asistence ze strany kvalifikované osoby, pĜispívá ze všech
zkoumaných opatĜení k realizaci jeho práva na vzdČlání nejvíce.
Nutno ovšem zdĤraznit, že z hlediska zmínČných kritérií není dĤležitá ani tak forma,
ve které k výuce dítČte-migranta dochází, jako spíše faktická kvalita takové výuky. Ta je
samozĜejmČ nemyslitelná, nevyþlení-li na ni stát dostateþné množství finanþních prostĜedkĤ a
nevytvoĜí-li za tímto úþelem náležité zázemí. Hlavní tíha odpovČdnosti za kvalitní výuku dČtímigrantĤ však vždy leží na konkrétních jednotlivcích, pedagozích þi jiných školských
pracovnících, jejichž osobní postoje a nasazení jsou z tohoto hlediska zásadní. PĜijatý
hodnotící rámec je proto nutné aplikovat nejen na obecnou vzdČlávací praxi vykonávanou na
úrovni státu þi jeho regionĤ, ale poslouží též jako úþinná pomĤcka pro hodnocení konkrétní
þinnosti každé instituce þi jednotlivce, kteĜí se na realizaci práva dítČte-migranta na vzdČlání
aktivnČ podílejí.
144
Literatura:
ALEXY, R. A Theory of Constitutional Rights. Translated by J. Rivers. New York: Oxford
FREDMAN S. Antidiskriminaþní právo. PĜeklad T. Kodíþková. Praha: Multikulturní centrum,
2007
HODGKIN, R., NEWELL, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of
the Child. 3rd edition. Geneva: UNICEF, 2007
SCHNAPPER, D. Qu’est-ce que l’intégration? Paris: Gallimard, 2007
SUDRE, F. Droit européen et international des droits de l’homme. 8e édition. Paris: Presses
universitaires de France, 2006
ZERMATTEN, J. La Convention des droits de l’enfant vingt ans plus tard... Essai d’un bilan.
Sion: IIDE, 2010
BEECKMAN, K. Measuring the implementation of the right to education: educational versus
human rights indicators. International Journal of Children’s Rights, 2004, vol. 12
BESSON, S. The Principle of Non-Discrimination in the Convention on the Rights of the
Child. International Journal of Children’s Rights, 2005, vol. 13
BOBEK, M. Rovnost jako právní problém. In BOBEK, M., BOUýKOVÁ, P., KÜHN, Z.
Rovnost a diskriminace. Praha: C.H. Beck, 2007
CANDAPPA, M. The right to education and an adequate standard of living: Refugee children
in the UK. International Journal of Children’s Rights, 2000, vol. 8
CARVALHO, E. Measuring Children’s Rights: An Alternative Approach. International
Journal of Children’s Rights, 2008, vol. 16
FREEMAN, M. Why It Remains Important to Take Children’s Rights Seriously.
International Journal of Children’s Rights, 2007, vol. 15
FREEMAN, M. Article 3. The Best Interests of the Child. In ALAN, A. et al. A Commentary
on the United Nations Convention on the Rights of the Child. Leiden: Martinus Nijhoff
Publishers, 2007
GRENAROVÁ, R. Interkulturní komunikace, integrace a edukace sociálnČ znevýhodnČných
žákĤ-cizincĤ z východní Evropy v Jihomoravském kraji. In NċMEC, J., VOJTOVÁ, V. et al.
VzdČlávání žákĤ se sociálním znevýhodnČním. Brno: Paido, 2009
HOPKINS, P., HILL, M. The needs and strenghts of unaccompanied asylum-seeking children
and young people in Scotland. Child and Family Social Work, 2010, vol. 15
145
LÜCKER-BABEL, M.-F. Les enfants migrants vus au travers de la Convention relative aux
droits de l’enfant. Etrangers, migrants, réfugiés, requérants, clandestins... et les droits de
l’enfant? Sion: IIDE, Institut Universitaire Kurt Bösch, 2001
PERREGAUX, CH. Les systèmes éducatifs confrontés à de nouveaux élèves. Etrangers,
migrants, réfugiés, requérants, clandestins... et les droits de l’enfant? Sion: IIDE, Institut
Universitaire Kurt Bösch, 2001
SMITH, A., B. Children and Young People’s Participation Rights in Education. International
Journal of Children’s Rights, 2007, vol. 15
ZERMATTEN, J. The Best Interests of the Child Principle: Literal Analysis and Function.
International Journal of Children’s Rights, 2010, vol. 18
Ostatní zdroje
Committee on Economic, Social and Cultural Rights. General comment no. 11. Plans of
action for primary education. E/C.12/1999/4, 10.5.1999
Committee on Economic, Social and Cultural Rights. General comment no. 13. The right to
education. E/C.12/1999/10, 8.12.1999
Committee on Economic, Social and Cultural Rights. General comment no. 20. La
non-discrimination dans l’exercice des droits économiques, sociaux et culturels.
E/C.12/GC/20, 2.7.2009
Committee on the Rights of the Child. General comment no. 5. General Measures of
Implementation of the Convention on the Rights of the Child. CRC/GC/2003/5, 27.11.2003
Committee on the Rights of the Child. General comment no. 6. Traitement des enfants non
accompagnés et des enfants séparés en dehors de leur pays d’origine. CRC/GC/2005/6,
1.9.2005
Committee on the Rights of the Child. General comment no. 12. The right of the child to be
heard CRC/C/GC/12, 20.6.2009
Asociace pro právní otázky imigrace. Studie týkající se zacházení s osobami se zvláštními
potĜebami v rámci Ĝízení o mezinárodní ochranČ v ýeské republice. Praha: listopad 2009
BAýÁKOVÁ, M. Analýza stavu výuky þeského jazyka v rámci Státního integraþního
programu v období 2007-2010. Praha: UNHCR, 2010
BAýÁKOVÁ, M. Access to Education of Refugee Children in the Czech Republic. Praha:
UNHCR, 2009
146
Sub-projekt PF 003:
DċTSKÁ PRÁCE A PRÁVO NA VZDċLÁNÍ
Zpracovala:
147
„School activities do not exclude children from employment,
but employment can exclude them from school.“1
1. DČtská práce
1.1. Ochrana pĜed dČtskou prací v kontextu práv dítČte
Problematika dČtské práce není v þeské spoleþnosti zásadním tématem. To ovšem
neznamená, že není tĜeba o ní vést diskusi. Uvádí se, že je ve svČtČ dokonce 200 milionĤ dČtí2,
které se ve vČku, kdy by mČly být vzdČlávány, zabývají prací rĤzného stupnČ obtížnosti. To je
zcela enormní þíslo, z nČhož vČtšina bude pravdČpodobnČ pramenit z mimoevropských zemí.
Ani zpráva nevládní organizace Amnesty International za rok 2009 neuvádí mezi problémy,
které se na poþátku 21. století objevují v lokalitČ Evropy a centrální Asie, dČtskou práci.3
Zákaz dČtské práce je pĜitom pro vývoj dítČte velmi podstatný: dČti zneužívané k práci
mají logicky minimální, pokud vĤbec nČjaký, pĜístup ke vzdČlání. Právo na vzdČlání je pĜitom
stČžejním pro každé dítČ, je odrazem k jeho jakékoli sociální a profesní integraci.
Problematika dČtské práce a poskytování vzdČlání tvoĜí dva aspekty témČĜ téhož problému,
jak naznaþuje již citát v úvodu této kapitoly. OstatnČ právČ právo na vzdČlání jako takové a
možnosti zamČstnání spojené s kvalitním vzdČláním byly hlavními dĤvody, proþ byl prosazen
zákaz dČtské práce.4 V kvČtnu 2010 probČhla v Haagu konference, která byla souþástí
kampanČ nazvané „Stop dČtské práci“. V souvislostech s touto kampaní se pĜipomíná, že dČti,
které od raného vČku pracují jako levná pracovní síla, nemohou absolvovat dostateþnČ kvalitní
vzdČlání.5
VšeobecnČ je, mj. Mezinárodní organizací práce (International Labour Organization,
6
ILO ), uznávána hranice patnácti let jako vČk vzniku pracovnČprávní subjektivity, ale pro
nČkteré zemČ platí možnost dČtské práce (dospívajících) již od þtrnácti let. Jinde jsou
1
„VzdČlávání nemĤže dítČ vyĜadit z pracovního trhu, ale naopak zamČstnání mu mĤže znemožnit vzdČlání.“ Lia Fukui. In:
Schlemmer, B.: General Introduction, in: Schlemmer, B.: The exploited Child, London, 2000, s. 11.
2
Z nČkterých zdrojĤ Mezinárodní organizace práce (www.ilo.org/public) se dokonce doþteme o následujících poþtech: 250
mil. dČtí pracuje, z nich témČĜ polovina dokonce na plný úvazek. Více jsou k dČtské práci, zejména nebezpeþnČjším typĤm
prací, zneužíváni chlapci. OpakovanČ se k tematice dČtské práce jako k jedné z priorit vyjadĜuje také Evropská unie,
pĜedevším komisaĜ pro spravedlnost, svobodu a bezpeþnost, který opakovanČ upozorĖuje, že ohroženy prací jsou zejména
dČti imigrantĤ. Více viz: ec.europa.eu/ceskarepublika.
3
Srv. Amnesty International report 2009, The State of World´s Human Rights, s. 41.
4
Hanson, K., Vandale, A.: Working children and international labour law, a critical analysis, The International Journal of
Children´s Rights, 2003, s. 90.
5
Více informací k této kampani: www.stopdetskepraci.cz.
6
Mezinárodní organizace práce je, vedle aktivit Rady Evropy a Evropské unie, hlavní institucí monitorující stav dČtské práce
ve svČtČ. PĜed vznikem organizace v roce 1919 pĜesto již existovaly národní legislativy, podle nichž nesmČly dČti pracovat
buć obecnČ anebo nesmČly být zamČstnávány napĜíklad v továrnách nebo jiných nebezpeþných provozech. V Benátkách se
zákaz práce dČtí datuje až do 14. století, což je znaþnČ pĜekvapující.
148
schváleny výjimky ještČ nižšího vČku.7 Požadavek stanovení minimální vČkové hranice pro
zamČstnávání souvisí dále s tím, že nesmí být státy stanoven níže, než je právními Ĝády
stanoven vČk ukonþení povinné školní docházky. Podstatné je dále stanovení odpovídající
úpravy pracovní doby a podmínek zamČstnání a koneþnČ je povinností všech státĤ stanovit
urþité sankce za zneužití dČtské práce.
V rámci þinnosti Mezinárodní organizace práce vzniklo postupnČ devatenáct dohod,
které se tematicky dotýkají ochrany dČtí. Vzhledem k jejich speciálnímu zamČĜení nebudou na
tomto místČ popisovány všechny. RámcovČ lze uvést, že historicky první z nich byla dohoda,
která uvádČla minimální vČk dítČte pro práci v prĤmyslových odvČtvích (z roku 1919). I
nČkteré další z uvedeného poþtu dohod se dotýkaly povoleného minimálního vČku pro výkon
práce, jakož i noþní práce mladistvých.8 Významná je dohoda z roku 1999 týkající se
„nejhorších“, jinými slovy tedy nejnebezpeþnČjších forem dČtské práce. Jde o „ILO
Convention on the Worst Forms of Child Labour“ (No. 182). V jejím tĜetím þlánku se uvádí,
že mezi nejhorší formy dČtské práce patĜí zejména jakékoli formy otroctví þi obchodování
s dČtmi, jejich zneužívání k prostituci nebo pornografii, popĜ. k dalším ilegálním þinnostem
typu distribuce drog a koneþnČ obecnČ další práce, které mohou ohrozit morální vývoj dČtí a
jejich ochranu.9
Zákaz dČtské práce je stanoven také Úmluvou o právech dítČte. Státy, které jsou
smluvní stranou Úmluvy o právech dítČte, tedy i ýeská republika, uznávají ve smyslu þl. 32
právo dČtí na ochranu pĜed hospodáĜským vykoĜisĢováním a pĜed vykonáváním jakékoli
práce, která pro nČ mĤže být nebezpeþná nebo mĤže bránit jejich vzdČlávání nebo která by
škodila jejich zdraví þi tČlesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu nebo sociálnímu
rozvoji. Takové ustanovení je samozĜejmČ v souladu s principem nejlepšího zájmu dítČte,
který by mČl být výkladovým stanoviskem pĜi veškerých situacích, kdy je o dítČti
rozhodováno.10
V rámci schvalovacího procesu þlánku 32 Úmluvy uþinily nČkteré státy výhradu, tj.
neschválily jeho znČní beze zbytku. NapĜíklad Indie ratifikovala Úmluvu s výhradou ve
vztahu k požadavku minimálního vČku umožĖujícího dČtskou práci. PrávČ Indie se objevuje
na seznamu státĤ, které jsou opakovanČ napomínány Výborem OSN pro práva dítČte
7
Children´s Rights, 2003, s. 99. Viz také Hodgkin, R., Newell, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights
of the Child. UNICEF 2007, s. 495.
8
Celistvý pohled na tyto dohody pĜináší Implementation Handbook of the Convention on the Rights of the Child, Child
Labour, s. 482 a násl.
9
Tamtéž, s. 487.
10
Srv. þl. 3 odst. 1 Úmluvy.
149
(Committee on the Rights of the Child), tj. hlavním orgánem monitorujícím dodržování práv
stanovených Úmluvou, pro Ĝadu aspektĤ, které by mČly být napraveny. PodobnČ Výbor
kritizuje za nedostateþné zajištČní ochrany dČtí pĜed prací také napĜíklad Mongolsko, Ghanu,
Uzbekistán a další zemČ.11
Zákaz dČtské práce je natolik významným principem, že je uvádČn také jinými
dokumenty, zejména Evropskou sociální chartou,12 kde podle þl. 7 mají dČti právo na zvláštní
ochranu mj. pĜed prací. DČti do vČku patnácti let tak mohou být zamČstnány pouze pracemi,
které neškodí jejich zdraví, morálce ani vzdČlávání. Tématu se vČnuje také zákonodárství
Evropské unie. DítČtem se pro úþely zamČstnávání rozumí jakákoli fyzická osoba mladší 15
let, popĜ. také fyzická osoba, která nemá ještČ ukonþenou povinnou školní docházku (taková
osoba je dítČtem až do ukonþení této docházky).13 Podle þl. 32 Listiny základních práv
Evropské unie, v nČmž se spojuje jak ochrana dČtí, tak mladých lidí pĜed pracovní zátČží,
nesmí být v žádném právním Ĝádu státĤ EU stanoven možný vČk pro pĜijetí do zamČstnání
nižší, než je vČk ukonþení povinné školní docházky.14
HovoĜíme-li na tomto místČ o dČtské práci („child labour“), máme na mysli práci,
která je platovČ ohodnocena a která je realizována mimo domov dítČte. PĜitom ale musí být
zdĤraznČno, že také dČtské práce konané v domácnosti na pĜíkaz rodiþĤ mohou být zdraví
dítČte neprospČšné þi dokonce tČžší než jiné zamČstnávání dČtí. Není proto podstatné, zda lze
dítČtem vykonávanou práci nazvat zamČstnáním v tradiþním slova smyslu, nebo ne.
Podstatná proto není ani okolnost, kdo mu práci zadává, pĜikazuje apod. StČžejní je, zda je
dítČti faktickou mírou práce a zejména pracovními podmínkami zajištČn dostateþný
standard.15
Zákaz práce tedy není bezpodmíneþný a absolutní: naopak lze uvést, že rozumná míra
manuální i duševní práce je pro dítČ pĜínosem, protože rozvíjí celou Ĝadu jeho kompetencí,
vþetnČ kompetencí sociálních. Zákaz postihuje ty oblasti, které jsou pro dítČ nejnebezpeþnČjší:
jde tedy pĜedevším o postih práce konané dČtmi pod zákonem stanovenou vČkovou hranicí,
zákaz práce, která mĤže ohrozit mentální nebo fyzický rozvoj dítČte, a koneþnČ zákaz výkonu
11
Hodgkin, R., Newell, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF 2007, s. 492.
Publikována pod þ. 14/2000 Sb. m. s.
Ust. § 121 zákona þ. 435/2004 Sb., o zamČstnanosti, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.
14
Další normou, která se dané problematice vČnuje, je smČrnice Rady þ. 94/33/ES, o ochranČ mladistvých zamČstnancĤ.
Uvedená smČrnice se týká zejména stanovené týdenní a denní pracovní doby mladistvých zamČstnancĤ. Naše legislativa je
v souladu s požadavky smČrnice, když stanoví omezenou týdenní a denní pracovní dobu pro mladistvé zamČstnance. ýeská
republika po dlouhou dobu neratifikovala dohodu Mezinárodní organizace práce þ. 138/1973, o nejnižším vČku, kdy je
pĜípustné zamČstnávání. Uþinila tak až v roce 2008. Touto úmluvou je ýR zavázána aktivnČ bojovat proti dČtské práci.
Ostatní ustanovení v podstatČ kopírují naše pracovnČprávní pĜedpisy, proto není tĜeba se k nim na tomto místČ více
vyjadĜovat.
15
Schlemmer, B.: General Introduction, In: The exploited Child, London, 2000, s. 10, resp. s. 13.
12
13
150
nejzávažnČjších typĤ „práce“, které jsou mezinárodnČ definovány jako otroctví, nevolnictví,
obchodování s dČtmi a jiné formy jejich zneužívání.
Základními zásadami, kterými má být vedeno veškeré jednání týkající se dČtí, jsou
principy nediskriminace, participace, princip práva na pĜežití a zastĜešující princip nejlepšího
zájmu dítČte.16 To jsou cíle, které je tĜeba mít vždy na pamČti. ZpĤsoby, jakými jsou uvedené
cíle chránČny, jsou zmínČny v úvodu této práce v podobČ tzv. „tĜí P“ – tj. protection,
participation, provision. Uvedené cíle a tyto tĜi zásady jsou vzájemnČ velmi úzce propojeny.
Tematika ochrany pĜed dČtskou prací svou povahou spadá zejména pod aspekt ochranný:
stČžejním bodem podkapitoly bude osvČtlení zákazu dČtské práce, prostĜednictvím kterého je
dítČ chránČno pĜed povinností pracovat.
V dané oblasti se nevyskytuje ovšem jen prvek ochrany dítČte pĜed neúmČrným pracovním
zatížením. Podstatná je také zásada participace: dítČ má být povoláno k vyjádĜení názoru
v jakékoli situaci, kdy je vyjádĜení schopno, tedy i v otázce možnosti, popĜ. povinnosti
pracovat.
Další již zmínČný princip spoþívá ve sledování nejlepšího zájmu dítČte, a to za všech
okolností. Uvedený princip lze aplikovat zejména v oblasti rodinných vztahĤ, ale také v námi
zkoumané oblasti, tzn. práce a vzdČlání: je nepochybné, že jde o nosný princip veškerého
rozhodování o dítČti. Pokud jde o oblast práce, je pochopitelnČ velmi podstatné zajistit
nejlepší zájem dítČte na tom, aby mu byl poskytnut nerušený vývoj a odpoþinek: ten je
souþástí jeho nejlepšího zájmu. Požadavek na participaci dítČte je otázkou, která se dotýká jak
práv jmenovaných v dalších kapitolách této práce, tak otázek zamČstnávání dČtí. DítČ by mČlo
být, je-li to možné a rozumné, vyslechnuto ohlednČ svých preferencí. OtevĜení otázky
participace dítČte se objevuje v þím dál vČtší míĜe u dČtí s postižením, a to zejména duševním
þi mentálním. ObecnČ se u lidí s postižením, tedy nejen u dČtí, stále více zdĤrazĖuje nutnost
zajištČní jejich participace na spoleþenském životČ, jakož i na rozhodování o vlastním
životČ.17
16
Tato kritéria se s obmČnou objevují þasto a uvádí je také Výbor OSN pro práva dítČte. Ve sborníku z kongresu Spoleþnosti
pro plánování rodiny a sexuální výchovu (Pardubice, 2005) jsou takovými kritérii vedle statusových práv dále právo na
pĜežití a rozvoj, právo na ochranu v jakékoli nepĜíznivé situaci a právo na spoleþenskou participaci dítČte vycházející z jeho
nároku na vlastní názor. Je tedy patrné, že ohlednČ základních principĤ ovlivĖujících výklad práv dČtí panuje konsens. Více
k tomu viz: http://www.planovanirodiny.cz/clanky/umluva-o-pravech-ditete-z-roku-1989. I jinde se zdĤrazĖuje možnost
participace dČtí jako princip významný právČ pro oblast práce a zamČstnávání. Srv. Hanson, K., Vandale, A.: Working
children and international labour law, a critical analysis, The International Journal of Children´s Rights, 2003, s. 132-133.
17
Takový požadavek míĜí na obecnČ vyšší míru zapojení mentálnČ postižených dČtí a jejich rodin do veĜejného života- viz
napĜíklad
analýza
Children
with
a
disability
(s.
4)
pĜístupná
zde:
http://www.childsrights.org/html/documents/themes/mcr_handicap.pdf. PodobnČ probČhla v minulém roce þeskou
spoleþností
debata
týkající
se
umožnČní
výkonu
volebního
práva
lidem
s postižením
(více:
http://www.reformaopatrovnictvi.cz).
151
Požadavek participace dČtí bývá pĜitom vyjádĜen jako souhrn nČkolika aspektĤ: dítČ
má být ve spoleþnosti, která usiluje o participaci dČtí, vyslyšeno, pĜiþemž projevy jeho postojĤ
jsou podporovány, nikoli utlaþovány. DČti jsou také zahrnuty do rozhodovacích procesĤ, na
kterých sdílejí nejen urþitá oprávnČní, ale také odpovČdnost.18
Se zákazem dČtské práce je v souladu ustanovení Úmluvy o právech dítČte19, podle
nČhož má každé dítČ právo na odpoþinek. Je tak právem kompatibilním s „právem“ dítČte
nepracovat. DítČti musí být poskytnut volný þas na odpoþinek, jeho záliby, na to, aby mohlo
svobodnČ participovat na rĤzných volnoþasových aktivitách. Odpoþinkem je pĜitom myšlen
nejen prostý opak pracovní þinnosti, ale také napĜíklad dostateþný spánek.20 Tímto
ustanovením je chránČno také „právo hrát si“. PĜirozenou souþástí dČtství jsou nejrĤznČjší hry:
dČti, kterým není z rĤzných dĤvodĤ umožnČno si hrát, trpí následnČ nedostatkem rĤzných
sociálních a osobních kompetencí.21 DČti, které nemají dostatek odpoþinku, nejenže nejsou
schopné se koncentrovat dostateþnČ na výuku, ale jsou také náchylnČjší k nemocem.22 Lze
tedy tvrdit, že nedostatek odpoþinku je dokonce nevhodný z hlediska prevence nemocí jak
duševních, tak somatického pĤvodu.
Srovnání dvou uvedených ustanovení, a sice zákazu nevhodné þi nadmČrné dČtské
práce a práva na odpoþinek, ukazuje na princip nedČlitelnosti lidských práv. Jednotlivá práva
dítČte, resp. lidská práva, je tĜeba prosazovat ucelenČ, v souladu.23 Navíc právo na odpoþinek
a volný þas je tĜeba vnímat i v tom kontextu, že vzdČlávací instituce po dČtech vyžadují nejen
koncentraci ve škole, ale také plnČní domácích úkolĤ. Do þasu, který má být dítČti vymČĜen
pro odpoþinek a volný þas obecnČ, nelze plnČní domácích úkolĤ Ĝadit. Další dimenzí
fakultativní seberealizace dítČte je pak participace na umČleckých þinnostech: dítČti by nemČlo
být bez racionálního zdĤvodnČní zamezováno, aby se úþastnilo umČleckého života.24
18
Smith, A. B.: Children and young people´s participation rights in education. International Journal of Children´s Rights,
2007, s. 148.
ýl. 31 Úmluvy.
20
Commentary on the United Nations Convetion on the Rights of the Child, s. 469.
21
Tamtéž. Hrou se pĜitom rozumí taková þinnost dítČte, která není kontrolována dospČlými a která navíc postrádá pravidla.
22
Tamtéž, s. 470.
23
Children´s Rights, 2003, s. 89.
24
Commentary on the United Nations Convetion on the Rights of the Child, s. 473.
19
152
1.2. Zákaz dČtské práce a povolená þinnost dČtí a mladistvých v þeském právním
Ĝádu
ýeská republika se zavázala poskytovat dČtem v oblasti práva standard, který zajišĢuje
Úmluva o právech dítČte.25 Ve smyslu þl. 10 Ústavy ýR je tĜeba uvést, že uvedená Úmluva
má tzv. aplikaþní pĜednost pĜed þeskými zákony. Podle tohoto ustanovení jsou vyhlášené
mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal parlament souhlas a jimiž je ýeská republika
vázána, souþástí právního Ĝádu. Pro pĜípad, že mezinárodní smlouva stanoví jinou úpravu než
zákon, použije se ustanovení této mezinárodní smlouvy. Aplikaþní pĜednost by tak mČla
napĜíklad Úmluva, která by poskytovala vyšší míru ochrany pĜed dČtskou prací než þeská
právní úprava.
Práva dítČte uvedená touto Úmluvou se dotýkají také hospodáĜské a sociální oblasti,
v rámci které je stČžejní oblastí právČ pracovnČprávní oblast. Podle þeské Listiny základních
práv a svobod26 je jedním z nejvýznamnČjších sociálních práv právo každého þlovČka na
uspokojení životních potĜeb prací. Je také zajištČn pĜístup k podnikání.27 Pro dospČlou osobu
je pĜitom pracovní þinnost stČžejní k tomu, aby mohla uspokojit své potĜeby. U dítČte je tomu
naopak: Úmluva o právech dítČte zakazuje dČtskou práci, resp. pĜikazuje smluvním státĤm
povinnost ochrany dČtí. Tato povinnost pĜináší závazek státu aktivnČ jednat, jejím obsahem je
nutnost vytvoĜení takových národních právních mechanismĤ, které zajistí úþinnou ochranu
pĜed dČtskou prací.
Již bylo uvedeno, že Úmluva o právech dítČte se problematiky dČtské práce dotýká
explicitnČ v þlánku 32. ýeská republika se tak uvedeným þlánkem zavázala pĜijímat þi
provádČt opatĜení rĤzné povahy (zákonodárná, správní, sociální a výchovná) tak, aby byly cíle
þlánku o zákazu dČtské práce efektivnČ zabezpeþeny. Za tímto úþelem jsou všechny smluvní
státy povinny zejména stanovit nejnižší vČkovou hranici nebo hranici pro vstup do
zamČstnání.
Zakotvení ochrany pĜed dČtskou prací neznamená absolutní zákaz pracovní þinnosti
dČtí. I þeský právní Ĝád umožĖuje dČtem podílet se na umČlecké þinnosti (natáþení filmových
rolí apod.) þi uplatĖovat svoje nadání v rĤzných oblastech, vþetnČ sportovních výkonĤ. Tyto
povolené þinnosti upravuje na zákonné úrovni zákon þ. 435/2004 Sb., o zamČstnanosti, ve
SdČlení þ. 104/1991 Sb., o ÚmluvČ o právech dítČte.
Zákon þ. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod.
27
Listina uvádí tato práva v þlánku 26, odstavci prvním, resp. tĜetím. Uvedené právo získávat prostĜedky na uspokojení
životních potĜeb prací pĜitom neznamená nárok konkrétního uchazeþe na pĜijetí do požadované pozice. Tak jako je tomu u
jiných základních práv zajištČných Listinou, také právo „na práci“ mĤže být omezováno jen tak, aby bylo šetĜeno jeho
podstaty a smyslu, jak Listina uvádí na jiném místČ. Takovým povoleným omezením bude pochopitelnČ také zákaz dČtské
práce, který je v rĤzných vČkových hranicích používán snad všemi právními Ĝády svČta.
25
26
153
znČní pozdČjších pĜedpisĤ. Na vztahy standardnČ pracovnČprávního charakteru se pak
vztahuje zákon þ. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen
„zákoník práce“), který ale dČtskou práci neupravuje. Zákoník práce uvádí, kdo je subjektem
pracovnČprávních vztahĤ. Podle ustanovení § 6 odst. 1 zákoníku vzniká pracovnČprávní
zpĤsobilost dnem, kdy fyzická osoba dosáhne vČku 15 let. PĜitom s ní zamČstnavatel nesmí
jako den nástupu do práce sjednat den pĜedcházející ukonþení její povinné školní docházky.
PochopitelnČ je vždy tĜeba dbát zájmĤ dČtí, proto je proti zneužití takové možnosti stanoven
právní rámec v podobČ zákona o zamČstnanosti. Lze si pĜedstavit stĜet zájmĤ dítČte v podobČ
jeho práva na odpoþinek, na vzdČlání apod. a zájmĤ jeho rodiþĤ, kteĜí mohou být z rĤzných
dĤvodĤ motivováni k tomu, aby se jejich dítČ pracovnČ realizovalo. PĜitom se opakovanČ
objevuje stanovisko, že dítČ sice mĤže mít i jisté „právo na práci“, ale je zdĤrazĖováno, že
nesmí být upĜednostnČno na úkor práva na vzdČlání.28 Není vždy jednoduché formulovat,
v þem spoþívá nejlepší zájem dítČte. ýeský ústavní soud se k dané otázce opakovanČ
vyjadĜoval, když vyslovil pĜednost nejlepšího zájmu dítČte jako nosného principu, kterému by
mČl být za každých okolností pĜikládán zásadní význam.29 DítČ mĤže vykonávat pouze
nČkteré þinnosti a jejich výkon podléhá povolovacímu Ĝízení úĜadu práce. Zákon o
zamČstnanosti uvádí, že dítČ mĤže vykonávat pouze takovou þinnost, která nenaruší jeho
tČlesný, duševní ani morální vývoj, která je pĜimČĜená jeho vČku a není pro nČj nebezpeþná.30
Tento zákon dále zdĤrazĖuje, že výkon þinnosti nesmí být na úkor naplnČní práva na vzdČlání
dítČte, þímž sledujeme, že práce dítČte a jeho právo na vzdČlání se mohou ocitnout v kolizi.
V takovém pĜípadČ je tĜeba vždy situaci vykládat tak, že pĜednostnČ je tĜeba sledovat
vzdČlávání dítČte, tedy dlouhodobou investici do jeho budoucnosti, pĜed krátkodobým
výdČlkem. Povolovacímu Ĝízení pĜitom nepodléhá napĜíklad úþast na vystoupeních základní
umČlecké školy, kterou dítČ navštČvuje, rĤzné sportovní akce apod. za podmínky, že za nČ dítČ
nedostává odmČnu. Naopak zcela jistČ mu bude podléhat podílení se dítČte na þinnostech
reklamních, modelingových, vytváĜení urþitých umČleckých dČl apod. V praxi to tedy
znamená, že pĜedvádí-li dítČ sportovní þi umČlecký výkon úplatnČ, musí nejprve dojít
k povolovacímu Ĝízení, pokud bezúplatnČ, nikoli.
28
Tamtéž, s. 88.
Ústavní soud napĜ. konstatuje (nález ÚS IV. ÚS 695/2000), že oddČlení dítČte od rodiþĤ má být vždy až ultima ratio,
krajním prostĜedkem, pĜiþemž musí probíhat v souladu se zájmy dítČte. Jakkoli je podle soudu pĜirozené a žádoucí, aby bylo
dítČ vychováváno svými rodiþi, nelze pominout, že také dítČ je bytostí s nezadatelnými, nepromlþitelnými, nezrušitelnými a
nezcizitelnými právy, která je tĜeba, byĢ proti vlastním rodiþĤm, bránit. V naší otázce lze názor Ústavního soudu vztáhnout
právČ na to, že je-li rozhodováno o jeho pĜípadné pracovní þinnosti, mČlo by být také samotné dítČ dotázáno, zda ji chce
realizovat. Jak je uvedeno níže, požadují to i pracovnČprávní pĜedpisy. Nález ÚS IV. ÚS 695/2000.
30
Ustanovení § 121 odst. 2 zákona o zamČstnanosti.
29
154
Podstatné je dále pĜipomenout již výše popsanou myšlenku, že u dítČte, které je
schopno si utvoĜit vlastní názor, je tĜeba vzít tento názor v úvahu v míĜe odpovídající jeho
vČku a rozumové vyspČlosti.31 To je skuteþnost, která je zdĤraznČna nejen þeským právním
Ĝádem, ale také þlánkem 12 Úmluvy o právech dítČte, jakož i odbornou literaturou.32 Podle
Úmluvy tak není stanoven pouze požadavek na vyslechnutí názoru dítČte v soudním a
správním Ĝízení, ale pĜi veškerém rozhodování, které se dotýká jeho práv. Pozornost se jeho
názoru musí tedy vČnovat i v otázkách jeho pĜípadné práce, umČlecké þinnosti a podobnČ,
pĜiþemž význam jeho stanoviska má být pomČĜován zejména jeho vČkem a „úrovní“33.
Dále je tĜeba doložit posudek lékaĜe, jakož i vyjádĜení orgánu sociálnČ-právní ochrany
dČtí. PoslednČ uvedené podmínky jsou tedy do právního Ĝádu zavedeny zcela v souladu s výše
uvádČným nejlepším zájmem dítČte: þinnost dČtí má sloužit k jejich realizaci, nikoli k výdČlku
jeho zákonných zástupcĤ. Navíc vyjádĜení názoru dítČte má být zjišĢováno ve všech
pĜípadech, vþetnČ napĜíklad rodinných pomČrĤ, je-li to pĜimČĜené jeho vČku a rozumovým
schopnostem.
Zákaz dČtské práce není zcela absolutní zejména z toho pohledu, že ve smyslu
ustanovení § 31 odst. 4 zákona o rodinČ34 má dítČ povinnost pomáhat svým rodiþĤm, žije-li s
nimi ve spoleþné domácnosti. DítČ tedy nemá být pasivním pĜíjemcem péþe rodiþĤ, ale má se
uþit manuálním a jiným aktivitám a pracím. Je také povinno pĜispívat na spoleþnou úhradu
potĜeb rodiny za situace, pokud má vlastní pĜíjem.35 Zde bychom tedy mohli podotknout, že
jak celosvČtový zákaz dČtské práce, tak explicitní ustanovení zákoníku práce se tak vztahuje
k zákazu zamČstnanecké práce, nikoli práce jakékoli (v domácnosti, v rámci péþe o majetek
školy, pĜi odborném výcviku apod.).
Zákoník práce36 upravuje pracovní podmínky nČkterých skupin zamČstnancĤ –
pĜedevším žen, mladistvých a zdravotnČ postižených. Jde pĜirozenČ o skupiny zamČstnancĤ,
kteĜí z rĤzných dĤvodĤ potĜebují speciální zacházení. Pokud je uchazeþi o zamČstnání patnáct
let, resp. ukonþil-li povinnou školní docházku, je možné s ním jako se zamČstnancem uzavĜít
31
Podle ustanovení § 122 odst. 3 písm. c) zákona o zamČstnanosti je v takovém pĜípadČ nutno získat písemný souhlas dítČte.
Neznamená to ovšem, že þlánek 12 nebo þlánky následující týkající se svobody projevu zaruþují dítČti právo rozhodovat.
Children´s Rights, 2003, s. 83-84.
33
Takto je výraz „maturity“ z originálního znČní pĜeložen v oficiálním þeském znČní Úmluvy, lépe bychom jej asi definovali
jako zralost þi vyspČlost dítČte. Více viz: http://www2.ohchr.org/english/law/pdf/crc.pdf.
34
Zákon þ. 94/1963 Sb., o rodinČ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.
35
Naproti tomu péþe rodiþĤ o dítČ trvá do té doby, dokud není schopno se o sebe postarat. Pokud má tedy dítČ reálnČ pĜíjem,
je povinno pĜispívat rodiþĤm, ale pĜipravuje-li se na budoucí povolání studiem i nadále, po nabytí zletilosti, trvá povinnost
rodiþĤ se o dítČ starat. Ta zahrnuje i povinnost uspokojit potĜebu bydlení dítČte (rozhodnutí Nejvyššího soudu ýR, 33 Odo
1050/2005,C 5712. Naopak, pokud má dítČ trvalý pĜíjem a rodiþe se ocitnou napĜíklad v dĤsledku nemoci v nepĜíznivé
situaci, má dítČ taktéž povinnost rodiþĤm pomoci. Hodgkin, R., Newell, P. Implementation Handbook for the Convention on
the Rights of the Child. UNICEF 2007, s. 480.
36
Hlava IV. þásti X. zákoníku práce.
32
155
standardní pracovní smlouvu. Mezi 15. a 18. rokem vČku jde tedy o mladistvého zamČstnance.
Pojem nelze pĜitom ztotožĖovat s pojmem zletilost (zletilosti se nabývá standardnČ 18. rokem
vČku, výjimeþnČ i dĜíve). Pro zamČstnanecký pomČr mladistvého zamČstnance platí urþitá
specifika.
Mezi nejvýznamnČjší specifika zamČstnávání mladistvých zamČstnancĤ patĜí:
•
tak jako u osob mladších 15 let také v pĜípadČ mladistvých je tĜeba sledovat, aby byli
zamČstnáváni pouze pracemi, které nenaruší jejich fyzický nebo rozumový rozvoj a
které pro nČ nebudou škodlivé þi nepĜimČĜené,37
•
zamČstnavatel nesmí mladistvému naĜídit práci pĜesþas nebo práci v noci, které
ostatním zamČstnancĤm, tj. dospČlým, naĜídit mĤže (pĜitom platí absolutní zákaz pro
noþní práci mladistvých do 16 let, nad 16 let mohou v noci pracovat hodinu a musí
navazovat na jejich smČnu),
•
tzv. dohodu o hmotné odpovČdnosti, tj. o odpovČdnosti za manko neboli za schodek, je
možno uzavĜít pouze se zamČstnanci od 18 let, tj. nikoli s mladistvým zamČstnancem,
•
výslovnČ jsou pak dány vyhláškou þ. 288/2003 Sb. typy pracovišĢ nebo prací, které
jsou pro chránČné skupiny zamČstnancĤ (mimo mladistvé jde o kojící ženy, jakož o
ženy obecnČ) zapovČzeny – jde napĜíklad o pracovištČ, která jsou spojena s jednou
stabilní polohou, se zmČnami vlastností vzduchu nebo s pĜítomností chemických látek.
37
Podzákonným pĜedpisem, tj. vyhláškou ministerstva zdravotnictví, je pĜitom stanoven seznam prací, které mladiství
nesmČjí vykonávat.
156
„Každý, s kým se v životČ potkám, mČ v nČþem
pĜedstihuje. Tak se od nČho uþím.“38
2. Právo na vzdČlání
2.1. Charakteristika práva na vzdČlání v mezinárodním kontextu
Právo na vzdČlání je coby jedno z nejvýznamnČjších práv každého jedince zakotveno v
ĜadČ mezinárodních úmluv: již podle þl. 26 odst. 1 Všeobecné deklarace lidských práv39 jde o
právo náležející každému dítČti. Uvedené právo je zmínČno dále Listinou základních práv
Evropské unie (þl. 14), Evropskou úmluvou o lidských právech a základních svobodách (þl. 2
I. Dodatkového protokolu k úmluvČ), jakož i Mezinárodním paktem o hospodáĜských,
kulturních a sociálních právech (þl. 13). Také na poli práva Evropské unie je vzdČlání
vnímáno jako významná hodnota: Listina základních práv Evropské unie zajišĢuje právo na
vzdČlání svým þl. 14 odst. 1.
StČžejní je pro danou otázku pojetí práva na vzdČlání v ÚmluvČ o právech dítČte,
uvedené pĜedevším v þláncích 28 a 29. Tato úmluva zmiĖuje ale právo na vzdČlání i na jiných
místech, mj. v þlánku 23 odst. 3, kde se uvádí, že musí být zajištČno právo na vzdČlání také
dČtem s postižením, k þemuž je tĜeba vynaložit veškerého úsilí.40 Obecný þlánek 28 Úmluvy
pak stanoví zejména rámec pro bezplatné41 a povinné základní vzdČlávání. PĜesto ani
v jedenadvacátém století není vzdČlání jistotou, které by se dostávalo všem dČtem.42
Výbor OSN pro práva dítČte zdĤrazĖuje, že pĜi poskytování práva na vzdČlání,
podobnČ jako je tomu u dalších práv dČtí, musí být respektováno právo nejlepšího zájmu
každého individuálního dítČte. Podle Výboru se tento princip promítá v poskytování vzdČlání
tím zpĤsobem, že v centru vzdČlávání musí být vždy dítČ (tj. child-centred education43). Cílem
vzdČlávacích systémĤ proto musí být aktivní snaha o rozvoj jeho individuální osobnosti, jeho
schopností a talentu s pĜihlédnutím k tomu, že každé dítČ má vlastní charakter, zájmy,
schopnosti a edukaþní potĜeby. To je velmi podstatné pro rozvoj inkluzívního pĜístupu ve
vzdČlávání, na který je kladen zásadní dĤraz v pĜedkládané kapitole.
38
Ralph Waldo Emerson (1803-1882), americký duchovní, esejista a publicista.
Tato jedna z prvních obecných lidskoprávních úmluv byla pĜijata Valným shromáždČním Organizace spojených národĤ
dne 10. prosince 1948.
40
Také podle zásady þ. 7 Deklarace práv dítČte z 20. 11. 1959 (New York) má být dítČti poskytnuto právo na vzdČlání a
výchova, díky které se stane odpovČdným a platným þlenem spoleþnosti.
41
Bezplatnost vzdČlání pĜitom neznamená skuteþnost, že by žáci þi jejich zástupci mČli právo na to, aby bylo vše, co je pro
výuku tĜeba, hrazeno státem. Pl. ÚS 25/94.
42
V roce 1990 bylo na World Summit for Children deklarováno, že bez vzdČlání je 100 milionĤ dČtí, z toho tvoĜí dvČ tĜetiny
dívky. In: Hodgkin, R., Newell, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF 2007,
s. 408.
43
Tamtéž, s. 4.
39
157
Vedle zásady nejlepšího zájmu, který je zohlednČn pĜi interpretaci všech dalších práv
dítČte, je dalším stČžejním principem, který se promítá do realizace práva na vzdČlání, také
participace dítČte pĜi realizaci jeho práv. Uvedený princip byl zdĤraznČn již v pĜedcházející
kapitole. NČkteĜí autoĜi hovoĜí dokonce o naprostém obratu paradigmatu dČtství, pokud jde o
otázku participace dČtí: od dĜívČjšího psychologického pojetí dČtství jako etapy socializace a
biologického vývoje je patrný obrat k pĜístupu sociologickému, kde je dítČ vnímáno jako
aktivní sociální þinitel vytváĜející a iniciující sociální vazby.44 Skuteþnost, že samy dČti žádají
o to, aby byly brány vážnČ a aby byly skuteþnČ vyslyšeny v záležitostech, které se jich týkají,
se potvrdila v ĜadČ výzkumĤ.45
DítČ samo sice nerozhoduje napĜíklad o tom, v jakém typu školy bude vzdČláváno,
nicménČ jeho participace na uskuteþĖovaném vzdČlávání má být realizována v nejvyšší možné
míĜe: to nepĜedpokládá pouze oficiální participaci napĜíklad v podobČ studentských rad apod.,
tj. ve funkci, pĜi níž dochází bČžnČ k rozhodovací þinnosti týkající se vzdČlávání. Participovat
mĤže dítČ na vzdČlávacím procesu tehdy, jestliže si tuto potĜebu uvČdomuje pĜedevším
pedagog. Takový pedagog nehodnotí pouze objektivní znalosti žáka ve srovnání s jeho
spolužáky, ale umí ocenit pĜedevším jeho individuální pokrok a snahu. To je okolnost, kterou
potvrdí každý zkušený pedagog. Takový vyuþující dále nejenže vybízí žáky, aby participovali
na podobČ vzdČlávacího procesu, ale také od nich žádá zpČtnou vazbu vlastní pedagogické
práce.
Výbor pro hospodáĜská, sociální a kulturní práva46 uvádí kritéria, kterých musí každý
stát pĜi naplĖování práva na vzdČlání dosáhnout. PĤvodnČ byla vymezena Katarinou
Tomaševski, zvláštní zpravodajkou pro právo na vzdČlání jmenovanou Komisí OSN pro
lidská
práva.
Jsou
jimi
dosažitelnost,
pĜizpĤsobitelnost (adaptabilita).
47
dostupnost,
pĜijatelnost
(akceptabilita)
a
Dosažitelnost vzdČlání pĜitom znaþí, že je veĜejným
sektorem zajištČn dostatek vzdČlávacích programĤ i finanþních prostĜedkĤ k nim. Dostupnost
naproti tomu míĜí na požadavek nediskriminace, jakož i na ekonomickou a reálnou – fyzickou
dostupnost. PĤjde tedy o zákaz systematického znemožnČní pĜístupu ke vzdČlání ze strany
44
DítČ je vnímáno jako „social actor in its own rights“. Morrow, V.: Studying children´s everyday worlds: qualitative and
creative methods. Stockholm, Sweden, 2007, s. 5. In: Engwall, K., Söderlind, I.: Children´s work in everyday life. Institute
for Futures Studies.
45
Smith, A. B.: Children and young people´s participation rights in education. International Journal of Children´s Rights,
2007, s. 161.
46
Právo na vzdČlání je svou povahou právem sociálním. Proto se Výbor vyslovuje mj. k dodržení práva na vzdČlání.
47
Jde o zásady „þtyĜ A“.: availability, accessibility, acceptability a adaptability. Teorii „þtyĜ A“ zdĤrazĖuje jako leitmotiv
práva na vzdČlání také Poradní výbor pro Rámcovou úmluvu o ochranČ národnostních menšin ve svém komentáĜi k úmluvČ,
s. 23. PĜitom je zdĤraznČno, že právČ akceptabilita a adaptibilita jsou zásady velmi podstatné zejména ve vztahu k dČtem
národnostních menšin.
158
veĜejné moci, ale i faktické nastavení ekonomických aspektĤ vzdČlání. Proto se ve všech
lidskoprávních dokumentech objevuje požadavek bezplatného základního vzdČlávání.
TĜetí kritérium, pĜijatelnost, znaþí mj. okolnost, že dítČti z kulturnČ odlišného prostĜedí
musí být poskytováno vzdČlávání právČ s pĜihlédnutím na jeho odlišnost. To je požadavek,
jehož dosažení je v þeském vzdČlávání pomČrnČ sporné: napĜíklad romské dČti, které velmi
þasto doma hovoĜí romsky, popĜ. etnolektem þeštiny, jsou nuceny se potýkat od nejútlejšího
vČku ve škole s þeštinou. Je otázkou, zda je takový postup v souladu s požadavkem
pĜijatelnosti. A koneþnČ pojem pĜizpĤsobitelnosti míĜí k tomu, že vzdČlávací systém musí
respektovat mČnící se požadavky spoleþnosti, musí být k tČmto zmČnám flexibilní. Zde je
tĜeba pĜipomenout, že takovýmto novým požadavkem je inkluzívní pĜístup, který je popsán
níže v této kapitole.
Proþ náš vzdČlávací systém není zatím s to zajistit požadavek pĜizpĤsobitelnosti, je
vysvČtleno níže. Blíže lze k uvedeným þtyĜem požadavkĤm odkázat na kapitolu této práce,
která se zabývá dČtmi migrantĤ. Uvedené aspekty pĜedpokládají nikoli jen ochranný,
zjednodušenČ Ĝeþeno neaktivní pĜístup státu (stát respektuje právo dítČte na vzdČlání), ale také
aktivní složku, tj. protektivní (chrání uvedené právo aktivními zásahy) a povinnost naplĖovat
toto právo.
2.2. Zakotvení práva na vzdČlání v þeském prostĜedí
V þeském právním Ĝádu je právo na vzdČlání zaruþeno na ústavní úrovni Listinou
základních práv a svobod, a to v þlánku 33, odstavci prvém.48 Je pĜitom Ĝazeno mezi práva
hospodáĜská, sociální a kulturní. VzdČlání þi vzdČlávání je pro socializaci þlovČka zcela
stČžejním procesem. Socializaþní funkci nemá školní docházka jen proto, že poskytuje
penzum znalostí, ale také pro své výchovné pĤsobení.49
VzdČlávací proces totiž zahrnuje jak vyuþování, tak výchovu. V angliþtinČ se pĜitom
pojmu education používá obecnČ pro vzdČlávací proces, tedy i pro výchovu. Definice
používaná organizací UNESCO od roku 1974 chápe vzdČlávání jako kontinuální, ucelený
proces socializace, v rámci kterého jsou rozvíjeny schopnosti, postoje a poznání vĤbec.
V této souvislosti je tĜeba pĜipomenout, že podle þl. 25 odst. 2 písm. a) Listiny se zaruþuje právo na vzdČlání v jazyce
národnostní menšiny pĜíslušníkĤm národnostních nebo etnických menšin. Podle tohoto ustanovení se tak dČje „za podmínek
stanovených zákonem“. Uvedené ustanovení je problematické: v rámci ýeské republiky je více národnostních menšin. Ve
smyslu zákona o právech pĜíslušníkĤ národnostních menšin (zákon þ. 273/2001 Sb., ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ) jde
napĜíklad o vietnamskou, ruskou, ukrajinskou, romskou a jiné národnosti. Zdaleka nelze pĜitom tvrdit, že by tČmto menšinám
þeský stát zajišĢoval vzdČlávání v jejich jazyce.
49
Zatímco pĤvodní text Úmluvy o právech dítČte uvádí jak v þl. 28, tak v þl. 29 charakteristiku education, v þeském pĜekladu
Úmluvy se objevuje v þl. 28 právo dítČte na vzdČlání a v þlánku 29 se hovoĜí o cílech výchovy, tj. nikoli vzdČlání. BČžnČ
pĜitom bývá výchova uvádČna jako souþást vzdČlání, a to vedle samotného vyuþování.
48
159
NemĤže jít proto o proces specifikovaný jednoznaþnČ danými aktivitami.50 Jeho cílem nemá
být pouze vybavení základními znalostmi a informacemi coby pĜípravy žáka na budoucí
povolání. Cíle vzdČlávání „náleží také v rozvoji osobnosti žáka, jeho talentu a schopností tak,
aby byl v dospČlosti schopen vést šĢastný život v rámci spoleþnosti“.51
Jedním ze základních principĤ práva na vzdČlání je rovný pĜístup k jeho poskytování
všem dČtem bez rozdílu. Všem dČtem má být tedy poskytováno kvalitní vzdČlání, které bude
odpovídat vzdČlávacímu potenciálu každého žáka. Tento princip je zcela v souladu
s inkluzívním vzdČláváním, podle kterého se má všem dČtem dostávat srovnatelnČ kvalitního
vzdČlání. De iure je zásada rovného pĜístupu ke vzdČlání tímtéž: všechny dČti se mají
vzdČlávat spolu, odpovídá-li to jejich nejlepšímu zájmu, a nikdo nesmí být diskriminován tím,
že by mu bylo nabízeno vzdČlání podĜadné úrovnČ.
Problematika inkluzívního pĜístupu ve vzdČlávacím systému a zákazu diskriminace je
pĜedmČtem následujících podkapitol. PĜesto se jeví jako podstatné uvést již na tomto místČ, že
se objevují kritické hlasy, podle kterých není dostateþnČ jasnČ stanovena preference
individuální integrace žákĤ s jakýmkoli typem znevýhodnČní na základní škole. Obecný
pĜíkaz nediskriminovat totiž ne vždy dostaþuje: explicitní stanovení smČĜování vzdČlávání
k inkluzi by pĜineslo jasnČjší vyjádĜení preferovaného pĜístupu ve vzdČlání, protože pouhý
zákaz diskriminace ipso facto neobsahuje pozitivní závazek státu vytvoĜit podpĤrná opatĜení
všem žákĤm: výslovná preference inkluze by v tomto smČru byla pĜesnČjší.52
Právo na vzdČlání je dále konkretizováno školským zákonem a souvisejícími pĜedpisy.
Na tomto místČ je tĜeba pĜipomenout, že souþástí vzdČlávacího procesu není jen základní,
stĜední (odborné) a vysoké školství, ale také pĜístup k pĜedškolnímu vzdČlávání, byĢ je
poskytováno na rozdíl od povinné docházky na základní škole fakultativnČ. Do rámce
školského zákona53 totiž spadá také pĜedškolní vzdČlávání. PrávČ v otázce vzdČlávání
etnických menšin þasto hraje tato fáze vzdČlávání jednu z klíþových rolí: aĢ již ve smyslu
socializaþním, tak ve vztahu k pĜekonání pĜípadných jazykových bariér dČtí etnických
minorit. ýasto je proto pĜi hledání pĜíþin školního neúspČchu zdĤrazĖován význam
pĜedškolního vzdČlávání.54
50
KomentáĜ Výboru pro práva dítČte k þl. 29 Úmluvy ze dne 17. 4. 2001, CRC/GC/2001/1, s. 2.
Také zpráva Poradního výboru pro Rámcovou úmluvu o ochranČ národnostních menšin ze dne 2. bĜezna 2006
(ACFC/25DOC(2006)002) uvádí, že právo na vzdČlání a jeho poskytování musí být zakotveno jasnými a koherentními
normami (s. 16 komentáĜe). Je tedy otázkou, zda je právní úprava v tomto smyslu jednoznaþná a dostaþující, když pĜednost
individuální integrace stanoví pouze podzákonný pĜedpis, navíc za podmínek, kdy to odpovídá možnostem školy.
53
Tj. zákon þ. 561/2004 Sb., o pĜedškolním, základním, stĜedním, vyšším odborném a jiném vzdČlávání, ve znČní pozdČjších
pĜedpisĤ, který je úþinný od 1. ledna 2005.
54
51
52
160
Cílem následujícího textu není souhrnný pĜehled o vzdČlávacím systému ýeské
republiky, ani popis organizace þeského vzdČlávání. Je koncipován pĜedevším se zámČrem
poukázat na problémy, které v praxi ýeské republiky i jiných zemí pĜináší realizace principu
rovného pĜístupu ke vzdČlání.
2.3. Rovný pĜístup ke vzdČlání
Bez dosažení kvalitního vzdČlání je témČĜ nemožné získat naplĖující, zajímavé
zamČstnání, které je zásadním faktorem životní úrovnČ a významným indikátorem
seberealizace každého þlovČka. To je velmi podstatné ve vztahu k národnostním menšinám:
v ĜadČ zemí, bohužel také v naší spoleþnosti, je bČžnou skuteþností, že etnické menšiny
dosahují z rĤzných pĜíþin nižšího vzdČlání než majoritní populace, nezískávají dobĜe placené
zamČstnání a potýkají se naopak s velkou mírou nezamČstnanosti. Tyto okolnosti vedou
k vČtšímu výskytu sociálnČ patologického chování a prohlubuje se sociální exkluze.
Uvedeným aspektem je zcela zásadnČ ovlivnČn spoleþenský status menšin a míra
jejich sociální participace. Vyšší míra zapojení do profesního a kulturního života ovlivĖuje
celkový psychický stav konkrétního þlovČka. Ze zahraniþí víme, že urþitá, zejména etnická
menšina zaþne být majoritní populací vnímána pozitivnČ až tehdy, kdy její pĜíslušníci
získávají pozice tradiþnČ spoleþensky prestižní (vČdec, soudce, policista, lékaĜ apod.).
RĤzným menšinám je z tohoto dĤvodu poskytována rĤzná míra vyrovnávacích opatĜení, popĜ.
tak zvaných afirmativních akcí. Laicky se nČkdy setkáme s termínem „pozitivní
diskriminace“55. PrávČ s ohledem na tuto skuteþnost je následující kapitola týkající se práva
na vzdČlání orientována zejména na rovnost pĜístupu ke vzdČlání pro všechny dČti. Právo na
vzdČlání a rovný pĜístup k jeho poskytování jde tedy ruku v ruce s právem na výkon povolání
þi zamČstnání.
Princip nediskriminace v oblasti vzdČlávání je zdĤraznČn nČkolika mezinárodními
dokumenty, a logicky tedy i þeskou právní úpravou. Tento princip nalezneme v Evropské
úmluvČ o lidských právech a základních svobodách, jakož i v ÚmluvČ UNESCO proti
diskriminaci ve vzdČlávání, která byla pĜijata v roce 1960 v PaĜíži. PoslednČ uvedená Úmluva
definuje obsah pojmu diskriminace, ale nevČnuje se vzdČlávání dČtí napĜíklad se zdravotním
postižením. Dále je podle závČrĤ Výboru pro hospodáĜská, sociální a kulturní práva souþástí
55
Velmi zajímavým je napĜíklad opatĜení právních ĜádĤ nČkterých státĤ USA, podle nČhož tvĤrci filmĤ museli do rolí
tradiþnČ kladnČ vnímaných profesí obsazovat herce afroamerického pĤvodu (lze si všimnout jejich výrazného poþtu v rolích
vyšetĜovatelĤ, policistĤ, soudcĤ apod.). Uvedené opatĜení je dĤvodné: mediální obraz urþité menšiny je zcela stČžejním
faktorem jejího vnímání majoritou.
161
minimum core, tj. minimálního základu vzdČlání, povinnost zajištČní pĜístupu k veĜejným
vzdČlávacím institucím na nediskriminaþním základu.56
Také podle jiné mezinárodní úmluvy, a sice podle þl. 12 odst. 3 Rámcové úmluvy o
ochranČ národnostních menšin57, jsou státy, které Úmluvu ratifikovaly, povinny podporovat
rovnost pĜíležitostí v pĜístupu pĜíslušníkĤ národnostních menšin ke vzdČlání na všech
úrovních. To tedy znamená pozitivní závazek, závazek aktivního jednání. Stát a pĜedstavitelé
škol jsou povinni aktivnČ hledat a vytváĜet možnosti, za kterých bude umožnČno
plnohodnotné vzdČlání jakkoli znevýhodnČným dČtem. Interkulturní, nebo popĜ. multikulturní
pĜístup je pĜitom považován za klíþový: podle Poradního orgánu pro Rámcovou úmluvu o
ochranČ národnostních menšin jsou zásadními cíli podpora multikulturní a mezikulturní
perspektivy ve vzdČlání a rovné pĜíležitosti v pĜístupu ke vzdČlání.58
Zákaz diskriminace v pĜístupu ke vzdČlání lze nalézt kromČ mezinárodního zakotvení i
ve více pĜedpisech þeského právního Ĝádu. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) školského
zákona je vzdČlání založeno na rovném pĜístupu každého obþana ýR nebo EU bez jakékoli
diskriminace.59 PĜístup ke vzdČlání je dále oblastí, která je sledována antidiskriminaþním
zákonem, tedy zákonem þ. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostĜedcích
ochrany pĜed diskriminací. To znamená, že pokud je namítána diskriminace v pĜístupu ke
vzdČlání, mohou být uplatnČny nároky ve smyslu tohoto zákona.60 Lze tak žádat upuštČní od
diskriminaþního jednání, odstranČní následkĤ tohoto jednání, jakož i pĜimČĜeného
zadostiuþinČní za zpĤsobenou újmu.
Ve smyslu § 2 písm. a) školského zákona je stČžejní zásadou vzdČlávacího systému
rovný pĜístup ke vzdČlání: je tĜeba ho tedy aplikovat i na pĜedškolní vzdČlávání. Jednotlivé
dČti (jejich zákonní zástupci) nemají sice právní nárok na pĜijetí do konkrétní mateĜské školy,
ale zejména vzhledem k nedostatku míst v mateĜských školách, s nímž se potýká Ĝada þeských
56
CESCR, General Comment No. 13. Right to education, odst. 57.
Ve Sbírce zákonĤ je publikována jako sdČlení ministerstva zahraniþních vČcí þ. 96/1998 Sb.
KomentáĜ Poradního orgánu pro Rámcovou úmluvu o ochranČ národnostních menšin ze dne 2. bĜezna 2006, s. 10.
59
Školský zákon pĜitom uvádí trochu jiné diskriminaþní, tj. zakázané dĤvody než antidiskriminaþní zákon. Výþet
diskriminaþních dĤvodĤ ve školském zákonČ je oproti antidiskriminaþnímu zákonu tzv. otevĜený (demonstrativní), neboĢ je
zakázána diskriminace z dĤvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, etnického nebo sociálního pĤvodu,
majetku, rodu a zdravotního stavu nebo na základČ jiného postavení obþana. Školský zákon tak zakazuje jakoukoli
diskriminaci, zatímco z antidiskriminaþního zákona lze dovodit pouze diskriminaci na základČ pohlaví, rasy, etnika þi
národnosti, víry nebo svČtového názoru, sexuální orientace, zdravotního postižení nebo vČku. Koncepce diskriminace je tedy
v antidiskriminaþním zákonČ užší.
60
Ust. § 1 odst. 1 písm. i) a ust. § 10 odst. 1 zákona. Je tĜeba uvést i trestní zákon (zákon þ. 40/2009 Sb.), - diskriminace
mĤže být i trestným þinem. Ve smyslu ustanovení § 402 trestního zákona bude ten, kdo uplatĖuje apartheid, segregaci þi
jinou diskriminaci založenou mj. na etnicitČ, potrestán odnČtím svobody až na dvanáct let. Diskriminace na základČ
pĜíslušnosti k etniku je tedy trestná.
57
58
162
rodiþĤ v posledních letech, je tĜeba pĜipomenout, že Ĝeditelé mateĜských škol musí pĜi výbČru
dČtí do školky dodržovat právo na rovné zacházení.61
Jelikož je pĜístup k pĜedškolnímu vzdČlávání souþástí pĜístupu ke vzdČlání obecnČ a
ten je chránČn zákazem diskriminace, je tĜeba uzavĜít, že každé dítČ má právo na rovný pĜístup
k pĜedškolnímu vzdČlávání. Již v názvu školského zákona se totiž objevuje okolnost, že se
vztahuje jak na základní, stĜední a vyšší odborné vzdČlávání, tak na vzdČlávání pĜedškolní.
Všechny zásady, které mají být respektovány pĜi poskytování základního a stĜedního
vzdČlávání, musí být aplikovány také ve fázi pĜedškolního vzdČlávání. A to pĜesto, že na
vzdČlávání v konkrétní mateĜské škole neexistuje právní nárok.
Je sice na správním uvážení Ĝeditele školky, které dítČ ke vzdČlávání pĜijme, ale musí
dodržovat zákaz diskriminace. ěeditel je pĜi rozhodování omezen pĜedpisy pouze tím, že
pĜednost musí dát dítČti ve vČku pĜedcházejícím povinné školní docházce a dále dČtem, které
bydlí v obci školky. Skuteþnost, že rozhodnutí o pĜijetí ke vzdČlávání je tĜeba chápat jako
klasické správní rozhodnutí, u nČhož je tĜeba uvést všechny náležitosti, potvrzuje také
Nejvyšší správní soud, a to na všech úrovních, tj. od pĜedškolního vzdČlávání až po terciární
školství.62
2.4. Inkluzívní vzdČlávání a realita þeského školství
2.4.1. Pojem inkluzívního vzdČlávání
Pojmy inkluze, popĜípadČ integrace,63 jsou stČžejními pojmy souþasného smČĜování
vzdČlávání. Zatímco integrací povČtšinou chápeme faktické zaþlenČní znevýhodnČného dítČte
do hlavního vzdČlávacího proudu, inkluze je konceptem, v rámci kterého jsou školství, a
vĤbec spoleþnost pĜipraveny na odlišnost a priori. Jde tedy o stav, kdy se jedinec rodí do
spoleþnosti akceptující a pĜijímající jeho specifika a odlišnosti.64 Zkušenosti se vzdČláváním
jakkoli znevýhodnČných dČtí se pĜitom znaþnČ rĤzní: tradiþnČ jako silnČ inkluzívnČ zamČĜené
bývá hodnoceno mj. školství státĤ severní Evropy. O problematice vzdČlávání
znevýhodnČných dČtí v jiných zemích je struþnČ pojednáno v podkapitole 2.5.
61
Tuto okolnost zdĤraznil v jednom ze svých doporuþení také veĜejný ochránce práv:
http://www.ochrance.cz/diskriminace/doporuceni-ochrance/.
Nejvyšší správní soud uvedl, že také rektor vysoké školy musí své rozhodnutí o pĜezkoumání rozhodnutí o nepĜijetí
uchazeþe o studium náležitČ odĤvodnit. V opaþném pĜípadČ je takové rozhodnutí neplatné (sp. zn. 2 As 37/2006-63).
63
Na tomto místČ je ovšem budeme zamČĖovat, resp. používat spíše pojmu inkluze. Zejména z toho dĤvodu, že dokonce
rĤznými vČdními obory jsou oba pojmy používány s odlišnostmi: napĜíklad pokud porovnáme význam obou pojmĤ
v sociologii s bČžným použitím v rámci pedagogických vČd, zjistíme, že se skuteþnČ liší.
64
Bazalová, B.: VzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami v evropských zemích, s. 5. Vydáno také knižnČ:
Bazalová, B.: VzdČlávání žákĤ se speciálními vzdČlávacími potĜebami v zemích Evropské unie a v dalších vybraných
zemích. 1. vydání. Brno: Masarykova universita, 2006, 188 s.
62
163
ObecnČ bychom mohli inkluzívní vzdČlávací systém popsat jako takový, který
realizuje každému dítČti podporu, kterou potĜebuje. K realizaci podpory dochází pĜitom u
jakéhokoli dítČte s jakoukoli specifickou potĜebou. VytvoĜení nČkolika legislativních kategorií
žákĤ se speciálními vzdČlávacími potĜebami, tak jak je zná þeský školský zákon, proto není
v uvedeném pojetí ideální. Podle v souþasnosti úþinného školského zákona je dítČtem se
speciální potĜebou dítČ s urþitým typem zdravotní indispozice, popĜ. sociálního handicapu.
Inkluze jako koncept ale pĜedpokládá pestrost a individualitu, pĜedpokládá tedy, že každé
vzdČlávané dítČ je individuum, a tak v podstatČ každé mĤže mít urþitou vzdČlávací potĜebu.
Lhostejno, zda jde o mimoĜádnČ nadané dítČ nebo dítČ, které naopak potĜebuje k uspokojivým
výsledkĤm podporu.65 Spoleþenský pĜínos inkluzívního pĜístupu spoþívá zejména v tom, že je
na odlišnost pĜipraven, neboĢ ji vnímá jako zcela pĜirozenou souþást našeho života.
Inkluzívních cílĤ pĜitom bývá dosahováno rĤznými zpĤsoby. Nalezneme napĜíklad
školy, které sice vzdČlávají v pĜedmČtech orientovaných na znalosti dČti s postižením
oddČlenČ od dČtí bez postižení a za pomoci speciálních metod, ale v pĜedmČtech a výchovách,
jako jsou tČlesná, výtvarná nebo hudební, jsou všichni žáci vzdČláváni spoleþnČ. Jsou dále
systémy, kde je témČĜ stoprocentní inkluze: všechny dČti, snad až na výjimky nejtČžšího
fyzického a mentálního postižení, se vzdČlávají spolu. OdpĤrci inkluze þasto naznaþují, že
v takovém systému musí nutnČ dojít ke snížení kvality výuky a kompetencí „zdravých“
žákĤ66.
Inkluze není pojmem právním: v þeských školských pĜedpisech se uvádí spíše pojmy
individuální a skupinové integrace, a to zejména provádČcími pĜedpisy ke školskému zákonu
(na prvním místČ jde o vyhlášku þ. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve
školách a školských poradenských zaĜízeních, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, a o vyhlášku þ.
73/2005 Sb. o vzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami, ve znČní pozdČjších
pĜedpisĤ).
Vyhláška o vzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami stanoví
v ustanovení § 3 odst. 4, že odpovídá-li to potĜebám a možnostem žáka a podmínkám a
Definicí inkluze je celá Ĝada. Jde o pojem nikoli právní, ale sociologicko-pedagogický. Inkluze se pĜesto objevuje
v zahraniþních školských pĜedpisech. Naproti tomu þeský školský zákon nebo jeho provádČcí vyhlášky hovoĜí o integraci ve
vzdČlávání. ýasto se pĜitom vztah obou tČchto pojmĤ vysvČtluje tak, že zatímco integrace znamená vþlenČní konkrétního
žáka za pomoci urþitých podpĤrných opatĜení do kolektivu bČžné tĜídy na bČžné základní škole, inkluzívní prostĜedí je
takové, které s odlišností a priori poþítá, a tudíž je na ni pĜedem pĜipraveno: samotné prostĜedí je vytváĜeno tak, že odlišnost
je v nČm pĜirozeností: odlišnost není vnímána jako handicap, ale jako pĜínos.
66
To jsou ovšem domnČnky, které se nepodaĜilo prokazatelnČ potvrdit exaktními výzkumy. Pro bližší informace lze
doporuþit mj. Institut výzkumu inkluzívního vzdČlávání pĜi Pedagogické fakultČ Masarykovy univerzity v BrnČ. Ucelený
pohled na nČkolik vzdČlávacích systémĤ a jejich zkušenosti s inkluzí podává také pĜíspČvek: Bazalová, B.: VzdČlávání dČtí se
speciálními vzdČlávacími potĜebami v evropských zemích, Masarykova universita, vydáno také knižnČ: Bazalová, B.:
VzdČlávání žákĤ se speciálními vzdČlávacími potĜebami v zemích Evropské unie a v dalších vybraných zemích. 1. vydání.
Brno: Masarykova univerzita, 2006, 188 s.
65
164
možnostem školy, musí být tento žák pĜednostnČ vzdČláván formou individuální integrace na
bČžné základní škole. PĜednost principu integrace namísto podpory speciálního školství je
zde tedy dána, ovšem za urþitých okolností. Problémem totiž zĤstává dovČtek uvedeného
ustanovení, neboĢ škola mĤže zdĤvodnit odmítnutí dítČte právČ s ohledem na nedostateþné
podmínky ve škole. Uvedenou úpravu je proto tĜeba podrobit kritice, navíc preference inkluze
je natolik zásadní otázkou, že nemá být Ĝešena pouze provádČcími pĜedpisy, ale také
samotným školským zákonem. Naproti tomu na mezinárodní úrovni je explicitní pĜíkaz
inkluzívního vzdČlávání na všech stupních vyjádĜen mj. Výborem pro práva dítČte, který
uvádí, že stát je povinen inkluzi zajistit jako samozĜejmou souþást práv dČtí s postižením.67
Nejen þeské školské pĜedpisy, ale také mezinárodní dohody, jimiž je ýeská republika
vázána, smČĜují k inkluzívnímu vzdČlávání, aniž by tento výraz výslovnČ používaly. Ve
školském zákonČ se uvádí, že jednou z hlavní zásad je zohlednČní individuálních potĜeb
každého žáka, jakož i naplnČní jeho nejširšího vzdČlávacího potenciálu. To jsou indicie
jednoznaþnČ smČĜující k inkluzívnímu pĜístupu: dítČ s postižením se nauþí více, bude-li
vzdČláváno se svými vrstevníky bez postižení, než když bude po celé dČtství pouze
v kolektivu dalších zdravotnČ postižených dČtí.
KromČ toho þlánek 29 Úmluvy o právech dítČte uvádí, že výchova (resp. vzdČlávání,
viz pozn. þ. 49) dítČte by mČla vést k co nejširšímu rozvoji jeho rozumových a jiných
schopností. K obsahu tohoto þlánku Úmluvy o právech dítČte je tĜeba uvést, že cíle vzdČlání
v nČm uvedené jsou srovnatelné s cíli níže popisované reformy þeského školského systému.
Ve smyslu þl. 29 odst. 1 písm. b) Úmluvy má vzdČlávání smČĜovat k posilování úcty
k lidským právĤm a svobodám a má také pĜipravovat dítČ na zodpovČdný život v duchu
snášenlivosti a tolerance k menšinovým skupinám.
Jde o principy, jejichž význam je po pĜijetí nového školského zákona pĜi výuce znaþnČ
posílen, a to zejména prostĜednictvím prĤĜezových témat. Snášenlivost a tolerance jsou
prvotními pĜedpoklady eliminace diskriminaþních projevĤ ve spoleþnosti. Jde proto o
základní hodnoty, kterým by mČla být pĜi vzdČlávání vČnována mimoĜádná pozornost:
budoucí generace budou žít ve velmi rozmanitém svČtČ, proto je tĜeba uþit je porozumČní
jednotlivým menšinovým názorĤm a jevĤm, zvláštČ v dobČ, kdy narĤstají rĤzné extremistické
proudy. Jakými dalšími mechanismy by mČla školská reforma pĜispČt k inkluzivnímu pojetí a
toleranci pĜi výchovČ, je nastínČno v následujících þástech.
67
165
2.4.2. Školská reforma jako nástroj smČĜující k cílĤm inkluze
Školská reforma doprovázená pĜijetím nového školského zákona mČla jak z pohledu
systémového, tak didaktického napomoci inkluzi. NástrojĤ, které k tomu mČly vést, bylo více.
Došlo ke zmČnČ celé koncepce základního vzdČlávání názvy škol poþínaje a vytvoĜením
rámcového vzdČlávacího programu konþe. Podle pravidelných zpráv, které ýeská republika
zpracovává k naplnČní Úmluvy o odstranČní všech forem rasové diskriminace (CERD), je
v otázce zkvalitnČní vzdČlání dČtí etnických minorit podnikána skuteþnČ celá škála opatĜení.68
Problémem nicménČ zĤstává, že efektivitu naplĖování níže popisovaného rozsudku
Evropského soudu pro lidská práva o nadmČrném poþtu romských žákĤ v bývalých zvláštních
školách nelze exaktnČ sledovat: veĜejná správa nemá nástroje k tomu, aby mohla sledovat
údaje o etnickém þi národnostním složení žákĤ v jednotlivých školách, protože þeský právní
Ĝád, na rozdíl od mnohých zahraniþních právních ĜádĤ, neumožĖuje sbČr adresných etnických
dat.69 Není tedy možné pĜesnČ sledovat, zda dochází k postupnému nárĤstu dČtí romského
pĤvodu v standardních základních, nikoli speciálních školách (je povoleno sbírat pouze
neadresné údaje o etnicitČ žákĤ bez vazby na jejich jméno).
OpatĜení realizovaná v souvislosti se školskou reformou mají pĜesto v mnohém
podporovat téma vzdČlávání znevýhodnČných žákĤ. Školám je mj. poskytnut vČtší prostor
v tom, co a jakým zpĤsobem chtČjí vyuþovat. Dále došlo k zavedení institutu dČtí se
speciálními vzdČlávacími potĜebami a možnosti vytvoĜení individuálního vzdČlávacího plánu
pro každé jednotlivé dítČ (školský zákon z 80. let minulého století znal individuální plán také,
ale pro mimoĜádnČ nadané žáky). K tČmto jednotlivým krokĤm reformy lze uvést následující.
Jednak se úþinností nového školského zákona, tedy poþátkem roku 2005, zrušily zvláštní
školy. Je tedy tĜeba pĜedeslat, že došlo ke sjednocení názvĤ škol rozdílného zamČĜení právČ
v duchu integrovaného školství: napĜíštČ se mají všechny dČti vzdČlávat spolu, v základních
školách.70 FormálnČ se všechny dnešní školy nazývají základními školami, neexistují již tedy
68
Tyto dílþí kroky se sice objevují ve zprávČ k naplnČní Úmluvy za rok 2010, ve skuteþnosti je ale témČĜ nemožné sledovat
jejich reálný dopad. Zavedení multikulturní výchovy do výuky je napĜíklad uvádČno coby nástroj proti vzrĤstajícímu
extremismu ve spoleþnosti. Je ale tĜeba poznamenat, že školy se þasto zhostily této povinnosti neodbornČ, popĜ. dost
formalistickým zpĤsobem. K tomu více: Obrovská, L., Kusá, O.: Multikulturní výchova jako souþást vzdČlávacího systému
þeského školství a její hodnotové zamČĜení: závČry výzkumu Ligy lidských práv. In Etika ve vČdách o výchovČ, sborník ze
17. konference ýeské pedagogické spoleþnosti, Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, 2010. od s. 212-221.
Multikulturní výchova pĜitom pĜedpokládá nikoli jen odbornou zdatnost vyuþujícího a didaktické schopnosti: je specificky
nároþná k osobním postojĤm a preferencím samotné uþitelovy osobnosti. K opatĜením viz In: International Convention on the
Elimination
of
All
Forms
of
Racial
Discrimination,
s.
21
22,
z
9.
8.
2010
(http://www2.ohchr.org/english/bodies/cerd/cerds79.htm).
69
V úvahu pĜichází sbČr tzv. neadresných dat. K tomu více v systémovém doporuþení Ligy lidských práv, pĜístupné zde:
http://www.llp.cz/cz/systemova-doporuceni/systemove-doporuceni-c-4-p4.
70
Podle ustanovení § 185 odst. 3 je „zvláštní škola podle dosavadních právních pĜedpisĤ základní školou podle tohoto
zákona. Pomocná škola podle dosavadních právních pĜedpisĤ je základní školou speciální podle tohoto zákona.“ Podle tohoto
ustanovení je tedy zrušen název zvláštních škol, které jsou propĜíštČ základními školami, zatímco se objevuje nový termín v
podobČ základních škol speciálních (bývalých pomocných škol). Praxí pĜesto zĤstává, že dosavadní zvláštní školy byly
166
zvláštní školy. MČlo dojít k postupné transformaci bývalých zvláštních škol, nikoli k jejich
okamžitému zrušení. Realita je nicménČ nabíledni: zmČnil se pouze oficiální název, pĜiþemž
charakter výuky se zmČnil jen pramálo. Nabízí se pak otázka, jaký význam uvedená zmČna
má.
Je tĜeba uvést, že hlavní informaci o podobČ vzdČlávání konkrétního dítČte
nepĜedstavuje název školy, v níž je dítČ vzdČláváno, ale typ studijního programu. Žák totiž
mĤže být vzdČláván podle rámcového vzdČlávacího programu základního vzdČlávání nebo
podle pĜílohy téhož rámcového programu, která byla vytvoĜena pro dČti s lehkým mentálním
postižením. Pro žáky se závažnČjší formou postižení je pak uþivo logicky redukováno
prostĜednictvím programu pro základní školu speciální. Vzhledem k tomu, že také na
speciální škole (vČtšinou bývalé zvláštní) je možno v souladu s ustanovením § 10 odst. 2
vyhlášky o vzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami vzdČlávat urþitý poþet dČtí,
které nemají zdravotní ani jiný handicap71, je v dĤsledku možné, že nČkteré dČti vzdČlávané
podle této pĜílohy rámcového vzdČlávacího programu budou zaĜazeny do klasické základní
školy, nČkteré ale do speciální.
V dĤsledku je tedy možné potkat žáka vzdČlávaného podle pĜílohy na základní škole,
zatímco zdravého žáka vzdČlávaného podle standardního rámcového programu na bývalé
škole zvláštní.72 Tato okolnost je reflektována i šetĜeními ýeské školní inspekce: jednotliví
inspektoĜi i pĜizvané osoby sledují, podle jakého vzdČlávacího programu je dítČ na té které
škole vzdČláváno a jakým zpĤsobem je vytváĜen jeho individuální vzdČlávací plán.
DítČti je tedy možné vytvoĜit individuální program (vzdČlávací plán), je-li mu to ku
prospČchu. Tento postup je umožnČn ustanovením § 6 vyhlášky o vzdČlávání žákĤ se
speciálními vzdČlávacími potĜebami. Na jeho podobČ se má podílet vedle vyuþujícího také
poradenský nebo školní psycholog, popĜ. lékaĜ a jednoznaþnČ na nČm mají participovat také
zákonní zástupci dítČte (v pĜípadČ zletilosti pak samotný žák nebo student). V prĤbČhu
vzdČlávacího procesu má být ovšem dítČ prĤbČžnČ rediagnostikováno. VzdČlávací program
mĤže být, a dokonce má být, podle potĜeby mČnČn. Dokonce pokud je dítČ zaĜazeno do
speciální školy, má být v prĤbČhu jeho vzdČlání zjišĢováno, zda by pro nČj bylo vhodné, aby
pĜejmenovány ve velké vČtšinČ pĜípadĤ na základní školy praktické. To je naopak termín, který nemá ve školském zákonČ
oporu. PĜesto uvedená zmČna není výslovnČ zakázána: jde tedy nadále o školu, která je sice základní školou, ale s pĜídomkem
„praktická“.
71
Je k úvaze, zda je takové ustanovení v souladu s ústavou zaruþeným právem na vzdČlání. Uvedené ustanovení vyhlášky jde
významnČ nad rámec zákona, když povoluje, aby se dítČ bez znevýhodnČní vzdČlávalo ve škole s postiženými žáky. MĤže tak
být namítáno, že v takové situaci se dítČti nedostane vzdČlání, které by naplnilo jeho vzdČlávací potenciál.
72
Možnost takovéto praxe je kritizována mj. v dĤsledku souvislosti s hlavním posláním rozsudku D. H. a ostatní vs. ýeská
republika, jehož význam je naznaþen níže. Rozsudek zejména kritizuje úroveĖ vzdČlávání, které je poskytováno romským
žákĤm þeským vzdČlávacím systémem – jsou zaĜazováni do zvláštních škol. Problematické je, že se škola mĤže bránit právČ
uvedeným ustanovením, pokud bude naĜþena z toho, že vzdČlává Romy spolu s mentálnČ postiženými.
167
bylo reintegrováno, tedy zaĜazeno zpČt na základní školu, resp. do hlavního vzdČlávacího
proudu.
Dalším na první pohled zdánlivČ významným krokem bylo zavedení pojmu žákĤ se
speciálními vzdČlávacími potĜebami. To je termín, který pĜedcházející školský zákon neznal.
Podle souþasnČ úþinného ustanovení § 16 školského zákona jsou žáky se speciální vzdČlávací
potĜebou, kterým je tedy tĜeba poskytnout specifickou péþi, žáci s urþitým zdravotním
handicapem (ve formČ postižení, jde-li o významnČjší zdravotní handicap, nebo ve formČ
znevýhodnČní) a dále žáci se sociálním znevýhodnČním. Konkrétní problémy související
s tímto pojmem jsou zmínČny v podkapitole 2. 2. 4.
V neposlední ĜadČ zakotvil nový školský zákon povinnost vyuþovat podle školního
vzdČlávacího programu, který se mĤže stát vyjádĜením urþitého hodnotového zamČĜení
výuky. Školní vzdČlávací program je tedy dokument, který si každá škola musela zpracovat,
pĜiþemž základem jí byl Rámcový vzdČlávací program. Avizované zmČny v obsahu výuky,
tedy zejména povinnost vyuþovat prĤĜezová témata a výuku smČĜovat k tzv. klíþovým
kompetencím, jsou pĜiblíženy v následující podkapitole. ZnaþnČ využívanou se stala také
nová funkce asistenta pedagoga zĜizovaného podle ustanovení § 16 odst. 9 školského zákona,
neboĢ jde o efektivní zpĤsob, jak zapojit znevýhodnČné dČti do výuky.73
2.4.3. Pedagogický exkurs: výuka práv dítČte a prĤĜezová témata
Školská reforma, která byla doprovázena zmínČným novým školským zákonem,
pĜinesla školám mj. povinnost vyuþovat tzv. prĤĜezová témata.74 Jde o oblasti, které mají být
pro svou charakteristickou povahu a znaþný výchovnČ vzdČlávací význam vyuþovány
takĜíkajíc napĜíþ jednotlivými pĜedmČty þi obory. Nejde o tematicky ucelenou oblast uþiva,
která by byla obsahem urþitého vyuþovacího pĜedmČtu.75 Všechny vzdČlávací obory mají být
totiž prodchnuty cíli prĤĜezových témat a celkovČ má výuka smČĜovat k tzv. klíþovým
kompetencím žákĤ.
Asistenta pedagoga, který je pedagogickým pracovníkem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. f) zákona þ. 563/2004 Sb., o
pedagogických pracovnících, je tĜeba odlišit od osobního asistenta, což je asistent postižených osob urþený k pomoci pĜi
vykonávání jejich základních potĜeb (§ 39 zákona þ. 106/2002 Sb. o sociálních službách).
Hlavní náplní práce asistenta pedagoga je ve smyslu § 7 odst. 1 vyhlášky þ. 73/2005 Sb. pomoc pĜizpĤsobit se školnímu
prostĜedí, pomoc pedagogĤm pĜi vzdČlávací a výchovné þinnosti a dále asistence pĜi komunikaci se zákonnými zástupci dČtí a
komunitou. Dále je vymezení jeho prací doplnČno naĜízením vlády 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací.
74
Více informací ke školské reformČ viz: http://rvp.cz/.
75
Nelze ale uvést, že až s pĜijetím nového školského zákona bylo zdĤraznČno, že by školy mČly bojovat s projevy intolerance
a rasismu. Ministerstvo školství napĜíklad již pĜed Ĝadou let pĜijalo metodický pokyn (14 423/99-22) k výchovČ proti
projevĤm rasismu, xenofobie a intolerance. V pokynu se uvádí, že je vyuþujícím uloženo vČnovat zvýšenou pozornost
vytváĜení pĜíznivého klimatu tĜíd i celých škol a osobním pĜíkladem vést žáky k rasové snášenlivosti a eliminaci intolerance.
73
168
Mezi prĤĜezová témata, která musely všechny školy vþlenit do svého školního
vzdČlávacího programu, patĜí mj. multikulturní výchova, výchova demokratického obþana,
jakož i výchova k lidským právĤm. Už z uvedených názvĤ je evidentní, co by mČlo být
hlavním cílem tČchto disciplín: posílení hodnot demokratické spoleþnosti, práce se
stereotypním uvažováním a dále výchova dČtí k toleranci a proti rasismu. To jsou hlavní cíle
multikulturní, resp. interkulturní výchovy.76
VzdČlávání se má stát „nástrojem tolerance77“, jak uvádí Poradní výbor pro Rámcovou
úmluvu o ochranČ národnostních menšin. Mezi vzdČlávání a boj proti rasismu, intoleranci a
xenofobii je kladena úzká vazba, pĜiþemž hlavní dĤraz je pĜipisován výchovČ k lidským
právĤm.78 DČti by tak mČly být vedeny mj. ke znalosti vlastních práv a také k respektu práv a
zájmĤ jiných. Zdaleka ne všechny þeské školy uvedené povinnosti pĜivítaly. Ne všechny
vnímají uvedené cíle jako podstatné a ne vždy umí taková témata zpracovat a
zprostĜedkovat.79
PĜitom je tĜeba podotknout, že ve spoleþnosti, v níž jsou všeobecné rasistické projevy
a stupĖující se násilí vĤþi menšinám stále na vzestupu, je tĜeba uþit dČti právnímu povČdomí a
úctČ k právĤm druhého o to intenzivnČji. Také Výbor pro práva dítČte uvádí v oficiálním
komentáĜi k ÚmluvČ o právech dítČte význam vzdČlávání dČtí v otázkách intolerance a
rasismu, þímž navazuje na požadavek Úmluvy (þl. 29 odst. 1 písm. b), když uvádí, že má
vzdČlávání smČĜovat k úctČ k lidským právĤm, resp. k toleranci.80 Katarina Tomaševski,
zvláštní zpravodajka pro právo na vzdČlání (funkce vznikla na pĤdČ Komise OSN pro lidská
práva v roce 1998), zdĤrazĖuje morální dimenzi vzdČlávacího procesu, neboĢ zejména
v období pozdního dČtského vČku a vČku adolescence se formují pĜedsudky a stereotypy
dítČte.
76
Také komentáĜ Poradního výboru pro Rámcovou úmluvu o ochranČ národnostních menšin ze dne 2. bĜezna 2006
(ACFC/25DOC(2006)002) doporuþuje spíše zamČĜení na mezikulturní (tj. interkulturní) výchovu nežli na multikulturní
pĜístup. Na rozdíl od multikulturního pĜístupu, který usiluje o naplnČní zvláštních vzdČlávacích potĜeb kulturnČ odlišných
skupin, interkulturní výchova smČĜuje ke vzájemné, konstruktivní interakci vČtšiny s menšinou. Blíže viz uvedený komentáĜ,
s. 12.
77
KomentáĜ Poradního výboru pro Rámcovou úmluvu o ochranČ národnostních menšin ze dne 2. bĜezna 2006
(ACFC/25DOC(2006)002), s. 26.
78
Uvedené bylo deklarováno na SvČtové konferenci proti rasismu v Durbanu v roce 2001. Hodgkin, R., Newell, P.
Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF 2007, s. 416.
79
Autorka tyto poznatky þerpá z kvalitativnČ zamČĜeného výzkumu na základních školách rĤzných krajĤ ýeské republiky,
který byl proveden cca pČt let po nabytí úþinnosti školského zákona. PĜesto ani za tuto dobu se vČtšina zkoumaných škol
nevypoĜádala s novými úkoly, které jsou pĜi výchovČ k hodnotám demokratické spoleþnosti tolik podstatné. Na stranČ druhé
je tĜeba poznamenat, že úkoly kladené na pedagogy jsou stále nároþnČjší. Více: Obrovská, L., Kusá, O.: Multikulturní
výchova jako souþást vzdČlávacího systému þeského školství a její hodnotové zamČĜení: závČry výzkumu Ligy lidských práv.
In Etika ve vČdách o výchovČ, sborník ze 17. konference ýeské pedagogické spoleþnosti, ed. Tomáš ýech a Miroslav Dopita.
Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, 2010. od s. 212-221.
80
KomentáĜ Výboru pro práva dítČte k þl. 29 Úmluvy o právech dítČte ze 17. 4. 2001, CRC/GC/2001/1, s. 5, Tomaševski, K.:
Are we educating children as a people with rights or just talking about it? In: Alen, A a kol.: The UN Children´s Rights
Convention: Theory meets practise, 2007, s. 172.
169
Navíc imitací a jinými zpĤsoby pĜejímá dítČ intolerantní postoje a jednání dĜíve, než se
mu dostane informací o projevech diskriminace a souvisejících jevech.81 Tomaševski dále
uvádí, že není možné, aby byly dČti dospČlými efektivnČ vzdČlávány ohlednČ uvedených
hodnot, když jim svČt dospČlých nejde pĜíkladem: taková výuka postrádá smyslu.82
Významnou složkou výchovy k právĤm jsou aktivity vedoucí k poznání vlastních práv
dítČte. DítČ je znalostí svých práv lépe informováno napĜíklad i o tom, jak se k nČmu mohou
jeho rodiþe, blízcí apod. chovat. Taková výchova k právnímu povČdomí mĤže být efektivní
prevencí násilí na dČtech. O to naléhavČji vyvstává potĜeba její realizace již od nejnižšího
vČku dítČte.
Podstatou prĤĜezových témat je skuteþnost, že více než vČdomostní cíle pĜináší
hodnotový rámec, který by mČl být podporován výukou jakéhokoli pĜedmČtu. Skuteþnost, že
se školy v souladu s Rámcovým vzdČlávacím program mají vČnovat také výchovČ k právĤm a
multikulturní výchovČ, neznamená ovšem jen nové povinnosti pro uþitele obþanské výchovy,
ale také jazykĤ, historie atd. Tento úkol se zdá na první pohled znaþnČ nelehký: existuje ale
celá Ĝada možností, jak najít inspiraci do výuky.83
Je také tĜeba podotknout, že cíle kurikulární reformy, spoþívající mj. v povinnosti
vyuþovat prĤĜezová témata a uþit dČti nikoli pouze znalostem, ale také posilovat jejich
kompetence nejrĤznČjšího charakteru (kurikulárními dokumenty jsou nazývány jako „klíþové
kompetence“, jak již bylo uvedeno výše), jsou podporovány také právními autoritami. Podle
komentáĜe Výboru pro práva dítČte k þl. 29 Úmluvy o právech dítČte má být cílem
vzdČlávacího procesu nikoli jen pĜedání urþitých znalostí, ale také osvojení urþitých
schopností, napĜíklad kompetence k rozhodování, k Ĝešení sporĤ smírnou cestou, k vytváĜení
zdravých mezilidských vztahĤ.84 To je zcela v souladu s povinností þeských škol uþit žáky
kompetenci k Ĝešení problémĤ, jakož i posilovat jejich kompetence obþanské a komunikativní.
81
Tomaševski, K.: Are we educating children as a people with rights or just talking about it? In: Alen, A a kol.: The UN
Children´s Rights Convention: Theory meets practise, 2007, s.170.
Tamtéž, s. 178.
83
Jsou ale naopak i školy, které nejenže tato významná témata zapojují bČžnČ do výuky, ale þinily tak i v dobČ pĜed školskou
reformou. Mimo Ĝadu národních projektĤ nevládních organizací (www.varianty.cz/) a aktivit státní správy (napĜ.
www.cpiv.cz) lze doporuþit nČkteré výukové publikace Rady Evropy: Gollob, R., Krapf, P. ed.: Living in Democracy,
EDC/HRE lesson plans for lower secondary level, Council of Europe Publishing, 2008. AutoĜi pĜinášejí v III. díle výukové
Ĝady zpĤsoby, jimiž je možné pĜiblížit dČtem a žákĤm problematiku lidských práv. PodobnČ Gollob, R., Krapf, P.: Exploring
children´s rights. Nine short projects for primary level, Council of Europe Publishing, 2007. Publikace obsahuje Ĝadu tipĤ
podporujících demokratické uvažování žákĤ: napĜ. popisuje aktivitu, pĜi níž si žáci sami urþí pravidla chování, úklidu apod.
ve tĜídČ. Tento postup uþí žáky zamyslet se nad tím, co chtČjí a co nechtČjí dodržovat, ale i schopnosti konsensu a pocitu
odpovČdnosti za sebe i druhé (s. 30 a násl.).
84
KomentáĜ Výboru pro práva dítČte k þl. 29 Úmluvy (17. 4. 2001), CRC/GC/2001/1, s. 4.
82
170
2.4.4. Žáci se speciálními vzdČlávacími potĜebami
Školská reforma pĜinesla nČkteré nové pojmy: ne všechny jsou ale v praxi využívány.
Jedním z nich je oznaþení skupiny žákĤ se speciálními vzdČlávacími potĜebami. Rozumí se
jimi ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 dČti þi žáci:
•
se zdravotním postižením, které je kvalifikováno jako závažnČjší než zdravotní
znevýhodnČní
•
se zdravotním znevýhodnČním, kterým se myslí spíše delší nemoc nebo jiné zdravotní
oslabení, které není závažné tak jako postižení
•
se sociálním znevýhodnČním, což je kategorie v praxi nejproblematiþtČjší
Žákem se sociálním znevýhodnČním pak je žák z rodinného prostĜedí s nízkým
sociálnČ kulturním postavením, popĜ. žák, který je vystaven ohrožení patologickými jevy.
Jinou formou sociálního znevýhodnČní je podle školského zákona naĜízená ústavní výchova,
popĜ. ochranná výchova nebo situace, kdy je žák v postavení azylanta.
KromČ skuteþnosti, že zavedení tohoto pojmu nedoprovázelo urþení subjektu, který
má sociální znevýhodnČní u dítČte identifikovat85, narážíme pĜi tomto pojmu na další zásadní
problém, který v dĤsledku eliminuje jeho praktické využívání. Jestliže totiž vyhláška þ.
492/2005 Sb., o krajských normativech, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, podle níž je
financována realizace speciální podpory pro dČti s tČmito vzdČlávacími potĜebami, uvádí
zvýšený normativ na dČti se zdravotním postižením a znevýhodnČním, u dČtí se sociálním
znevýhodnČním se navýšený normativ neobjevuje. Školy tak nemají dĤvod uvedený institut
sociálního znevýhodnČní využívat, když se jim nedostává navíc žádných prostĜedkĤ, kterými
by mohly tento typ znevýhodnČní dítČte kompenzovat. Dalším problémem je, že aþkoli
definice ustanovení § 16 stanoví tĜi kategorie dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami
vþetnČ dČtí se sociálním znevýhodnČním, provádČcí vyhláška školského zákona o vzdČlávání
dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami se paradoxnČ dČtem sociálnČ znevýhodnČným
vĤbec nevČnuje.
Jak bylo uvedeno, žák se speciálními vzdČlávacími potĜebami má být pĜednostnČ
vzdČláván formou individuální integrace v bČžné škole. Citované ustanovení implikuje závČr,
že musí existovat dále jiné formy vzdČlávání tČchto žákĤ. Vyhláška pamatuje v ustanovení § 3
85
Podle § 16 odst. 5 školského zákona sice zjišĢují speciální vzdČlávací potĜeby školská poradenská zaĜízení, tedy
pedagogicko-psychologická poradna nebo speciálnČ pedagogické centrum, ale takový požadavek je logický ve vztahu ke
zdravotnímu postižení, nikoli znevýhodnČní, kterému žák musí þelit z dĤvodĤ sociálních: poradny nemohou adekvátnČ
takové znevýhodnČní diagnostikovat.
171
odst. 1 dále na skupinovou integraci, jakož i na zaĜazení do nČkteré speciální školy (popĜ.
umožĖuje kombinaci uvedených forem vzdČlávání).
Kategorií navazující na vzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami je dále
skupina dČtí mimoĜádnČ nadaných. Ve své podstatČ jsou také oni žáky, kteĜí mají svá
specifika, aþkoli ta nespoþívají v nČkterém typu znevýhodnČní. PĜesto i mimoĜádnČ nadané
dítČ (ustanovení § 17 školského zákona) mĤže mít velké problémy se adaptovat do školního
kolektivu a vĤbec školního prostĜedí, není-li ze strany pedagoga zvolen vhodný pĜístup. Proto
koncept inkluzívního vzdČlávání zahrnuje také zapojení mimoĜádnČ nadaných žákĤ do
standardních tĜíd a škol.
2.4.5. VzdČlávání dČtí se zdravotním postižením
VzdČlávání dČtí, které mají zdravotní znevýhodnČní, aĢ už mentální nebo fyzické, je
aktuálním tématem. Oproti minulosti, kdy pĜevládala snaha o jejich exkluzi, se nyní
zdĤrazĖuje potĜeba opaþné tendence. Jakékoli pokusy o oznaþení dítČte s postižením jako
„nevzdČlavatelného“ jsou flagrantním porušením þlánku 28 Úmluvy o právech dítČte.86 DČti
se zdravotním postižením patĜí k dČtem se speciálními vzdČlávacími potĜebami. Podle
souþasné právní úpravy je možno právČ výhradnČ dČti s postižením vzdČlávat ve speciální
škole, tj. neexistuje jiný dĤvod pro zaĜazení dítČte mimo standardní základní školu. Podle
ustanovení § 16 odst. 8 školského zákona je možné pro tyto žáky zĜídit speciální tĜídu, popĜ.
školu, vyžaduje-li to povaha postižení.87 OpČt se nabízí otázka, jak zhodnotit, kdy vyžaduje
povaha postižení žáka jeho vzdČlávání v separátní instituci nebo skupinČ. I toto ustanovení lze
podrobit kritice: mĤže být namítnuto, že vždy je v zájmu dítČte, aby se za odpovídající
podpory vzdČlávalo ve standardním kolektivu. Uvedená otázka ovšem vyžaduje spíše odborné
pedagogické posouzení nežli právní analýzu.
Ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky o vzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími
potĜebami pĜedpokládá i pĜes formální zrušení speciálních – zvláštních, popĜ. pomocných
škol, že dítČ s takovou potĜebou bude vzdČláváno v rámci speciálního vzdČlávání, popĜ. ve
speciální škole. Opakem takové školy je škola „bČžná“, rozumČj základní. Speciální školou je
86
Namísto dĜívČjšího medicínského pĜístupu („health treatment“) se zdĤrazĖuje, že i dČti s tČžší formou mentálního
postižení mají právo na to, aby byly vzdČlávány. Hodgkin, R., Newell, P. Implementation Handbook for the Convention on
the Rights of the Child. UNICEF 2007, s. 418.
87
Srv. znČní ustanovení, podle nČhož „vyžaduje-li to povaha zdravotního postižení, zĜizují se pro dČti, žáky a studenty se
zdravotním postižením školy, popĜípadČ v rámci školy jednotlivé tĜídy, oddČlení nebo studijní skupiny s upravenými
vzdČlávacími programy.“ Zákon tedy neumožĖuje vzdČlávání napĜíklad sociálnČ znevýhodnČných žákĤ ve speciální tĜídČ, ani
škole. Uvedená možnost se nabízí pouze pĜi vzdČlávání žákĤ zdravotnČ postižených. To je ovšem výklad, který není zcela
v souladu s dĤvodovou zprávou k novému školskému zákonu, podle níž mají být žáci se zdravotním postižením a sociálním
znevýhodnČním integrováni v pĜípadech, kdy to je možné a žádoucí. SouþasnČ je ale pĜipuštČno zĜizování speciálních tĜíd
nebo škol pro tyto žáky.
172
pĜitom škola zĜízená pro žáky se zdravotním postižením. Aþkoli tedy podle ustanovení § 16
školského zákona jsou dČtmi se speciálními vzdČlávacími potĜebami jak dČti se zdravotním
postižením nebo znevýhodnČním, tak dČti znevýhodnČné sociálnČ, je patrné, že vyhláška
hovoĜí pouze o dČtech se zdravotním postižením.
To je ovšem ustanovení problematické. Jestliže si uvČdomíme, že stát má povinnost
zajišĢovat všem dČtem srovnatelné vzdČlání a že také podle Úmluvy o právech osob se
zdravotním postižením má každý þlovČk právo na plnohodnotné vzdČlání, je více než
logickou otázkou, zda a v jaké míĜe je dána oprávnČnost speciálního školství ipso facto.
Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, která v þlánku 24 stanoví povinnost zajistit
inkluzívní vzdČlávání, je pro ýeskou republiku ode dne ratifikace, tj. 28. 9. 2009, závazná. Jde
o úmluvu schválenou Valným shromáždČním OSN, která vstoupila v platnost v kvČtnu
2008.88
Diskriminace osob se zdravotním postižením je v souþasné spoleþnosti velmi
diskutovanou otázkou: poprvé byla konstatována Evropským soudem pro lidská práva
v pĜípadu Glor proti Švýcarsku89. Soud dospČl k závČru, že diskriminace na základČ
zdravotního postižení je jednáním, které porušuje þl. 14 Evropské úmluvy. Aþkoli skutkovČ se
v daném rozhodnutí nejednalo o vzdČlávání osob se zdravotním postižením, ale o ochranu
jejich soukromého života, závČr soudu pĜedznamenává, že do budoucna je možno poþítat
s jeho zájmem i o vzdČlávání tČchto osob. Jde souþasnČ o první pĜípad, kdy Evropský soud
pro lidská práva odkázal na zmínČnou Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením jako
na možný pramen výkladu diskriminace práv osob se zdravotním postižením.
Na tomto místČ je tĜeba podotknout, že právo dČtí se zdravotním postižením na
odpovídající vzdČlání je dáno nejen právČ uvedenou úmluvou, ale také Úmluvou o právech
dítČte, kde se v þlánku 23 odst. 3 stanoví (ve spojení s odstavcem druhým téhož þlánku)
pozitivní závazek státu poskytnout zdravotnČ nebo mentálnČ postiženému dítČti speciální
podmínky k tomu, aby mohlo dosáhnout vzdČlání a pĜípravy na povolání.
88
Valné shromáždČní OSN pĜijalo již v roce 1971 rezolucí þ. 2856 (XXVI) Deklaraci práv osob s mentálním postižením.
Podle bodu 2 uvedené deklarace mají lidé s mentálním postižením právo na takové vzdČlání, které jim „umožní rozvíjet jejich
schopnosti a maximální potenciál“. Obdobný požadavek se opakuje také v pozdČjších výstupech Valného shromáždČní,
napĜíklad ve SvČtovém akþním programu týkajícím se lidí s postižením z roku 1982.
89
Stížnost þ. 13444/04, soud o ní rozhodl v dubnu 2009. Soud uvedl, že pokud nebylo pĜi rozhodování o poplatku za
neabsolvování vojenské služby pĜihlédnuto k postižení pana Glora, jedná se o diskriminaci. Pan Glor pĜitom chtČl nastoupit
vojenskou službu, ale nebylo mu to umožnČno. Všeobecný diskurs týkající se sociální inkluze zdravotnČ postižených osob
(vþetnČ osob s mentálním postižením) dlouhodobČ podporují nČkteré nevládní organizace (nadnárodnČ pĤsobící Mental
Disability Advocacy Center /www.mdac.info/ a další). Debata je na úrovni jak právní, tak mimoprávní soustĜedČna pĜedevším
na vyšší míru participace postižených osob na rozhodování o svých právech a o kvalitČ života vĤbec. V tomto smyslu se
zdĤrazĖuje potĜeba od upuštČní medicínského pĜístupu k lidem s postižením, v nČmž jsou pouze objektem služeb, které jsou
mu poskytovány. Takový pĜístup vede k jejich dalšímu znevýhodnČní. Proto se navrhuje pĜechod od pĜístupu „dle potĜeb“
k pĜístupu založenému na právech tČchto lidí. In ýermák, M.: Systém speciálního školství – srovnání þeské a skotské právní
úpravy. Diplomová práce, Masarykova universita, 2008, s. 16.
173
Je tedy otázkou, do jaké míry je v souladu existence speciálních škol a uvedená
ustanovení mezinárodních úmluv. Podle v souþasnosti úþinných národních školských
pĜedpisĤ je nicménČ umožnČno, aby byly pro dČti se zdravotním postižením zĜizovány
speciální školy. Jednoznaþným požadavkem pro zaĜazení do takové školy je pozitivní
diagnóza zdravotního postižení, kterou musí stanovit odborník-psycholog apod. Ve velké
vČtšinČ jsou v tČchto školách vzdČlávány dČti s mentálním postižením90, neboĢ navzdory
minulým desetiletím je dnes v mnohých pĜípadech standardem, že dítČ s postižením
somatickým je vzdČláváno v bČžných školách. Jak v uvedených speciálních školách, tak ale i
v bČžné škole, je-li dítČ integrováno, je pak žák vzdČláván podle pĜílohy Rámcového
vzdČlávacího programu pro základní vzdČlávání upravující vzdČlávání žákĤ s lehkým
mentálním postižením. Jde o vzdČlávací program s redukovaným obsahem uþiva.
Situace je navíc složitČjší vzhledem k okolnosti, kterou jsem již uvedla. Za stávajícího
právního stavu je možné vzdČlávat jak dČti bez postižení na standardní škole, tak ve speciální
škole, a dále žáky bez postižení logicky ve standardní škole, ale také ve škole speciální.
Jinými slovy funguje prostupnost mezi obČma typy škol: všechny dČti se mohou ocitnout jak
na základní škole, tak mimo ni. Dále je tĜeba si uvČdomit, že rozhodnutí o zaĜazení žáka do
urþitého typu školy a rozhodnutí o jeho pĜevedení na jiný vzdČlávací program jsou dvČ
rozdílná rozhodnutí. V praxi sice bývá o obojím, tedy o typu instituce, i o vzdČlávacím
programu, rozhodováno souþasnČ, ale ne vždy.
Žáka se zdravotním postižením je možné vzdČlávat ve standardní základní škole podle
upraveného vzdČlávacího programu, tj. integrovat jej, ale je možné ho také podle téhož
programu vzdČlávat ve tĜídČ nebo škole zĜízené pro žáky s postižením. Také žák bez postižení
mĤže být vzdČláván ve standardní základní škole i mimo ni: jeho vzdČlávání ve škole urþené
žákĤm se zdravotním postižením umožĖuje ustanovení § 10 odst. 2 vyhlášky o vzdČlávání
žákĤ se speciálními vzdČlávacími potĜebami. ZĤstává otázkou, zda je možné naplnit
vzdČlávací potenciál žáka vzdČláváním ve škole s jednoznaþnČ redukovaným uþivem.91
ObecnČ je tedy dost složité se v problematice orientovat. ěeditel školy mĤže jednak
rozhodnout o pĜeĜazení dítČte z jedné školy na jinou (§ 49 odst. 1 školského zákona), ale mĤže
také v prĤbČhu vzdČlávání ve smyslu § 49 odst. 2 školského zákona rozhodnout o tom, že žák
bude pĜeveden do vzdČlávání podle vzdČlávacího programu základního vzdČlávání pro žáky
90
Za korektní lze oznaþit pojem dítČ s mentálním (duševním) postižením, nikoli dĜíve užívaný pojem „mentálnČ postižené
dítČ“ þi snad „retardované dítČ“. Také spojování mentálního postižení s duševními nemocemi je zavádČjící. Mentální
postižení (snížený intelekt) je doprovázeno sníženými rozumovými schopnostmi, zatímco duševní nemocí (schizofrenie,
bipolární porucha osobnosti apod.) þasto trpí dČti i dospČlí s nadprĤmČrným IQ.
91
A to pĜesto, že takovému žákovi je vytvoĜen individuální vzdČlávací plán.
174
se zdravotním postižením nebo do vzdČlávacího programu základní školy speciální.
Podkladem takového rozhodnutí musí být písemné doporuþení školského poradenského
zaĜízení. NeménČ významnou podmínkou takového rozhodnutí pak je písemný souhlas
zákonného zástupce žáka92. ěeditel je souþasnČ povinen informovat zákonného zástupce o
rozdílech ve vzdČlávacích programech a o organizaþních zmČnách, které ve spojení s
pĜevodem do jiného vzdČlávacího programu mohou nastat. Problematice informovaného
souhlasu je vČnována pozornost v jedné z následujících kapitol.
Nad rámec výkladu zákona si dovoluji pochybovat nad samotnou podstatou
pĜedmČtného ustanovení (§ 49 odst. 2 školského zákona). Zda má být dítČ vzdČláváno podle
standardního plánu nebo podle upraveného programu, tedy s redukovaným uþivem, má být
rozhodnuto kvalifikovanČ na poþátku jeho vzdČlávání. Pokud je upravený program urþen
pouze pro dČti s mentálním postižením a na poþátku vzdČlávání projde dítČ vyšetĜením
psychologa, jak je možné, že se až v prĤbČhu jeho vzdČlávání poznatky poradenského zaĜízení
zmČní a Ĝeditel na jejich základČ rozhodne o zmČnČ vzdČlávacího programu? Takový postup
odpovídá premise, podle které pĜi prvním vyšetĜení psycholog nezjistil pĜítomnost mentálního
postižení, zatímco posléze ano. Jak ale víme, mentální postižení je nevratné: dítČ má postižení
od narození. Spíše se tedy musíme ptát, zda problém nespoþívá v závČrech poradenského
zaĜízení a jednání pĜedstavitelĤ škol.
2.5. Diskriminace v pĜístupu ke vzdČlání: Rozsudek Evropského soudu pro lidská
práva D. H. a ostatní vs. ýeská republika
Následující podkapitola pĜibližuje okolnosti, za kterých jsou mimo bČžné školy, navíc
dle upraveného vzdČlávacího programu93, vzdČlávány také dČti bez zdravotního postižení, což
je ve zjevném rozporu s principy využití plného vzdČlávacího potenciálu tČchto dČtí a se
zákazem diskriminace. ýeský právní Ĝád, jak bylo zmínČno, umožĖuje vzdČlávání urþitého
poþtu dČtí bez postižení ve škole zĜízené pro dČti s postižením. JednoznaþnČ ovšem nelze mít
za to, že v takové situaci mĤže být dítČ vzdČláváno podle redukovaného vzdČlávacího
programu spolu s ostatními dČtmi, které mají postižení. To je hlavní problém níže
popisovaného rozsudku Evropského soudu pro lidská práva.
92
Informovaný souhlas rodiþĤ je podmínkou, která v dĜívČjším školském zákonČ nebyla uvedena. Podle komentáĜe ke
školskému zákonu (ASPI) bylo jeho zavedení do zákona odpovČdí na události nastalé v Ĝízení pĜed Evropským soudem pro
lidská práva (rozsudek je popsán v kapitole 2.4).
93
„BČžná škola“ je terminus technicus školských pĜedpisĤ, zejména vyhlášky o vzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími
potĜebami, proto jej používám i zde.
175
Že þeské školství není uvedený princip prozatím s to zajistit, uvádČjí po dlouhou dobu
nevládní organizace i jiné instituce.94 Evropské centrum pro práva RomĤ (European Roma
Rights Centre, ERRC) se rozhodlo zvolit ke zviditelnČní problému nedostateþnČ kvalitního
vzdČlávání RomĤ, spoþívajícího v jejich neoprávnČném zaĜazování do zvláštních škol,
prostĜedek nejefektivnČjší. Tedy soudní Ĝízení, v rámci kterého bylo namítáno nedodržení
rovného zacházení v pĜístupu ke vzdČlání. Výsledkem uvedené aktivity se stalo rozhodnutí
Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. listopadu 2007. ZávČry tohoto
rozhodnutí ve vČci D. H. a ostatní proti ýR95 uvádím v následující kapitole.
V Ĝízení bylo namítáno porušení zákazu diskriminace (þl. 14) a dále poskytování
vzdČlání ve smyslu þl. 2 prvního dodatkového protokolu k ÚmluvČ.96 ZávČry tohoto pĜípadu
jsou opakovanČ uvádČny jako významný pĜíklad rasové, resp. etnické diskriminace.97
SouþasnČ je tĜeba podotknout, že téma rozsudku se velmi úzce dotýká problematiky inkluze
ve vzdČlávání. Proto je obojímu vČnována v této þástí práce hlubší pozornost.
2.5.1. Shrnutí rozsudku D. H. a ostatní proti ýR
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (soud je znám podle svého sídla také
jako štrasburský) jsou pro ýeskou republiku závazná, jelikož ratifikovala Evropskou úmluvu
o lidských právech a základních svobodách.98 PrávČ na základČ této úmluvy byl Evropský
soud pro lidská práva ustaven. Rozsudek D. H. a ostatní vs. ýeská republika není jediným
odsuzujícím rozsudkem, s jehož závČry je náš stát nucen se potýkat. Dosah uvedeného
rozhodnutí je ale výjimeþný: soud nekomentoval pouze jednání vĤþi stČžovatelĤm99
94
Mezi jinými jde o Výbor pro práva dítČte (CRC) pod OSN, Výbor pro odstranČní rasové diskriminace (CERD), Výbor pro
lidská práva (HCR), Evropskou komisi proti rasismu a intoleranci pod Radou Evropy a nČkteré další. Kritika se tak
neobjevovala pouze ze strany nevládního sektoru.
95
Stížnost þ. 57325/00.
96
Podle þl. 14 Úmluvy musí být „užívání práv a svobod pĜiznaných touto Úmluvou zajištČno bez diskriminace založené na
jakémkoli dĤvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo
sociální pĤvod, pĜíslušnost k národnostní menšinČ, m96 „BČžná škola“ je terminus technicus školských pĜedpisĤ, zejména
vyhlášky o vzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami, proto jej používám i zde.
96
Mezi jinými jde o Výbor pro práva dítČte (CRC) pod OSN, Výbor pro odstranČní rasové diskriminace (CERD), Výbor pro
lidská práva (HCR), Evropskou komisi proti rasismu a intoleranci pod Radou Evropy a nČkteré další. Kritika se tak
neobjevovala pouze ze strany nevládního sektoru.
96
96
Podle þl. 14 Úmluvy musí být „užívání práv a svobod pĜiznaných touto Úmluvou zajištČno bez diskriminace založené na
jakémkoli dĤvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo
sociální pĤvod, pĜíslušnost k národnostní menšinČ, majetek, rod nebo jiné postavení.“. Podle þl. 2 I. Dodatkového protokolu
„nikomu nesmí být odepĜeno právo na vzdČlání“.
97
Ochrana pĜed rasovou diskriminací bývá navíc spojována s lidskoprávní ochranou dĤstojnosti pĜíslušníkĤ menšin.
Bouþková, P. a kol.: Antidiskriminaþní zákon, komentáĜ, C. H. Beck 2010, s. 46.
98
Oficiální název zní Úmluva o ochranČ lidských práv a základních svobod. Publikováno jako sdČlení federálního
ministerstva zahraniþních vČcí þ. 209/1992 Sb.
99
„D. H.“ jsou iniciály stČžovatelky (resp. dcery stČžovatelĤ, zákonných zástupcĤ). Soud rozhodoval o otázce dodržení
rovného pĜístupu ke vzdČlání nikoli jen v jejím pĜípadČ: žaloba se týkala dalších 17 žákĤ romského pĤvodu. Bližší informace
k rozsudku viz: Obrovská, L. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva D. H. a ostatní vs. ýR a problematika
176
(žalobcĤm), ale nadto jednoznaþnČ odsoudil dlouholetou segregaþní praxi a diskriminaci
v pĜístupu ke vzdČlání. Výjimeþnost rozsudku spoþívá dále v jeho celoevropském dosahu:
soud si je vČdom toho, že nejen v ýeské republice100, ale i v jiných stĜedoevropských a
východoevropských zemích není vzdČlávání RomĤ dlouhodobČ uspokojivČ Ĝešeno.
V oblasti práva na vzdČlání není ostatnČ ýeská republika jediným odsouzeným státem,
þehož dokladem je napĜíklad rozsudek Oršuš vs. Chorvatsko101, v nČmž Evropský soud pro
lidská práva posuzoval okolnost, že v nČkolika chorvatských školách byly zĜizovány tĜídy
výhradnČ pro romské žáky s odĤvodnČním, že musí být vyrovnán jejich jazykový handicap.
PodobnČ jako v pĜípadu D. H. dospČl soud nejprve k závČru, že nešlo o porušení rovného
zacházení v pĜístupu ke vzdČlání, posléze ale Velký senát (Grand Chamber) soudu rozhodl, že
k diskriminaci skuteþnČ došlo.
OpatĜení spoþívající v zaĜazení dČtí do speciálních tĜíd kvĤli eliminaci jazykové
bariéry je oprávnČné, je-li doþasné. V pĜípadu, který soud posuzoval, ale chorvatské školy
nezĜídily tyto tĜídy jako doþasné vyrovnávací opatĜení, aby se posléze romské dČti mohly
zaþlenit do klasických tĜíd: opatĜení bylo trvalé. Proto soud vyhodnotil takové jednání jako
neoprávnČné, aþkoli si byl vČdom toho, že vzdČlávání romských žákĤ mimo standardní tĜídu
nebylo vedeno etnickým principem jako v pĜípadČ ýeské republiky, ale jazykovými
potĜebami žákĤ.102
ObdobnČ soud rozhodl také v þervnu 2006 ve vČci Sampanis vs. Greece.103 Také
v tomto pĜípadČ školské orgány umístily romské žáky do tĜídy separované od hlavní budovy
školy, v níž byli vyuþováni Ĝeþtí žáci neromského pĤvodu. ěecké orgány pĜitom nebyly
schopny soudu osvČtlit zákonitosti pravidla, podle nČhož byly dČti do tČchto tĜíd umisĢovány.
Je tedy patrné, že ýeská republika byla rozsudkem ve vČci D. H. a ostatní kritizována:
soud vyhovČl návrhu, podle nČhož je praxí vykonávanou þeskými orgány, tedy poradenskými
psychology a zamČstnanci škol, RomĤm upírána možnost vzdČlávání ve standardních
základních školách. V daném pĜípadČ šlo o iniciativu zmínČné organizace European Roma
kvalitnČjšího vzdČlávání pro romské dČti. In: Scheu, H. a kol. Migrace a kulturní konflikty. Auditorium, Praha 2011, s. 226 –
239.
100
Tuto skuteþnost soud opakuje také v rozhodnutí pĜípadu Oršuš vs. Chorvatsko, bod 66. rozhodnutí ze dne 17. 7. 2008. Zde
se uvádí, že z dokazování vyplynulo, že namítané jednání spoþívající v umisĢování romských žákĤ do speciálních škol není
jednorázovým opatĜením nČkolika subjektĤ, ale dlouholetou celonárodní praxí.
101
102
Srv. rozhodnutí pĜípadu Oršuš vs. Chorvatsko, bod 66. rozhodnutí ze dne 17. 7. 2008.
103
Stížnost þ. 32526/05. Soud zde navíc poznamenal, že ani tehdy, pokud pĜípadná obČĢ diskriminace s diskriminaþním
jednáním souhlasí, nelze takové jednání kvitovat. To je aspekt související s problémem, že nČkteĜí rodiþe (mj. z obavy)
diskriminovaných dČtí souhlasili podobnČ jako rodiþe þeských romských žákĤ se vzdČláváním mimo hlavní vzdČlávací
proud. Je ale tĜeba pamatovat také na okolnost, že se jedná o vzdČlávání dítČte, a už z toho dĤvodu by takovému souhlasu
rodiþe nemČl být pĜipsán základní význam: dítČ samo nemĤže rozhodnout, kde se bude vzdČlávat, a rodiþe ne vždy jednají
v jeho prospČch. Na okolnost, že souhlas rodiþĤ nemĤže být rozhodujícím v otázce, zda školské orgány pochybily, nebo ne,
poukázal soud také v rozsudku D. H. proti ýeské republice.
177
Rights Centre, která zastupovala v Ĝízení 18 žákĤ romského pĤvodu z Ostravy, resp. jejich
rodiny. V okamžiku, kdy probíhalo Ĝízení, již nebylo možné požadovat, aby došlo k naplnČní
upíraného práva na vzdČlání tČchto dČtí (kvĤli jejich vČku). Zásah do jejich práv je tak
nevratný, navíc zásadnČ ovlivnil jejich možnosti uplatnČní v profesní oblasti.
ZmínČní žáci byli tak jako Ĝada dalších romských žákĤ zaĜazeni na poþátku vzdČlávací
dráhy do zvláštních škol a následnČ v této škole vzdČláváni (skutkovČ pĜípad sahá do let, kdy
formálnČ ještČ existovaly zvláštní a pomocné školy). Poté, co neuspČli u þeských soudĤ,
obrátili se stČžovatelé na Evropský soud pro lidská práva, pĜiþemž tvrdili, že odepĜení
vzdČlávání probČhlo výhradnČ na základČ jejich etnického pĤvodu, a že tedy došlo k porušení
zákazu diskriminace (þl. 14 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách) a
zákazu odpírání práva na vzdČlání podle þl. 2 prvního dodatkového protokolu.
2.5.2. Testování školní zralosti a informovaný souhlas rodiþĤ
Velký senát soudu dal stČžovatelĤm po posouzení všech okolností za pravdu, když
uvedl, že skuteþnČ došlo k diskriminaþnímu jednání. Soud potvrdil také, že došlo k porušení
stČžovateli uvedených þlánkĤ Evropské úmluvy. O které hlavní poznatky se soud v rozsudku
opíral? Pro pochopení tématu je podstatné je zmínit, ostatnČ jsou velmi dobrou sondou do
stávající praxe þeského školství, které v naplnČní idejí inkluze stále pokulhává.
Soud pĜednČ namítl, že je silnČ disproporþní, když Romové tvoĜí v ostravských zvláštních
školách104 polovinu žákĤ. Tato okolnost byla zjištČna v rámci dĤkazního Ĝízení. PĜitom v
ostravské populaci tvoĜili ve sledované dobČ Romové jen cca 5%. V prĤbČhu dalšího Ĝízení
bylo zjištČno, že romských žákĤ navštČvujících standardní základní školy, v nichž jsou
vzdČláváni i neromští žáci, lze nalézt pouhá 2%. To jsou velmi klíþové poznatky: jestliže
existují školy zĜízené pouze pro dČti se zdravotním postižením a pĜitom je v nich vzdČlávána
polovina RomĤ, jde o zarážející þísla. Pokud bychom tento stav charakterizovali jako
oprávnČný, museli bychom pĜijmout premisu, že u žákĤ romského pĤvodu se vyskytuje
DĤkazní Ĝízení se vracelo ke skutkovému stavu 90. let 20. století, tj. do doby, kdy existovaly de facto i de iure zvláštní
školy (k první žalobČ u domácího soudu došlo v roce 1999). Je potĜeba mít na zĜeteli, že zjišĢování obdobných údajĤ je
možné pouze prostĜednictvím neoficiálních výzkumĤ nevládními organizacemi apod. V þeském právním Ĝádu je totiž údaj o
etnicitČ osoby nebo jeho národnosti citlivým údajem, který je chránČn v režimu zákona o ochranČ osobních údajĤ. Je tedy
zakázáno sledovat etnicitu jednotlivých osob a sbírat etnická data. Právní Ĝád nijak naopak nebrání sbČru dat neadresných, tj.
beze jména. Proto napĜíklad ministerstvo školství nechalo v roce 2010 zpracovat výzkum, jehož cílem bylo zjištČní poþtĤ
romských žákĤ na stĜedních školách. I v takových pĜípadech poskytovali Ĝeditelé škol data neadresná, pouze poþty. Kritiky
sbČru etnických dat je obþas zmínČno, že etnické poþty jsou zavádČjící: nevíme pĜesnČ, jak vypadá Rom, ani to vČdČt nelze.
Navíc podstatnou je v dané otázce zejména sebeidentifikace, nikoli identifikace jinou osobou. Více informací k problematice
sbČru etnických dat lze nalézt v doporuþení nevládní organizace Liga lidských práv (dostupné zde:
http://www.llp.cz/cz/systemova-doporuceni).
104
178
zdravotní postižení, popĜ. snížený intelekt nebo obecnČ mentální postižení105 mnohonásobnČ
þastČji než u dČtí neromského pĤvodu. To je závČr zcela absurdní a nepĜijatelný.
Soud tedy v rámci uvedené úvahy zjišĢoval, jak je možné, že se tolik romských dČtí
v OstravČ vzdČlává mimo základní školy a zda je tento stav sám o sobČ neoprávnČným. Praxe
se jeví jako segregaþní: stČží lze hledat legitimní dĤvod, který by zdĤvodnil nadmČrné poþty
dČtí nČkterého etnika þi národnosti ve speciálním školství. Soud uvedl, že problém lze tedy
hledat v procesu rozhodování o pĜijetí dítČte do speciální, resp. základní školy.
Na tomto místČ je tĜeba pĜedeslat, že za uvedené rozhodnutí je odpovČdný Ĝeditel
školy, aĢ už jde o školu hlavního vzdČlávacího proudu nebo školu speciální. Ten je totiž
subjektem, který rozhoduje jako správní orgán. NicménČ k tomu, aby rozhodl, potĜebuje
vyjádĜení odborníka – psychologa školského poradenského zaĜízení, jakož dále souhlas
rodiþĤ. ObČ podmínky byly vyžadovány v rámci minulého školského zákona a jsou
vyžadovány i dnes. Také pĜi zápisu do prvních tĜíd se testuje školní zralost: v rámci tČchto
testĤ bývají þasto romské dČti neúspČšné. Soud proto podrobil kritice povahu testování dČtí.
Uvedl, že je pravdČpodobné, že tyto testy jsou kulturnČ pĜedpojaté a nevyhovují odlišnému
vývoji romských dČtí.
Proto jsou pĜi zjišĢování školní zralosti výsledky romských dČtí þasto neuspokojivé. Je
možno se domnívat, že testování skuteþnČ vyhovuje spíše vývoji þeského neromského dítČte,
kterému jsou rodiþi do toho vČku vštČpovány urþité kompetence, kterých se romskému dítČti
þasto nedostává. Jiné vysvČtlení než právČ uvedené, totiž že je pĜi zjišĢování školních
pĜedpokladĤ používáno metod nevhodných vĤþi romským dČtem, nemĤže vysvČtlit obrovský
poþet RomĤ ve zvláštním školství.106 Znepokojivé pĜitom je, že uvedené zpĤsoby testování,
které byly soudem podrobeny kritice, se ani do souþasnosti pĜíliš nezmČnily.107
105
Zde jde pĜedevším o mentální postižení, tedy snížené rozumové, intelektové schopnosti. Zákon ale obecnČ hovoĜí o žácích
se zdravotním postižením, tj. mentálním i tČlesným. Z dob socialistického ýeskoslovenska jsou ještČ z 80. let známy pĜípady,
kdy bylo dítČ pouze na základČ somatického postižení, pĜesto se standardními rozumovými schopnostmi, vzdČláváno ve
zvláštní škole.
106
Debata k podobČ testĤ již probČhla v zahraniþí: vznikl koncept tzv. culture free test (také culture fair test), jehož cílem je
zjistit inteligenci bez návaznosti na znalosti þi schopnosti, které jedinec má díky pĜináležitosti k urþité kulturní skupinČ.
Poprvé byl tento test použit v USA v dobČ II. svČtové války, kde bylo cílem zjistit inteligenci vojákĤ, jejichž rodným
jazykem byl jazyk odlišný od angliþtiny. Vycházelo se z premisy, že lze oþekávat horší výsledky v testu kvĤli jazykové
bariéĜe. Totéž lze namítnout také pro úþely testování školní zralosti: romské dČti þasto používají v pĜedškolním vČku spíše
romštinu nebo romský etnolekt þeštiny. Zejména pokud nenavštČvují mateĜskou školu, pĜedstavuje pro nČ þeština zpoþátku
logicky problém. Debata o podobČ testování a obecnČ o práci poradenských psychologĤ by tak mČla probČhnout i v naší
zemi. Autorka mČla možnost díky spolupráci s ýeskou školní inspekcí nahlédnout do mnoha posudkĤ psychologĤ: zdaleka ne
ve všech pĜípadech z nich vyplývalo, že by bylo dítČ podrobeno hloubkovému vyšetĜení pĜed tím, než je doporuþeno jeho
vzdČlávání mimo základní školu.
107
Nadále je používán WechslerĤv inteligenþní test pro dČti, popĜ. Stanford – Binetova inteligenþní mČĜítka. ZpĤsob
testování se od doby podání ostravské žaloby tedy nezmČnil. Více In: Duda, J.: Rovný pĜístup ke vzdČlání v ýR. Conference
for lawyers, Masarykova universita, Brno 2010, s. 9.
179
Vedle podoby testování uvedl soud další významný problém, a sice požadavek
informovaného souhlasu rodiþĤ (resp. zákonných zástupcĤ) vzdČlávaného dítČte k tomu, aby
mohlo být dítČ zaĜazeno do školy urþené pro dČti s postižením. Ve smyslu výše uvádČného
ustanovení § 49 odst. 2 školského zákona mĤže Ĝeditel rozhodnout o pĜeĜazení dítČte za
splnČní dvou podmínek: doporuþení školského poradenského zaĜízení a písemného souhlasu
zákonných zástupcĤ s tímto pĜeĜazením. Pokud jde o první podmínku, je tĜeba podotknout, že
písemné vyjádĜení psychologa by mČlo, doporuþuje-li vzdČlávání dítČte ve speciální škole,
obsahovat také jasnou diagnózu postižení.
Souhlas rodiþĤ jako druhá významná podmínka, bez níž nemĤže Ĝeditel rozhodnout o
vzdČlávání dítČte mimo základní školu, pĜedstavuje v dotþené otázce vzdČlávání RomĤ
znaþný problém. V ĜadČ pĜípadĤ romští rodiþe skuteþnČ udČlují souhlas k tomu, aby bylo dítČ
vzdČláváno v jiné než standardní škole. Stejné to bylo i v pĜípadČ zákonných zástupcĤ dČtí,
jejichž vzdČlávací dráha byla pĜedmČtem stížnosti ve sledovaném soudnímu pĜípadu. Je ale
potĜeba položit si otázku, zda jsou tito rodiþe informováni o dĤsledcích udČlení takového
souhlasu pro jejich dČti. SdČlení tČchto informací je pĜitom jednoznaþnČ úkolem státní správy.
PĜestože zákon ukládá Ĝediteli povinnost pouþit zákonné zástupce o rozdílech ve
vzdČlávání, které nastanou pĜestupem dítČte mimo základní školu, jakož i o dĤsledcích
takového vzdČlávání, je v podstatČ nemožné zpČtnČ zjistit, jestli byli zákonní zástupci
skuteþnČ takto pouþeni.108 Navíc pouze þást romských rodiþĤ vnímá dĤsledky vzdČlávání na
speciální škole. To je logický dĤsledek okolnosti, že sami prošli speciálním školstvím, neboĢ
jak je již uvedeno, praxe zaĜazování RomĤ do zvláštních škol zapoþala již v socialistickém
zĜízení.109
Soud k problematice informovaného souhlasu podotkl, že þeské orgány nesplnily svou
povinnost informovat rodiþe, ale naopak je vystavily dilematu, když si museli „zvolit mezi
bČžnými školami, které nemČly prostĜedky k tomu, aby zohledĖovaly kulturní a sociální
odlišnosti jejich dČtí a kde dČtem hrozila izolace a vylouþení, a zvláštními školami, kde
vČtšinu tvoĜili Romové.“110
108
ýasto mají školy pĜipraven formuláĜ, který je rodiþi dítČte pouze podepsán. StČží se lze domnívat, že je tak naplnČn
požadavek zákonodárce, aby byl rodiþ skuteþnČ pouþen o dĤsledcích tohoto souhlasu pro jeho dítČ. ěeditelé speciálních škol
a speciální pedagogové navíc logicky nechtČjí podporovat vzdČlávání dČtí v základních školách a jejich reintegraci: obávají
se o existenci svého oboru v budoucnu, když celoevropským trendem je smČĜování k inkluzívnímu vzdČlávání. Tito
pedagogové by ovšem mohli být velmi dobĜe využitelní v rámci základního vzdČlávání pĜi asistenci znevýhodnČných žákĤ.
Tak je tomu ostatnČ v jiných zemích, kde je v jedné tĜídČ vedle uþitele zamČstnán dokonce více než jeden asistent.
109
KromČ toho je ve výzkumech þasto zdĤraznČn i jiný motiv romských rodiþĤ pro tento souhlas. ýasto jednoduše chtČjí, aby
se jejich dČti vzdČlávaly ve škole s pĜevahou RomĤ, což jsou v ýeské republice bohužel þasto bývalé zvláštní školy. Ani
samotné dítČ se nemĤže cítit spokojenČ v kolektivu žákĤ, kteĜí používají doma jiný jazyk, nehovoĜe už o tom, že
celospoleþenské protiromské postoje se odrážejí také ve školním prostĜedí.
110
Odstavec 203 rozsudku ve vČci D. H. a ostatní proti ýR.
180
Dále je potĜeba namítnout, že þl. 29 Úmluvy o právech dítČte, uvádČjící cíle
vzdČlávání, smČĜuje k tomu, že za každých okolností je tĜeba respektovat dĤstojnost dítČte.111
ZávČry uvedeného rozsudku naznaþují, že za uvedeného stavu nebyla dĤstojnost dČtí
respektována: na základČ charakteristik pĜisouzených v závislosti na etnicitČ jim bylo (je)
poskytováno kvalitativnČ horší vzdČlání. Povinnost respektovat dĤstojnost dČtí pĜi
poskytování vzdČlání se pĜitom objevuje také v úvodních ustanoveních školského zákona,
když se v § 2 odst. 1 písm. c) uvádí, že je vzdČlání založeno na vzájemné úctČ, respektu,
názorové snášenlivosti, solidaritČ a dĤstojnosti všech úþastníkĤ vzdČlávání.
2.5.3. Vývoj dotþené otázky po rozsudku štrasburského soudu
Evropský soud pro lidská práva dospČl tedy k závČru, že praxe zažitá v þeském
vzdČlávacím systému je segregaþní a souþasnČ pĜedstavuje nepĜímou diskriminaci romských
žákĤ. Segregované vzdČlání je pĜitom hodnoceno Poradním výborem pro Rámovou úmluvu o
ochranČ národnostních menšin jako „nejextrémnČjší pĜípad zoufalého postavení romských
rodiþĤ a dČtí“.112 NepĜímá diskriminace je vedle toho typem diskriminace, kterou uvádí také
v souþasnosti úþinný þeský antidiskriminaþní zákon. Podle ustanovení § 1 odst. 3 a § 2 odst. 2
je zakázána nejen pĜímá, ale také nepĜímá diskriminace, kterou se rozumí ve smyslu ust. § 3
odst. 1 antidiskriminaþního zákona „takové jednání nebo opomenutí, kdy na základČ zdánlivČ
neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je osoba z dĤvodu rasy, etnika þi národnosti,
pohlaví, zdravotního postižení, sexuální orientace, náboženského vyznání nebo vČku
znevýhodnČna oproti ostatním.“
Soud neuvádí, že by þeské orgány používaly jiných metod testování vĤþi romským
dČtem na základČ jejich národnostního pĤvodu ve srovnání s dČtmi neromského pĤvodu.
Uvedl naopak, že neutrálnČ nastavenými testy, které nezohledĖují specifika romských dČtí a
vyhovují pouze dČtem neromského pĤvodu, jsou romské dČti v dĤsledku znevýhodnČny.
Otázka vzdČlávání romských žákĤ v ýeské republice je logicky komplexním
problémem: premisy uvádČného rozsudku popisují pouze tu jeho þást, kterou lze ovlivnit
zmČnou pĜístupu veĜejné správy. Nebylo by objektivní tvrdit, že pĜíþinou nízké úrovnČ školní
úspČšnosti romských dČtí je výhradnČ pĜístup pedagogĤ nebo státní správy. SvĤj podíl na
uvedené situaci má také absence pozitivních vzorĤ v rodinném zázemí Ĝady romských rodin.
Každý pedagog potvrdí, že spolupráce s rodinou je jedním z hlavních pĜedpokladĤ úspČšného
KomentáĜ k þl. 29 Úmluvy o právech dítČte ze 17. 4. 2001, CRC/GC/2001/1, s. 2.
KomentáĜ Poradního výboru pro Rámcovou úmluvu o ochranČ národnostních menšin ze dne 2. bĜezna 2006
(ACFC/25DOC(2006)002), s. 17. Výborem je proto uvedená praxe vnímána jako zcela mimoĜádný problém, což deklarovala
jako kritiku také dalších státĤ (Maćarska, Rumunska, Rakouska a dalších).
111
112
181
vzdČlávání dítČte, zejména na prvním stupni základní školy. Profesní aspirace dČtí, jakož i
celkový vztah ke škole jsou ve znaþné míĜe podmínČny rodinným zázemím. V romských
rodinách nebývá ale vzdČlání tradiþnČ nejvýznamnČjší hodnotou: dĤsledky této okolnosti jsou
potvrzovány jak výzkumy, tak odbornou literaturou.113
Od pĜijetí rozsudku nedospČlo þeské školství k zásadním zmČnám, což potvrdilo také
šetĜení ýeské školní inspekce, realizované v roce 2009.114 ŠetĜení probíhalo na bývalých
zvláštních školách a bylo zamČĜeno pĜevážnČ na proces pĜeĜazování žákĤ do tČchto škol. Bylo
zjištČno, že pĜestože u škol došlo k pĜejmenování na základní školy (praktické), vČtšina z nich
se nadále profiluje stejnČ jako dĜíve, vyuþuje srovnatelnými metodami. Dále bylo zjištČno, že
se na tČchto školách stále nachází velká þást romských žákĤ, kteĜí byli diagnostikováni jako
žáci s mentálním postižením. Namísto toho, aby byli diagnostikováni jako žáci sociálnČ
znevýhodnČní, dochází k nadužívání diagnóz mentálního postižení.
Zarážející je také zjištČní, že z pĜibližnČ 17 a pĤl tisíce žákĤ bylo více než pČt tisíc na
tyto školy zaĜazeno bez diagnózy mentálního postižení. KromČ toho nebyl v ĜadČ pĜípadĤ
Ĝeditel školy schopen doložit souhlas rodiþĤ dítČte se vzdČláváním. Další problém pĜedstavuje
nedostateþná kvalita posudkĤ pedagogicko-psychologických poraden. Zdaleka ne ve všech
pĜípadech psycholog konstatoval mentální postižení, pĜesto doporuþil vzdČlávání v bývalé
zvláštní škole. Navíc ze skupiny tČchto žákĤ tvoĜí Romové více než þtvrtinu.115 Uvedené
indicie jsou tedy jasným podkladem pro závČr o neuspokojivé implementaci závČrĤ rozsudku
štrasburského soudu, což je navíc deklarováno také dalšími orgány. V rámci ýeské republiky
jde napĜíklad o stanovisko veĜejného ochránce práv z roku 2010, které deklaruje pĜetrvávající
diskriminaci romských dČtí.116 Z mezinárodních institucí lze jmenovat Výbor OSN pro práva
dítČte117, sdČlení Vysoké komisaĜky OSN pro lidská práva a další.
113
Z výzkumĤ realizovaných v posledních letech lze uvést pĜedevším dva z nich, realizované ministerstvem školství, a sice
VzdČlanostní dráhy a vzdČlanostní šance romských žákyĖ a žákĤ základních škol v okolí sociálnČ vylouþených lokalit a
Analýzu individuálního pĜístupu pedagogĤ k žákĤm se speciálními vzdČlávacími potĜebami. Oba byly realizovány v roce
2009. Poukazují na nČkteré další bariéry, které se vedle strukturálních opatĜení státu objevují jako pĜekážka vzdČlávání
romských žákĤ. Jde pĜedevším o špatnou adaptaci na školu (což je zþásti zpĤsobeno jazykovými pĜíþinami), nízké profesní
aspirace, vyšší absence a nedostateþná domácí pĜíprava. Více informací k uvedenému problému lze nalézt ve zprávách
z tČchto výzkumĤ, které jsou pĜístupny zde: http://www.msmt.cz/pro-novinare/jake-jsou-vzdelanostni-sance-deti-ze-socialneznevyhodnujiciho). AutoĜi MatČjĤ, Gabal a ýada zdĤrazĖují, že uvedené problémy nelze Ĝešit bez komplexních opatĜení v
oblasti zamČstnávání RomĤ a jejich bydlení. Za pĜínosné je jimi považováno zejména navštČvování mateĜských škol
romskými dČtmi a zĜizování pĜípravných roþníkĤ. In MatČjĤ, P., Straková, J., Veselý, A. (eds.): Nerovnosti ve vzdČlávání. Od
mČĜení k Ĝešení. SLON, Praha 2010, s. 127-129.
114
Jde o reprezentativní šetĜení, neboĢ bylo v jeho rámci navštíveno 43% bývalých zvláštních škol.
115
Text tematické zprávy ýŠI je pĜístupný napĜíklad zde: www.spolecnedoskoly.cz. Autorka zde uvedené závČry coby
úþastnice šetĜení potvrzuje. Podílela se na nich jako tzv. pĜizvaná osoba.
116
PĜístupné http://spolecnedoskoly.cz/verejny-ochrance-prav-konstatuje-diskriminaci-romskych-deti/.
117
Ve své nové periodické zprávČ Výbor opakuje, že je tĜeba stanovit jednoznaþnČ kritéria, proceduru a ochranné
mechanismy pĜi zaĜazování dČtí do škol pro dČti s mentálním postižením. Implementation of the Convention on the Rights of
the Child z 15. února 2011, CRC/C/CZE/3-4, bod pátý þásti první.
182
NejnovČji se jedná o kritiku ze strany Výboru ministrĤ Rady Evropy. Podle jeho
komentáĜe k implementaci závČrĤ rozsudku nedošlo od zpracování poslední zprávy z období
jara 2010 k žádnému posunu v tématu, a to ani na úrovni centrální státní správy.118 Zpráva
obsahuje také adresnČjší kritiku: kritizována je napĜíklad dosavadní neschopnost urþit
konkrétnČji podmínky informovaného souhlasu, dále je také namítáno, že oproti minulým
letĤm nenavazuje souþasná státní správa na spolupráci s nevládním sektorem.
Rovný pĜístup ke vzdČlání ve Švýcarsku a v jiných zemích aneb Máme se kde inspirovat?
Jak bylo uvedeno, inkluzivní vzdČlávání není trendem sledovaným pouze v ýeské
republice. ěada evropských i mimoevropských zemí119 inkluzi prosazuje již delší dobu.
Znaþná þást právních ĜádĤ legislativnČ vĤbec nezakotvuje dvoukolejnost školství (bČžné a
speciální120). DČti s postižením jsou tedy nejenže vzdČlávány ve stejných institucích jako dČti
bez postižení, ale jsou dokonce v jedné tĜídČ a vzájemnČ se podporují. VČtšinou se tak dČje za
pĜítomnosti nikoli jednoho pedagoga, ale minimálnČ dvou, popĜípadČ jsou vyuþujícímu
nápomocni asistenti.121
Ve švýcarské legislativČ se pĜesto speciální školství vyskytuje, podobnČ jako napĜíklad
v Belgii. Na federální úrovni není švýcarskými pĜedpisy vČnován otázce inkluzívního
vzdČlávání hlubší zájem: federální pĜedpisy uvádČjí spíše obecný princip inkluzívního
pĜístupu vĤþi postiženým osobám.122 PodrobnČjší organizace vzdČlávacího systému je
provedena na úrovni jednotlivých kantonĤ. NicménČ podle federálních pĜedpisĤ je nutné, aby
kantony zajistily rovné šance na vzdČlání handicapovaným dČtem. PĜitom je legislativa pro
speciální vzdČlávání novČ ponechána na nich samotných (od roku 2008). Federální pĜedpisy
(pĜedpisy konfederace) pĜitom výslovnČ nenaĜizují eliminaci speciálního vzdČlávání.
Švýcarsko tedy nepatĜí mezi ty zemČ, které striktnČ zrušily speciální školy coby
nástroj segregace a ponechaly výhradnČ základní školy. Je ale tĜeba pĜipomenout, že dítČ
mĤže být vzdČláváno oddČlenČ pouze v pĜípadČ, kdy je zcela nemožné je integrovat. Integrace
118
Zejména body 3 a 5 Zprávy Výboru ministrĤ ze dne 8. bĜezna 2011 k otázce desegregace þeského školství uvedenou
okolnost pĜipomínají.
119
Informace o nových projektech a pĜístupech inkluze ve vzdČlání lze nalézt zde: http://www.european-agency.org/.
120
Rozlišuje se pĜitom dále dvoukolejnost školství, pokud nefunguje vzájemná prostupnost mezi obČma školskými systémy,
jakož dále trojkolejnost, pokud existuje jak základní, tak speciální vzdČlávání a souþasnČ je možná prĤchodnost dČtí mezi
obČma systémy. K tomu viz: VzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami v EvropČ. Tematická publikace
Evropské agentury pro rozvoj speciálního vzdČlávání, kolektiv autorĤ. 2006.
121
Také Ĝeditelé þeských škol mohou žádat o prostĜedky na zaplacení asistenta pedagoga, který mĤže být urþen právČ pro
dČti se sociálním znevýhodnČním. Vedle nich bývají ve škole pĜítomni osobní asistenti, kteĜí asistují dČtem zdravotnČ
postiženým.
122
Podle þl. 8 švýcarské ústavy má každý právo na rovné zacházení. SouþasnČ je v þlánku uveden závazek eliminovat
znevýhodnČní, která lidem s postižením pĜináší jejich handicap.
183
je tedy jednoznaþnČ upĜednostĖována: dČje se tak za podpory speciálních pedagogĤ, kteĜí
spolupracují s dalším vyuþujícím ve tĜídČ. PodobnČ ani jako dále uvedený skotský systém, ani
švýcarské pĜedpisy neuvádČjí exaktní skupiny, k nimž má být dítČ zaĜazeno, jestli je
uvažováno o jeho vzdČlávání ve speciální instituci. Lze zdĤraznit, že dítČ mĤže být zaĜazeno
do speciální školy pouze za splnČní následujících pĜedpokladĤ: jde o dítČ s hlubokým
mentálním postižením, zaĜazení mimo hlavní vzdČlávací proud je v jeho zájmu a koneþnČ
dĤvodem pĜeĜazení nesmí být v žádném pĜípadČ etnický nebo kulturní dĤvod.
Pokud jde o vzdČlávání dČtí etnických minorit, spoleþenské reálie neumožĖují
domnČnku, že by se švýcarské školy potýkaly se vzdČláváním vČtšího poþtu dČtí etnických
menšin. PĜesto je tĜeba uvést, že pokud se u žákĤ ve švýcarských školách vyskytují potíže se
zvládnutím uþiva kvĤli jazykové bariéĜe, jsou tito vyuþováni také jazyku, a to od samého
poþátku vzdČlávání. ParalelnČ s klasickou výukou si doplĖují jazykové vzdČlání.
Skuteþnost, že vytváĜení proinkluzívních podmínek ve tĜídČ poþíná u postojĤ uþitele,
je patrné ze švýcarské literatury: takoví uþitelé „ve tĜídČ zdĤrazĖují pocit ‚my‘, což podporuje
sociální integraci všech žákĤ.“123 ZdĤrazĖuje se, aby uþitelé k dČtem se speciálními potĜebami
pĜistupovali jako k lidem s vlastní a jedineþnou historií a identitou. To je velmi podstatné pro
zvýšení jejich sebehodnocení.124
Také v jiných státech má inkluzívní vzdČlávání silnČjší tradici než v naší spoleþnosti.
DĤvodĤ je jistČ více, ale je potĜeba uvést, že prvotní hybnou silou jsou vždy postoje, aĢ
vyuþujících, rodiþĤ dČtí, dČtí samotných: v rakouské odborné literatuĜe se napĜíklad uvádí, že
„se jasnČ ukázalo, že pozitivní postoje uþitelĤ a školní komunity vĤþi inkluzi jsou základní
hybnou silou pro její úspČch, aĢ už je vybrán jakýkoli model výuky.“125 Za pĜipomenutí stojí
dále systém skotského vzdČlávání. Skotské školské pĜedpisy nevycházejí z konceptu rĤzných
skupin žákĤ se specifickými potĜebami. Není tedy sledováno, do které skupiny (napĜíklad
v našich podmínkách by šlo o rozĜazení kategorií žákĤ se speciálními vzdČlávacími
potĜebami) žák patĜí: významné je, jakou podporu potĜebuje k tomu, aby mohl pĜi naplĖování
svého práva na vzdČlání úspČšnČ pĜekonat svoje znevýhodnČní. Vychází se proto ze systému
tzv. pĜídatné podpory, kterou blíže rozvádí Additional Support for Learning (Scotland) Act
2004.
123
Kol. autorĤ: VzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami v EvropČ. Tematická publikace Evropské agentury
pro rozvoj speciálního vzdČlávání, 2006, s. 27.
124
PĜevzato z þásti publikace VzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami v EvropČ vČnující se vzdČlávání
v Lucembursku, tamtéž, s. 27.
125
Tamtéž, s. 13.
184
Školskými orgány ve Skotsku není tedy zjišĢováno, jak znevýhodnČní vzniklo, co je
jeho pĜíþinou apod. Vychází se z faktu, že žák díky svému znevýhodnČní nemĤže dosáhnout
plného vzdČlávacího potencionálu (fullest potentional). Každý takový žák je tedy vnímán tak,
jako jsou u nás chápáni žáci se speciálními potĜebami. To je plnČ v souladu se znČním þl. 29
Úmluvy o právech dítČte, podle které má výkon práva na vzdČlání vést k rozvoji osobnosti
dítČte, jeho schopností a nadání k realizaci plného potenciálu.
ZemČ, které se potýkají s problémem nedostateþného vzdČlávání zejména u dČtí
etnických minorit, jejichž rodiny jsou þasto sociálnČ slabé nebo dokonce žijí v sociálnČ
vylouþených lokalitách, dále kladou dĤraz na pĜedškolní vzdČlávání a pĜedškolní programy.
NapĜíklad v Srbsku jsou sociálnČ slabé rodiny zapojeny do urþitých programĤ, v rámci
kterých jejich dČti neplatí za školku. PodobnČ jsou ve spolupráci s obcemi organizovány
speciální kursy pro dČti pĜedškolního vČku.126 To jsou jistČ námČty, kterými by se mohly
nechat inspirovat také þeské orgány odpovČdné za vzdČlávání.
Diskriminaci ve vzdČlávacím procesu jsou sociálnČ slabé rodiny nebo komunity
vystaveny velmi þasto, pĜiþemž nemusí jít o exkludované etnické menšiny. PĜesto máme
z Ĝady zemí informace o tom, že sociální exkluze a nedostatek vzdČlání jsou aspekty, které
tvoĜí s otázkou národnostní pĜíslušnosti velmi þasto spojité nádoby. V Brazílii je tak
vytváĜeno množství programĤ pro „dČti ulice“ („street children“), ale zajistit jejich
vzdČlávání, zvlášĢ pokud si nČkteré z nich musí vydČlávat na živobytí prací, je velmi obtížné.
PĜesto jsou pro nČ organizovány hodiny veþerního vzdČlávání a obdobné programy.127
Kritikové inkluzívního vzdČlávání v ýeské republice, popĜípadČ i v zahraniþí, þasto
uvádČjí, že problém spoþívá v nedostateþném financování systému. Je jistČ pravdou, že
materiální podpora je pro inkluzívní pĜístup podstatná. Dosažení inkluzívních cílĤ ale
nepĜedpokládá zajištČní masivních finanþních prostĜedkĤ: stávající speciální pedagogové
mohou být dost dobĜe využiti také v rámci inkluzívního pĜístupu ve školách hlavního
vzdČlávacího proudu, tj. se srovnatelnými výdaji jako dnes. Základní školství v ýeské
republice namísto toho stále financuje dva oddČlené proudy a z velké þásti je stále
segregované. NaplĖování cílĤ inkluze by mČlo opaþný úþinek. Všichni participující, jak
vyuþující, tak znevýhodnČné i neznevýhodnČné dČti, by namísto prohlubování vzájemných
bariér umČli spolupracovat. To je cíl, za který má stále smysl bojovat.
126
Dinic, D.: Equalization of the Start Position of the Rom and other Children at Enrolling in a School, In: Right to
Education: Solution to all Problems or Problem without Solution? Institut International des Droits de lÉnfant, 2006, s. 172.
127
Blíže k tomu: Pare, M.: Educating Marginalized Children: The Challenge of the Right to Education in Brazil. The
international Journal of Children´s Rights, 2004, s. 242 – 248.
185
Literatura:
Amnesty International Rep. 2009, The State of World´s Human Rights
BALZAROVÁ, B. VzdČlávání žákĤ se speciálními vzdČlávacími potĜebami v zemích
Evropské unie a v dalších vybraných zemích. Masarykova universita, Brno 2006
BOUýKOVÁ, P. a kol. Antidiskriminaþní zákon, komentáĜ, C. H. Beck, Praha 2010
ýERMÁK, M. Systém speciálního školství – srovnání þeské a skotské právní úpravy.
Diplomová práce, Masarykova universita, Brno 2008
DINIC, D. Equalization of the Start Position of the Rom and other Children at Enrolling in a
School, In: Right to Education: Solution to all Problems or Problem without Solution? Institut
International des Droits de lÉnfant, 2006
DUDA, J. Rovný pĜístup ke vzdČlání v ýR. Conference for lawyers, Masarykova universita,
Brno 2010
GOLLOB, R., KRAPF, P. ed. Living in Democracy, EDC/HRE lesson plans for lower
secondary level, Council of Europe Publishing, 2008
GOLLOB, R., KRAPF, P. Exploring children´s rights. Nine short projects for primary level,
Council of Europe Publishing, 2007
HANSON, K., VANDALE, A. Working children and international labour law, a critical
analysis, The International Journal of Children´s Rights, 2003
the Child. UNICEF 2007
MATċJģ, P., STRAKOVÁ, J., VESELÝ, A. (eds.). Nerovnosti ve vzdČlávání. Od mČĜení
k Ĝešení. SLON, Praha 2010
MORROW, V. Studying children´s everyday worlds: qualitative and creative methods.
Stockholm, Sweden, 2007, s. 5. In: ENGWALL, K., SÖDERLIND, I.: Children´s work in
everyday life. Institute for Futures Studies
OBROVSKÁ, L. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva D. H. a ostatní vs. ýR a
problematika kvalitnČjšího vzdČlávání pro romské dČti. In: SCHEU, H. a kol. Migrace a
kulturní konflikty. Auditorium, Praha 2011
OBROVSKÁ, L., KUSÁ, O. Multikulturní výchova jako souþást vzdČlávacího systému
þeského školství a její hodnotové zamČĜení: závČry výzkumu Ligy lidských práv. In Etika ve
vČdách o výchovČ, sborník ze 17. konference ýeské pedagogické spoleþnosti, Univerzita
Palackého, Olomouc 2010
186
PARE, M.: Educating Marginalized Children: The Challenge of the Right to Education in
Brazil. The international Journal of Children´s Rights, 2004
SCHLEMER, B. General Introduction, in: SCHLEMER, B. The exploited Child, London
2000
SMITH, A. B. Children and young people´s participation rights in education. International
Journal of Children´s Rights, 2007
TOMAŠEVSKI, K. Are we educating children as a people with rights or just talking about it?
In: ALEN, A a kol. The UN Children´s Rights Convention: Theory meets practise, 2007
Kol. autorĤ: VzdČlávání dČtí se speciálními vzdČlávacími potĜebami v EvropČ. Tematická
publikace Evropské agentury pro rozvoj speciálního vzdČlávání, kolektiv autorĤ, 2006
Ostatní zdroje:
Úmluva o právech dítČte (sdČlení Federálního ministerstva zahraniþních vČcí þ. 104/1991 Sb.)
Všeobecná deklarace lidských práv ze dne 10. 12. 1948
Deklarace práv dítČte ze dne 20. 11. 1959 (New York)
Rámcová úmluva o ochranČ národnostních menšin (sdČlení ministerstva zahraniþních vČcí þ.
96/1998 Sb.)
Mezinárodní úmluva o odstranČní všech forem rasové diskriminace ze dne 21. 12. 1965
Evropská úmluva o ochranČ lidských práv a základních svobod (sdČlení Federálního
ministerstva zahraniþních vČcí þ. 209/1992 Sb.)
Listina základních práv a svobod (þ. 2/1993 Sb.)
Evropská sociální charta (14/2000 Sb. m. s.)
Dohoda Mezinárodní organizace práce þ. 138/1973, o nejnižším vČku, kdy je pĜípustné
zamČstnávání
Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, pĜijata v kvČtnu 2008
Deklarace práv osob s mentálním postižením, pĜijata rezolucí þ. 2856 v roce 1971
SmČrnice Rady þ. 94/33/ES, o ochranČ mladistvých zamČstnancĤ
Zákon þ. 561/2004 Sb., o pĜedškolním, základním, stĜedním, vyšším odborném a jiném
vzdČlávání, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
Vyhláška þ. Sb., o pĜedškolním vzdČlávání, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
Zákon þ. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a prostĜedcích ochrany pĜed diskriminací
(antidiskriminaþní zákon)
Zákon þ. 435/2004 Sb., o zamČstnanosti, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
187
Zákon þ. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
Zákon þ. 273/2001 Sb., o právech pĜíslušníkĤ národnostních menšin, ve znČní pozdČjších
pĜedpisĤ
Zákon þ. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
Zákon þ. 564/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
Zákon þ. 106/2002 Sb. o sociálních službách, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
NaĜízení vlády 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
Metodický pokyn školství, mládeže a tČlovýchovy ýR k výchovČ proti projevĤm rasismu,
xenofobie a intolerance (14 423/99-22)
KomentáĜ Výboru pro práva dítČte k þl. 29 Úmluvy ze dne 17. 4. 2001, CRC/GC/2001/1
Zpráva Poradního výboru pro Rámcovou úmluvu o ochranČ národnostních menšin ze dne 2.
bĜezna 2006 (ACFC/25DOC(2006)002)
KomentáĜ Výboru pro hospodáĜská, sociální a kulturní práva, CESCR, General Comment No.
13. Right to education
SvČtový akþní program týkající se lidí s postižením z roku 1982.
Implementation of the Convention on the Rights of the Child z 15. února 2011,
CRC/C/CZE/3-4
Zpráva Výboru ministrĤ ze dne 8. bĜezna 2011 o implementaci závČrĤ rozsudku D.H. a ostatní
vs. ýR
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z listopadu 2007 ve vČci D.H. a ostatní vs.
ýeská republika (stížnost þ. 57325/00)
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z dubna 2009 ve vČci Glor vs. Švýcarsko
(stížnost þ. 13444/04)
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z þervence 2008 ve vČci Oršuš vs. Chorvatsko
(stížnost þ. 15766/03)
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z ve vČci Sampanis. vs. Greece (stížnost þ.
32526/05)
Nález Ústavního soudu ýR IV. ÚS 695/2000
Nález Ústavního soudu ýR Pl. ÚS 25/94
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 2 As 37/2006-63
www.ilo.org/public
www.ochrance.cz
ec.europa.eu/ceskarepublika
www.stopdetskepraci.cz
http://www.planovanirodiny.cz
188
http://www.childsrights.org
www.reformaopatrovnictvi.cz
www.llp.cz
http://www2.ohchr.org
http://www.uspesne.eu
www.rvp.cz
www.cpiv.cz
www.varianty.cz
www.mdac.info
http://findarticles.com/p/articles
http://www.european-agency.org/
189
Sub-projekt PF 003:
PRÁVA DÍTċTE A VÝVOJ SPOLEýNOSTI
Zpracoval:
JUDr. ZdenČk Kapitán, Ph.D.
190
1. Obecná þást
1.1. Východiska
1.1.1. Cíle modulu
Cílem tohoto modulu je v první ĜadČ postihnout vývojové tendence v souvislosti se
stavem materiálního výkonu ochrany práv dČtí v ýeské republice. Sekundárním cílem modulu
pak je ve vybraných oblastech pojmenovat konkrétní problémy a poskytnout konkrétní
návody jejich Ĝešení a dále pak definovat oblasti systémových zlepšení, které by byly schopny
reagovat na negativní vlivy vyvíjející se spoleþnosti.
Spojnicí vedoucí napĜíþ tímto modulem je základní premisa, že za souþasného stavu
vývoje þeské spoleþnosti neexistuje prosazovaná a realizovaná koncepce aktivní rodinné
politiky a že stávající systém péþe o ohrožené dČti nezajišĢuje dostateþné prostĜedí podpory a
pomoci. NejvČtší skupinu ohrožení tvoĜí – vnímáno zejména poþtem pĜípadĤ – dČti, které se
ocitají v systému náhradní rodinné péþe, tedy dČti oznaþované obecnou terminologií jako ty,
které jsou odebírány z rodin.
1.1.2. Obecné poznámky
PrávČ prezentovaný modul lze považovat ve struktuĜe ostatních modulĤ za urþitý
pĜechodový mĤstek, který spojuje prostor mezi otázkami povýtce právními a obecnými
otázkami sociologickými (bez ohledu na to, že vývoj spoleþnosti lze vnímat nejen mČĜítky
sociologickými, ale i jinými, napĜíklad ekonomickými þi filozofickými). Autor zcela jistČ
nehodlá prezentovat sociologickou studii. PĜece však stojí za úvahu osvČtlit pohled na
vymezené téma a výchozí pozice. PrávČ tímto zpĤsobem lze vhodnČ navázat na výklad o
kontextu práv dítČte a vytvoĜit souþasnČ obecnČjší východiska pro výklad, který se týká
konkrétního katalogu práv, jeho aplikace a popisu právní úpravy.
Pro usnadnČní vnímání zde pĜedkládaných názorĤ na vČc se lze dopustit jistých
zjednodušení: Spoleþnost je systém, mezi jeho prvky patĜí jednotlivci, tedy i dČti. V ideální
situaci je rodina, jejíž souþástí je dítČ, subsystémem spoleþnosti. Jestliže je právo
spoleþenským normativním systémem, je pĜirozeným instrumentem, kterým mĤže stát (vzešlý
z urþitým zpĤsobem definované spoleþnosti) ovlivĖovat chování a jednání uvnitĜ spoleþnosti,
tedy i spoleþnosti rozvíjející se.
Práva dítČte a ochrana tČchto práv, jak ostatnČ prezentuje první modul, jsou svým
pĤvodem koncept vycházející z mezinárodního práva. Mezinárodní právo s mnoha svými
191
specifiky1 pĜi své abstrakci poskytuje velmi široký prostor pro interpretaci ovlivnČnou celou
Ĝadou tendencí vyskytujících se v rozvíjející se spoleþnosti, a to v míĜe mnohem vČtší než
právo vnitrostátní.2 Práva dítČte jsou nadto konceptem velmi mladým (pĜinejmenším ve
srovnání napĜíklad s nČkolikatisíciletou Ĝímskoprávní tradicí, která znaþnou mČrou ovlivĖuje
i naši právní kulturu) a jejich regulace je sama o sobČ relativnČ abstraktní.
Ze shora naznaþených premis lze odvozovat, že obsah práva je tedy ex definitio spjat
s rozvojem spoleþnosti a že toto spojení lze sledovat ve dvou rovinách:
1) legislativní – právo vzniká „na objednávku“ spoleþnosti, proto reflektuje její
vývojové tendence,
2) aplikaþní – právo pĜi relativnČ vysoké míĜe abstraktnosti dovoluje vývoj
interpretace, který mĤže být podmínČn tendencemi rozvíjející se spoleþnosti.
Obecným cílem tohoto modulu je prezentovat pohled na právo jako na nástroj ochrany
práv dČtí v kontextu vyvíjející se spoleþnosti – chce tedy klást dĤraz na nČkteré sociální
fenomény, které právo v uvedených dvou rovinách determinují. V rámci sledování
specifických cílĤ pak chce tento modul poukázat na konkrétní projevy práva – napĜíklad
z pohledu chybČjící právní úpravy nebo naopak pĜíliš kasuistické úpravy, úþelové interpretace
atd. Vodítkem pro výbČr právo ovlivĖujících spoleþenských fenoménĤ i pro výbČr typových
situací je na prvním místČ autorova empirická zkušenost a také všeobecnČ vysledovatelné
tendence. Tento modul proto nemá ambici podat výþet vyþerpávající, ale takový, který
vykazuje v praxi pĜímou spojitost s právem dítČte, resp. s jejich ochranou. Nelze se tedy tajit
urþitou selektivností pĜi zpĤsobu zpracování modulu. Tato selektivnost však nebrání tomu,
aby bylo možno uþinit relevantní závČry.
Hlavním motivem tohoto modulu je prosazovat myšlenku, že pĜi práci s dČtmi a
ochranou jejich práv nelze pĜistupovat k Ĝešení situací podle šablon a že je potĜeba pĜistupovat
citlivČ ke každému jednotlivému pĜípadu. ByĢ je tĜeba definovat principy i pro konkrétnČjší
1
Viz k tomu MALENOVSKÝ, J.: Mezinárodní právo veĜejné. Jeho obecná þást a pomČr k jiným právním systému, zvláštČ
k právu þeskému. 5. vydání. Brno: DoplnČk, 2008. Str. 173 a násl.
2
Viz k tomu vþetnČ vývojových tendencí GOONESEKERE, S. Introduction and Overview in Protecting the world’s
children: Impactof the Convention on the Rights of the Child in diverse legal systems. 1st edition. Cambridge: Cambridge
University Press, 2007. 272 p. ISBN 978-0-521-87513-4. Str. 9 a násl.
192
životní situace, stále zĤstává základním principem princip nejlepšího zájmu dítČte,3 jehož
dĤsledná aplikace umožĖuje prakticky vždy individualizaci Ĝešení.
1.2. Vymezení tendencí vyvíjející se spoleþnosti ve vztahu k ohrožení dČtí
1.2.1. Krize rodiny
VšeobecnČ je akceptován fakt, že v západní spoleþnosti platí model nukleární rodiny,
tedy model založený na soužití muže, ženy a jejich potomkĤ, nikoliv tedy model založený
a priori na soužití širší rodiny. Ten je ovlivĖován celou Ĝadou okolností souvisejících s mnoha
vlivy rozvoje spoleþnosti. Za jednu z vývojových tendencí západní rodiny pĜitom již
v polovinČ osmdesátých let manželé Rapoportovi oznaþili pĜechod k pluralitnímu modelu,
jenž považuje rĤznorodost norem rodinného života za naprosto legitimní a žádoucí.4 Rozpad
rodiny je podmínČn celou Ĝadou pĜíþin ovlivnČných vývojovými tendencemi spoleþnosti.
Rodina pĜestává plnit funkci semknuté ekonomické jednotky;5 žena má v historickém
srovnání lepší možnosti ekonomické emancipace, které relativizují manželství právČ jako
ekonomické partnerství, rovnČž tak možnost vést po rozpadu manželství dvČ domácnosti je
snazší než v minulosti, významným faktorem je rovnČž stále rostoucí tendence hodnocení
úspČšnosti manželství podle míry osobního uspokojení jednotlivce.6 Osobní pĜitažlivost a
preferování individuálních zájmĤ vítČzí nad mezigeneraþní odpovČdností.7 PĜíþinou této
„spoleþenské poptávky“ pak je i následné zjednodušování pravidel pro rozvod.8
Lze s jistou mírou zjednodušení shrnout, že pĤsobení sociální kontroly lpící na
zachování rodiny bylo vyvíjející se spoleþností pĜekonáno. Aþkoliv sama existence
manželství není zárukou, že nevzniknou situace traumatizující dítČ, lze dysfunkce rodiny
postavené na manželství vnímat jako zásadní a velmi þastou pĜíþinu krizové situace pro dítČ.
A právČ v této situaci je nejširší prostor pro intervenci práva, resp. pro ochranu práv dítČte.
Není cílem tohoto pĜíspČvku rozebírat všechny pĜíþiny krize rodiny, protože její
existence je spíše všeobecnČ pociĢovaným faktem než premisou, kterou by bylo nutno
dokazovat. Zcela jistČ ale krize rodiny pĜedstavuje nejzásadnČjší sociální vývojovou tendenci
ovlivĖující ochranu práv dítČte a rodiny v postmoderní spoleþnosti.9 Prvním a nejzásadnČjším
ýl. 3 Úmluvy o právech dítČte.
RAPOPORT, R. N., RAPOPORT, R.: British families in transitions in RAPOPORT, R. N., FOGARTY, M. P. et al. (eds.)
Families in Britain. London : Routledge and Kegan Paul, 1982. Str. 476.
5
V podrobnostech POLÁKOVÁ, M. PromČny þeské rodiny v evropském demografickém kontextu. Právo a rodina, 2002, þ.
6, str. 1 a násl.
6
GIDDENS, A. Sociologie. Praha: Argo, 2003. ISBN 80-7203-124-4. Str. 165.
7
POLÁKOVÁ, M., op. cit. detto.
8
K vývojové tendenci v této oblasti viz GIDDENS, cit. dílo, str. 164.
9
V podrobnostech CRUZ, P. de Family Law, Sex and Society: A Comparative Study of Family Law. London: Routledge,
2010. 411 p. ISBN 978-0-4-15-48430-5. Str. 359 a násl.
3
4
193
dĤsledkem tohoto stavu je, že jsou dČti ve vČtší míĜe vystaveny ohrožujícím situacím
podmínČným zpravidla rozpadem rodiny.
Výjimkou není ani situace v ýeské republice. Stav ohrožení dítČte navozuje celá Ĝada
jevĤ,
10
nicménČ za nejþastČjší situaci vedoucí k ohrožení dítČte lze považovat právČ rozpad
institucionální rodiny. Nejenže v tuzemských podmínkách klesá poþet sĖatkĤ, ale významnČ
roste pĜi této tendenci i podíl rozvodĤ. NapĜíklad v roce 200911 pĜipadlo na 47 862 sĖatkĤ
29 133 rozvodĤ,12 tj. necelé 61 %. PrávČ porozvodová (resp. porozchodová) péþe o dČti a její
dysfunkce jsou þasto diskutovanou otázkou. Aþkoliv i v tČchto situacích mĤže dojít
k psychickému týrání þi zanedbávání dČtí, jedná se spíše o problém latentní, který je navenek
þasto vnímán jako konflikt rodiþĤ. SociálnČ patologické jevy se však na chování dČtí projeví
až v pozdČjší dobČ, zejména pĜi jejich vlastním partnerském životČ. Lze smČle vyslovit obavu,
že zanedbávání postavení dČtí v období krize rodinných vztahĤ je PandoĜinou skĜíĖkou a že je
nemístným hazardem, pokud se tČmto situacím nevČnuje dostateþná pozornost.
Shora uvedený pĜístup vychází – opíraje se o citovaná odborná díla – z konceptu
nukleární rodiny, jak byla popsána v samém úvodu této podkapitoly. Aþkoliv by tato
poznámka patĜila spíše do závČreþných pasáží, lze na tomto místČ pĜedeslat, že tento modul
vychází z premisy, že cílem rodinné (eventuálnČ sociální) politiky by mČla být podpora
zdravé rodiny, a to nejen rodiny nukleární, ale rodiny co nejširší, zahrnující mimo jiné také
mezigeneraþní vazby. Takto podporovaná rodina by pak poskytla prostĜedí vhodné
pro harmonický rozvoj dítČte ve vČtší míĜe, než odpovídá souþasnému stavu vývoje
spoleþnosti.
Popsaný pĜístup se bezesporu týká vČtšiny pĜípadĤ vyskytujících se v reálném svČtČ.
Tím ale rozhodnČ nelze naznaþovat, že stranou pozornosti mají zĤstat i jiné pĜípady, kdy
soužití nefunguje ve spoleþenství tvoĜeném dítČtem (dČtmi) a matkou a otcem, ale žijící pouze
s jedním z nich, nebo dokonce s jinou osobou þi osobami, které nejsou rodiþi dítČte.13 Premisa
o podpoĜe (zdravé) rodiny není a nesmí být vykládána jako pravidlo, že má být rodina
institucionalizovaná manželstvím udržována za každou cenu a že jedinČ takový pĜístup zajistí
ideální prostĜedí pro rozvoj dítČte. Rozvod, respektive oddČlení manželského þi partnerského
soužití, nebo dokonce zabránČní styku s jedním z rodiþĤ þi dokonce obČma mĤže být
v nČkterých pĜípadech jediným, v reálném þase efektivním Ĝešením krizové situace, které
10
K jejich stratifikaci v podrobnostech ŠPECIÁNOVÁ, Š. Jak poznat týrané, zneužívané a zanedbávané dČti a jak jim
pomoci. Právo a rodina, 2004, roþník 6, þ. 6, str. 1 a násl.
11
NovČjší statistické údaje nejsou prozatím k dispozici.
12
ýeský statistický úĜad: Statistická roþenka ýeské republiky 2010. Podkapitoly 4-5. a 4-9.
13
AĢ už se jedná o prarodiþe, širší pĜíbuzenství þi jiné osoby, které o dítČ peþují þasto z titulu svČĜení do péþe tĜetí osoby
podle § 45 zákona o rodinČ.
194
bude zpĤsobilé ochránit dítČ. Toto východisko lze považovat za naprostou samozĜejmost,
kterou snad ani není tĜeba zvlášĢ zdĤrazĖovat.14
1.2.2. Vliv domácího násilí
Neopominutelným jevem ohrožujícím dČti je fenomén domácího násilí. Je pravdou, že
jeho kvantifikace se liší v závislosti na tom, podle jakých mČĜítek se domácí násilí definuje
i podle toho, kdo kvantifikaci provádí (zda policie, orgány sociálnČ-právní ochrany, vČdecká
pracovištČ þi nestátní nevládní organizace).15 Není cílem modulu fenomén domácího násilí
popsat komplexnČ.
S ohledem na cíle tohoto modulu jsou pro hodnocení fenoménu domácího násilí
dĤležité multifaktorové teorie domácího násilí, které poukazují na souþasné pĤsobení více
skupin okolností jako pĜíþiny vzniku domácího násilí. Jednou z multifaktorových teorií je
integrující model D. G. Duttona, který zahrnuje þtyĜi typy faktorĤ:16
1) makrosystémové – jedná se o vliv struktury spoleþnosti, kdy se projevuje
patriarchální uspoĜádání, které stojí na nadvládČ mužĤ,
2) exosystémové – jde o konkrétní ovlivnČní jednotlivých subjektĤ sociálním
prostĜedím þi životními zkušenostmi jako napĜ. nezamČstnaností, nízkou vzdČlaností
atd.,
3) mikrosystémové – vyplývají z charakteru rodinného života, tedy z blízkosti jeho
þlenĤ, vzájemné znalosti slabin þi reakce na urþité situace,
4) ontogenetické – zde jde o individuální vlastnosti samotného pachatele, obČti i jejich
vzájemné interakce.
Je zĜejmé, že všechny tyto faktory nemusí v každém pĜípadČ pĤsobit souþasnČ,
respektive jejich úþinky mohou být v rĤzných pĜípadech rĤznČ intenzivní. DĤvodem, proþ je
zde zdĤraznČna multifaktorová teorie, je snaha poukázat na širší souvislosti pĜíþin vzniku
domácího násilí, mezi nČž patĜí i obecnČjší sociologické jevy, jejichž kombinace v interakci
14
Viz k tomu FUCHSOVÁ, K. Preventivne prístupy k problému týrania detí vo svetle teorie, praxe a výskumu in
FARKAŠOVÁ, E., GREGUSSOVÁ, M., HAVRLENTOVÁ, D., MATULA, Š.: DieĢa v ohrození. Zborník príspevkov z
konferencie konanej dĖa 10. a 11. decembra 2009. Bratislava: EUROKÓDEX, 2010. 400 s. ISBN 978-80-89447-24-4. Str.
280 a násl.
15
Dle výzkumĤ agentury STEM se s problémem domácího násilí potýká 16 % þeské populace starší 15 let, tak viz in
MATES, P. PĜíspČvek k právnímu Ĝešení problému domácího násilí. Právní zpravodaj, 2007, roþník 8, þ. 5, str. 8 a násl.
16
Citována dle VOĕKOVÁ, J., SPOUSTOVÁ, I. Domácí násilí v þeském právu z pohledu žen. 2. vydání. Praha: proFem,
2008. 194 s. ISBN 978-80-903626-7-3. Str. 47 a násl.
195
s dalšími okolnostmi mĤže být spouštČþem domácího násilí. Je tedy tĜeba varovat pĜed
zjednodušováním a také pĜed pĜehlížením vlivu nČkterých dílþích okolností.
Fenomén domácího násilí je i v podmínkách naší vyvíjející se spoleþnosti popisován
stále þastČji a nutnost boje s ním se stává souþástí obecnČjšího povČdomí. Zcela jistČ lze
s povdČkem kvitovat rostoucí ochotu spoleþnosti pĜekonávat celou Ĝadu mýtĤ a pĜedsudkĤ
spojených s domácním násilím a pomáhat obČtem domácího násilí.17 StejnČ tak pozitivnČ lze
vnímat i rostoucí zájem zákonodárcĤ o regulaci boje s domácím násilím, byĢ se bezpochyby
jedná o snahu klopotnou a podmínČnou dlouhodobou aktivitou zejména nestátních nevládních
organizací.18
Domácí násilí ohrožuje dČti dvČma základními zpĤsoby; jednak jsou pĜímými obČĢmi
domácího násilí, jednak jsou obČtmi nepĜímými, kdy jsou svČdky domácího násilí páchaného
na jiných subjektech. Existence domácího násilí (aĢ už pĜímého þi nepĜímého) mĤže být
þastou pĜíþinou odebírání dČtí z rodin a jejich zaĜazení do systému náhradní rodinné péþe.
S ohledem na faktory ovlivĖující vznik domácího násilí i s ohledem na negativa, která
s sebou pĜináší pĜípadné odebrání dítČte z rodiny, lze vyslovit domnČnku, že s domácím
násilím a jeho následky lze bojovat jednak preventivním pĤsobením, ale také následnou
intervencí v rodinČ postižené domácím násilím.
1.2.3. SociálnČ ohrožené skupiny
Tento pĜíspČvek nehodlá hodnotit koncepþní otázky sociálního zaþleĖování ani jeho
cíle,19 považuje však za dĤležité upozornit na nČkteré dĤsledky sociálního vylouþení. Již
relativnČ dlouhou dobu zaznívají z odborných kruhĤ hlasy o nepĜípustnosti odnímání dČtí
z rodin ze sociálních dĤvodĤ.
NapĜíklad pro dČti do tĜí let by mČl podle údajĤ Ústavu zdravotnických informací a
statistik ýeské republiky tvoĜit podíl dČtí pĜijatých do zaĜízení ze sociálních dĤvodĤ pĜibližnČ
jednu polovinu.20 DĤvodem pro umístČní dČtí jsou þasto zdravotní dĤvody. Ty se však þasto
s dĤvody sociálními vyskytují souþasnČ, nebo se existenþnČ podmiĖují. Po „korekci“ existencí
17
K vývojovým trendĤm viz PAVLÁTOVÁ, E. Násilí na dČtech – jak dál v prevenci syndromu CAN. Zdravotnické noviny
þ. 16/2010.
ByĢ komplexní úprava boje s domácím násilím stále chybí, lze za úþinný indikátor boje s ním považovat institut vykázání.
Poþet vykázání od jeho zakotvení neustále roste. To neindikuje pravdČpodobnČ ani tak rĤst domácího násilí, ale spíše vyšší
míru akceptace státu a jeho souþinnosti. Statistická srovnání viz na http://www.domacinasili.cz/statistiky/vykazani-v-cr-rok2010-srovnani-2007-2010/.
19
Plynou zejména z Lisabonské strategie, která byla definována zasedáním Evropské rady v Lisabonu v bĜeznu 2000, na
kterou navazoval Evropský sociální program a která byla posléze revidována po zasedání Evropského summitu v bĜeznu
2005, na niž navazují Národní akþní plány sociálního zaþleĖování, jež pĜijímá i ýeská republika (ty jsou pĜijímány od vstupu
do Evropské unie na období dvou let).
20
ýERNÁ, I. Péþe o dČti ohrožené sociálním vylouþením v ýR a v dalších zemích Evropské unie. První þást. Právo a rodina,
2008, roþník 10, þíslo 2, str. 3.
18
196
zdravotních dĤvodĤ þiní poþet dČtí umísĢovaných do ústavních zaĜízení z ryze sociálních
dĤvodĤ podle odhadu Spoleþnosti sociální pediatrie ýeské lékaĜské spoleþnosti J. E. PurkynČ
pĜibližnČ jednu tĜetinu.21
Praxe v ýeské republice byla v tomto ohledu mimo jiné po dvakráte kritizována
rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva ve vČcech Wallová a Walla proti ýeské
republice22 a Havelka proti ýeské republice.23 Aniž je nezbytnČ nutné rozebírat podrobnČ
obsah obou pĜípadĤ, lze shrnout, že je spojuje motiv nevytvoĜení dostateþných sociálních
podmínek pro zajištČní péþe biologickou rodinou, v dĤsledku þehož došlo k umístČní dČtí do
ústavního zaĜízení.24 Tento stav pĜitom Evropský soud pro lidská práva deklaroval jako jsoucí
v rozporu s právem na rodinný život.25 Tyto premisy jsou dlouhodobČ tradovány nejen ze
strany rĤznČ institucionalizovaných odborníkĤ, neziskového sektoru, ale dĤslednČ aplikovány
také v praxi veĜejného ochránce práv.
Další velkou skupinu pĜípadĤ sociálního znevýhodnČní pĜedstavuje romská komunita.
K aplikaci sociálních dĤvodĤ, jež byly výše uvedeny a které platí i zde, pĜibývá také
diskriminaþní složka související s rasovými pĜedsudky. OpČt je tĜeba zdĤraznit, že cílem
tohoto pĜíspČvku není analyzovat pĜíþiny, ale definovat rizikové faktory, které ohrožují
realizaci práv dČtí. Rasový pĜedsudek bezesporu hraje velkou systémovou roli. Zcela jistČ jde
o téma nevdČþné, které þasto vzbuzuje neuralgickou reakci, pokud se o nČm otevĜenČ hovoĜí.
V tomto ohledu vyznívá pro ýeskou republiku negativnČ rovnČž hodnocení stavu dodržování
Úmluvy o právech dítČte Výborem pro práva dítČte OSN ze 17. þervna 2011.26
Nepopiratelným faktem je specifiþnost problému vnímání ohrožení dČtí náležejících
k romské komunitČ. Zkušenost nepodchycovaná statisticky dosvČdþuje ve vztahu k romským
rodinám odlišnost v sociální práci v systému sociálnČ-právní ochrany. Ne výjimeþnČ existují
pĜípady, kdy rodina vychovává dvČ-tĜi dČti, þtvrté je svČĜeno do ústavní výchovy a rodina dále
vychovává další pozdČji narozené dítČ þi dČti. Situace pak není Ĝešena obnovením rodiþovské
zodpovČdnosti rodiþĤ, ale þasto dochází ke svČĜení dítČte do péþe tĜetí osoby,27 napĜíklad
21
Tamtéž.
Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. Ĝíjna 2006, stížnost þ. 23848/04.
Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. þervna 2007, stížnost þ. 23499/06.
24
Autor modulu je – díky své úþasti v diskusi o implementaci nápravných opatĜení souvisejících s obČma pĜípady – osobním
svČdkem toho, jak se ýeská republika obtížnČ vyrovnává s výsledky obou Ĝízení. V obou pĜípadech se nepodaĜilo pĜijmout
taková opatĜení, která by pĜimČĜenČ sanovala vzniklý protiprávní stav. NapĜíklad skuteþnost, že stát nebyl schopen zabezpeþit
sociální bydlení pro rodinu (což je podstata problému v jednom z pĜípadĤ), svČdþí o nepĜíliš horlivém respektování závazkĤ
ýeské republiky z partikulárního mezinárodního práva. O to vČtší jsou však oþekávání koncepþních zmČn.
25
ýl. 8 odst. 1 evropské Úmluvy o ochranČ lidských práv a základních svobod.
26
Tak viz ZávČreþné pĜipomínky výboru obsažené v dokumentu þ. CRC/C/CZE/CO/3-4.
27
Podle § 45 odst. 1 zákona o rodinČ.
22
23
197
babiþky þasto žijící ve spoleþné domácnosti nebo v blízkosti rodiþĤ a sourozencĤ dítČte.
Systémová akceptace takového pĜístupu, byĢ jen v urþitých regionech zemČ, je nepĜijatelná.
Naznaþená situace je existujícím jevem, pĜed kterým nemá smysl zavírat oþi a dČlat,
že
neexistuje.
S podobným
problémem
se
potýká
celá
Ĝada
zemí,
zejména
postsocialistických. V prvé ĜadČ je tedy tĜeba otevĜenČ pĜijmout skuteþnost jeho pĜítomnosti
28
a ve druhé ĜadČ pĜipravit dlouhodobou strategii jeho Ĝešení, která se vyvaruje výskytu jiných
negativních vlivĤ.29
1.2.4. Hodnotící stereotypy
Vliv na ochranu práv dČtí má celá Ĝada pĜedsudkĤ a hodnotících stereotypĤ
pĜítomných ve vyvíjející se spoleþnosti. PĜi jejich pĤsobení se právo stává þastým nástrojem
podpory a prosazení. PĜed obecnČjším výkladem lze dát pĜednost pĜíkladnému výþtu.
Jedním z obecnČ pĜijatých stereotypĤ je pĜesvČdþení, že v pĜípadČ krizové situace
vedoucí k rozpadu rodiny, je všeobecnČ vhodnČjším rodiþem, jemuž by mČlo být dítČ svČĜeno
do péþe, matka. Tento stereotyp je zakotven pomČrnČ hluboko ve všeobecném povČdomí
spoleþnosti, v menším rozsahu i u veĜejnosti odborné. Jako základní hodnotící kritérium pĜi
aplikaci zákonné úpravy svČĜení dítČte do péþe jednoho z rodiþĤ by mČl být na prvním místČ
princip nejlepšího zájmu dítČte. PĜi jeho aplikaci by tak mČlo být rozhodnuto, které
z nabízených prostĜedí je pro svČĜení dítČte nejvhodnČjší z hlediska celého širokého spektra
jeho potĜeb. S ohledem na deformovanost systému naznaþeným stereotypem nelze podat
jednoznaþný soud o tom, které z prostĜedí (mateĜské þi otcovské) je pro dítČ vhodnČjší.
I pokud by bylo možno takový soud uþinit, má pouze hodnotu statistického údaje. EventuálnČ
samotný statistický fakt, že pro dítČ poskytuje obvykle vhodnČjší prostĜedí matka, nesmí být
odĤvodnČním pro zjednodušující závČr, kterému z rodiþĤ bude dítČ svČĜeno.
Jiným zažitým stereotypem je vnímání intervence a ingerence státu do rodinných
vztahĤ (zejména pak v oblasti sociálnČ-právní ochrany) jako zásah do soukromí a tím
i porušení lidského práva.30 I pokud by mČla sociálnČ-právní ochrana pĜedstavovat zásah do
práva na soukromí, pak za situace, kdy je tento zásah þinČn na zákonném podkladČ, je zcela
legitimní a legální i z hlediska ochrany základních lidských práv a svobod.31 Ve skuteþnosti je
ale sociálnČ-právní ochrana institucionalizovaným nástrojem státu pro specifickou ochranu
K tomu viz celou Ĝadu pĜíspČvkĤ in KUSHEN, R., BEDARD, T., TWIGG, C. (eds.) Roma rights: Implementation of
Judgements. Budapest: European Roma Rights Centre, roþník 2010, þ. 1.
NapĜíklad jako rĤst spoleþenského napČtí a podpora extrémnČjších pravicových politických sil v dĤsledku dĜívČjší pozitivní
diskriminace nČkterých etnických skupin napĜíklad v Nizozemí.
30
Viz þl. 7 odst. 1 první vČta Listiny základních práv a svobod.
31
Viz þl. 7 odst. 1 druhou vČtu a þl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
28
29
198
práv dČtí. Stát prostĜednictvím tohoto nástroje zajišĢuje vyvažování zájmĤ dítČte v interakci
s dospČlými, jejichž kapacit povČtšinou dítČ nedosahuje. SouþasnČ je tĜeba vnímat sociálnČprávní ochranu jako jeden z nástrojĤ, jimiž státy realizují svou povinnost k ochranČ práv dČtí
podle závazkĤ z mezinárodního práva, zejména pak z Úmluvy o právech dítČte. Uvedený
stereotyp se projevuje zásadním zpĤsobem napĜíklad u osvojení. Po svČĜení dítČte do adopce
je další vývoj situace považován mnohdy za naprosto soukromou vČc, do které státu nepĜísluší
zasahovat, pĜestože se þasto jedná o „nabídku“ prevence potenciálnČ patologických jevĤ.
Obvyklá námitka, která je s touto situací spojena, spoþívá ve tvrzení, že biologické rodiþe také
nikdo nelustruje pro výkon jejich rodiþovství a zpravidla také stát ani nezasahuje do života
biologické rodiny, proþ by tomu tedy tak mČlo být v pĜípadČ rodiny osvojitelské? Aktivita
státu v tomto pĜípadČ není ingerencí s kontrolní povahou, ale spíše snahou o pomoc pĜi
zvládnutí tíživé situace, která musí pĜirozenČ nastat pĜinejmenším v dobČ puberty v souvislosti
s obdobím hledání vlastní identity dítČte.
DítČ se stává þastým nástrojem Ĝešení partnerského konfliktu rodiþĤ, pĜípadnČ osob
ze širšího rodinného prostĜedí. Velmi þasto se proto stává, že na orgán sociálnČ-právní
ochrany dČtí se obrací jeden z rodiþĤ, pĜípadnČ jiná osoba a oþekává, že orgán sociálnČ-právní
ochrany bude prostĜedkem prosazování zájmĤ této dospČlé osoby. Vzhledem k tomu, že
v þásti pĜípadĤ dítČ není schopno samo formulovat svĤj názor, pĜípadnČ jej je schopno
formulovat, ale þasto pro nČj není z hlediska psychologických limitĤ možné jej pĜed rodiþi a
ostatními þleny širší rodiny prezentovat, je povolán k zjišĢování tohoto zájmu a jeho
prezentaci v soudních Ĝízeních právČ orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí. Vzhledem k tomu,
že pĜi soudním projednání vČcí týkajících se dČtí má z hlediska hierarchického tento orgán
postavení srovnatelné s ostatními úþastníky (zejména tedy rodiþi) a nevystupuje autoritativnČ,
bývá snadnČji napadán právČ s odĤvodnČním, že nehájil zájmy té osoby, která se na nČj
obrátila.
Subjektivní vnímání práva pod vlivem naznaþených a ještČ mnoha dalších stereotypĤ
zpĤsobuje, že spoleþnost má tendenci vnímat sociálnČ-právní ochranu jako sociálnČ-právní
ochranu dospČlých (respektive rodiþĤ), nikoliv jako sociálnČ-právní ochranu dČtí. Tento
stereotyp vytváĜí snad nejzásadnČjší faktickou pĜekážku efektivního výkonu ochrany práv
dČtí.
199
1.2.5. Vliv médií
Na roli médií lze víc než na jakémkoliv jiném fenoménu demonstrovat vliv vyvíjející
se
spoleþnosti.32
Postmoderní
spoleþnost
bývá
nČkdy
charakterizována
atributem
„informaþní“. Jedním ze zdrojĤ zahrnování informacemi jsou právČ veĜejné sdČlovací
prostĜedky. Ve spleti množství periodik (vydávaných v listinné þi elektronické podobČ),
rozhlasových a televizních stanic (jejichž pĜehršel se množí zejména vlivem digitalizace),
internetových a ostatních zdrojĤ se lze jen tČžko orientovat. Z hlediska uživatelského lze
rovnČž vyslovit domnČnku, že nabídka poskytování informací je umČle podporována a
neodpovídá potĜebám spoleþnosti. Rozvoj sdČlovacích prostĜedkĤ, jejich multiplikace a
rovnČž dĤraz kladený na rychlost získání a pĜedání informace – to jsou jen nČkteré
z okolností, které vedou ke snižování hodnoty informací pĜedávaných prostĜednictvím médií a
ke snižování kvality práce tČch, kteĜí se na þinnosti médií podílejí. Požadavky na pravdivost,
správnost a objektivnost mediální informace – a v pĜípadČ dČtí také na specifickou citlivost –
se stále snižují.
Ne nepodstatnou okolností rovnČž je, že média jsou schopna zkreslovat informace
úþelovČ ve snaze ovlivĖovat quasi mocensky politická a jiná rozhodnutí na rĤzných sociálních
úrovních.
ýasto proto i pĜi medializaci otázek souvisejících s právy dČtí platí pravidlo „NejvČtší
lež je pravda vytržená z kontextu“.33
NepĜesnost a nedostateþné zpracování informace, podléhání výše naznaþeným
stereotypĤm þi nČkdy se vyskytující snaha o infámii þi diskreditaci ze strany médií zásadním
zpĤsobem ztČžuje ochranu práv dítČte. Konkrétními projevy pak mĤže být to, že jeden ze
„soupeĜících“ rodiþĤ využívá média jako nástroj dosažení svých cílĤ nebo orgán sociálnČ
právní ochrany þiní pod vlivem mediální kampanČ nekoncepþní kroky. Tyto negativní vlivy
mohou v životČ dítČte vyvolat traumatickou situaci, jejíž následky se podaĜí jen stČží zcela
eliminovat.
1.3. Nedostateþná nabídka forem práce s ohroženými dČtmi
Souþasný stav péþe o ohrožené dČti – a to i jako vývojový trend spoleþnosti – je
charakteristický specifickou pluralitou názorĤ. A to názorĤ velmi protichĤdných. Každá
složka systému chrání totiž vlastní pozice a obhajuje vlastní pĜístupy; orgány sociálnČ-právní
32
33
V podrobnostech viz GIDDENS, A., cit. dílo, str. 378 a 379.
Tento hodnotící soud médií patĜí Janu Krausovi.
200
ochrany dČtí deklarují svou pĜetíženost,34 ústavní zaĜízení obhajují vlastní postupy a vlastní
práci, subjekty zabývající se ochranou lidských práv kritizují nedokonalosti.
Lze vyslovit domnČnku, že nedostatek vzájemné tolerance znemožĖuje konstruktivní
diskusi. RovnČž zamČĜení na jednotlivosti zpĤsobuje urþitou zaslepenost. Mnoha kritickým
postojĤm k souþasnému systému péþe o ohrožené dČti totiž chybí nadhled a respektování
systémových a historických souvislostí.35 Nelze komplexnČ vyhodnotit nedostatky bez
respektování zpĤsobu vedení lidí realizujících sociální práci, mechanismĤ Ĝízení systému,
finanþních tokĤ, které v nČm probíhají, þi bez zohlednČní faktu, že stávající systém péþe
o ohrožené dČti akcentující do jisté míry ústavní formy péþe se vyvíjel bezmála þtyĜicet let
fungování pĜedchozího režimu a vytvoĜil celou Ĝadu odborných kapacit, které je – má-li dojít
k efektivní zmČnČ – tĜeba pozvolna smČĜovat jinam.
Ne neopominutelným faktorem je politická kultura v ýeské republice. Rozložení
politických preferencí obyvatelstva povČtšinou zpĤsobuje patovou povolební situaci, nebo
situaci tomuto stavu se blížící, a to jak na úrovni celostátní, tak na úrovni regionální. Stalo se
politických folklórem, že koncepce realizované pĜedchozím politickým vedením jsou
odmítány a po stabilizaci nového systému a definici nových koncepcí není þas je realizovat,
neboĢ dochází znovu k volbami nastolené zmČnČ. PĜitom zmČna systému péþe o ohrožené dČti
bude trvat pravdČpodobnČ v Ĝádech desítek let.36
Vzhledem k tomu, že nejpodobnČjší právní úprava postavení a þinnosti v systému je
vČnována orgánĤm sociálnČ-právní ochrany, snáší se právČ na nČ kritika nejþastČji,
pĜinejmenším proto, že jejich úþast v dítČ ohrožujících situacích je podle práva obligatorní.
PĜirozenČ lze hodnotit negativnČ jednotlivé nedostatky, neprofesionální pĜístup, neznalost þi
selhání. Konstruktivní však mĤže být jedinČ systémový pĜístup k problému. PodnČtĤ ke
zlepšení je celá Ĝada a všechny jsou relevantní, protože zákon o sociálnČ-právní ochranČ dČtí
je právo a právo je ze své podstaty obecné, proto pod nČ lze zaĜadit mnohá doporuþení. Pokud
ale systémové kapacity nedávají prostor pro to, aby mohla být sociálnČ-právní ochrana
realizována za úþelem, k nČmuž byla vytvoĜena, musí být systém nutnČ dysfunkþní.37 Pokud
34
Tato výhrada je naprosto oprávnČná, neboĢ existují orgány sociálnČ-právní ochrany, kde na jednoho zamČstnance pĜipadá
vedení až 300 pĜípadĤ, existují dokonce pĜípady (napĜíklad v pĜípadČ magistrátu mČsta Teplice), kdy na jednoho zamČstnance
pĜipadá pĜes 500 pĜípadĤ.
35
Zajímavý pohled zevnitĜ systému nabízí RYCHLÍK, D. Jak se zmČnila þinnost sociálních pracovníkĤ v sociálnČ-právní
ochranČ dČtí: první þást. Právo a rodina, 2008, roþník 10, þ. 5, str. 16 a násl. a týž, Jak se zmČnila þinnost sociálních
pracovníkĤ v sociálnČ-právní ochranČ dČtí: druhá þást. Právo a rodina, 2008, roþník 10, þ. 6, str. 13 a násl.
36
Tomu ostatnČ nasvČdþují zkušenosti ze Spojeného království a z Francie, jejichž funkþní modely jsou v tuzemských
diskusích nejþastČji zmiĖovány.
37
Ze závČrĤ Analýzy souþasného stavu v oblasti terénní þinnosti orgánĤ sociálnČ-právní ochrany dČtí a stanovení optimálních
podmínek výkonu sociálnČ-právní ochrany dČtí ve vazbČ na poþet klientĤ Výzkumného ústavu práce a sociálních vČcí, v. v. i.
z dubna 2009 lze zdĤraznit kvantifikaci nedostateþnosti, jež deklaruje, že prĤmČrnČ se v celé ýeské republice pohybuje rozdíl
mezi reálným poþtem všech pracovníkĤ a deklarovaným optimem na úrovni 32 %, což je rozdíl mezi absolutním reálným
201
se sociální pracovníci soustĜećují – zejména kvĤli omezeným kapacitám – pouze na formální
plnČní požadavkĤ práva, nezbývá prostor pro další složku sociálnČ-právní ochrany, tj. pro
sociální práci s rodinou. Role sociálních pracovníkĤ není ve spoleþnosti dokonale ukotvena.
A protože neexistuje systém centrální podpory forem pomoci, þasto se jednotlivé orgány
sociálnČ-právní ochrany dČtí pokoušejí pĜekotnČ vytvoĜit vlastní metody pomoci ohroženému
dítČti.38 K tomu však þasto nemají kompetence z toho dĤvodu, že buć vlastní odborná
intervence pĜísluší jiné pomáhající profesi (zpravidla psychologovi), nebo se jedná o jiný
systémový nedostatek, který není schopna sociálnČ-právní ochrana dČtí kompetenþnČ
realizovat (napĜíklad obecný pĜístup k sociálnímu zaþleĖování).
Existuje bezesporu celá Ĝada metod, kterými se lze inspirovat a jejichž funkþnost byla
v zahraniþní praxi prokázána.39 Jednou z nich je i tzv. pĜípadová konference (nČkdy též
rodinná konference). Její praktická aplikace je spojena s urþitou pĜíznaþnou pĜekotností –
institut je vnímám pozitivnČ a praxe vnímá pĜípadové konference jako univerzální všelék.
Konference se však – podle autorovy osobní zkušenosti z úþasti na nich – stávají þasto spíše
fórem vzájemné podpory intervenujících subjektĤ. Místo tvorby strategie a taktiky podpory
rodiny je konference druhdy zpĤsobem konzervace situace, zdĤvodĖování nemožnosti zmČny,
selektivním pĜenášením úkolĤ mezi zúþastnČnými. Konference bývají þasto nepĜipraveny,
není zĜejmý jejich cíl, zúþastnČní mají diametrálnČ odlišné informace, pĜedstavy i oþekávání.
JedinČ systematický pĜístup, který bude zamČĜen na osvojování si nejen znalostí, ale
i dovedností, je zpĤsobilý nastartovat efektivní zmČnu. K tomu však nelze využívat stávající
kapacity orgánĤ sociálnČ-právní ochrany, pĜípadnČ jiných dotþených subjektĤ.
OpČt je tĜeba zdĤraznit, že tento modul nemĤže hluboce analyzovat všechny
systémové souvislosti, nadto by prezentoval poznané. Nedostatky systému byly v minulosti
analyzovány mnohokrát, naposledy vládou schváleným Národním akþním plánem
poþtem 7,1 úvazkĤ a optimálním poþtem 9,4 pracovního úvazku v prĤmČru na oddČlení. Pokud se zamČĜíme zvlášĢ na
sociální pracovníky a kurátory, tak v pĜípadČ kurátorĤ by mČlo v relativním vyjádĜení dojít k navýšení v prĤmČru o 47 %, v
absolutním vyjádĜení se jedná o navýšení ze stávajících 1,7 úvazku kurátora na oddČlení na deklarovaných optimálních 2,4
úvazkĤ. Rozdíl mezi reálnými a optimálními poþty ostatních pracovníkĤ vykonávajících sociálnČ-právní ochranu dČtí je na
úrovni
30 %, tj. dle požadavkĤ vedoucích pracovníkĤ by se mČl poþet úvazkĤ tČchto pracovníkĤ v prĤmČru zvýšit z 5,4 na 7 úvazkĤ.
(Analýza je dostupná na http://www.mpsv.cz/files/clanky/ 8669/Projekt_HR170_08_def.pdf).
38
ShodnČ RYCHLÍK, D. Jak se zmČnila þinnost sociálních pracovníkĤ v sociálnČ-právní ochranČ dČtí: druhá þást. Právo a
rodina, 2008, roþník 10, þ. 6, str. 15.
39
Mnoho podnČtĤ viz napĜ. ýERNÁ, I. Péþe o dČti ohrožené sociálním vylouþením v ýR a v dalších zemích Evropské unie.
První þást. Právo a rodina 2008, roþník 10, þ. 2, str. 1 a násl., táž Péþe o dČti ohrožené sociálním vylouþením v ýR
a v dalších zemích Evropské unie. Druhá þást. Právo a rodina, 2008, roþník 10, þ. 3, str. 5 a násl., táž Péþe o dČti ohrožené
sociálním vylouþením v ýR a v dalších zemích Evropské unie: TĜetí þást. Právo a rodina, 2008, roþník 10, þ. 4, str. 15 a násl.
202
k transformaci a sjednocení systému péþe o ohrožené dČti na období 2009 až 2011, jenž
definoval tyto následující základní cíle:40
1) zvýšení kvality práce a dostupnosti služeb pro ohrožené dČti a rodiny (ukotvením
spoleþných standardĤ kvality péþe o ohrožené dČti, nastavením systému celoživotního
vzdČlávání pro pracovníky v systému péþe o ohrožené dČti, síĢováním a optimalizací služeb
pro ohrožené dČti a rodiny, pĜenesením dĤrazu na primární prevenci, která zabrání
zbyteþnému, byĢ krátkodobému, umisĢování dČtí do ústavní péþe, optimalizací Ĝízení,
kontroly a financování péþe o ohrožené dČti).
2) sjednocení postupu pracovníkĤ pĜi Ĝešení konkrétní situace ohrožení dítČte
(pĜípadová konference, individuální plán práce s klientem).
3) snížení poþtu dČtí dlouhodobČ umístČných ve všech typech ústavní péþe posílením
preventivní složky práce s ohroženým dítČtem a rodinou, rozvojem podpĤrných služeb pro
ohrožené dítČ a rodinu, navýšením poþtu kvalifikovaných pracovníkĤ.
4) zvýšení životních šancí dČtí, podpora rozvoje osobnosti dítČte, jeho nadání a
rozumových i fyzických schopností v co nejširším objemu a zachování životní úrovnČ
nezbytné pro jejich tČlesný, duševní, duchovní, mravní a sociální vývoj.
Z faktu, že cíle transformace systému péþe o ohrožené dČti byly teprve definovány, je
zĜejmé, že stávající systém je teprve na zaþátku cesty a neexistuje reálné instrumentárium,
které by umožĖovalo naplnit povinnosti a maximalistické vize vyplývající z požadavkĤ
2. Aplikace obecných poznatkĤ ve vybraných oblastech
2.1. Mediace jako specifická forma sociální práce
Mediace je nČkdy definována jako metoda rychlého a kultivovaného mimosoudního
Ĝešení konfliktĤ a sporĤ za asistence tĜetí neutrální strany, která vede jednání sporných stran
k tvorbČ vzájemnČ pĜijatelné dohody. Jedná se o neformální proces, ve kterém jsou obČ strany
pĜítomny dobrovolnČ.41
40
Národní akþní plán k transformaci a sjednocení systému péþe o ohrožené dČti byl schválen usnesením vlády þ. 989/09 ze
dne 13. 7. 2009 a v elektronické podobČ je dostupný mj. na www.mpsv.cz/files/clanky/7440/ NAP.pdf.
41
Tak dĤvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o mediaci v netrestních vČcech.
203
PĜestože v ýeské republice není mediace stále podpoĜena existencí zákonné úpravy,42
zkušenosti ukazují, že mediaþní proces umožĖuje stranám pĜicházet s více efektivními a
kreativními Ĝešeními situace. V 70 až 80 % pĜípadĤ je dosaženo výsledné, pro všechny strany
pĜijatelné dohody. Mediátor nemá pravomoc vydávat závazné rozhodnutí, pouze pomáhá
stranám, aby se samy dohodly na Ĝešení sporu. PĜestože stále nedošlo ke schválení zákonné
úpravy mediací v netrestních vČcech, panuje v praxi relativnČ velká autorita mediací Ĝešených
konfliktĤ a sporĤ.
Mezi deklarované výhody mediace patĜí fakt, že úþastníkĤm ponechává kontrolu nad
procesem a podobou koneþného výsledku, poskytuje možnost vyhnout se soudnímu sporu a
bez dlouhých þekacích lhĤt a zbyteþných finanþních nákladĤ konflikt vyĜešit. DĤvČrné
informace uchovává mezi zúþastnČnými, snižuje stávající napČtí a ponechává úþastníkĤm
prostor pro pĜípadnou budoucí spolupráci.
I souþasná úprava civilního Ĝízení významným zpĤsobem podporuje smírné Ĝešení
pĜípadu.43 Zákonné pĜedpisy postupnČ podporují mediaþní aktivity na rĤzných místech, a to
s vČtší þi menší mírou konkrétnosti.
Mediace (þi rodinná terapie) je v praxi sociálnČ-právní ochrany dČtí naĜizována jako
výchovné opatĜení44 PodobnČ soudy – po novele obþanského soudního Ĝádu úþinné od
1. 10. 200845 – mohou ve vČcech péþe o nezletilé dČti uložit úþastníkĤm na dobu nejvýše tĜí
mČsícĤ úþast na mimosoudním smírþím nebo mediaþním jednání nebo rodinné terapii.46
Zvláštní úprava je pak vČnována podpoĜe mediaþních aktivit v rámci vykonávacího Ĝízení,
kdy se mediace mĤže stát významným prostĜedkem prevence traumatizujících událostí
v životČ dítČte v tČchto zvláštČ exponovaných situacích.47
Teoretická linie v nČkterých pĜípadech kritizuje, že právo poþítá s mediací jako
s autoritativnČ naĜízeným prostĜedkem práce se zúþastnČnými osobami; takové mediaci však
chybí dva základní definiþní znaky mediace – dobrovolnost a možnost kdykoliv v procesu
mediaci ukonþit.48 Proto je nČkdy nazýván smírþí proces nastolený autoritativnČ nikoliv jako
mediace, ale jako vyjednávání.
42
Tato zákonná úprava by mČla sloužit k provedení smČrnice Evropského parlamentu a Rady þ. 2008/52/ES ze dne 21.
kvČtna 2008 o nČkterých aspektech mediace v obþanských a obchodních vČcech, jejíž implementaþní lhĤta uplynula 21.
kvČtna 2011.
43
Viz § 67 a § 99 obþanského soudního Ĝádu.
44
Tak ustanovení § 13 odst. 1 zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ, v platném znČní.
45
K širším souvislostem novely viz NOVOTNÁ, V. Novela obþanského soudního Ĝádu a spolupráce soudĤ a orgánĤ
sociálnČ-právní ochrany dČtí pĜi výkonu rozhodnutí o výchovČ. První þást. Právo a rodina, 2008, roþník 10, þ. 11, str. 1 a
násl.
46
Tak § 100 odst. 3 obþanského soudního Ĝádu.
47
Viz §§ 272 až 273a obþanského soudního Ĝádu.
48
Srov. bod II. Doporuþení R(98)1 Rady Evropy þlenským státĤm k mediaci ve vČcech rodinných (pĜijato Výborem ministrĤ
dne 21. ledna 1998 na 616. jednání ministerských zástupcĤ).
204
I pĜes výhradu nedobrovolnosti lze výsledky „nucenČ“ realizovaných mediací vnímat
velmi pozitivnČ. Vstup externího elementu v podobČ mediátora je schopen pĜispČt
k porozumČní komunikace a napomáhá vzájemnému respektu prvotnČ rozporuplných
požadavkĤ a výchozích pozic. Praktická zkušenost s mediacemi potvrzuje shora naznaþené
statistické vyjádĜení jejich úspČšnosti.
Mediace (vyjednávání) je pojítkem velké þásti pĜípadĤ mezinárodní spolupráce, jak
jsou prezentovány v následující podkapitole. Pokud využívá mediaci (vyjednávání) ÚĜad pro
mezinárodnČprávní ochranu dČtí, realizuje ji prostĜednictvím vlastních psychologĤ pracujících
v každém individuálním pĜípadČ v tandemu s právníkem. Tento pĜístup je schopen zajistit
vedle zprostĜedkování dohody také soulad výsledku s hmotným právem a pĜípadnČ také
schopnost efektivního vymožení takového výsledku i procesnČ-právní cestou (zpravidla
zprostĜedkováním soudního smíru). Vedle užších oborových pĜedpokladĤ (psychologie,
právo) je nedílnou souþástí kvalifikace také dlouhodobČjší zkušenost s rodinnou terapií a
specificky pro oblast mezinárodních pĜípadĤ také dobrá jazyková vybavenost.
Nabízená mediace (vyjednávání) je vysoce akceptovaným zpĤsobem ze strany
potenciálních úþastníkĤ; pĜesto existují pĜípady, kdy je komunikaþní schopnost zúþastnČných
aktérĤ (povČtšinou rodiþĤ) naprosto zablokovaná a mediace nenabízí cestu Ĝešení. Fakt ochoty
se mediace (vyjednávání) zúþastnit je podle statistické zkušenosti podmínČn samotným
faktem, kdy mediaci nabízí úĜad, tedy instituce, k níž mají zúþastnČní zpravidla pĜirozený
formální respekt. Ne nepodstatnou okolností také je, že zúþastnČní mají zájem na
konstruktivním Ĝešení, ale každý z nich samostatnČ se obává je iniciovat z obavy, že se tím
projeví jako slabší strana.
2.2. Mezinárodní spolupráce a ochrana dČtí
Mezinárodní spolupráce související s ochranou práv dČtí v oblasti civilního práva se
uskuteþĖuje – v závislosti na právním základČ realizace – dvČma zpĤsoby:
1) neformálním,
2) formálním.
2.2.1. Neformální zpĤsoby spolupráce
Neformálními metodami práce lze rozumČt ty aktivity, které nejsou právními pĜedpisy
výslovnČ zmiĖovány. Jedná se napĜíklad o neformální výmČnu informací na bázi rezortní þi
205
jiné þinnostní pĜíbuznosti spolupracujících subjektĤ. PrávČ tyto neformální metody mají
zásadní vliv na tvorbu koncepcí, protože umožĖují inspiraci zkušenostmi þi zpĤsoby práce,
které byly ovČĜeny statisticky relevantní praxí. PĜitom je ale potĜeba varovat pĜed obvyklým
nedostatkem. Mnohý takto získaný poznatek bývá nekriticky pĜijímán, aniž je podroben
jakémusi testu použitelnosti. ýasto se lze tedy setkat s tím, že se srovnává nesrovnatelné –
metoda þi mechanismus fungující ve spoleþnosti s vysokým vČdomím spoleþenské
sounáležitosti a nepĜerušenou demokratickou tradicí a úctou k právu nemusí nutnČ fungovat
v našich podmínkách.
Mezi neformální, nicménČ velmi úþinné metody mezinárodní spolupráce patĜí þinnost
tzv. styþných soudcĤ.49 Zejména v zemích s právním systémem common law, pĜípadnČ
v zemích tímto systémem ovlivnČných, existuje všeobecnČ vysoká autorita soudĤ a soudcĤ.
V minulosti se proto v rámci þinnosti Haagské konference mezinárodního práva soukromého
vytvoĜila síĢ styþných soudcĤ ve vČcech rodinného práva. Nejedná se o funkci, jež by byla
konstituována podle pravidel mezinárodního práva, ale o neformální institut. ÚspČšnost
aktivit styþných soudcĤ je podmínČna nČkolika faktory. V prvé ĜadČ je to fakt jejich osobní
známosti podmínČné tím, že Haagská konference mezinárodního práva soukromého
podporuje jejich þinnost institucionálnČ. Další okolností je zpravidla jejich dobrá jazyková
vybavenost. Naposledy pĜibývá zmínČná okolnost velké neformální autority – nezávislý a
nestranný soudce nesleduje utilitárnČ zájmy kteréhokoli ze zúþastnČných subjektĤ. V pĜípadČ
ýeské republiky byla volba osoby styþného soudce mimoĜádnČ šĢastná50 a tak zajišĢuje
progresivní pĜístup nejen v pĜípadech mezinárodních únosĤ dČtí, ale napĜíklad také pĜi
zjišĢování obsahu cizího práva, v konzultacích se zahraniþními soudci þi pĜi prošetĜování
pomČrĤ v cizinČ.
ObdobnČ pĜínosná je také þinnost Mezinárodní sociální služby. Jde o nestátní nevládní
neziskovou organizaci vzniklou podle švýcarského práva jako soukromoprávní subjekt v roce
1924. V souþasné dobČ pĤsobí Mezinárodní sociální služba ve sto þtyĜiceti zemích svČta51 a
roþnČ realizuje cca 50 000 pĜípadĤ. Svou þinnost zamČĜuje na pomoc rodinám ohroženým
krizovými situacemi, napĜíklad rozvodem, mezinárodním únosem dítČte þi tíživou sociální
situací. Ve svých aktivitách se Mezinárodní sociální služba profiluje na právní a sociální
poradenství, získávání a pĜedávání informací (zejména o sociálních pomČrech), výzkumnou a
49
K podmínkám þinnosti styþného soudce v ýeské republice viz podrobnČji PTÁýEK, L. Styþný soudce ve vČcech
rodinného práva. Právo a rodina, 2008, roþník 10, þ. 9, str. 1 a násl.
50
Styþným soudcem je JUDr. Lubomír Ptáþek, Ph.D., nyní soudce Nejvyššího soudu.
51
ýeským národním korespondentem Mezinárodní sociální služby je Ministerstvo práce a sociálních vČcí a ÚĜad pro
mezinárodnČprávní ochranu dČtí.
206
analytickou þinností.52 V rámci Evropské unie byla þinnost Mezinárodní sociální služby
nahrazena do jisté míry formálními mechanismy, které vyplývají pĜímo z pravidel
pĜeshraniþní spolupráce pĜi ochranČ dČtí,53 podobnČ je tomu i smluvních státĤ haagské
Úmluvy o pravomoci orgánĤ, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve vČcech
rodiþovské zodpovČdnosti a opatĜení k ochranČ dČtí z roku 1996.54 Mimo portfolio tČchto
státĤ však þinnost Mezinárodní sociální služby hraje stále nezastupitelnou roli. I ve vztahu
k ýeské republice významnČ pomáhá, a to zejména v pĜípadech spolupráce se státy, s nimiž
neexistuje žádná smluvní úprava specifické pomoci a výmČny informací pro úþely
sociálnČprávní ochrany. Existují také situace, kdy formální mechanismy, aþ existují, ne zcela
dobĜe fungují. Proto se Mezinárodní sociální služba stává nČkdy také alternativním, pĜípadnČ
náhradním zdrojem informací þi prostĜedkem pomoci pĜi výkonu sociálnČ-právní ochrany.
2.2.2. Formální zpĤsoby spolupráce
Formální zpĤsoby spolupráce jsou kompetenþnČ rozdČleny do dvou velkých skupin:
I) Obecné kompetence k mezinárodní spolupráci
II) Speciální kompetence pro sociálnČ-právní ochranu dČtí s mezinárodním
prvkem
Ad I.
V první skupinČ se jedná o pĜípady, kdy je daná kompetence svČĜena konkrétnímu
orgánu podle pravidla mezinárodního práva zpravidla ve spojení s konkrétní
kompetenþní normou práva vnitrostátního. Obecný mechanismus funguje napĜíklad
tak, že stát má obecnou povinnost respektovat své závazky z mezinárodního práva,55
v návaznosti na to jsou k ochranČ práva v soukromoprávních vČcech v zásadČ
povolány soudy.56 Pokud tedy soud poskytuje ochranu právĤm v Ĝízení, je pĜitom
povinen respektovat své závazky z mezinárodního práva – napĜíklad z pĜímo
aplikovatelných ustanovení Úmluvy o právech dítČte. V tČchto pĜípadech se tedy jedná
52
V podrobnostech o Mezinárodní sociální službČ (International Social Service) viz www.iss-ssi.org.
NapĜíklad podle naĜízení Rady ES þ. 2203/2001, o pĜíslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve vČcech manželských a
ve vČcech rodiþovské zodpovČdnosti a o zrušení naĜízení (ES) þ. 1347/2000 (nazývaného též naĜízení Brusel IIa þi Brusel
IIbis).
54
Úmluva byla publikována v þ. 141/2001 Sb. m. s.
55
Preambule a þl. 1, 10 a 10a Ústavy ýeské republiky.
56
Podle obecné kompetenþní normy obsažené v § 7 obþanského soudního Ĝádu.
53
207
o mezinárodní spolupráci v nejširším slova smyslu a má se jí na mysli spíše praktická
realizace závazkĤ z mezinárodního práva.
Další, konkrétnČjší rovinou spolupráce je situace, kdy pro realizaci právní þi jiné
pomoci související s civilnČprávní ochranou práva je ve státČ povČĜen pro pĜeshraniþní
komunikaci tzv. národní þi ústĜední orgán. Národní orgán má zejména gesþní
povinnosti pĜi sledování realizace závazku z mezinárodních smluv. ÚstĜední orgán je
pak zpravidla povČĜen konkrétními úkoly pĜi realizaci závazkĤ plynoucích
z mezinárodnČ smluvní úpravy, napĜíklad zajišĢuje doruþování písemností do ciziny þi
provádČní dĤkazĤ ve vztahu k cizinČ. Roli národního orgánu plní zpravidla rezortní
ministerstvo, které je þasto souþasnČ orgánem ústĜedním.
Zcela specifickou metodu spolupráce pĜi ochranČ práv dČtí pak pĜedstavuje výkon
diplomatické þinnosti. Ta je jednak regulována obecným mezinárodním právem, ale
rovnČž také mezinárodnČ-smluvními závazky partikulárního mezinárodního práva.57
ýást aktivit zastupitelských misí, které souvisejí s mezinárodní spoluprací pĜi ochranČ
práv dČtí, je právem regulována (napĜíklad konzulární návštČva),58 þást jich regulována
není a patĜila by spíše do neformálních zpĤsobĤ mezinárodní spolupráce. Tato
neformální aktivita má však nezastupitelnou úlohu; pĜi využití statusu vyplývajícího
z diplomatického práva je možno získat informace o sociálním prostĜedí dČtí,
intervenovat pĜi zjišĢování místa jejich pobytu, napomáhat jednáním vedoucím ke
smírnému Ĝešení pĜípadĤ, zprostĜedkovávat právní pomoc apod.
Ad II.
Zvláštní pravidla mezinárodní spolupráce jsou pĜi výkonu zvlášĢ definované oblasti
sociálnČ-právní ochrany s mezinárodním prvkem, resp. PĜi pĜeshraniþní sociálnČprávní ochranČ. Tato specifická oblast pĜeshraniþní spolupráce je rozdČlena mezi þtyĜi
typové orgány.
57
58
NapĜíklad VídeĖskou úmluvou o konzulárních stycích; neoficiální þeský pĜeklad úmluvy byl publikován v þ. 32/1969 Sb.
Konzulární návštČva je upravena v þl. 36 VídeĖské úmluvy o konzulárních stycích.
208
ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí
Rozsah jeho kompetence pro mezinárodní spolupráci pĜi výkonu pĜeshraniþní
sociálnČ-právní ochrany dČtí stanoví zákon nejobšírnČji,59 proto mu bude vČnována
samostatná pozornost.60
Obecní úĜady obcí s rozšíĜenou pĤsobností
Pro obecní úĜady obcí s rozšíĜenou pĤsobností stanoví zákon kompetenci pĜi navracení
dČtí s pobytovým titulem61 na území ýeské republiky, pokud se nacházejí v cizinČ bez
doprovodu, je-li známo místo jejich trvalého pobytu na území ýeské republiky.62 Tato
opatĜení se soustĜećují na zprostĜedkování procedury návratu dítČte do ýeské
republiky.63
Návrat dítČte z ciziny, nČkdy ne zcela pĜesnČ nazývaný repatriace, se dČje z popudu
zastupitelského úĜadu ýeské republiky v cizinČ. Právní úprava je pomČrnČ obecná
a základní pravidlo v podstatČ pouze stanoví, že obecní úĜad obce s rozšíĜenou
pĤsobností je povinen uþinit opatĜení potĜebná pro pĜevzetí dítČte. Rozsah potĜebných
opatĜení bývá v rĤzných pĜípadech rĤzný64 a rovnČž tak interpretace jejich obsahu je
rĤznými úĜady vykládána rĤznČ, zejména ve vztahu k otázce forem hrazených nákladĤ.
Obecní úĜady
Každý obecní úĜad je povinen uþinit opatĜení k ochranČ života a zdraví a zajistit
uspokojování základních potĜeb v nejnutnČjším rozsahu vþetnČ zdravotní péþe dítČti
bez pobytového titulu na území ýeské republiky, ocitlo-li se takové dítČ bez jakékoliv
péþe nebo jsou-li jeho život nebo pĜíznivý vývoj vážnČ ohroženy nebo narušeny.65
NáslednČ pak obecní úĜad podá zprávu o provedených opatĜeních obecnímu úĜadu
obce s rozšíĜenou pĤsobností, který þiní další potĜebná opatĜení, a – je-li to možné –
informuje zastupitelský úĜad státu, jehož je dítČ pĜíslušníkem, a projedná s ním zpĤsob
Tak §§ 3 a 35 zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, v platném znČní.
Viz podkapitolu 2.4.3.
Schéma pobytových titulĤ stanoví § 2 odst. 2 zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, v platném znČní.
62
Tak § 36 odst. 1 písm. a) zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, v platném znČní.
63
Ze starší literatury poplatné dobČ pĜed vstupem do Evropské unie viz NOVOTNÁ, V. ZajišĢování návratu dČtí
nacházejících se v cizinČ bez doprovodu. Právo a rodina, 2001, þ. 1, str. 1 a násl.
64
Jiná bude situace novorozence umístČného v cizinČ ve zdravotnickém zaĜízení, jiná u drogovČ závislého nezletilce na útČku
z diagnostického ústavu a jiná u dítČte bez doprovodu, napĜíklad z dĤvodu dopravní nehody, po které jsou doprovázející
rodiþe hospitalizováni.
65
Tak § 37 odst. 1 zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, v platném znČní.
59
60
61
209
pĜedání dítČte.66 Obecní úĜad obce s rozšíĜenou pĤsobností o situaci souþasnČ
informuje ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí.67
Prakticky jsou tyto pĜípady þasto spojeny s jazykovými bariérami, proto ÚĜad pro
mezinárodnČprávní ochranu dČtí via facti vypomáhá obecním úĜadĤm obcí
s rozšíĜenou pĤsobností pĜi realizaci jejich povinností.
Významnou úlohu pĜi péþi o dČti–cizince bez doprovodu hraje také specializované
zaĜízení v rezortu Ministerstva školství, mládeže a tČlovýchovy –(ZaĜízení pro dČti–
cizince, diagnostický ústav, dČtský domov se školou, výchovný ústav, stĜedisko
výchovné péþe, základní a praktická škola v Praze 5).
Ministerstvo práce a sociálních vČcí
VýslovnČ pro Ministerstvo práce a sociálních vČcí stanoví zákon kompetenci v pĜípadČ
navracení dČtí s pobytovým titulem na území ýeské republiky, které jsou bez
doprovodu v cizinČ, ale to pouze pro pĜípad, kdy není místo trvalého pobytu dítČte na
území ýeské republiky známo.68 Vzhledem k neznámosti místa pobytu na území
ýeské republiky je pochopitelné, že þeský zastupitelský úĜad informuje rezortní
ústĜední orgán státní správy; ministerstvo následnČ urþí obecní úĜad obce s rozšíĜenou
pĤsobností, který dokonþí proceduru navrácení dítČte zpĤsobem obdobným tomu,
který byl popsán výše.
Zcela jistČ nelze opomenout také Ĝadu dalších úkolĤ, které Ministerstvo práce a
sociálních vČcí vykonává pĜi mezinárodní spolupráci jako gesþní (národní) orgán
podle Ĝady mezinárodních smluv.69 Tyto aktivity však patĜí spíše do oblasti þinnosti
popsané výše ad I.
Op. cit. detto.
Tak § 36 odst. 1 písm. b) zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, v platném znČní.
69
NapĜíklad z titulu þlenství v Mezinárodní organizaci práce, þi pĜi plnČní mezinárodnČ smluvních závazkĤ souvisejících
s regulací dČtské práce. Viz k tomu napĜíklad NOVOTNÁ, V. DČtská práce – problém, s nímž zápolí celý svČt. První þást.
Právo a rodina, 2002, þíslo 5, str. 1 a násl., táž, DČtská práce – problém, s nímž zápolí celý svČt. Druhá þást. Právo a rodina,
2002, þíslo 6, str. 18 a násl., táž, DČtská práce – problém, s nímž zápolí celý svČt. TĜetí þást. Právo a rodina, 2002, þíslo 7, str.
16 a násl.
66
67
68
210
2.2.3. Mezinárodní spolupráce v þinnosti ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu
dČtí
Jak bylo již v pĜedchozí podkapitole naznaþeno, vykonává nejvČtší objem þinností pĜi
pĜeshraniþní sociálnČ-právní ochranČ dČtí ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí. ÚĜad je
ústĜedním orgánem podle celé Ĝady mezinárodních smluv týkajících se ochrany dČtí (vzešlých
zejména z þinnosti Haagské konference mezinárodního práva soukromého) a také podle
nČkterých pĜedpisĤ sekundárního práva Evropské unie.
Nejobsáhlejší agendu ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí tvoĜí právní pomoc
pĜi vymáhání výživného (jedná se pĜibližnČ o 300 nových vČcí roþnČ, pĜiþemž celkový objem
živých vČcí je pĜibližnČ 3000). Podstata pomoci pĜi pĜeshraniþním vymáhání výživného
spoþívá v principu spolupráce ústĜedních (resp. pĜijímajících a odesílajících) orgánĤ. Tento
režim byl nastaven již v 50. letech minulého století70 a jeho podstatu pĜevzala ve svých
úpravách i Haagská konference mezinárodního práva soukromého71 a pozdČji také Evropská
unie.72 Systém funguje tak, že ústĜední orgán jedné zemČ (odesílající) zajistí podklady pro
vymáhání podle specifik dožádaného státu, žádost pĜedá ústĜednímu orgánu druhé zemČ
(pĜijímajícímu) a ten zajistí uznání a výkon rozhodnutí ve vlastním státČ.73 ýást pĜípadĤ není
ošetĜena mezinárodní smlouvou, nicménČ došlo k prohlášení vzájemnosti.74 V pĜípadČ státĤ,
k nimž existuje takto prohlášený vztah vzájemnosti,75 funguje systém vymáhání obdobným
zpĤsobem jako v pĜípadČ, kdy je pro vzájemné vymáhání výživného sjednána mezinárodní
smlouva.
Agenda vymáhání výživného je do znaþné míry agendou technického charakteru,
nicménČ i u ní se vyskytují stresující faktory, zejména v pĜípadČ vymáhání na povinných
v tuzemsku pro oprávnČné v cizinČ. ýasto se jedná o vztahy narušené partnerskou krizí a fakt
nutnosti placení výživného deformuje i vztah k dítČti, zejména pod obvyklým dojmem, že
povinný platí pĜíliš mnoho a zástupce dítČte (oprávnČný) má naopak pocit, že je placeno málo.
JitĜit tyto dojmy mĤže þasto i fakt neznámého pobytu povinného þi tak špatné majetkové
pomČry, které neumožĖují efektivní vymáhání.
Newyorská Úmluva o vymáhání výživného v cizinČ z 20. þervna 1956; neoficiální þeský pĜeklad byl publikován v þ.
33/1959 Sb.
Haagská Úmluva o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dČtem z 15. dubna 1958; neoficiální
þeský pĜeklad byl publikován v þ. 14/1974 Sb., þi pozdČjší haagská Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací
povinnosti z 2. Ĝíjna 1973; neoficiální þeský pĜeklad byl publikován v þ. 132/1976 Sb.
72
NaĜízení Rady (ES) þ. 4/2009 o pĜíslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve vČcech
vyživovacích povinností.
73
Proces probíhá podle mezinárodní smlouvy þi unijního naĜízení v otázkách uznání, pĜípadnČ prohlášení vykonatelnosti.
Vlastní procedura výkonu pak probíhá podle vnitrostátního práva.
74
Postupem podle § 54 zákona þ. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném znČní.
75
Jedná se o Spojené státy americké, Australský svaz a nČkteré provincie Kanady.
70
71
211
Zbývající agendy úĜadu, byĢ nejsou tak rozsáhlé, souvisejí pro svou akutnost mnohem
více s právy dČtí.
První skupinu tČchto agend tvoĜí problematika mezinárodních únosĤ dČtí (pĜedstavuje
pĜibližnČ 50 pĜípadĤ roþnČ, a to jak pro únosy z ciziny, tak do ciziny). S touto agendou velmi
úzce souvisí agenda pĜeshraniþního zajištČní práva styku (ve formalizované podobČ vedoucí
až k soudnímu Ĝízení se jedná pĜibližnČ o 20 nových pĜípadĤ roþnČ).76 RelativnČ významný
objem zastupuje agenda zbývající právní pomoci, zejména v podobČ kolizního opatrovnictví
v Ĝízeních týkajících se péþe soudu o nezletilé, napĜíklad v Ĝízeních o urþování rodiþovství
(tuto agendu tvoĜí pĜibližnČ 500 živých vČcí, pĜiþemž roþní pĜírĤstek v této oblasti je asi 200
nových pĜípadĤ).
Posléze uvedeným agendám je z velké þásti vlastní emocionální vypČtí na všech
zúþastnČných stranách. NejzĜetelnČjší je to na agendČ mezinárodních únosĤ. Mnohem lépe
ovlivnitelné jsou pĜípady mezinárodních únosĤ, které se odehrávají do ýeské republiky, a to
s ohledem na skuteþnost, že je možné provést „úĜední intervenci“ na místČ a není tĜeba
dalšího prostĜedníka.
Ve statistické vČtšinČ pĜípadĤ je scénáĜ mezinárodního únosu do ýeské republiky
takový, že matka – þeská státní obþanka77 – uzavĜe sĖatek s cizincem,78 þasto v zemi
Evropské unie a v této zemi (pĜípadnČ v zemi tĜetí) se pro ni stane po porodu dítČte situace
neúnosná. Proto volí variantu odchodu do ýeské republiky, kde má zázemí díky rodinČ
i dalším sociálním vazbám.
Mezinárodní civilní únosové právo, jak je regulováno haagskou únosovou úmluvou,79
pracuje s jednoduchou rovnicí: soud (nebo jiný kompetentní orgán) rozhodne o navrácení
dítČte, pokud bylo protiprávnČ pĜemístČno z místa svého obvyklého bydlištČ (nebo bylo
protiprávnČ zadrženo mimo své obvyklé bydlištČ).80 Nutno podotknout, že zahájit Ĝízení
o navrácení dítČte lze do jednoho roku od protiprávního pĜemístČní, resp. zadržení dítČte.81
Z terminologického instrumentária uvedené rovnice úmluva sama definuje nČkteré
pojmy.
V prvé ĜadČ definuje protiprávnost pĜemístČní; pĜemístČní je protiprávní, pokud
oprávnČné osobČ (zpravidla rodiþi, nebo tĜeba i ústavnímu zaĜízení) náleželo právo péþe
V celé ĜadČ pĜípadĤ se právo styku podaĜí ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí zajistit preventivním pĤsobením,
pĜípadnČ neformální mediací.
PomČr únoskyĖ z ciziny je dokonce významnČ vyšší než pomČr únoskyĖ do ciziny.
78
NezĜídka také za úþelem legalizace pobytu na území Evropské unie.
79
Haagská Úmluva o obþanskoprávních aspektech mezinárodních únosĤ dČtí z 25. Ĝíjna 1980; neoficiální þeský pĜeklad byl
publikován v þ. 34/1998 Sb.
80
ýl. 12 haagské únosové úmluvy.
81
76
77
212
o dítČ, pokud bylo toto právo vykonáváno.82 V návaznosti na to úmluva obsahuje definici
práva péþe o dítČ, která zahrnuje práva vztahující se k péþi o osobu dítČte a zejména právo
urþit místo pobytu dítČte.83 Úmluva sama tedy stanoví právo urþení místa pobytu dítČte jako
souþást práva péþe o dítČ; v tomto ohledu je tedy irelevantní náhled vnitrostátní právní úpravy
dotþených státĤ. V tuzemské praxi se totiž nČkdy vyskytuje pĜedsudek, že pokud bylo dítČ
svČĜeno do výluþné péþe jednoho z rodiþĤ, pak pĜemístČní dítČte tímto rodiþem nemĤže být
protiprávní. S tímto postojem však nelze souhlasit, a to bez ohledu na shora zmínČnou
autonomní definici práva péþe o dítČ v haagské únosové úmluvČ. Rodiþ, aþkoliv dítČ není
svČĜeno do jeho péþe, je nositelem rodiþovské zodpovČdnosti, náleží mu tedy právo
(spolu)rozhodovat o dĤležitých vČcech týkajících se dítČte. Otázku místa pobytu dítČte lze
pĜitom považovat za podstatnou vČc pĜi výkonu rodiþovské zodpovČdnosti,84 která vyžaduje
dohodu rodiþĤ, eventuálnČ rozhodnutí soudu pro pĜípad absence takové dohody.85
Úmluva rovnČž obsahuje vlastní definici dítČte – je jím osoba do dosažení vČku
16 let.
86
V úmluvČ však chybí vymezení obsahu právního termínu obvyklé bydlištČ. Jeho
použití musí být provádČno v každém pĜípadČ individuálnČ a autonomnČ, tedy nezávisle na
právních regulacích vnitrostátního práva. Lze pĜitom pĜihlížet k vČtšinové judikatuĜe soudĤ
napĜíþ právními Ĝády a právními systémy; vhodným nástrojem je pĜitom databáze rozhodnutí
INCADAT.87,
88
Aniž lze podat exaktní a jednoznaþnou definici, lze hovoĜit o místu
obvyklého bydlištČ jako o místu, v nČmž vykazuje subjekt vysokou míru sociální integrace.
Nelze pĜitom zamČĖovat obvyklé bydlištČ ani s jakýmkoliv místem pobytu, ale ani
s tuzemským trvalým pobytem; ten je institutem správního práva, který má veĜejnoprávní
charakter a v zásadČ nic nevypovídá o soukromoprávním vztahu právního subjektu k urþitému
místu.89 Uvedenou tendenci k obsahu definice potvrzuje také judikatura Soudního dvora
ýl. 5 písm. a) zákona o rodinČ.
ShodnČ HOLUB, M., NOVÁ, H., SLADKÁ HYKLOVÁ, J. Zákon o rodinČ. KomentáĜ a pĜedpisy související. 8. vydání.
Praha: Linde, 2007. 752 s. ISBN 978-80-7201-668-6. Str. 182.
85
Tak § 49 zákona o rodinČ.
86
87
INCADAT – The International Child Abduction Database – je databáze vzniklá aktivitou Haagské konference
mezinárodního práva soukromého, která jednak obsahuje vlastní databázi rozhodnutí soudĤ rĤzných smluvních státĤ haagské
únosové úmluvy, ale také jejich analýzu. Samotnou databázi a podrobnosti o ní lze najít na www.incadat.com.
88
V podrobnostech viz DOSTÁLOVÁ, S. Databáze judikatury mezinárodních únosĤ dČtí INCADAT. Právo a rodina, 2008,
roþník 10, þ. 6, str. 1 a násl.
89
K tomu viz § 10 zákona þ. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných þíslech a o zmČnČ nČkterých zákonĤ (zákon o
evidenci obyvatel), v platném znČní.
82
83
84
213
Evropské unie, který definoval hodnotící kritéria pro urþování obvyklého bydlištČ dítČte pro
úþely použití výše zmínČného naĜízení Brusel IIa.90, 91
V pĜípadČ, že byly splnČny všechny pĜedpoklady pro navrácení dítČte, lze
o nenavrácení dítČte rozhodnout pouze ve tĜech výjimeþných pĜípadech:
1) osoba žádající navrácení ve skuteþnosti nevykonávala právo péþe o dítČ v dobČ
pĜemístČní nebo zadržení nebo souhlasila þi pozdČji se smíĜila s pĜemístČním nebo
zadržením,92
2) je vážné nebezpeþí, že návrat by dítČ vystavil fyzické nebo duševní újmČ nebo je
jinak dostal do nesnesitelné situace,93
3) návrat dítČte by nedovolovaly základní zásady dožádaného státu o ochranČ lidských
práv a základních svobod.94
DĤvod uvedený výše sub 1) je z hlediska praktického využíván relativnČ málo a v jeho
pĜípadČ lze také pĜedpokládat jistou dĤkazní nouzi. Únosci se v praxi snaží o aplikaci dĤvodu
uvedeného v sub 2) a pro jeho aplikaci se þasto uchylují k získávání úþelových odborných
stanovisek deklarujících þasto až patologické stavy v psychice dítČte tak, aby nemuselo dojít
k navrácení. Lze vyzdvihnout, že všeobecná tendence judikatury deklaruje zcela zásadní
negativní projevy, jež by navrácení pro dítČ znamenalo (napĜíklad zásadní zhoršení
zdravotního stavu postiženého dítČte v dĤsledku podstatnČ horší lékaĜské péþi v zemi
pĤvodního obvyklého bydlištČ, vystavení dítČte týrání þi devastujícímu sociálnímu prostĜedí).
Dojde-li k pĜemístČní dítČte, které þasto ani netuší nic o negativních konsekvencích
zmČny místa pobytu, pak – zejména u dČtí malých – dochází velmi záhy k aklimatizaci
v novém prostĜedí. Pokud dojde ke vznesení požadavku navrácení na poĜad dne s odstupem
v Ĝádu mČsícĤ, pak s sebou samotná procedura pĜináší velmi zátČžovou situaci, natož pak
90
Tak viz rozsudek ze dne 2. dubna 2009 ve vČci C-523/07, v nČmž v jedné z právních vČt Soudní dvĤr konstatoval: „Pojem
‚obvyklé bydlištČǥ podle þl. 8 odst. 1 naĜízení þ. 2201/2003 musí být vykládán v tom smyslu, že toto bydlištČ odpovídá místu,
které vykazuje urþitou integraci dítČte v rámci sociálního a rodinného prostĜedí. Za tímto úþelem musí být pĜihlédnuto
zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a dĤvodĤm pobytu na území þlenského státu a pĜestČhování rodiny do tohoto
státu, ke státní pĜíslušnosti dítČte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným
a sociálním vazbám dítČte v uvedeném státČ. Vnitrostátnímu soudu pĜísluší urþit místo obvyklého bydlištČ dítČte
s pĜihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém pĜípadČ.“
91
Ve vztazích mezi þlenskými státy Evropské unie (vyjma Dánska) se použije souþasnČ s haagskou únosovou úmluvou také
naĜízení Brusel IIa.
92
ýl. 13 písm. a) haagské únosové úmluvy.
93
ýl. 13 písm. b) haagské únosové úmluvy.
94
214
samotné navrácení, které je zpravidla spojeno s násilnou zmČnou situace, pĜinejmenším proto,
že se s dítČtem þasto nevrací rodiþ, který je protiprávnČ pĜemístil.95
Historicky je vnímáno navrácení dítČte jako primární cíl mezinárodního civilního
únosového práva – to je dáno zejména systémovým nastavením haagské únosové úmluvy,
která požadavek navrácení nČkolikrát deklaruje.96 Jak již bylo naznaþeno, každé návratové
Ĝízení pĜedstavuje traumatickou událost v životČ dítČte. V jeho nejlepším zájmu je tomuto
traumatu pĜedejít, je-li to alespoĖ trochu možné. Mezi cíli úmluvy, jak jsou definovány
preambulí haagské únosové úmluvy, je zmínČn také cíl chránit dítČ pĜed škodlivými úþinky
protiprávního pĜemístČní. Mezi kompetence ústĜedních orgánĤ rovnČž patĜí usnadnČní
smírného Ĝešení.97 Soubor tČchto okolností legitimizuje pĜedevším snahu o vyjednávání Ĝešení
únosového pĜípadu, které zabrání jak nucenému navrácení, tak eventuálnímu nenavrácení a
nakonec také možnému zamezení styku s druhým rodiþem. Správnost této tendence podporuje
v rámci þinnosti Haagské konference mezinárodního práva soukromého tzv. Maltský proces,98
který se snaží smČĜovat k podpoĜe mediace v oblasti mezinárodních únosĤ,99 ale také
Evropská unie zejména od doby belgického pĜedsednictví v roce 2009.
ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí se snaží o prosazování mediaþních aktivit
do své praxe (viz výše podkapitolu 2.1). Již na únosové statistice z roku 2009 jsou zĜejmé
hmatatelné výsledky. Z celkem 47 pĜípadĤ bylo 30 pĜípadĤ protiprávního pĜemístČní dítČte
z ýeské republiky do ciziny. OvlivnČní tČchto pĜípadĤ mediací je velmi komplikované, neboĢ
pĜípad je lokalizován na území jiného státu a spadá do územní kompetence státních orgánĤ
v této zemi. Zbývajících 17 pĜípadĤ pĜedstavuje protiprávní pĜemístČní þi zadržení na území
ýeské republiky. Z tohoto poþtu nebyla v 11 pĜípadech žaloba k soudu vĤbec podána, ze
zbývajících 6 pĜípadĤ byly þtyĜi další vyĜešeny smírnČ za bČhu návratového Ĝízení a jen ve
dvou soud rozhodl o navrácení dítČte.
Poslední skupinu agend ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí tvoĜí materie
mezinárodního osvojení sestávající z vedení evidence žadatelĤ o osvojení, evidence dČtí pro
mezinárodní osvojení a z vlastního zprostĜedkování osvojení. V souþasné dobČ ÚĜad pro
mezinárodnČprávní ochranu dČtí zprostĜedkovává pĜibližnČ 40 osvojení þeských dČtí do
95
A to z rozliþných dĤvodĤ – od neschopnosti snést sociální podmínky v místČ pĤvodního obvyklého bydlištČ dítČte, nebo
z dĤvodu rizika trestnČprávního postihu pro únos dítČte.
Tak zejména preambule a þl. 1, 7 a 12 haagské únosové úmluvy.
97
ýl. 7 písm. b) haagské únosové úmluvy.
98
Tento proces byl odstartován na základČ závČrĤ Soudní konference o pĜeshraniþních rodinnČprávních vztazích, jež se
konala ve dnech 14. až 17. bĜezna 2004 na MaltČ.
99
Reálným produktem maltského procesu je zpracování Manuálu správné praxe mediace k haagské únosové úmluvČ z roku
1980.
96
215
ciziny, a to postupem podle haagské adopþní úmluvy.100 Podle pravidel této mezinárodní
smlouvy se pokusil úĜad navázat spolupráci s vybranými smluvními státy s cílem nastartovat
proces mezinárodních osvojení z ciziny. V souþasné dobČ byl mechanismus zaĜazování do
evidence žadatelĤ o osvojení rozbČhnut ve vztahu k Filipínám, ostatní oslovené státy nejeví
zásadnČjší zájem o spolupráci. Agenda mezinárodního osvojení pĜedstavuje celkem asi 300
živých spisĤ.
Mezinárodní osvojení lze zprostĜedkovat u dČtí, které jsou právnČ volné, tj. dČtí,
u kterých byl dán souhlas zákonných zástupcĤ (zpravidla biologických rodiþĤ) s osvojením,101
došlo k rozhodnutí soudu o nezájmu102 nebo došlo ke zbavení rodiþovské zodpovČdnosti.103
ZprostĜedkování
mezinárodního
osvojení
spoþívá
ve
vyhledání
co
možná
nejvhodnČjších žadatelĤ o osvojení pro dítČ zaĜazené do evidence ÚĜadu pro
mezinárodnČprávní ochranu dČtí. Nezávisí tedy ani na pĤvodu žadatelĤ (napĜíklad stanovením
kvót pro pomČrné uspokojení státĤ), na délce zaĜazení v evidenci žadatelĤ, ani na jiných
obdobných okolnostech. Proces výbČru, jakož i nároky na profil žadatelĤ o osvojení se
v podrobnostech Ĝídí vlastní metodikou, která vychází z prakticky desetileté zkušenosti
zprostĜedkování mezinárodních osvojení.104 ZprostĜedkovací proces spoþívá v tom, že úĜad
vytipuje vhodné kandidátské manželské páry, z nichž Poradní sbor pro náhradní rodinnou péþi
vybere nejvhodnČjší a doporuþí je ke zprostĜedkování. Pokud žadatelé souhlasí, probíhá tzv.
interakce, tedy kontaktní setkání žadatelĤ s dítČtem v délce v Ĝádu týdnĤ (podle vČku a
specifických nárokĤ dítČte). BČhem interakce se ve spolupráci ÚĜadu pro mezinárodnČprávní
ochranu dČtí, orgánu sociálnČ-právní ochrany pĜíslušného podle místa trvalého pobytu dítČte a
zejména zaĜízení, kde je dítČ umístČno, zkoumá, zda lze oþekávat od vztahu mezi žadateli a
osvojovanými dítČtem odpovídající progresi. Pokud tomu tak je, požádají žadatelé o svČĜení
dítČte do pĜedosvojitelské péþe na základČ rozhodnutí ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu
dČtí. Podle haagské adopþní úmluvy úĜad dále osvČdþuje splnČní podmínek osvojitelnosti
dítČte a rovnČž udČluje souhlas s dalším pokraþováním Ĝízení. K osvojení dítČte dochází pak
na základČ rozhodnutí soudu (pĜípadnČ jiného orgánu) pĜijímajícího státu.
Proces zprostĜedkování mezinárodního osvojení má celou Ĝadu specifik. Oblast adopcí
jako jedné z forem náhradní rodinné péþe nadto vyvolává celou Ĝadu emocí, proto bude této
100
Haagská Úmluva o ochranČ dČtí a spolupráci pĜi mezinárodním osvojení z 29. kvČtna 1993; úmluva byla publikována v þ.
43/2000 Sb. m. s.
101
Tak § 67 odst. 1, resp. § 68a zákona o rodinČ.
102
Tak § 68 odst. 1 zákona o rodinČ.
103
104
Metodické doporuþení pro zprostĜedkování mezinárodního osvojení do ciziny úþinné od 1. 4. 2010 je dostupné na
www.umpod.cz.
216
otázce vČnována zvláštní pozornost v následujícím textu.105 Jedním ze základních principĤ
mezinárodního osvojení je však princip subsidiarity, tedy podpĤrnosti mezinárodní adopce.
Tato forma mĤže pĜijít v úvahu až tehdy, pokud se pro dítČ nenajde vhodná forma náhradní
rodinné péþe ve vnitrostátních podmínkách.106 Praktickým výsledkem v podmínkách ýeské
republiky je, že do evidence ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí pĜicházejí ke
zprostĜedkování osvojení dČti, pro nČž se nepodaĜilo najít formu náhradní rodinné péþe ani pĜi
zprostĜedkovatelské aktivitČ kraje v jeho pĤsobnosti, ani Ministerstva práce a sociálních vČcí
v celorepublikovém mČĜítku.
2.3. Vývoj spoleþnosti a oblast svČĜení dítČte do péþe
Jednotlivým právním otázkám péþe o dítČ v krizových situacích rodiny se vČnuje
následující modul DítČ a rodina. Na tomto místČ je proto spíše vhodné postihnout nČkteré
akcenty této otázky, které souvisejí s vývojovými trendy spoleþnosti.
PĜíznaþným jevem krizových rodinných situací je názorová manipulace dítČtem; tento
jev není nikterak nový, nicménČ s rozvojem komunikaþních možností se rozšiĜuje jeho
rafinovanost. Nebezpeþnost rodiþovské manipulace spoþívá také v relativnČ þasté disproporci
majetkové situace rodiþĤ v dobČ po rozpadu jejich vztahu. DĤsledkem této situace mĤže být
„kupování“ si názoru dítČte na jeho budoucí soužití v rodinČ (respektive u nČkterého z rodiþĤ)
jedním z partnerĤ.
PomČrnČ þastou deformací, s níž se lze v praxi setkat, je pĜesvČdþení, že v nejlepším
zájmu dítČte je respektovat jeho pĜání, se kterým z rodiþĤ by chtČlo v dobČ po rozpadu jejich
vztahu žít. PĜíþiny nesouladu mezi pĜáním dítČte a jeho nejlepším zájmem jsou všeobecnČ
známy,107 nicménČ ani odborná veĜejnost a dokonce ani orgány sociálnČ-právní ochrany a
soudy nejsou stále schopny s touto skuteþností efektivnČ pracovat. Za situace, kdy je dítČ
þasto nástrojem Ĝešení partnerského konfliktu, se rodiþe þasto zaštiĢují zmanipulovaným
pĜáním dítČte stran jeho preferencí výchovného prostĜedí (aĢ už je tato manipulace úmyslná þi
nikoliv). ReálnČ pak pĜestává být – jak bylo výše naznaþeno – sociálnČ-právní ochrana dČtí
sociálnČ-právní ochranou dČtí a zaþíná být sociálnČ-právní ochranou dospČlých, ponČvadž
systém nemá institucionální ani odborné kapacity na to, aby dokázal þelit utilitárním atakĤm
dospČlých.
105
Dále viz kapitolu 2.4.
Tento princip je odvozován z þl. 21 Úmluvy o právech dítČte.
Viz k tomu v podrobnostech NOVÁK, T. Je dítČ schopno pravdivČ odpovČdČt na otázku, u kterého z rodiþĤ by chtČlo po
rozvodu žít? Právo a rodina, 2004, roþník 6, þ. 7, str. 15 a násl.
106
107
217
Jedním z prosazujících se trendĤ v oblasti péþe o dítČ, který velmi úzce souvisí
s problematikou identifikace zájmĤ dítČte, je svČĜení dítČte do stĜídavé výchovy obou rodiþĤ.
Ve veĜejné diskusi stále sílí hlasy, že od velké novely zákona o rodinČ z roku 1998,108 která
umožnila „bezproblémovou“ možnost rozhodnutí o stĜídavé výchovČ,109 stále nedošlo
zásadním zpĤsobem ke zmČnČ poþtu pĜípadĤ, kdy by soud o stĜídavé výchovČ rozhodl.
K podpoĜe tohoto postoje slouží fakt, že v mnoha jiných zemích je ve srovnání s ýeskou
republikou poþet spoleþných výchov v Ĝádech násobkĤ vyšší. Dochází pĜitom k názorovému
stĜetu obhájcĤ a kritikĤ stĜídavé výchovy, a to napĜíþ odbornými profesemi.110 Z této debaty
se však opČt þasto ztrácí hlavní aktér – dítČ – a jeho potĜeby. StejnČ jako v mnoha jiných
oblastech zmiĖovaných v tomto modulu i zde platí pravidlo neuchylovat se ke striktním
soudĤm. Pro diskusi je bezesporu škodlivý pĜístup extrémní obhajoby jakékoliv krajní
názorové pozice – stĜídavá výchova není ani všelék,111 na druhou stranu není ani Ĝešením,
které je vhodné a priori zavrhovat. Toto Ĝešení se v praxi celé Ĝady státĤ vyskytuje a jeho
nezpochybnitelná funkþnost byla prokázána; proto ostatnČ došlo k výslovnému vþlenČní
institutu do tuzemské zákonné úpravy. Ne nepodstatnou okolností je, že ohlednČ stĜídavé
výchovy existuje v tuzemsku celá Ĝada mýtĤ a neodĤvodnČných pĜedsudkĤ;112 to platí ostatnČ
v každé situaci, v níž se spoleþnost zdráhá vymanit zažitým stereotypĤm.
Sama prostá existence institutu a fakt vyšší míry jeho využívání v cizinČ o niþem
dalším nesvČdþí. Je tĜeba se ptát i na další právnČ sociologické okolnosti jeho reálného života.
Je naprosto nezbytné zabývat se okolnostmi, za kterých je tento institut využíván a
implementovat dobré zkušenosti jeho fungování. I pro stĜídavou péþi proto platí pravidlo, že
má být použita, pokud je to v nejlepším zájmu dítČte.
Jak vnitrostátní zákonná úprava, tak závazky z mezinárodního smluvního práva v této
oblasti preferují konsenzuální Ĝešení situací souvisejících s realizací výchovy dítČte.113
V pĜípadech, kdy neexistuje ochota rodiþĤ dohodnout se na stĜídavé výchovČ a podmínkách
jejího fungování, je praktická použitelnost a výhodnost pro dítČ zásadním zpĤsobem
Novela provedená zákonem þ. 91/1998 Sb. s úþinností od 1. 8. 1998.
V nauce je pĜijímán také názor, že možnost rozhodnutí o stĜídavé výchovČ byla interpretaþnČ akceptovatelná historicky už
od úpravy v zákonČ þ. 265/1949 Sb., o právu rodinném.
110
ObdobnČ vášnivá diskuse se však vede i v zahraniþí, v zemích, kde je tradice stĜídavé výchovy zakotvenČjší; viz k tomu
JELINEK, G. Obsorge beider Eltern – gemeinsam oder einsam? iFamZ, 2010, þ. 6, str. 181 a násl.
111
K pozitivnČ propagujícím názorĤm viz napĜíklad BAKALÁě, E.: Striedavá výchova prispieva k redukcii násilia na
deĢoch in FARKAŠOVÁ, E., GREGUSSOVÁ, M., HAVRLENTOVÁ, D., MATULA, Š.: DieĢa v ohrození. Zborník
príspevkov z konferencie konanej dĖa 10. a 11. decembra 2009. Bratislava: EUROKÓDEX, 2010. 400 s. ISBN 978-8089447-24-4. Str. 240 a násl.
112
K jejich typologii a vypoĜádání se s nimi viz v podrobnostech NOVÁK, T. Mýty o stĜídavé péþi o dítČ po rozvodu. Právo
a rodina, 2010, roþník 12, þ. 3, str. 12 a násl.
113
Viz k tomu napĜ. þl. 7 evropské Úmluvy o styku s dČtmi z 15. kvČtna 2003; úmluva byla publikována v þ. 91/2006
Sb. m. s.
108
109
218
ohrožena.114 Rozhodnutí o stĜídavé výchovČ je þasto spojeno s nutností zásadní zmČny
životního stylu a chodu domácnosti obou rodiþĤ; ochota k faktické zmČnČ je však þasto nízká
a její neprovedení zpĤsobuje fakt, že stĜídavá výchova je dítČtem vnímána jako série
frustrujících pĜesunĤ od jednoho rodiþe k druhému bez záchytných bodĤ v nČkterém
z dotþených (nebo i obou) rodiþovských výchovných prostĜedí. I pĜi využívání stĜídavé
výchovy by tedy mČlo platit pravidlo „pĜestáváme být manželi, zĤstáváme rodiþi“,115 jež
neustále nabádá ke konstruktivní diskusi a jehož dĤsledné dodržování je schopno zajistit
funkþnost stĜídání výchovných prostĜedí. Praktické zvládnutí jeho používání se však þasto bez
odborné psychoterapeutické pomoci neobejde.116
PĜi jakékoliv diskusi je tĜeba dĤslednČ vycházet ze zákonné úpravy, podle které zákon
stanoví podmínky pro využití stĜídavé (resp. i spoleþné) výchovy dČtí:117
1)
zpĤsobilost obou rodiþĤ dítČ vychovávat,
2)
zájem rodiþĤ o takovou výchovu,
3)
korespondence se zájmy dítČte,
4)
fakt, že tak budou lépe zajištČny potĜeby dítČte.
V diskusi, opírající se þasto jen o prostá statistická srovnání, þasto uniká existence
uvedených podmínek. PĜi zkoumání jejich splnČní je tĜeba mít neustále na zĜeteli, že budoucí
výchovné prostĜedí dítČte by se mČlo co nejvíce pĜibližovat ideálu, kdy výchova dítČte bude
prostĜedím smČĜujícím k co nejvČtšímu emocionálnímu naplĖování dítČte a jeho pĜípravy jako
sebevČdomého a platného þlena spoleþnosti. PĜi zkoumání vhodnosti výchovného prostĜedí
daného stĜídavou péþí je tĜeba ovČĜit, zda probČhlo (þi probČhne) nastavení vhodných
podmínek a zda je jejich udržení v dlouhodobém þasovém horizontu reálné s ohledem na
schopnosti a možnosti obou rodiþĤ. RozhodnČ se totiž nelze spokojit pouze s proklamacemi,
které nedojdou naplnČní a povedou ve svém dĤsledku k frustraci dítČte. Pokud bude toto
ovČĜení pozitivní, nelze se stĜídavé výchovČ dítČte bránit Ĝádným racionálním argumentem.
114
Viz k tomu i praktickou pomĤcku KLIMEŠ, J. StĜídavá výchova a styk s dítČtem po rozchodu. Praha, 2009.
PodrobnČji NOVÁK, T. Obranné mechanismy bránící Ĝádné pĜípravČ dítČte na styk s druhým rodiþem, zejména u tzv.
hraniþních osob. Právo a rodina, 2011, roþník 13, þ. 4, str. 20.
116
PodrobnČji tamtéž, str. 22.
117
115
219
2.4. Vývoj spoleþnosti a oblast adopcí
2.4.1. Obecné poznámky
Kapitola 2.4 tohoto modulu se zabývá problematikou adopcí a ponechává stranou
ostatní formy náhradní rodinné péþe, zejména pak pČstounskou péþi. DĤvodĤ pro to je
nČkolik.
V prvé ĜadČ se pĜedpokládá zásadní systémová zmČna v oblasti pČstounské péþe
(k tomu viz kapitolu 3.2). Praktická zkušenost navíc radí, že mnohé okolnosti výkonu
pČstounské péþe a adopce (zejména pokud jde o práci se žadateli a intervenci
pČstounským/adoptivním rodinám) jsou velmi podobné, a proto lze mnohé poznatky použít
univerzálnČ. To platí zejména pro tuzemskou situaci, kdy je (bohužel) všeobecnČ jen málo
pociĢován rozdíl mezi pČstounskou péþí a adopcí a þasto se omezuje jen na vnímání rozdílu
v právní volnosti dítČte.
2.4.2. Výsledky procesu mezinárodní adopce
Následující text se pokouší o statistické zhodnocení nČkterých podstatných okolností
procesu mezinárodního osvojení.
Chlapci; 238
Dívky; 110
Obr. 1: Mezinárodní adopce z ýR do ciziny podle pohlaví (2000 – duben 2011).
Zdroj: ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí
Ze statistiky prezentované na prvním obrázku plyne, že systém náhradní rodinné péþe
v tuzemsku je schopen ve vČtší míĜe absorbovat dČvþata než chlapce. Mezi tuzemskými
žadateli je tedy ženské pohlaví dítČte preferovanČjší. Bez pĜesného statistického vyþíslení lze
konstatovat, že drtivá vČtšina dČtí je nevČtšinového etnika.
220
1 až 5 let; 284
5 až 9 let; 49
do 1 roku; 13
9 let a více; 2
Obr. 2: Mezinárodní adopce z ýR do ciziny vČku dítČte (2000 – duben 2011).
Druhá statistika shrnuje vČkovou strukturu dČtí, které vystupují z procesu mezinárodní
adopce. S ohledem na to, že je statistika vedena od poþátku ve þtyĜech naznaþených vČkových
kategoriích, není pĜesnČ vyþíslena podrobnČjší struktura vČkové kategorie 1 až 5 let. Ve
skuteþnosti naprostou vČtšinu dČtí v této kategorii tvoĜí dČtí ve vČku 3 až 4 let. Vzhledem
k tomu, že naprostá vČtšina dČtí, které pĜicházejí do evidence ÚĜadu pro mezinárodnČprávní
ochranu dČtí, je svČĜena do ústavní výchovy prakticky od narození, resp. od velmi útlého
vČku, plyne z uvedené statistiky rovnČž alarmující poznání – doba „propadání“ dítČte sítem
vnitrostátních forem náhradní rodinné péþe trvá zpravidla tĜi roky. PĜíþin je v tomto ohledu
nČkolik – na prvním místČ je to bezesporu délka soudních Ĝízení, jejichž vedení je nutné
k deklaraci právní volnosti dítČte, druhý okruh ovlivĖující þasový faktor je systém práce pĜi
zprostĜedkování ve vnitrostátních podmínkách. RozhodnČ nelze i jen pĜibližnČ souhlasit s tím,
že je dodržena lhĤta pro zprostĜedkování krajem v délce 3 mČsícĤ118 a následnČ Ministerstvem
práce a sociálních vČcí v délce dalších 3 mČsícĤ.119
118
119
Zlínský; 5
Vysoþina; 1
Ústecký; 114
StĜedoþeský; 47
PlzeĖský; 21
Pardubický; 3
Olomoucký; 19
0RUDYVNRVOH]VNê; 20
Liberecký; 16
Královehradecký;
6
Karlovarský; 50
Jihomoravský; 21
Jihoþeský; 0
Hl. m. Praha; 25
221
Obr. 3: Mezinárodní adopce z ýR do ciziny podle kraje umístČní dítČte v ýR (2000 – duben 2011).
Obrázek 3 prezentuje statistiku mezinárodních osvojení s rozdČlením na kraje, ve
kterých se nachází ústavní zaĜízení, ve kterém bylo dítČ umístČno pĜed zprostĜedkováním
mezinárodního osvojení. I tato statistika – pokud by mČla zohledĖovat tendenci ve vztahu
k místu pĤvodu dítČte – má v sobČ zakódovánu chybu, ponČvadž hovoĜí nikoliv o místČ
geografického zakotvení rodiny, ze které dítČ pocházelo, ale o místČ ústavního zaĜízení.
S akceptovatelnou mírou nepĜesnosti však lze konstatovat, že kraj geografického pĤvodu
dítČte se v zásadČ kryje s umístČním zaĜízení, z nČhož dítČ do procesu zprostĜedkování
mezinárodního osvojení vstupuje.
Aþkoliv uvedená statistika pĜipouští daleko širší prostor pro analytická zvažování, stojí
za úvahu srovnání výsledku dvou krajĤ, a to Ústeckého a Moravskoslezského. Ze Statistické
roþenky z oblasti práce a sociálních vČci120 plyne, že poþet naĜízených ústavních výchov
v Moravskoslezském kraji je plnČ srovnatelný s krajem Ústeckým (resp. je vyšší), nicménČ
systém práce s biologickou rodinou a fungování systému náhradní rodinné péþe
v Moravskoslezském kraji jasnČ deklaruje vyšší úspČšnost právČ v tomto kraji. Pomyslným
sítem náhradní rodinné péþe totiž do evidence ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí
„propadne“ nesrovnatelnČ nižší poþet dČtí. Aþkoliv se jedná o hodnocení nezohledĖující
všechny faktory, pĜece svČdþí o rozdílnosti systémového nastavení ve srovnatelných
podmínkách.
¨
120
Dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/3869.
Švýcarsko; 2
Švédsko; 35
ŠpanČlsko; 5
Rakousko; 22
NČmecko; 78
Kypr; 1
Kanada; 1
Itálie; 49
Island; 3
Francie; 11
Dánsko; 141
222
Obr.
4: Mezinárodní adopce z ýR do ciziny podle pĜijímajících státĤ (2000 – duben 2011).
Zajímavý podklad pro systémová hodnocení pĜináší na obrázku 4 poslední statistika
shrnující státy, do kterých se zprostĜedkování mezinárodního osvojení uskuteþĖuje.
Vycházíme-li z pĜedpokladu, že ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí úzkostlivČ
dodržuje výše naznaþené pravidlo „nejlepší možní žadatelé pro konkrétní dítČ“, pak se lze
zcela legitimnČ ptát, proþ do osvojení v Dánsku s pĜibližnČ pČti a pĤl milionem obyvatel
odchází dvojnásobný poþet dČtí než do sousedního NČmecka s dvaaosmdesáti miliony
obyvatel. I zde je nutno upozornit na nutnost korekce, protože spolupráce s rĤznými státy
neprobíhá rĤznČ dlouho a za stejných podmínek (napĜíklad poþet žadatelĤ z rĤzných státĤ není
proporcionální jejich velikosti), nicménČ disproporce „úspČšnosti“ dánských žadatelĤ je
natolik flagrantní, že stojí za systémové zhodnocení.
K posléze uvedené statistice je vhodné doplnit i závČreþné hodnocení. ÚĜad pro
mezinárodnČprávní ochranu dČtí zprostĜedkoval v období, které statistika zahrnuje, celkem
348 adopcí. Na tento poþet pĜipadají tĜi neúspČšné pĜípady (jeden pĜípad je mediálnČ
prezentovaný pĜípad úmrtí adoptovaného chlapce pro zanedbání zdravotního stavu, v jednom
pĜípadČ došlo k rozpadu manželství a dítČ je umístČno v ústavním zaĜízení, ve tĜetím pĜípadČ
je dítČ umístČno v zaĜízení stacionáĜového typu a adoptivní rodiþe zde realizují kontakt
s dítČtem). Procento neúspČšnosti mezinárodních adopcí tedy þiní pouhé 0,86 %.121
121
Míra „návratu“ dČtí do ústavních zaĜízení ve vnitrostátních podmínkách se podle kvalifikovaného odhadu Ministerstva
práce a sociálních vČcí pohybuje mezi 12 až 14 %.
223
Nabízí se otázka, jak spolu obČ poznámky (úspČšnost dánských žadatelĤ a procento
neúspČšnosti mezinárodních adopcí) souvisejí. Jejich souvislost je velmi úzká a svČdþí právČ
o systémových nastaveních. Dánsko má letitou zkušenost s adopþním procesem, a to jak na
úrovni pĜípravy žadatelĤ, tak na úrovni postadopþního servisu, tj. následné podpory po svČĜení
dítČte do pĜedadopþní péþe, tak pozdČji po osvojení. NeménČ intenzivní je celospoleþenská
práce na vysoké míĜe akceptace adoptovaných dČtí spoleþností, a to bez ohledu na jejich
národnostní a etnický pĤvod, rovnČž jasná preference sdČlování informací o biologickém
pĤvodu dítČte a jeho podpora v otázkách hledání vlastní identity, které s jeho pĤvodem
souvisejí. Aþkoliv povinný monitoring postadopþního vývoje je v praxi ÚĜadu pro
mezinárodnČprávní ochranu dČtí nastaven (na smluvním principu) na dobu 48 mČsícĤ, je
naprosto obvyklé, že i po delší dobČ probíhají kontakty s adoptivní rodinou a neformální
zprávy o vývoji dítČte. Platnost podobných principĤ je zásadním výbČrovým kritériem pro
urþení státĤ, s nimiž ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí spolupracuje.
Proces zprostĜedkování mezinárodního osvojení, který podmiĖuje vysokou míru jeho
úspČšnosti, je postaven na tĜech základních pravidlech:
1) Osvojení je primárnČ službou pro dítČ, nikoliv prostĜedkem uspokojení potĜeb
žadatelĤ o osvojení; k tomu musejí být žadatelé systémovČ motivováni.
2) Osvojení není soukromá vČc (tím samozĜejmČ není popíráno právo na soukromí),
proto do ní stát intervenuje prostĜednictvím zákonné úpravy a nelze ji vždy srovnávat
s biologickým rodiþovstvím.
3) Pro spolupráci s jinými státy platí tĜípilíĜový rámec:
•
Spolupráce probíhá jen se státy, které poskytují garance ochrany práv dČtí
podle Úmluvy o právech dítČte, eventuálnČ haagské adopþní úmluvy þi
evropské adopþní úmluvy.
•
V partnerském státČ je zajištČna kompetence žadatelĤ pro budoucí roli
nebiologického rodiþe a kvalitní pĜíprava na tuto roli; obČ tyto okolnosti jsou
peþlivČ vyhodnocovány.
•
V partnerském státČ je zajištČn kvalitní postadopþní servis, tj. systém podpory
osvojitelĤ zahrnující také pČstování schopnosti identifikovat vþas pĜirozenou
potĜebu pomoci a schopnost si o takovou pomoc Ĝíct.
224
Srovnávat proces mezinárodního osvojení s vnitrostátními podmínkami náhradní
rodinné péþe je do jisté míry také srovnáváním nesrovnatelného, protože v obou systémech
platí rĤzné výchozí podmínky a premisy. Díky tomu, že je zĜejmý relativní pĜetlak kvalitních
žadatelĤ o osvojení, mĤže si dovolit ÚĜad pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí „vybírat
rozinky“, pĜesto však jeho zkušenost napovídá leccos o smČrech možného systémového
zamČĜení, a to pĜinejmenším proto, že prokazuje jeho funkþnost a bezesporu poskytuje prostor
pro inspiraci pĜi transformaci zmČny systému péþe o ohrožené dČti.
2.4.3. Vývojové trendy v oblasti adopþního práva
V posledních letech se lze setkat s nČkolika zajímavými jevy v oblasti náhradní
rodinné péþe.122 Jedním z nich je napĜíklad otázka adopcí páry stejného pohlaví. K této otázce
je nutno pĜistupovat bez jakýchkoliv emocí a homofonních pĜedsudkĤ ze dvou úhlĤ pohledu,
a to z pohledu práva a z pohledu širších zájmĤ dítČte.
Z pohledu þeského vnitrostátního práva je situace relativnČ jednoduchá.123 Pokud
hodlá osvojit dítČ pár osob stejného pohlaví (aĢ už se jedná o neformální soužití, nebo
registrované partnerství), brání mu v tom právní pĜekážka. KromČ toho, že zákon stanoví
obecné pravidlo, že spoleþnČ mohou osvojit dítČ pouze manželé,124 existuje i speciální úprava,
podle níže trvající registrované partnerství brání tomu, aby se nČkterý z partnerĤ stal
osvojitelem dítČte.125
Bez ohledu na tento právní stav vČci je ale nutné se zabývat vhodností péþe o dítČ
párem stejného pohlaví proto, že bČžný život hledá cesty, jak zákonnou úpravu obejít,
napĜíklad u lesbických párĤ biologickým mateĜstvím jedné z žen, obecnČ pak tím, že dítČ
mĤže být svČĜeno do osvojení jediným osvojitelem a na základČ tohoto osvojení žije na
základČ fakticity v péþi osob stejného pohlaví.
Tento pĜíspČvek je dalek jakýchkoliv jednoznaþných soudĤ. Faktické stavy ve
spoleþnosti se vyvíjejí a jejich necitlivá a umČlá regulace mĤže být spíše k neprospČchu vČci
(z praxe jsou známy pĜíklady v dĤsledku kontraproduktivní autoritativní intervence ze strany
122
Zcela jistČ by bylo možné zabývat se dalšími souvisejícími otázkami jako je surogátní mateĜství, podstata jejich problému
však nespoþívá v oblasti, na kterou je tento modul primárnČ zacílen. Viz k této otázce napĜíklad KRÁLÍýKOVÁ,
Z. Lidskoprávní dimenze þeského rodinného práva. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 192 stran. ISBN 978-80210-5053-2. Str. 49 a násl.
123
Problém by si zcela jistČ zasloužil i podrobnČjší analýzu z pohledu vývojových trendĤ, jež lze odvodit i z vývoje
judikatury Evropského soudu pro lidská práva k otázce homosexuálních adopcí; tak viz rozhodnutí E. B. proti Francii ze dne
22. 1. 2008, stížnost þ. 43546/02, jež se vymezuje proti dĜívČjšímu rozhodnutí Fretté proti Francii ze dne 26. února 2002,
stížnost þ. 36515/97.
124
125
Tak § 13 odst. 2 zákona þ. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o zmČnČ nČkterých souvisejících zákonĤ,
v platném znČní.
225
orgánĤ sociálnČ-právní ochrany po zjištČní, že dítČ žije fakticky v péþi homosexuálního páru).
Není znám výzkum, který by byl schopen objektivnČ, jednoznaþnČ a pĜesvČdþivČ prokázat
vliv na dítČ vychovávané v prostĜedí homosexuálního páru. Proto lze jen doporuþit aplikovat
základní pravidlo, kterým by se jakékoliv jednání mČlo Ĝídit (aĢ na stranČ zájemcĤ o péþi
o dítČ, tak na stranČ státních orgánĤ) – respektování zájmĤ dítČte a hodnocení situace ve všech
souvislostech. K ĜadČ otázek, které se pĜi osvČdþování vhodnosti kterýchkoliv žadatelĤ
o náhradní rodinnou péþi zodpovídají (osobnostní profil, motivace, hmotná situace atd.), je
tĜeba také hodnotit okolnosti soužití v širší spoleþnosti, a to s pĜihlédnutím k oþekávanému
vývoji. Proto se pĜirozenČ lze ptát i na to, jak bude okolí, ve kterém by se soužití mČlo
odehrávat, vnímat péþi o dítČ (jiná bude situace na vesnici, jiná ve velkomČstČ), jak se pár
vyrovná s dobou školní docházky dítČte, která bude zcela jistČ reflektovat fakt, že dítČ má dva
„rodiþe“ stejného pohlaví, jaká je podpora páru ze strany širší rodiny atd. Dost þasto mají
zájemci jen mlhavou pĜedstavu, jak bude probíhat vývoj vztahĤ k dítČti v dobČ jeho puberty,
zejména pak v období hledání vlastní identity. Pokud vyhodnocení všech tČchto faktorĤ
neskýtá elementární záruky pozitivního vývoje a výsledkĤ péþe o dítČ, je tĜeba najít odvahu
deklarovat citlivČ, avšak jasnČ pĜípadnou nevhodnost péþe o dítČ homosexuálním párem;
v tomto ohledu by se tedy nemČla situace lišit od hodnocení vhodnosti jakékoliv jiné formy
péþe o dítČ (heterosexuálním párem þi jedinou osobou).
Dalším trendem, který se vyskytuje posledních nČkolika letech, je osvojení dČtí
z ciziny. MotivĤ pro tato osvojení je celá Ĝada. Zcela jistČ je to ochota pomáhat dČtem
nacházejícím se v nesrovnatelnČ horších sociálních podmínkách (napĜíklad snaha pomoci
dČtem ze zemí s vysokou dČtskou úmrtností). Vedle tČchto motivĤ však existuje v nČkterých
pĜípadech také snaha vyhnout se proceduĜe pĜípravy na roli osvojitele þi snaha neþekat
v procesu zprostĜedkování osvojení dlouho. Aniž je prostor pro komplexnČjší hodnocení této
situace, je nepochybné, že nČkteré prvky stávajícího systému pĜípravy žadatelĤ o osvojení
mohou mít demotivující efekt, a proto je odmítavý postoj k nim zþásti pochopitelný. Kritika
systému se ale þasto stává dĤvodem, proþ se pĜípravy žadatelĤ odmítají jako celek, pĜestože
význam kvalitní pĜípravy nelze popĜít a právČ pĜijetí tohoto významu by mČl být vČnován
prvotní zájem.
Nelze zpochybnit fakt, že osvČdþování podmínek právní volnosti dítČte je spojeno
s urþitými prodlevami, zejména v soudním Ĝízení. Tato skuteþnost je nespornČ v rozporu se
zájmy dítČte. Situaci ohroženého dítČte je tĜeba Ĝešit co nejrychleji, ponČvadž „dČtský þas“
plyne rychleji. Tyto prodlevy je však nutno odlišit od subjektivního pocitu žadatelĤ, že þekají
pĜíliš dlouho. Z praxe ÚĜadu pro mezinárodnČprávní ochranu dČtí jsou známy pĜípady, kdy
226
žadatelé þekají Ĝadu let na osvojení z ýeské republiky a jejich dotazy na stav vČci jsou prosty
neuralgického vyþítání neschopnosti. DĤvodem pro lepší zvládání „þekání“ je rovnČž
pĜípravný proces osvojení na stranČ žadatelĤ. Jiná zkušenost je však s nČkterými þeskými
žadateli.
Plynutí
þasu
je
þasto
vnímáno
jako
projev
neschopnosti
subjektĤ
zprostĜedkovávajících osvojení, pĜestože pĜíþina þasto spoþívá jinde – napĜíklad v tom, že
v systému nejsou dČti odpovídající požadavkĤm žadatelĤ, nebo v tom, že se pro dítČ našli
žadatelé, kteĜí mají lepší pĜedpoklady. Oba zmínČné dĤvody jsou komunikaþnČ velmi citlivé a
otevĜená diskuse o nich je bezesporu nelehká.
VČnujme však nyní prostor samotnému osvojení z ciziny. Vycházíme-li z priorit
institucionálního zabezpeþení mezinárodního osvojení, jak byly zmínČny v závČru
podkapitoly 2.4.2, pak jeden z nich zdĤrazĖuje záruky ze strany partnerských státĤ.
Obchodování s dČtmi a korupce jsou živým jevem, který se stal dĤvodem pro uzavĜení celé
Ĝady mezinárodních smluv v oblasti ochrany práv dČtí. PrávČ akceptování závazkĤ z tČchto
mezinárodních smluv pĜedstavuje minimální záruky, které lze po partnerských státech
požadovat. S ohledem na tento fakt je i pĜi zprostĜedkování mezinárodních osvojení ÚĜad pro
mezinárodnČprávní ochranu dČtí pĜipraven spolupracovat pĜi zprostĜedkování osvojení
z ciziny jen se státy, které pĜijaly haagskou adopþní úmluvu. Z pohledu praxe mezinárodní
spolupráce v této oblasti jsou tzv. nehaagské adopce (tedy adopce z jiných než smluvních
státĤ haagské adopþní úmluvy) vnímány jako nesystémový jev.126
Adopce realizovaná podle haagské adopþní úmluvy probíhá jako koordinovaný
proces, na kterém participují oba státy, jak stát pĤvodu dítČte, tak stát pĜijímající, a vzájemnČ
si garantují zákonnost procedur. Tzv. nehaagské adopce jsou signifikantní tím, že adopþní
proces probČhne ve státČ pĤvodu dítČte a tento stav, nastolený vČtšinou soudním rozhodnutím,
je pĜenášen do jiné zemČ. Neexistuje tedy pĜedbČžný zpĤsob sladČní odlišných pĜístupĤ
v zemi pĤvodu dítČte a v zemi, do které adopce probíhá. Právní stav nastolený v cizí zemi je
státnČ mocensky akceptován v pĜijímající zemi prostĜednictvím institutu uznání cizího
rozhodnutí. Pokud žadatelé o osvojení v cizinČ podstupují nehaagskou adopci, þiní tak za
situace, kdy nevČdí, zda bude tato adopce „jejich“ státem akceptována, tedy zda tento stát
uzná cizí rozhodnutí. Je naprosto bČžnou vČcí, že se právní Ĝády liší a v každé zemi mohou být
diametrálnČ odlišné podmínky osvojení. PrávČ tento fakt mĤže zpĤsobit, že stát odmítne uznat
cizí adopþní rozhodnutí, které bylo pĜijato za právních podmínek pro nČj neakceptovatelných.
DítČ, které tak bylo osvojeno v cizinČ, má non-status, ocitne se ve vakuu právní nejistoty,
126
Tak i závČry Zvláštní pracovní komise k ÚmluvČ o ochranČ dČtí a spolupráci pĜi mezinárodním osvojení konané v rámci
þinnosti Haagské konference mezinárodního práva soukromého v Haagu ve dnech 17. až 25. þervna 2010.
227
protože reálným dĤsledkem neuznání cizího adopþního rozhodnutí je fakt, že nebude
respektováno právní rodiþovství adoptivních rodiþĤ, dítČ nenabude státoobþanský status nové
zemČ, nezíská právní titul k pobytu þi pĜístup k veĜejnému zdravotnímu pojištČní.
V nedávné dobČ byl v praxi diskutován pĜípad nehaagské adopce, kdy bylo v cizinČ
osvojeno dítČ vdanou ženou a jejím mimomanželským partnerem. Existuje názor, podle
kterého cizozemské rozhodnutí, které takovou adopci založilo, nelze uznat v ýeské republice
pro rozpor s tzv. veĜejným poĜádkem ýeské republiky.127
Rozpor obsahu právních úprav rĤzných zemí není sám o sobČ dĤvodem zakládajícím
možnost vznést výhradu veĜejného poĜádku. Úþinky použití cizího pĜedpisu by se musely
pĜíþit zásadám spoleþenského a státního zĜízení ýeské republiky a jejího právního Ĝádu, na
nichž je nutno bez výhrady trvat. Je tedy tĜeba se ptát, jaká zásada spoleþenského, státního
Ĝízení þi právního Ĝádu, na níž je nutno bez výhrad trvat, byla zasažena, pokud bylo dítČ
v cizinČ osvojeno vdanou ženou a jejím mimomanželským partnerem. A i pokud by existoval
zásah do takové zásady, zĤstává další odbornou otázkou, zda jsou splnČny další podmínky pro
vznesení výhrady veĜejného poĜádku (místní a þasová intenzita zásahu do hodnoty tvoĜené
veĜejným poĜádkem). VeĜejný poĜádek není prostĜedkem unifikace právních ĜádĤ, nemá tedy
sloužit k tomu, aby jeho prostĜednictvím byl „zesouladĖován“ cizí právní Ĝád s právem
tuzemským. VeĜejný poĜádek nechrání všechna kogentní ustanovení tuzemského práva.128
Spoleþné osvojení manžely má v þeských podmínkách bezesporu svou tradici i svou
neoddiskutovatelnou racionalitu, která souvisí s historickým vnímáním úlohy adopce
v systému náhradní rodinné péþe. Princip spoleþného osvojení manžely neplyne z Úmluvy
o právech dítČte. RovnČž v haagské adopþní úmluvČ není takový princip výslovnČ vyjádĜen.
Pouze z obsahu preambule a z faktu, že úmluva hovoĜí v plurálu o „budoucích osvojitelích“,
lze extenzivní interpretací odvozovat, že cílem bylo respektovat spoleþné osvojení dvČma
osobami; o jejich manželském statusu ale úmluva mlþí. Pravidlo spoleþného osvojení dítČte
osobami v manželském svazku plyne z ustanovení þl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy
o osvojení.129 Podle své formulace však toto ustanovení není self-executing právní normou,
neboĢ ukládá pouze povinnost státĤ upravit ve vlastní legislativČ pravidlo osvojení dítČte buć
jedinou osobou, nebo spoleþnČ manžely (argument plyne z textu úmluvy „…zákon bude
povolovat…“). Tuto normu proto nelze považovat za pĜímo aplikovatelnou na obsah právních
Tak § 64 písm. e) ve spojení s § 36 zákona þ. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném
znČní.
Tak KUýERA, Z. Mezinárodní právo soukromé. 7. vydání. Brno – PlzeĖ : DoplnČk a Aleš ýenČk, 2009. 464 s. ISBN 97880-7239-231-5. Str. 195.
129
Úmluva byla publikována v þ. 132/2000 Sb. m. s.
127
128
228
vztahĤ mezi subjekty soukromého práva, neboĢ z ní plyne toliko mezinárodnČ právní
povinnost smluvních státĤ. Té ýeská republika dostála s ohledem na formulaci § 66 zákona
o rodinČ. S ohledem na shora uvedené je zĜejmé, že z obsahu mezinárodnČ smluvních závazkĤ
neplyne princip spoleþného osvojení dítČte manžely a že je možno jej z nich pouze odvozovat
výkladem, jenž je – s ohledem na nevýslovnost úpravy (haagská úmluva) a nepĜímou
aplikovatelnost inkriminovaného pravidla (evropská úmluva) – velmi extenzivní.
StejnČ tak lze za lichý považovat argument, že respektování obdobných pĜípadĤ mĤže
být prostĜedkem podpory obchodování s dČtmi. Ten, kdo vládne finanþními prostĜedky, které
mu umožĖují participovat na obchodování s dČtmi, bude zcela jistČ pĜipraven respektovat
podmínky dotþených právních ĜádĤ. Není žádný rozdíl v tom, zda dítČ adoptují manželé, nebo
nesezdaní partneĜi. Mezi jejich osobním stavem a tím, zda se podílejí na obchodování s dČtmi,
neexistuje pĜíþinná souvislost.
ýeské
právo
nevyžaduje
pro
uznání
cizozemského
adopþního
rozhodnutí
z nesmluvního státu haagské adopþní úmluvy zvláštní soudní rozhodnutí, kterým by se
cizozemská adopce uznávala. V praxi se tak formou neuznání cizozemského rozhodnutí mĤže
stát odmítnutí provedení matriþního zápisu (tj. vydání rozhodnutí o neprovedení zápisu dítČte
osvojeného v cizinČ do zvláštní matriky v ýeské republice). Takové Ĝešení ale znamená ve
výsledku jen zatížit státnČ mocenský aparát v rozporu s reálnými potĜebami dítČte a zájmy
všech zúþastnČných (opravná Ĝízení proti zamítavému rozhodnutí o matriþním zápisu a
navazující pĜezkumná soudní Ĝízení, nadto vznik problému s opatĜeními sociálnČ-právní
ochrany ve vztahu k osvojovanému dítČti, jež by se pĜirozenČ ocitlo v ohrožující sociální
situaci).
Fakt, že respektování popsaného osvojení nezakládá rozpor s veĜejným poĜádkem,
potvrzuje rovnČž další povýtce faktický argument. Pokud by mČlo respektování principu
spoleþného osvojení manžely vést k zajištČní toho, aby mČlo dítČ jako osvojitele manžele,
negarantuje þeské právo tento cíl samo bezvýhradnČ. V mnoha pĜípadech nefiguruje jako otec
dítČte v rodném listu manžel matky (aĢ už dĤsledku urþení otcovství souhlasným prohlášením,
nebo v dĤsledku kontinua navazujících manželství). Bylo by tedy legitimní vznášet výhradu
veĜejného poĜádku, pokud by i vnitrostátní zákonodárce striktnČ požadoval, že rodiþem
(jakéhokoliv) dítČte mohou být pouze manželé.130 Z hlediska reálné fakticity je tedy stav péþe
130
Existují napĜíklad právní Ĝády, podle kterých nelze podle základního pravidla urþit souhlasným prohlášením muže
otcovství k nemanželskému dítČti.
229
o dítČ v souladu se statisticky se bČžnČ vyskytujícím stavem.131
DítČ v nízkém vČku nedokáže rozlišovat právní nuance stavu, do kterého se dostalo.
Pokud je tedy v posuzovaném pĜípadČ dítČ v péþi dvou osob rĤzného pohlaví, které uspokojují
jeho potĜeby tČlesné i citové, je taková situace vnímána (malým) dítČtem naprosto stejnČ jako
v institucionalizovaném manželství. Takový stav je stavem žádoucím pro všechny zúþastnČné
– pro osvojitelku, osvojitele i osvojované dítČ, neboĢ naplĖuje cíle náhradní rodinné péþe, tj.
saturuje prostĜedí výchovy a výživy pro dítČ. Jediný, kdo by se snad mohl cítit dotþen, je
manžel osvojitelky; lze však pochybovat o tom, že by usiloval o matriþní zápis ve svĤj
prospČch z dĤvodu, že mu svČdþí první domnČnka otcovství podle þeského práva.
Ze shora uvedeného je zĜejmé, že výhrady veĜejného poĜádku lze užívat výjimeþnČ,
nadto lze zdĤraznit, že pokud ji nelze vznést v popsaném pĜípadČ, kdy platnČ existovalo
(pĤvodní) manželství osvojitelky, tím spíše nelze tuto výhradu vznášet v pĜípadČ, kdy by
k osvojení došlo nesezdaným párem.
PomČrnČ rozsáhlý výklad k veĜejnému poĜádku na konkrétním pĜípadu není
samoúþelný. JasnČ zdĤrazĖuje, že v moderní spoleþnosti nelze umČle pĜizpĤsobovat cizí
právní Ĝády vlastním právním podmínkám. Je zde nabádáno k urþité vyšší citlivosti a „vnitĜní
toleranci“ k cizím právním ĜádĤm, a to na základČ nutnosti respektovat na prvním místČ
princip nejlepšího zájmu dítČte. Za situace, kdy je podle cizího práva nastalým právním
stavem dosaženo stavu zabezpeþení dítČte plného emocionálního naplnČní, nelze tuto situaci
jednoduše „rozbít“ bezhlavou aplikací ochranného mechanismu poskytnutého institutem
výhrady veĜejného poĜádku.
3. ZávČreþná hodnocení
3.1. Obecné poznámky k systému ochrany práv dČtí
Ochrana práv dČtí je existenþnČ spojena se sociologickými kategoriemi. Její úþinnost
posiluje nejen právní vČdomí, ale také mechanismy sociální kontroly spojené s vysokým
vČdomím spoleþnosti o tom, které jevy jsou negativní, jak vznikají a jak s nimi nakládat.
Úloha státu spoþívá v podpoĜe takového systému. S cílem dosáhnout efektivnČjší ochrany
práv dČtí by mČla být spojena podpora vzniku obþanské spoleþnosti spoluzodpovČdné za
Ĝešení sociálnČ patologických jevĤ vedoucích k ohrožení dČtí. Je smutné, že Evropská unie
(sekundární legislativou) a mezinárodní spoleþenství (prostĜednictvím mezinárodních smluv)
131
DĤraz na faktické vztahy je pĜitom pĜi ochranČ práva na rodinný život tradiþnČ kladen i pĜi realizaci evropské Úmluvy o
ochranČ lidských práv a základních svobod; tak viz již rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva v pĜípadu K. v. Velká
Británie z roku 1986.
230
takové mechanismy významnČ podporuje v pĜeshraniþních vČcech a národní zákonodárci
ponČkud pokulhávají a nesmČĜují k podpoĜe vztahĤ vnitrostátních.
Stát by mČl svou aktivitu v mnohem vČtší míĜe zamČĜit na všeobecnou akceptaci
obecnČ známé premisy, že dítČ je subjektem práva, a to subjektem zcela rovnocenným.
Pro podporu takového vČdomí by mohlo být – po vzoru mnoha v tomto modulu
prezentovaných zkušeností – prosazování vČtší prestiže soudcĤ realizujících agendu ochrany
dČtí v podobČ napĜ. tzv. dČtských soudcĤ. Zcela jistČ lze rovnČž pĜijmout snadná legislativní
opatĜení vedoucí k vČtší rychlosti Ĝízení týkajících se dČtí132 þi zajistit dĤsledné vzdČlávání a
praktické tréninky pro realizaci participaþních práv dČtí.133
Standardem podpory péþe o ohroženou rodinu by se mČla stát mediace doprovázená
nejen existencí zákonné úpravy, ale zejména zvyšováním vČdomí o existenci této formy a její
výhodnosti a vhodnosti jako pomocného prostĜedku pro zvládnutí krizových vztahových
situací.
Systém sociálnČ-právní ochrany dČtí a jej doprovázející podpĤrný systém (spoþívající
zejména v þinnosti dalších spolupracujících veĜejných institucí i nestátních nevládních
organizací) by mČl být sjednocován a podporován pomocí jasnČ definovaných standardĤ
sociální práce. KromČ jejich definice jako pravidel134 musí však nutnČ existovat jejich
dlouhodobá institucionální podpora, která povede jednak k internalizaci nutnosti jejich
používání, ale bude také dlouhodobČ podporovat schopnost jejich správné aplikace.
Funkþnost systému je nemyslitelná bez existence dostateþnČ široké nabídky konkrétních
aktivit (aĢ už realizovaných pĜímo státem, státem zĜízenými subjekty nebo nestátními
nevládními organizacemi); k jejich vzniku a fungování v dostateþném rozsahu je tĜeba
systémové materiální podpory.
Orgány sociálnČ-právní ochrany musí pĜedevším být schopny identifikovat potĜebu
specifické sociální práce v každém jednotlivém pĜípadČ, musí být schopny vybrat vhodný
prostĜedek podpory rodiny, naplánovat a kontrolovat jeho plnČní v odpovídajícím þasovém
horizontu a souþasnČ musí existovat dostateþné spektrum dostupných aktivit, které podporu
rodiny zajistí.
Institucionální systém sociálnČ-právní ochrany dČtí musí být zbaven nadbyteþné
administrativní zátČže; jako vhodný pĜedpoklad se pĜitom jeví oddČlení systému sociálnČ-
NapĜíklad pĜedepsáním povinných lhĤt pro rozhodnutí v Ĝízeních péþe soudu o nezletilé podle obþanského soudního Ĝádu
þi pro úkony sociálnČ-právní ochrany pro správní úĜady.
ýl. 12 Úmluvy o právech dítČte a na nČj navazující legislativní opatĜení provedená napĜíklad v obþanském soudním Ĝádu,
zákonČ o rodinČ þi zákonČ o sociálnČ-právní ochranČ dČtí.
134
NapĜíklad v podobČ podzákonné právní úpravy provádČjící obecné zákonné principy sociálnČ-právní ochrany.
132
133
231
právní ochrany od systému samosprávy a pĜípadnČ jeho mezioborová (mezirezortní)
institucionalizace.
3.2. Oblast náhradní rodinné péþe
VšeobecnČ je za nejkritiþtČjší oblast péþe o ohrožené dČti považován systém náhradní
rodinné péþe. Zkušenost ze zprostĜedkování náhradní rodinné péþe prokazuje,135 že
v tuzemských podmínkách náhradní rodinné péþe je þasto prvotním motivem žadatelĤ
o osvojení saturace vlastních neuspokojených potĜeb (aĢ už zpĤsobených biologicky
podmínČnými pĜekážkami þi pĜekážkami právními). Tato motivace je lidsky pochopitelná a
zcela jistČ ji lze postupnČ transformovat tak, aby se prvotním motivem žadatelĤ o osvojení
stala péþe o dítČ ve výše naznaþeném smyslu „adopce jako služba dítČti“. Jak shora popsané
zahraniþní zkušenosti dokazují,136 prostĜedkem motivace žadatelĤ o osvojení k tomuto
pĜístupu je právČ kvalitní pĜíprava a posléze – v dobČ pĜedadopþní a pozdČji adopþní péþe –
postadopþní servis, který napomáhá zvládání optimálnČ nastavených rolí a oþekávání.
Ve veĜejné diskusi lze sledovat dva názorové proudy. První z nich, plynoucí zejména
z obrazu náhradní rodinné péþe prezentovaného médii, kritizuje stávající systém náhradní
rodinné péþe, jeho nepružnost a pĜedevším nekvalitní práci s žadateli o osvojení a ve prospČch
vyšší benevolence adopþního procesu používá argumenty jako „biologické rodiþe také nikdo
netestuje“, pĜípadnČ „co po nás chcete, my chceme dČtem pomáhat, máme na to peníze, tak
proþ nás ještČ lustrujete“. Druhý pĜístup, stojící na opaþném pólu spektra, pracuje – opČt
ponČkud úþelovČ – s kritickými argumenty opírajícími se o zkušenosti se selhávajícími
pĜípady a prosazuje striktnČ protekcionistický pĜístup.
Tato zkušenost z oblasti náhradní rodinné péþe je však pĜenositelná a platí pro systém
sociálnČ-právní ochrany jako celku. Tak lze zcela nepochybnČ kritizovat nedostatky
jednotlivých pĜípadĤ, lze vytýkat nevyužití dalších a dalších metod práce s rodinou. Na druhé
stranČ je však možno namítat nedostateþnost systému (aĢ už v rovinČ personální, tak v rovinČ
nedostateþné nabídky forem práce s ohroženou rodinou pĜímo v terénu).
ZdánlivČ nesmiĜitelný stĜet obou názorových proudĤ mĤže navozovat pocit
neĜešitelnosti problému. Lze se však domnívat, že kvalitní podpora pracující také se
vzdČláváním a zvyšováním obecného povČdomí o optimálních mechanismech nastavení
135
Autor se opírá o vlastní zkušenost ze systému zprostĜedkování náhradní rodinné péþe, ale i o zkušenosti subjektĤ, které
zajišĢují pĜípravu žadatelĤ o osvojení.
Viz zejména kapitolu 2.4.2.
136
232
systému sociálnČ-právní ochrany postavená na statisticky prokazatelných pozitivních
zkušenostech ze zahraniþí, by byla schopna oba tábory názorovČ sblížit.
Podmínky náhradní rodinné péþe jsou v ýeské republice podmínČny celou Ĝadou
faktorĤ. Jedním z nich je specifická tradice relativnČ široké institucionální výchovy dČtí
spojená s neblahými poþátky v 50. letech 20. století, kdy se ústavní zaĜízení stala nástrojem
spojeným s perzekucí politických odpĤrcĤ režimu. Dalším významným faktorem je specifická
skladba dČtí ocitajících se v situaci vyžadující intervenci; v ní jsou v relativnČ velkém
procentu zastoupeny dČti nevČtšinového etnika. V oblasti náhradní rodinné péþe jako jedné
z páteĜních forem péþe o ohrožené dČti je další podstatnou okolností, že zájem o vnitrostátní
formy náhradní rodinné péþe ze strany žadatelĤ klesá.137 Tyto a mnohé jiné faktory jsou
pĜíþinou skuteþnosti, že v institucionální péþi se ocitá skupina dČtí, které nenajdou v systému
individuální náhradní rodinné péþe (tedy v pČstounské péþi þi v osvojení) své místo. Existuje
tedy legitimní otázka, jak o tyto dČti, nacházející se v pomyslném pĜevisu nabídky nad
poptávkou, peþovat.
PĜi respektování faktu, že musí existovat výjimky, lze však vyslovit názor, že nikomu
zevnitĜ institucionálního systému péþe o ohrožené dČti nejde o nic jiného než o službu dítČti.
Nepopiratelným faktem je, že tento systém není optimální pro celou Ĝadu stereotypĤ, osobních
vazeb a jiných dosud nastavených a fungujících systémových podmínek.
Jedním z hrubČ zkreslujících hesel, se kterými se lze ve veĜejné diskusi þasto setkat, je
tvrzení, že jakákoliv rodina je pro dítČ lepší než ústav. Nebezpeþnost tohoto výroku spoþívá
v jeho lehkovážné jednoduchosti. PĜípad každého dítČte je individuální a každé dítČ má právo
na individuální pĜístup, tĜeba i s využitím institucionální náhradní rodinné péþe. Ne
nepodstatnou okolností je, že zmínČná proklamace by se snad dala použít za situace, kdy by
v souþasném systému ohrožených dČtí byly pouze dČti bez jakýchkoliv handicapĤ. ObecnČ se
pĜíliš þasto nepracuje s faktem, že relativnČ velký podíl dČtí v institucionální péþi jsou dČti se
zdravotním postižením,138 které mají specifické potĜeby a u nichž nemusí být úpČnlivé
prosazování principu práce s biologickou rodinou právČ nejvhodnČjší cestou.
V dobČ dokonþování tohoto modulu je pĜipravována novela zákona o sociálnČ-právní
ochranČ dČtí, která by mČla urychlit transformaci systému péþe o ohrožené dČti. Ani odborné
veĜejnosti není dosud v plné šíĜi znám konkrétní obsah novelizace. Je však zĜejmé, že systém
smČĜuje k vČtší profesionalizaci sociální práce realizované v rámci systému sociálnČ-právní
137
NapĜíklad v meziroþním srovnání let 2008 a 2009 klesl poþet dČtí svČĜených do pĜedpČstounské péþe (viz materiál Vývoj
poþtu dČtí svČĜených do pČstounské péþe v letech 1985, 1989 – 2009 dostupný na http://www.mpsv.cz/cs/8445, str. 65).
138
Srov. statistické poznámky v podkapitole 1.2.3.
233
ochrany a podpory práce s biologickou rodinou v zájmu zamezení „odebírání“ dČtí z rodin ze
sociálních dĤvodĤ. RovnČž je zĜejmé, že základním pilíĜem péþe o dČti ohrožené ztrátou
rodinného prostĜedí by se mČla stát profesionální pČstounská péþe, jež by mČla smČĜovat také
ke snížení poþtu dČtí nacházejících se v ústavní výchovČ.
NapĜíþ odbornou i laickou veĜejností znČjí hlasy volající po zmČnČ. Vybraná koncepce
pĜitom nemusí vyhovovat celému tomuto názorovému spektru. Nespornou nutností však je
zaþít zmČnu realizovat, a to s vČdomím, že nebude akceptována bez výhrad a že její realizace
nepĜinese reálné plody v horizontech jednoho þi dvou volebních období. Podstatné je, aby
koncepce byla promyšlená, s jasnými prioritami v podobČ strategických cílĤ a dílþích
(mČĜitelných) krokĤ jejich postupného dosahování. Jakákoliv zmČna mĤže být efektivní,
pokud nebude pĜekotná.
S ohledem na zde popsané praktické poznatky a principy fungující v oblasti
mezinárodní spolupráce139 lze shrnout podnČty k systémovým zmČnám do nČkolika oblastí.
Jakákoliv zahraniþní zkušenost by mČla být využita s vČdomím podmínek, za kterých
inspirující institut þi opatĜení funguje. K pĜijetí takové inspirace by mČlo dojít jedinČ tehdy,
je-li sociálnČ (eventuálnČ právnČ) akceptovatelná a aplikovatelná také v tuzemských
podmínkách.
Adopce a pČstounská péþe jako preferované formy náhradní výchovy by mČly být
doprovázeny kvalitní pĜípravou žadatelĤ a zejména následnou podporou pČstounských a
adoptivních rodin. Taková podpora by mČla být schopna zásadním zpĤsobem omezit
rizikovost návratu dČtí do institucionální výchovy. Souþástí opatĜení by také mČla být podpora
obecného povČdomí o tom, že pomoc pČstounským a adoptivním rodinám zvenþí není
zásahem do soukromí, ale realizací spoluzodpovČdnosti za její optimální vývoj.
3.3. Podpora rodinné politiky jako možné Ĝešení
Jednou z možností, nad kterou by bylo žádoucí se zamyslet, je práce s vhodným
modelem rodinné politiky. Takovým je napĜíklad Národní koncepce rodinné politiky z roku
2005, která stále þeká na své naplnČní.140 Tato koncepce však navrhuje systémová, komplexní
a mezirezortní opatĜení, která by mohla pĜedstavovat první krok pro komplexní péþi státu
o rodinu.
139
Viz k tomu kapitoly 2.2.3, 2.3 a 2.4.
Koncepce byla schválena usnesením vlády þ. 1305 ze dne 12. 10. 2005 a v elektronické podobČ je dostupná mj. na
http://www.mpsv.cz/files/clanky/2125/koncepce_rodina.pdf.
140
234
Rodinnou politiku nelze zamČĖovat ani se sociální politikou a už vĤbec ne se sociálnČprávní ochranou dČtí, byĢ spolu všechny tyto oblasti þinnosti úzce souvisejí. Rodinnou
politiku lze vnímat jako soubor státem podporovaných aktivit zamČĜených na podporu zdravé
a fungující rodiny.
V centru zájmu tedy stojí rodina zdravá, která se nebojí identifikovat vznik problému a
potĜebu pomoci s jeho Ĝešením. Pro (správnČ nastavenou) rodinnou politiku jsou pĜíznaþné
dva principy. Princip subsidiarity a svobodné volby. Subsidiarita jasnČ deklaruje, že rodinná
politika neplní funkci záchranné brzdy, ale podpory rodiny. Rodinná politika tedy rodinu
podporuje tak, aby byla zdravá a nevyžadovala „krizovou intervenci“ ze strany státu (tedy
intervenci, která je þasovČ, personálnČ a odbornČ a tím i finanþnČ velmi nároþná a zatČžující).
Související princip svobodné volby zase deklaruje, že výbČr jakékoliv formy podpory
rodinnou politikou je vČcí autonomního rozhodnutí rodiny.
SociálnČ-právní ochrana je v systému fungující rodinné politiky až ultima ratio, tedy
poslední možností. Prorodinná opatĜení smČĜující již do doby budování partnerských vztahĤ a
poþátkĤ fungování rodiny (napĜíklad v podobČ rĤzných forem vzdČlávání a tréninkĤ)
podporují napĜíklad vznik chybČjících sociálních kompetencí, protože právČ ty jsou mnohdy
primární pĜíþinou odebírání dČtí z rodin. Taková podpora by mČla být samozĜejmČ urþena jak
bČžné populaci, tak specificky ohroženým skupinám. NicménČ ani to není úplný pohled na
rodinnou politiku, protože ta ve své úplnosti smČĜuje i k podpoĜe mezigeneraþní solidarity a
do dalších oblastí souvisejících s fungováním rodiny.
Rodinná politika funguje mimo jiné podle pravidla, že prevence je vždycky levnČjší a
úþinnČjší než odstraĖování následkĤ. Proto svými opatĜeními a metodami práce vede k tomu,
že krizová období jsou pĜirozeným dĤsledkem lidského soužití, že existují možnosti s nimi
pracovat a souþasnČ tČmto možnostem uþí a podporuje je. S urþitou mírou zjednodušení lze
uzavĜít, že rodina, která je pĜipravena na krizi, je schopna jí lépe þelit. PĜirozeným dĤsledkem
toho by bylo snížení rizika ohrožení rodiny; rodinná politika je totiž programovČ – v kontextu
práce s ohroženými dČtmi – nastavena na to, aby rodina dokázala þelit sociálnČ atakujícím
vlivĤm, které ve svém dĤsledku vedou k ohrožení dČtí. Fungující rodinná politika by tak ménČ
nákladným a efektivnČjším zpĤsobem mohla snížit poþet ohrožených dČtí a pĜedcházet tak
nejkrajnČjšímu Ĝešení v podobČ odebírání dítČte z rodiny.
235
Literatura:
BAKALÁě, E.: Striedavá výchova prispieva k redukcii násilia na deĢoch in FARKAŠOVÁ,
E., GREGUSSOVÁ, M., HAVRLENTOVÁ, D., MATULA, Š.: DieĢa v ohrození. Zborník
príspevkov z konferencie konanej dĖa 10. a 11. decembra 2009. Bratislava: EUROKÓDEX,
2010
CRUZ, P. de Family Law, Sex and Society: A Comparative Study of Family Law. London:
Routledge, 2010
ýERNÁ, I. Péþe o dČti ohrožené sociálním vylouþením v ýR a v dalších zemích Evropské
unie. První þást. Právo a rodina, 2008, roþník 10
ýeský statistický úĜad: Statistická roþenka ýeské republiky 2010
FUCHSOVÁ, K. Preventivne prístupy k problému týrania detí vo svetle teorie, praxe a
výskumu in FARKAŠOVÁ, E., GREGUSSOVÁ, M., HAVRLENTOVÁ, D., MATULA, Š.:
DieĢa v ohrození. Zborník príspevkov z konferencie konanej dĖa 10. a 11. decembra 2009.
Bratislava: EUROKÓDEX, 2010
GIDDENS, A. Sociologie. Praha: Argo, 2003
GOONESEKERE, S. Introduction and Overview in Protecting the world’s children: Impactof
the Convention on the Rights of the Child in diverse legal systems. 1st edition. Cambridge:
Cambridge University Press, 2007
HOLUB, M., NOVÁ, H., SLADKÁ HYKLOVÁ, J. Zákon o rodinČ. KomentáĜ a pĜedpisy
související. 8. vydání. Praha : Linde, 2007
JELINEK, G. Obsorge beider Eltern – gemeinsam oder einsam? iFamZ, 2010, þ. 6
KRÁLÍýKOVÁ, Z. Lidskoprávní dimenze þeského rodinného práva. 1. vydání. Brno:
Masarykova univerzita, 2009. 192 stran. ISBN 978-80-210-5053-2
KUýERA, Z. Mezinárodní právo soukromé. 7. vydání. Brno – PlzeĖ: DoplnČk a Aleš ýenČk,
2009
KUSHEN, R., BEDARD, T., TWIGG, C. (eds.) Roma rights: Implementation of Judgements.
Budapest : European Roma Rights Centre, roþník 2010, þ. 1
MALENOVSKÝ, J.: Mezinárodní právo veĜejné. Jeho obecná þást a pomČr k jiným právním
systému, zvláštČ k právu þeskému. 5. vydání. Brno : DoplnČk, 2008
MATES, P. PĜíspČvek k právnímu Ĝešení problému domácího násilí. Právní zpravodaj, 2007,
roþník 8
NOVÁK, T. Mýty o stĜídavé péþi o dítČ po rozvodu. Právo a rodina, 2010, roþník 12, þ. 3
236
NOVÁK, T. Obranné mechanismy bránící Ĝádné pĜípravČ dítČte na styk s druhým rodiþem,
zejména u tzv. hraniþních osob. Právo a rodina, 2011, roþník 13, þ. 4
NOVOTNÁ, V. DČtská práce – problém, s nímž zápolí celý svČt. První þást. Právo a rodina,
2002, þíslo 5, 6, 7
NOVOTNÁ, V. Novela obþanského soudního Ĝádu a spolupráce soudĤ a orgánĤ sociálnČprávní ochrany dČtí pĜi výkonu rozhodnutí o výchovČ. První þást. Právo a rodina, 2008,
roþník 10
NOVOTNÁ, V. ZajišĢování návratu dČtí nacházejících se v cizinČ bez doprovodu. Právo a
rodina, 2001, þ. 1
PAVLÁTOVÁ, E. Násilí na dČtech – jak dál v prevenci syndromu CAN. Zdravotnické noviny
þ. 16/2010
POLÁKOVÁ, M. PromČny þeské rodiny v evropském demografickém kontextu. Právo
a rodina, 2002, þ. 6
pomĤcku KLIMEŠ, J. StĜídavá výchova a styk s dítČtem po rozchodu. Praha, 2009
PTÁýEK, L. Styþný soudce ve vČcech rodinného práva. Právo a rodina, 2008, roþník 10
RAPOPORT, R. N., RAPOPORT, R.: British families in transitions in RAPOPORT, R. N.,
FOGARTY, M. P. et al. (eds.) Families in Britain. London: Routledge and Kegan Paul, 1982
RYCHLÍK, D. Jak se zmČnila þinnost sociálních pracovníkĤ v sociálnČ-právní ochranČ dČtí:
první þást. Právo a rodina, 2008, roþník 10, þ. 5 a 6
ŠPECIÁNOVÁ, Š. Jak poznat týrané, zneužívané a zanedbávané dČti a jak jim pomoci. Právo
a rodina, 2004, roþník 6
VOĕKOVÁ, J., SPOUSTOVÁ, I. Domácí násilí v þeském právu z pohledu žen. 2. vydání.
Praha : proFem, 2008
Ostatní zdroje:
Úmluvy o právech dítČte
ýeský statistický úĜad: Statistická roþenka ýeské republiky 2010
Agentura STEM
http://www.domacinasili.cz/statistiky/vykazani-v-cr-rok-2010-srovnani-2007-2010/
Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. Ĝíjna 2006, stížnost þ. 23848/04
Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. þervna 2007, stížnost þ. 23499/06
Eropská úmluva o ochranČ lidských práv a základních svobod
www.domacinasili.cz/statistiky/vykazani-v-cr-rok-2010-srovnani-2007-2010/
237
ZávČreþné pĜipomínky výboru obsažené v dokumentu þ. CRC/C/CZE/CO/3-4
Listina základních práv a svobod
www.mpsv.cz/files/clanky/7440/ NAP.pdf
Obþanský zákoník
Preambule a þl. 1, 10 a 10a Ústavy ýeské republiky
Úmluva o obþanskoprávních aspektech mezinárodních únosĤ dČtí z 25. Ĝíjna 1980
www.incadat.com
Rozsudek ze dne 2. dubna 2009 ve vČci C-523/07
Haagská Úmluva o ochranČ dČtí a spolupráci pĜi mezinárodním osvojení z 29. kvČtna 1993
www.umpod.cz
www.mpsv.cz/cs/3869
ZávČry Zvláštní pracovní komise k ÚmluvČ o ochranČ dČtí a spolupráci pĜi mezinárodním
osvojení konané v rámci þinnosti Haagské konference mezinárodního práva soukromého
v Haagu ve dnech 17. až 25. þervna 2010
www.mpsv.cz/cs/8445, str. 65
www.mpsv.cz/files/clanky/2125/koncepce_rodina.pdf
238
Sub-projekt PF 003:
DÍTċ A RODINA
Zpracovala:
Mgr. Anna HoĜínová
239
1. Úvod
Rodina je základní jednotka spoleþnosti a pĜirozené prostĜedí pro rĤst a blaho všech
svých þlenĤ a zejména dČtí.1 Je to prostor, v nČmž se uskuteþĖují nejintimnČjší spoleþenské
vztahy a uspokojují niterné potĜeby þlovČka. Právo zde proto z pochopitelných dĤvodĤ nemá
stejnČ samozĜejmé místo jako v jiných sférách spoleþenského života. V podmínkách rodiny se
více než kde jinde projevuje stĜet mezi právem na rodinný život jako hodnotou založenou na
garanci svobody a veĜejným zájmem na ochranČ dalších hodnot, který mĤže vyžadovat zásahy
státu do rodinného systému. Mezi nČ patĜí rovnČž kategorie, které se Ĝíká nejlepší zájem
dítČte. Poselstvím principu nejlepšího zájmu dítČte v rodinných souvislostech je
pĜedevším ochrana práv dítČte, zejména jeho dĤstojnosti, fyzické, psychické a sexuální
integrity; právo vyrĤstat ve zdravém výchovném prostĜedí.
Jestliže nalezení vhodné míry právní regulace rodiny, rodinných vztahĤ, je velmi
složitým procesem, každý pokus rodinu pĜesnČ definovat pro úþely práva je úkolem
nesplnitelným. Rodina je svébytným útvarem. Je-li tedy pojímán právnČ, mČlo by tak být
þinČno s vČdomím jeho pĜirozeného obsahu. Nadto bychom se museli potýkat s významným
aspektem þasovým; pojetí rodiny se nám v posledních desetiletích mČní témČĜ pĜed oþima.
Nejspíše právČ z tČchto dĤvodĤ neposkytuje právo žádnou vyþerpávající definici pojmu
„rodina“. Chceme-li si utvoĜit pĜedstavu, jaký právní význam by mohla rodina mít, mĤžeme ji
vnímat tĜeba jako spoleþenství jednotlivcĤ, které je z titulu vzájemných rodinných vazeb
nadáno urþitými speciálními právy.2
Ochranu rodiny nicménČ stát garantuje s nejvyšší mČrou intenzity.3 V této souvislosti
se hodí zmínit pojetí vyjádĜené v jednom z nálezĤ Ústavního soudu ýR: „Rodina pĜedstavuje
spoleþenství blízkých osob, mezi nimiž existují úzké vazby pĜíbuzenské, psychosociální,
emoþní, ekonomické a další…je proto tĜeba vycházet z faktu, že rodina pĜedstavuje primárnČ
biologickou vazbu, pak sociální institut, který je teprve následnČ anticipován právní úpravou.
PĜi výkladu tČchto pojmĤ je proto tĜeba zohledĖovat biologickou vazbu a pak i sociální realitu
rodiny a rodinného života, která ovšem v posledním století prošla zásadními promČnami.“4
Ústavní soud v citovaném nálezu následuje pĜístup zastávaný Evropským soudem pro lidská
1
Odst. 5 preambule Úmluvy o právech dítČte; publikována jako sdČlení FMZV þ. 104/1991 Sb. (dále jen „Úmluva o právech
dítČte“); Na úvod je tĜeba ještČ poznamenat následující: jestliže se v této kapitole hovoĜí o dítČti, pak je jím myšleno dítČ ve
smyslu þl. 1 Úmluvy o právech dítČte – tj. dítČ nezletilé, mladší 18 let.
2
VAN BUEREN, G. The International Law on the Rights of the Child. Hague: Kluwer Law International, 1998. s. 72.
3
Srov. þl. 32 odst. 1 Listiny základních práva a svobod: „Rodiþovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana
dČtí a mladistvých je zaruþena.“ a ýl. 10 odst. 2: „Každý má právo na ochranu pĜed neoprávnČným zasahováním do
soukromého a rodinného života.“ýl. 32 odst. 1 Listiny základních práva a svobod: „Rodiþovství a rodina jsou pod ochranou
zákona. Zvláštní ochrana dČtí a mladistvých je zaruþena.“
4
II. ÚS 568/06; þást III., bod B)
240
práva ve Štrasburku5, který se k chápání rodiny a rodinných vztahĤ vyjadĜuje v souvislosti
s ochranou práva na rodinný život.
Právo na rodinný život je, zjednodušenČ Ĝeþeno, právo þlenĤ rodiny na to, požívat
svobodnČ prostor, v nČmž mohou své vzájemné vztahy uskuteþĖovat a pČstovat. Právo
každého jednotlivce na respekt k rodinnému životu6 je základním právem, které je založeno
pĜevážnČ na negativním závazku (nezasahování), nicménČ za jeho souþást bylo postupem þasu
prohlášeno i právo rodiny, aby byla ze strany státu podporována ve svém rozvoji i
pĜekonávání obtížných situací.7 Právo na rodinný život lze omezit pouze na základČ zákona a
musí být pĜitom šetĜeno jeho podstaty a smyslu.8 Zásahy do rodinného života mohou být
ospravedlnČny, avšak jen za pĜedpokladu, že sledují zákonný cíl, k jehož dosažení jsou užity
pĜimČĜené prostĜedky.
Právo na ochranu rodinného života mají všichni tvĤrci rodinných vztahĤ, tedy i dítČ
samotné.9 DítČ lze vnímat jako lidskou bytost, jež „pro svou tČlesnou a duševní nezralost
potĜebuje zvláštní záruky, péþi a zvláštní právní ochranu pĜed narozením i po nČm“.10
Schopnost dČtí vykonávat a hájit svá práva se nicménČ postupnČ vyvíjí, což je þiní ve vztahu
k dospČlým a ke spoleþnosti jako celku zranitelnými. Skuteþnost, že dítČ potĜebuje zvláštní
péþi a ochranu, z nČj však nemĤže þinit pasivní objekt ochrany; každé dítČ by mČlo být
vnímáno jako þlen spoleþnosti a jako plnohodnotný úþastník spoleþenského života.11
Komplexním katalogem práv urþených speciálnČ dČtem pĜináší známá Úmluva o právech
dítČte.
Do doby, než se dČti stanou zcela nezávislými, než mohou zaþít vystupovat v právním
smyslu zcela samostatnČ, potĜebují nČkoho, kdo by se staral o jejich zájmy a vykonával a
ochraĖoval jejich práva. Tuto úlohu plní ve prospČch dČtí povČtšinou rodiþe. VýchovnČ na
dČti pĤsobit, ochraĖovat je a spoluurþovat smČr jejich celkového vývoje je zároveĖ právem
rodiþĤ a tvoĜí náplĖ jejich „rodiþovství“ - vztahu s dítČtem.
5
Dále také jen jako „ESLP“.
ýl. 10 odst. 2 Listiny
Doktrína pozitivního závazku státu pĤsobit ve prospČch rozvoje existujících rodinných vazeb uvedeného práva, se vyvinula
postupem þasu, a vyplývá pĜedevším z rozhodovací þinnosti Evropského soudu pro lidská práva. V této souvislosti lze ve
vztahu k ýR zmínit napĜ. rozsudky ve vČcech Havelka a ostatní proti ýeské republice (stížnost þ. 23499/06; odst. 56)
Wallovová a Walla proti ýeské republice (stížnost þ. 23848/04; odst. 71) atd.
8
ýl. 4 odst. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod.
9
ýl. 5 Listiny základních práva a svobod urþí, že každý je zpĤsobilý mít práva.
10
Odst. 3 preambule Deklarace práv dítČte, New York, 1959; jednalo se o první ucelené vymezení práv dítČte, na nČjž
navázalo vytvoĜení Úmluvy o právech dítČte.
11
WALL, John. Human Rights in Light of Childhood. International Journal of Children´s Rights 16. Leiden: Brill NV, 2008.
s. 523.
6
7
241
Právo dítČte na respekt k jeho rodinnému životu se ovšem ochranou vztahu mezi ním a
rodiþi nevyþerpává. PatĜí do nČj totiž i vazby mezi sourozenci a s dalšími pĜíbuznými
(zejména prarodiþi). Vztahy mezi rodiþi a jejich dČtmi mají nicménČ zásadní celospoleþenský
význam a právní úprava jim tedy, stejnČ jako tato kapitola, vČnuje nejvČtší pozornost.
2. Základní principy vztahĤ mezi rodiþi a dČtmi12
Vztahy mezi rodiþi a dČtmi jsou nejen v rámci rodiny, ale i v rámci celého
spoleþenství nejvýznamnČjšími mezilidskými vztahy. Proto tvoĜí i významnou þást pĜedmČtu
rodinného práva jako odvČtví upravujícího vztahy mezi þleny rodiny. DĤvodem je jednak
veĜejný zájem na harmonickém vývoji dítČte, jednak potĜeba dalších právních odvČtví, aby
byly vztahy mezi rodiþi a dČtmi právem ukotveny a stabilizovány.13
Pokud jde o základní principy, na nichž je založena právní regulace vztahĤ mezi rodiþi
a dČtmi, lze jmenovat následující:
1) PĜedním hlediskem pĜi rozhodování o záležitostech týkajících se dítČte je jeho
nejlepší zájem.
Význam nejlepšího zájmu dítČte jako základního principu a urþujícího prvku pĜi
rozhodování o záležitostech dČtí obecnČ, stejnČ jako pĜi rozhodování o záležitostech urþitého
dítČte, vyplývá pĜedevším z þl. 3 Úmluvy o právech dítČte. Na nejlepší zájem dítČte je rovnČž
odkazováno v konkrétních souvislostech. Jde o situace, kdy je dítČ oddČleno od rodiþĤ,
v pĜípadČ ztráty rodinného prostĜedí nebo jako korektiv výchovného pĤsobení rodiþĤ.
2) Rodiþe mají prvotní a spoleþnou zodpovČdnost za výchovu a vývoj dítČte.
Uvedená zásada14 vyjadĜuje pozici státu v kontextu vztahĤ mezi rodiþi a dČtmi.
Prvotní zodpovČdnost za celkovou péþi o blaho dítČte mají jeho rodiþe, kteĜí pĜitom postupují
v nejlepším zájmu dítČte. Prostor pro pĤsobení rodiþĤ je ohraniþen právy dítČte pramenícími
pĜedevším z již zmiĖované Úmluvy o právech dítČte. Státu náleží povinnost pĜijmout
k podpoĜe rodiþĤ pĜi uskuteþĖování jejich rodiþovské zodpovČdnosti odpovídající opatĜení.
12
Základní principy ve vztahu k rodiþovské zodpovČdnosti byly publikovány rovnČž evropskou komisí pro rodinné právo
(Comission on Euroepan Family Law nebo také „CEFL“) viz BOELE-WOELKI, K., et. al. Principles of European Family
Law regarding Parental Responsibilities. Antwerpen-Oxford: Intersentia, 2007.
13
PĜíbuzenství totiž svým významem pĜesahuje kontext rodinného práva a je urþující i pro jiné právní oblasti – napĜ. právo
obþanské, ale i právo sociálního zabezpeþení atp.
14
ýl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítČte.
242
Jestliže toho rodiþe z jakéhokoli dĤvodu nejsou schopni, státu pĜísluší závazek uþinit
k ochranČ práv dítČte aktivní kroky.15
3) DítČ je aktivním úþastníkem rozhodování o záležitostech, jež se jej týkají.
Participaþní práva dítČte jsou relativnČ novým prvkem v ochranČ práv dítČte. VyjadĜují
posun od vnímání dítČte coby objektu ochrany a podpory k chápání dítČte jako aktivního
spolutvĤrce svého života, jehož rozhodovací schopnost se postupnČ rozvíjí. Vtažení dítČte do
procesĤ, v nichž figurují jeho zájmy, se ovšem nevyþerpává v rámci rodiny. Výbor OSN pro
práva dítČte vyzdvihuje také roli dČtí jako aktivních þlenĤ široké spoleþnosti.
4) Zásahy státních orgánĤ do rodinných vztahĤ pĜichází v úvahu jen v zákonem
vymezených pĜípadech, musí sledovat oprávnČný cíl a musí být pĜimČĜené.
V souvislosti se zmínkou o právu na rodinný život byly struþnČ charakterizovány i
požadavky na podmínky, které musí splĖovat zásah do rodinného života jednotlivce. Ustálená
rozhodovací þinnost ESLP rozebíraná níže požaduje, aby si stát v oblasti rodinného života
poþínal více než obezĜetnČ, zejména aby postupoval vždy se snahou o minimalizaci svých
zásahĤ.
5) Ve vztahu k dítČti mají oba rodiþe rovné postavení.
Uvedený princip zajišĢuje, že oba rodiþe mají rovné postavení pĜi uskuteþĖování
svého rodiþovství; vývoj a výchovu dítČte mohou ovlivĖovat oba stejnou mČrou. Jelikož vztah
rodiþĤ a dítČte je založen na rodiþovství k dítČti, není vztah mezi rodiþi nijak právnČ
významný. V okamžiku jejich rozchodu se pouze zmČní režim výkonu rodiþovské
zodpovČdnosti; právo rodiþe dítČ ovlivĖovat, vychovávat je a rozvíjet s ním rodiþovskou
vazbu však nezmizí.
15
Parents´s joint responsibilities assisted by the State In HODGKIN, R., NEWELL, P. Implementation Handbook for the
Convention on the Rights of the Child. UNICEF, 2007. s. 231.
243
3. Vznik a obsah vztahu mezi rodiþi a dítČtem
Práva a povinnosti k dítČti plynoucí z rodiþovství vznikají zpravidla narozením dítČte a
jejich valná vČtšina zaniká s okamžikem, kdy dítČ nabývá zletilosti. Obdobný pomČr jako
mezi pĜirozenými rodiþi a dítČtem mĤže být umČle navozen osvojením16. Na osvojence a
osvojitele se pak pohlíží jako na rodiþe dítČte a náleží jim rodiþovská zodpovČdnost.17
Ucelenou právní regulaci vztahu mezi rodiþi a dČtmi nalezneme v zákonČ o rodinČ18. Tak jako
každý jiný právní vztah je i obsah vztahu mezi rodiþi a dČtmi souborem vzájemných práv a
povinností. Jelikož cílem rodiþovství je pĜevážnČ všestranná péþe o dítČ a o jeho blaho
(výchova dítČte), pĤjde zejména o povinnosti rodiþĤ vĤþi dítČti.19 Nelze ovšem zapomínat, že
povinnost starat se o své dítČ, mít je u sebe a vychovávat jej je i základním právem každého
rodiþe, jehož nemĤže být svévolnČ zbaven.20 Práva rodiþĤ k jejich nezletilým dČtem jsou tak
povČtšinou zároveĖ jejich povinností; každému oprávnČní rodiþĤ ve vztahu k dítČti
koresponduje rodiþovská povinnost k nČmu. MĤžeme se setkat s názorem, že práva dČtí a
práva rodiþĤ jsou vĤþi sobČ ve vztahu konkurence. Daleko spíš se však navzájem doplĖují a
podporují.
4. Rodiþovská zodpovČdnost
NejdĤležitČjší práva a povinnosti rodiþĤ k nezletilému dítČti se zaĜazují do právní
kategorie s názvem „rodiþovská zodpovČdnost“21. V souladu s výše prezentovanou zásadou,
že rodiþe mají ve vztahu k dítČti rovné postavení, je právním Ĝádem zakotveno, že rodiþovská
zodpovČdnost zásadnČ náleží obČma rodiþĤm.22 Rodiþovskou zodpovČdnost lze vnímat
pĜedevším jako nástroj ochranný. Tato funkce vyplývá ze skuteþnosti, že dítČ není po dlouhou
dobu schopno obstarávat své záležitosti a realizovat své zájmy samostatnČ.23
16
„Osvojení“ je pojem, jehož užívá zákon o rodinČ pro lidovČ rozšíĜenČjší pojem „adopce“.
Ust. § 63 odst. 1 ZoR.
Viz þást druhá zákona þ. 94/1963 Sb., zákon o rodinČ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále také jen jako „ZoR“).
19
Existují však i povinnosti dČtí vĤþi rodiþĤm, které mají však spíše proklamativní charakter. Jde napĜíklad o ust. § 35 ZoR,
které dítČti ukládá, aby své rodiþe respektovalo nebo o ust. § 31 odst. 4, jež zavazuje dítČ, které žije ve spoleþné domácnosti s
rodiþi k tomu, aby jim podle svých schopností pomáhalo. Takové dítČ je dále povinno pĜispívat i na úhradu spoleþných
potĜeb rodiny, pokud má vlastní pĜíjem, popĜípadČ majetek, kterého lze použít pro spoleþné potĜeby rodiny. V kontextu
solidarity mezi rodiþi a dČtmi je nutno samozĜejmČ uvést také vyživovací povinnost dČtí vĤþi rodiþĤm, tak, aby rodiþe byli
zajištČni slušnou výživou (ust. § 87 ZoR).
20
ýl. 32 odst. 4 LZPS: „Péþe o dČti a jejich výchova je právem rodiþĤ; dČti mají právo na rodiþovskou výchovu a péþi. Práva
rodiþĤ mohou být omezena a nezletilé dČti mohou být od rodiþĤ odlouþeny proti jejich vĤli jen rozhodnutím soudu na
základČ zákona.“
21
Ust. § 31 a násl. ZoR. Institut rodiþovské zodpovČdnosti nelze zamČĖovat s institutem odpovČdnosti v obþanském právu –
typicky odpovČdnost za škodu - tedy odpovČdnost za urþitý negativní následek; naproti tomu rodiþovská zodpovČdnost je
aktivním oprávnČním rodiþe, které pĤsobí pro futuro.
22
ýl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítČte.
23
Srov. HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H.
Beck, 2009. s. 121.
17
18
244
Rodiþe jsou pĜitom zavázáni vykonávat rodiþovské povinnosti a rodiþovská oprávnČni
v nejlepším zájmu dítČte. Skuteþnost, zda rodiþe nezletilého žijí spolu anebo jsou-li manžely,
není pro existenci a rozsah rodiþovské zodpovČdnosti rozhodná; jejím nositelem je rodiþ na
základČ vztahu rodiþovství k dítČti. Rodiþovskou zodpovČdnosti má však pouze rodiþ se
zpĤsobilostí k právním úkonĤm v plném rozsahu.24 To znamená, že rodiþ, který byl napĜíklad
pro duševní poruchu zpĤsobilosti zbaven, nemá vĤþi svému dítČti významný podíl
rodiþovských práv a povinností. Rodiþovská zodpovČdnost se v takovém pĜípadČ koncentruje
pouze v osobČ druhého rodiþe. Když se duševnČ nemocný rodiþ uzdraví a opČt nabude
zpĤsobilosti k právním úkonĤm v plném rozsahu, nic nebrání tomu, aby mohl zaþít opČt
vykonávat svoji rodiþovskou zodpovČdnost.
Je tĜeba konstatovat, že kromČ práv a povinností pramenících z rodiþovské
odpovČdnosti, existují ještČ práva a povinnosti rodiþĤ, která se nacházejí mimo tento soubor.
O tČchto právech a povinnostech bude zvláštní zmínka.
Jelikož podmínkou pro existenci rodiþovské zodpovČdnosti je plná zpĤsobilost rodiþe
k právním úkonĤm, mĤže ji zásadnČ mít jen rodiþ zletilý. Za urþitých okolností mĤže nicménČ
i rodiþ, který dosáhl vČku šestnácti let, nabýt rodiþovskou zodpovČdnost ke svému dítČti.
První takovou situací je, když soud þásteþnou rodiþovskou zodpovČdnost (ve vztahu k péþi o
dítČ) takovému rodiþi pĜizná.25 Je ovšem tĜeba pamatovat na možnost, kdy jsou oba rodiþe
nezletilí. Potom bude (nezávisle na pĜiznání þásteþné rodiþovské zodpovČdnosti jednomu
z nich, nebo obČma) dítČti ustanoven poruþník; ten plní úlohu zákonného zástupce dítČte a
spravuje jeho jmČní.26 Nezletilý rodiþ má taktéž možnost uzavĜít s povolením soudu
manželství. Okamžikem sĖatku pak nezletilý nabývá zpĤsobilost k právním úkonĤm v plném
rozsahu27 a z tohoto titulu mu pĜísluší i plná rodiþovská zodpovČdnost.
Co se týþe pojmu rodiþovská zodpovČdnost, jedná se o pojem právní. Vystihuje sumu
nejvýznamnČjších práv a povinností rodiþĤ vĤþi dítČti; její obsah je definován28 jako souhrn
práv a povinností rodiþe:
24
Nemá-li jeden z rodiþĤ zpĤsobilost k právním úkonĤm, koncentruje se v osobČ druhého rodiþe (ust. § 34 odst. 2 ZoR).
K omezení a zbavení zpĤsobilosti k právním úkonĤm viz ust. § 10 zákona þ. 40/1964 Sb., obþanský zákoník, ve znČní
pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen jako „obþanský zákoník“).
25
26
Ust. § 78 ZoR
27
Srov. ust. § 8 obþanského zákoníku. K rodiþovské zodpovČdnosti nezletilého rodiþe dále hovoĜí literatura HRUŠÁKOVÁ,
M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 131.
28
Ust. § 31 ZoR
245
1) pĜi péþi o nezletilé dítČ, zahrnující zejména péþi o jeho zdraví, jeho tČlesný, citový
rozumový a mravní vývoj,
2) pĜi zastupování nezletilého dítČte,
3) pĜi správČ jeho jmČní.
4.1. Výchova dítČte29
Výchova dítČte je pĜedevším vytvoĜení bezpeþného a podnČtného prostoru, v nČmž
mĤže dítČ vyrĤstat, uþit se a postupnČ vytváĜet vazby k širší spoleþnosti. Sociologie v této
souvislosti operuje s pojmem „socializace“, tj. vrĤstání jedince do spoleþnosti. Výchova dítČte
je ústavnČ zakotveným právem rodiþĤ, jemuž odpovídá právo dítČte na rodiþovskou
výchovu.30 Právem rodiþĤ nepochybnČ je, zvolit metody a prostĜedky výchovy a urþovat její
smČr. V tomto ohledu mají rodiþe svobodu potud, pokud se zpĤsoby realizace rodiþovské
péþe a výchovy nedostanou do kolize s nejlepším zájmem dítČte. Jako problematické se jeví
také, pokud právo rodiþĤ na výchovu koliduje s nČkterým z práv dítČte (typicky napĜ. právo
na soukromí). PĜi Ĝešení takových situací pochopitelnČ záleží zejména na individuálních
okolnostech pĜípadu, vČku a vyspČlosti dítČte. Zde, stejnČ jako u jiných kontroverzních otázek
ve vztahu rodiþĤ a dČtí, nelze nalézt jednoznaþné a obecnČ platné Ĝešení.
PodobnČ jako právní uchopení jiných procesĤ a situací v rodinČ se i zachycení
výchovy v právním systému vzpírá vyþerpávající definici. KromČ toho zákon o rodinČ užívá
smíšenČ pojmĤ „péþe“ a „výchova“. Péþi a výchovu mĤžeme vnímat jako dva komponenty
téhož celku s tím, že péþe je ve vztahu k výchovČ kategorií užší. Výchova dítČte ve smyslu již
zmínČného ust. § 31 odst. 1 písm a) zákona o rodinČ je þinností daleko pĜesahující „pouze“
osobní péþi o dítČ; cílem je zajištČní celkového dlouhodobého pĜíznivého vývoje a blaha
dítČte. Naproti tomu osobní péþe o dítČ znamená zabezpeþení dítČte v urþitém þasovém úseku
a rozhodování o jeho bČžných záležitostech. Pokud tedy zákon o rodinČ hovoĜí o svČĜení
dítČte do výchovy31 jednoho z rodiþĤ v souvislosti s rozvodem manželství, pak je mínČno
29
ýlánek 29 odst. 1 Úmluvy o právech dítČte: „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se shodují, že výchova dítČte má
smČĜovat k: a) rozvoji osobnosti dítČte, jeho nadání, a rozumových a fyzických schopností v co nejširším objemu, b) výchovČ
zamČĜené na posilování úcty k lidským právĤm a základním svobodám a také k zásadám zakotveným v ChartČ spojených
národĤ, c) výchovČ zamČĜené na posilování úcty k rodiþĤm dítČte, ke své vlastní kultuĜe, jazyku a hodnotám, k národním
hodnotám zemČ trvalého pobytu, jakož i zemČ jeho pĤvodu, a k jiným civilizacím, d) pĜípravČ dítČte na zodpovČdný život ve
svobodné spoleþnosti, v duchu porozumČní, míru, snášenlivosti, rovnosti pohlaví a pĜátelství mezi všemi národy, etnickými,
národnostními a náboženskými skupinami a osobami domorodého pĤvodu, e) výchovČ zamČĜené na posilování úcty k
pĜírodnímu prostĜedí.“
30
ýl. 32 odst. 4 Listiny
31
NapĜ. ve smyslu ust. § 26 ZoR
246
rozhodování o svČĜení do osobní péþe. Rodiþ, jemuž dítČ nebylo svČĜeno (terminologií zákona
o rodinČ „do výchovy“), neztrácí na výchovu dítČte právní vliv; ten je jen fakticky omezen
tím, že s dítČtem nežije.
Rozhodující úlohu ve výchovČ dČtí sehrávají rodiþe. Rodinné prostĜedí poskytuje dítČti
prostor, v nČmž se uþí chápat, kdo je a jaké místo má v užším spoleþenském kontextu (v
rodinČ) a ve spoleþnosti jako celku. Jeden z principĤ, na nČmž je výchova založena, je dát
dítČti vzor, na jehož základČ mĤže navazovat vlastní mezilidské vztahy. Jak bylo již Ĝeþeno,
v procesu výchovy jsou syceny nejen materiální, ale zejména emoþní a duševní potĜeby dítČte;
klíþový je pro dítČ pocit bezpeþí. Výchova dítČte je pochopitelnČ tématem živoucím, jež je
stále pĜipraveno stát se centrem spoleþenské diskuse. Neexistuje jednotný recept na
„správnou“ výchovu. Každá lidská bytost je individuum nadané jedineþnou kombinací
pĜedpokladĤ, vlastností, dovedností, a proto jde vždy o proces s mnoha promČnnými.
VytvoĜení univerzálního výchovného vzoru je nemožné, stejnČ jako je nemožné takový
koncept beze zbytku uchopit právnČ. V procesu výchovy hrají znaþnou roli i životní postoje a
hodnotové systémy rodiþĤ; ty pĜedurþují metody a smČr výchovy. Je nade vší pochybnost, že
výchova je do znaþné míry intimní a soukromou záležitostí rodiþĤ a dítČte. Na druhou stranu
nelze výchovu dítČte svČĜit do rukou rodiþĤ, aniž by byly urþeny mechanismy, jak mĤže stát
zasáhnout v pĜípadech týrání, zneužívání nebo zanedbávání dČtí. Právo je základnou, na níž se
odehrává stĜet mezi právy rodiþĤ realizovat své rodiþovství a právy dítČte, aby byla
respektována široká škála jeho práv, právo dítČte podílet se na rozhodnutích týkajících se jeho
výchovy nevyjímaje.
Zákon o rodinČ32 stanoví rodiþĤm pĜi výkonu práv pramenících z rodiþovské
zodpovČdnosti urþité povinnosti. Rodiþe jsou povinni „dĤslednČ chránit zájmy dítČte, Ĝídit
jeho jednání a vykonávat nad dítČtem dohled odpovídající stupni jeho vývoje“. S respektem
k rozvíjející se autonomii bytosti dítČte lze mít citované pravidlo za nepĜíliš pĜiléhavé.
Uvážíme-li reálné možnosti rodiþe a respekt k individualitČ dítČte, potom se jako pĜesnČjší
jeví, jestliže vyložíme uvedené ustanovení jako právo a povinnost rodiþe jednání dítČte
usmČrĖovat. V daném kontextu je dĤležitý dovČtek odkazující na stupeĖ vývoje dítČte. Výkon
rodiþovské zodpovČdnosti bude tedy odlišný ve vztahu ke kojenci, k batoleti a
k adolescentovi. Lze Ĝíci, že výkon práv a povinností tvoĜící obsah rodiþovské zodpovČdnosti
k dítČti je charakteru dynamického; mČní se v þase.33
32
33
247
V kontextu výchovy dítČte nelze opominout ani otázku výchovných prostĜedkĤ. Zákon
o rodinČ34 výslovnČ jejich užití povoluje, stanoví však nČkolik podmínek, které mají rodiþĤm
sloužit jako limity. Výchovné prostĜedky musí být pĜedevším pĜimČĜené a nesmČjí zasáhnout
do dĤstojnosti dítČte ani jakkoliv ohrozit jeho zdraví, tČlesný, citový, rozumový a mravní
vývoj. Uvedená regulace by mČla být interpretována v kontextu závazku státu ochraĖovat dČti
pĜed tČlesným i duševním násilím, zneužíváním, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením a
je pĜitom povinností státu, jež pramení z Úmluvy o právech dítČte (þl. 19).
S otázkou užití pĜimČĜených výchovných prostĜedkĤ nezasahujících do dĤstojnosti
dítČte vyvstává i otázka zákonnosti tČlesných trestĤ. TČlesné tresty nejsou zákonem o rodinČ,
ani jiným vnitrostátním právním pĜedpisem výslovnČ zakázány. Výkladem souladným
s Úmluvou o právech dítČte lze nicménČ dospČt k závČru, že stanovením podmínky respektu
k dĤstojnosti dítČte je tČlesné trestání pĜi užití výchovných korektivĤ nepĜímo vylouþeno.35
Zajímavé je, že zákazem tČlesných trestĤ se zabýval i Evropský soud pro lidská práva, ke
kterému podala stížnost skupina švédských rodiþĤ36. Ti namítali, že pĜikroþení k fyzickému
trestu je rozhodnutím rodiþĤ a stát zasahuje do práva na jejich rodinný život, jestliže uzákonil
zákaz tohoto druhu výchovného opatĜení.37 Soud nakonec pĜípad uzavĜel s tím, že právo na
rodinný život porušeno nebylo. ZároveĖ uvedl, že absenci výslovného zákazu fyzických trestĤ
nelze považovat za porušení Úmluvy o ochranČ lidských práv a základních svobod38. Jisté je,
že ospravedlnitelnost fyzických trestĤ je velmi diskutovaným a kontroverzním tématem nejen
na poli práva.39
Souþástí práva (a zároveĖ povinnosti) rodiþe zabezpeþovat výchovu dítČte je právo
rodiþe mít dítČ u sebe.40 Tomu odpovídá i právo dítČte, aby nebylo svévolnČ oddČleno od
svých rodiþĤ. K oddČlení dítČte od rodiþĤ proti jejich vĤli mĤže stát pĜikroþit pouze tehdy, jeli to potĜebné v nejlepším zájmu dítČte a mĤže se tak stát jen na základČ soudního rozhodnutí.
Obsahem takového rozhodnutí soudu mĤže být umístČní dítČte do náhradní rodinné péþe nebo
do péþe institucionální.
34
Dle obecné poznámky þ. 8, 2006 Výboru OSN pro práva dítČte jsou tČlesné tresty ve všech formách (vþetnČ facek,
plácnutí, výprasku) zakázány. V podrobnostech viz Child´s right to protection from all forms of violence In HODGKIN, R.,
NEWELL, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF, 2007. s. 262.
36
37
StejnČ jako Rakousko, Norsko, Dánsko atd.
38
Úmluva o ochranČ lidských práv a základních svobod ve znČní ProtokolĤ þ. 3, 5 a 8. Ve Sb. zákonĤ publikována jako
sdČlení FMZV þ. 209/1992 Sb. V ýJ dostupná mimo jiné na: http://www.echr.coe.int/NR/rdonlyres/82E3CE7F-5D3D-46EB8C13-4F3262F9E20B/0/CZE_CONV.pdf.
39
V podrobnostech viz TURNER, S. M. Justifying corporal punishment of children loses its appeal. The International
Journal of Children´s Rights, 2003, Vol. 11, s. 219-233.
40
Jedná se o souþást tzv. rodiþovských práv podle þl. 32 odst. 4 Listiny: „Péþe o dČti a jejich výchova je právem rodiþĤ; dČti
mají právo na rodiþovskou výchovu a péþi. Práva rodiþĤ mohou být omezena a nezletilé dČti mohou být od rodiþĤ odlouþeny
proti jejich vĤli jen rozhodnutím soudu na základČ zákona.“
35
248
K právu rodiþe mít dítČ u sebe a vychovávat jej a tomu odpovídajícímu právu dítČte na
rodiþovskou péþi, patĜí i zajištČní pĜimČĜené realizace uvedených práv tehdy, nežije-li dítČ
s jedním ze svých rodiþĤ v dĤsledku rozchodu þi rozvodu. Znamená to, že ten z rodiþĤ,
kterému nebylo dítČ svČĜeno do péþe, má právo na pravidelný osobní kontakt s ním, ledaže by
to bylo v rozporu s nejlepším zájmem dítČte41. V pĜípadČ, že bylo dítČ v dĤsledku kontaktu
s rodiþem traumatizováno þi jinak poškozováno, pĜichází v úvahu omezení nebo úplný zákaz
jejich vzájemného styku za podmínek stanovených pĜíslušným ustanovením zákona o
rodinČ.42
Rodiþe dítČte se musí dohodnout o všech podstatných záležitostech významných pĜi
výkonu rodiþovské zodpovČdnosti. Pakliže toho nejsou schopni, jejich rozhodnutí nahradí
soud. Typicky se mĤže jednat o výbČr dalšího vzdČlání dítČte nebo rozhodování o léþbČ dítČte.
V takovém pĜípadČ vydá soud závazné rozhodnutí, s nímž se rodiþe sice nemusí plnČ
ztotožnit, nicménČ se mu musí podĜídit. Soud postupuje v dané záležitosti podle nejlepšího
zájmu dítČte, který naplĖuje mimo jiné prostĜednictvím zjišĢování názoru dítČte a jeho
integrací do svého koneþného rozhodnutí.
Rodiþovská výchova je jednou z oblastí, kde mĤže dítČ realizovat své právo na to, aby
byla jeho názoru vČnována patĜiþná pozornost, vyplývající pĜedevším ze þl. 12 Úmluvy o
právech dítČte. Zákon o rodinČ43 zabezpeþuje právo dítČte, které je s ohledem na stupeĖ svého
vývoje s to vytvoĜit si vlastní názor a dohlédnout dĤsledky jeho se týkajících opatĜení, obdržet
potĜebné informace a svobodnČ se vyjadĜovat ke všem rozhodnutím rodiþĤ. MĤže se jednat
kupĜíkladu o volbu náboženského vyznání44 nebo rozhodování o vzdČlání dítČte.
4.2. Zastupování dítČte
DítČ, stejnČ jako každá lidská bytost, je zpĤsobilé být subjektem práv, tedy mít práva a
povinnosti. Schopnost dítČte uvČdomovat si svá práva a kapacita je vykonávat se však
postupnČ vyvíjejí. Z tohoto dĤvodu mají nezletilí pouze þásteþnou zpĤsobilost svým jednáním
v právních vztazích nabývat práv a brát na sebe povinnosti (zpĤsobilost k právním úkonĤm).
Rozsah zpĤsobilosti k právním úkonĤm se pĜitom rozvíjí s vČkem a s rozumovým a volním
vyspíváním dítČte a je završena nabytím zletilosti (respektive uzavĜením manželství).45
Srov. þl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítČte.
Srov. ust. § 31 odst. 3 ZoR.
44
Právo dítČte na svobodu myšlení, svČdomí a náboženství je garantováno þl. 14 Úmluvy o právech dítČte.
45
V podrobnostech viz ust. § 7 – § 9 obþanského zákoníku.
41
42
43
249
Do doby, než jsou dČti schopny zcela samostatnČ vstupovat do právních vztahĤ, plní
rodiþe roli jejich zákonných zástupcĤ; zastupování dítČte je zároveĖ dalším prvkem
rodiþovské zodpovČdnosti.46 Zákonnými zástupci dítČte jsou v prvé ĜadČ jeho rodiþe. Jsou-li
plnČ zpĤsobilí k právním úkonĤm a nejsou-li soudem omezeni ve své rodiþovské
zodpovČdnosti (nebo nejsou-li jí zcela zbaveni), zĤstávají zákonnými zástupci dítČte i tehdy,
bylo-li jim dítČ odĖato z péþe. TĜetí osoby (napĜ. prarodiþe dítČte) ani pČstouni, jimž bylo dítČ
svČĜeno do výchovy, nelze bez dalšího považovat za zákonné zástupce dítČte. Ze zákona jim
totiž vyplývá pouze právo zastupovat dítČ v bČžných vČcech47.
V bČžné záležitosti mĤže dítČ zastoupit kterýkoliv z rodiþĤ; rodiþe mají v tomto
smyslu rovné postavení. Na podstatných záležitostech týkajících se dítČte se však spolu rodiþe
musí dohodnout, jinak jejich rozhodnutí nahradí svým rozhodnutím soud.48 V souladu
s právem dítČte na svobodné vyjádĜení svých názorĤ mají rodiþe pĜi rozhodování o dítČti dát
dítČti potĜebné informace a poskytnout mu potĜebný prostor, aby se k rozhodování vyjádĜilo.
To platí tedy i za situace, kdy rodiþe nejsou s to dosáhnout vzájemné dohody. K vymezení
podstatné a bČžné záležitosti lze Ĝíci, že do první kategorie budou typicky spadat záležitosti
volby školy, povolání, zdravotní péþe, místa pobytu dítČte, ale i urþení jména a pĜíjmení
dítČte.
V kontextu zastoupení dítČte lze rozlišovat pĜípady, kdy rodiþe zastupují dítČ pĜi tzv.
hmotnČprávních úkonech (uzavĜení kupní smlouvy) a kdy jej zastupují procesnČ, tedy v
urþitém Ĝízení (soudní nebo správní Ĝízení). V této souvislosti lze konstatovat, že žádný
z rodiþĤ nemĤže dítČ zastoupit tam, kde by mohlo dojít ke stĜetu (kolizi) zájmĤ mezi rodiþi a
dítČtem nebo ke stĜetu zájmĤ dČtí týchž rodiþĤ.49 Staþí pĜitom, že možnost stĜetu zájmĤ
v urþité situaci hrozí, nemusí nutnČ nastat.50 Taková pravdČpodobnost se obecnČ dovozuje
vždy za situace, kdy rodiþe a dítČ jsou úþastníky jednoho Ĝízení. Typicky se bude jednat o péþi
soudu o nezletilé (§ 178 o.s.Ĝ.51), ale i v jiných soudních Ĝízeních (dČdické Ĝízení, Ĝízení o
urþení otcovství). 52 Jestliže nemĤže být dítČ zastoupeno svým rodiþem, soud mu pro Ĝízení
nebo pro urþitý právní úkon ustanoví tzv. kolizního opatrovníka. Tím zpravidla bývá urþen
orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí.
46
Ust. § 35 ZoR.
Srov. ust. § 45c odst. 2 ZoR. HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 181. Z judikatury lze k tématu uvést nález sp. zn. II. ÚS 157/01. K obsahu pojmu
„podstatná záležitost“ viz tamtéž, str. 231 a 232 (typicky se jedná o druh školy, otázky zdravotní péþe, správu jmČní atp.).
48
Ust. § 49 ZoR
49
Ust. § 37 odst. 1 ZoR
50
Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 890/2003 ze dne 9. 10. 2003.
51
Zákon þ. 99/1963 Sb., obþanský soudní Ĝád, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále jen „o.s.Ĝ.“).
52
HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck,
2009. s. 121.
47
250
Pro úplnost je ještČ vhodné doplnit, že jedná-li zákonný zástupce v podstatné
záležitosti týkající se majetku nezletilého, je k takovému úkonu tĜeba schválení soudu.53
4.3. Správa jmČní dítČte
TĜetí kategorií, která tvoĜí náplĖ rodiþovské zodpovČdnosti, je správa jmČní dítČte. Jak
již bylo uvedeno, dítČ nemá až do okamžiku dosažení zletilosti zpĤsobilost k právním úkonĤm
v plném rozsahu. Má nicménČ zpĤsobilost práv nabývat, což se mĤže napĜíklad projevovat
tím, že se nezletilý stane dČdicem a nabude urþitý majetek. S tím ovšem, vzhledem k právČ
uvedenému, není schopen samostatnČ nakládat a hospodaĜit s ním. Proto je souþástí
rodiþovských práv a povinností i správa jmČní dítČte. Rodiþe tak musí þinit s péþí Ĝádného
hospodáĜe, tj. tak, aby se dítČti majetek neumenšoval.54 VýnosĤ majetku dítČte se až na
výjimeþné pĜípady55 nejprve užije pro jeho výživu a poté pĜimČĜenČ i pro potĜebu rodiny.
Jakmile dosáhne dítČ zletilosti, nabude také schopnosti spravovat svĤj majetek
samostatnČ. Rodiþe proto jmČní svému dítČti v tomto okamžiku odevzdají. DítČ má možnost
požádat do jednoho roku od skonþení správy o podání vyúþtování.
V urþitých odĤvodnČných pĜípadech ustanoví soud pro správu jmČní dítČte
opatrovníka. PĤjde o situace, kdy je správa komplikovaná a rodiþe proto nejsou s to ji dobĜe
vykonávat anebo o zanedbání správy jmČní, popĜ. zneužití majetku nezletilého. Takový
opatrovník potom podléhá dohledu soudu56
4.4. Rodiþovská zodpovČdnost a rozvod nebo rozchod rodiþĤ
Jak již bylo uvedeno, rodiþovská zodpovČdnost náleží zásadnČ obČma rodiþĤm.
Výjimky tvoĜí pouze situace, kdy jeden z rodiþĤ nežije, není znám, nemá zpĤsobilost
k právním úkonĤm v plném rozsahu nebo byl rodiþovské zodpovČdnosti zbaven (popĜ. byl-li
její výkon ve vztahu k nČmu pozastaven). Potom se rodiþovská zodpovČdnost soustĜećuje
v osobČ druhého rodiþe. Za žádných jiných okolností se však nemĤže jeden z rodiþĤ zmocnit
rodiþovské zodpovČdnosti vĤþi dítČti na úkor druhého rodiþe.
Lze tedy Ĝíci, že rozchodem þi rozvodem rodiþĤ se rozsah rodiþovské zodpovČdnosti
formálnČ nemČní. MČní se pouze režim jejího výkonu, jelikož oba rodiþe již nežijí spoleþnČ
s dítČtem a svá rodiþovská práva a povinnosti tak nemohou vykonávat stejnČ, jako když
53
Ust. § 28 OZ.
HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍýKOVÁ, Z. ýeské rodinné právo. 2. vydání. Brno: DoplnČk a Masarykova univerzita 2001. s.
202.
55
Srov. ust. § 37a odst. 2 ZoR
56
Srov. ust. § 37b ZoR.
54
251
rodina žije pohromadČ. NechtČjí-li rodiþe žít již nadále spolu, nemohou ani spoleþnČ
vykonávat rodiþovskou zodpovČdnost a spoleþnČ o své dítČ peþovat. Je tedy potĜeba vyĜešit,
který z nich bude zajišĢovat každodenní péþi, popĜípadČ to, že se budou v péþi o dítČ stĜídat.
Pokud se rodiþe nezletilého dítČte rozcházejí a nežijí spolu nebo spolu žít již nadále
nehodlají (lhostejno, zda jsou manželé þi nikoliv)57 a na výchovČ a výživČ svého dítČte se
nedokážou dohodnout, rozhodne o tČchto otázkách soud.58 Ten tak mĤže uþinit i bez návrhu,
což bude nejþastČji pĜípad, kdy obdrží podnČt od orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí (dále
také je jako „OSPOD“). Tento orgán by mČl mít o pomČrech v rodinČ nejvíce informací.
Ve všech pĜípadech, kdy se rodiþe nezletilých dČtí rozcházejí (aĢ už neformálnČ nebo
v rozvodovém Ĝízení), zákonodárce jednoznaþnČ upĜednostĖuje jejich vzájemnou dohodu o
otázkách výchovy a výživy dČtí. Když se rodiþe rozvádČjí, nemĤže soud manželství rozvést
do doby, než jsou upraveny jejich pomČry k nezletilým dČtem59, a to buć na základČ dohody
rodiþĤ (schválené soudem)60 anebo na základČ soudního rozhodnutí. Soud by mČl vždy
zvažovat, zda je dohoda rodiþĤ v souladu s nejlepším zájmem dítČte; jestliže není uvedená
podmínka dána, soud by dohodu schválit nemČl.
Skuteþnost, že je završení tzv. opatrovnického Ĝízení podmínkou pro rozvod
manželství, má své opodstatnČní. DítČ je tak chránČno pĜed tím, aby se stalo souþástí sporĤ
rodiþĤ týkajících se jejich manželského rozkolu. Praxe však potvrzuje, že ne vždy se v rámci
opatrovnického Ĝízení podaĜí vyhnout Ĝešení stĜetu mezi rodiþi. To mĤže znamenat
prodlužování Ĝízení o úpravČ pomČrĤ k nezletilým dČtem.
4.4.1. SvČĜení dítČte do výchovy jednomu z rodiþĤ
Zákon o rodinČ užívá v souvislosti s rozhodováním soudu o tom, se kterým z rodiþĤ
bude dítČ po jejich rozchodu žít, pojmu „svČĜení do výchovy“. Takové oznaþení lze mít za
ponČkud nepĜesné, jelikož nevystihuje skuteþný pĜedmČt Ĝízení – rozhodování o tom, s kým
bude dítČ žít ve spoleþné domácnosti, kdo bude o dítČ peþovat a rozhodovat o jeho bČžných
denních záležitostech. DĤležité je, že rozvodem nebo odlouþením zĤstává rozsah rodiþovské
zodpovČdnosti k dítČti obou rodiþĤ, vþetnČ vlivu na jeho výchovu, nezmČnČn.61
57
„Žít spolu“ zde ovšem neznamená, že nutnČ musejí mít každý jiné bydlištČ. Jedná se spíše o faktický stav jejich soužití.
Ust. § 50 odst. 1.
59
Ust. 25 ZoR.
60
61
Tato koncepce koresponduje s jedním z principĤ, jež ve vztahu k rodiþovské zodpovČdnosti formulovala The Commission
on European Family Law. Viz BOELE-WOELKI, K., et. al. Principles of European Family Law regarding Parental
Responsibilities. Antwerpen-Oxford: Intersentia, 2007. s. 79.
58
252
Jak již bylo Ĝeþeno, dohoda rodiþĤ o úpravČ pomČrĤ k nezletilým dČtem pro dobu po
rozvodu þi v pĜípadČ odlouþení je upĜednostĖována pĜed sporem rodiþĤ, kdy rozhoduje soud.
Ten zejména urþí, komu bude dítČ svČĜeno do výchovy a jak má druhý z rodiþĤ pĜispívat na
jeho výživu.62 Ze zákonné dikce („soud zejména urþí“) vyplývá, že soud mĤže v takovém
Ĝízení rozhodnout i o jiných záležitostech než jen o svČĜení do výchovy a o výživném (napĜ.
o rozsahu styku s rodiþem þi o uložení výchovného opatĜení).63
Po vzoru zahraniþních právních úprav byly do zákona o rodinČ v roce 1998 vþlenČny
dva nové zpĤsoby úpravy výkonu rodiþovské zodpovČdnosti: spoleþná a stĜídavá výchova.
Podmínky pro svČĜení dítČte do spoleþné, popĜ. stĜídavé výchovy vymezuje zákon o rodinČ
v ust. § 26 odst. 2. V prvé ĜadČ je tĜeba, aby takové opatĜení sledovalo nejlepší zájem dítČte a
zároveĖ by takovým uspoĜádáním mČly být lépe zajištČny jeho potĜeby. Oba rodiþe musí být
zpĤsobilí dítČ vychovávat a musí mít o výchovu zájem.64 Lze mít za to, že vyhrocený konflikt
mezi rodiþi není okolností, která by svČdþila ve prospČch spoleþné, resp. stĜídavé výchovy.65
Spoleþná výchova neznamená nic jiného, než že soud vlastnČ potvrdí stav, který již
existuje, tzn. spoleþnou výchovu dítČte. Pro ilustraci lze jako pĜíklad uvést pĜípady, kdy je dítČ
blízké zletilosti a s rodiþi již nežije, jelikož napĜ. studuje. MĤže jít také o situace, kdy rodiþe
zĤstávají po rozvodu ve spoleþném bydlišti atd.66
StĜídavá výchova prakticky probíhá tak, že dítČ žije s každým z rodiþĤ po urþitý
þasový interval. Z logiky vČci vyplývá, že takové Ĝešení není vhodné pro všechny dČti a ne
všichni rodiþe jsou jej schopni bez obtíží realizovat. Na zúþastnČné klade znaþné požadavky.
StĜídavá výchova se tak jeví jako nepĜíliš vhodná pro dČti útlého vČku, záleží nicménČ vždy
na okolnostech konkrétního pĜípadu.67 U každého dítČte, tedy i u tČch starších, by tato
alternativa mČla být, vzhledem k potĜebČ stability výchovného prostĜedí, vždy peþlivČ
zvažována. PĜihlédnuto by mČlo být obzvláštČ k osobnosti dítČte a jeho potĜebám, taktéž
k jeho názoru. Velkou roli hrají i schopnost rodiþĤ dohodnout se spoleþnČ na výchovČ a jejich
výchovné pĜedpoklady. Tam, kde existuje neschopnost rodiþĤ dohodnout se na jednotném
výchovném postupu a podmínkách stĜídavé výchovy, je toto Ĝešení nežádoucí.68 V této
62
Ust. § 26 odst. 1 ZoR; Vyživovací povinnost k dítČti je soudem stanovována pouze tomu z rodiþĤ, kterému nebylo svČĜeno
do výchovy. Vyživovací povinnost druhého rodiþe pĜitom trvá; je však realizována zejména osobní péþí o dítČ.
2009. s. 94.
64
V této souvislosti je možno jako ponČkud kontroverzní vidČt rozhodnutí KS Ústí nad Labem sp. zn. 9 Co 719/2003, kterým
byl nezl. dítČ svČĜeno do stĜídavé výchovy rodiþĤ i pĜes nesouhlas jednoho z rodiþĤ. Soud jej odĤvodnil tím, že existuje
reálný pĜedpoklad, že rodiþe se budou schopni v požadované míĜe na zajištČní výchovy a potĜeb dítČte dohodnout.
65
2009. s. 95.
66
Tamtéž
67
Tamtéž, s. 96.
68
NapĜ. rozsudek KS Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 877/2003.
63
253
souvislosti se hodí citovat jeden z nálezĤ Ústavního soudu zabývajících se podmínkami
stĜídavé výchovy: „SvČĜení dítČte do stĜídavé výchovy rodiþĤ nesmí být ústupkem jejich
vzájemné rivalitČ, ale vyjádĜením kvalitního a pozitivního vztahu rodiþĤ k dítČti; to
pĜedpokládá toleranci, vyspČlost a dobrou vĤli všech zúþastČných. Rozhodnutí o stĜídavé
výchovČ nezletilého dítČte by mČlo vycházet z jejich spoleþné vĤle a dohody, schopnosti spolu
komunikovat a spolupracovat a nezapojovat dítČ do svých vzájemných problémĤ.“69
Jeví se tedy jako nežádoucí, aby soud o stĜídavé výchovČ rozhodl i pĜes to, že se na
tomto uspoĜádání rodiþe nedohodli. Takové rozhodnutí mĤže být totiž jen tČžko v nejlepším
zájmu dítČte.70 Ústavní soud se ovšem ve svém relativnČ novém nálezu z roku 2010 vyslovuje
pro závČr, že ani neexistence dohody mezi rodiþi není absolutní pĜekážkou rozhodnutí o
stĜídavé výchovČ: „Je-li pak takový nesouhlas þistČ obstrukþní, niþím neodĤvodnČný resp.
postrádá-li ve vztahu k výchovČ dítČte relevanci, nemĤže o nČj soud opĜít své rozhodnutí.“71
Své rozhodnutí v dané vČci opĜel o to, že stĜídavá výchova byla v nejlepším zájmu dítČte, ten
ovšem nebyl v Ĝízení pĜed obecnými soudy náležitČ zohlednČn.
Právní úprava ohlednČ þasových úsekĤ, po kterých by se rodiþe mČli v péþi o dítČ
stĜídat, mlþí. Je tedy vČcí individuálních okolností každého pĜípadu, jak bude tato otázka
Ĝešena. Zkoumat by se mČly zejména potĜeby a zájem dítČte; dĤležité bude i zachování urþité
kontinuity zázemí dítČte. Z tohoto dĤvodu se nejeví jako pĜíliš vhodné, aby dítČ bylo svČĜeno
do stĜídavé výchovy rodiþĤ, kteĜí nežijí napĜ. v jednom mČstČ þi v blízké vzdálenosti. StejnČ
tak není právnČ regulován problém výživného pĜi svČĜení dítČte do spoleþné, popĜ. stĜídavé
výchovy.
Není zcela jasné, zda a jakým zpĤsobem bude výživné stanovováno u výchovy
spoleþné.72
V pĜípadČ stĜídavé výchovy výživné stanovováno být mĤže, a to každému z
rodiþĤ za pĜíslušné období, bČhem nČhož rodiþ nemá dítČ v péþi.
Jestliže nejsou dány podmínky pro spoleþnou, respektive stĜídavou péþi, soud zkoumá
podmínky pro svČĜení dítČ do péþe jednoho z rodiþĤ; vybírá pro dítČ nejvhodnČjší výchovné
prostĜedí. Soud sleduje pĜedevším nejlepší zájem dítČte. Do úvahy pĜitom bere osobnost
dítČte, zejména jeho vlohy, schopnosti a vývojové možnosti; roli hrají i životní pomČry
rodiþĤ. Dále soud dbá, aby bylo respektováno právo dítČte na péþi obou rodiþĤ a udržování
pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiþe, jemuž nebude dítČ svČĜeno, na
69
Nález ÚS sp. zn. I. ÚS 48/04, shodnČ rozhodnutí p. zn. I. US 420/2005.
Beck, 2009. s. 95.
71
Nález ÚS sp. zn. I. ÚS 1206/09
72
V podrobnostech viz HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2009. s. 95-96.
70
254
pravidelnou informaci o dítČti. Soud pĜihlédne rovnČž k citové orientaci a zázemí dítČte,
výchovné schopnosti a odpovČdnosti rodiþe, stabilitČ budoucího výchovného prostĜedí, ke
schopnosti rodiþe dohodnout se na výchovČ dítČte s druhým rodiþem, k citovým vazbám
dítČte na sourozence, prarodiþe a další pĜíbuzné a též k hmotnému zabezpeþení ze strany
rodiþe vþetnČ bytových pomČrĤ.73 Jelikož úkolem soudu je v dané situaci rozhodnout o
nejlepší alternativČ pro dítČ a šetĜit pĜitom i práva jeho rodiþĤ a dalších rodinných pĜíslušníkĤ,
není v jednoduché pozici.
Výše uvedená kritéria jsou velmi rĤznorodou kombinací charakteristik vztažených
k potĜebám osobnosti dítČte (schopnosti, vlohy, možnosti, citové vazby) a k možnostem
vytvoĜit optimální výchovné prostĜedí na stranČ jeho rodiþĤ (životní pomČry rodiþĤ, výchovná
schopnost a odpovČdnost rodiþe). Jejich naplnČní je tĜeba posuzovat vzhledem k celkovému
kontextu konkrétní rodinné situace. DĤraz by mČl být pĜitom kladen pĜedevším na nejlepší
zájem dítČte, jeho citovou orientaci a výchovné schopnosti obou rodiþĤ.74 Zohlednit je pĜitom
tĜeba právo dítČte na péþi obou rodiþĤ, stejnČ jako právo na pravidelný kontakt s nimi a právo
rodiþe být o dítČti informován. K významu hmotného zabezpeþení (finanþního zázemí) a
bytových pomČrĤ rodiþe lze Ĝíci, že by samy o sobČ nemČly hrát urþující roli pro svČĜení, resp.
nesvČĜení dítČte do jeho výchovy.
PĜi rozhodování o úpravČ pomČrĤ k nezletilému dítČti bere v úvahu i to, „kdo dosud
kromČ Ĝádné péþe o dítČ dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.“75
Citované ustanovení by mČlo do rozhodování soudu pĜedevším zaþlenit prvek návaznosti
výchovného prostĜedí.76 Lze se rovnČž domnívat, že by na jeho základČ mČl soud nahlédnout
na výchovu dítČte v dlouhodobém horizontu a neomezovat se pouze na aktivitu rodiþĤ ve
vztahu k dítČti v rámci Ĝízení.
Soud v každém jednotlivém pĜípadČ postupuje tak, aby náležitČ zjistil skutkový stav.
K tomu používá dostupných dĤkazních prostĜedkĤ; není pĜitom vázán jen návrhy úþastníkĤ.
Zdrojem informací pro soud je obvykle výslech úþastníkĤ Ĝízení, jímž jsou nejen rodiþe
nezletilého, ale i dítČ samotné (zastoupené kolizním opatrovníkem). Orgán sociálnČ-právní
ochrany dČtí, který dítČ nejþastČji zastupuje, disponuje ze své pozice Ĝadou poznatkĤ o rodinČ.
V této souvislosti je na místČ zdĤraznit právo dítČte na to, aby obdrželo potĜebné informace a
73
2009. s. 98.
75
76
2009. s. 98.
74
255
dostalo pĜíležitost vyjádĜit svĤj názor (zásadnČ pĜed soudem, ve výjimeþných pĜípadech
prostĜednictvím OSPOD).
Pro zjišĢování rodiþovských kompetencí a citových vazeb v rodinČ užívá soud þasto
znaleckých posudkĤ. V rámci znaleckého posuzování se jednotliví þlenové rodiny podrobují
odbornému vyšetĜení (psychologa, psychiatra nebo jiného odborníka). ZávČry znalce soudu
pomáhají, aby se zorientoval zejména v emoþních vazbách a osobnostních rysech
jednotlivých úþastníkĤ. Úloha soudnČ znaleckého posudku je v rámci péþe soudu o nezletilé
významná, skutkový stav by však mČl být zjišĢován i všemi úþelnými prostĜedky.
Pro úplnost lze dodat, že soud má ve vČcech péþe o nezletilé dČti také možnost uložit
úþastníkĤm úþast na mimosoudním smírþím nebo mediaþním jednání nebo rodinné terapii, a
to na dobu nejdéle tĜí mČsícĤ.77 Uvedené oprávnČní soudu se jeví jako velmi užiteþné
pĜedevším tam, kde se v Ĝízení projevuje konflikt rodiþĤ mající negativní dopady na dČti.
Výkon rodiþovské zodpovČdnosti se mČní v závislosti na tom, jak dítČ vyrĤstá. Zákon
o rodinČ proto umožĖuje, aby soud vydal podle zmČny pomČrĤ78 týkajících se výchovy dítČte
nové rozhodnutí o výkonu rodiþovských práv. Podmínkou je, že se zmČnily skutkové
okolnosti, na jejichž základČ soud pĤvodnČ rozhodoval nebo podle nichž rodiþe uzavírali svoji
dohodu; zmČna pĜitom musí být závažnČjšího rázu.79
Je evidentní, že soud má pĜi rozhodování o svČĜení dítČte do výchovy jednoho z rodiþĤ
za úkol shromažćovat velmi komplexní soubor informací o dítČti, rodiþích a o pomČrech
v rodinČ obecnČ. To se obzvláštČ za napjatČjších situací v rodinČ jeví jako velmi obtížné.
Vzhledem k tomu, jak rĤznorodá je realita a jak individuální bývají rodinné pomČry,
neexistuje žádný ideální vzorec Ĝešení. Ke každé situaci, v níž soud rozhoduje, by mČlo být
pĜistupováno specificky. Lze se plnČ ztotožnit se závČrem, který v jednom ze svých nálezĤ
judikuje Ústavní soud: „Není možné nadĜazovat modely fungování vztahĤ mezi oddČlenými
rodiþi a nezletilými dČtmi, které mají orgány veĜejné moci zažité, nad nejlepší zájem
dítČte…Tyto modely, jakkoliv jsou v mnoha pĜípadech pĜínosné a použitelné, nemohou
postihovat situaci každého jednotlivého nezletilého dítČte.“80
77
Ust. § 100 odst. 3 o.s.Ĝ.
Ust. § 28 ZoR.
V podrobnostech viz HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2009. s. 114-116.
80
Nález ÚS sp. zn. II. ÚS 363/03, shodnČ II. ÚS 554/04.
78
79
256
5. Další rodiþovská práva a povinnosti
V souvislosti s vymezením rodiþovské zodpovČdnosti hovoĜí odborná literatura81 o
právech a povinnostech rodiþe, jež se nacházejí mimo její rámec a dotváĜejí tak širší kategorii
„rodiþovství“. PĜímo ze zákona82 plyne, že povinností rodiþĤ, nezávislou na rozsahu
rodiþovské zodpovČdnosti, je vyživovací povinnost rodiþe vĤþi dítČti. Dále se uvádí zejména
právo styku dítČte s rodiþem nebo rodiþi. Ani to není bez dalšího ovlivnČno omezením
rozsahu rodiþovské zodpovČdnosti, pokud není styk omezen nebo zakázán samostatnČ83.
Uvedené rozlišení je dĤležité proto, že zmínČná práva a povinnosti pĜetrvávají bez ohledu na
existenci þi rozsah rodiþovské zodpovČdnosti.84 Je-li rodiþ své rodiþovské zodpovČdnosti
zbaven, nezbavuje se své vyživovací povinnosti vĤþi dítČti, a není-li to v rozporu s nejlepším
zájmem dítČte, má rovnČž právo nadále se se svým dítČtem stýkat.85
5.1. Styk rodiþe s dítČtem
Právo dítČte být v pravidelném kontaktu s rodiþi (rodiþem), od nichž bylo oddČleno, a
tomu odpovídající právo rodiþĤ pramení pĜímo z Úmluvy o právech dítČte.86 Styk rodiþĤ
s dítČtem je pĜitom tĜeba chápat v širším smyslu než pouze v rovinČ jejich osobního kontaktu.
Jedná se také o jakoukoli komunikaci rodiþe s dítČtem a poskytování informací o dítČti.87
Uvedené právo dítČte se mĤže projevovat v situacích, kdy bylo dítČ po rozchodu rodiþĤ
svČĜeno do péþe jednoho z nich nebo tehdy, je-li dítČ svČĜeno do ústavní88 þi pČstounské péþe.
Poþetná judikatura Evropského soudu pro lidská práva se v této souvislosti vyjadĜuje
ke stále aktuálnČjší otázce styku dítČte s rodiþem, s nímž nežije ve spoleþné domácnosti.89
HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍýKOVÁ, Z. ýeské rodinné právo. 2. vydání. Brno: MU a Nakladatelství DoplnČk, 2001. s.
187; MOTEJL, O., ýERNÁ, I., PANOVSKÁ, K., MATYÁŠOVÁ, P. Sborník stanovisek veĜejného ochránce práv 2 –
Rodina a dítČ. Brno: KanceláĜ veĜejného ochránce práv, 2007. s. 44-47; KORNEL, M. Zbavení rodiþovské zodpovČdnosti.
Aktuální otázky náhradní rodinné péþe – sborník z IX. celostátního semináĜe NRP. Brno: Triada, poradenské centrum, o.s.,
2009. str. 76.
82
83
Za podmínek stanovených v ust. § 27 odst. 2 a 3 ZoR. Dále srov. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 5057/2008: „Zákon o
rodinČ vymezuje pojem rodiþovské zodpovČdnosti jako souhrn práv a povinností pĜi péþi o nezletilé dítČ, zejména péþi o jeho
zdraví, jeho tČlesný, citový, rozumový a mravní vývoj, zastupování dítČte a správu jeho jmČní; nezahrnuje však omezení nebo
zákaz styku rodiþe s dítČtem ve smyslu § 27 odst. 3 zákona o rodinČ.“
84
Dle publikace HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍýKOVÁ, Z. ýeské rodinné právo. 2. vydání. Brno: MU a Nakladatelství
DoplnČk, 2001. s. 187 se mimo rodiþovskou zodpovČdnost nachází i urþení jména a pĜíjmení dítČte a otázka souhlasu
s osvojením dítČte.
85
V situaci, kdy jsou rodiþovské kompetence rodiþe natolik narušené, že je rodiþovské zodpovČdnosti dokonce zbaven, je
pochopitelnČ vždy otázkou, zda by zároveĖ nemČlo být rozhodováno o omezení þi zákazu styku s dítČtem. Automaticky však
k tomuto následku nedochází.
86
ýl. 9 odst. 3. Zajímavé je, že napĜ. v nČmecké právní úpravČ existuje pĜímo povinnost rodiþe stýkat se s dítČtem. V ýeské
republice takový závazek rodiþe v právním Ĝádu zakotven není. Viz HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o
registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 105.
87
ýl. 2 Úmluvy o styku s dČtmi (SdČlení MZV þ. 91/2005 Sb. m.s.)
88
V tomto kontextu kritizoval ýeskou republiku i Výbor OSN pro práva dítČte s tím, že je v nedostateþné míĜe respektováno
práva dČtí v ústavní výchovČ stýkat se se svými rodiþi.
89
NapĜ. Voleský proti ýeské republice (stížnost þ. 63627/00), Fiala proti ýeské republice (stížnost þ. 26141/03), atd.
81
257
V jednom ze svých rozhodnutí ESLP pĜipomíná, že „být spolu znamená pro rodiþe a jeho dítČ
jeden ze základních prvkĤ rodinného života, a to pĜes rozkoly ve vztazích mezi rodiþi“.90 Tak
jako ve všech záležitostech, které se týkají dítČte, je tĜeba, aby byl pravidelný osobní kontakt
v souladu s nejlepším zájmem dítČte.91
Zákon o rodinČ urþuje, že dohoda rodiþĤ o styku s dítČtem nepotĜebuje ke své platnosti
na rozdíl od dohody o svČĜení dítČte do výchovy schválení soudu. Soud ovšem styk rodiþĤ
s dítČtem upraví, jestliže to vyžaduje zájem dítČte v souvislosti s jeho výchovou a pomČry
v rodinČ.
92
PĤjde zpravidla o situace, kdy se rodiþe na styku nedokážou domluvit a rodiþ,
kterému je dítČ svČĜeno, styku brání.93 Je-li dle okolností konkrétní vČci nezbytné upravit
otázku kontaktu dítČte s druhým rodiþem co nejrychleji, bude na místČ dát soudu podnČt k
vydání pĜedbČžného opatĜení.94 Takovým rozhodnutím mĤže soud zatímnČ upravit pomČry
v rodinČ tak, aby nevznikla þasová prodleva, v níž by mohlo dojít k zpĜetrhání vazeb mezi
rodiþem a dítČtem.
Jak vyplývá z rozhodovací þinnosti Evropského soudu pro lidská práva, stát má
pozitivní povinnost pĜispívat k uskuteþĖování uvedeného práva. Ta ovšem není absolutní a
spolupráce všech zúþastnČných je dĤležitým þinitelem. „Státní orgány sice mají vyvíjet snahu,
aby této spolupráci napomohly, ale jejich povinnost využít donucovacích prostĜedkĤ nemĤže
být neomezená: musí brát ohled na zájmy, práva a svobody dotþených osob a zejména na
nejvyšší zájem dítČte a jeho práva…Pokud by styk s rodiþi mohl tyto zájmy ohrozit nebo
poškodit tato práva, státní orgány musí dohlédnout nad zachováním rovnováhy. Rozhodující
je zjistit, zda státní orgány pĜijaly za úþelem usnadnČní styku veškerá opatĜení, která od nich
bylo možné v tomto pĜípadČ rozumnČ oþekávat.95 Nedostatek spolupráce mezi odlouþenými
rodiþi na druhou stranu nezbavuje pĜíslušné orgány povinnosti využít všech možných
prostĜedkĤ umožĖujících zachovat rodinný vztah.96
DĤležitou roli v Ĝešení problémĤ v realizaci styku rodiþe s dítČtem hraje orgán
sociálnČ-právní ochrany dČtí. Vzhledem k tomu, že sociálnČ-právní ochrana dČtí smČĜuje
Voleský proti ýeské republice (odst. 117).
Hokkanen proti Finsku (stížnost þ.19823/92), Glaser proti VB (stížnost þ. 32346/96), Zawadka proti Polsku (stížnost þ.
48542/99).
92
Ust. § 27 ZoR.
93
Zde je vhodné zmínit se o možnosti realizace styku v krizovém centru pro dČti za úþasti psychologa. Takové Ĝešení bude
vhodné v situaci pokroþilého konfliktu mezi rodiþi nebo napĜ. bude-li jeden z rodiþĤ obČtí domácího násilí.
94
Nález ÚS sp. zn.: I. ÚS 618/05: „…pĜedbČžné opatĜení upravující styk rodiþĤ s dČtmi musí být použito s ohledem na
charakter a význam jím chránČného zájmu, kterým je umožnit i rodiþi, který s dítČtem trvale nežije, pravidelný a co nejširší
kontakt, protože je to právČ množství þasu, ve kterém je možno realizovat i neverbální výchovné pĤsobení rodiþe, tzv. výchova
pĜítomností þi pĜíkladem, která je, jak je obecnČ známo, tou nejúþinnČjší výchovnou metodou. Je nutno mít na zĜeteli, že
jakákoliv deformace vztahu rodiþ-dítČ v dĤsledku odcizení, je v pozdČjší dobČ jen tČžko napravitelná.“
95
Voleský proti ýeské republice (odst. 118).
96
Viz Reslová proti ýeské republice, stížnost þ. 7550/04, bod þ. 59. Dále též rozsudek ve vČcech Zawadka proti Polsku, þ.
48542/99, § 67; Reigado Ramos proti Portugalsku, þ. 73229/01, § 55.
90
91
258
zejména k obnovení narušených funkcí rodiny97, mČl by OSPOD koncentrovat své pĤsobení
primárnČ tímto smČrem a snažit se rodiþe motivovat ke shodČ. Nevede-li taková snaha
k zamýšlenému výsledku a rodiþe nejsou s to nastalé obtíže v komunikaci spoleþnČ Ĝešit, mČl
by OSPOD informovat rodiþe bránícího styku o tom, že se dopouští porušení práva rodiþe,
jakož i dítČte. Dále by mČl být rodiþ pouþen o dĤsledcích, které mĤže jeho jednání mít.
Jestliže ani potom nepĜestane kontaktu zamezovat, má OSPOD možnost zahájit správní Ĝízení
o uložení výchovného opatĜení – napomenutí rodiþe.98 Zákon o sociálnČ-právní ochranČ dČtí
dává OSPOD také oprávnČní uložit rodiþĤm povinnost využít pomoc odborného
poradenského zaĜízení99, za jejíž nesplnČní mĤže být uložena pokuta.100
Pokud byl styk rodiþe s dítČtem upraven soudem (nebo schválil-li soud dohodu rodiþĤ
o styku), plní soud nezastupitelnou funkci i pĜi realizaci povinností rodiþĤ z jeho rozhodnutí
vyplývajících. Zejména vede rodiþe k umožnČní urþeného styku.101 Jestliže povinný rodiþ dítČ
na styk s druhým rodiþem nepĜipraví a kontakt neumožní (napĜ. tím, že se nenachází na
dohodnutém místČ atp.), soud mu uloží pokutu; je-li to úþelné i opakovanČ.102 Podle okolností
pĜípadu mĤže soud využít i možnosti naĜídit na dobu nejvýše 3 mČsícĤ úþast na mediaci þi na
rodinné nebo jiné vhodné terapii.
Jestliže rodiþ opakovanČ a bezdĤvodnČ brání druhému rodiþi ve styku s dítČtem, je
taková situace považována za zmČnu pomČrĤ (situace zmínČná výše) a zakládá tak možnost
soudu novČ, i bez návrhu, rozhodnout o otázce úpravy výkonu rodiþovské zodpovČdnosti.
MĤže být tedy znovu zvažováno, jaké výchovné prostĜedí je pro dítČ vhodnČjší. Nejsou-li
dány podmínky pro zmČnu rozhodnutí, mĤže soud stanovit tzv. „plán navykacího režimu“103,
je-li to v zájmu dítČte. Výkon rozhodnutí odnČtím dítČte je nejtvrdším a nejzazším
prostĜedkem k donucení rodiþe, aby splnil svoji povinnost. MČl by být tedy naĜízen až tehdy,
když pĜedešlé nástroje nevedly k nápravČ anebo se ukázaly jako neúþelné. Protože se takové
Ĝešení jeví jako velmi traumatizující, je tĜeba vždy zvažovat, zda je v nejlepším zájmu
97
Ust. § 1 odst. 1 písm. c)
Ust. § 43 odst 1 písm. a) ZoR.
§ 12 odst. 1 písm. b) ZOSPOD.
100
V podrobnostech viz MOTEJL, O., ýERNÁ, I., PANOVSKÁ, K., MATYÁŠOVÁ, P. Sborník stanovisek veĜejného
ochránce práv 2 – Rodina a dítČ. Brno: KanceláĜ veĜejného ochránce práv, 2007. s. 32-35. V elektronické podobČ dostupný
na: http://www.ochrance.cz/uploads/tx_odlistdocument/Rodina_a_dite.pdf
101
Ust. § 178 o.s.Ĝ.
102
Ust. § 273 odst. 1 o.s.Ĝ.: „Soud naĜídí výkon rozhodnutí uložením pokuty proti tomu, kdo neplní dobrovolnČ soudní
rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchovČ nezletilých dČtí, popĜípadČ o úpravČ styku s nimi anebo rozhodnutí o
navrácení dítČte. Výkon rozhodnutí uložením pokuty lze naĜídit opČtovnČ, jen je-li to úþelné; výše jednotlivé pokuty nesmí
pĜesahovat 50 000 Kþ…“
103
Plán má za cíl umožnČní postupného kontaktu dítČte s rodiþem. Soud pĜed jeho stanovením opatĜí odborné vyjádĜení
(zpravidla na základČ znaleckého posouzení) o vhodnosti, obsahu, rozsahu a dobČ trvání. PlnČní plánu soud kontroluje pĜímo,
popĜ. prostĜednictvím povČĜené osoby. Jestliže je plán porušován nČkterým ze zúþastnČných zpĤsobem, který má vliv na úþel
navykacího režimu, nebo neplní-li navykací režim svĤj úþel, soud plán zruší a pĜistoupí k výkonu rozhodnutí (§ 273 odst. 2
o.s.Ĝ.).
98
99
259
dítČte.104 Na druhé stranČ mĤže hrozit rychlé odcizení se rodiþi, s nímž se v budoucnosti již
nemusí dítČti podaĜit navázat emoþní vazbu.
Styk dítČte s rodiþem mĤže soud omezit nebo zcela zakázat pouze tehdy, je-li to nutné
v zájmu dítČte.105 Podmínky pro omezení þi zákaz styku budou dány pĜedevším tehdy, pokud
by kontaktem s rodiþem bylo ohroženo psychické nebo fyzické zdraví dítČte. Bylo by však
možné uvažovat i o pĜípadech, kdy rodiþ nabízí dítČti nevhodný životní pĜíklad.106 Každá
situace ovšem vyžaduje individuální posuzování s vČdomím nejlepšího zájmu dítČte. Omezení
þi zákaz styku dítČte s rodiþem je principielnČ nástrojem trvajícím jen po nezbytnČ dlouhou
dobu.107
5.2. Vyživovací povinnost rodiþĤ vĤþi dČtem
Nezbytným pĜedpokladem pro harmonický vývoj dítČte po stránce fyzické i duševní je
zabezpeþení dítČte, a to nejen v materiálním ohledu. ZaopatĜovací úlohu plní vĤþi dČtem
pĜedevším jejich rodiþe. Již bylo Ĝeþeno, že omezením þi ztrátou rodiþovské zodpovČdnosti
není tento závazek dotþen. Rodiþe tedy mají vyživovací povinnost ke všem svým dČtem,
nejenom k tČm, jež mají svČĜeny do péþe. Vyživovací povinnost rodiþe trvá pĜitom až do
okamžiku, kdy je dítČ schopno živit se samostatnČ108; nezaniká nutnČ dosažením zletilosti
dítČte.
Existence vyživovací povinnosti mezi rodiþi a dČtmi je projevem mezigeneraþní
solidarity. DČtem tak pĜísluší právo podílet se na životní úrovni svých rodiþĤ109. Na plnČní
vyživovací povinnosti nicménČ nelze pohlížet pouze v materiálním smyslu. Vyživovací
povinnost je možné charakterizovat jako všeobecné zabezpeþování potĜeb dítČte po stránce
hmotné i kulturní (prostĜedky na rozšiĜování a prohlubování vzdČlání, na rozvoj zájmĤ a
104
Srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 315/03: „V pĜípadČ, kdy jsou pĜedmČtem soudního sporu nezletilí, je tĜeba pĜi
soudním vynucování styku postupovat i s ohledem na ústavnČ chránČný zájem nezletilých, respektovat jejich pĜání a dbát na
to, aby rozhodnutí soudu nepoškodilo jejich psycho-sociální vývoj (aĢ už tím, že se styk neumožní, nebo tím, že bude
vynucen). Tento závČr platí i pro nucený výkon pĜedbČžného opatĜení.“
105
Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 438/05: „Jediným kritériem pro vyslovení zákazu styku rodiþe s dítČtem je aktuální nezbytnost
takového opatĜení a zájem dítČte, z nČhož tato nezbytnost vyplývá. Rozhodnutí soudu o zákazu styku nelze pojímat jako
koneþné odklizení nepĜíjemného sporu.“
106
2009. s. 109.
107
Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 438/05: „Zákaz styku rodiþe s dítČtem autoritativnČ vyslovený soudem, zejména nezneužil-li rodiþ
své rodiþovské zodpovČdnosti, je opatĜením þasovČ omezeným. Orgány sociálnČ- právní ochrany a soudy, každý ve své
pĤsobnosti, proto musí aktivnČ zkoumat, zda dĤvody tohoto opatĜení trvají, jinými slovy, zda se toto opatĜení postupem þasu a
zmČnou okolností nestalo nepĜimČĜeným.“107
108
V podrobnostech napĜ. nález ÚS sp. zn. II. ÚS 2155/09: „Vyživovací povinnost rodiþĤ k dČtem zakotvená v ustanovení §
85 zák. þ. 94/1963 Sb. (zákon o rodinČ) není podmínČna vČkem, ani ukonþením urþitého stupnČ vzdČlání, nýbrž pouze
schopností sám se živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivČ podle specifik každého konkrétního pĜípadu.“
109
260
zálib).110 Realizuje se zpravidla ve formČ penČžité, poskytováním jiného plnČní (napĜ.
bydlení) anebo osobní péþí o dítČ.111
Jestliže dítČ žije ve spoleþné domácnosti s obČma rodiþi, nebude vyživovací povinnost
zpravidla vymČĜována rozhodnutím soudu; rodiþe ji plní spontánnČ jako souþást realizace
svých rodiþovských povinností. Potíže s plnČním vyživovací povinnosti mohou nastat
v pĜípadČ rozchodu (rozvodu) rodiþĤ nebo pĜi odnČtí dítČte z jejich péþe. I za tČchto okolností
má rodiþ, popĜ. oba rodiþe možnost plnit svoji vyživovací povinnost dobrovolnČ. Rozcházející
se rodiþe se na režimu plnČní vyživovací povinnosti mohou dohodnout.112 Nedosáhnou-li
rodiþe dohody anebo neplní-li rodiþ þi rodiþe svoji vyživovací povinnost dobrovolnČ, upraví
rozsah a zpĤsob plnČní vyživovací povinnosti soud. 113 PĜi urþení výživného vychází soud
z kritérií vážících se jak k dítČti, tak k osobČ nebo osobám rodiþe. Posuzuje jednak potĜebnost
na stranČ dítČte, jednak možnosti a schopností rodiþĤ a soulad s dobrými mravy.114 PĜi
urþování výživného by mČla být vždy zvažována peþlivČ jak objektivní, tak subjektivní
situace povinného rodiþe.115
Problematickou otázku mĤže pĜedstavovat vymáhání již stanoveného výživného.
Pokud se povinný rodiþ odmítá podrobit rozhodnutí soudu urþujícího výživné dobrovolnČ,
mĤže být k plnČní své povinnosti donucen (soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí).
Pomoc pĜi vymáhání výživného poskytuje pĜíslušný orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí
(obecní úĜad obce s rozšíĜenou pĤsobností).
6. PĤsobení státu
V úvodu již bylo naznaþeno, za jakých okolností je stát oprávnČn vstupovat do
svobodného prostoru rodiny hájeného právem na rodinný život. Byl také zmínČn výchozí
princip, který spoþívá v setrvání státních orgánĤ mimo rodinné vazby až do okamžiku, kdy je
110
2009. s. 395.
111
Tamtéž.
112
Ust. § 86 odst. 1 a 2: „Nežijí-li rodiþe nezletilého dítČte spolu, upraví soud rozsah jejich vyživovací povinnosti nebo
schválí jejich dohodu o výši výživného (§ 50). Soud postupuje stejným zpĤsobem, žijí-li rodiþe spolu, avšak jeden z nich
neplní dobrovolnČ své povinnosti k nezletilému dítČti.“
113
Jedná-li se o zletilé dítČ, lze zahájit Ĝízení pouze na návrh (§ 86 odst. 3 ZoR).
114
Srov. nález ÚS sp. zn. III. ÚS 511/05 „PĜi urþení rozsahu vyživovací povinnosti pĜihlíží soud k tomu, který z rodiþĤ a v
jaké míĜe o dítČ osobnČ peþuje. V pĜípadČ posouzení majetkových pomČrĤ rodiþĤ je pĜitom vždy nutné pĜihlédnout nejen k
fakticky dosahovaným pĜíjmĤm rodiþe, ale i k celkové sumČ jeho movitého a nemovitého majetku a zpĤsobu života, resp.
životní úrovni. PĜi rozhodování soudu podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona o rodinČ je soud povinen obstarat a posoudit
všechny relevantní podklady pro správné urþení výše výživného pro dítČ. Jak dokládá Ĝada pĜíkladĤ z praxe obecných soudĤ,
zvláštní pozornost je nutno vČnovat pĜípadĤm, kdy povinné osoby a jejich zamČstnavatelé evidenþnČ vedou a vykazují mzdu
jednotlivých pracovníkĤ jen ve výši mzdy minimální þi nepatrnČ ji pĜevyšující. Tehdy je tĜeba peþlivČ zkoumat, zda
vykazovaná mzda odpovídá skuteþnosti a zda odpovídá výdČlkovým možnostem povinného.“
115
Srov. nález ÚS sp. zn. I. ÚS 527/06, dále HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství:
komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 398.
261
tĜeba jednat ve prospČch rodiny. Nelze ovšem opomíjet ani závazek státu konat tam, kde
hrozí porušování práv dítČte, k þemuž mĤže docházet i v rámci rodiny. Ze zákazu zasahovat
do sféry ochraĖované právem na rodinný život jsou tudíž pĜipuštČny výjimky; o nich už byla
struþná zmínka. Jednou ze základních podmínek pro vstup státu do života rodiny je, že se tak
dČje na základČ zákona a v jeho mezích. Dalšími nutnými okolnostmi je oprávnČnost cíle,
jehož má být dosaženo, a pĜimČĜenost prostĜedkĤ, jež byly za daným úþelem užity.
6.1. Výchovná opatĜení
V životČ rodiny mĤže dojít k ĜadČ situací, které destabilizují rodinu jako celek nebo
vztahy mezi jejími jednotlivými þleny. Vyplynulo, že takový vliv mĤže mít tĜeba rozvod nebo
rozluka rodiþĤ dítČte. Byla naznaþena Ĝešení, která lze pĜijmout v pĜípadech, že rozkolísání
vztahĤ mezi nimi vede k neschopnosti dohodnout se na záležitostech týkajících se dítČte. Nyní
bude blíže rozebráno, jaké nástroje jsou dány v situaci, kdy je ohrožena žádoucí kvalita
výchovy dítČte.
PĜednČ je tĜeba znovu zopakovat, že snažení všech zúþastnČných by mČlo prvotnČ
smČĜovat k obnovení narušených funkcí rodiny. K tomuto cíli by se mČla ubírat rovnČž
sociálnČ-právní ochrana dČtí jako þinnost, jež je vykonávána v nejužším kontaktu s rodinou
ohroženého dítČte.116 Znamená to, že než je pĜíslušným orgánem (OSPODem, resp. soudem)
pĜistoupeno k uložení nČkterého z výchovných opatĜení, mČlo by být, zejména ze strany
OSPODu, pĤsobeno na rodiþe a podle okolností i na dítČ, aby odstranili nedostatky ve svém
jednání.117 V tomto smyslu projednává taková pochybení se všemi dotþenými,118 jakož i
možné zpĤsoby Ĝešení.119 Ze zákona o sociálnČ-právní ochranČ dČtí plnČ v souladu s þl. 18
odst. 2 Úmluvy o právech dítČte vyplývá závazek orgánu sociálnČ-právní ochrany dítČte
116
K otázce podpory rodiþĤ pĜi výkonu rodiþovské zodpovČdnosti se vyjádĜil ve svém koneþném stanovisku ke zprávČ
pĜedložené ýeskou republikou (§ 31 až 44) dle þl. 44 Úmluvy o právech dítČte také Výbor OSN pro práva dítČte: „Výbor je
však znepokojen nedostateþnou pomocí a podporou rodiþĤ v otázkách rodiþovské zodpovČdnosti za výchovu a rozvoj dČtí, což
má za následek znaþný poþet opatrovnických Ĝízení a pĜípadĤ umístČní do náhradní péþe v ústavech. Výbor je dále
zneklidnČn tím, že preventivní snahy a rodinné poradenství jsou nedostateþné a že se ústavní výchova stává Ĝešením
sociálních problémĤ a krizových situací v rodinČ.“
117
Srov. ust. § 10 odst. 1 písm. b) ZoSPOD
118
Zde je opČt vhodné pĜipomenout, že orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí je povinen dítČti, které je s ohledem na svĤj vČk a
rozumovou vyspČlost schopno posoudit dosah a význam správního popĜ. soudního rozhodnutí, poskytnout informace o všech
závažných vČcech jeho osoby se týkajících. OSPOD má také závazek respektovat názor dítČte, které musí mít možnost jej
svobodnČ vyjadĜovat, a to i bez pĜítomnosti rodiþĤ pĜíp. jiných osob zodpovČdných za výchovu (ust. § 8 odst. 2 a 3
ZoSPOD).
119
Lze jen souhlasit s doporuþením obsaženým v publikaci MATOUŠEK, O. Metody a Ĝízení sociální práce. Praha: Portál,
2003, s. 191 In MOTEJL, O., ýERNÁ, I., PANOVSKÁ, K., MATYÁŠOVÁ, P. Sborník stanovisek veĜejného ochránce práv
2 – Rodina a dítČ. Brno: KanceláĜ veĜejného ochránce práv, 2007 s. 128: „DĜíve než profesionál dojde k názoru, co je v
rodinČ problém, mČla by rodina sama dostat prostor k tomu, aby své problémy zformulovala.“
262
pomáhat rodiþĤm pĜi Ĝešení výchovných þi jiných problémĤ souvisejících s péþí o dČti.120
NejþastČjší formou takové pomoci bude poskytnutí pĜímého poradenství pĜi výchovČ a
vzdČlávání dítČte nebo alespoĖ jeho zprostĜedkování.121 Jestliže rodiþe nezajistili dítČti
patĜiþnou odbornou poradenskou pomoc, aþkoliv ji dítČ potĜebuje a rodiþĤm byla doporuþena,
mĤže OSPOD rodiþĤm takovou povinnost uložit. StejnČ tak mĤže postupovat vĤþi jiným
osobám odpovČdným za výchovu dítČte (napĜ. pČstounĤm).
Jestliže orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí dospČje na základČ svých zjištČní k závČru,
že to vyžaduje zájem na Ĝádné výchovČ dítČte a jiná opatĜení nevedla k nápravČ, mĤže
rodiþĤm i dítČti uložit ve správním Ĝízení výchovná opatĜení.122 Taktéž mĤže uþinit i soud,
jemuž dává podnČt k zahájení takového Ĝízení nejþastČji orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí.
V tomto kontextu je ovšem tĜeba upozornit na dĤležité omezení þinnosti orgánu sociálnČprávní ochrany dČtí, neboĢ ten nemĤže ve správním Ĝízení rozhodovat o opatĜeních, jimiž se
omezuje rodiþovská zodpovČdnost (tedy o omezení, pozastavení nebo zbavení). O takových
opatĜeních mĤže rozhodovat výluþnČ soud.123 Orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí pĜísluší
rozhodovat pouze o výchovných opatĜeních spoþívajících v napomenutí, dohledu, popĜípadČ
omezeních zabraĖujících škodlivým vlivĤm na výchovu.
6.1.1. Napomenutí
Napomenutí je nejmírnČjším výchovným opatĜením; napomenuto mĤže být dítČ
samotné, jeho rodiþe nebo i tĜetí osoby narušující Ĝádnou výchovu dítČte. Pokud jde o
napomenutí dítČte, mČla by být brána v úvahu pĜedevším schopnost dítČte vnímat význam
takového opatĜení, a to s ohledem na jeho vČk a rozumovou vyspČlost. Co se týþe rodiþĤ, ti
mohou být napomenuti nejen za porušení povinností vyplývajících z rodiþovské
zodpovČdnosti, ale i za nedodržení jiné povinnosti k dítČti. PĜíkladem mĤže být zanedbávání
školní docházky nebo ponechávají-li rodiþe dítČ bez dozoru.124
6.1.2. Dohled
Jestliže uložení napomenutí nevedlo k nápravČ nebo jde-li o závažnČjší poruchy
v chování rodiþĤ þi dítČte, lze nad nezletilým naĜídit dohled. Ten je orgánem sociálnČ-právní
120
V této souvislosti se hodí zmínit Etický kodex sociálních pracovníkĤ ýR, který by mČl být pĜi sociální práci s rodinou vždy
respektován. Tento materiál je dostupný na: http://socialnirevue.cz/item/eticky-kodex-socialnich-pracovniku-ceske-republiky.
121
V této souvislosti jen
122
Viz ust. § 43 odst. 1 ZoR.
123
Ust. § 42 ZoR
124
2009. s. 161-162.
263
ochrany dČtí konán v souþinnosti se školou a obþanskými sdruženími v místČ bydlištČ nebo na
pracovišti.125
6.1.3. Omezení zabraĖující škodlivým vlivĤm na výchovu
Smysl uvedeného výchovného opatĜení spoþívá v zamezení pĜístupu nezletilého do
míst, kde dochází k negativnímu ovlivĖování jeho výchovy. PĤjde napĜíklad o zákaz návštČvy
fotbalových utkání nebo heren. Prakticky je však velmi obtížné dodržování takového opatĜení
monitorovat.126
6.2. Pozastavení, omezení a zbavení rodiþovské zodpovČdnosti
Úmluva o právech dítČte vychází z principu, že prvotní zodpovČdnost za výchovu a
vývoj dítČte nesou jeho rodiþe.127 Jak již bylo Ĝeþeno, rodiþovská zodpovČdnost je sumou
nejvýznamnČjších (avšak nikoliv všech) práv a povinností rodiþĤ k dítČti. Státu pĜísluší
pĜijmout vhodná opatĜení, aby rodiþĤm pĜi výkonu jejich zodpovČdnosti napomáhal. Jestliže
se rodiþĤm nedaĜí rodiþovskou zodpovČdnost realizovat ĜádnČ, pak stát musí zajistit, aby byla
jejich kompetence obnovena, anebo nahrazena jiným subjektem.128 Prvotní snaha by mČla
smČĜovat zejména k podpoĜe rodiþĤ v odstranČní nedostatkĤ ve výchovČ tak, aby nemuselo
být pĜistoupeno k omezení þi zbavení rodiþovské zodpovČdnosti. Jakýkoliv zásah do
rodiþovské zodpovČdnosti je totiž intenzivním zásahem do rodiþovských práv, stejnČ tak i do
práva dítČte na rodiþovskou výchovu a péþi.129 Mohou pochopitelnČ nastat i situace, kdy bude
nezbytné, aby byl rodiþ (pĜípadnČ oba rodiþe) ve svých právech a povinnostech tvoĜících
institut rodiþovské zodpovČdnosti omezen, anebo mu ve výkonu tČchto práv bylo zcela
zabránČno. Takový zásah do rodinného života musí být nicménČ þinČn právČ v nejlepším
zájmu dítČte, poté, co se všechna ménČ závažná opatĜení minula úþinkem.
Na rozdíl od výše popsaných výchovných opatĜení - napomenutí, dohled, omezení
zabraĖující škodlivým vlivĤm na výchovu, o nichž mĤže rozhodnout jak OSPOD, tak soud,
spoþívají opatĜení, týkající se rodiþovské zodpovČdnosti, pouze v rukou soudu. Tím, kdo
zpravidla podává návrh na omezení þi zbavení rodiþovské zodpovČdnosti, bude orgán
sociálnČ-právní ochrany dČtí, který by mČl mít o pomČrech v rodinČ nejbližší pĜedstavu, a to i
125
Tamtéž.
Tamtéž.
ýl. 18 odst. 1 ve spojení s þl. 5 a þl. 27.
128
HODGKIN, R., NEWELL, P. Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF, 2007. s.
231.
129
ýl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod
126
127
264
v dlouhodobém þasovém horizontu.130 Navrhovatelem mĤže být ale i státní zastupitelství.131
V této souvislosti je tĜeba poznamenat, že zásahy do rodiþovské zodpovČdnosti mají trvat jen
po takovou dobu, pokud jsou pro to dány podmínky. ZmČní-li se pomČry v rodinČ natolik, že
mohou mít vliv na opodstatnČnost trvání opatĜení týkající se rodiþovské zodpovČdnosti, mČl
by soud své rozhodnutí v každém pĜípadČ pĜehodnotit.132
6.2.1. Pozastavení výkonu rodiþovské zodpovČdnosti
Na rozdíl od níže rozebraného omezení a zbavení rodiþovské zodpovČdnosti není
pozastavení výkonu rodiþovské zodpovČdnosti sankcí pro rodiþe za neplnČní povinností nebo
porušování práv vĤþi dítČti.133Je opatĜením, které má svoji úlohu tam, kde rodiþi brání ve
výkonu rodiþovské zodpovČdnosti závažná pĜekážka a zároveĖ je pozastavení v nejlepším
zájmu dítČte. Je tĜeba poznamenat, že rodiþ v pĜípadČ pozastavení svoji rodiþovskou
zodpovČdnost formálnČ neztrácí, pouze ji doþasnČ nemĤže vykonávat. V praxi pĤjde typicky o
dlouhodobČ nepĜíznivý zdravotní stav rodiþe, dlouhodobý výkon trestu odnČtí svobody atp.
Jestliže je rodiþovská zodpovČdnost pozastavena jednomu z rodiþĤ, soustĜećuje se pouze
v osobČ druhého rodiþe. Dojde-li k pozastavení u obou z rodiþĤ, je na místČ ustanovit dítČti
poruþníka.134
6.2.2. Omezení rodiþovské zodpovČdnosti
Omezení rodiþovské zodpovČdnosti je nástrojem ochrany dítČte pĜed strádáním
pramenícím ze zanedbávání rodiþovské zodpovČdnosti. Oproti pozastavení výkonu
rodiþovské zodpovČdnosti rodiþ ztrácí v rámci omezení urþitý rozsah práv a povinností
vyplývajících z tohoto institutu (soud rozsah omezení konkrétnČ vymezí).135
K omezení lze pĜikroþit pouze za zákonem stanovených podmínek. Základními
okolnostmi jsou závažnČjší pochybení ve výchovČ na stranČ rodiþe pĜi výkonu povinností
vyplývajících z rodiþovské zodpovČdnosti a pochopitelnČ naplnČní pĜedpokladu, že dané
opatĜení je v nejlepším zájmu dítČte.136 Jak bylo již nČkolikrát zmínČno, jakýkoli zásah do
130
Viz. ust. § 14 odst. 1 písm. b) ZoSPOD
Ust. § 35 odst. 3 ve spojení s odst. 1 písm. a) až d) o.s.Ĝ.
Srov. BOELE-WOELKI, K., et. al. Principles of European Family Law regarding Parental Responsibilities. AntwerpenOxford: Intersentia, 2007. s. 213. SouladnČ rozsudek ESLP ve vČci Olsson proti Švédsku.
133
2009. s. 162.
134
Viz ust. § 78 ZoR.
135
Viz ust. § 44 odst. 2. Vymezení mĤže být provedeno jak pozitivním, tak negativním výþtem.
136
MĤže jít o pĜípady, kdy rodiþ nevČnuje výchovČ dítČte patĜiþnou pozornost, dává pĜednost vlastním zájmĤm a ponechává
dítČ bez potĜebného výchovného vedení. V podrobnostech viz MOTEJL, O., ýERNÁ, I., PANOVSKÁ, K., MATYÁŠOVÁ,
P. Sborník stanovisek veĜejného ochránce práv 2 – Rodina a dítČ. Brno: KanceláĜ veĜejného ochránce práv, 2007. s. 43.
131
132
265
rodiþovské zodpovČdnosti je opatĜením znaþné intenzity; až na výjimky by mu tedy mČla
pĜedcházet „sanace“ rodiny, tedy snaha o obnovení jejích narušených funkcí. Teprve není-li
možné pomocí sociální práce, specializovaného poradenství nebo užití ménČ závažných
výchovných opatĜení rodinu aktivizovat, je dán prostor pro restrikce v oblasti rodiþovské
zodpovČdnosti.
Od rozhodnutí soudu o omezení rodiþovské zodpovČdnosti je nutné odlišovat tzv.
faktické omezení rodiþovské zodpovČdnosti. K tomu dochází v dĤsledku jiného rozhodnutí
soudu, jenž se povČtšinou bude týkat osobní péþe o dítČ. PĤjde o vyslovení omezení nebo
zákazu styku rodiþe s dítČtem, naĜízení ústavní výchovy, svČĜení dítČte do péþe jiné osoby než
rodiþe þi do pČstounské péþe.137 V takových pĜípadech se formálnČ na rozsahu rodiþovské
zodpovČdnosti nic nemČní. Rodiþ „pouze“ ztratí možnost svoji rodiþovskou zodpovČdnost
vĤþi dítČti pĜímo vykonávat. Pro dotvoĜení celkového kontextu je vhodné ještČ doplnit, že
v pĜípadČ omezení rodiþovské zodpovČdnosti u obou rodiþĤ (nebo je-li nositelem pouze jeden
rodiþ) je dítČti ustanoven opatrovník.138
6.2.3. Zbavení rodiþovské zodpovČdnosti
Jestliže rodiþovská zodpovČdnost pĜedstavuje jádro práv a povinností rodiþĤ k dítČti,
pak její zbavení znamená nejtvrdší zásah do rodiþovství celkovČ. Postihuje rodinný život
rodiþĤ i dítČte. Již bylo zdĤraznČno, že dle konstantní rozhodovací þinnosti Evropského soudu
pro lidská práva musí mít taková intervence státu oporu v zákonČ a musí být motivována
oprávnČným cílem, k jehož dosažení je užito nezbytných a danému cíli pĜimČĜených
prostĜedkĤ.139 Cílem, jenž bývá v daném kontextu shledáván oprávnČným, je ochrana zájmĤ
dítČte.140 Zbavení rodiþe rodiþovské zodpovČdnosti by tedy nemČlo smČĜovat k niþemu jinému
než k ochranČ zdraví a blaha dítČte. Aby bylo zbavení rodiþovské zodpovČdnosti možné
považovat za sluþitelné s podmínkami oprávnČného zásahu do rodinného života, musí
souþasnČ naplĖovat požadavek nezbytnosti a pĜimČĜenosti. Ten je dán tehdy, nepostaþuje-li
k dosažení efektivní ochrany dítČte jiný, ménČ invazivní právní instrument.141
137
2009. s. 171.
138
Ust. § 83 odst. 1 ZoR
139
Walla a Wallová proti ýeské republice (body þ. 68-70)
140
V zájmu ochrany dítČte pĜipouští restrikce rodiþovské zodpovČdnosti i principy evropského rodinného práva vztahující se
k rodiþovské zodpovČdnosti. V podrobnostech viz BOELE-WOELKI, K., et. al. Principles of European Family Law
regarding Parental Responsibilities. Antwerpen-Oxford: Intersentia, 2007. s. 212_216.
141
V této souvislosti stojí za zmínku, že ze statistik Ministerstva spravedlnosti vyplývá nepĜíliš pozitivní trend, a to, že
zbavení
rodiþovské
zodpovČdnosti
je
užíváno
mnohem
hojnČji
nežli
její
omezení.
Viz
http://portal.justice.cz/justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=3397&d=47145
266
Zákonné podmínky pro zbavení rodiþovské zodpovČdnosti stanoví zákon o rodinČ.142
Jsou dány tehdy, zneužívá-li rodiþ svou rodiþovskou zodpovČdnost, zneužívá-li její výkon
nebo rodiþovskou zodpovČdnost závažným zpĤsobem zanedbává.143 Nestaþí ojedinČlé
vyboþení þi opomenutí rodiþovské péþe. Zejména zanedbání povinností musí dosáhnout
takové intenzity, že zbavení rodiþovské zodpovČdnosti je jediným nástrojem ochrany dítČte.144
O pĜípady zneužití pĤjde tam, kde rodiþ ve výkonu rodiþovské zodpovČdnosti postupuje
v rozporu s cíli výchovy a zájmy dítČte.145
Jak vyplývá ze stanoviska veĜejného ochránce práv, materiální nedostatek nebo špatné
bytové podmínky rodiny nemohou být dĤvodem pro podání návrhu na zbavení rodiþovské
zodpovČdnosti.146 Lze se domnívat, že k takovým okolnostem by musely pĜistoupit
dlouhodobé závažné nedostatky v rodiþovské péþi, aby mohl být odĤvodnČn. SouladnČ
ostatnČ rozhodl v jednom ze svých nálezĤ i Ústavní soud147: „Zásah do práva na rodinný
život, vþetnČ zbavení þi omezení rodiþovské zodpovČdnosti, pĜedstavuje velmi závažný zásah
do základních lidských práv, a proto se musí opírat o dostateþnČ pádné argumenty
motivované zájmem dítČte. Za takové lze považovat i materiální nedostatek, avšak pouze ve
spojení s dalšími okolnostmi148“.
Zbavení rodiþovské zodpovČdnosti je, jak již bylo uvedeno, nástrojem ochrany dítČte
pĜed škodlivým jednáním þi nezájmem rodiþĤ. Spolu s dalšími opatĜeními v oblasti postihu
rodiþovských práv doplĖuje trestnČprávní sankce vĤþi rodiþĤm.149 Oba systémy se navzájem
doplĖují a na vnitrostátní úrovni uskuteþĖují závazek státu zavést úþinné pojistky proti týrání
a zneužívání dČtí dle þl. 19 Úmluvy o právech dítČte.150 V kontextu ochrany dČtí pĜed všemi
142
Ust. § 44 odst. 3 a 4 ZoR
Rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1721/2000: „Závažným zanedbáváním rodiþovských povinností je zejména dlouhodobé
neplnČní rodiþovských práv a povinností (rodiþovské zodpovČdnosti), trvalé ponechání dítČte ve výchovném zaĜízení spojené s
nezájmem o toto dítČ a s neprojevením snahy pĜevzít je do rodinné výchovy, nemorální zpĤsob života rodiþĤ, soustavné
neplnČní vyživovací povinnosti k dítČti, trestní postih pro zanedbávání povinné výživy apod. Závažným zanedbáváním
rodiþovských povinností je i pĜípad, kdy rodiþ o dítČ po dlouhou dobu neprojevil jakýkoliv zájem, neposílá mu žádné dárky,
nad rámec bČžného výživného mu neposkytuje niþeho, neinformoval se o jeho zdravotním stavu ani prospČchu ve škole a
nepokusil se s nezletilým navázat kontakt…PĜedpokladem pro zbavení rodiþovské zodpovČdnosti je, že rodiþ neplní své
povinnosti, aþ by je plnit mohl.“
144
2009. s. 171.
145
MĤže jít o širokou škálu jednání rodiþe zahrnující fyzické, psychické þi sexuální násilí nebo jiné formy narušování
psychické popĜ. fyzické integrity dítČte.
146
Stanovisko VOP ve vČci sp. zn. 487/2003/VOP/TL, dostupné v: MOTEJL, O., ýERNÁ, I., PANOVSKÁ, K.,
MATYÁŠOVÁ, P. Sborník stanovisek veĜejného ochránce práv 2 – Rodina a dítČ. Brno: KanceláĜ veĜejného ochránce práv,
2007. s. 157.
147
Viz nález ÚS sp. zn. II. ÚS 485/10.
148
Viz nález ÚS sp. zn. II. ÚS 838/07 þi rozsudek ESLP ve vČci Wallová a Walla proti ýeské republice.
149
Jinou otázkou je trestnČprávní ochrana dČtí pĜed týráním a zneužíváním garantovaná trestním zákoníkem.
150
Viz
studie
o
násilí
na
dČtech
zpracovaná
nezávislým
expertem
OSN
P.S.
Pinheirem:
http://www.crin.org/docs/UNVAC_World_Report_on_Violence_against_Children.pdf
143
267
formami špatného zacházení a týrání je pak zdĤrazĖován pĜedevším význam preventivních
opatĜení.151
Jestliže se rodiþ dopustil úmyslného trestného þinu proti svému dítČti þi ke spáchání
trestného þinu své dítČ mladší patnácti let použil, soud vždy posoudí, zda nejsou dány dĤvody
pro zahájení Ĝízení o zbavení rodiþovské zodpovČdnosti.152 Trestnými þiny, kterých se mĤže
rodiþ dopustit proti svému dítČti, jsou nejþastČji opuštČní dítČte, zanedbání povinné výživy,
týrání svČĜené osoby, ohrožování výchovy dítČte, svádČní k pohlavnímu styku atp.153 O tom,
že je vedeno trestní Ĝízení, by mČl být opatrovnický soud informován pĜímo trestním
oddČlením soudu, u nČhož Ĝízení probíhá, popĜípadČ orgánem sociálnČ-právní ochrany dČtí.
Opatrovnický soud na základČ takového sdČlení posoudí, zda zahájí Ĝízení o zbavení
rodiþovské zodpovČdnosti þi nikoliv.
V pĜípadech zneužívání þi závažného zanedbávání rodiþovské zodpovČdnosti je
v sázce fyzické i psychické zdraví dítČte. Proto zákon o sociálnČ-právní ochranČ dČtí obsahuje
nástroje, které umožĖují detekci takového jevu. Možnost požádat o pomoc má pĜedevším
samo dítČ. ZaĜízení sociálnČ-právní ochrany, osoby povČĜené výkonem sociálnČ-právní
ochrany dČtí, státní orgány, jimž pĜísluší ochrana zájmĤ dítČte (soudy, Policie ýR),
zdravotnická zaĜízení, školy a školská zaĜízení jsou na základČ žádosti dítČte povinny
odpovídající pomoc poskytnout.154
Možnost dítČte samostatnČ vyhledat pomoc se nemĤže z povahy vČci týkat všech dČtí.
Špatným zacházením a týráním jsou pĜitom nejvíce ohroženy ty nejmenší. Orgány sociálnČprávní ochrany dČtí jsou pĜedevším samy povinny vyhledávat dČti, v jejichž prospČch mají
jednat. KromČ toho by o takových dČtech mČly být informovány i jinými subjekty, které
pĜicházejí do styku s dČtmi (povČĜené osoby, zdravotnická zaĜízení, školy a školská
zaĜízení).155 Zdravotnické zaĜízení musí zaznamenat všechna zranČní dítČte, u nichž existuje
podezĜení z týrání, zanedbání þi zneužívání dítČte a záznam postoupit orgánu sociálnČ-právní
ochrany dČtí.156
151
251.
152
153
Viz ust. § 195, § 196, § 198, § 201 a § 202 trestního zákoníku.
154
Viz ust. § 8 odst. 1 ZoSPOD.
155
Ust. § 10 odst. 1 písm a) a g), odst. 4 ZoSPOD.
156
Taková povinnost je stanovena ust. § 10 odst. 5 ZoSPOD.
268
Nadto zákon o sociálnČ-právní ochranČ dČtí zakotvuje oprávnČní každého þlovČka,
který se o škodlivém chování rodiþĤ dozví, upozornit na nČ OSPOD.157 Na totožnost takové
osoby se vztahuje povinnost mlþenlivosti, a to i vĤþi rodiþĤm dítČte.158
Jelikož rodiþe zbavení rodiþovské zodpovČdnosti159 ztrácejí významnou sumu
oprávnČní vztahujících se k dítČti, je nutné, aby jejich práva a povinnosti vykonávala jiná
osoba. Tou je poruþník dítČte, který musí být dítČti v takovém pĜípadČ dle ust. § 78 zákona o
rodinČ soudem ustanoven.
6.3. OddČlení dítČte od rodiþĤ
Možnost rodiþe a dítČte být spolu tvoĜí základní souþást práva na rodinný život.160
Péþe o dČti a jejich výchova je právem rodiþĤ; požívat péþe a výchovy rodiþĤ je zároveĖ i
právem dČtí. Uvedené principy vycházejí z Listiny základních svobod, z Úmluvy o právech
dítČte i z Úmluvy o ochranČ lidských práv a základních svobod.161 Práva rodiþĤ mohou být
omezena a nezletilé dČti mohou být od rodiþĤ odlouþeny proti jejich vĤli jen rozhodnutím
soudu na základČ zákona a jen tehdy, je-li to potĜebné v nejlepším zájmu dítČte. Vzhledem
k tomu, že autoritativní rozhodnutí o oddČlení dítČte od rodiþĤ je jedním z nejintenzivnČjších
zásahĤ do rodinného života, existuje k této otázce ustálená judikatura Ústavního soudu162 i
Evropského soudu pro lidská práva.163
V každém pĜípadČ rozdČlení rodiny z autoritativního rozhodnutí orgánu státu se bude
jednat o zásah do rodinného života. StejnČ jako v pĜípadČ zásahĤ do rodiþovské
zodpovČdnosti se tedy musí v každém konkrétním pĜípadČ zkoumat, je-li takové rozhodnutí
zákonné, sleduje-li oprávnČný cíl a jestli je nezbytné a pĜimČĜené. Jelikož opatĜení, na jejichž
základČ jsou dČti oddČleny od rodiþĤ, jsou obvykle opĜena o vnitrostátní právní úpravu164, je
splnČna podmínka zákonnosti; za standardních okolností þinnost státu zasahující do rodinných
vazeb sleduje i oprávnČný cíl (ochrana zájmĤ dítČte). Problematický naopak bývá aspekt
157
Viz § 7 ZoSPOD; oznamovací povinnost dle ust. § 368 trestního zákoníku tím není dotþena, tj. každý, kdo se hodnovČrnČ
dozví, že jiný spáchal trestný þin týrání svČĜené osoby nebo zneužití dítČte k výrobČ pornografie, a tento þin bezodkladnČ
neoznámí policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci, vystavuje se trestnímu postihu odnČtí svobody až na tĜi éta.
158
Viz ust. § 55 odst. 5 a § 57 odst. 1 ZoSPOD
159
Pokud je rodiþovské zodpovČdnosti zbaven jen jeden z rodiþĤ, kumuluje se rodiþovská zodpovČdnost, jak již bylo
opakovanČ zmínČno, v osobČ druhého rodiþe.
160
Tento závČr „vykrystalizoval“ v rámci ustálené rozhodovací praxe ESLP; srov. rozsudek jmenovaného soudu ve vČci
Wallová a Walla proti ýeské republice, odst. 68)
161
ýl. 32 odst. 4 LZPS, þl. 5, 9, 18, 27 Úmluvy o právech dítČte, þl. 8 Úmluvy o ochranČ lidských práv a základních svobod.
162
Nálezy sp. zn. IV. ÚS 2244/09, II. ÚS 838/07, I. ÚS 471/97.
163
K. a T. proti Finsku (stížnost þ. 25702/94), již zmínČný rozsudek Wallová a Walla proti ýeské republice, Havelka a
ostatní proti ýeské republice, Kutzner proti NČmecku (stížnost þ. 46544/99) atd.
164
Ust. § 46 ZoR.
269
nezbytnosti165 a pĜimČĜenosti, jelikož v sázce je nevratné zpĜetrhání vazeb mezi rodiþem a
dítČtem.166
HovoĜíme-li o zákonnosti oddČlení dítČte od rodiþĤ, pĜichází v úvahu nČkolik
zákonných mechanismĤ, na jejichž základČ k nČmu mĤže dojít. DítČ mĤže být svČĜeno
soudem do náhradní rodinné péþe anebo do péþe zaĜízení k tomu urþeného. Formami náhradní
rodinné péþe, jež jsou v þeském právním prostĜedí známy, jsou svČĜení dítČte do péþe jiné
fyzické osoby než rodiþe167, pČstounská péþe (resp. pČstounská péþe na pĜechodnou dobu)168 a
osvojení169. Úþelem je umožnit dítČti, pro nČž není z jakýchkoliv dĤvodĤ dobré setrvávat
v péþi svých rodiþĤ, aby žilo v prostĜedí co nejvČrnČji napodobující podmínky rodiny. Až na
pĜípady, kdy soud rozhodne o osvojení dítČte, však vazby mezi biologickými rodiþi a dítČtem
nadobro nezanikají.
Z výše uvedeného i z již zmínČné rozhodovací þinnosti ESLP vyplývá, že pĜedevším
by mČl stát situacím, kdy dítČ musí být od svých rodiþĤ odlouþeno, všemi dostupnými
prostĜedky pĜedcházet. Sociální prací s rodinou, efektivním poradenstvím a dalšími nástroji
sociálnČ-právní ochrany dČtí mĤže stát naplnit svoji povinnost preventivnČ pĤsobit
v rodinných vztazích.170
Zákon o rodinČ umožĖuje naĜízení ústavní výchovy nebo svČĜení dítČte do péþe
zaĜízení pro dČti vyžadující okamžitou pomoc171 soudem tehdy, je-li výchova dítČte vážnČ
ohrožena172 nebo vážnČ narušena173 a jiná výchovná opatĜení selhala nebo nemohou-li rodiþe
z jiných závažných dĤvodĤ výchovu dítČte zabezpeþit.174 VýjimeþnČ mĤže být k takovému
opatĜení pĜikroþeno, jestliže jiná výchovná opatĜení (napomenutí, dohled, omezení)
Na než odkazuje þl. 8 odst. 2 Úmluvy
K. a T. proti Finsku (odst. 154 a 155)
Ust. § 45 ZoR.
168
Ust. § 4Ĝa a násl. Dle systematického þlenČní výchovných opatĜení v HlavČ druhé zákona o rodinČ, lze za výchovná
opatĜení považovat vedle již zmínČných opatĜení (napomenutí, dohled, omezení zabraĖující škodlivým vlivĤm na výchovu),
také svČĜení dítČte do péþe jiné fyzické osoby než rodiþe, svČĜení dítČte do pČstounské péþe a naĜízení ústavní výchovy (resp.
svČĜení dítČte do péþe zaĜízení pro dČti vyžadující okamžitou pomoc).
169
Ust. § 63 ZoR.
170
Srov. Wallová a Walla proti ýeské republice (body 67-79)
171
Ust. § 42 ZoSPOD.
172
Zde plní ústavní výchova funkci preventivní. PĤjde typicky o pĜípady zanedbání výchovy, hygienických podmínek, citové
strádání dítČte, nevykonávání dohledu nad dítČtem, tedy reálné hrozby narušení výchovy dítČte. Viz HRUŠÁKOVÁ, M., et.
al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 216.
173
V takových pĜípadech zastává ústavní výchova úlohu nápravnou. Literatura uvádí pĜípady výchovnou nezpĤsobilost
rodiþĤ, sociální chování, negativní vliv. Viz HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství:
komentáĜ. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 216.
174
NapĜ. z dĤvodu duševní poruchy na stranČ rodiþĤ popĜ. dítČte, smrt rodiþĤ, dlouhodobá nepĜítomnost rodiþĤ (výkon trestu
odnČtí svobody). K podmínkám naĜízení ústavní výchovy srov. nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 2244/09: „Vazba mezi matkou a
dítČtem je jedním z prvoĜadých pĜedpokladĤ vývoje lidského jedince. Porušení této nejpĜirozenČjší lidské vazby je zákonem
umožnČno pouze v pĜípadČ absolutní absence péþe þi její naprosté nedostateþnosti a pouze tehdy, je-li dítČ ohroženo
bezprostĜednČ (takový postup je tĜeba považovat za ultima ratio).“
165
166
167
270
nepĜedcházela.175 Pro všechny pĜípady, kdy soud oddČlení dítČte od rodiny zvažuje, by však
mČlo být pohlíženo na skutkové okolnosti pĜípadu komplexnČ a v jejich vzájemných
souvislostech.
Dle všeobecného principu Úmluvy o právech dítČte176 musí být pĜi každém
rozhodování soudu o ústavní výchovČ brán v daném pĜípadČ zĜetel na nejlepší zájem dítČte.
Z již citované judikatury Ústavního soudu177 vyplývá také právo dítČte být v Ĝízení slyšeno,
v dané souvislosti zesílené povahou opatĜení - zásahu do osobní svobody dítČte. Z pojetí
ústavní výchovy jako posledního možného Ĝešení (Ĝešení ultima ratio) vyplývá, že nachází své
uplatnČní zásadnČ tam, kde mírnČjší zpĤsoby náprav selhaly. Ústavní výchova pĜedstavuje
vystupĖování zasahování státu do rodiny s cílem zabezpeþit blaho dítČte, nelze-li dítČti zajistit
náhradní rodinnou péþi nebo péþi v zaĜízení pro dČti vyžadující okamžitou pomoc. Tyto
formy péþe mají vždy pĜednost pĜed ústavní výchovou. Ústavní výchova stejnČ jako svČĜení
dítČte do péþe zaĜízení pro dČti vyžadující okamžitou pomoc znamená faktické omezení práv a
povinností rodiþĤ k nezletilému dítČti178. FormálnČ zĤstává rozsah rodiþovské zodpovČdnosti
nezmČnČn. Rodiþe jsou tedy nadále zákonnými zástupci dítČte, rozhodují o významných
otázkách výchovy dítČte a spravují jeho jmČní. O bČžných denních záležitostech dítČte
rozhoduje ten, jemuž bylo dítČ svČĜeno do osobní péþe.
Podmínky, za nichž mĤže soud rozhodnout o naĜízení ústavní výchovy, jsou zákonem
o rodinČ stanoveny obecnČ. Bylo ponecháno aplikaþní praxi soudĤ, jak je za individuálních
skutkových okolností vyloží. Ústavní soud se v rámci kontroly ústavnosti rozhodování
obecných soudĤ k podmínkám naĜízení ústavní výchovy vyslovil takto179: „RozdČlení rodiny
pĜedstavuje velmi závažný zásah do základních lidských práv, a proto se musí opírat o
dostateþnČ pádné argumenty motivované zájmem dítČte. Za takové lze považovat vystavení
dČtí násilí nebo špatnému zacházení, pohlavnímu zneužívání, þi „alespoĖ“ nedostatek
citového zázemí, znepokojivý zdravotní stav nebo psychická nerovnováha u rodiþĤ, pĜípadnČ
nevyhovující životní podmínky nebo materiální nedostatek ve spojení s dalšími
okolnostmi…Možnost umístit dítČ do prostĜedí vhodnČjšího pro jeho výchovu nemĤže sama o
sobČ odĤvodĖovat jeho násilné odnČtí biologickým rodiþĤm; takový zásah do práva rodiþĤ
175
Širokým výkladem by bylo možno dospČt k závČru, že o taková opatĜení by se mohlo jednat i v pĜípadČ zásahĤ do
rodiþovské zodpovČdnosti popĜ. omezení þi zákazu styku nebo svČĜení dítČte do péþe jiné osoby než rodiþe resp. do
pČstounské péþe. Viz HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2009. s. 216.
176
ýl. 3 Úmluvy o právech dítČte.
177
NapĜ. nález ÚS sp. zn. II. ÚS 1945/08
178
2009. s. 216.
179
Nález sp. zn. II. ÚS 838/07
271
tČšit se rodinnému životu se svým dítČtem musí být nadto ještČ „nezbytný“ s ohledem na další
okolnosti.“
V minulosti bylo kritizováno naĜizování ústavní výchovy obecnými soudy v pĜípadech
nedostatku materiálního zázemí rodiny.180 Tato otázka byla navíc v rozhodovací praxi
pojímána nejednotnČ. Z tČchto dĤvodĤ vydal Nejvyšší soud v nedávné dobČ sjednocující
stanovisko181, které jasnČ stanoví, že „DĤvodem pro naĜízení ústavní výchovy dítČte nemohou
být samy o sobČ materiální nedostatky rodiny, zvláštČ pak její špatné bytové pomČry.“
Ne vždy je možné dítČti zprostĜedkovat pČstounskou péþi (na pĜechodnou dobu182)
anebo péþi poskytovanou zaĜízením pro dČti vyžadující okamžitou pomoc. V takovém pĜípadČ
bude naĜízena ústavní výchova, která je realizována podle vČku a zdravotního stavu dítČte buć
v kojeneckém ústavu a dČtském domovČ pro dČti do 3 let vČku, dČtském domovČ nebo
v domovech pro osoby se zdravotním postižením.183 Podmínky výkonu ústavní výchovy ve
školských zaĜízeních se Ĝídí zvláštním zákonem.184 Dodržování práv dítČte (plynoucích ze
speciálního pĜedpisu upravujícího výkon ústavní výchovy, ale pĜedevším z Úmluvy o právech
dítČte a dalších mezinárodních smluv) kontroluje orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí (obecní
úĜad obce s rozšíĜenou pĤsobností) a státní zastupitelství.185 Lze Ĝíci, že práva dČtí v takových
zaĜízeních by mČla být ochraĖována se zvláštní péþí, protože dČti žijící v ústavní péþi jsou
zranitelnČjší a snáze zneužitelné.186
Orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí má ve vztahu k dítČti v ústavní výchovČ i jeho
rodiþĤm Ĝadu povinností. Stát (tedy nejen OSPOD, ale i soud) by mČl pĜedevším pracovat ve
prospČch urychleného obnovení narušených funkcí pĜirozené rodiny dítČte tak, aby se dítČ
mohlo co nejdĜíve vrátit.187 Takovým opatĜením státu není umístČní dítČte do ústavní výchovy
v takové vzdálenosti, že slouþení rodiny je objektivnČ takĜka nemožné dosáhnout.188 OddČlení
V této souvislosti byla ýeská republika podrobena kritice zejména ze strany Evropského soudu pro lidská práva (Walla a
Wallová proti ýR, Havelkovi proti ýR).
181
Stanovisko obþanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. Cpjn 202/2010 ze dne 8. 12. 2010 k rozhodování soudĤ ve
vČcech naĜizování ústavní výchovy z dĤvodĤ materiálních nedostatkĤ rodiny, zvláštČ pak jejich špatných bytových pomČrĤ
182
Ust. § 27a ZoSPOD.
183
Kojenecké ústavy a dČtské domovy do tĜí let vČku jsou zdravotnickými zaĜízeními a podléhají gesci Ministerstva
zdravotnictví. DČtské domovy, stejnČ jako diagnostické ústavy, dČtské domovy se školou a výchovné ústavy spadají pod
resort Ministerstva školství, mládeže a tČlovýchovy. Ústavy sociální péþe zase pod Ministerstvo práce a sociálních vČcí. Tato
situace v praxi zpĤsobuje Ĝadu problémĤ. Koordinace þinnosti všech uvedených zaĜízení pod jednotnou záštitu je plánováno
v rámci transformace systému péþe o ohrožené dČti.
184
Zákon þ. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zaĜízeních a o preventivnČ
výchovné péþi ve školských zaĜízeních a o zmČnČ dalších zákonĤ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.
185
Ust. § 29 ZoSPOD, ust. § 39 výše zmínČného zákona þ. 109/2002 Sb.
186
Srov. þl. 20 Úmluvy o právech dítČte.
187
Mezi tzv. pozitivní závazky státu patĜí, že „jakmile je prokázána existence rodinného vztahu, musí stát v zásadČ jednat
tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a pĜijmout vhodná opatĜení za úþelem slouþení rodiþe s dítČtem“. Rozsudek ve vČci
Wallová a Walla proti ýeské republice (odst. 71); dále viz napĜ. rozsudek téhož soudu ve vČci Kutzner proti NČmecku
(stížnost þ. 46544/99; odst. 61).
188
Olsson proti Švédsku (odst. 83-85)
180
272
dítČte od rodiþĤ by mČla být principielnČ vnímáno jako doþasné Ĝešení, jež trvá pouze po
nezbytnČ nutnou dobu a je ukonþeno, jakmile okolnosti dovolí; jakékoliv opatĜení, na jehož
základČ je dítČte umístČno do doþasné péþe mimo pĜirozenou rodinu, by mČlo být pĜijato
v souladu s koneþným cílem – tedy sjednocení dČtí a jejich rodiþĤ.189
Je velmi dĤležité vnímat, že pĜirozený rodinný vztah mezi rodiþi a dítČtem není (ani
v právním smyslu) zpĜetrhán umístČním dítČte do náhradní péþe státu nebo jiné osoby190.
UmístČní dítČte do péþe tĜetí osoby, do pČstounské péþe nebo do péþe ústavní tedy v žádném
pĜípadČ neznamená, že vazby mezi dítČtem a rodiþi zanikly; je proto nezbytné tyto vazby,
pokud ovšem nejsou v opozici s jinými právy dítČte, co možná nejvíce podporovat a
stimulovat.
7. Procesní souvislosti regulace vztahĤ mezi rodiþi a dČtmi
V pĜedcházejících þástech bylo v souvislosti s Ĝešením nČkterých situací týkajících se
dítČte odkazováno na Ĝízení pĜed soudem (resp. opatrovnické Ĝízení, péþe soudu o nezletilé).
Soud hraje pĜi ochranČ práv dítČte velmi významnou roli. I on je nicménČ orgánem státu a
jako takový mĤže pĤsobit jen v mezích, jež jsou mu stanoveny pĜíslušnými právními
normami; nemĤže tedy do rodinných vazeb vstupovat tam, kde k tomu není výslovnČ
povolán.
Pravidla, podle nichž soud v Ĝízeních týkajících se nezletilých dČtí postupuje, stanoví
obþanský soudní Ĝád. ěízení vedená v záležitostech nezletilých se Ĝadí do kategorie tzv.
nesporných Ĝízení; ta jsou charakteristická tím, že je soud, veden veĜejným zájmem na tom,
aby Ĝízení probČhlo, mĤže zahájit i bez návrhu. Jde totiž o úpravu otázek zásadního
spoleþenského významu. ěízení spadající do kategorie „péþe soudu o nezletilé“191 bude
soudem pravidelnČ zahajováno z podnČtu orgánu sociálnČ-právní ochrany dČtí. Vedle toho
soud podle obþanského soudního Ĝádu vyĜizuje podnČty a upozornČní stran výchovy
nezletilého, které taktéž mohou mít za následek zahájení Ĝízení z úĜední povinnosti.
Dokazování v opatrovnických Ĝízeních soud provádí nezávisle na návrzích a procesní aktivitČ
stran, jelikož sleduje co možná nejpeþlivČjší objasnČní skutkového stavu. Završením Ĝízení je
obvykle rozsudek (není-li jím usnesení).
Tam, kde existuje potĜeba prozatímního upravení pomČrĤ úþastníkĤ (tedy do doby,
nežli bude rozhodnuto ve „standardním“ Ĝízení a bude vydán rozsudek), mĤže soud naĜídit
189
190
191
Kutzner proti NČmecku (odst. 76)
Srov. rozsudek ESLP ve vČci B. proti Spojenému Království (stížnost þ. 9840/82; odst. 60)
Ust. § 176 a násl. obþanského soudního Ĝádu.
273
tzv. pĜedbČžné opatĜení.192 Využití tohoto procesního nástroje bude praktické napĜíklad tehdy,
je-li tĜeba neprodlenČ urþit, komu bude dítČ svČĜeno do výchovy, þi uložit rodiþi, aby plnil
svou vyživovací povinnost. Speciální pĜedbČžné opatĜení je zakotveno pro situace, kdy se dítČ
ocitlo bez jakékoli péþe nebo jsou-li jeho život nebo pĜíznivý vývoj vážnČ ohroženy, pĜípadnČ
narušeny.193 V takovém pĜípadČ je soudu dán do rukou nástroj, aby mohl právní pomČry dítČte
s obzvláštní naléhavostí prozatímnČ stabilizovat.
Rozhodnutím soudu jsou úþastníkĤm uloženy povinnosti, k jejichž plnČní mohou být
pĜípadnČ autoritativnČ donuceni v tzv. vykonávacím Ĝízení. ProstĜedky pĜitom závisí na
charakteru uložení povinnosti (uložení pokuty, odnČtí dítČte, srážkami ze mzdy atp.).
Jelikož se v Ĝízení jedná pĜedevším o právech dítČte, je i ono (typicky vedle svých
rodiþĤ) úþastníkem Ĝízení. Pro nedostatek zpĤsobilosti však zpravidla nemĤže vystupovat
v Ĝízení samostatnČ; musí být tedy zastoupeno. Protože ve valné vČtšinČ nesporných Ĝízení
hrozí kolize zájmĤ dítČte s jeho rodiþi, zastupuje dítČ namísto nich již zmiĖovaný kolizní
opatrovník (povČtšinou orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí).
8. Právo dítČte na svobodné vyjádĜení názoru
Za nezbytnou podmínku úspČšné výchovy lze považovat vedle lásky i respekt k dČtem.
Jen tak se mohou nauþit chovat se s respektem k druhým lidem.194 Projevem respektu k dČtem
je nepochybnČ i existence skupiny tzv. participaþních práv dČtí. Participation spolu s principy
protection, provision tvoĜí platformu tzv. „3 P“ - základních zásad vztahujících se k výkladu
a uplatnČní ostatních práv dítČte.195 Jmenované principy mají svĤj zdroj v ÚmluvČ o právech
dítČte. Jádro participace dítČte pĜedstavuje pĜedevším þl. 12 Úmluvy o právech dítČte. Odst. 1
zmínČného þlánku garantuje dítČti, že je-li schopno formulovat své vlastní názory, má právo
(nikoliv povinnost196) je svobodnČ vyjadĜovat; jeho názorĤm musí být vČnována patĜiþná
pozornost odpovídající vČku a úrovni dítČte. Konkretizaci této obecné zásady obsahuje odst.
2, který stanoví, že dítČ musí mít zejména možnost být slyšeno v každém soudním nebo
správním Ĝízení, jež se jej dotýká. MČlo by se tak stát buć „…pĜímo a nebo prostĜednictvím
Ust. § 74 s násl. obþanského soudního Ĝádu.
Ust. § 76a obþanského soudního Ĝádu.
KOPěIVA, P., NOVÁýKOVÁ, J., NEVOLOVÁ, D., KOPěIVOVÁ, T. Respektovat a být respektován. KromČĜíž:
Spirála, 2008, s. 5.
195
Srov. napĜ. VAN BUEREN, G. ´The struggle for empowerment: the emerging civil and political rights of children´ In
Selected Essays on International Children´s Rights, Geneva: Defence for Children International, 1993, Vol. 1, s. 49. V této
publikaci se setkáme s kategorizací „4P“ – protection, provision, participation, prevention.
196
155.
192
193
194
274
zástupce nebo pĜíslušného orgánu, pĜiþemž zpĤsob slyšení musí být v souladu s
procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství.“
„Vtažení“ dítČte do rozhodovacích procesĤ je dĤsledkem pokraþující demokratizace
postavení dítČte uvnitĜ rodiny i ve vztahu ke státu a k celé spoleþnosti. Výše uvedený princip
uvádí do vnitrostátního práva zejména zákon o rodinČ197. Reguluje totiž právo dítČte, které je
s ohledem na stupeĖ svého vývoje s to vytvoĜit si vlastní názor, aby obdrželo informace o
záležitostech, které se jej týkají. DítČ má rovnČž právo svobodnČ se k tČmto záležitostem
vyjadĜovat, a to nejen ve vztahu ke svým rodiþĤm v rámci výchovy, ale i ve všech Ĝízeních,
v nichž se o takových záležitostech rozhoduje. V souladu s ustanovením zákona o rodinČ je i
ust. § 8 odst. 2 a 3 zákona o sociálnČ-právní ochranČ dČtí198, které zajišĢuje totéž právo pĜi
výkonu sociálnČ-právní ochrany dČtí; dítČ má právo sdČlit své názory pracovníkĤm orgánu
sociálnČ-právní ochrany dČtí bez pĜítomnosti rodiþĤ nebo jiných osob zodpovČdných za
výchovu. PĜi své þinnost bere OSPOD v potaz pĜání a pocity dítČte, aby nemohlo dojít
k ohrožení jeho citového þi psychického vývoje.
Podmínky pro zajištČní procesních práv dítČte jsou dány i obþanským soudním
Ĝádem
199
, podle nČhož se postupuje ve vČcech péþe soudu o nezletilé. Ten totiž stanoví,200 že v
Ĝízení, jehož úþastníkem je nezletilé dítČ, které je schopno formulovat své názory, soud názor
dítČte zjistí jeho výslechem. Ve výjimeþných pĜípadech soud zjišĢuje názor dítČte
prostĜednictvím jeho zástupce, znaleckého posudku nebo OSPODu.201 DĤležité je, že výslech
dítČte mĤže soud provést i bez pĜítomnosti dalších osob, a to v pĜípadČ, že lze oþekávat, že by
jejich pĜítomnost mohla vyjádĜení dítČte ovlivnit.
ýeský právní Ĝád však neobsahuje obecnČ stanovenou minimální vČkovou hranici, od
níž by byl výslech dítČte pĜed soudem vhodný.202 Názory na tuto otázku se rĤzní. Vycházet je
197
Ust. § 31 odst. 3 ZoR: „DítČ, které je schopno s ohledem na stupeĖ svého vývoje vytvoĜit si vlastní názor a posoudit dosah
opatĜení jeho se týkajících, má právo obdržet potĜebné informace a svobodnČ se vyjadĜovat ke všem rozhodnutím rodiþĤ
týkajících se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém Ĝízení, v nČmž se o takových záležitostech
rozhoduje.“
198
Ust. § 8 odst. 2 a 3 zákona þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále také jen
jako „zákon o sociálnČ-právní ochranČ dČtí“ nebo jako „ZoSPOD“)
199
Zákon þ. 99/1963 Sb., obþanský soudní Ĝád, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ (dále také jen jako „o.s.Ĝ.“).
200
Ust. § 100 odst. 4.
201
Srov. nedávný nález ÚS sp. zn.: I. ÚS 2661/10: „Již ze samotné dikce citovaného ustanovení plyne, že by mČlo být
pravidlem zjišĢování názoru nezletilého dítČte pĜímo soudem (výslechem). To koresponduje i s dĤvodovou zprávou k zákonu
þ. 295/2008 Sb. (tzv. subjektivní teleologický výklad), který novelizoval § 100 odst. 4 .s.Ĝ. do nynČjší podoby. DĤvodová
zpráva totiž uvádí, že ƍDochází ke zpĜesnČní stávajícího znČní, pĜiþemž prioritní variantou zjišĢování názoru dítČte je jeho
výslech… Výjimeþným pĜípadem ve smyslu návrhu zákona se rozumí zejména ty situace, kdy soud má zjištČno, že dítČ není
schopno formulovat své názory a jeho pĜítomnost u soudního Ĝízení by zjevnČ nemČla procesní význam nebo by mohla být
dítČti na újmu.ƍ
202
ěada evropských zemí však ve svých právních Ĝádech vČkovou hranici, od které je dítČ žádoucí vyslechnout pĜímo pĜed
soudem stanovuje (Norsko 7 let; Bulharsko 10 let; Dánsko, Nizozemí, Finsko, Švédsko, Belgie a ŠpanČlsko 12 let; NČmecko
a Maćarsko 14 let). V podrobnostech viz BOELE-WOELKI, K., et. al. Principles of European Family Law regarding
Parental Responsibilities. Antwerpen-Oxford: Intersentia, 2007. s. 52.
275
tĜeba pĜedevším z vČku a vyspČlosti dítČte a samozĜejmČ z dalších okolností konkrétní situace
(nČkdy by dítČ mohlo být slyšením naopak traumatizováno). Právo dítČte být slyšeno pĜed
soudem není právem absolutním203; vždy musí být pomČĜováno vzhledem k jeho nejlepšímu
zájmu. Lze se nicménČ domnívat, že možnost, jak zjistit a zohlednit názor dítČte, by mČla být
vždy peþlivČ a citlivČ zvažována. Další okolností, jež nepochybnČ ovlivĖuje možnost dítČte
být vyslechnuto pĜímo v rámci soudního Ĝízení, je, že þeská justice prozatím dČtem nevytváĜí
pĜíliš pĜátelské prostĜedí.204
Aþkoliv neexistuje minimální zákonná hranice pro realizaci práva dítČte být slyšeno
v rámci soudního Ĝízení, Ústavní soud se v relativnČ nedávné dobČ k této otázce vyslovil ve
dvou svých nálezech týkajících se ústavní výchovy. V obou pĜípadech se jednalo o to, že
nezletilé dítČ, v jednom pĜípadČ patnáctileté, ve druhém šestnáctileté, nebyly vyslechnuty
pĜímo pĜed soudem. Ústavní soud judikoval: „Rodinné prostĜedí je tedy pro dítČ prostorem
svobody a jakékoliv jiné prostĜedí (pozn. pĜedevším institucionální péþe) za prostor osobní
svobody dítČte proto považovat zásadnČ nelze. ZásadnČ není dĤvod, aby dospČlý mČl základní
právo být slyšen pĜímo pĜed soudem, když je rozhodováno o omezení jeho osobní svobody, a
dítČ nikoliv. Proto v pĜípadČ rozhodování o naĜízení ústavní výchovy dítČte staršího 12 let
zásadnČ neexistuje dĤvod pro odepĜení práva dítČte na slyšení pĜímo soudem. Na zákonem
dané alternativy bylo tedy vždy nutno nahlížet jako na výjimky, které musí soud ve svém
rozhodnutí ĜádnČ odĤvodnit.“205 Ve druhém pĜípadČ Ústavní soud kritizuje postup
prvoinstanþního a odvolacího soudu (a rozhodnutí odvolacího soudu ruší) proto, že nevyslechl
nezletilou, aþkoliv o to výslovnČ žádala a „…neboĢ nezletilé dítČ (vzhledem ke svému vČku a
zjištČnému osobnostnímu utváĜení) bylo i zpĤsobilým pramenem potĜebných skutkových
poznatkĤ.“206
I tam, kde v zahraniþních právních Ĝádech existuje minimální vČková hranice pro
povinnost soudu vyslechnout dítČ napĜíklad v souvislosti se svČĜením do péþe jednoho
z rodiþĤ, není tato hranice absolutní. To znamená, že i mladší dítČ mĤže být pĜed soudem
slyšeno, pokud je s to situaci pochopit a formulovat své názory. Výbor pro práva dítČte OSN
pĜipomíná (zde ve vztahu k Finsku), že je tĜeba náležitČ respektovat i názory dČtí mladších 12-
203
Srov. BOELE-WOELKI, K., et. al. Principles of European Family Law regarding Parental Responsibilities. AntwerpenOxford: Intersentia, 2007. s. 51.
204
PotĜebu vytvoĜení koncepce„justice pĜátelská dČtem“ jako jeden z cílĤ deklaroval vládní Výbor pro práva dítČte Rady
vlády pro lidská práva ýR na svém slavnostním zasedání k 20. výroþí pĜijetí Úmluvy o právech dítČte, které se konalo 19. 11.
2009. Koncepce však dle dostupných informací doposud zpracována nebyla. PĜiblížení justice dČtem doporuþuje v rámci
implementace þl. 12 i Výbor pro práva dítČte (OSN) – viz Respect for the views of the child In HODGKIN, R., NEWELL, P.
Implementation Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF, 2007. s. 156.
205
Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1945/08; odst. 19.
206
Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3007/09.
276
ti let a jsou-li dostateþnČ vyspČlé, dát jim možnost vyjádĜit se pĜed soudem k záležitostem, jež
se jich týkají.207
Další rovinou respektu k názoru dítČte je, jaká je mu v rámci rozhodovacího procesu
pĜikládána váha. Obecným pravidlem208 je, že k názoru dítČte pĜihlíží daný subjekt (OSPOD,
soud) s pĜihlédnutím k jeho vČku a rozumové vyspČlosti. Znamená to tedy, že þím starší dítČ
bude a þím lépe bude schopno porozumČt situaci, tím vČtší význam by jeho pĜání mČlo mít.
Názor a pĜání dítČte by pĜi rozhodování mČly být vnímány vždy jako dĤležitý þinitel. Ne vždy
se ale shodují s jeho nejlepším zájmem. MĤže se proto stát, že soud nebo OSPOD rozhodne
odchylnČ. V takovém pĜípadČ by mČlo být dítČti vhodným zpĤsobem vysvČtleno, proþ nebylo
rozhodnuto v souladu s jeho názorem a jak pĜijaté opatĜení odpovídá jeho nejlepšímu
zájmu.209
Pokud se soud neseznámí s názorem a pĜáním dítČte pĜímo, má povinnost zjišĢovat je
zprostĜedkovanČ, nejþastČji prostĜednictvím kolizního opatrovníka nezletilého dítČte.
DĤležitou pojistkou dĤsledné ochrany práv dítČte je právo dítČte požádat samostatnČ o
pomoc orgán sociálnČ-právní ochrany dČtí a další orgány, kterým pĜísluší ochrana práv dČtí
(školská zaĜízení, zdravotnická zaĜízení, Policii ýR).210 DítČ tak mĤže uþinit bez vČdomí
rodiþĤ þi jiných osob odpovČdných za jeho výchovu. Právu dítČte požádat pomoc odpovídá
povinnost jmenovaných zaĜízení pomoc dítČti poskytnout.
Právo dítČte na to, aby mohlo svobodnČ vyjádĜit svĤj názor, je-li schopno jej
formulovat, má zajistit, že dítČ bude mít možnost spolupodílet se na výsledku rozhodování o
sobČ. Otázkou je, nakolik mĤže názor dítČte ovlivnit výsledek daného rozhodovacího procesu,
neboĢ ten se nemusí s projeveným pĜáním dítČte plnČ shodovat. V této souvislosti se hodí
podotknout, že výše citované ustanovení zákona o rodinČ garantuje právo dítČte obdržet
informace, na jejichž základČ si svĤj názor mĤže utvoĜit. Ten také posléze mĤže svobodnČ
vyjadĜovat, a to nejen vĤþi rodiþĤm, ale hlavnČ v rámci každého Ĝízení, v nČmž se o nČm
rozhoduje.
Výbor pro práva dítČte OSN pĜipomíná, že i velmi malé dČti mají právo na to být
respektovány a vnímány jako jednotlivci se svými vlastními právy, neboĢ jsou aktivními þleny
rodin, komunit a jiných spoleþenských skupin se svými vlastními zájmy a postoji.211
207
Respect for the views of the child In HODGKIN, R., NEWELL, P. Implementation Handbook for the Convention on the
Rights of the Child. UNICEF, 2007. s. 153.
Viz þl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítČte.
209
Beck, 2009. s. 121.
210
Ust. § 8 odst. 1 ZOSPOD
211
Respect for the views of the child In Respect for the views of the child. In HODGKIN, R., NEWELL, P. Implementation
Handbook for the Convention on the Rights of the Child. UNICEF, 2007. s. 153-154. Dále také ALDERSON, P.,
208
277
Jedním z bodĤ kritiky vĤþi ýeské republice bývá nedostateþné zajištČní realizace
participaþních práv dČtí. V krátkosti lze proto v této souvislosti uþinit zmínku o nČkterých
zajímavých momentech švýcarské právní úpravy. Podle švýcarského obþanského zákoníku
má dítČ právo vystupovat v soudním Ĝízení samostatnČ tam, je-li jednáno o jeho právech úzce
osobní povahy (právo na život, na fyzickou a psychickou integritu, právo na soukromí atp.);
pĜedpokladem je, že dítČ je schopno vytvoĜit si a formulovat svĤj názor. K obhajobČ svých
práv si mĤže vyhledat advokáta. Uvedená autonomie jde dokonce tak daleko, že dítČ náležité
mentální kapacity mĤže dokonce samo dát souhlas ke své adopci. Ve vztahu k lékaĜským
zákrokĤm má nezletilý možnost za asistence lékaĜe udČlit svĤj informovaný souhlas
s výkonem i bez posvČcení svých zákonných zástupcĤ.212
9. Vztahy dítČte k dalším pĜíbuzným
Pojetí rodiny jako jednotky, jejíž þlenové požívají práva na ochranu rodinného života
(tj. na ochranu existujících vazeb a na podporu jejich rozvíjení), je v právním kontextu213
relativnČ široké. Nejde jen o vazby mezi rodiþi a dČtmi, aþkoliv ty jsou z mnoha hledisek tČmi
nejdĤležitČjšími.214 Právo na respekt k rodinnému životu ochraĖuje i vztahy mezi adoptivními
rodiþi a dČtmi215þi vztahy mezi sourozenci216 a podle okolností i vztahy mezi prarodiþi a jejich
vnuky217. Pokud širší rodinné vazby nepožívají ochrany garantované právem na rodinný život,
mohou spadat pod rozsah práva na soukromý život. VytváĜení mezilidských vztahĤ a vazeb je
totiž tímto právem stĜeženo.218
Na zákonné úrovni pamatuje þeský právní Ĝád specificky na regulaci dalších rodinných
vazeb pĜedevším v rámci zákona o rodinČ. Jestliže je to v nejlepším zájmu dítČte a vyžadují-li
to pomČry v rodinČ, mĤže soud upravit styk dítČte s prarodiþi a sourozenci.219 Takové situace
mohou snadno nastat pĜi rodinném rozkolu, kdy bude jedna þást pĜíbuzenstva bránit dítČti v
kontaktu s ostatními þleny rodiny, tĜeba právČ se sourozenci dítČte nebo jeho prarodiþi. Právo
HAWTHORNE, J., KILLEN, M. The Participation Rights of Premature Babies. The International Journal of Children´s
Rights, 2005, Vol. 13, s. 31-50.
212
Údaje byly pĜevzaty z VyjádĜení Výboru pro práva dítČte OSN (CRC/C/78/Add.3) k první zprávČ Švýcarska o plnČní
závazkĤ plynoucích z Úmluvy o právech dítČte ze dne 19 Ĝíjna 2001, (str. 18-20).
213
Srov. OVEY, C., WHITE, R. C. A.: The European Convention on Human Rights. 4th edition. Oxford: Oxford University
Press. 2006. s. 247-249.
214
Rozdílu nesmí být þinČno mezi dČtmi manželskými a nemanželskými [srov. rozhodnutí ESLP ve vČci Marckx proti Belgii
(stížnost þ. 6833/74; odst. 31).
215
Rozudek ESLP ve vČci Pini a ostatní proti Rumunsku (stížnosti þ. 78028/01 a þ. 79030/01; odst. 140)
216
Srov. OVEY, C., WHITE, R. C. A.: The European Convention on Human Rights. 4th edition. Oxford: Oxford University
Press. 2006. s. 247. Rozsudky ESLP ve vČci Moustaquim proti Belgii (stížnost þ. 12313/86; odst. 35-36) nebo ve vČci X, Y a
Z proti Spojenému Království (stížnost þ. 21830/93; odst. 36-37)
217
Rozsudek ESLP ve vČci Vermeire proti Belgii (stížnost þ. 12849/87; odst. 18 a 28.
218
OVEY, C., WHITE, R. C. A.: The European Convention on Human Rights. 4th edition. Oxford: Oxford University Press.
2006. s. 245.
219
278
na ochranu rodinného života ve vztahu k sourozencĤm se nicménČ projevuje i na jiných
místech, tĜeba jako jedno z kritérií rozhodování soudu o svČĜení dítČte do péþe jednoho
z rodiþĤ.
10. ZávČr
ZávČrem obecného pĜedstavení základních právních institutĤ v oblasti vztahĤ mezi
dítČtem a rodiþi, respektive dítČtem a rodinou, si lze položit otázku, zda aktuálnČ úþinná
legislativa vyhovuje souþasným spoleþenským pomČrĤm a potĜebám rodiny. Zákon o rodinČ
coby samotné jádro regulace rodinnČprávních vztahĤ prošel od doby svého pĜijetí Ĝadou
významných zmČn. Stále je na nČm nicménČ znát, za jakých spoleþenských podmínek vznikal.
Úprava rodinného práva byla proto pojata do pĜipravovaného obþanského zákoníku, jehož
tvĤrci pĜedstavují pĜetržení návaznosti na právo minulého režimu jako jeden ze základních
principĤ celé rekodifikace.220
Aktivitu na poli legislativních reforem usilujících o naplĖování závazkĤ plynoucích
ýeské republice z Úmluvy o právech dítČte vítá a podporuje i Výbor pro práva dítČte OSN.
V souvislosti s jeho doporuþeními byl vytvoĜen i Národní akþní plán k transformaci a
sjednocení systému péþe o ohrožené dČti na období 2009 až 2011. Jedním ze základních cílĤ
tohoto dokumentu je jednoznaþná preference péþe o dČti v rodinném prostĜedí pĜed péþí
ústavní a tím pádem snížení poþtu dČtí v ústavních zaĜízeních. KromČ toho se v nČm poþítá se
sladČním aktuálnČ mezirezortnČ roztĜíštČných aktivit na poli práce s uvedenou cílovou
skupinou dČtí. Jak výstižnČ uvádí Zpráva o stavu lidských práv za rok 2009221 „dítČ se ocitá v
systému, který je v jednotlivých oblastech kvalitní, jako celek je ale nekoordinovaný a
roztĜíštČný.“
Zajímavá je úvaha jednoho z myšlenkových proudĤ právní teorie, jež hovoĜí o dvou
rovinách fungování práva – o právu v právních pĜedpisech a o právu v praxi. Toto rozlišení
vyjadĜuje odlišnost reálného právního života od normativního ideálu vtČleného do psaného
práva. ÚspČšnost fungování týchž právních pravidel se totiž þasto rĤzní podle spoleþenského a
kulturního kontextu, v nČmž jsou uplatĖována. Zasazeno do souvislosti právní regulace
rodinných vztahĤ je možno Ĝíci, že i zde lze uvedenou myšlenku použít. Efektivita a
funkþnost norem práva jsou promČnnými, jež jsou v rodinném právu více než v jiných
právních odvČtvích závislé na souladu se vžitými normami spoleþenskými a morálními.
220
http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/navrh-zakona.html; Úþinnost nového kodexu je plánována na 1. 1. 2013.
Zpráva byla schválena usnesením vlády ze dne 14. þervna 2010 þ. 460. Dostupná
http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?pgid=302.
221
z:
279
Pakliže má mít výše naznaþená legislativní reforma, jež v ýeské republice nepĜetržitČ probíhá
od znovuobnovení demokracie, skuteþnou úspČšnost ve všech rovinách uplatnČní práva, mČla
by být doprovázena a živena spoleþenskou diskusí. Témata zefektivnČní ochrany práv dČtí a
možnosti podpory rodinného života by si nespornČ zasloužila být v jejím centru.
280
Literatura:
ALDERSON, P., HAWTHORNE, J., KILLEN, M. The Participation Rights of Premature
Babies. The International Journal of Children´s Rights, 2005, Vol. 13
BOELE-WOELKI, K., et. al. Principles of European Family Law regarding Parental
Responsibilities. Antwerpen-Oxford: Intersentia, 2007
the Child. UNICEF, 2007
HRUŠÁKOVÁ, M., et. al. Zákon o rodinČ. Zákon o registrovaném partnerství: komentáĜ. 4.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2009
HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍýKOVÁ, Z. ýeské rodinné právo. 2. vydání. Brno: DoplnČk a
Masarykova univerzita 2001
KOPěIVA, P., NOVÁýKOVÁ, J., NEVOLOVÁ, D., KOPěIVOVÁ, T. Respektovat a být
respektován. KromČĜíž: Spirála, 2008
KORNEL, M. Zbavení rodiþovské zodpovČdnosti. Aktuální otázky náhradní rodinné péþe –
sborník z IX. celostátního semináĜe NRP. Brno: Triada, poradenské centrum, o.s., 2009
MATOUŠEK, O. Metody a Ĝízení sociální práce. Praha: Portál, 2003
MOTEJL, O., ýERNÁ, I., PANOVSKÁ, K., MATYÁŠOVÁ, P. Sborník stanovisek
veĜejného ochránce práv 2 – Rodina a dítČ. Brno: KanceláĜ veĜejného ochránce práv, 2007
OVEY, C., WHITE, R. C. A.: The European Convention on Human Rights. 4th edition.
Oxford: Oxford University Press. 2006
TURNER, S. M. Justifying corporal punishment of children loses its appeal. The
International Journal of Children´s Rights, 2003, Vol. 11, s. 219-233. VAN BUEREN, G.
The International Law on the Rights of the Child. Hague: Kluwer Law International, 1998
VAN BUEREN, G. ´The struggle for empowerment: the emerging civil and political rights of
children´ In Selected Essays on International Children´s Rights, Geneva: Defence for
Children International, 1993, Vol. 1
WALL, John. Human Rights in Light of Childhood. International Journal of Children´s Rights
16. Leiden: Brill NV, 2008
Ostatní zdroje:
Úmluva o právech dítČte (publikována jako sdČlení FMZV þ. 104/1991 Sb.)
Úmluva o ochranČ lidských práv a základních svobod (ve znČní ProtokolĤ þ. 3, 5 a 8
(publikována jako sdČlení FMZV þ. 209/1992 Sb.)
281
Listina základních práv a svobod (usnesení pĜedsednictva ýNR þ. 2/1993 Sb.)
Zákon þ. 40/1964 Sb., obþanský zákoník, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
Zákon þ. 99/1963 Sb., obþanský soudní Ĝád, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
Zákon þ. 94/1963 Sb., o rodinČ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
Zákon þ. 359/1999 Sb., o sociálnČ-právní ochranČ dČtí, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
Zákon þ. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských
zaĜízeních a o preventivnČ výchovné péþi ve školských zaĜízeních a o zmČnČ dalších zákonĤ,
ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
Nálezy a usnesení Ústavního soudu:
Sp. zn.: I. ÚS 2661/10; III. ÚS 3007/09; IV. ÚS 2244/09; II. ÚS 2155/09; II. ÚS 1945/08; II.
ÚS 838/07; I. ÚS 527/06; I. ÚS 618/05; III. ÚS 511/05; III. ÚS 438/05; II. ÚS 554/04; II. ÚS
363/03; I. ÚS 315/03; II. ÚS 157/01; I. ÚS 471/97
Rozhodnutí Nejvyššího soudu:
Sp. zn.: 30 Cdo 5057/2008; 30 Cdo 1721/2000
Rozsudek Krajského soudu Ústí nad Labem:
Sp. zn. 9 Co 719/2003
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva:
B. proti Spojenému Království (stížnost þ. 9840/82; odst. 60); Fiala proti ýeské republice
(stížnost þ. 26141/03); Glaser proti Spojenému Království (stížnost þ. 32346/96); Havelka a
ostatní proti ýeské republice (stížnost þ. 23499/06); Hokkanen proti Finsku (stížnost
þ.19823/92); K. a T. proti Finsku (stížnost þ. 25702/94); Kutzner proti NČmecku (stížnost þ.
46544/99); Marckx proti Belgii (stížnost þ. 6833/74); Moustaquim proti Belgii (stížnost þ.
12313/86); Olsson proti Švédsku (stížnost þ. 13441/87); Pini a ostatní proti Rumunsku
(stížnosti þ. 78028/01); Reigado Ramos proti Portugalsku (stížnost þ. 73229/00); Reslová
proti ýeské republice (stížnost þ. 7550/04); Voleský proti ýeské republice (stížnost þ.
63627/00); Wallová a Walla proti ýeské republice (stížnost 23848/04); X, Y a Z proti
Spojenému Království (stížnost þ. 21830/93); Zawadka proti Polsku (stížnost þ. 48542/99)
http://www.crin.org/
http://www.echr.coe.int
http://portal.justice.cz
http://obcanskyzakonik.justice.cz/
http://www.vlada.cz
282
Studie o právech dítČte
Prof. JUDr. Dalibor Jílek, CSc.
Mgr. Jaroslav VČtrovský
JUDr. ZdenČk Kapitán, Ph.D.
Mgr. Anna HoĜínová
Vydává:
ýesko – britská o.p.s.
Cejl 72
602 00 Brno
tel.: 545 243 923
fax: 545 243 924
www. ceskobritska.eu
Tisk:
Tisk:
DUSAB,
ARTRONspol.
s.r.os r.o.
Sokolská
1318/603
Růžové náměstí
680
680 01
01 Boskovice
Boskovice
1. vydání
Brno - Boskovice, 2011
ISBN: 978-80-260-0377-9

Studie o právech dítěte - Česko

Transkript

Podobné dokumenty

Obsah S1 D ležité bezpe ţnostní upozorn ní S2 Bezpeţnostní

PDF, 1,64 MB - Šance Dětem

marketing - pohoda.joste.cz

- Liga lidských práv

Sebeevaluační nástroje

Vícestránkový dokument - Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí

AQB 898 ? Sentinel 1100

Doporučení k zajišťování cizinců

Standardy bydlení 2003/2004