neděle 22. května 2016 - Slavnost Nejsvětější Trojice

LECTIO DIVINA
Slavnost Nejsvětější Trojice
Informace o autorovi
Fr. Lawrence Lew OP je synem anglické provincie. Před vstupem do noviciátu sloužil
v Manile (Filipíny) v rámci Mezinárodního programu dominikánských dobrovolníků
(Dominican Volunteers International Program). V současné době studuje licenciát
z dogmatické teologie ve Washingtonu (Dominican House of Studies).
Název pro lectio
Deklarace závislosti
Datum
22. května 2016
Slavnost Nejsvětější Trojice
Původní jazyk: angličtina
Lectio
Předmětem naší pozornosti bude text evangelia: Jan 16,12-15
Další čtení z Písma pro liturgii dne: Př 8,22-31; Žl 8,4-9; Řím 5,1-5
Ježíš řekl svým učedníkům: „Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to
nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude
mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví,
protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že
z mého vezme a vám to oznámí.“
Studium
Tento úryvek je vzat z „Řeči na rozloučenou“, ve které Ježíš ujišťuje své učedníky o stálé
Boží přítomnosti mezi nimi. Slibuje jim přitom Ducha Svatého – slib, který jsme viděli
uskutečněný minulou neděli o Letnicích. V textu nacházíme také příslib něčeho dalšího,
nikoli v tom smyslu, že budou zjeveny nové věci, ale že to, co již Kristus svým učedníkům
dal, bude hlouběji pochopeno.
Uvážíme-li řecké sloveso použité svatým Janem, slibuje se o Duchu, že nás doslova „uvede
na cestu“. To by nás mělo zarazit, protože o něco dříve v tomto evangeliu přece Ježíš
prohlašuje, že on je Cesta. Všimněte si také, že – poněkud zvláštně – jsme vedeni „do“
(into) celé pravdy, nikoliv „k“ (to) celé pravdě. Touto formulací se naznačuje, že Pravda
není primárně nějaké tvrzení nebo věc, ale spíše plnost, do níž můžeme vstoupit, nebo
dokonce osoba, s níž můžeme vstoupit do vztahu. Jan už nám dříve zjevil i to, že osoba
Ježíše Krista je Pravda, takže poznáváme, že Duch nás uvede do živého vztahu s Kristem,
abychom měli účast na jeho plnosti bytí. Konečně, Ježíš také řekl, že je Život. Duch nás tedy
uvádí do života v Kristu, do plnosti jeho života, což není nic menšího než život Boha
v Nejsvětější Trojici.
Pravda tedy není něco, co my vlastníme, ale spíš – jak řekl papež Benedikt XVI. – Pravda
vlastní nás. Nejsvětější Trojice, nejdokonalejší a nejvyšší Pravda, prohlašuje, že skrze
působení Ducha Svatého, mohou mít nyní lidské bytosti podíl na tom, co je Kristovo; my
nyní patříme jemu, (patříme) Bohu. Tím, že nás Duch posvěcuje, oslavuje Syna. Toho si
všímá sv. Irenej, když říká: „Slávou Boží je plně živý člověk“. Takový je člověk připodobněný
Kristu, uvedený do Pravdy, že Bůh je Láska.
Meditatio
Prostřednictvím „prohlášení“ Otce a skrze Ducha Svatého máme účast na životě Nejsvětější
Trojice. Jako při Kristově křtu sestoupil na něho Duch a bylo slyšet Otcův hlas prohlašující:
„Ty jsi můj Syn,“ tak při našich vlastních křtech je o nás deklarováno, že jsme skrze milost
přijetí za vlastní (grace of adoption) to, čím je Kristus pro svou božskou přirozenost, totiž
synové a dcery Boží. Proto, jak praví sv. Petr, stáváme se „účastníky na Boží přirozenosti“
(2Pt 1,4).
Takové vyjadřování o účasti na Boží přirozenosti je důležité, protože v Lásce, kterou je Bůh,
není místo pro žádné uchvatitelské smýšlení (possessiveness). My, kteří se účastníme na
Trinitárním životě, bychom nikdy neměli být vedeni touhou po výlučném vlastnictví, nýbrž
jsme povoláni sdílet to, co máme: zaprvé, radost evangelia; zadruhé, naše dary, naši službu
a naše osoby; a zatřetí, odpovědnost za společné dobro našich společností, našich komunit
a (celého) stvoření. Zakotveni v tajemství Trojice, jejíž život sdílíme, máme slovy papeže
Františka „rozvíjet spiritualitu oné globální solidarity, jež z tajemství Trojice proudí“.
Stručně řečeno, jsme voláni milovat Boha a milovat bližního jako sebe.
Skrze tyto autentické vztahy lásky vstupujeme hlouběji do Pravdy, kým je Bůh, a rosteme
v pravém poznání Boha, kterému patříme. Tak mohl říci sv. Augustin: „Vidíme-li Lásku,
vidíme Trojici“.
Oratio
Ó Nejsvětější Trojice, Jediný Bože, v němž žijeme, pohybujeme se a jsme: uděl nám milost,
abychom byli otevření Duchu Svatému uvádějícímu nás na Cestu, kterou je Ježíš Kristus,
takže budeme moci mít hlubší účast na tvém Životě a naše životy budou moci odrážet tuto
Pravdu: že patříme Tobě a jsme skutečně synové a dcery Otce, který je spolu se Synem a
Duchem Svatým věčná Láska. Amen.
Contemplatio
Trojice je Pravda, která se poznává jedině vztahovým způsobem, máme-li sebe darující a
neposesivní lásku. Takže, „vidíme-li Lásku, vidíme Trojici.“