závěrečná zpráva 1.19.2

1.19.2. Koleopterologický průzkum na území PR Suchá Dora
1. Úvod
Zpráva o realizaci projektu obsahuje výsledky inventarizačního průzkumu brouků (Coleoptera)
v období květen-září 2010. V tabulkové příloze je seznam dosud nalezených a determinovaných druhů,
faunisticky zajímavé nálezy jsou komentovány.
V následující zprávě jsou zahrnuta vyhledaná data o chráněných druzích a managementu území
s terénním průzkumem a zhodnocením výskytu zjištěných druhů.
2. Název průzkumu
Inventarizační průzkum entomologický PR Suchá Dora-brouci (Coleoptera)
3. Cíl průzkumu
Zpracování inventarizačního průzkumu entomologického PR Suchá Dora se zaměřením na
brouky (Coleoptera), se zvláštním zřetelem na druhy zvláště chráněné dle vyhl. 395/1992 Sb. a 175/2006
Sb. a druhy uvedené v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky-Bezobratlí (Farkač, Král,
Škorpík et al., 2005) a návrhu případných managementových opatření v přírodní rezervaci z hlediska
brouků (Coleoptera)..
4. Použitá metodika
Samotný průzkum probíhá podle Metodiky inventarizačních průzkumů MZCHÚ (AOPK ČR,
2005).
K orientačnímu zjištění výskytu epigeických druhů (žijících na půdním povrchu), bylo použito
metody zemních pastí. Které byly rozmístěny na vhodných místech, tak aby byly postiženy všechny
hlavní porostní typy vyskytující se v PR. Jako pastí bylo použito polyetylénových kelímků o obsahu 0,3
litru, jako fixační tekutiny byl použit etylenglykol s příměsí piva ke zvýšení atraktivity. Druhy brouků
z půdního povrchu byly sbírány rovněž individuálně pod kaménky, kůrou, kusy dřev a listím za použití
exhaustoru a trojzubé zahradnické motyčky. Zvláštní pozornost byla věnována prameništím a drobným
svahovým mokřadům, na kterých bylo sbíráno kaménky, mechem, listím i vyšlapáváním z bahnitých
nánosů a zamokřených okrajů.
Druhy obývající bylinné patro byly sbírány smýkáním smýkací síťkou a to zvláště v bylinně
bohatších okrajích lesního porostu. Na světlinách a na vegetaci při hranicích PR a okolo lesních cest.
Ke sběru brouků z keřového a nižšího stromového patra bylo užito sklepávání vegetace do
sklepávadla.
Tyto metody byly doplněny individuálním sběrem na rostlinách, květech, pod kůrou, na choroších
a dalších houbách apod. Zvláštní pozornost byla věnována sběru pod kůrou pahýlů, pařezů a ležících
bukových kmenů. Nosatci rodu Acalles byly sbírány na ležících bukových větvích.
Na vhodných místech, okolo pařezů, u pat kmenů apod. bylo prosíváno listí, mech a detrit pomocí
prosívadla.
V období květen-červen byly uskutečněny 4 sběrné exkurze (9.5., 25.5., 20.6., 16.9.), během
kterých byl získán materiál okolo 400 ex.řádu Coleoptera. Běžné, opakující se a dobře určitelné druhy
byly pouze zapsány a po té opět vypuštěny. Determinace materiálu byla provedena převážně dle Freude
et al.(1966-1987), nomenklatura je použita dle práce Jelínek et al.(1993), Carabidae dle Hůrky (1996). Na
determinaci získaného materiálu se mimo autora podíleli další specialisté (bez titulu): L. Koloničný
(Ostrava)-Cantharidae, Curculionidae, P. Boža (Ostrava)-Chrysomelidae-part.
Přehled dosud zjištěných druhů je uveden v tabulkové příloze. V tabulkové příloze ve sloupci RL
jsou označeny druhy uvedené ve vyhl. 395/1992 Sb.(symbol §) a druhy uvedené v červeném seznamu
bezobratlých (Farkač et al.,2005) dle kategorií (CR-kriticky ohrožený, EN ohrožený, VU-zranitelný, NTtéměř ohrožený)
Nálezy druhů bionomicky, faunisticky a jinak významných jsou komentovány v kap.5.3.
Databáze významných druhů s povinnými parametry byla zadána do prostředí NDOP.
5. Výsledky
5.1 Přírodní rezervace Suchá Dora
Přírodní rezervace Suchá Dora s výměrou 17,60 hektarů se nachází v katastrálním území Dobešov a
Jakubčovice nad Odrou, v okrese Nový Jičín. Toto chráněné území bylo vyhlášeno v roce 1969.
Nadmořská výška území se pohybuje od 356 do 524 m. n m. Jedná se o lesní porost na severně
orientovaných svazích hlubokého údolí potoka Suchá. Jedná se o přirozené květnaté bučiny kamenitých
svahů charakteristické pro oblast Nízkého Jeseníku představující z hlediska lesnického nejvýznamnější
přírodní rezervaci okresu Nový Jičín.
Ochranné podmínky území byly upřesněny Nařízením Moravskoslezského kraje č. 4/2009 ze dne 21. 10.
2009,o zřízení přírodní rezervace Suchá Dora a stanovení jejích bližších ochranných podmínek,
Předmětem ochrany přírodní rezervace je zbývající přirozený porost typický pro Oderské vrchy se
skalními výchozy a výskytem zvláště chráněných druhů živočichů.
Geologické a botanické charakteristiky území uvádí Weismannová et al.(2004).
5.2. Charakteristika Coleopterofauny PR Suchá Dora
Brouky vyskytující se v PR Suchá Dora a jejím blízkém okolí lze rámcově rozdělit na druhy
epigeické, převážně karnivorní druhy obývající půdní povrch, druhy fytofágní, vázané na listy bylin,
stromů a keřů a dále druhy xylofágní, respektive saproxylické, vázané vývojem na dřevo v různém stupni
rozpadu, dutiny stromů apod. Ve fauně brouků v této přírodní rezervaci hrají významnou úlohu některé
menší, potravně vyhraněné skupiny jako druhy mykofágní, vázané na houby, zvláště saproparazitické
druhy hub, vázané na staré stromy (Fomes fomentarius apod.),
Z karnivorních druhy půdního povrchu jsou reprezentovány zástupci čeledí Carabidae a
Staphylinidae, typickými pro listnaté lesy středních poloh, jako Carabus glabratus, C. auronitens C.
linnaei, Abax sp., Pterostichus burmeisteri, Staphylinus tenebricosus, S. macrocephalus a další,
k významnějším lesním druhům reliktního charakteru náleží Cychrus attenuatus. Minimální je výskyt
expansních druhů, což je dáno polohou PR, obklopené prakticky ze všech stran lesními kulturami.
K druhům epigeickým lze přiřadit rovněž nosatce rodu Acalles, charakteristické pro původní
zachovalé porosty, kteří žijí v opadu a na větvičkách na půdním povrchu, kde se živí plodničkami hub
nebo plísněmi. Příslušníci tohoto rodu jsou považováni za relikty a jejich přítomnost na lokalitě dle
Strejčka (pers.comm.) je považována za důkaz kontinuální existence lesního porostu na dané lokalitě. Na
větvičkách se vyskytuje rovněž nosatec Trachodes hispidus. Kdalším druhům nosatců zemního povrchu
je nosatec Rhinomias forticornis, typický pro přírodě blízké lesy Nízkého Jeseníku.
Bylinné patro PR je dosti mezernaté, s nízkou pokryvností, odpovídající dominantním svěžím
bučinám, což se projevuje i nízkou pestrostí fytofágní fauny. Z typických druhů bukových porostů byl
zjištěn na bažanku vázaný dřepčík Hermaeophaga mercurialis. Podél širších lesních cest a v okolí
lesních skládek je pomístně rozšířena semiruderální vegetace s příslušnými expansními fytofágními
druhy brouků ( Nedyus quadrimaculatus Phyllotreta ssp., Fastuolina fastuosa apod.)
Keřové a nižší stromové patro v PR je nerovnoměrně vyvinuté, tvořené jednotlivými skupinkami
zmlazení buku, klenu, v okrajích potom keři bezu, lísky apod. Fytofágní fauna keřového patra je
reprezentována zástupci čeledi Curculionidae (Phyllobius sp., Rhynchaenus fagi)
V keřovém a stromovém patře se rovněž vyskytují karnivorní druhy, které zde vyhledávají
svou potravu, především zástupci čeledí Cantharidae a Coccinelidae.
Z druhů saproxylických, vyvíjejících se ve dřevě v různém stadiu rozpadu je pro bukové
porosty typičtí zástupci čeledi Lucanidae (Sinodendron cylindricum, Platycerus caprea). Pod kůrou
odumírajících kmenů a větví se vyskytují rovněž některé mykofágní druhy, které zde žijí na myceliích hub
(Endomychus coccineus, Mycetina cruciata, Dacne bipustulata, Tritoma bipustulata).
5.3. Přehled faunisticky a bionomicky významných druhů
Carabidae
Cychrus attenuatus (Fabr.)- střevlík, druh středoevropských pohoří, lesní druh pahorkatin a hor,
na severní Moravě lokální, Hůrka K., Veselý P., Farkač J. ( 1996) jej považují za relikt. V PR dosud 3 ex.
v zemních pastech v severní části území.
Alleculidae
Gonodera luperus (Herbst) – květomil: Teplomilný druh, lesní okraje, světliny, na severní
Moravě málo dokladů, v PR 3 ex. na listecg na okrajových světlinách.
Endomychidae
Endomychus coccineus – pýchavovník, druh přírodě blízkých lesů, na myceliích pod kůrou
odumírajících stromů. Farkač J., Král D., Škorpík M.(2005) druhy uvádí v kat.VU (zranitelný).
Lucanidae
Sinodendron cylindricum (L.)-roháček bukový, Platycerus caprea (De Geer) – roháček
kovový: Typické druhy přírodně blízkých bučin, vývoj v pahýlech, pařezech a kmenech buků, napadených
bílou hnilobou.
Curculionidae
Acalles camelus (Fabr.), Acalles comutatus (Germ.), Acalles hypocrita Boh., Acalles pyreneus Boh.
– nosatci: RL-NT Typické druhy starých původních porostů, dle Strejčka nutno považovat za relikty.
Druhy půdního povrchu, žijící v detritu a na opadaných bukových větvích, kde se živí pravděpodobně
plodničkami hub, v PP více ex na ležících bukových větvích v kmenovině v severní a střední části. Farkač
J., Král D., Škorpík M.(2005) druhy uvádí v kat.NT (téměř ohrožený).
Staphylinidae
Staphylinus macrocephalus (Grav.) – Druh rozšířený v horských oblastech celé střední Evropy,
na severní Moravě častěji v Beskydech. Dle Smetany (1958) v pásmu Sudet ojediněle a vzácně. V PR
několik ex. v zemních pastech.
6. Definice ohrožujících faktorů
Odumírání dřevin-V bučinách nevýznamný faktor, přirozené odumírání starých buků vytváří
vhodné podmínky pro výskyt řady druhů brouků
Expanze nepůvodních druhů-v PR Suchá Dora nevýznamný problém
Lesnické hospodaření-Neznamená pro PR významné riziko
Myslivost-přiměřený výskyt zvěře je pro entomofaunu přínosem, na trus cervidů je vázáno více
koprofágních druhů a jejich predátorů.
7. Závěry a doporučení
Inventarizačním průzkumem v PR Suchá Dora bylo v roce 2010 zjištěno celkem 123 druhů 34
čeledí řádu Coleoptera. V červeném seznamu bezobratlých (Farkač et al.,2005) je uveden pýchavovník
Endomychus coccineus v kat. VU (zranitelný) a nosatci Acalles camelus a A. comutatus v kat. NT (téměř
ohrožený).
Pro čeleď Carabidae bylo zpracováno její využití pro bioindikační účely. Pokud hodnotíme čeleď
Carabidae dle třístupňové bioindikační stupnice (Hůrka, Veselý, Farkač 1996), potom z celkového počtu
19 druhů zjištěných průzkumem v roce 2010 byl zjištěn 1 druh (Cychrus attenuatus) ze skupiny R- druhy
s nejužší ekologickou valencí, mající charakter reliktů 14 druhů skupiny A-adaptabilnější druhy, osídlující
více nebo méně přirozené nebo přirozenému a stavu blízké habitaty a 4 druhy skupiny E-eurytopní druhy,
které nemají často žádné zvláštní nároky na charakter a kvalitu prostředí, druhy nestabilních, měnících se
habitatů apod.
Z druhů, majících reliktní charakter bylo dále zjištěno 5 zástupců nosatců rodu Acalles a pro
listnaté lesy typické druhy velkých drabčíků Staphylinus tenebricosus a Staphylinus macrocephalus
Z hlediska entomologického lze spatřovat význam PR Suchá Dora v následujících aspektech:
-Přírodní rezervace reprezentuje na dostatečné ploše přírodě blízká lesní společenstva Nízkého
Jeseníku s druhovou skladbou, blízkou skladbě původní, včetně typické entomofauny.
-Vzhledem k poloze PR se projevuje v minimálním rozsahu ekotonový efekt, spojený
s pronikáním expansních druhů z okolních kultur.
-Převážná část PR se nachází ve fázi optima až počínající, fázi rozpadu, což vytváří vysoce
atraktivní území pro saproxylické, mykofágní a na ně navázané karnivorní druhy brouků
Pro udržení, respektive zvýšení stávajících hodnot PR Suchá Dora lze doporučit
-V kmenovinách aplikovat v podstatě princip bezzásahovosti, případnou těžbu jednotlivým
výběrem možno použít jen v omezené míře k uvolnění náletů zmlazujícího buku, přirozeně
odumřelé a vyvrácené stromy ponechat na místě jako prostředí pro vývoj xylofágního hmyzu, Pro vývoj více xylofágních brouků např.čeledi Melandryidae a nosatců rodu Acalles je vhodné
ponechat v porostu rovněž jednotlivé větve buku.
-Sledovat sukcesi náletových dřevin, přiměřený výskyt náletových dřevin a keřů v porostních
okrajích je žádoucí
8. Bibliografické údaje k zájmovému území
Weismannová et al.(2004) uvádí ze zájmového území PR významné nálezy denních motýlů (Parnasius
mnemosyne, Limenitis camilla, Melitea didyma, Erebia ligea) a ptáků.
Stanovský&Pulpán (2006) udávají výskyt běžnějšího podhorského střevlíčka Pterostichus burmeisteri.
Ve studovaných sbírkových fondech se nachází 3 druhy nosatců rodu Acalles (coll. L. Koloničný,
Ostrava). Jedná se o reliktní druhy přírodě blízkých lesů, nalézané nejčastěji na opadaných bukových
větvích, ležících na půdním povrchu, kde se živí pravděpodobně plodničkami hub.
9. Seznam použitých informačních zdrojů
Metodiky inventarizačních průzkumů MZCHÚ (AOPK ČR, 2005).
Farkač J., Král D., Škorpík M.(2005)-Červený seznam ohrožených druhů České republiky, Bezobratlí,
AOPK Praha, 758 pp.
Freude H., Harde K. W., Lohse G. A. ( 1966-1987): Die Käfer Mitteleuropas, band 1-11,
Goecke & Evers- Krefeld.
Hůrka K. ( 1996) : Carabidae of the Czech and Slovak Republics, Kabourek, Zlín, 565 pp.
Hůrka K., Veselý P., Farkač J. ( 1996): Využití střevlíkovitých ( Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality
prostředí, Klapalekiana, 32: 15-26.
Jelínek J. eds., (1993) :Checklist of Czechoslovak Insects IV, (Coleoptera), Seznam československých
brouků, Folia Heyrovskyana, suppl.1, Praha, 172pp.
Kolibáč J., Majer K., Švihla V. (2005): Brouci nadčeledi Cleroidea Česka, Slovenska a sousedních oblastí
Laibner St. (2000): Elateridae of the Czech and Slovak Republics, Kabourek, Zlín, 292 pp..
Maršálková J. et al. (1987): Metodika inventarizačního průzkumu chráněného území.- Státní
ústav památkové práce a ochrany přírody, Praha.
Picka J. (1978): Klíče k určování hmyzu 1, Coleoptera-Tenebrionidae, Zprávy Československé
společnosti entomologické.
Pruner L., Míka P. (1996): Seznam obcí a jejich částí v České republice s čísly mapových polí pro síťové
mapování fauny, Klapalekiana,32 (Suppl.):1-175.
Reitter E. (1869-1870): Uebersicht der Käfer-Fauna von Mähren und Schlesien, Verhandlungen des
naturforschenden Vereines in Brünn, VIII.Band, II.Heft, 195 pp.
Skoupý V.(2004): Střevlíkovití brouci České a Slovenské republiky ve sbírce Jana Pulpána, 213 pp., CDRom.
Sláma M.(1998): Tesaříkovití-Cerambycidae České a Slovenské republiky (Brouci-Coleoptera, 383 pp.
Smetana A.(1958): Drabčíkovití (Staphylinidae) in Fauna ČSR, svazek 12, Nakl.Čs akademie věd, Praha
Stanovský J., Pulpán J.(2006): Střevlíkovití brouci Slezska, Muzeum Beskyd Frýdek-Místek.
Weismannová a kol. (2004): Ostravsko. In : Mackovčin P. a Sedláček M.(eds.):Chráněná území ČR,
svazek X.Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 456 pp.