CarpWeb - specializovaný kaprařský magazín

Vážení čtenáři,
Je před námi jedno z nejlepších období k lovu kaprů. Jak vyplývá ze statistik, každoročně se
během jarních měsíců uloví opravdu významné množství pěkných ryb. My Vám k tomu
přinášíme nové číslo Carp Webu. Najdete v něm spoustu čtení o kaprech, informací a
praktických rad do nové sezóny. V tomto čísle také vyhodnocujeme uplynulý první ročník
Kaprařské ligy. Vítězům bychom i na tomto místě ještě jednou rádi pogratulovali a všem
ostatním poděkovali za účast.
Zároveň jsme opět otevřeli možnost přihlašování nových úlovků ze sezóny 2007.
Prosíme všechny, kdo budou přihlašovat úlovky do Ligy, aby k tomu použili elektronický
formulář, který najdete pod záložkou Kaprařská liga. Úlovky zaslané jiným způsobem
nebudou do soutěže zařazeny. Sezóna se rozbíhá, počasí nám zatím přeje, tak nezbývá
než vyrazit k vodě. Pro chvíle, které nemůžete trávit u vody je tu nové číslo Carp Webu.
Přejeme příjemné počtení…
redakce
Je říjen a my konečně
vyrážíme na známé jezero
na jihu Maďarska. Termín a
místo máme pro jistotu
rezervovány již od jara.
Poslední dobou je na této
vodě lovena spousta
velkých kaprů, a tak není
jednoduché dostat se na
vytipované místo a ještě k
tomu v požadovaném
termínu. Naplánovali jsme si
termín ke konci října ve
střední části nádrže. Revír
navštěvujeme pro velkou
obsádku kaprů všech
velikostí. Pro testování
nástrah je přímo ideální.
Teprve z velkého počtu
záběrů lze vyvozovat nějaké
závěry, které jsou pak velice
cenné při sestavování
nových nástrah.
Poctivě si zapisujeme každý záběr,
především na jakou nástrahu přišel, v
kolik hodin, jaká byla teplota vody,
jaké bylo počasí….. To, co se pracně
vymyslí při výrobě boilie lze tímto
způsobem jednoznačně prověřit v
praxi. Na výpravu vezeme vždy
jeden až dva osvědčené druhy boilie a
k tomu 3-4 novinky nebo upravené
„tutovky“.
A nyní se zaměřím na vlastní lov.
Po zakoupení povolenek připravujeme
vše potřebné. Rychle rozložit bivak,
stojany, pruty…
Vždyť to znáte. Konečně usedáme do
člunu a vyrážíme hledat vhodná
místa. Bójky umísťujeme lehce za
polovinou jezera a doufáme, že tím
nezpůsobíme nějaký problém. Dno
tohoto jezera je celkem rovné, bez
nějakých hran, kos nebo většího
převýšení a ke všemu se silnou
vrstvou bahna. Echolot je na této vodě
více méně zbytečností. Hloubka je
zde maximálně 3 metry, a proto je
lehká tyč tím nejlepším pomocníkem.
Je možné použít i olovničku, ale s tyčí
je to daleko přesnější. Na dně jsou
různé drobné nerovnosti, naplaveniny
a mění se i vrstva bahna. Osobně
vyhledávám plochy s nejmenší
vrstvou nánosů a poté umísťuji
nástrahu na jejich okraj. Tvrdší místa
jsou zpravidla nepatrně vyvýšené,
proudy vody z nich splavují potravu
směrem k jejich okrajům. Najít takové
místo není vůbec jednoduché, a tak i
při tomto hledání je třeba trochu
trpělivosti a štěstí. Vyplatí se
nechvátat a přesně na tyto místa
položit montáž s nástrahou. Při lovu
používám únikové montáže se zátěží
typu flat, háčky velikost č.4. I když
mám rád návazce kratší, zde je kvůli
vrstvě bahna prodlužuji až na 30 cm.
Tyto udice se nám zde velice
osvědčily. Pokud budou kapři při chuti
a přijímat potravu s důvěrou,
nebudeme muset
vymýšlet nic složitého. Vždyť v
jednoduchosti je síla. A to platí i o
krmných dávkách. Ke každé bójce
jsme vhazovali jen 3-6 kuliček a k
tomu stejné množství rozkrájeného
boilie. Pokud přijdou záběry, je lepší
pokaždé trochu přikrmit. Zkrátka je
lepší přizpůsobovat se aktivitě ryb,
než tam hned napoprvé „naházet“
větší množství a doufat v hromadné
„nájezdy“ kaprů. Velice se mi zde
osvědčilo po několika dnech změnit
umístění bójek, posunout je o pár
metrů např. na druhou stranu
vyhledaného místa, kde je ještě menší
nános bahna. A další metoda,
která se mi velice zalíbila, je nakrmit
cca 30 – 40 ks boilie za bójku a
montáž s PVA punčochou s cca 3
kuličkami umístit 20 m vedle ní.
Zpravidla to přineslo méně záběrů, ale
téměř pokaždé byl záběr od ryb větší
váhové kategorie. A ani nehrála roli
velikost boilie. Bylo jedno jestli to byla
velikost 18, 21 nebo 24 mm. Pokud
mám nástrahy více vysušené, tak
dávám na montáž jednu celou kuličku
a k ní půlku. Říkám tomu montáž na
„hříbka“ a věřte, že to funguje. Boilie
jsme měli v 5 druzích a to: Mad-Max,
Messiah, A1-Roll, Sting Sniper a
Buugaboo. Neuvěřitelné úspěchy,
kterých jsme na ně již dříve dosáhli,
nám dávají dobrou šanci na pěkný
úlovek. Z předešlých výprav na tuto
vodu víme, že většina záběrů bude
přicházet během noci. A to se nám
také potvrzuje. První záběr přichází ve
21.00 hodin, ale bohužel kapra po
několika minutách souboje ztrácím.
Netrvá však dlouho a máme další
záběr a na rozdíl od předchozího,
tentokrát úspěšně zdoláváme prvního
kapra výpravy. Není to žádný obr, ale
na začátek není 11,4 kg není špatný
výsledek. Do rána máme ještě 6
záběrů. Z toho má největší kapr váhu
16,9 kg a je to krásně stavěný kapr
bez jediné ranky na těle (kromě
jemného vpichu od mého háčku).
Následující dny si jsou dost podobné,
jen občas máme záběr i přes den. V
noci, když to dost bere, přicházejí
záběry přibližně v hodinových
intervalech, což nás dost vysiluje. V
podstatě se ani nevyspíte. Než kapra
zdoláte a znovu montáž zavezete, tak
je půl hodinka pryč. Stačíte zalézt do
spacáku a než usnete většinou přijde
další záběr. A pak, že je rybařina jen
relaxace! Některé kapry jsme
zdolávali i z lodi a teprve potom si
souboje vychutnáváme na 100 %. I
když jsme zdoláváním dělali na vodě
ruch a svítili čelovkami při podebírání,
kaprům to očividně nevadilo. Na jejich
apetitu se nic neměnilo.
Počasí nám docela přeje po celou
výpravu. Přes den svítí sluníčko a
chodíme pouze v krátkém rukávu. Ani
to nevypadá, že je říjen. Zato v noci
nám zdolávání znepříjemňují teploty,
které klesají až na -5°C. Ale na
druhou stranu nám tyto nízké noční
teploty i pomáhají. Přes den totiž
kapry nutí slunečné počasí vytahovat
na mělčinu. Aktivita ryb v mělkých
částech rybníka se nedá přehlédnout
a kolikrát ani přeslechnout. Tyto zóny
kapři opouštějí až s nočním
ochlazením nebo silným západním
větrem. A právě teploty pod nulou
urychlovali jejich přesuny do hlubších
partií, blíže našim rozkrmeným
bójkám. Za osm dní rybolovu se nám
celkem podařilo ulovit 51 kaprů o
celkové váze 572 Kg. Největší kapři
vážili 15,1 kg 15,7 kg 16,0 kg 16,4 kg
16,8 kg 16,9 kg 17,0 kg, 18,3 kg a
19,3 kg. Někdo možná řekne, že je to
na dva rybáře málo, ale bylo to v
době, kdy ostatní rybáři moc záběrů
neměli a většinou chytali jen menší
kapry. A navíc cílem výpravy nebyla
co zdejší dobře zarybněný revír honba
za velkým množstvím kaprů, ale
hlavně opětovné testování nástrah.
Mnoho kaprařů takovéto vody
odsuzuje, ale věřte, že úplně
jednoduché to opravdu není.
Každému ovšem vyhovuje jiný styl
rybaření. V lovu hledá každý jiný
„smysl“ proč na ryby jezdit a kapr má
pro něj z toho či onoho revíru jinou
„hodnotu“. Na námi navštívené nádrži
je ale zajímavé sledovat změny na
váze zdejších kaprů. Během čtyř let,
navštěvujeme, kapři neskutečně
rostou a to i přes to, že jsou pod
neustálým rybářským tlakem. V
současné době se už stále častěji
objevují úlovky kaprů přes 20 kg a
váhový přírůstek je kolem 2 kg za rok.
Jestli to tak bude pokračovat, osobně
si myslím, že určitě, tak se máme do
budoucna na co těšit.
Mnoho rybářských úspěchů a
krásně strávené chvíle u vody Vám
přeje František Kouba (MAX CARP
team). Maxův zdar!
Dobře zvolené doplňky mohou z průměrné sestavy udělat zatraceně dobrou.
Během britského šampionátu v roce 2003 použili Danny Fairbrass a Damian
Clarke z Korda teamu návazec, který Vás dnes naučím uvázat. Je to návazec,
který z 90 % používají všichni naši testeři a konzultanti. Pokud chcete návazec,
který Vám pomůže nachytat mnohem více ryb, pak čtěte dál.
Jak to funguje?
Je to jednoduché. Návazec se skládá z háčku Korda Wide Gape velikosti 8
(můj nejoblíbenější), návazcové šňůrky Hybrid, silikonové a smršťovací
hadičky. Základní myšlenka je následující: chceme udělat návazec, u něhož se
při nasátí kaprem háček otočí a umožní tak snadné zapíchnutí do spodního
pysku. Vedle toho by měl být pro kapra také hůře vyplivnutelný. To znamená, že
potřebujete mít perfektně vyvážený návazec s háčkem. Pro nastražení na dno
se právě hodí více Wide Gape než Longshank. Větší vzdálenost špičky od
raménka je ideální a zvyšuje tak šanci správného uchycení háčku při nasátí do
tlamky.
Takže máte vybraný dobrý háček, ale jak ho proměnit ve vítězný návazec ?
Jak už jsem zmínil dříve, spojení návazce a háčku musí být perfektní. Pokud je
vše navázáno správně je jeho nasátí pro kapra snadné, vyplivnutí však nikoliv.
V pátém a šestém díle Korda Underwater video jste mohli vidět, jak je tento
návazec účinný v porovnání s ostatními návazci.
Komponenty, které potřebujete
Háček - Tuto otázku již dostatečně objasnil předešlý text. Wide Gape je ostrý,
pevný a zároveň je pořád lehký na to, aby ovlivňoval chování nástrahy na dně.
Smršťovací a silikonová hadička - Budete potřebovat smršťovací hadičku,
která se při napaření snadno natvaruje, čímž změníte úhel návazce který
vychází z očka háčku. Ustřihněte 12mm dlouhý kus - to by mělo stačit. Na
délce závisí celkový konečný úhel zahnutí - čím delší kus ustřihnete, tím budete
schopni vytvořit větší úhel. Mnohokrát přehlížená, ale také velice důležitá je
silikonová hadička. Jen pro objasnění: místo, kde šňůrka opouští háček (u
obloučku) je stejně důležité jako místo, kde ho opouští očkem. Je to místo které
otáčí celým háčkem.
Návazcový materiál - Správný výběr návazce je základním kamenem
úspěchu pro správnou prezentaci. Používám 20lb Hybrid, který je naprosto
ideální. Je pro to jednoduché vysvětlení. Jakmile je jednou nástraha kaprem
nasáta, je to právě tuhost návazce, která snižuje možnost vyplivnutí háčku.
Mnoho potažených šňůrek se chová stejně s potahem jako i bez něj. Hybrid je s
potahem velmi tuhý, avšak bez něj je opravdu měkký a poddajný. Navíc se
jedná o flourocarbonové potažení, které snižuje jeho viditelnost na minimum.
Tento návazec používám tak, že nechám stažený 2,5cm, zbytek ponechám
ztužený. Tím dávám dostatečnou volnost háčku, aby bez problému vklouznul
do kapří tlamky a ztužená část mu zároveň znesnadňuje jeho vyplivnutí.
Tak a to je všechno. Je to vskutku excelentní návazec, který můžete použít ve
většině případů. Tento návazec nám nachytal už mnoho ryb. Zkuste ho také…
Mnoho rybářů si klade otázku, zda
zakrmovat velkým množstvím
boiliesu, či nikoli. Co rybář, to
názor. Je mnoho různých teorií.
Já se zde v několika větách se
pokusím shrnout své postřehy a
zkušenosti.
Jednoho dne jsem se dohodnul
s mým rybářským přítelem, že
pojedeme chytat na řeku. Po
menší diskuzi jsme se rozhodli
vyzkoušet zákrm velkým
množstvím boiliesu.
Onoho dne vyjíždím na řeku. V
ruce mám lopatku. Přede mnou v
člunu jsou dvě velké nádoby plně
naplněné 120 kg boiliesu. Místo,
které jsem právě předem nakrmil
je cca 100 metrů dlouhé a
nachází se v bezprostřední
blízkosti ostrova na řece. O dvě
minuty později jsem hotov – kádě
jsou prázdné! Mnozí z Vás si asi
dokáží představit, jaké pocity jsem
prožíval v tomto okamžiku – jsem
totálně nabuzený, podobný účinek
by mohly mít drogy! Už za dva dny
sem přijdu se svým dobrým
přítelem chytat ryby. Je to poprvé
v mém životě, co jsem krmil tak
obrovským množstvím boiliesu. V
té době jsem již několik let chytal
kapry, ale nikdy bych si nedokázal
představit, že někdy zkrmím tolik
boiliesu najednou.
Své zkušenosti s chytáním
kaprů jsem sbíral s mnohem
menším množstvím, tak asi 1/2kg
– 1 kg; stejně tak i na velké řece.
Moje filosofie chytání kaprů vždy
byla a stále ještě je, lokalizovat a
chytat kapry na
místech, kde se zdržují. Člověk si
tedy na základě své zkušenosti
musí vyhledat místo, na kterém
předpokládá kapry, zakrmí
menším množstvím a příští den
jde chytat. Pokaždé čekáme, že
ryby našemu krmení neodolají.
Když to člověk dělá hodně často a
po několik let, má největší šanci
získat dobrý odhad pro identifikaci
přirozených míst pobytu kapra v
lokalitě kde chytá. Když si
vytipujete dobré místo, o kterém
jste přesvědčeni, že je to pravé,
můžete začít krmit s příslušně
upraveným množstvími krmiva.
Přitom je vždy nutné brát v úvahu
roční dobu. Opakem mého
postupu je to, co jsem mnohokrát
mohl pozorovat u několika jiných
skupin rybářů chytajících kapry.
Jejich strategie “vždy a všude“
zakrmovat hodně velkými
množstvími krmiva, téměř horami
kukuřice a boiliesu. Výsledkem
jejich chytání bylo většinou
rozčarování
z malého množství ulovených
kaprů v poměru k množství
použitého krmení. Když ale vystihli
ten správný moment a místo potom se množství ulovených
kaprů mnohanásobně zvýšilo. Na
základě mých zkušeností preferuji
krmení menším množstvím boilies.
Velké množství krmení považuji ve
většině případů za neefektivní!
Vraťme se zpět k mému místu
na řece, které jsem připravil 120
kg boiliesu a kam půjdeme už za
dva dny chytat. Toto místo nebylo
pro nás nic nového. Rybařili jsme
tam už dlouho dobu a někdy se
nám podařilo nachytat za víkend
15 až 20 kaprů. Byly to i kapitální
kusy, až do 19,6 kg. Ano, toto
místo je zcela zvláštní a moje
taktika krmení byla už předtím
přizpůsobena tak, že jsme
většinou krmili ve středu, cca 10 –
15 kg boiliesu, abychom pak mohli
jít následující víkend chytat. To
bylo
už velké množství, ale zdálo se, že
je to to správné řešení! Co se nyní
stalo! Zkrmili jsme tam 10krát tolik!
Abych to zkrátil: Množství kaprů,
které jsme tento víkend nachytali
nebylo nijak mimořádné, ale z
důvodu tlustých břich byla přece
jen jasně patrná vyšší průměrná
váha! Potom jsem to už nikdy víc
tímto způsobem nedělal. Když
chytáte na horkém místě
(hotspot), nepotřebujete žádná
obrovská množství krmiva – na
druhé straně není žádná hora
krmiva dost velká k tomu, abyste
nachytali ryby, které tam vůbec
nejsou. Zkrmit správné množství
ve správnou dobu pro dosažení
nejlepšího výsledku, to je jeden z
nejdůležitějších aspektů při
chytání kaprů na udici, vedle
dobré návnady, ostrého háčku
apod. …
Čím více informací člověk
nasbírá o místě kde chytá a čím
větší zkušenosti člověk získal v
minulosti, tím dříve dokáže
odhadnout správné množství
krmení - tedy mezi 1kg a 100 kg.
S jistotou nebudu všeobecně
upřednostňovat ani velká ani malá
množství. Kdybych ale musel pro
zbytek svého života volit mezi
oběma metodami,
rozhodl bych se spíše pro menší
množství, aniž bych přitom
přihlížel k nákladům za velká
množství krmiva! Můj nejlepší
výsledek jen s 1/2kg boiliesu bylo
8 kaprů za jednu noc na jednom
novém místě na velké řece.
Během noci jsem po každém
záběru trochu dokrmil. Kapři byli
tenkrát přede mnou na místě a
akceptovali dobrou kvalitu mého
boilies na první pokus.
Taktiku a množství krmení je
mnohdy nutné přizpůsobit např.
osádce kapra v dané lokalitě.
Uvedu jeden příklad změny
taktiky:
Připravovali jsme se na výpravu na
Ebro. Po vzájemné dohodě a na
základě informací od ostatních
rybářů jsme se rozhodli použít
velké množství krmení. Rozhodl
jsem se poslat 100 kg boiliesu
Claude Valetteovi v prosinci do
Španělska na Ebro. Naplánovali
jsme totiž, že Claude dva týdny
před naším příjezdem zkrmí celé
množství boiliesu. Místo bylo 200
metrů dlouhé abychom na něm
mohli chytat dva týmy. Vedle
přítele Narcise Löllmanna, který se
mnou chytal ze svého člunu, s
námi také rybařila Stephane
Gonzalesová (šéfredaktorka
jednoho francouzského
rybářského časopisu) s Claudem
a dalšími redaktory, kteří lovili na
druhém konci hodně zakrmeného
místa. Vzhledem k výskytu
skutečně velkého množství kaprů
s podstatně vyšší průměrnou
váhou než většina předpokládala a
top-váhami dokonce nad 20 kg (v
tuto dobu ještě vzácně) nebylo
těch 100 kg skutečně žádné
riskantní množství. Toužebně
jsme očekávali, že kapři se s tímto
velkým množstvím krmiva odchýlí
od mimořádně vysokého
přírodního výskytu potravy.
Teplota vody se pohybovala mezi
8-10°C, a nejúsp ěšnější hloubka v
naší oblasti byla 10 metrů. Co se
týká našeho výsledku, byli jsme
velmi spokojeni. Ztratili jsme dva
dny během kterých jsme z důvodu
silného větru nemohli chytat ze
člunu (na břehu nebyla možnost
rozložit bivaky), a tak jsme
nakonec měli na rybaření 6 dnů.
51 kaprů s průměrem 9,9 kg – co
bychom chtěli víc? 11 kaprů mělo
přes 13 kg, 3 kapři přes 15 kg.
Chytali jsme na boilies Liver(játra).
Každý večer jsme se střídali s
Francouzi, kteří mimo jiné také
hodně rybaří na tzv. Froliky, a bylo
zřejmé, že nachytali víc ryb
(ovšem také ve 4-5 osobách), ale
také hodně
malých kaprů pod 5 kg; takoví se
u nás v podstatě vůbec
nevyskytovali. Co se týká velkých
ryb, měli stejný výsledek jako my
ve dvou osobách! To bylo přesně
to, čeho jsem chtěl dosáhnout!
Když potom Claude vyzkoušel
naše boilies, chytil během krátké
doby 6 dobrých kaprů do 13ti kg,
ti ostatní chytili dohromady jen 4
kapry střední velikosti. Claude je
vynikající průvodce u Bavarian
Guiding Service a žije už hodně let
na řece Ebro. To je poprvé, kdy
zažil rybaření na Ebro s boiliesem
lepší než na Froliky! Během těchto
6 dní jsme zkrmili ještě dalších cca
60 kg boiliesu.
Co říci závěrem...
Max Nollert
Okolo 20:30 to vypadalo jako by se nějaká
ryba pohybovala blízko břehu. Přesně tam,
kde jsem měl nahozeno. Stalo se to tak
rychle, že jsem si nemohl být jistý. Měl
jsem ale pocit, že se kapři vrátili. Kolik
nebo jak velké ryby tam byly mi ale stále
zůstávalo utajeno. Už jsem ani nelezl na
strom, jen jsem potichu seděl na podložce
a čekal co se stane.
A opravdu. Přišlo to ve 21:07. Jízda na
pravém prutu. Ryba si vzala dobrých 70 metrů
vlasce a já jsem se uprostřed jeho šíleného
výpadu najednou ocitnul mimo svůj ukryt.
Vlezl jsem do jezera a začal zdolávat svou
první rybu po 3 letech. I během zdolávání
zůstávalo stále několik krmících se ryb na
mém místě.
Jakmile jsem obrátil rybu po jejím prvním
úniku, spatřil jsem její hřbet, který rozříznul
hladinu. Stín ryby a její bojovnost mě utvrdila v
tom, že jsem zapřáhnul jednoho ze zdejších
velikánů. Čím byla ryba blíž, tím slabší byly
její výpady.
Chviličku po mém výkřiku se za mnou
rozezněl potlesk. „ Do háje!!!“. Někdo mě
sledoval, jak jsem si snad 7 minut hrál ve
vodě s kaprem. Vytáhnul jsem ramena
a rychle jsem se svou trofejí zmizel pod
stromy. Až pod „svým“ stromem jsem si v
podběráku konečně prohlédl kapra. Až teď
jsem si uvědomil jaké jsem mel štěstí. Háček
bez protihrotu byl totiž chycený v síťce
podběráku.
Šťastný jako dítě o Vánocích jsem položil
kapra v síti podběráku na podložku. Opatrně
jsem ho vyndal a přesunul do saku. Vše jsem
dělal ve spěchu, nechtěl jsem aby mě někdo
nachytal. Na saku jsem udělal snad 40 uzlů,
než jsem byl spokojen a měl jsem jistotu že
mi z něj neunikne.
Problém nastal v momentě, kdy jsem chtěl
sak uchytit. Neměl jsem totiž žádnou volnou
vidličku. Měl jsem pouze dvě s hrazdami. Vzal
jsem tedy jednu s našroubovanými Delkimy a
uchytil sak k ní. Teď přišel čas na zavolání
Brucovi. Za 40 minut byl u mě s foťákem a
láhví šampaňského na oslavu vítězství.
Vyndal jsem sak s kaprem, který byl na
břehu nejspíš poprvé. Rozmotal jsem uzly a
odkryl ohromného zlatého šupináče. Po pár
fotkách jsem ho pustil zpět do jeho živlu. Jak
jsem tak koukal na odplouvajícího kapra,
neubránil jsem se vzpomínkám na souboj.
Oba
jsme s Brucem byli úplně mimo. Jen tak jsme
tam stáli jako dva blázni smějící se jeden
druhému. Ve stejný okamžik jsem
zaznamenal pípnutí mého Delkimu. Blížil
jsem se k prutům, když jsem si všimnul obřího
víru u mé nástrahy. Zbývaly už jen 4 kroky.
Něčím jsem kapra vyplašil. Když jsem se
posadil zpět na podložku, uvědomil jsem si,
že jsem měl počkat trochu déle. Rybu
nejspíše vyplašil můj pohyb na břehu.
Chybami se člověk učí…
Jak jsem tak šel následující den po cestě,
myslel jsem na okamžiky z předešlého
večera. Měl jsem z toho zvláštní pocit.
Udělalo se hezky, bylo krásně teplo a jen
lehce pofukoval vítr. Prostě perfektní
podmínky pro ryby. Vylezl jsem na strom,
odkud jsem pozoroval dvě ryby, které plavaly
přesně do míst, kde jsem měl včera úspěch.
Počkal jsem až se ryby trošku vzdálí, abych
mohl lehce dokrmit. Přihodil jsem 10 halibut
pelet a 12 zrnek kukuřice. Z výšky stromu
jsem měl přehled o každé návnadě. Ryby o
ně však nejevily zájem. Několikrát jen
tak propluly místem aniž by se sklonily a
začaly se krmit. Měl jsem dost času nastražit
na večer své nástrahy. Sedící a čekající na
tmu jsem si zatím připravoval pruty. Během
toho se mi podařilo vyplašit velkou štiku.
Popravdě nevím, kdo byl víc vyplašený - jestli
já nebo ona. Tu noc ani tu následující se nic
nedělo. Jen jsem tu druhou noc kolem druhé
hodiny ráno slyšel hlasité plácnutí. Bylo tak
silné, jako by do vody spadla kráva. Bylo to
hodně frustrující. Celých devět dní jsem
pozoroval ryby, které nejevily zájem o krmení.
Každodenní čas trávený na jezeře začal
pěkně štvát mou ženu. Není se čemu divit,
obvykle jsem v 6 hod odcházel na 7 do práce,
k jezeru jsem se z práce dostal v 15hod a od
jezera domů až ve 22hod večer. Takhle to šlo
celé 4 měsíce.
Nebylo to ideální, ale Tracy věděla, co to
pro mě znamená. Chtěla jen slib, že zimu
budu trávit s ní a dětmi. S její podporou mé
návštěvy tohoto krásného jezera pokračují
dodnes…
V těchto dnech se na pultech
rybářských prodejen objevuje
novinka pro rok 2007 ze série
značkového oblečení firmy
DOC. Jedná se o komfortní,
vodu-odpudivou, větru
vzdornou bundu s označením
REFLEX. Tuto bundu
soft-shellového typu měli
doposud k dispozici pouze
testeři firmy DOC. V této
recenzi se proto v krátkosti
pokusíme posoudit materiál,
střih a celkové zpracování
výrobku.
V první řadě se podívejme na
samotný obal, v kterém je bunda
prodávána. Jedná se vlastně o
praktickou polypropylenovou
tašku stříbrné barvy, která je z
jedné strany opatřena zipem. Na
druhé straně je umístěno logo a
označení typu a velikosti bundy.
Tato taška se dá díky své
nepromokavosti dále použít i
během pobytu u vody na
uschování našich věcí před
nepříznivým počasím.
Samotná bunda je vyrobená z
nového progresivního materiálu
„SPONGE SPANDEX“ . V této
kvalitě a ceně nenajdete na trhu
nic podobného. Dodává se v
olivově-zelené barvě v kombinaci
se šedou. Na ramenech je
barevný přechod mezi zelenou a
šedou látkou olemovaný reflexním
páskem, který vkusně zapadá do
celkového designu bundy.
Reflexní pásek je vedle toho i
praktickým bezpečnostním
prvkem.
O kvalita použitého materiálu je
evidentní již při prvním pohledu a
dotyku. Bunda má celkově pět
kapes z nichž dvě jsou základní
na ruce a další dvě
jsou pak náprsní. Poslední kapsa
se nachází na pravé straně vnitřní
časti. Velkou výhodou kapes jsou
jejich nepromokavé zipy. Stejně
jako i hlavní zip bundy, který se
zapíná až vysoko ke krku. Velmi
příjemným doplňkem jsou zvláštní
ochranné lemy na obou koncích
hlavního zipu bundy. Tyto lemy
slouží k překrytí konce zipu, což je
především při úplném zapnutí
bundy ke krku velmi příjemný
detail. Dole je bunda opatřena
velmi snadno ovladatelným
gumovým stahováním. Součástí
bundy je také pohodlná
odnímatelná kapuce připevněná k
límci bundy zipem. Na obvodu
kapuce je protažena stahovací
guma, kterou je možné kapuci
přizpůsobit individuálně.
mohl tomuto výrobku vytknout, je
velikost límce. Zdá se mi příliš
vysoký, hlavně když se odepne
kapuce a bundu si zapnete na
maximum až po vrch. Někomu ale
vysoký límec vyhovuje a naopak si
jeho velikost chválí.
Jako vše je to samozřejmě
záležitost osobního vkusu. Jsme
rádi, že jsme měli možnost tuto
bundu testovat mezi prvními a
rozhodně ji můžeme doporučit.
Nejen díky funkčním vlastnostem
ale také kvůli střízlivému
modernímu designu si tato
novinka jistě najde hodně
spokojených zákazníků.
Podšívka je z materiálu
mikrofleece v černém provedení.
Rukávy jsou ukončené suchým
zipem, díky nimž můžete konce
rukávů stáhnout kolem zápěstí
tak, aby do nich nepodfukovalo.
Tuto bundu bychom zařadili mezi
univerzální, co se nošení týče.
Vzhledem k barvě a zvolenému
střihu je vhodná nejen na ryby, ale
i jako outdoorové oblečení na
procházky v přírodě stejně jako i
na běžné nošení ve městě.
Na tělo je tato „soft-shellka“
velmi příjemná. Jejím hlavním
úkolem, proklamovaným
výrobcem je především chránit
před větrem. Bundu jsme zkoušeli
i v silném nárazovém větru a
tvrzení výrobce o větru-vzdornosti
můžeme jednoznačně potvrdit.
Jednoduchý test si můžete zkusit i
přímo v prodejně rybářských
potřeb. Stačí když si přiložíte
bundu těsně k ústům a budete se
snažit skrz ni silně fouknout.
Nepodaří se Vám to. Jediné, čeho
při opakovaných pokusech
dosáhnete, bude to, že Vás
rozbolí hlava. Stejně tak se dá
otestovat i vodě odolnost. Stačí
když bundu polijeme vodou
a uvidíme, že voda z bundy steče
do poslední kapky a nevpíjí se do
látky. I přes to, že výrobce bundu
neprezentuje jako nepromokavou,
krátkodobý pobyt v dešti v ní
pohodlně přečkáte. Jediná věc,
kterou bych snad
Dodává:
DOC FISHING s.r.o., Tovární
337, 589 01 Třesť.
Distribuce SR:
DYNAMIK GROUP, PO BOX –
Láb 291, 900 67.
Trochu jiní rybáři...
V minulém díle jsme Vás seznámili
s flórou a faunou řeky
Apalachicoly. Po třech letech na
této řece postupně
zaznamenáváme „školení kaprů“ ,
což znamená, že kapři jsou čím
dál tím víc opatrnější při sbíraní
nástrah, jsou citlivější na
specifické zvuky, kterým se
bohužel při lovu těžko vyhneme
(chystání lovného místa,
nahazování, zvuky pípáků...). Do
úseku, který prolovujeme chodí
opravdu jen málo rybářů lovit ze
břehu, jen sem tam se objeví
loďka s rybáři, kteří úsek projedou
a v krátkém čase místo opouští.
Ale ne jen kapři registrují náš
příchod.
Z kraje jara jsme začali
pozorovat jednoho aligátora,
odhadem 2,5 až 3 m dlouhého,
který si středem řeky proplouval k
hrázi a zpět. Nikdy se k nám
nepřiblížil. Jenomže i tato velká
ješterka je zřejmě zvědavá.
Postupem času se začal aligátor
víc a více přibližovat ke břehu.
Bohužel pouze jenom v noci.
Propípnutí zvukového
signalizátoru nás upozornilo, že
zachytil o naše šňůry... i on
zjišťoval co se děje na břehu. Čím
víc bylo tepleji a ryby aktivnější, tím
častěji se ukazoval v naší blízkosti.
Za pozdního jara jsme zase my
mohli slyšet noční vábení
aligátořích samečků k paření se
samičkami. Zvuky byly někdy tak
silné, že bylo jasné, že nejde o
žádné drobečky. Náš respekt k
tomuto živočichovi určitě stoupl,
ale asi ne ještě natolik, protože
někteří z nás si v klidu šli zanést
udici po prsa do vody a jiní zase
hledali utopený prut v
dvoumetrové hloubce.
Byl začátek června. Kolem
jedné v noci přijíždíme s Pavlem k
řece. Naše místo bylo obsazeno,
rozhodli jsme se tedy jet na druhý
břeh. Baterkama jsme prohlédli
okolí a začali rozbalovat. První stál
stojan a hned jsem nahodila pruty.
Po chvilce přišla jízda, ale už
podle škubání jsem cítila, že na
druhé straně udice je sumeček.
Rozsvítím červené světlo na
čelovce a vidím jak se slušnou
rychlostí blíži za stahovanou rybou
dva červené body a za ním další
dva (oči aligátorů připomínají v
červeném světle odrazky).
Zrychluji stahování a volám na
Pavla, že se k nám blíží aligátoří
návštěva. Sotva jsem dostala rybu
na břeh, pod prutama zaparkovala
tak půl metrová hlava ještěrky.
Břeh byl asi 40 centimetrů
zvýšený. Při odháčkování sebou
catfish začal házet, až se záhy
dostal na kraj břehu aligátorovi
přímo před tlamu. Netroufli jsme
se přiblížit a vše jsme pozorovali z
dvoumetrové vzdálenosti.
Najednou se otevřela velká tlama
a snažila se lapnout po rybě. Ta
mu bohužel proklouzla mezi
čelistmi a uplavala.
Naštvaný predátor začal couvat a
dost rychle najel na malou
plážičku vedle. Začalo to vypadat
dramaticky. Pavel neváhal, vzal
dlouhý klacek a rozhodl se
aligátora dožduchat zpět do řeky.
Párkrát ho zasáhl do otevřené
tlamy a aligátor to nakonec vzdal.
Zbytek víkendu si nás páreček
hlídal z bezpečné vzdálenosti.
Několikrát se při záběru potopili
pod našimi udicemi, ale na břeh si
už netroufli. Naše opatrnost se
zvýšila natolik, že jsme si v řece
neumyli ani ruce. Při stahování a
podebírání ryb jsme byli neustále
ve střehu, akce museli být rychlé,
obzvláště vracení kaprů zpět do
řeky. Na závěr tohoto tripu, mi
přišel jako odměna, skoro 36 lb
(cca 16 kg) kapr. Při každé další
návštěvě tohoto lovného místa se
dříve nebo později opět objevili.
Dokonce jsme pozorovali, že
rozeznění signalizátorů aligátory
vždy evokovalo k rozjezdu za
zvukem v naději, že získají
snadnou kořist. V momente
zdolávaní kapra naším kolegou
Petrem, aligátor vběhl až na břeh
do jeho stojanu, na kterém
zanechal slušný šrám od svého
drápu. Kapra nedostal. V horkém
létě, kdy voda dosahovala 32 st. C
ten samý kolega zdolal pěkného
40lb (cca 18 kg) amura. Při
pouštění zpět, které bylo vzhledem
k vysoké teplotě opravdu rychlé,
se amur ve vodě trochu déle
vzpamatovával, než zaplul do
hloubky. Bohužel to nestihl.
Vynořila se aligátoří tlama, lapla po
amurovi, který se stál jeho kořistí.
Jednou měl Pavel takový záběr,
že zdolávaním úlovku mu jeho
prut opisoval dokonalé „U“. Na
konci
montáže bylo něco velkého, co se
nechtělo odlepit ode dna. Po
vyčerpávajícím zdolání vytáhl
želvu, která měla průměr krunýře
odhadem tak 1 m a připomínala
svými výrustky na krunýři
prehistorické zvíře.
Řeka Apalachicola skrývá
spoustu zajímavých živočichů. My
jezdíme lovit kapry, ale jak
zjišťujeme, je třeba bojovat a
potýkat se s jinými druhy fauny. Je
to sice dávka adrenalinu a
dobrodružství, ale věříme, že tam
plave i pár kapitálních kaprů, kteří
nám hladinu adrenalinu zvednou
podstatně více. Kapříci se budou
učit z našich montáží, my zase
budeme spekulovat jak toho
největšího obelstít. Rozhodne se s
Vámi o zážitky z této řeky rádi
podělíme.
Někdy příště nashledanou
1) Je podle tebe v dnešní době ještě efektivní pokoušet se chytat velké kapry na odhoz i
na vodách, kde většina rybářů své nástrahy zaváží několik stovek metrů od břehu?
2) Popiš nám prosím sestavu, kterou je podle tebe nejlépe zvolit pokud bychom
potřebovali nahazovat své nástrahy co nejdále. (prut, naviják, vlasec, olovo, nástraha…)
3) Jsi znám tím, že si se především v minulosti zúčastňoval závodů v nahazování.
Nahazoval si při závodech přes hlavu, rameno nebo z otočky? Jakých vzdáleností si
dosahoval? Popiš nám prosím sestavu, se kterou jsi závodil..
1) Je podle tebe v dnešní době
ještě efektivní pokoušet se chytat
velké kapry na odhoz i na vodách,
kde většina rybářů své nástrahy
zaváží několik stovek metrů od
břehu?
2) Popiš nám prosím sestavu,
kterou je podle tebe nejlépe zvolit
pokud bychom potřebovali
nahazovat své nástrahy co
nejdále. (prut, naviják, vlasec,
olovo, nástraha…)
Určitě ano. Úspěšnost chytání na
odhoz závisí z velké míry na tom, v
jakých vzdálenostech loví okolní
kapraři. Pokud většina rybářů vyváží
své nástrahy do velkých dálek, kapři
se postupně naopak stáhnou zpět do
blízkosti břehu. Předpokladem
úspěšného chytání na odhoz je to,
aby se na naším místem netáhly další
silony, které kapry plaší. Stejně tak
není dobré, když se nad našim
lovným místem často jezdí s lodí.
Mušovská jezera jsou příkladem toho,
jak zbytečné jsou někdy daleké
zavážky. Jednou jsme měli s
kamarádem zavezeny všechny pruty
zhruba na vzdálenost kolem
300metrů. Kapři tehdy moc nešli.
Odpoledne se přišoural starší pán,
nahodil kousek od břehu a po několika
hodinách jsme mu pomáhali s
podebíráním 14kg šupináče. Na jiné
výpravě jsme za 10 dní na Mušově
udělali jediný záběr. Všechny naše
pruty byly zavezené na 300 a více
metrů. Ten jediný záběr jsem dostal
já. Byl to prut, který jsem zkusil
nahodit ze břehu na nějakých
70metrů. Kapr vážil 17kg.
Vezmeme to popořadě. Předně je
potřeba zvolit prut o takové testovací
křivce, abychom byli schopni ho sami
reálně „utáhnout“. Prut musí určitě
odpovídat tělesné konstituci a
fyzickým možnostem rybáře. Není
pravda, že 3,5lbs prutem hodí každý
nejdál. Pokud neutáhneme takto tvrdý
prut, je mnohem lepší použít spíše
prut měkčí. V reálu budeme opravdu v
takovém případě házet dál s měkčím
prutem. To samé platí i o délce.
Zdaleka ne každý utáhne 13ft pruty…
Co se týče volby navijáků: pro
daleké odhozy je nezbytné používat
navijáky s vysokou cívkou. Průměr
cívky musí korespondovat s velikostí
prvního očka… V případě, že mám
velký průměr cívky a malé první očko
od navijáku, bude hod brzděný.
Vlasec bude mít v malém prvním očku
po jeho uvolnění z cívky velký odpor,
čímž se ztrácí energie a hod se
zkracuje. U navijáku je při odhazování
těžších olov velmi důležitá také síla
hlavní osy. Při extrémním zatížení se
může osička vyhnout. Kvalitní
převody navijáků
jsou snad samozřejmostí –
nejlépe bronzové. Velmi dobré
zkušenosti mám obecně s
navijáky Shimano. Preferuji
navijáky jen s přední brzdou.
Například Long Casty jsou pro
tento účel dle mého názoru
neohrabané a příliš těžké. Ideální
jsou dle podle mě Ultegry či
Titanosy. Splňují vše, co po nich
požaduji. Ať už vyberte naviják
jakýkoliv, vždy dbejte na to, abyste
při nahazování měli dotaženou
brzdu na absolutní maximum. K
tomu doporučuji pro jistotu
přelepit ukazováček leukoplastí!
Chcete-li nahazovat opravdu co
nejdále, doporučuji použít vlasec
o průměru 0,25mm. V případě, že
bude voda opravdu čistá a
nebude hrozit riziko vázky, šel
bych i do průměru 0,22mm. V
každém případě používám při
dalekých náhozech vždy šokovou
šňůru v délce asi 5 metrů. Mojí
nejoblíbenější pletenkou pro tento
účel je šňůra Spiderwire o
průměru 0,30mm (33,95kg). Pro
daleké nahazování volím zpravidla
olovo kapkovitého tvaru. Jeho
hmotnost závisí na použitém prutu
a na technice nahazování.
Obecně bych volil zátěže v
rozmezí 90 – 130g. Těžší
zátěže už pro házení do dálky nejsou
až tak dobré. Co se týče nástrahy, tu
volím samozřejmě co nejmenší.
Nejlépe je použít jednu kuličku boilies
o průměru 14,16 až 18mm. Maximální
průměr je boilies 20mm – tím už však
znatelně zkracujeme délku hodu. Při
dlouhých náhozech doporučuji malý
trik. Je dobré celý návazec před
náhozem natáhnout a fixovat ho na
dvou místech k olověnce pomocí PVA
šňůrky. Návazec s nástrahou pak tolik
neovlivňují letové vlastnosti naší
sestavy.
3) Jsi znám tím, že si se především
v minulosti zúčastňoval závodů v
nahazování. Nahazoval si při
závodech přes hlavu, rameno
nebo z otočky? Jakých
vzdáleností si dosahoval? Popiš
nám prosím sestavu, se kterou jsi
závodil..
Závodů v nahazování jsem se nikdy
až tolik nezúčastňoval. Spíše jsem se
účastnil různých závodů „z hecu“.
Pokud se týká tří základních
technik nahazování - nejpřesnější je
určitě hod přes hlavu. S ním se ale
nedá se dosáhnout moc velkých
vzdáleností. Co se týče délky hodu, je
lepší házet přes rameno. Dá se tak
dosáhnout velmi slušných vzdáleností
při pořád ještě slušné míře přesnosti.
Absolutně nejdelších
hodů dosáhnete při technicky vysoce
náročném nahazování z otočky. Tuto
techniku zvládá opravdu jen hrstka
rybářů (především Petr Bydžovský).
Jedná se o vysloveně závodní
techniku, kterou se nedá příliš ovlivnit
směr náhozu. Na závěr bych zmínil
několik zajímavých náhozů, které
mám na svém kontě.. Jednou se mi
při zkoušení prutu 12ft 2,5lbs s
vlascem 0,22mm a olovem 110gr
podařilo dosáhnout 168metrů.
Před časem jsem zkoušel
kamarádovi pruty Passat 3,5lbs.
Použil jsem vlasec 0,22mm a s
olovem 110g jsem nahodil 193m.
Jako perličku na úplný závěr bych
uvedl čerstvou zkušenost kterou jsem
udělal nedávno při testování nových
prutů King carp 12ft 3,5lbs. S vlascem
0,35mm a olovem 250g jsem poslal
svou montáž i s 20mm boiliesem do
vzdálenosti 115m. Tohle je ale už
trochu husarský kousek, který Vám
rozhodně nedoporučuji zkoušet s
běžnými sériovými pruty… Jedině, že
byste měli v záloze připraven další
prut :-)
1) Je podle tebe v dnešní době
ještě efektivní pokoušet se chytat
velké kapry na odhoz i na vodách,
kde většina rybářů své nástrahy
zaváží několik stovek metrů od
břehu?
Pokusit se můžeme, ale efektní to být
nemusí. Podle mě není odpověď až
tak jednoduchá a záleží na mnoha
faktorech:
V první řadě by si měl každý dobře
rozmyslet, zda je zavážení nezbytně
nutné. Zda si tím lov zbytečně
nezkomplikuje. Záleží na tom, jestli
máte zájem o partii šachu s celkem
zdatným soupeřem nebo o zápas ve
volném stylu. Myslím, že není
rozumné hlavně z jara nevyužít
přirozeného chování kaprů, kdy se
rádi zdržují podél břehu a hledají
příznivá místa pro tření. Záleží také
určitě na povětrnostních podmínkách,
na velikosti lokality, hloubce, členitosti
dna a četnosti úkrytů či s tím
souvisejícím pocitem bezpečí. Aby se
v mělké čisté a klidné vodě
nerozprchli na kilometry daleko. Nebo
v lepším případě jen přestali na „x“
hodin někdy i dnů přijímat potravu.
Další velmi důležitý faktor: chování
rybářů při zavážení! Je někdy až
neuvěřitelné, co někteří jedinci dokáží
vyprodukovat za kravál během
zavážení jedné udice. Dokáží tím
otrávit pobyt u vody většině rybářů
v širokém okolí. O rozplašení ryb ani
nemluvě. Určitě je rozdíl mezi menší
lokalitou, která se zavážením obsáhne
celá a ryby už nemají kam uprchnout
a rozsáhlou lokalitou, kde velcí kapři
mají kam odplout. Tam se meze
fantazie v honu na kapra nekladou!
Nezapomeňte v tomto případě na
jachtařskou výbavu (kompas, popř.
navigaci a 2-3 náhradní cívky s
vlascem). Na co odhánět mouchy
plácačkou, když můžeme použít
dynamit. Dobře rozehraná partie
přestává mít smysl, když vám někdo
rozhazuje figurky na šachovnici, a tak
může končit třeba volným stylem!
2) Popiš nám prosím sestavu,
kterou je podle tebe nejlépe zvolit
pokud bychom potřebovali
nahazovat své nástrahy co
nejdále. (prut, naviják, vlasec,
olovo, nástraha…)
Prut s rychlou plynulou akcí 3 – 3,5 lb
(90 – 120g), v délce 3,6 – 4,2 m.
Naviják s křížovým navíjením a s
širokou cívkou o velikosti min. 100m
0,50mm. Měkčí vlasec, průměr dle
potřeby od 0,20 – 0,30mm Šokový
návazec (asi 2 délky prutu na 20 – 30
kg) Průměr nástrahy samozřejmě čím
menší, tím menší odpor vzduchu, to
samé platí i o návazci, který délku
hodu také ovlivňuje. Proto je lépe volit
kratší i z důvodu zamotání. Dají se
také použít olova s vybráním pro
boilies a s pomocí těsta obojí spojit a
vymodelovat tvar kapky. Takto se dá s
nástrahou hodit určitě nejdále.
3) Jsi znám tím, že si se především
v minulosti zúčastňoval závodů v
nahazování. Nahazoval si při
závodech přes hlavu, rameno
nebo z otočky? Jakých
vzdáleností si dosahoval? Popiš
nám prosím sestavu, se kterou jsi
závodil..
Taneční kreace při otočce mi daly
opravdu zabrat. Jelikož šlo o dosažení
nejdelšího možného hodu, měl
rozhodující vliv průměr vlasce. Proto
jsem používal vlasce o průměru 0,10
– 0,12 mm a na suchu extrém 0,08
mm podle kterého jsme byli schopni
dohledat olovo. Pruty jsem používal
od Sportexu (FBC, Exclusive 3,5 lb
12,6 – 13ft), navijáky
Shimano-Stradic, Symetre a
Biomaster. Odhozovky na 30kg jsem
postupně ujímal až ke zmiňovaným
průměrům. Při hodech přes hlavu
jsem používal 100 až 110g a z otočky
85 až 95g olova. Pokud si dobře
vzpomínám, tak se nám s otočkou
podařily hody i přes 270m. S běžně
používaným vlascem 0,25 se
vzdálenost rázem zkrátila o 100m.
Nához s montáží atakující
hranici 150m považuji za velmi slušný
výkon.
Pár slov závěrem…
Většina velkých ryb se dnes chytá z
vyvážek několik (mnoho) set metrů z
míst, kde se zatím cítí v bezpečí s
vynaložením až nesmyslného úsilí, při
kterém jde kolikrát o život. Nejen
rybáře, ale i kapra. Byl jsem svědkem
toho, že se při silném větru dotyčný
vracel přes hodinu s kaprem v lodi,
aby si udělal trofejní foto! O množství
utržených a uvázaných kaprů se
nebudu raději ani rozepisovat. Dřív
tomu tak nebylo a ryby se chytaly
také. Rybáři si lov nadmíru komplikují
sami a to je důsledek toho, co se dnes
u vody děje. Hnáni svou netrpělivostí
a vidinou rychlého trofejního úlovku,
zaslepeni bezohledně ženou vše do
extrému a to až neuvěřitelným
tempem. S těmito rybáři v zádech se o
chytání velkých kaprů na odhoz
můžeme opravdu asi jenom pokoušet.
Moc se mi líbil výstižný výrok Roda
Hutchinsona, který si neodpustím
připomenout: „Nezapomeňte vnímat
vůni květin podél cest“!
Play off
V části Play-off se o nejvyšší
umístění v závěrečném hlasování
„utkalo“ celkem 12 kaprů s
hmotnostmi 23kg – 30,5kg.
1. Absolutním vítězem
Kaprařské ligy 2006 se stal
fantastický lysec z Mušova
pana Stanislava Navrátila s
hmotností 27kg.
Výhra: krmení od firem Nikl a
Vision baits v hodnotě 10.000 Kč
2. Druhé místo obsadil krásný lysec z jezera
Rainbow ve Francii, kterého ulovil Michal
Kapušňák. Jeho kapr vážil nádherných 28,7 kg.
Výhra: krmení od firmy SBS v hodnotě 3.000 Kč
3. Třetí příčka patří Seňovi Kuišovi za jeho
neskutečného lysce 27,2kg z Cassienu.
Výhra: krmení od firmy SBS 2.000 Kč
Základní kolo
Všechny ostatní úlovky, které se nedostali mezi 13
největších se zúčastnili hlasování v základním kole, jehož
výsledky jsou následující.
1. V základním kole zvítězil Franta Fiedler se svým
21kg lyscem z Chorvatska.
Výhra: krmení od Nikl a Vision baits v hodnotě 5.000 Kč
2. Druhé místo v základním kole obsadil Radek
Řehák s lyscem 18,5kg z francouzského Rainbow.
Výhra: krmení od SBS v hodnotě 2.000 Kč
3. Třetí příčka patří Pavlu Šulganovi za jeho velmi
cenného šupináče 20,2kg z „Maďarského moře“ –
Balatonu.
Výhra: krmení od SBS v hodnotě 1.000 Kč
Sedíme na břehu jedné z našich největších vodních nádrží. Kapři však ani v
nejmenším nejeví zájem o pochoutky, které jim předkládáme na těch nejlepších
návazcích co známe. Navíc jsme při noční razii bandy porybných dostali důtku
s výstrahou.
Silný vítr nám brání vyvézt pruty a mně navíc málem odfoukl špatně ukotvený bivak.
Padá definitivní rozhodnutí –balíme. Jedeme jinam. Otevíráme mapu a hledáme, kde
bychom se mohli na zbylých pár dní usídlit a v klidu strávit rybolovem. Projíždíme různé
revíry - někde je příliš zvednutá hladina, jinde moc lidí. Začínáme být nervózní, blíží se
večer a ještě stále nemáme kde se usídlit. Přijíždíme do jedné malebné vesničky a jako
vrchol zoufalství hledáme kohokoliv kdo by nám poradil kde se tu dá rybařit. Po projetí
celé vesnice konečně potkáváme jednu starší paní, která nás posílá k předsedovi
místní MO. Moc si od toho neslibujeme,ale co nám zbývá. Postarší podsaditý chlapík
je naší žádostí evidentně poměrně překvapený, ale nějaké tipy na okolní vody nám
dává. Dokonce sedá na pionýra a dovádí nás až k jednomu revíru.Voda je to
nádherná, evidentně stará a hodně zarostlá. Při otázce, zda-li zde někdo chytá větší
kapry, se pouze šibalsky pousmál a pravil: Místní ne, nikdo jiný sem nejezdí.
Rozhodujeme se, že to tu zkusíme. Obcházíme revír a přemýšlíme, kde se usídlíme.
Nacházíme krásné místo, z kterého máme na dohoz leknínová pole, spadané stromy
apod.Vracíme se k autům a chystáme se na lovné místo dovézt věci. Zhruba v půlce
cesty se však kola kamarádova Transportera boří do bahna a prokluzují. Po marné
snaze o jeho vyproštění nám pomáhá až traktor, pro který jsme museli zajet do
vesnice. Děda v důchodovém věku naši dodávku vytáhl. Stálo nás to ale 500Kč.
Konečně parkujeme na vybraném místě a vykládáme věci. Nálada už je lepší, snad už
teď bude všechno v pohodě. Předseda místní MO nás důrazně varoval před
používáním člunu, na který jsou zde doslova alergičtí. Sice absolutní nesmysl, ale co
naděláme. Nebudeme „dráždit hada bosou nohou“ – už z předchozí vody si vezeme
napomenutí a jakýkoliv další konflikt s RS by nás stál povolenku. Dno tedy mapujeme
bosou nohou vysvlečení do plavek. Dno tvoří velice silná vrstva tlejícího listí, které
produkuje amoniak a způsobuje deficity kyslíku. Po chvíli zkoumání se nám daří najít
několik malých míst s tvrdým dnem. Montáže na ně umisťujeme s největší přesností
přímo rukou. Z takového předložení nástrahy mám dobrý pocit, protože si mohu být
naprosto jistý, že moje nástraha přesně tam, kde ji chci mít a montáž není zamotaná.
Pro své nástrahy jsem si našel parádní místo, kterému jsem hodně věřil. S položením
montáže jsem si opravdu pohrál. Padá tma a my sedáme ke skleničce whisky, u které
debatujeme nad naší smůlou a doufáme, že se nám ji konečně povede protrhnout.
Zdá se mi, že kluci tomuto revíru příliš nevěří. Já jsem ale opačného názoru a jsem
přesvědčen, že na mém místě se nějaké ryby krmit musí a záběr je otázkou času. A
skutečně.
Asi za hodinu přichází krásná jízda, kterou proměňuji v krásného lysečka 63cm. Sice
prcek, ale po těch útrapách i takováhle ryba potěší. Znovu se po tmě brodím vodou,
pokládám montáž a vracím se k lahvi whisky. Moc jí už nezbývá, když mi přichází další
záběr. Ryba bojuje o poznání více než předchozí. Po několika minutách pokládám na
podložku krásně zbarveného šupíka 77cm a 9kg. Začíná se dařit. Do rána už bohužel
záběr nepřichází. Po svítání si prohlížím celou lokalitu a pomalu ale jistě ji začínám
milovat. Okolo poledne přichází další záběr na můj levý prut. Ryba si bere několik
metrů vlasce přes dotaženou brzdu ale vzápětí se vypíná. Škoda.Večer se zvedá velice
silný vítr a začínáme mít obavy, aby se na nás nezřítil jeden ze zdejších silných ale
suchých stromů.Ozývá se zlověstné praskání větví a několik metrů za mým bivakem
padá na zem větev asi 4 mety dlouhá hodně silná větev. To už snad není pravda. V
tom slyším jekot mého hlásiče. Vybíhám do vichřice a zasekávám.Vytahuji asi 50cm
kapra obaleného vodními rostlinami. V tu chvíli nevím, jestli se mám smát nebo brečet.
Smůla se nám zase lepí na paty. Chci znovu nahodit, ale montáž se mi daří pověsit na
silnou větev nad mou hlavou. Trhám vlasec a mám chuť s tím praštit. Prut opírám o
vidličku a jdu spát. Vítr ještě zesiluje. Díky praskotu větví a hukotu vichřice nemohu
usnout. Přemýšlím, proč vlastně toto všechno podnikáme...Proč riskujeme zdraví ve
vichřici v lese, na lodi uprostřed rozbouřeného jezera nebo v zimě při -10°C pouze pod
deštníkem? Jaký to má vůbec smysl, bezhlavě se hnát za rybami? To bylo snad
poprvé v životě, kdy mě takové otázky začaly napadat.Stejně bych ani v tomhle větru
neslyšel hlásič, říkám si. Ten lovecký pud, který mě poprvé v životě na maličkou
chviličku opustil se však znovu vrací, a tak mi to nedá a vylézám z vyhřátého spacáku
do běsnícího pekla zkontrolovat ten jeden nahozený prut. Jsem asi fakt blázen a není
mi pomoci. Sotva rozepínám zip „bydlíku“, zaslechnu písknutí hlásiče. Běžím k prutu a
slyším stále silněji nepřerušovanou jízdu. Sekám a cítím velký odpor. V zápalu boje si
ani neuvědomuji, že vítr mi odnesl podběrák o několik metrů dále a nedosáhnu na něj.
Dojít pro něj nemohu, protože mi v cestě stojí několik stromů. Ze všech sil tedy volám
na parťáka. Naštěstí se mi ho po chvilce daří vzbudit, což je v této vichřici skoro
zázrak. Přináší podběrák a podebírá rybu, kterou jsme zatím ani nezahlédli, protože
čelovky nám oběma vypověděly službu. Díky tomu se mu podebrání daří asi na třetí
pokus. Vynášíme rybu na podložku a další kamarád přináší svou baterku. Kužel světla
se opírá o mohutný bok ryby. Tak to jsem tedy nečekal. Měříme,vážíme.94cm,13kg.
Překvapeně hledím na stvoření, které ztěžka oddychuje na mojí podložce. “Sakra - už
jsem si vzpomněl, proč to všechno dělám“ zamumlal jsem si pro sebe. Kluci se na mě
podívají a neví o čem to mluvím... Rybu rychle fotíme a vracíme vodě. Když zalézám
zpátky do bivaku, přichází záběr i parťákovi. Jsem k prutu blíž, a tak sekám. Ryba jde
ke břehu dost ztuha a navíc míří přímo do potopeného stromu. Předávám prut majiteli,
který se do ryby opírá vší silou. Chci na něho zařvat, ať raději sklopí prut, aby mohl
lépe tlumit výpady, ale než stihnu cokoliv říct, silný vlasec praská a ryba je nenávratně
ztracena. Škoda, ale mluvit
v tomto případě o smůle asi nemůžu. Tohle byla jednoznačně chyba rybáře. Do rána už se
nic neděje. Bohužel musíme balit. Kluci se s vodou loučí minimálně na rok, já se sem ale
ještě vrátím.
Ani ne za měsíc stojím znovu na stejném místě a jsem trochu zklamán. Leknínový pás,
který byl minule tak úspěšný, se již připravuje na zimu a moc toho z něj na hladině nezbylo.
Nahazovat do něj naslepo je riskantní, protože montáž by velmi pravděpodobně uvízla ve
stoncích, o kterých teď nevím přesně, kde jsou. Proto musím improvizovat a nahazovat na
jiná místa, na kterých minule své štěstí pokoušeli kluci. Jeden prut nahazuji přibližně k
leknínům s použitím PVA pěny a stringeru s několika návnadami a druhý k protější straně
pod zatopený strom. Utahuji brzdy navijáků a protože už padla tma, jdu spát. Zanedlouho
mě budí záběr. Prudká jízda přes dorvanou brzdu navijáku mi dává naději na slušnou rybu.
Sekám, ale na konci udice cítím jen velice slabý odpor. Vytahuji cejna kolem 30cm. Dvě
kuličky Food Signal o průměru 25mm mu nedělaly problémy. Stejně ho muselo táhnout
celé hejno jeho kumpánů, jinak si to roztočení cívky při záběru nedovedu vysvětlit. Další dva
dny jsem úplně bez záběru. Začínám uvažovat nad změnou stanoviště. Rozhoduji se, že
vyzkouším jedno zajímavé místo poblíž velkého padlého dubu. Začínám tedy balit věci. Při
skládání bivaku však přichází pomalý rozvážný záběr. Chci zaseknout, ale zmůžu se pouze
na slabé zvednutí prutu. Víc nejsem schopen udělat, ryba si to hrne plnou rychlostí do
potopených stromů a vypadá to, že ji se svou 50kou vlascem nejsem příliš důstojným
soupeřem. Chytám utaženou cívku navijáku rukou a čekám, co praskne. Prut se ohýbá do
neuvěřitelného oblouku, mám pocit že to nemůže vydržet. Najednou se však tah pomalu
zmenšuje a ryba jde volněji ke břehu. Podniká několik velice silných výpadů. Zatím mám
však štěstí a veškeré vázky jen těsně míjí. Je mi jasné, že větší rybu jsem na prutu nikdy
neměl. Přesto jsem však nečekaně klidný. Cítím, jak ryba pomalu slábne. Dávám si velké
naděje. Podběrák si pokládám do vody – je připravený na okamžité zvednutí a polapení
životní ryby do sítě. Ryba se pokládá na bok a já nemohu uvěřit tomu, co vidím. Asi 3 metry
od břehu leží na hladině dobře metrový lysce zcela jistě s váhou okolo 20kg. Pomalinku
klouže po hladině směrem ke mně. Už je nad síťkou. Chci zvednout podběrák. Sakra! Síť
se zachytla o něco na dně a nejde zvednout! Ryba podniká výpad a já jednou rukou držím
prut a druhou vymotávám síť ze dna. V tuto chvíli moc pozornosti rybě nevěnuji. Podařilo se
- podběrák je volný. Dívám se, kde je ryba. K potopenému stromu ji chybí asi 2 metry! Na
nic nečekám a opět svírám cívku v dlani a opírám se do prutu. Ten je ohnutý na maximum,
víc už to nejde. V tom všechno povoluje a prut se prudce narovnává. 50ka Sufix Catfish
praská. Obrovské zklamání. Vlastní chybou jsem přišel o takovou rybu…
Chvíli zvažuji co dál. Nikam se nestěhuji, jsou tady - jen se jim dostat na kobylku. Ačkoliv
mi zbývají ještě 2 dny lovu, kromě kaprů do 70cm se mi nedaří dostat lepší rybu. Je to
zvláštní voda. Když myslíš,že jsi na ni vyzrál, vyhoříš. Ale díky za to. Vždyť o tom rybařina
vlastně je.