Obraz císaře Hadriana v moderní historiografii

»L¡NKY
/ COMMENTATIONES
32 M
AGDALENA
MORAVOV¡
Obraz cÌsa¯e Hadriana
v modernÌ historiografii
MAGDALENA MORAVOV¡ (Praha)
Publius Aelius Hadrianus (11. srpna 117 ñ 10. Ëervence 138) pat¯Ì nepochybnÏ mezi nejv˝znamnÏjöÌ panovnÌky ¯ÌmskÈ ¯Ìöe. Pokud vöak srovn·me mnoûstvÌ biografiÌ, kterÈ o nÏm doposud vyöly, s mnoûstvÌm vÏnovan˝m jin˝m,
i mÈnÏ v˝znamn˝m vl·dc˘m, zd· se, ûe historiky toto tÈma st·le jaksi odrazuje. Z·roveÚ je pro tÈmϯ vöechny souËasnÈ studie na toto tÈma typickÈ, ûe
zd˘razÚujÌ dlouhou odmlku na poli hadrianovskÈho b·d·nÌ i obtÌûe, kterÈ se
s nÌm pojÌ. P¯esto hadrianovsk· studia ve skuteËnosti nejsou tak skromn·, ani
nedostateËn·, jak o sobÏ sama tvrdÌ. Je pravda, ûe v minulÈm stoletÌ, zvl·ötÏ
v jeho prvnÌ polovinÏ, mnoho biografiÌ o Hadrianovi nevyölo, v poslednÌch
desetiletÌch se vöak tato situace zmÏnila k lepöÌmu, nejen z kvantitativnÌho
hlediska. Byly publikov·ny desÌtky dÌlËÌch pracÌ k jednotliv˝m aspekt˘m
jeho vl·dy Ëi osobnosti a stovky Ël·nk˘, kterÈ obraz ÑHadrianus: jeho ûivot,
osobnost a dobaì, doplÚujÌ.1 Vypad· to, jako by tato mozaika teÔ jen Ëekala
na nÏkoho, kdo se ji pokusÌ sloûit. P¯esto toto ˙silÌ z˘st·v· doposud naplnÏno jen do jistÈ mÌry. Je tedy na mÌstÏ pt·t se, proË tomu tak je.
Mohlo by to b˝t povahou dochovan˝ch pramen˘. Liter·rnÌ dÌla z Hadrianovy i pozdÏjöÌ doby nelze rozhodnÏ srovn·vat s Tacitov˝mi spisy Ëi se
Suetoniov˝mi éivoty cÌsa¯˘, aù uû se jedn· o pas·ûe z dÌla Diona Cassia ze
1
Velice detailnÌ p¯ehled bibliografie vËetnÏ dÌlËÌch studiÌ, Ël·nk˘ a drobn˝ch p¯ÌspÏvk˘ aû do roku 2007 poskytuje ROMAN 2008, s. 485-516; staröÌ dosti limitovan˝
p¯ehled T HORNTON 1975, s. 432-476. P¯ehled problematiky vËetnÏ z·kladnÌ bibliografie poskytuje i Ël·nek http://www.luc.edu/roman-emperors/lindexxx.htm na
webovÈ str·nce s n·zvem De imperatoribus Romanis. An Online Encyclopedia of
Roman Emperors, jiû tvo¯Ì kolektiv vesmÏs americk˝ch akademick˝ch autor˘. KoneËnÏ i nÏmeck·, öpanÏlsk·, övÈdsk· a italsk· mutace internetovÈ encyklopedie wikipedia nabÌzejÌ pomÏrnÏ podrobnÏ zpracovanÈ heslo o Hadrianovi, p¯iËemû oproti
p¯edchozÌ majÌ tu v˝hodu, ûe pruûnÏ reagujÌ na aktu·lnÌ v˝voj b·d·nÌ, srv. http://
de.wikipedia.org/wiki/Hadrian_(Kaiser) atd.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 32-45
04-Moravova.PM6
32
16.1.2015, 16:37
Obraz cÌsa¯e Hadriana v modernÌ historiografii 33
3. stoletÌ,2 ve skuteËnosti v˝tah z byzantskÈ doby, kter˝ ve struËnosti taktak
pokr˝v· dobu Hadrianovy vl·dy, nebo tzv. Vita Aelii (Hadriani) ze souboru
Historia Augusta ze 4. stoletÌ, Ëi o nÏco mladöÌ Epitome de Caesaribus.3
V ¯adÏ dalöÌch dÏl najdeme na Hadrianovu osobnost Ëi vl·du uû jen drobnÈ
nar·ûky Ëi odkazy. Takov˝m p¯Ìkladem je hra cÌsa¯e Juliana, jiû napsal p¯i
p¯Ìleûitosti Saturn·liÌ v roce 361, v nÌû nar·ûÌ na Hadrianovu homosexualitu
a z·libu v astrologii.4 Jedn· se o velice kr·tkou pas·û, nicmÈnÏ zajÌmavou
tÌm, ûe dokl·d·, jak se uû v tÈ dobÏ formoval temn˝, nebo alespoÚ rozporupln˝ obraz tohoto cÌsa¯e. Je pravda, ûe podobnÈ n·znaky chvÌlemi probleskovaly uû u Diona Cassia, u nÏhoû se potÈ inspirovala Vita Aelii v souboru
Historia Augusta. JejÌ autor Hadrian˘v portrÈt p¯evzal, podstatnÏ rozö̯il
a p¯itom vych·zel rovnÏû z dnes ztracen˝ch cÌsa¯ov˝ch pamÏtÌ, kterÈ cÌsa¯
sepsal nÏkolik mÏsÌc˘ p¯ed svou smrtÌ.5 Z Hadrianov˝ch pamÏtÌ se zachoval
pouh˝ zlomek, a to u Suetoniova pokraËovatele Maria Maxima, problÈm je
vöak v tom, ûe i Maxima zn·me pouze jako zdroj Vita Aelii. NicmÈnÏ navzdory kritice, kterou Dio Cassius v˘Ëi cÌsa¯i neöet¯il (podot˝k· nap¯Ìklad,
ûe Hadrianus nebyl prost jist˝ch slabin jako û·rlivosti Ëi ctiû·dosti),6 vnÌmal
jej p¯ece jen p¯edevöÌm jako vzdÏlanÈho a mimo¯·dnÏ nadanÈho muûe. Vedle toho coby ÿek oceÚoval Hadrian˘v vztah k ¯eckÈ kultu¯e a jazyku. Oproti
tomu Vita Aelii vych·zÌ z jinÈho z·kladnÌho postoje. Podle Yvesa Romana,
jednoho z Hadrianov˝ch souËasn˝ch ûivotopisc˘, se jedn· o jeden z poslednÌch velk˝ch sen·tnÌch pamflet˘.7 Z faktografickÈho hlediska sice Vita
Aelii Hadrianovu vl·du popisuje dosti p¯esnÏ, hlavnÌm autorov˝m cÌlem vöak
bylo podat portrÈt ÑöpatnÈho vl·dceì, rozumÏj panovnÌka, kter˝ pron·sleduje sen·tory. Aù uû k RomanovÏ teorii zaujmeme jak˝koli postoj, nelze pop¯Ìt,
ûe obraz cÌsa¯e, kter˝ zah·jil svou vl·du vraûdou Ëty¯ sen·tor˘, vzdal se
Traianem dobyt˝ch ˙zemÌ, radÏji s voj·ky cviËil, neû s nimi bojoval,8 p¯Ìliö cestoval a chtÏl kontrolovat celou ¯Ìöi, mÌsto aby z˘st·val v It·lii,9 mÏl
2
CASS. DIO 69,5 a 23.
Hist. Aug. 2,1-2 a 5-7; Epit. de Caes. 14,1-6.
4
JULIAN. Caes. 8,311D.
5
ROMAN 2008, s. 20-21. K Romanovi jako ûivotopisci cÌsa¯e Hadriana srv. nÌûe.
6
CASS. DIO 69,5,2-3.
7
ROMAN 2008, s. 21-23.
8
M. CORN. FRON. Ad M. Caes. 2,4,1.
9
AEL. ARIST. Or. 26K. Aristid˘v odmÌtav˝ postoj k Hadrianov˝m cest·m je snadno pochopiteln˝ ñ ûil za jeho n·stupce, kter˝ se vyznaËoval zcela odliön˝m p¯Ìstupem k vl·dÏ, dom·ckÈho Antonina Pia.
3
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 32-45
04-Moravova.PM6
33
16.1.2015, 16:37
34 MAGDALENA MORAVOV¡
nevhodnou slabost pro chlapce atd., p¯ech·zÌ do dalöÌch stoletÌ uû z antick˝ch
liter·rnÌch pramen˘. P¯Ìliö na tom nemÏnÌ ani zachovanÈ drobnÈ zlomky
vlastnÌch cÌsa¯ov˝ch text˘, nap¯. nÏkolik Hadrianov˝ch b·snÌ, anekdot a v˝rok˘, kterÈ lze navÌc Ëasto interpretovat buÔ v cÌsa¯˘v prospÏch, nebo neprospÏch podle postoje toho kterÈho autora.
SpÌöe negativnÌ a jednostrannÈ zamϯenÌ liter·rnÌch text˘ ovlivnÏn˝ch
zdroji ze sen·torskÈho a cÌsa¯i nep¯·telskÈho prost¯edÌ vöak v ¯ÌmskÈm prost¯edÌ nebylo zas tak neobvyklÈ. Nev˝hodou liter·rnÌch zpr·v o Hadrianovi
je ale i jejich nedostateËn· chronologie a minimum ˙daj˘ p¯ed rokem 94/95,
kdy budoucÌ ¯Ìmsk˝ panovnÌk zah·jil vojenskou dr·hu.10 OstatnÌ neliter·rnÌ
prameny zase charakterizuje znaËn· rozt¯ÌötÏnost. Toto tvrzenÌ lze vzt·hnout
na mince (nap¯. soupis mincÌ BritskÈho muzea vÏnuje Hadrianovi cel˝ch 300
stran),11 medailony, tzv. Hadrianovy sentence vËetnÏ text˘ z·kon˘ dochovan˝ch na n·pisech i na papyrech, Ëi v˝tvarn· dÌla, kter· zobrazujÌ jej i osoby
z jeho okolÌ. P¯esto tyto prameny poskytujÌ o cÌsa¯i jiû mnohem komplexnÏjöÌ obraz: vystupuje z nich jako mimo¯·dn· osobnost a skvÏl˝ spr·vce ¯Ìöe.
VnÌmavÈmu pozorovateli dok·ûou mnohÈ prozradit. Pr·vnÌ doklady ukazujÌ
Hadrianovu tendenci k centralizaci ¯Ìöe a k posilov·nÌ vlastnÌho vlivu v pr·vnÌch a soudnÌch rozhodnutÌch, zatÌmco v˝tvarnÈ umÏnÌ svÏdËÌ mj. o sÌlÌcÌm
vlivu ûenskÈho prvku v cÌsa¯skÈ rodinÏ.12 Jak je vidÏt, hadrianovsk˝ch pramen˘ nenÌ m·lo. Nepracuje se s nimi snadno, nelze se vöak na jejich nedostatek neust·le vymlouvat.
Jak vlastnÏ vypadajÌ dosud publikovanÈ Hadrianovy ûivotopisy? AËkoli
M. Boatwrigthov· ve svÈm nÏkolikastr·nkovÈm medailonku tohoto cÌsa¯e
v Barettov˝ch éivotech cÌsa¯˘ tvrdÌ, ûe Ñps·t ûivotopis Ö Hadriana znamen·
spÌöe p¯edstavit ¯Ìmsk˝ svÏt na jeho vrcholu Ö neû jen vykreslit d˘kladnÏ
muûe, kter˝ [mu] vl·dlÖ,ì13 z biografiÌ, kterÈ jsem mÏla moûnost prostudovat, se zd·, ûe nÏkte¯Ì auto¯i ani neusilujÌ o to prodrat se nevst¯Ìcn˝mi prameny ke skuteËnÈmu Hadrianovi. Jindy naopak rezignujÌ na detailnÏjöÌ vykreslenÌ jeho doby, nÏkdy dokonce neuspÏjÌ ani v jednom z bod˘ zad·nÌ.
10
Jako z¯ejmÏ osmn·cti Ëi devaten·ctilet˝ slouûil Hadrianus coby tribun v legii
II Adiutrix v Aquincu v Panonii, srv. FITZ 1993, s. 163.
11
MATTINGLY 1936.
12
V tom mnohdy odpovÌdajÌ pramen˘m pÌsemn˝m, nap¯. potvrzujÌ Hadrianovu
˙ctu ke staröÌm ûen·m v jeho rodinÏ, tj. PlotinÏ, MarcianÏ Ëi Matidii staröÌ, srv.
WEGNER 1956.
13
BARETT 2012, s. 202.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 32-45
04-Moravova.PM6
34
16.1.2015, 16:37
Obraz cÌsa¯e Hadriana v modernÌ historiografii 35
Jako z·kladnÌ a dlouho niËÌm nenahrazen· biografie Hadriana slouûila
pr·ce, jejÌmû autorem byl mimo¯·dnÏ vzdÏlan˝ nÏmeck˝ badatel Ferdinand
Gregorovius, kter˝ navÌc v dobÏ pozitivismu dok·zal ps·t i ËtivÏ.14 Od tÈ
doby nevyölo nic, co by v r·mci tÈto struËnÈ stati st·lo za zmÌnku. To platÌ
aû do 20. let minulÈho stoletÌ, kdy byla publikov·na monografie Bernarda
W. Hendersona.15 Kniha vyöla po prvnÌ svÏtovÈ v·lce a jejÌ autor ji vÏnoval
bratrovi, kter˝ v nÌ zahynul. Je tudÌû do znaËnÈ mÌry poznamenan· dobou
svÈho vzniku. NÏmeckÈ b·d·nÌ jÌ dodnes vyt˝k· protinÏmeckou zaujatost.
Tyto v˝tky jsou vcelku opr·vnÏnÈ uû proto, ûe Gregorovius je zde mj. nepravdivÏ osoËen z kompilov·nÌ.16 V duchu tÈto tendence Henderson rovnÏû
ostentativnÏ ignoroval nÏmeckÈ b·d·nÌ, coû jeho pr·ci samoz¯ejmÏ negativnÏ poznamenalo. 17 Krom toho, p¯estoûe britskÈho historika nejspÌö vedla
up¯Ìmn· snaha oËistit jeho hrdinu od n·nosu stalet˝ch obvinÏnÌ a pomluv
hyzdÌcÌch portrÈt v˝teËnÈho st·tnÌka,18 jsou nÏkter· jeho stanoviska dnes jiû
neudrûiteln·. DalöÌ nesou z¯etelnou patinu tehdejöÌ britskÈ imperi·lnÌ ideologie, p¯iËemû nejk¯iklavÏjöÌ p¯Ìklad poskytuje nejspÌö Hendersonovo patetickÈ p¯irovn·nÌ Hadriana k hrdinovi b˙rskÈ a prvnÌ svÏtovÈ v·lky, polnÌmu
marö·lovi lordu Horatiovi Kitchenerovi (1850-1916). Avöak, i kdyû byla
Hendersonova monografie z v˝öe uveden˝ch d˘vod˘ zastaral· jiû v dobÏ vyd·nÌ, jednalo se na dlouho o jedin˝ vÏtöÌ pokus o celkovou syntÈzu, kter˝ v˘bec stojÌ za v˝slovnou zmÌnku.
Ned·vn· desetiletÌ p¯inesla po velkÈm mnoûstvÌ dÌlËÌch studiÌ (za vöechny
je vhodnÈ zmÌnit alespoÚ pr·ce Ronalda Symea publikovanÈ v 80. a 90. letech v oxfordskÈ ¯adÏ Roman Papers)19 koneËnÏ takÈ nÏkolik pokus˘ o novÈ
monografie a syntÈzy. Jako prvnÌ si zaslouûÌ delöÌ zastavenÌ z¯ejmÏ jedin·
souËasn· pr·ce, kter· lÌËÌ Hadriana na z·kladÏ neliter·rnÌch pramen˘. Publikace Hadrian. Empire and Conflict vznikla jako doprovodn· studie k roz-
14
GREGOROVIUS 1884 a 1898.
HENDERSON 1923.
16
HENDERSON 1923, s. 1-8.
17
Srv. nap¯. WEBER 1907.
18
Nam·tkou snad staËÌ citovat Hendersonovu tezi, kter· m· posunout Hadrian˘v
vztah k Antinoovi do ËistÏ otcovskÈ roviny, srv. HENDERSON 1923, s. 133: ÑFor all
we know, it was a pure enough friendship between Hadrian, who had no son, and
Antinous.ì
19
SYME 1979, s. 617-628; 1984, s. 1436-1446; 1988, s. 21-49; 1988, s. 295-324;
1988, s. 546-562; 1991, s. 103-114; 1991, s. 103-114; 1991, s. 157-181; 1991, 398408.
15
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 32-45
04-Moravova.PM6
35
16.1.2015, 16:37
36 MAGDALENA MORAVOV¡
s·hlÈ a pro hadrianovskÈ b·d·nÌ z·sadnÌ stejnojmennÈ v˝stavÏ, kter· se konala v BritskÈm muzeu v Lond˝nÏ v roce 2008.20 JejÌ autor, kur·tor oddÏlenÌ
¯ecko-¯ÌmskÈho socha¯stvÌ v BritskÈm muzeu Thorsten Opper v nÌ pod·v·
cÌsa¯˘v portrÈt zaloûen˝ na artefaktech shrom·ûdÏn˝ch z celÈho svÏta, s d˘razem na sochy, bronzy, mince a mozaiky, doplnÏn˝ i o citlivÈ interpretaËnÌ
texty. Vyzdvihuje Hadriana jako panovnÌka, kter˝ dok·ûe dÌky vytrvalosti,
vojenskÈ aktivitÏ, neust·l˝m cest·m po provinciÌch a rozs·hlÈmu stavebnÌmu programu dodat ¯Ìöi stabilitu. Autor se detailnÏ zab˝v· architekturou
a stavebnÌ ËinnostÌ za Hadrianovy doby v ÿÌmÏ i mimo nÏj, p¯iËemû zvl·ötnÌ
pozornost vÏnuje Hadrianovu valu v severnÌ Anglii (d˘raz, kter˝ klade na
tuto stavbu a jejÌ mÌsto v HadrianovÏ bezpeËnostnÌ politice, je u britskÈ publikace vcelku pochopiteln˝). P¯i listov·nÌ touto knihou nelze p¯ehlÈdnout, ûe
jejÌ leitmotiv p¯edstavuje d˘leûitost architektury v HadrianovÏ vizi ¯ÌmskÈ
¯Ìöe. Monografie p¯in·öÌ ¯adu nov˝ch, jinde dosud nepublikovan˝ch poznatk˘, nap¯. fragmenty Hadrianovy kolos·lnÌ sochy, kter· byla objevena p¯i archeologickÈm pr˘zkumu v Sagalassosu v Turecku v roce 2007. Do knihy
jsou zahrnuty nap¯Ìklad i artefakty z tzv. JeskynÏ dopis˘ v Judei, v nÌû se
skr˝vali vzbou¯enci v dobÏ Bar Kochbova povst·nÌ v roce 132. Opper se
snaûÌ postihnout a zdokumentovat takÈ Hadrianovy osobnÌ vztahy: k milenci
Antinoovi (tj. p¯edevöÌm na z·kladÏ doklad˘ jeho deifikace), k manûelce SabinÏ Ëi Antoninu Piovi (zde se zase setk·me s doklady potvrzujÌcÌmi jeho
adopci) atd. Je pochopitelnÈ, ûe se tato publikace omezuje na neliter·rnÌ prameny. V knize tohoto typu nem˘ûe b˝t prostor pro skuteËnÏ hlubokou psychologickou studii Hadriana jako ËlovÏka. P¯esto i s tÏmito omezenÌmi se
Opperovi poda¯ilo vytvo¯it p¯esvÏdËiv˝ portrÈt panovnÌka na pozadÌ jeho
¯Ìöe a monografie se d· hodnotit jako ˙spÏön˝ p¯ÌspÏvek k hadrianovsk˝m
studiÌm.
To bohuûel zdaleka neplatÌ o monografii Anthonyho Everitta Hadrian and
Triumph of Rome z roku 2009. Jakkoli na nÌ jejÌ Ëten·¯i oceÚujÌ Ëtivost,
o cÌsa¯i Hadrianovi se zde mnoho nedozvÏdÌ, protoûe Everitt se zamϯil p¯edevöÌm na vylÌËenÌ doby a historick˝ch ud·lostÌ, a to navÌc spÌöe z·vÏru vl·dy julsko-klaudijskÈ dynastie. Je tomu tak nejspÌöe proto, ûe jde o obdobÌ
dob¯e zdokumentovanÈ v pramenech i v literatu¯e. Jedin˝ d˘vod, proË se autor rozhodl ps·t o Hadrianovi, tkvÌ v tom, ûe jej a jeho vl·du vnÌm· jako t¯etÌ
vrchol ¯ÌmskÈ epochy po Ciceronovi a Augustovi, o nichû jiû d¯Ìve publiko-
20
OPPER 2008, n. v. 2010.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 32-45
04-Moravova.PM6
36
16.1.2015, 16:37
Obraz cÌsa¯e Hadriana v modernÌ historiografii 37
val samostatnÈ pr·ce.21 Pokud uû pÌöe o Hadrianovi, hemûÌ se jeho studie v˝razy jako ÑpravdÏpodobnÏ, m˘ûeme pouze p¯edpokl·dat, z¯ejmÏì atd. Everitt
se evidentnÏ nep¯enesl p¯es obtÌûe hadrianovsk˝ch pramen˘ a jeho pokus je
nutno v kontextu ostatnÌch pracÌ hodnotit jako ne˙spÏch.
PrvnÌm v˝znamn˝m autorem monografie o Hadrianovi ale byl ñ po pades·ti sedmi letech ñ uû Anthony Birley, tehdy profesor v D¸sseldorfu, kter˝
p¯ed öestn·cti lety, v roce 1998, p¯iöel se svou, v odborn˝ch kruzÌch s jen
drobn˝mi v˝hradami dodnes respektovanou pracÌ Hadrian a Restless Emperor. TakÈ on p¯edem vzdal pokus o komplexnÌ syntÈzu. Jeho Ëty¯setstr·nkov· (a velice hustÏ tiötÏn·) monografie se zamϯuje p¯edevöÌm na Hadrianovy
ûivotnÌ osudy, zatÌmco öiröÌ dobov˝ kontext ponech·v· stranou. Birleyho
pr·ce je faktograficky spolehliv·, nap¯. velice peËlivÏ dokumentuje pr˘bÏh
cÌsa¯ov˝ch cest. Prameny pro Hadrian˘v ûivot hled· v zaznamenanÈ Ëinnosti
jeho souËasnÌk˘, v historick˝ch ud·lostech, v literatu¯e, v anal˝ze tendenËnÌch zpr·v ve Vita Aelii v souboru Historia Augusta apod. Samoz¯ejmÏ ûe
doch·zÌ k p¯edpokl·dan˝m z·vÏr˘m typu: o HadrianovÏ dÏtstvÌ a vzdÏl·nÌ
v ÿÌmÏ nevÌme tÈmϯ nic, lÈpe jsme na tom ohlednÏ jeho p¯Ìbuzn˝ch v politice v letech 76-90 apod.22 Analyzuje dÌla Hadrianov˝ch souËasnÌk˘ a snaûÌ
se prozkoumat cÌsa¯˘v vztah k nim (Hadrianus pravdÏpodobnÏ Quintiliana
nestudoval, Tacitov˝m dÌlem nebyl nijak uchv·cen, Pliniovy ¯eËi nijak dopodrobna neznal apod.).23 Z n·zvu knihy vypl˝v·, ûe Birley vnÌmal cÌsa¯e jako
nesmÌrnÏ aktivnÌ,24 avöak rozporuplnou osobnost, neklidnÈho cestovatele,
kter˝ str·vil polovinu ûivota na cest·ch; zd˘razÚuje ale z·roveÚ, ûe dÌky
tomu byl Hadrianus lÈpe informov·n o dÏnÌ v ¯Ìöi neû kdokoli jin˝. Birley ho
lÌËÌ jako vzdÏlanÈho Ñtyranaì s l·skou k ¯eckÈ kultu¯e, z·roveÚ vöak schopnÈho vyuûÌvat tajnou policii i proti nejbliûöÌm ve svÈm okolÌ.25 Hadrianovo
n·boûenstvÌ oznaËuje za helÈnskÈ s tÌm, ûe ve st·¯Ì se cÌsa¯ p¯iklonil ke skeptickÈmu epikureismu. Birleyho opatrnÈmu p¯Ìstupu zcela odpovÌd·, ûe se vyh˝b· hodnocenÌ ud·losti, kter· cÌsa¯e nadosmrti z·sadnÏ ovlivnila, a sice
Ñsmrti na Niluì.26 S rozpaky se stavÌ k vyn·öenÌ jak˝chkoli teoriÌ27 a zcela se
21
EVERITT 2002 a 2006.
BIRLEY 1997, s. 10-20.
23
BIRLEY 1997, s. 27.
24
BIRLEY 1997, s. 312, pozn. 1: ÑIn several respects Hadrian was hyperactive.ì
25
BIRLEY 1997, s. 301-307, kde se vÏnuje detailnÏ charakteristice Hadrianovy
osobnosti.
26
BIRLEY 1997, s. 235-258.
27
BIRLEY 1997, s. 249: ÑIt is perhaps fruitless to speculate, when the truth can
never be discovered, unless by an historical novelist.ì
22
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 32-45
04-Moravova.PM6
37
16.1.2015, 16:37
38 MAGDALENA MORAVOV¡
vyh˝b· tak tÏûko historicky podchytitelnÈmu jevu, jako je stav cÌsa¯ovy mysli. CelkovÏ se Birley soust¯edil na zachycenÌ utajen˝ch Ëi nezn·m˝ch moment˘ Hadrianova ûivota spÌöe neû na vylÌËenÌ jeho osobnosti, a jeötÏ mÈnÏ
na spoleËnost, v nÌû tento cÌsa¯ ûil. P¯estoûe je v prim·rnÌ anal˝ze pramen˘
nesmÌrnÏ d˘kladn˝ a cituje i mnohÈ pozdnÌ Ëi okrajovÈ, z nichû vystupuje
Hadrianova v·öniv·, komplikovan· a po dokonalosti touûÌcÌ osobnost v dosti
ûiv˝ch subjektivnÌch barv·ch, s·m se vyjma titulnÌ charakteristiky cÌsa¯e od
pokusu o skuteËnÏ osobnÌ portrÈt cÌsa¯e distancoval. Na ot·zku, kdo vlastnÏ
Hadrianus byl, Birley odpovÌd· jen Ë·steËnÏ. Spokojuje se pouze s konstatov·nÌm, ûe ve srovn·nÌ se sv˝mi p¯edch˘dci a dÌky neklidnÈmu putov·nÌ
¯ÌöÌ, kterÈ naplnilo vÏtöinu jeho vl·dy, byl rozhodnÏ cÌsa¯em velmi viditeln˝m.28
Je takÈ spornÈ, nakolik se na tuto ot·zku poda¯ilo odpovÏdÏt alespoÚ Yvesovi Romanovi, poslednÌmu z historik˘, kte¯Ì se o to v ned·vnÈ dobÏ pokusili.
Kniha francouzskÈho profesora na univerzitÏ v Lyonu, jejÌû titul Hadrien,
L¥empereur virtuose by se dal p¯eloûit takÈ jako Hadrianus, cÌsa¯ ñ mistr diplomacie vyöla v roce 2008. Jedn· se o pr·ci podloûenou bohat˝mi prameny
i bibliografiÌ. Navzdory cÌsa¯ov˝m nutn˝m v·leËn˝m aktivit·m jej autor vidÌ
v podstatÏ jako pacifistu a zodpovÏdnÈho st·tnÌka, kter˝ se vzd·v· expanzivnÌ politiky a vÏdomÏ p¯ipravuje ¯Ìöi na p¯echod k novÈ epoöe, jiû na z·kladÏ
astrologick˝ch predikcÌ oËek·v·. Na rozdÌl od Birleyho a vöech dosud zmÌnÏn˝ch pracÌ se Roman d˘kladnÏ zaobÌr· Hadrianovou osobnostÌ.29 Polemizuje
i s Birleyho ˙st¯ednÌm termÌnem Ñrestlessì ñ podle Romana byl totiû Hadrianus spÌöe netrpÏliv˝ ñ a vnÌm· cÌsa¯e jako mnohon·sobnou osobnost.30 Z·sadnÌ je pro nÏj i panovnÌkova vöeobsahujÌcÌ p¯ezdÌvka Graeculus. Podle Romana ji lze vzt·hnout na Hadrianovu sexualitu, vztah ke kultu¯e, umÏnÌ i k jeho
zp˘sobu myölenÌ.31 Mnohem vÌce prostoru neû kter˝koli autor p¯ed nÌm vÏnuje francouzsk˝ historik Hadrianovu ofici·lnÌmu st·tnÌmu programu, propagandÏ a ideologii, v jejÌmû r·mci nap¯. Hadrianus vystupuje nejen jako dÏdic
Traiana, ale jako nov˝ Augustus.32 Zd˘razÚuje roli, jiû v tÏchto koncepcÌch
28
BIRLEY 1997, s. 307.
Srv. nap¯. n·zev t¯etÌ kapitoly HÈriter de Trajan tout en restant soi-même ñ
ROMAN 2008, s. 101.
30
Srv. Epit. de Caesar. 14,9: varius multiplex multiformis; ROMAN 2008, s. 363.
31
ROMAN 2008, s. 8.
32
ROMAN (2008) na s. 124-130 upozorÚuje nap¯. na pojmy jako providentia deorum/Augusti, aureum saeculum, kterÈ se objevujÌ na raûb·ch a jsou z¯etelnou aluzÌ
29
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 32-45
04-Moravova.PM6
38
16.1.2015, 16:37
Obraz cÌsa¯e Hadriana v modernÌ historiografii 39
hr·l Hadrian˘v z·jem o astrologii (autor cituje mj. cÌsa¯˘v horoskop od Antigona z Nikaie, dochovan˝ u HÈfestiona z ThÈb).33 Zp˘sob, jak˝m astrologie,
magickÈ praktiky a mystÈria ovlivnily Hadriana i jeho politickou ideologii,
byl podle Romana zcela z·sadnÌ ñ p¯ijÌm· nap¯. astrologicko-magickou interpretaci Antinoovy smrti jako obÏti, kter· m· cÌsa¯i prodlouûit ûivot a zajistit
dlouh˝ mÌr a blaho ¯Ìöi. Roman˘v portrÈt Hadriana je v mnoha ohledech neot¯el˝, ale ani s·m autor si z¯ejmÏ neËinil ambice na vytvo¯enÌ syntÈzy, kter· by
podala takÈ komplexnÌ obraz celÈ Hadrianovy Èry.
Navzdory z·sadnÌm rozdÌl˘m v p¯Ìstupu obou badatel˘ vöak Birleyovu
i Romanovu monografii cosi spojuje. Kdyû se Anthony Birley br·nil spekulativnÌm teoriÌm s tÌm, ûe podobn· vÏc p¯ÌsluöÌ romanopisci, nar·ûel na konkrÈtnÌ osobu, k nÌû se Ëasto vztahuje i Francouz Yves Roman. Po pravdÏ, jen
m·lo pracÌ vÏnovan˝ch HadrianovÏ osobnosti po roce 1951, se dok·ûe tomuto jmÈnu vyhnout. ÿeË je o Marguerite YourcenarovÈ, jejÌû knihu MÈmoires
díHadrien vnÌm· dokonce i Roman˘v vydavatel, nakladatelstvÌ Payot, jako
liter·rnÌ pendant k tÈto historickÈ biografii.
Historick˝ rom·n Marguerite YourcenarovÈ vyöel poprvÈ v roce 1951
a vych·zÌ v mnoha jazykov˝ch verzÌch znovu a znovu.34 Autorka v nÏm vytvo¯ila ztracenÈ ÑPamÏti cÌsa¯e Hadrianaì. Tento rom·n v dopisech bez jedinÈho dialogu pÌöe Hadrianus budoucÌmu cÌsa¯i Marcu Aureliovi, jehoû vnÌm·
jako svÈho vnuka a skuteËnÈho dÏdice. Na konci ûivota tu panovnÌk p¯ed·v·
svÈ zkuöenosti a moudrost mladÈmu n·slednÌkovi, text vöak lze vnÌmat i jako
jakousi celoûivotnÌ zpovÏÔ st·tnÌka, politika a filozofa. Za svoji knihu zÌskala Yourcenarov· nap¯. cenu Prix Combat (1963), a v roce 1980 byla dokonce
jako prvnÌ ûena uvedena do francouzskÈ Akademie literatury.
KvalitnÌch historick˝ch rom·n˘ byly naps·ny stovky, m·lokdy se vöak
setk·v·me s tÌm, ûe by byly citov·ny ve v˝Ëtu odbornÈ bibliografie k urËitÈmu tÈmatu, jako se to bÏûnÏ dÏje v p¯ÌpadÏ Hadrianov˝ch pamÏtÌ. V Ëem je
tato kniha tak v˝jimeËn·? A druh· ot·zka: zaslouûÌ si skuteËnÏ mÌsto, jeû si
v hadrianovskÈ historiografii uzurpuje?
na Augusta, Ëi na Hadrianovu snahu vystupovat podobnÏ jako tento cÌsa¯ jako princeps Romanorum.
33
CRAMER 1954, s. 165-169; ROMAN 2008, s. 131-132.
34
Srv. YOURCENAR 1951, n. v. 1974; anglickÈ vyd·nÌ 1954, n. v. 2000; ËeskÈ vyd·nÌ 1971.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 32-45
04-Moravova.PM6
39
16.1.2015, 16:37
40 MAGDALENA MORAVOV¡
Podle autorËin˝ch vzpomÌnek byl jejÌ prvotnÌ motivacÌ p¯ÌbÏh Antinooa
a takÈ touha oËistit obraz cÌsa¯e Hadriana. V dopise, kter˝ autorka napsala
svÈmu vydavateli, se odvol·v· konkrÈtnÏ na cÌrkevnÌho historika Boussueta,
podle nÏhoû Hadrianus Ñzhanobil svoji skvÏlou vl·du sv˝mi zvr·cen˝mi l·skamiì.35 Jezuita Bossuet ani jin˝ n·zor zast·vat nemohl, jeho postoj vöak
z·roveÚ dokl·d·, jak negativnÌ obraz Hadriana p¯eöel z antick˝ch pramen˘
do pozdÏjöÌ historiografie, kde se udrûel. Potvrzuje to takÈ SlovnÌk Pierra
Baylea vÌcemÈnÏ z tÈûe doby. Pod heslem Hadrien lexikograf sice nap¯.
chv·lÌ cÌsa¯ovy velkÈ ctnosti: otev¯enost, pracovitost, skromnost Ëi vÏrnost,
disciplÌnu i z·libu v literatu¯e atd., na druhÈ stranÏ mu ale vyËÌt· krutost,
z·vistivost, necudnost, povÏrËivost, z·libu v magii i jeho Ñohavnou v·öeÚì
pro Antinooa.36
Samoz¯ejmÏ ne kaûd˝ historik Ëi filozof mÏl v minul˝ch stoletÌch na Hadriana takto p¯Ìkr˝ n·zor. V roce 1503, tj. sto pades·t let p¯ed Bossuetem
a Boylem, za¯adil Niccolò Machiavelli tohoto cÌsa¯e mezi tzv. ÑPÏt dobr˝ch
cÌsa¯˘ì. Nep¯ekvapivÏ mezi nimi d·le najdeme Nervu, Traiana, Antonina Pia
a Marka Aurelia. Na jejich p¯Ìkladu Machiavelli rozvÌjel myölenku adopce
jako ide·lnÌ formy v˝bÏru n·stupce. V tomto smÏru na Machiavelliho nav·zal klasik antickÈ historiografie v 18. stoletÌ Edward Gibbon, kter˝ se domnÌval, ûe v tÈ dobÏ Ñbyla ¯Ìmsk· ¯Ìöe ovl·d·na absolutnÌ mocÌì, vl·da vöak z·roveÚ byla vedena ÑmoudrostÌ a ctnostÌì.37 NesmÌme ale zapomÌnat, ûe toto
hodnocenÌ se net˝kalo Hadrianovy osobnosti. Gibbon sice oceÚoval, ûe se za
jeho vl·dy ¯Ìmsk· ¯Ìöe tÏöila rozkvÏtu v mÌru a prosperitÏ, nicmÈnÏ Hadriana
v souladu se staröÌ tradicÌ oznaËil mj. za û·rlivÈho tyrana.38
35
BOUSSUET 1681, s. 100: ÑIl deshonora par ses cruautez et par ses amours monstrueuses un regne si Èclatant.ì
36
BAYLE 1695-1697, heslo Hadrien: ÑGrandes vertus, Ö il Ètait libÈral, laborieux, civil, exact, maintenait líordre et la discipline Ö composa plusieurs Livres. Ö
cruel, envieux, umpudique, superstitieux et adonnÈ à la Magie. Quoi de plus abominable que sa passion pour Antio¸s?ì
37
MACHIAVELLI 2007, 1. kap., ß10; GIBBON 1776 (1994), s. 78: ÑThe Roman Empire [v˝slovnÏ je ¯eË o vl·dÏ Antonin˘] was governed by absolute power Ö with
fame invariable spirit of wisdom and virtue.ì
38
GIBBON 1776 (1994), s. 78: ÑUnder his reign Ö empire flourished in peace and
prosperity. Hadrianus Ö was an excellent prince, a ridiculous sophist, and a jealous
tyrant.ì Atd.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 32-45
04-Moravova.PM6
40
16.1.2015, 16:37
Obraz cÌsa¯e Hadriana v modernÌ historiografii 41
Vraùme se ale k Hadrianov˝m pamÏtem, jejichû autorka se rozhodla naruöit toto tendenËnÌ zobrazov·nÌ Hadriana a vytvo¯it cÌsa¯˘v kladn˝ portrÈt,
jak˝ si podle nÌ skuteËnÏ zaslouûil. Bylo by chybou domnÌvat se, ûe Yourcenarov·,39 kter· se ve sv˝ch rom·nech mnohdy zab˝vala ot·zkou sexu·lnÌ odliönosti (sama proûila cel˝ ûivot s p¯ekladatelkou svÈho dÌla do angliËtiny
Grace Frickovou), uspÏla jen proto, ûe dovednÏ zpracovala Ñskand·lnÌ motivì. Naopak. Ve skuteËnosti si autorka zvolila Hadriana jako nejlepöÌ p¯Ìklad
¯ÌmskÈho cÌsa¯e: podle jejÌho n·zoru byl vÏtöÌm humanistou neû Augustus
a lepöÌm politikem neû Marcus Aurelius, byl p¯edobrazem renesanËnÌho
vl·dce (Machiavelli ostatnÏ pat¯Ì mezi autorËiny p¯iznanÈ myölenkovÈ zdroje). »ten·¯i na tÈto knize oceÚujÌ rovnÏû kr·sn˝ jazyk a tÈmatu umϯen˝ jazyk a styl, autorËinu znalost re·liÌ, geografie a historie.
Rom·n si z·hy zÌskal velkou popularitu a v obecnÈm Ëten·¯skÈm povÏdomÌ ztracenÈ Hadrianovy PamÏti skuteËnÏ nahradil. V tÈ chvÌli se vöak z·roveÚ stal p¯edmÏtem dodnes probÌhajÌcÌ diskuse historik˘, kde je vlastnÏ hranice historie a fikce a co si s nÌm vlastnÏ poËÌt. FrankofonnÌ b·d·nÌ bylo v˘Ëi
YourcenarovÈ vûdy vst¯ÌcnÈ. Podle francouzskÈho historika Paula Petita Ñdok·zala Madam Yourcenarov· rozvinout bohatstvÌ psychologie a prok·zala
dobrou znalost pramen˘, aniû by p¯edstÌrala historickou pravdivostì.40 AndrÈ
Chastagnol jde jeötÏ d·l a dokonce tvrdÌ, ûe ÑportrÈt, kter˝ vykreslila
M. Yourcenarov·, nepochybnÏ odpovÌd· pramen˘mì.41 Anglosask· historiografie zaujÌm· mnohem rezervovanÏjöÌ p¯Ìstup. JeötÏ p¯ed Birleyem42
dokonce i Ronald Syme publikoval svoji p¯edn·öku, v nÌû pokl·dal za nutnÈ
se kriticky vyj·d¯it k tomu, ûe tyto fiktivnÌ pamÏti Ëten·¯i vnÌmajÌ jako skuteËn˝ pramen. Jeho druh· hlavnÌ v˝tka smϯovala p¯Ìmo k autorce, kter· nepracuje kriticky s prameny, aù uû se jednalo o soubor Historia Augusta Ëi
o dÌlo Diona Cassia.43 Dokonce i francouzsk· liter·rnÌ teoretiËka Henriette
39
VlastnÌm jmÈnem Marguerite Antoinette Jeanne Marie Ghislaine Cleenewerck
de Crayencour (1903-1987). Pseudonym si zvolila na z·kladÏ p¯esmyËky ze svÈho
jmÈna.
40
PETIT 1974, s. 160: ÑMme Yourcenar a dÈployÈ pour le peindre des trÈsors de
psychologie et une bonne connaissance des sources sans prÈtendre à la vÈritÈ historique.ì
41
CHASTAGNOL 1994, s. 9: „Le portrait que trace de lui Marguerite Yourcenar correspond sans aucun doute à ce que les sources nous apprennent.“
42
BIRLEY 1997, s. 9.
43
SYME 1991, s. 151, 181; srv. tÈû BRUGGISSER 1994 Ëi Cahiers díÈtudes anciennes 21, 1988, kterÈ vÏnovaly tomuto problÈmu celÈ ËÌslo, p¯iËemû zvl. p¯Ìnosn˝ je
p¯ÌspÏvek BERNIERA na s. 7-25.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 32-45
04-Moravova.PM6
41
16.1.2015, 16:37
42 MAGDALENA MORAVOV¡
Levillainov·, jeû rom·nu vÏnovala zasvÏcenou studii, musela p¯ipustit, ûe
spisovatelka obËas interpretuje Hadrianovy Ëiny i n·zory ahistoricky.44
Tyto v˝hrady jsou nepochybnÏ opr·vnÏnÈ. P¯esto Yourcenarov· z¯ejmÏ
skuteËnÏ oslovila Ëten·¯e pr·vÏ hlubok˝m ponorem do cÌsa¯ovy mysli
a schopnostÌ p¯iblÌûit Ëten·¯˘m duchovnÌ atmosfÈru tehdejöÌ doby. Anebo
spÌöe dok·zala vyj·d¯it obecnou p¯edstavu, jiû jsme si o tÈ dobÏ vytvo¯ili?
Tato ot·zka by n·s zavedla na mnohem öiröÌ diskusnÌ pole. P¯Ìklad Hadrianov˝ch pamÏtÌ budiû d˘kazem, ûe ve¯ejnost bude mÌt vûdy v oblibÏ historickÈ rom·ny. Spisovatelce YourcenarovÈ tÏûko lze upÌrat pr·vo vciùovat se do
mysli jejÌho hrdiny. VÏtöina historik˘ vöak soudÌ, ûe jim sam˝m nen·leûÌ d·vat dÏjin·m takovouto podobu, byù by tak mohli zÌskat vÌce Ëten·¯˘, a ûe
˙kol historiografie leûÌ jinde. Kniha M. YourcenarovÈ se stala liter·rnÌ klasikou a bude jÌ i nad·le, jak dokl·d· pomÏrnÏ ned·vno publikovan· esej v˝znamnÈ americkÈ novin·¯ky a psycholoûky Joany AcocellaovÈ v Ëasopise
New Yorker.45 AËkoli tedy existuje mnoho historik˘, kte¯Ì by tak s chutÌ uËinili, YourcenarovÈ mÌsto v modernÌ hadrianovskÈ historiografii uû nejspÌö
up¯Ìt nedok·ûou.
NicmÈnÏ vraùme se k p˘vodnÌ ot·zce. ProË z˘st·v· obraz Hadriana i v souËasnÈ historiografii st·le do jistÈ mÌry rozost¯en˝? VykreslenÌ takovÈ osobnosti, jakou byl Publius Aelius Hadrianus, snad skuteËnÏ nenÌ moûnÈ bez öpetky poetickÈ inspirace. Anebo majÌ pravdu ti historikovÈ, kte¯Ì soudÌ, ûe si musÌ
zak·zat Ñp¯edstavovatì si pocity a reakce historickÈ osobnosti, o nÌû pÌöÌ, a to
i v p¯ÌpadÏ, kdy by se jim zd·ly p¯irozenÈ nebo logickÈ, protoûe by se p¯Ìliö
otev¯eli subjektivitÏ? Z¯ejmÏ zde nar·ûÌme na hranice tohoto ˙kolu. P¯esto je
t¯eba doufat, ûe se badatelÈ nenechajÌ odradit ani v budoucnu. Hadrianus, coby
mimo¯·dn˝ panovnÌk i nesmÌrnÏ zajÌmav· osobnost a lidsk· bytost, si naöi
pozornost bezesporu i nad·le zaslouûÌ.
44
LEVILLAIN 1992.
ACOCELLA 2005: ÑÖ no other document takes us so deeply into the pre-Christian mind.ì
45
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 32-45
04-Moravova.PM6
42
16.1.2015, 16:37
Obraz cÌsa¯e Hadriana v modernÌ historiografii 43
Bibliografie:
ACOCELLA, Joan. Becoming the Emperor. New Yorker, 14. 2. 2005, http://
www.newyorker.com/archive/2005/02/14/050214crbo_books
BARRETT, Anthony (vyd.). éivoty cÌsa¯˘. P¯eloûila MarkÈta BAUEROV¡. Praha:
Academia 2012.
BAYLE, Pierre. Dictionnaire historique et critique. Rotterdam: Reinier Leers
16921 (v 1 svazku), 186011 (v 11 svazcÌch).
BENARIO, Herbert W. Hadrian (A.D. 117-138). http://www.luc.edu/romanemperors/lindexxx.htm (De imperatoribus Romanis. An Online Encyclopedia of Roman Emperors), 2000.
BERNIER, Yves. Génèse et fortune litteraire des MÈmoires díHadrien. Cahiers
díÈtudes anciennes, 1988, 21, s. 7-25.
BIRLEY, Anthony R. Hadrian, the Restless Emperor. London ñ New York:
Routledge 1997 (nÏmeck· verze p¯ipraven· autorem: Hadrian. Der rastlose Kaiser. Mainz am Rhein: Philipp von Zabern 2006).
BOSSUET, Jacques-BÈnigne. Discours sur líHistoire universelle. Svazek 1.10.
Paris: Mabre-Cramoisy 1681.
BRUGGISSER, Philippe. „Patience“d’un impatient Hadrien à l’approche de la
mort, de l’Histoire Auguste à Marguerite Yourcenar (Historiae Augustae
Colloquia 5). Bari: Edipuglia 1997, s. 39-70.
CRAMER, Frederick Henry. Astrology in Roman Law and Politics. Philadelphia: American Philosophical Society 1954 (Memoirs of the American
Philosophical Society).
EVERITT, Anthony. Cicero: The Life and Times of Romeís Greatest Politician.
New York: Random House 2002.
EVERITT, Anthony. Augustus: The Life of Romeís First Emperor. New York:
Random House 2006.
EVERITT, Anthony. Hadrian and the Triumph of Rome. New York: Random
House 2009.
FITZ, Jenˆ. Die Verwaltung Pannoniens in der Rˆmerzeit. Sv. 1. Budapest:
Encyclopedia 1993 (4 svazky: 1993-1995).
GIBBON, Edward. The History of the Decline and Fall of the Roman Empire.
Sv. 1. London: Strahan and T. Cadell 1776-1788 (v 8 svazcÌch; reprint
London: Penguinís Book 1999).
GREGOROVIUS, Ferdinand. Der Kaiser Hadrianus. Stuttgart: J. G. Cotta 18843.
GREGOROVIUS, Ferdinand. The Imperor Hadrian. New York: Macmillan 1898.
HENDERSON, Bernard W. The Life and Principate of the Emperor Hadrian
A.D. 76-138. London: Methuen 1923.
CHASTAGNOL, AndrÈ (vyd.). Histoire Auguste. Paris: Robert Laffont 1994.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 32-45
04-Moravova.PM6
43
16.1.2015, 16:37
44 MAGDALENA MORAVOV¡
LEVILLAIN, Henriette. MÈmoires díHadrien de Marquerite Yourcenar. Paris:
Gallimard 1992.
MACHIAVELLI, Niccolò. Rozpravy o prvnÌch deseti knih·ch Tita Livia. In Vlada¯ ñ ⁄vahy o umÏnÌ v·leËnÈm ñ Rozpravy o prvnÌch deseti knih·ch Tita
Livia. P¯eloûil Josef HAJN›. Praha: Argo 2007.
MATTINGLY, Harold. Coins of the Roman Empire in the British Museum, III:
Nerva to Hadrian. London: British Museum 1936.
OPPER, Thorsten. Hadrian: Empire and Conflict. London: Harvard University Press 2008 (novÈ vyd·nÌ 2010; nÏmeckÈ vyd·nÌ Hadrian. Machtmensch
und M‰zen. Darmstadt: WBG 2009).
PETIT, Paul. Histoire gÈnÈrale de líEmpire romain. Paris: Seuil 1974.
ROMAN, Yves. Hadrien, Líempereur virtuose. Paris: Payot 2008.
SYME, Ronald. Hadrian and Italica. Roman Papers, 1979, 2, s. 617-628.
SYME , Ronald. Hadrian and the Vassal Princes. Roman Papers, 1984, 3,
s. 1436-1446.
SYME, Ronald. The Career of Arrian. Roman Papers, 1988, 5, s. 21-49.
SYME, Ronald. Hadrian and the Senate. Roman Papers, 1988, 5, s. 295-324.
SYME, Ronald. Hadrian as Philhellene. Roman Papers, 1988, 5, s. 546-562.
SYME, Ronald. Hadrian the Intellectual. Roman Papers, 1991, 6, s. 103-114.
SYME, Ronald. Fictional History Old and New: Hadrian. Roman Papers,
1991, 6, s. 157-181.
SYME, Ronald. Journeys of Hadrian. Roman Papers, 1991, 6, s. 346-357.
SYME, Ronald. Hadrianís Autobiography: Servianus and Sura. Roman Papers, 1991, 6, s. 398-408.
THORNTON, Mary K. Hadrian and his Reign. In Ausstieg und Niedergang der
rˆmischen Welt (ANRW) 2.2. Berlin: de Gruyter 1975, s. 432-476.
WEBER, Wilhelm. Untersuchungen zur Geschichte des Kaisers Hadrianus.
Leipzig: B. G. Teubner 1907.
WEGNER, Max. Hadrian. Plotina. Marciana. Matidia. Sabina. Berlin: Mann
1956.
YOURCENAR, Marguerite. MÈmoires díHadrien: Suivi de Carnets de notes de
MÈmoires díHadrien. Paris: Plon 1951 (novÈ vyd·nÌ Paris: …ditions Gallimard 1974 [coll. Folio]; novÈ vyd·nÌ Paris: Bibliothèque PlÈiade 1982;
anglickÈ vyd·nÌ: Memoirs of Hadrian. P¯eklad Grace FRICKOV¡ . New
York: Farrar, Strauss and Giroux 1954; novÈ vyd·nÌ London: Penguin
Classics 2000; ËeskÈ vyd·nÌ: Hadrianovy pamÏti. P¯eklad Marie VESEL¡JANŸ. Praha: Odeon 1971).
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 32-45
04-Moravova.PM6
44
16.1.2015, 16:37
Obraz cÌsa¯e Hadriana v modernÌ historiografii 45
SUMMARY
The image of the Emperor Hadrian in contemporary historiography
The article outlines the main problems of contemporary Hadrianian scholarship. It mentions questions of ancient sources, their defects and specificity
and also the ways how the emperor was mostly described. Until the recent
past, a rather negative portrait of Hadrian had been transferred from them to
other literature (Boyle, Bossuet). The article further gives an account of older
studies (Gregorovius, Henderson) and then it focuses on the newest biographies on Hadrian. First of all, it emphasises the publications of Birley, Opper
and Roman, which ñ each of them for different reasons and points of view ñ
helps to correct the image of the emperor: he was a very complicated and
controversial person, but an excellent and successful statesman and one of
the most complex rulers the Roman Empire ever had. Finally, author considers the phenomenon of the historical novel, which plays a very specific role
in Hadrianian studies. The novel The Memoirs of Hadrian by Yourcenar has
achieved a very unusual and firm position on list of historical bibliography
on Hadrian, and this fact is, for many scholars, still mostly irritating.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 32-45
04-Moravova.PM6
45
16.1.2015, 16:37