Ročník IV číslo 2 červen 2012

Ročník IV číslo 2 červen 2012
Občasník Základní umělecké školy v Jirkově
Slovo úvodem
Milí čtenáři,
aktivity naší školy se rozrůstají a tak redakce velmi
uvítala zapojení dvou nových
redaktorek, které vnáší do
naší práce nový, svěží vítr.
Hned v tomto čísle přinesly několik zajímavých
příspěvků, jak z pohledu
učitele naší školy (Hana
Zvalová), tak také z pohledu
žáka (Jarmila Šebková).
A my se těšíme na jejich
nové nápady v dalších číslech ARTalentu.
Na závěr nezbývá než
popřát jménem celé redakce
hezké a slunečné prázdniny.
(rak)
Sen každého žáka – pod
kontrolou kvality předvedení
vybraného dílka učitelem a
nééééé zase chudák žáček –
nastal přesně o šesté hodině
večerní 29. 3. 2012 v jirkovské
ZUŠ. Koncert učitelů s tematickým zaměřením na muzikály
ovšem neproběhl v ovzduší
stupínkově
nervózním,
ale
v naprosto pohodovém a vlídném.
V. Šobáň a L. Hána, stěnu
v pozadí zdobí barevné taneční figury
Koncert učitelů
učitelů Muzikál
Přítomní hosté viditelně a
potleskem také slyšitelně udělovali plný počet bodů za každý
výkon, ať už byly předmětem
hodnocení osobnost a výkon
interpretů, výběr repertoáru,
celkový dojem z vystoupení
jako takového, stoly zdobené
živými i sladkými kytičkami,
moderování, výzdoba sálu.
Zažitý zvyk dramaturga
koncertů dávat to nejlepší na
konec byl preventivně narušen
hned na začátku; laťka všeho,
co bylo publiku předloženo,
byla od počátku posazena vysoko a dlužno doplnit – ani jednou
nespadla. Naopak i trochu
povystoupilo ryze chlapské „Já
se dnes dopoledne žením“ a
„Jednou mi fotr povídá“ od
pánského bandu (V. Liebig,
V. Šobáň, M. Hefner, F. Hisem,
L. Hána) a téměř na konec
„Smrt“ z muzikálu Dracula
v kostýmově i choreograficky
naprosto dotaženém provedení
Michaely Gabrielové.
Takže dodávat, že prvotřídní lahůdková potrava ducha
byla zakončena pověstnou třešničkou pro tělo v podobě tradičního rautíku, je už opravdu
marnotratným plýtváním náplně ve školním toneru.
(hzv)
Na výtvarné výzdobě koncertu učitelů na téma „Muzikál“ se
podíleli tři učitelé výtvarného
oboru. Pan učitel Štěpán Bílek
připravil černobílé skicy ženských figur v životní velikosti,
které měly představovat taneční
múzy. Paní učitelky Ivana Švejkarová a Šárka Hromádková
daly ženským tvarům tu patřičnou barevnost stejně jako muzikálové melodie. Výzdoba se ujala
a barevné taneční figury zdobily
koncertní sál až do konce školního roku.
(švi)
Na muzikálovém večeru se již tradičně představil učitelský
sbor, tentokrát s písní Tak už jdeme do finále
ZUŠ mýma očima
Je jisté, že základní umělecké školy obecně jsou mezi dětmi mnohem oblíbenější, než obyčejné ZŠ. Zpravidla proto, že docházka do ZUŠ není povinná, ale také nám na rozdíl od základních škol nabízí mnohem zábavnější
činnosti. Proto se mezi námi, žáky, navštěvující naší jirkovskou „zušku“
najde mnohem méně případů vystresovaných nebo pravidelnou nezáživnou
výukou unuděných dětí.
Ale co si budeme povídat, všichni situaci dnešní mládeže moc dobře
známe, a tedy víme, že vždycky přijdou dny, kdy umělecké škola prostě děti
bavit přestane. V tu chvíli přijde na řadu taktičnost rodičů, kteří nesmí
dopustit, aby jejich dítě ZUŠ přestalo navštěvovat. I když by měla být „zuška“ hlavně zábavou, přináší dětem i možnost neustále se rozvíjet, jak duševně, tak i fyzicky.
Se začátky v ZUŠ to je vždycky ošemetné. Dítě je z počátku nadšené, že
do umělecké školy chodí, ale po čase přijde krize. Zjistí, že „zuška“ není
jenom o hraní, ale také o jistých povinnostech, zvlášť v oboru hudebním a
literárně- dramatickém. Nebo také může mít pocit, že mu hraní na hudební
nástroj, tancování nebo malování nejde a na řadu přijde pláč, hádky a
odmítání ZUŠ navštěvovat. Takovéto začátky většinou prožívají všichni, a
jestliže toto kritické období přečkají, pokračují na naší škole další roky
většinou už spokojeně.
Za tu dobu, co navštěvuji jirkovskou základní uměleckou školu, jsem
pochopila, že „zušku“ navštěvují vesměs zodpovědné děti. K dlouholetému
studiu je totiž zapotřebí velké trpělivosti a odhodlání, které se vám později
budou hodit. Samozřejmě nemluvím o nadšencích ve svém oboru, jako jsou
třeba výborní malíři, tanečníci a hudebníci, kteří se svým koníčkem nejspíše
jednou budou živit.
Přesto „zuška“ zůstává školou zábavy a když pomineme občasné soukromé krize, jirkovská ZUŠ nás baví a vždycky bavit bude.
(jaš)
ARTalent
červen 2012 / 2
JIRKOVSKÁ PALETA
Bylo…nebylo…letos…… ale
Starosta Jirkova povolil mav Jirkově bylo! Vy se ptáte co? sopustní veselí a na pódiu začal
Přece Masopust, veselice, kar- pravý fašank. Aha, vy nevíte, co
neval! Já tam byla, já to všech- je to fašank. No jak bych vám to
no viděla, i masopustní kobližky řekla… Je to vlastně po maďara koláčky ochutnala. Ale po
pořádku. Budu vám o tom
vyprávět.
Před čtvrtou hodinou
odpolední přijel před naši
uměleckou školu vůz tažený
dvěma koňmi následován
černým jezdcem na černém
koni. Okolo ozdobeného
vozu hned začaly pobíhat
masky, které se už nemohly
dočkat masopustního dovádění.
Když na jirkovské věži
ohlásil zvon čtvrtou, vyjel
Hlavní roli na Masopustu hrála basa
vůz s naloženou masopustní
kapelou směrem k náměstí.
O Masopustu má být veselo, tak sky kobliha a po německy, že
není maso. Ale na jirkovském
i kapela spustila zvesela.
Koníci párkrát objeli náměstí a náměstí bylo koblih i masa,
netrpěliví návštěvníci si čekání alespoň pro masopustní úterý,
na masopustní program mohli dost.
Přes všechno masopustní
zkrátit malým občerstvením
v podobě medoviny, svařáku, hemžení jsem na pódiu zahlédla
kuchtíky z pohádky Kouzla
jitrnic i koblížků a koláčků.
králů, divadelní scénku o jedné
podivné hospodské sázce a
zpívaný Jirkovský kuplet. To
byste nevěřili, co všechno se
může ve starém dobrém Jirkově
stát. Nechyběla ani starodávná
pověst o černém jezdci.
Masky se zatím mohly
prohánět
s koňským
spřežením po náměstí a
čekat na vyhodnocení
soutěže
o nejkrásnější
masku Masopustu léta
Páně 2012.
Masopustní
kapela
mohla hrát a hrála, ale
jen do chvíle, než přestala
hrát basa. A když basa
nehraje, končí i celé masopustní veselí a křepčení
masek. Co naplat, musela
se pohřbít basa, aby až do
Velikonoc byl klid a půst. Prostě Basta fidly a šlus!
Já tam byla, já to všechno
viděla. Věřte staré babičce a
přijďte na Masopust příští. Dáli Pán a bude-li sloužit zdravíčko, jistě se tam shledáme.
Romana Pešornová - babička
V tanečním sále
Můj původní úmysl navléknout se do tepláků, trika a piškotů a vyzkoušet si taneční hodinu na vlastní kůži, měl přímo jepičí život. Výrazně mladší kolegyně Míša Tenglerová se se
zdvořilostmi moc nepárala: „Teda jak se tak na tebe koukám, tak to nezvládneš!“ Pud sebezáchovy u mě naštěstí zvítězil.
Popisovat obtížnost viděného by bylo nespravedlivé a neobjektivní, protože cviky a taneční prvky, které se mně zdály smrtelně nebezpečné, děvčata prováděla lehce a hlavně
s chutí. Že je tanec baví, bylo zřejmé na první pohled. Taneční sestavy měly hlavu, patu a
šmrnc a děti jim dodávaly život a šťávu. Při našem povídání na žíněnce se holky shodly na
jednom – čím dřív se s tancem začne, tím víc se stane nutnou součástí života. Všechny vnímaly tyto hodiny i přes velkou fyzickou náročnost jako pohodové, společně zapálené a tvůrčí. Dokonce padl i inovativní nápad vyměnit školu za taneční hodiny.
Při své návštěvě v tanečním sále jsem si poznamenala vítězná umístění na předcházejících soutěžích. Tak třeba na Elitery Loun (17. 3. 2012) – minimažoretky s hůlkami a mažoretky seniorky 1. místo, třída D 3. místo, třída A Kytičky 2. místo. O týden později na Dětech
v akci byly tytéž děti zase v akci a bez zábran si rozebraly druhá a třetí místa. Na mistrovství
ČR v mažoretkovém sportu IMA (15. 4. Kladno) stály „na bedně“ Míšiny žákyně ve všech
kvalifikovaných skupinách, z toho Rozalinky dokonce na nejvyšším místě. Těch úspěchů bylo
za poslední týdny daleko víc a je mi jasné, že jak tak kolegyni a její svěřenkyně znám, bude
(hzv)
na konci května tenhle seznam zase o kus delší.
Pro tento školní rok vyhlásila ZUŠ Jirkov již 20. ročník
výtvarné soutěže
s celostátní
účastí Jirkovská paleta na téma
ŘEMESLA. Děti tak mohly
získat různé pohledy na řemesla
a profese, měly možnost využít i
praktických zkušeností a zážitků. Záleželo hlavně na učitelích,
jak dokázali své žáky motivovat.
Letošního ročníku se zúčastnilo
28 škol a mezi ty nejvzdálenější
patřily školy ze Žďáru nad
Sázavou, Uherského Brodu a
Chlumce nad Cidlinou. Do
soutěže přihlásily školy celkem
250 prací plošných (kresby,
malby, grafiky) i prostorových
(keramika, plastiky), které byly
hodnoceny v osmi kategoriích.
Kategorie mateřských škol byla
nejsilnější kategorií, proto jim
porota udělila více míst. Porota
se během let příliš neměnila, ale
v loňském a letošním ročníku
jsme oslovili některé nové
porotce, což přineslo oživení a
nové pohledy. Vždycky jsme
dbali na to, aby porota byla
nestranná a co nejvíce objektivní. Porotou bylo ohodnoceno
kolem dvaceti pěti prací, některé
kolektivy získaly čestné uznání.
V porotě letos hodnotili: Sylvie
Prchlíková – litvínovská výtvarnice, Jaroslav Cinybulk – bývalý
ředitel a učitel výtvarné výchovy
na ZŠ v Jirkově, Josef Švancar
– výtvarník z Orasína, Štěpán
Bílek z Březence a Jiří Němec
z Boleboře – oba akademičtí
sochaři.
N. Drábová, “Hasička“, 2. m.
Ve čtvrtek 10. května 2012
se konalo v koncertním sále
ZUŠ Jirkov slavnostní předávání cen a diplomů vítězům. Ceny
předával jeden z porotců, akademický sochař Jiří Němec, a
poté následovala vernisáž výstavy v Galerii dětí. Podařilo se
nám i po dvaceti letech zachovat
vysokou úroveň soutěže a těší
nás, že můžeme motivovat mladé
umělce k další tvorbě. Výstava
trvala do 11. června 2012. (švi)
ARTalent
červen 2012 / 3
Pohádky o Jirkovu
Divadlení
Dne
10.
května
se
v jirkovském kině konala přehlídka literárně - dramatického
oboru paní učitelky Ivy Šimkové.
V letošním roce absolvuje v LDO
11 žáků. Bylo to i jejich absolventské vystoupení.
Diváci měli možnost zhlédnout jedenáct čísel programu,
která žáci paní učitelky Šimkové
letos připravili, z čehož vznikl víc
jak dvouhodinový program. A
nabídka programu byla vskutku
veliká. Děti z nejmladší dramatické skupiny zahrály několik
veršovaných pohádek o dracích,
princeznách a čertech.
Střední věková skupina předvedla komedii z prostředí divadla
a pohádku pro starší s doprovodnými hudebními nástroji
a nejstarší skupina středoškoláků
se pochlubila hořkou komedii
o politice, scénkami o škole a
dojemným příběhem o postiženém chlapci na invalidním vozíku.
V kině ten den panovala příjemná atmosféra. Díky paní
učitelce Šimkové,
která celé představení organizovala, vše probíhalo hladce a
samotní herci si
vystupování na
jevišti užívali a dali do svých rolí
všechno. Publikum, které tvořili
především příbuzní a přátelé
účinkujících, bylo vynikající, a tak
si všichni tento večer užili. (jaš)
U příležitosti slavnostního otevření zrekonstruovaného náměstí a přilehlých částí města se na radnici rozhodlo, že by bylo pěkné pro všechny
školy vyhlásit neotřelou soutěž. Každá škola dodá dvě pohádky o Jirkovu i
s ilustracemi. Jelikož škol je v Jirkově pět, bude to deset pohádek, které
město vydá jako dárkovou publikaci. ZUŠ také dodala dvě pohádky,
autory jsou žáci LDO Jarmila Šebková a Anna Litavcová spolu se Štefanem Kocianem. Naše ZUŠ dostala ještě za úkol vytvořit přední a zadní
stranu publikace. Na výtvarné stránce se podíleli žáci výtvarného oboru ze
tříd paní učitelky Švejkarové a Hromádkové. Těšíme se, že si přečteme i
pohádky z ostatních škol. Protože se ale zapojilo do psaní víc žáků, nemohou být všechny zařazeny do knížky. Alespoň zde se můžete s některými
seznámit.
Iva Šimková
LDO
Recitační soutěž
Ve dnech 28. a 29. 2. se konala v literárně - dramatickém oboru
skutečně dramatická událost, a to recitační soutěž.
Tato akce se týkala pouze dvou nejmladších skupin, dětí od 11 do
15 let, které vede paní učitelka Iva Šimková.
Jak již jednoduchý název soutěže napovídá, soutěžilo se v recitaci,
neboli v sólovém přednesu. Musím přiznat, že právě přednes je parketou dramaťáků. Také jinak by to ani nešlo, neboť recitace a vystupování před lidmi je hlavní náplní celé literárně - dramatické výuky.
Paní učitelka Šimková všechny své žáky na tuto akci pečlivě připravila. Avšak tento rok se objevil menší problém s vybíráním textů,
neboť je málo básníků, kteří by se věnovali skládání básniček pro
puberťáky. Nakonec nás ale jako vždy podržel Jaroslav Seifert, Jiří
Žáček nebo teď nově vstupující do módy Eve Enslerová, a tak si každý
vybral text podle svého gusta.
Do poroty si paní učitelka 28. 2. pozvala Hanu Zvalovou, Kateřinu
Jechovou a Kristýnu Zemanovou. Druhý den pak porotu tvořila Jana
Antošová, Eva Tomčíková a Romana Pešornová. Porota nebyla nijak
ovlivňována ze strany paní učitelky a hodnotila dle vlastního uvážení.
Na soutěži panovala příjemná atmosféra a soutěžícím ta hodina,
kterou soutěží strávili, rychle utekla. A protože přípravou básniček
strávili mnoho času a všem se recitace povedla, všichni zúčastnění se
stali vítězi. Pouze symbolicky porota rozdělila žáky do zlatého, stříbrného a bronzového pásma. Soutěž totiž tento rok u nás nebyla postupová.
Je ale pravda, že tato recitační soutěž bylo pouze jakési zahřívací
kolo, protože to nejdůležitější teprve mělo přijít- a to recitační soutěže
na základních školách. Na ZŠ jsou totiž recitační soutěže každý rok
postupové a samozřejmě dramaťáci na nich nesmějí chybět.
S potěšením konstatuji, že tento rok všichni zúčastnění žáci skupiny
Replika (střední soubor, žáci od 13 do 15 let) postoupili ze svých školních kol do okresního kola. A aby toho nebylo málo, hned tři z nich,
Matěj Matocha, Jarmila Šebková a Kateřina Kornhauserová získali
postup do kola krajského. A Štefan Kocian s Veronikou Hladovou
získali mimořádná čestná uznání. Zkrátka, tento rok se snaha paní
učitelky Šimkové a jejích žáků skutečně vydařila a přinesla své ovoce.
(jaš)
Tajemství městské věže
Při jirkovském
kostele sv. Jiljí
je městská věž.
Postavili ji před dlouhou řadou
let a nevěděli, že při stavbě mají
nezvaného pomocníka. Byl jím
čaroděj, který krutě vládl
celému okolí. Lidem ničil
úrodu,
zapaloval
stavení,
rozséval nemoci a škodil, kde
jen mohl. Při stavbě věže ukryl
svou čarodějnickou knihu do
její zdi. Když stavitelé věž
dokončili, také tam dali různé
věci a spisy, ze kterých se lidé
v budoucnosti mohou dovědět,
jak se tehdy žilo. Čaroděj ale
svou knihu ukryl tak, že ji při
opravě nikdo nenašel. Věž
navštěvuje spousta lidí, chodí
sem i školní třídy. Jak to bývá,
vždycky se najde nějaký
nezbeda, který dělá to, co se
nemá. Nahoře těsně pod
vyhlídkou
uviděl
uvolněný
kámen. Takto uvolněný byl jen
jednou za čtyři roky, a to 29.
února, kdy byl přestupný rok.
To bylo právě dnes. Kámen
kousek odsunul a uviděl něco
zvláštního. Počkal, až všichni
dojdou nahoru a kámen
odsunul natolik, že zahlédl
nějaké pouzdro. Protože se už
třída vracela zpátky, dal vše
zase na své místo.
Odpoledne řekl doma, že
půjde ven. Měl ale namířeno
opět do věže, aby se podíval, co
to vlastně za tím kamenem je
schováno.
Odpoledne
tam
skutečně nikdo nebyl. Paní
pokladní ho jen upozornila, aby
si dával na schodech pozor,
jinak se mu tam nemůže nic
stát. Řekl, že má fotoaparát, že
si chce vyfotografovat Jirkov
z výšky.
Dělá
to
hodně
návštěvníků. Opatrně vyndal to
pouzdro, a když ho otevřel, byla
tam kniha. Nahlédl dovnitř a
pochopil, že to není obyčejná
kniha, ale kniha čarodějnická.
Otevřel ji na straně, kde bylo
napsáno, jak přemisťovat věci,
které se normálně přemístit
nedají. Vtom se ozval hluk,
který dělali noví návštěvníci.
Rychle zasunul knihu pod
bundu a sešel dolů. Nikdo si ho
nevšiml.
Doma už na něj čekala maminka s večeří. Knihu uložil do
knihovny mezi ostatní knížky.
Jenže od té doby se mu začaly
zdát divné sny. Všechno ve
městě se začalo přesouvat na
jiná místa. Každý den, když se
lidé probudili, netrefili do práce, nevěděli, kam jít nakoupit,
děti nenašly svou školu. Kluk
pochopil, že to souvisí s tou
knihou. Protože ale nechtěl, aby
se k té knize čaroděj zase dostal,
chtěl ji spálit. Vtom se ale objevil svatý Floriánek a o tu knihu
ho poprosil, že se o ni dobře
postará a čaroděj se k ní už
nikdy nedostane.
A tak je od té doby u Floriánka na hasičském domě. Čaroděj ji jistě hledá, ale jen ten
kluk ví, kde je.
Karolína Zetková /10 let/
K. Kornhauserová a J. Šebková
na školní recitační soutěži
ARTalent
Insolito ensemble
Trio Insolito ensemble se jirkovským posluchačům představilo v úterý 7. února 2012. Jeho
italský název bychom přeložili do
češtiny jako neobvyklý nebo
neobyčejný soubor, což je velice
přiléhavé přirovnání, neboť vžité
a nejčastější složení tria je klavír,
housle a violoncello. V Insolitu
ensemble však hraje Michaela
Marešová na klavír, Veronika
Liebigová na klarinet a Daniel
Petrásek na violoncello. Všichni
jsou posluchači Hudební akademie múzických umění v Praze,
výborní sólisté, zapálení pro
komorní hru. V repertoáru tria
jsou skladby různých stylových
období pro různá uskupení – tria,
dua i skladby sólové. Je to sympatický, mladý soubor (vznikl
koncem roku 2010) a je velice
potěšitelné, že se nebojí do svého
repertoáru zařazovat i méně
známá a méně hraná díla.A tak
díky Insolito ensemble měla
v našem koncertním sále premiéru díla Vincenta d´ Indyho a
Maxe Brucha a nutno podotknout, že to byla nádherná
hudba. V sólové klavírní sonátě
Eroica Vítězslava Nováka jsme
obdivovali temperament a úžasnou hudební paměť klavíristky
Michaely Marešové, která toto
velice technicky i výrazově náročné a rozsáhlé dílo perfektně
zvládla. Další členka tria, klarinetistka Veronika Liebigová, u
nás již několik roků vyučuje a
přítomní žáci i učitelé byli pyšní,
že naše paní učitelka nejen dobře
učí, ale i výborně hraje.
Trio Insolito ensemble si
svým
muzikálním
projevem
podmanilo posluchače v sále a ti
jej za to potleskem náležitě odměnili.
Hana Malá
červen 2012 / 4
Koncert Milana Řeřichy
V úterý 13. 3. 2012 jsme vyslechli v sále jirkovské Základní
umělecké školy neuvěřitelně
sehrané hudební duo (klarinet a
klavír)- vynikajícího světového
sólistu doc. Milana Řeřichu a
velmi charismatickou a senzační
klavírní korepetitorku Mgr. Irenu
Černou.
Klarinetový
virtuóz
Milan Řeřicha
působí
jako
profesor hry
na klarinet na
Akademii ve
švýcarském
Luganu a zasedá v porotách
světových soutěží. Flexibilní
klavírní korepetitorka Irena
Černá vyučuje na Akademii
múzických umění v Praze a hraje
s těmi nejlepšími českými hudebními umělci. Toto okouzlující
sehrané duo působí na podiu
jako jeden.
Program zahájili cyklem Fantasienstücke op. 73 pro A klarinet Roberta Schumanna. Zde
bylo velmi poukázáno na výraz a
hudební procítění každého tónu.
Třetí kus byl obohacen dvojitým
staccatem, které velmi zapůsobilo na publikum a okořenilo tak
konec skladby. Dále následovaly
3 sólové kusy od představitele
klasiků 20.století Igora Stravinského.
A na závěr první poloviny byl
vybrán jeden z nejdůležitějších
českých skladatelů 20. století a
to Bohuslav Martinů a jeho
třívětá Sonatina pro klarinet a
klavír. Propracovanost klavírního
a klarinetového partu zde byla
velmi dobře slyšitelná i pro laiky.
Druhá polovina začala skladbou německého romantika 19.
století Carla Maria von Webera,
Concertino op. 26, která se hraje
už na konzervatořích a patří mezi
klasický repertoár každého klarinetisty, ovšem toto provedení
bylo zcela nesrovnatelné. Následovala
opět
zcela kontrastní
kompozice
od
představitele
období Pařížské
šestky, Sonata
Francise
Poulenca. Brilantně
zahrána jak po
stránce muzikantské tak také po
stránce pamětní, jelikož je toto
francouzské dílo velmi náročné i
na pamětní fixaci. Konečně se
dostávám k poslední skladbě
druhé poloviny programu a tím i
na konec celého programu.
Koncertní kus op. 114 pro dva
klarinety s doprovodem klavíru
od Felixe Mendelssohna Bartholdyho si zde mohli posluchači
vyslechnout v podání I. Černé,
M. Řeřichy a jejich hosta Veroniky Liebigové. Určitě by se to dalo
nazvat třešničkou na dortu.
Završení koncertu bylo velmi
skvostné a výstižné. Zasloužený
potlesk byl opravdu dlouhý a
oprávněný, proto si pro nás
Milan Řeřicha ještě připravil na
závěr
přídavek
Rapsodie
v Modrém od George Gershwina.
Koncert se milovníkům hudby velmi líbil a hudebníky, kteří
si přišli na koncert poslechnout
tyto špičky, určitě obohatil a
motivoval do další práce.
Marek Švejkar
17. dubna měli posluchači Houslového recitálu možnost potěšit se hrou naší vynikající houslistky Jany Vonáškové – Novákové, která se svým uměním řadí mezi české špičkové interprety. Se svými zpívajícími houslemi
z dílny houslaře Petra Sedláčka vystupovala v prestižních sálech téměř po celém světě a hudebními kritiky je vysoce
ceněna. V Jirkově byla poprvé v r. 2005 se Smetanovým triem, jehož je členkou spolu s klavíristkou Jitkou Čechovou a cellistou Janem Páleníčkem. Tentokrát se poprvé představila jako sólistka. Dvě Mozartovy houslové sonáty a
Dvořákovy Romantické kusy a Sonatina G dur op. 100 byly pohlazením po duši. Byly hrány s intenzivním prožitkem, velkým citovým nábojem a se strhujícím temperamentem. Úchvatným zážitkem byl přídavek – Slavík V. Trojana – to byl nádherný, přesvědčivý doklad toho, jak housle Jany Vonáškové – Novákové opravdu zpívají. Výbornou
uměleckou partnerku měla v klavíristce Irině Fojtíkové – Kondratěnko, se kterou má společnou hudební řeč, a
kterou jirkovští posluchači velmi dobře znají z předchozích koncertů, která Jirkov miluje a velice ráda se do Jirkova
vrací. Posluchači obdivovali nádhernou hru a obě umělkyně si pochvalovaly báječnou atmosféru v sále – obdiv byl
tedy vzájemný.
Hana Malá
Klarinetista Milan Řeřicha
S kytarou napříč
dobami i slohy
15. května 2012, na poslední
koncert letošní koncertní sezóny,
si Kruh přátel hudby při ZUŠ
v Jirkově pozval Pražské kytarové
kvarteto, které je v současné době
odbornými kritiky řazeno mezi
nejlepší soubory tohoto typu na
světě. A je to už podruhé, co se
s tímto vynikajícím souborem
v Jirkově setkáváme. Poprvé u nás
koncertovali před 22 lety v roce
1990, to se ještě konaly koncerty
v 1. patře České spořitelny, kde
byla Galerie J. Hány. Od té doby
soubor absolvoval nesmírné množství koncertů doma i v zahraničí,
během nichž si získal velký počet
příznivců a obdivovatelů, velké
množství cen a jejich interpretační
umění je proslavilo po celém světě.
O letošní vystoupení Pražského
kytarového kvarteta v Jirkově
také projevilo zájem značné množství posluchačů, což členové souboru náležitě ocenili. V bohatém a
pestrém programu zazněly skladby všech hudebních slohů, skladby
věnované přímo Pražskému kytarovému kvartetu i skladby upravené některými členy kvarteta.
V plné kráse se projevilo úžasné
mistrovství jednotlivých hráčů i
celého souboru. Díky Pražskému
kytarovému
kvartetu
prožili
jirkovští posluchači večer naplněný krásnou hudbou a odcházeli
domů plni nádherných hudebních
zážitků.
Hana Malá
Pražské kytarové kvarteto
ARTalent
červen 2012 / 5
Lehce exotické
Váží to osmdesát kilo, unese
to skoro tunu, má to čtyři nohy a
jednu židli, co je to??? Pokud
doplním nápovědu …. k tomu
jeden pedál, dvě paličky a 143
strun, jsme doma, může to být jen
cimbál. Hudební nástroj, o jehož
původu se sveřepě dohadují
Maďaři a Slováci, svým hlasem
nejvíce připomíná něco mezi
cembalem a citerou a konstrukcí
menší piano po demontáži horní
desky. Přestože systematicky
patří do skupiny nástrojů lidové
hudby, kam si jej zařadí většina
z nás, byl už od 15. století určen
pro obveselování dvořanů. Skutečně lidovým nástrojem se stal
až v posledních sto padesáti
letech, kdy už je rozšířen prakticky po celé Evropě od severských
států až po Balkán.
K tomu jsou jeho varianty známé
třeba i v Číně nebo Japonsku.
I když se cimbál z české části
naší vlasti téměř vytratil, začíná
se pomalu vracet zpět. I na naší
škole pomalu roste počet uchazečů o „hodnost“ cimbalisty. A
samozřejmě nemohu …. nechci
… no to bych si neodpustila,
kdybych nepřipomněla opravdovou živou reportáž televize Nova
z hodiny cimbálu s paní Miladou Boháčkou, pravděpodobně
nejdříve narozenou žákyní minimálně severočeských „zušek“.
Gabriela Samusová na soutěži „Nejmilejší koncert“
(Pro zvídavější archiv Novy Odpolední zprávy - 2. 2. 2012.)
Jak vykročit správnou rukou
A kdybyste si chtěli ty struny
OSOBNĚ přepočítat, nebo zjistit,
jak je to s tím zvukem, tak druhé
Správná a šťastná ruka za- skladby vážné hudby zpracovapatro, dveře skoro až na konci
chodby…
(hzv) jistila své majitelce Gabriele né netradičním způsobem.
Samusové (13 let) rychlý úspěch Gabriela Samusová byla přitom
ve hře na nástroj, jehož existen- jedinou soutěžící, která získala
ci ještě před rokem sotva vní- medailové místo a zároveň
mala. Žákyně prvního ročníku zvláštní cenu poroty.
hry na cimbál se dne 17. 4. 2012 I když třetí místo bylo vždy
v České Lípě zúčastnila víceo- nepostupové, byla Gabka pořaborové soutěže „Nejmilejší datelem pozvána na přání předkoncert“. Jako její učitelku mě sedkyně poroty paní Hrazdírové
poněkud přeběhl mráz po zá- jako host celostátního kola do
dech při představování poroty – Ústí nad Labem. V sobotu 26. 5.
předsedkyní byla muzikantka, si Severočeské divadlo opery a
dáma z Uherského Hradiště, baletu, soutěžící z celé republiky
takto
domoviny
cimbálové a hosté vyslechli v samém finále
hudby. Interpretaci soutěžní večerního galakoncertu „Elišskladby „Pro Elišku“ Ludwiga ku“ v podání Gabriely Samusovan Beethovena ale zvládla vé, žákyně prvního ročníku naší
Paní Milada Boháčková při výuce hry na cimbál
Gabka tak, že i přes velkou základní umělecké školy. Jsou
konkurenci získala třetí místo.
očití svědkové, že jí ten první
Jarní koncert žáků
A mimo to zvláštní cenu po- ročník nikdo nevěřil.
(hzv)
roty za vynikající interpretaci
Mezi tradiční akce naší
ZUŠ patří také Jarní koncert.
Letos se konal 19. dubna. A
tak jako ve školách přibývá
s blížícím se koncem školního
roku znalostí, v uměleckých
školách žáci zdokonalují své
dovednosti. Je tedy přirozené, že svůj um chtějí předvést
na koncertním pódiu. O tom
svědčil i nabitý program,
který obsahoval dokonce
čtyřiadvacet čísel.
Vystoupili v něm žáci od
prvních ročníků až po žáky
druhého cyklu.
V mnoha číslech také ti
starší účinkovali spolu se
svými mladšími kamarády a
vznikala tak zajímavá uskupení.
Za zmínku stojí například cimbálový soubor,
skupina žáků s šestiručními
skladbami pro klavír, flétnistky v doprovodu klavíru,
akordeonové či klávesové
duo. Instrumentální skladby
byly střídány zpěvem písní
různých žánrů.
Prostě bylo toho hodně a
bylo to krásné. Všichni
účinkující předvedli kus
poctivé práce a udělali nám
divákům velkou radost.
Petra Leitgebová
Výchovné koncerty
V pátek 24. února tohoto roku bylo v naší škole velice rušno. Během
dopoledne se v koncertním sále vystřídalo na 400 žáků 4. a 5. tříd jirkovských základních škol, pro něž jsme připravili pestrý program, ve kterém
měli možnost vidět a slyšet téměř všechny hudební nástroje, na které se
v naší ZUŠ vyučuje. O tom, že se nám podařilo sestavit vhodný program
pro tuto věkovou skupinu žáků, svědčí fakt, že ve všech třech sériích –
od 9, 10 a 11 hod. – byli všichni velice pozorní, ukáznění a se zájmem
nejen naslouchali, ale také se pohybovali v rytmu hudby. Na žádném
z těchto výchovných koncertů nesmí chybět orchestr Red Dwarf Band
pod vedením Viléma Liebiga, který již tradičně program zahajuje a také
uzavírá a za své vystoupení sklízí bouřlivý potlesk. S velkým ohlasem se
setkalo i vystoupení v letošním školním roce nově založeného kvintetu
The Silent Q a improvizace na bicí Matěje Holečka. K příjemné atmosféře celého dopoledne přispěla nemalou měrou i paní učitelka Michaela
Gabrielová, která tentokrát koncerty moderovala s úsměvem a šarmem
sobě vlastním. A pochvalná slova z úst učitelek ZŠ jsou pro nás vždy
Hana Malá
pohlazením po duši a odměnou za vynaloženou práci.
ARTalent
červen 2012 / 6
Postupové soutěže MŠMT –
letos dechové nástroje a zpěv
Vladislav Šmejkal získal v ústředním kole 3. místo
Ti čtenáři, kteří pravidelně
sledují dění v naší ZUŠ vědí, že
MŠMT vyhlašuje každoročně
postupové
soutěže.
V hudebním
oboru
se
jednotlivé nástroje střídají vždy
v intervalu tří let.
Na tento školní rok vyšly
dechové nástroje a zpěv.
Již v minulém čísle jsme
informovali o úspěších našich
žáků
v okresních
kolech.
Mezitím už proběhla kola
oblastní a také kolo celostátní.
V
oblastním
kole
reprezentovali
naši
školu
v oboru
hry
na
dechové
nástroje Nicol Matějková,
Milan
Řehořek,
Anežka
Brziaková a Vladislav Šmejkal
a v oboru sólového zpěvu
Denisa Maria Kösztnerová a
Jana Kužminská.
Obě
výše
zmíněné
zpěvačky získaly v oblastním
kole v Ústí nad Labem druhá
místa. Z dechařů vybojovala na
oblastní soutěži v Litvínově 2.
místo Nicol Matějková.
Ostatní tři hráči na dechové
nástroje stanuli dokonce na
stupínku nejvyšším.
Zdaleka nejvíce se v letošní
soutěži zadařilo Vladislavu
Šmejkalovi, který ve hře na
barytonsaxofon získal první
místo
s postupem
do
ústředního kola.
To
se
uskutečnilo
počátkem
května
v ZUŠ
v Kladně a Vláďa si odvezl
krásné třetí místo.
Všem
ještě
dodatečně
gratulujeme a přejeme mnoho
dalších hudebních úspěchů.
(rak)
Koncerty vítězů
Školní soutěže hudebního
oboru vydaly i tento rok tolik
vítězů prvních míst, že by se
jejich vystoupení nevešla do
jednoho večerního koncertu.
Proto jako každý rok proběhly
dva takovéto koncerty, kde žáci
předvedli veřejnosti svůj úspěšný
repertoár.
Já jsem vystupovala na tom
druhém, který se konal 16. února, týden po prvním koncertě. Ale
to, že byl druhý, neznamená, že
by na něm hráli horší žáci!
Všichni účinkující získali ve
školních soutěžích krásná první
místa. Proto to byl koncert velmi
vydařený.
Na pódiu se vystřídaly
všechny
možné
hudební
nástroje, od klavíru, zobcové
flétny, kláves a kytary po méně
obvyklé nástroje, jako třeba
altsaxofon, housle, klarinet,
akordeon a violoncello. A
samozřejmě zde nemohl chybět
ani zpěv. Své umění předvedli
žáci od prvních ročníků až po
ostřílené hudebníky druhého
cyklu.
Věřím, že si svá vystoupení
žáci užili, nejenom proto, že
nikdo z nich nehrál žádnou
skladbu poprvé, ale hlavně
proto, že na tomto koncertě byli
všichni vítězi!
(jaš)
Dne 10. května 2012 se opět po roce v koncertním sále Hadí oko v ZUŠ
v Jirkově konal Májový
koncert žáků.
A jaká že byla atmosféra
koncertu? No jak jinak než jarně laděná. Na pódiu jsme viděli děti s nástroji i bez nich – zpívaly, tančily, recitovaly a hrály.
Na úvod jsme zhlédli nádherné vystoupení Taneční variace, které by se
klidně mohlo jmenovat Jarní probuzení.
A pak už se děti na pódiu střídaly jako na běžícím páse – nejvíce zastoupenou skupinou nástrojů byly asi nástroje dechové – reprezentované
flétničkami všech druhů, klarinetem i saxofony, rozdrnčely se nám kytary,
klávesy i klavír a dokonce i rozezněly bicí.
Hudebních vystoupení bylo tentokrát opravdu hodně a účinkujících
ještě více. Koncert byl hodně dlouhý, ale o to krásnější a myslím si, že
nikdo, kdo si našel čas a přišel si poslechnout těchto 25 vystoupení, určitě
nelitoval a domů odcházel příjemně potěšen, jaký kus práce děti od minule zase udělaly.
Jen je škoda, a to si neodpustím poznamenat, že někteří posluchači
nevydrželi až do konce koncertu. A bylo jich tentokrát dost a nebyli to jen
rodiče s velmi malými dětmi, u kterých by se to dalo pochopit! Svým odcházením v průběhu jednotlivých vystoupení (většinou těsně po vystoupení
vlastního dítěte) a následným debatováním v zadní části koncertního sálu
rušili nejen nás, posluchače, ale hlavně ostatní děti, které právě vystupovaly nebo teprve plné trémy na vystoupení čekaly. A to si myslím, že není
úplně nejslušnější a nejohleduplnější přístup.
Mgr. Jitka Dočkalová
NOVÁ KONFRONTACE 2012
S pozměněným názvem i
náplní se koncem dubna konalo
v Karviné pokračování tradiční
soutěže hráčů na elektronické
klávesové nástroje (dále jen
EKN). Letos se soutěže zúčastnila za naši školu Klára Dvořáková, která v konkurenci z celé
republiky obsadila pěkné stříbrné pásmo.
Kromě soutěže byl organizován, vždy v dopoledních
hodinách před soutěží, metodický seminář pro učitele EKN,
jehož se za naši školu zúčastnily
paní učitelka J. Hisemová a
paní učitelka M. Slámová.
V jeho rámci si posluchači
vyslechli dva bloky přednášek
s demonstracemi výukového
procesu. Přednášky přinesly
některé
nové
postupy
předvedením
výuky
na
různých typech nástrojů.
My se už těšíme na příští
školní rok, protože budeme
mít
historicky
první
postupovou soutěž ve hře na
EKN vyhlašovanou MŠMT a
doufáme, že nové poznatky
využijeme.
Jana Hisemová
K. Dvořáková se na soutěži Nová Konfrontace v Karviné
umístila ve stříbrném pásmu
ARTalent
červen 2012 / 7
Wolkrův Prostějov
55. ročník Wolkrova Prostějova
v sobotu 16. června večer skončil.
Z naší ZUŠ do Prostějova postoupila
žákyně LDO Ivana Antošová a jako
doprovod a zároveň seminaristka
p. uč. Iva Šimková. Bylo to pět dní
naplněných poezií. Na 60 soutěžících
v sólovém projevu a další desítky
v inscenacích a divadlech poezie.
Nebylo to jen soutěžní klání, přehlídku doprovázely odborné semináře
zaměřené na vše, co souvisí
s uměleckým přednesem a veškerým
jevištním projevem.
Po každém vystoupení sólistů i
představení následovalo hodnocení
poroty složené z kvalifikovaných
porotců, jako jsou režiséři, vyučující
DAMU a výkonní umělci. V těchto
rozborech se přicházelo na to, kudy
vedou cesty poezie.
Už dávno to není o uklonění a
v postoji bez pohybu, maximálně
žmoulání cípu košile nebo kalhot,
odříkání textu s maximální snahou
o dodržení všech pravidel přednesu.
Dnes se recitátor nebojí rekvizity,
jako je žonglovací míček přes bubínek na hlavě až po hru na housle.
Nebyla nouze o pohyb na scéně
končící i pádem na zem. Tohle
všechno ale musí být v harmonii se
slovem. A to bylo. Je úžasné, kolik
mladých
nadaných
lidí
se
v Prostějově sešlo. A nebyli to žádní
uhlazení jelimánci, zazněly tam
všechny emocionální polohy a všechny zaujaly. Denně byl hned ráno
připraven
časopis
s postřehy
z minulého dne, zajímavosti ze světa
poezie, fotografie a recenze. Na závěr
všichni došli v lampionovém průvodu
k soše Jiřího Wolkera, aby se mu
poklonili. Z davu zaznělo i „Děkujeme ti, Jirko“. Tak vzhůru do
56. ročníku!
Iva Šimková
Red Dwarf Band
Trojkoncert - Red Dwarf Band, Ventilky a Jazztring
Dne 2. dubna se v jirkovském kulturním domě sešla hned tři hudební tělesa. Těmi byli náš školní orchestr Red Dwarf Band, smíšený
pěvecký sbor Ventilky a smyčcový jazz-orchestr Jazztring z Vladimiru
(Rusko). Jako první vystoupil orchestr Red Dwarf Band pod vedením
pana Viléma Liebiga a se svou zpěvačkou Kateřinou Jechovou. Až
zTeplic přijel pan Pavel Houfek, aby si s orchestrem zopakoval krásnou
píseň My Way, kterou si poprvé zazpíval na předvánočním koncertě
orchestru. Než orchestr opustil pódium, tak stihnul ještě společnou
píseň s Ventilkami – Night and Day. Obecenstvo Red Dwarf Band
odměnilo velkým potleskem. Další na řadu přišel smíšený pěvecký sbor
Ventilky. Zazpívali samé známé písně a také přišlo překvapení
.Ventilky využily přítomnosti Pavla Houfka a překvapily ho tím, že
bude zpívat spolu s Kristínou Babkovou píseň Byl by hřích. Nakonec
hrál a zpíval host - Jazztring. Tento smyčcový jazz-orchestr vznikl
v roce 2011 na Institutu umění Státní univerzity ve Vladimiru. Písní
What a Wonderful World, kterou zpívá v originále Louis Armstrong, si
charizmatická zpěvačka Darija Semina, absolventka univerzity ve
Vladimiru, získala publikum. Dirigent orchestru, magistrant Alexej
Čerkasov se publiku představil i jako výborný houslista.
Vladimíra Kotápišová
Sobota naplno
Snad jenom strážnické slavnosti mohou konkurovat počtem pódií,
na nichž v jednom dni probíhá jedna kulturní akce za druhou. Ovšem
s tím rozdílem, že pro Strážnici je typický folklór a pro letošní devatenáctý květen účinkující – žáci a učitelé naší školy. Nemohli proto chybět ani
na 1. Folklórním dni pořádaném FS JIRKOVÁK v prostorách Jirkovské
galerie. Své první opravdu veřejné vystoupení za cimbálem absolvovala
dvěma lidovými písničkami Ema Mindáková z „přípravky“. Její nečekaně
dobré techniky hry si všimli i jirkovští muzikanti. Gabriela Samusová si
zahrála svou úspěšnou Beethovenovu skladbu „Pro Elišku“ a v podání
Lindy Škodové a Vladimíry Kotápišové zazněla skladba „Jüdis Jüdis“
vycházející z židovské hudby. Velmi netradiční zpracování klasické hudby
přinesl komorní cimbálový soubor (H. Peterová – cimbál, L. Škodová –
altová flétna, J. Bartoňová – violoncello, V. Burianová – příčná flétna).
„Menuet“ J. S. Bacha byl pro příjemně naladěné návštěvníky pouze
prvním překvapením, ale při tónech Smetanovy „Vltavy“ se už objevily i
dojaté slzičky. Závěrečná společná hra „komoráku“ i cimbálovky sice
nebyla ani v plánu, ani v programu, přesto „Vínečko bílé … rudé … obě“
hrál a zpíval každý, kdo měl nástroj nebo hlasivky. A bylo jich dost.
(hzv)
Red Dwarf Band vystoupil také na Módní SHOW v Café Atriu
Red Dwarf Band si zahrál v lesoparku Chomutov
Ano, už je tomu tak. Bylo to na Den Země, abych byla
přesná, 14. dubna. V podkrušnohorském lesoparku se slavil
Den Země a pro zpestření tohoto krásného slunečného dne
zahrál orchestr Red Dwarf Band všem, kteří přišli svátek
oslavit nebo se jen tak podívat na probouzející se přírodu.
Orchestr hrál ve dvou blocích. V každém bloku se objevilo
devět písní. Vystřídaly se tu hudební žánry od swingu až po
pop. Všem se tento den líbil a posluchači za krásné hraní
odměnili hráče orchestru potleskem.
Vladimíra Kotápišová
Red Dwarf Band na soustředění
Dne 10. -13. května se orchestr vydal na soustředění, které se konalalo na Ranči u Matěje, Blatno u Chomutova. Zde
členové orchestru pilně pracovali na programu k očekávané
módní přehlídce. Ranč u Matěje je krásné místo na odpočinek, ale i na projížďku na koni. Je tu i posilovna, vznášedla,
čtyřkolky a velký uzavřený tenisový kurt. A co se týče módní
přehlídky, tak ta dopadla v obou případech na výbornou.
Vladimíra Kotápišová
Komorní cimbálový soubor
ARTalent
červen 2012 / 8
Módní SHOW v Kulturním domě Jirkov – Jaro (ZUŠ Jirkov)
Módní SHOW v Kulturním domě Jirkov –
Jaro (Mittelschule Brand Erbisdorf)
Módní SHOW v Kulturním domě Jirkov – Léto (ZUŠ Jirkov)
Po úspěšném předvánočním pořadu MÓDNÍ
SHOW VII. – Roční doby a koncertu školního
orchestru Red Dwarf Band v Kulturním domě
Jirkov jsme dostali další dvě nabídky na zopakování celého programu. Jedna z nich byla 19. 5.
2012 opět v Kulturním domě Jirkov a tentokrát
nesla název i v němčině MODENSCHAU a byla
opět spojena s koncertem orchestru Red Dwarf
Band. Přehlídka byla mezinárodní – českoněmecká, modelky z Mittelschule v Brand Erbisdorfu se k nám připojily a předvedly také své
modely. Druhé pozvání přišlo na 21. 5. 2012 od
paní Martiny Řápkové z Café Atria SKKS Chomutov, kde jsme mohli módní přehlídku a koncert orchestru Red Dwarf Band představit chomutovskému publiku a zároveň jsme pomohli
dobré věci. Celá akce byla spojená s charitativním „sekáčem“ a výtěžek byl věnován na aktivity
o. s. Masopust ve prospěch lidí se zdravotním
postižením.
Obě akce se vydařily a žáci i my učitelé jsme
byli spokojení a měli hezký pocit z mezioborové
spolupráce.
(švi)
M. Gabrielová a K. Jechová na
Módní SHOW v Café Atriu
Redakce pracuje
ve složení:
Mgr. Miroslava Raková (rak)
Ivana Švejkarová (švi)
Mgr. Šárka Hromádková (ŠH)
Hana Zvalová (hzv)
Jarmila Šebková (jaš)
Modelky N. Virtová a L. Laňarová na
Módní SHOW v Café Atriu
Korektura:
Romana Olivíková (oli)
Mgr. Marie Hánová (ham)
Modelky T. Bláhová a J. Šebková na
Módní SHOW v Café Atriu