Chron č. 4

CHRON
www.chron.cz • červenec 2015
vydaly Spojené hlavy, z. s.
4.
řerušujeme
Wittgensteinovskou
řadu naléhavým
sdělením M. Karvaye,
jeho komiksem, poezií
a díly dalších autorů. Přejeme
zneklidňující počtení.
UPOZORNĚNÍ
Kolemjdoucí
Ano, Vážení přátelé, zatímco čtete
tento text, dáváte s největší pravděpodobností o sobě vědět celou řadu
informací. Zařízení, která Vás obklopují, jsou až příliš také ve Vás. Tento
systém je výtečně uzpůsoben ke sledování lidí. Důmyslné programy vidí
kolikrát týdně se díváte na porno,
kolikrát denně čtete zprávy a jakého typu, sledují, jak často chodíte
k lékaři, jakými nemocemi trpíte, po
jakých potravinách slídíte, s kým se
stýkáte. A velmi je zajímá, co je nového… Vaše denní činnost je sledována víc, než si myslíte. Pozorují, na
co se díváte, co máte rádi, co byste
chtěli, zároveň Vás však přesvědčují,
že něco potřebujete a určují i, co to
bude (nepotřebujete nic, vše si můžete vytvořit sami)… Vaše chování
je pro ně jako stezka divoké zvěře
pro lovce v pralese. Zanecháváte
spoustu stop a teplého trusu. Ba co
víc, dokonale kamuflovaná sledovačka způsobuje, že množství stop je
větší, než by bylo v případě tušení
napadení. Je to dokonalá past.
Ano, jste sledováni. Totalita byla
upgradeovaná na verzi minimálně
dva nula. To, že se právě teď necítíte ohroženi, je jenom iluze. Stopaři
matrixu právě v tuto chvíli pracují na
tom, aby ještě lépe pochopili chování zvěře (chápej lidí). Je to past,
POZVÁNKA
OBSAH
UPOZORNĚNÍ
POZVÁNKA
TROJKA
KOLA
SNAD
KOMIKS MEZISVĚTÍ
VÝBĚR Z BÁSNÍ
která je oběti nasazována pozvolna,
tak jako se ochočuje divoké zvíře.
Pro Vaši svobodu je to ovšem fatální, neboť smrt nepřichází náhle s tušením její přítomnosti, smrt jakoby
nemůže přijít, ačkoliv je nenápadně
na Vaše tělo napojováno tisíce jehliček, které se Vám zařezávají až do
morku kostí.
Jste sledováni téměř neustále, v práci, na ulici, doma i právě teď…
Je fatální chybou domnívat se, že
tomu tak není, právě tak, jako je
fatální chybou si myslet, že jsem paranoidní, ale to všechno vem čert,
proti tomu, že děláte tu chybu, že
jim věříte, že to, v čem žijete, je to
jediné, v čem se dá žít. Stvoření bylo
vytvořeno pro volnou existenci. Jste
napadeni programem, který Vám
od dětství vštěpují, je to ohlávka
i opratě a ten, kdo na Vás sedí, není
nikdo jiný, než Ďábel sám. A to co
většinu času zažíváte, až na nepatrné chvilky volné pastvy, která slouží
pouze k tomu, abyste mu nechcípli
tak rychle, je skutečné peklo. Je to
matrix.
Je tu jedna naděje a to ta, že budete
stopovat sami sebe a postupně oddělíte jehličky a udidla od svojí duše.
Je k tomu třeba odvaha a vytrvalost
a nezměrná touha pochopit dění
pod sluncem, touha po skutečné
svobodě a dobru, ke kterému bylo
Stvoření původně vytvořeno. Neexistují utopie. To, že existují, je nám
pouze vštěpováno za účelem oslepení a utišení. To, že je něco utopie, je
Představuji
vám
Martina Karvaye
(jeho komiks, básně
LPF
a ilustrace v tomto čísle), zrozence
roku 1988. Je to básník, malíř, zpěvák, undergroundový umělec a otec tří malých psychedelických prin2
Kolemjdoucí
2
LPF
2
Pavel Siostrzonek
3
Michal Štochl
3
Jakub Němeček
3
Martin Karvay
4 - 13
Martin Karvay
14 - 15
vlastně věta, program, který Vás má
odradit od snahy bojovat se stroji,
s humanoidy. S těmi, kteří vypadají
jako lidé, ale kteří jimi nejsou. Napadením programem se ovšem člověk
sám může stát humanoidem. Blíží
se doba skutečného pochopení této
pasti, toto pochopení ovšem bude
opět, tak jako vždy v minulosti, vykoupeno utrpením, odmítáním, sváděním z cesty a jakoukoliv snahou
o oddělení bojovníků od kmene,
neboť cílem je oddělení chápajícího
jedince od stádečka, pro snadnější
zpracování či případnou likvidaci.
Oni totiž vědí, vědí, že v mnohosti
je síla; stejnou sílu, jakou má zlo,
má i dobro. Dobro je však izolováno
na samostatné jednotky, to je jejich
hlavní zbraní.
Jedinec, který začíná chápat, je nebezpečný. Jedinec, který pochopil,
je velmi nebezpečný… je rušivý,
neslušný, podivín, nenormální, je to
blázen, a kde co jiného.
Lidé, jste svobodní, můžete chodit
nazí. Nemusíte chodit do práce, nemusíte platit daně, nemusíte se bavit
s ú-řádem (u, jako udidla?), nemusíte umírat ani trápit se. Od počátku
je Vám odpuštěno, nemusíte se bát
se ohlédnout. Ego a další subjá, jako
ochranný program, je holý nesmysl,
je to výplod strojů. Neexistuje chyba, kromě té být v pasti…
Nechť Vás provází síla na Vaší cestě.
Toto je válka, ne až potom, ani ne
v minulosti, nebo snad někde jinde.
Děje se to TADY a TEĎ.
cezen. K nalezení je v Tasově u Veselí nad Moravou.
Za tímto autorem můžete přijet na návštěvu (Tasov
174, Hroznová Lhota) a trochu ho podpořit v jeho
zemědělském a rodičovském údělu. Prostě udělat si
trochu party, moravský „čůčo“ a tak. V případě zájmu
o návštěvu či tvorbu tohoto týpka je nejlépe ho varovat
resp. se objednat na e-mailu [email protected].
Upozornění / Pozvánka
TROJKA
Pro zamyšlení,
co byla
Pavel Siostrzonek
a odkud
je „trojka“ a proč se jí podobá ta dnešní
„Trojka“ (EU, ECB, MMF): „Neletíš,
Rusi má, jako ta rychlá, nedostižná
trojka? Kouří se silnice pod tebou,
burácejí mosty, všechno necháváš
daleko vzadu. Stanul pozorovatel
KOLA
ohromený božským zázrakem. Není
to snad z nebe seslaný blesk? Co
znamená ta hrůzyplná rychlost?
Jaká neznámá síla je skryta v těch
nevídaných koních? Koně moje, jací
jste vy koně? Máte snad vichr v hřívách? Hraje ve vás každičká žilka?
Jen uslyšeli nad hlavami známou
píseň, svorně napjali měděné plece,
téměř se odpoutali od země a sliti
v přímku vznášejí se ve vzduchu -
Poslední měsíc, kola Saturnu rotují
kolem jeho osy, každý svým směrem a rychlostí. V každém prstenci,
Michal Štochl
schován život, schován osud a příběh a celá galaxie jemných nitek,
které pospojují vše, co jsme kdy byli, jsme a budeme.
Končíme a vše začíná. A kruhy, které vytváří vše, co známe - emoce, lásky, přátelství, hru v karty i TV Novu - se
pomalu začínají zastavovat. Těším se, jak poslední prstenec nesmírné velikosti se pomalu zastaví a bude stát.
A nebude to, jako když někdo zatáhne za brzdu nouzového zastavení a vše naráz sebou trhne, až se všichni pasažéři rozmlátí o nejbližší stěnu vagonu. Toto je postupné, pěkně propracované. Poslední drobky nedojedené
snídaně se stírají ze stolu a nový začátek a možnost pro
každou lidskou bytost se blíží. Nenásilně, bez problémů.
Avšak vidět, že se toto děje, je velice obtížné. Síla, která
tak dlouho roztáčela ony prstence sice pomine, fix však,
jak jedoucí film, bude přehrávat ten samý dokola se opakující děj snad po staletí, než dojde k jeho rozpuštění
a možnosti vykročit novým krokem do zatím neznámého
světa, který i může působit nebezpečně, protože jej neznáme. Je to však svět nových možností. Svět, který byl
už mnohokrát objeven a zase zapomenut. Svět, kde každý rozhoduje nad svým vlastním průběhem. Svět, který
nekončí ani nezačíná a ihned dá odezvu jak radar, který
se odráží od skal. Již se nebude čekat na své činy po
staletí, aby se ulomené stéblo mohlo vrátit jako tsunami,
SNAD
Neodbytně se
vtírá podezření, že květinka
Jakub Němeček
naší demokracie, roznášená
na křídlech bezpilotních dronů, není
až tak ušlechtilá. Vzhledem k ne-
letí trojka zapálená božskou jiskrou
... Kam letíš, Rusi? Pověz. Neodpovídá. Divukrásně zvoní rolničky,
prudkostí vichru se řítí a sviští roztrhaný vzduch; Rusko se žene vpřed
a s nelibostí mu ustupují z cesty ostatní národy a říše.“ (Gogol,
„Mrtvé duše“; trojka vozila hlavní
postavu, obchodníka s mrtvými dušemi nevolníků - něco jako spekulant s deriváty derivátů)
vrátí se hned. Proto je potřeba dávat si pozor na své
kroky, protože jejich význam je obrovský. Každý má ve
svých rukou moc nad tímto světem, harmonii, rozkvět
a nebo zhoubu a zkázu. A je už na nás, v jakém světě
chceme dále žít. Každý by si to měl uvědomit, protože
lidé se nechovají hezky k sobě samým ani ke svému okolí. Je to nevyhnutelná cesta, protože až se vše zastaví,
vše se začne vracet ihned. Druhý den, možná i dříve, se
začnou dít věci. Planeta se bude ohýbat, jak palma ve
vichru a v bouři, přijdou záplavy a ničivá tornáda. Ale to
není řečeno proto, aby člověk měl strach, nebo aby zalezl
a někde se před vším schoval. To nikomu nepomůže, to
se začne dít. Každý člověk se stane naprostým strůjcem
všeho a čím dřív pochopí, že svým chováním může přidávat sílu ničivému tornádu, které se žene na něj samého,
tím lépe pro nás pro všechny a pro možnost žít život
ve větší harmonii. Tímto krokem člověk nepomáhá jen
sám sobě, pomáhá svým blízkým, rodině, přátelům, obci,
městu, státu, celé planetě, celé sluneční soustavě. Když
planeta začne zářit, možná se i staří světlí, schovaní
v temné noci tohoto věku, začnou probouzet, že začíná
konečně svítit a mohou vstávat. A i bytosti, které z černých bouří čerpají svou jedinečnou sílu, ztratí svou volnost. Tak moc dalekosáhlý smysl může mít vědomí toho,
že jsme v každém okamžiku strůjci všech dějů a hlavně
toho, že se kola zastaví a pak už vše bude v takové rychlosti, že si budeme moci rozmýšlet vykonat něco, co se
ve stejné či větší míře vrátí proti nám.
spravedlivě rozděleným světovým
zdrojům, nelidské dřině a bídě obyvatel Afriky a Asie (někdo už se jich
musel zastat) a samozřejmosti se
kterou přijímáme všechny ty fetiše
v podobě mobilů, počítačů a módního šatstva, možná není až tak divné,
že mezi naše oblíbené filmové hrdiny patří upíři, kanibalové, sadisté
a zombies. Snad až příští generace
v nás spatří, místo andělů demokracie, trapné démony, kteří udělali
z planety velkoformátové peklo kvůli
svým maličkým, banálním požitkům.
WEB chron.cz • ZLOM LPF • KOREKTURA MELOUNOWA • (CC) BY - NC • MAIL [email protected] • FB: fb.com/casopischron
Redakčně tištěnou verzi časopisu Chron obdrží především ti, kteří odevzdají tisknutelný příspěvek do budoucího čísla, nebo
odměnou za příspěvek vyšlý v čísle minulém. • Vážní zájemci, po dotazu na redakční e-mail, obdrží informaci, kdy bude aktuální
Chron umístěn do nástěnky vedle GC3HC0Z na budově Konzumu Jaro (Nesvadbova 2, Praha - Modřany) k osobnímu vyzvednutí.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - UZÁVĚRKA PŘÍŠTÍHO ČÍSLA: SRPEN 2015 - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Trojka / Kola / Snad
3
4
Povídka z poznámek na Wittgensteinovo téma
to kafe je jak díra do země
dívá se a trošku na mě mrká
a pak přišel ten kluk
objevil se přesně v ten den kdy ses propadla
je ti podobnej v obličeji, ale nemrká,
ani nemluví, vlastně jsem ho vídal jen na dálku
připadal mi přejetej, ale později mi vysvětlil, že vylezl z tebe
chodíval jsem k té díře z níž se stala studna
obával jsem se případných zvědavců a proto jsem tě ohradil
větvemi se suchými plody a s ostny
nakonec jsem se s tím chlapcem musel seznámit, nedalo mi to
stali se z nás tiší přátelé, sedávali jsme s udicemi
u studny, ale nechytli jsme nikdy nic jiného, než ryby
a ty tvoje smaragdové oči, tam dole na dně, pořád plakaly
někdy z tebe vyskočí půlmetrová žába
a jen výjimečně se kolmo vznese had
má černou barvu tvejch vlasů a na temeni mu roste havraní peří
nakonec se stalo to, co se jednou stát mělo, spadli jsme do tebe
nejdřív on a pak i já, bylo to, jako když vás někdo zavře do truhly
ta káva chutnala výborně
byly v ní prášky na spaní
Kdo to je? Spí u tebe v obýváku.
„Pane, vstávejte,“ on vyskočil.
Beze slova odchází skrz kuchyni chodbou ven.
Bloudí před domem, zatímco ho pozoruješ.
Vypadá jak případ, nebo lyžař po havárii.
Teď vlezl do křoví, co tam nebylo.
Ze střech padá tající sníh.
A jedna malá lavina dopadla i do onoho keře.
Větve zachrastí a on vybíhá za roh.
Měsíc ani hlásku nevydal a ty ho pronásleduješ.
Jdeš širokou cestou, po asfaltovém chodníku.
Jsi zabrán do mučivých vzpomínek.
Uslyšel jsi zařvání, krátké ale rázné, instinktivně se otáčíš.
K tobě se rozeběhl neznámý muž, má nenávistí pomalovaný obličej
a v ruce nůž.
Křičí: „Zabiju tě!“ a je za tebou sotva pět palců.
Je noc. Ležíš v posteli, jež je v pokoji, co sousedí s ulicí.
Přijíždí automobil a z něj vysedá tvá přítelkyně na kterou‘s dlouho čekal.
Jde ke kufru, vysedá i nějaký chlap, díváš se bez záclon.
Společně vykládají zavazadla, batohy určené nejspíš na sportovní vybavení.
Vyskládali je před vchod, přímo tobě pod nos.
Díváš se na ně ze tmy a ťukáním na skleněnou výplň
se je snažíš upozornit na svoji přítomnost.
Ale už zašli dovnitř, tvá milá rozsvítila v předsíni.
Schován v temnotě vedlejší místnosti jí jdeš naproti a srážíte se ve futrech
a ty jí procházíš.
14
Výběr z básní
krásná kovová planina
jdeme hájem neonových květů
a pátráme po koutu kam
zalezem a sebe sladce poblijem
pěkně se v tom pomilujem
jako dva pstruzi v kartónovém moři
jako dva mloci u nebeského pramene
pružiny na tvém nástupišti
struny na tvé kytaře pouště
hladce broušená ozubená kola
veselá atacama, zábavná kalahari
a zase se zlíbáme do krve
rajské krabicové víno krajiny
papírové lodě s klobouky
tak upovídané a buřičské
na prérii bez peřiny
tvé zvířecí tlamy s pihou škorpión
roztrhanej lampión samomluvy v nás
potkávám dva mladé, je jim náct
jejich postavy se proplétají, jak když pleteš košík
jsou to zvířata neplakej
natahuju ruku hvězdnou branou monitoru držím tě za krk
a vesnici obchází rudá armáda
zalez do stodoly, velice rychle, ty uhlí já hosty budeme bavit
jdu kolem šosácké kavárny, nějakej krásnej chlap tam čte
naše milostné dopisy, je to pan štochl
věnuji ti cihlu přes skleněnou výplň
tma, vakuum, ticho a smích
samota v kruhu rodinném
nohama stírám sperma na kolejích
za drezínou směr zakázené město, tam, kam‘s chodil na třešně
a na židovskej hřbitov a do kaple hrát dračí doupě
a projít se na pár hodin jeskyní a háčkovat pavučiny a oblékat krápníky
a pak se svejma dětma máčet karton vodou úplně jen tak
protože velkej svět není, jsou jen maličké věci a jejich obýváky
a smysl je v tom jí to co nejlíp udělat
ten den jsem šel do koupelny v noci se napít
a ořechy padaj, nejdřív tě to nabíjí a pak vysává
kam přátelé jdete, kam míří vaše osudy
někdo jistě dosáhne nirvány někdo prdele
tma, vakuum, ticho a smích
a já nevyčistil kočičí záchod
největší hrůzu mám z tvých slov
že obživnou a budou za mnou chodit po ulici
největší hrůzu mám z umění našeho
že obživne a bude nás kontaktovat přes mobilní telefon
vypadá jako masna, která stála naproti
Martina Karvaye
15