Gogolovy Petrohradské povídky . Bloud6ní labyrintem a hledání stfedu

Gogolovy Petrohradské povídky . Bloud6ní labyrintem a hledání stfedu

Gogolovy Petrohradské povídky .
Bloud6ní labyrintem a hledání stfedu
Jan VOREL
Ostravská univerzita v Ostrave
[email protected]
Recibido: Marzo de 2003
Aceptado: Abril de 2004
V úvodu sumarizujeme existující pohledy na Gogolovu tvorbu. Její povahu nejlépe osvCtlují postfehy V.
Poznera, V. Rozanova a A. BElého. Jejich pojítkem je oznacení této tvkcí osobnosti jako ,,malíie m m j c h
duSí v iijících tClech". Tyto prvky nalézáme v cyklu krátkych prozaickych Ú t v d Petrohradské povídky.
Jedna z povídek - Portrét ovSem vybotuje z tohoto tradiEního pojetí. Zde se autor pokougí nalézt cesty
z bloudení v labyrintu svEta. Jeden z hlavních hrdinli povídky smtruje z temnot mytologického chaosu ke
stfedu. V okamZiku, kdy se povídka promEiíuje v esej o smyslu umtní, mtni se i Gogolliv pohled na svEt.
Moment mystického setrvání v umEleckém díle je momentem prozáiení svsta. Clov6k tak prostfednictvím
vnithí krásy umtní získává svoji duSevní integritu a Gogolova poetika ztrácí svoji ,,niEitelskou sílu".
Klífová slova: Petrohradské povídky N. V. Gogola, interpretace, povídka Portrét, kosmizace prostoru, esej
o umEní, smysl umtní, promha poetiky
Resumen
Peterburgskie povesti de Gogol. Errar en el laberinto y buscar el centro
Al principio del artículo el autor resume las interpretaciones de la obra de Gogol, p. ej. en V. Pozner, V.
Rozanov y A. Belyj. El elemento común es su idea de Gogol como un pintor de formas externas y almas
muertas dentro de cuerpos vivos. Intenta revelar estas premisas en el ciclo de cuentos cortos Peterburgskie
povesti. En el cuento Portret el autor señala el esfuerzo interno de Gogol por encontrar el camino del laberinto, el camino del caos mitológico al centro y a la luz. Cuando el cuento se transforma en un ensayo sobre
el sentido del arte, Gogol descubre la conexión entre el mundo material y el de los ideales y encuentra la clave
para el entendimiento de la existencia humana. De este modo la existencia humana llega a ser parte integral
del orden cósmico general. En este punto, Gogol pierde su poder destructivo y cesa de ser el demonio de la
literatura rusa como le ven normalmente los pensadores susodichos.
Palabras clave: Peterburgskie povesti de Gogol, modo de interpretación, el cuento Portret, el camino del
caos mitológico a la luz, la función del arte, la salvación.
Abstract
Peterburgskie Povesti of N. Gogol: A Journeyfrom /he Mythological Chaos to the Light
The author begins his article with a survey of the existing interpretations of some of Gogol's work. The ideas
of V. Pozner, V. Rozanov, A. Belyj are considered to be dominant and the most relevant. The connecting element is their idea of Gogol as a painter of outer forms and dead souls inside the living bodies. The author of
the article tries to disclose these postulates in the short story cycle Peterburgskie povesti. By means of the
short story Portret the author points at Gogol's interna1 effort to find the way out of the maze, the journey out
of the "mythological chaos" to "the centre" and to "the light". The moment when the short story changes into
an essay on the meaning of the art, Gogol discovers the correlation between the material world and the world
of ideas and finds the key to understanding of the human existence. And thus - through art that brings light,
calm, and peace - human existence becomes an integral part of the cosmic order. Here, at least for a while
Gogol loses his "destructive power" and ceases to be the "demon of Russian literature" as he is usually referred to, especially by the above mentioned thinkers
Key words: Peterburgskiepovesti of N. Gogol, interpretation, short story Portret, a joumey from the mythological chaos, centrum securitatis, the role of art, salvation.
Eslavística Complutense
2004,4 121-125
Gogolovy Petrohradské povídky
Jan Vorel
~ O I I P M U MBHO C K J I H ' ~ ~ K ) ~«AaFi~e
W ~ ~ : MHe
TPO#KY
KOH~Ü,
Y T O ~C
~ IK O P ~YM'
~ laTbCR M 3 3TOrO
Mapa)). Ta~ofiToronb '836 maa, ...
A~apeFiFEnbiEi (1990): 96
By1 geniálním malíiem vnt:jZích forem a jejich vyobrazením vtiskl jakymsi kouzlem takovou
iivotnost a plastickou vyraznost, i e si nikdo ani nepoviiml, i e za témi formami vlastnt: ani nic nestojí, i e chybí duSe, i e tu není nikdo, kdo by tyto formy nosil.
Vasilij ROZANOV (2000): 82
MEeme vést spory o meta@zické otázce naprosté svobody volby, avSak lidská tvoiivost, schopnost jednat podle s e c h vnitmích pohnutek, podle moti\lU více i.i méné vysoké hodnoty a nakonec
podle samotného ideálu dokonalého dobra - to neni meta@zická otázka, ale fakt dulevní zkugenosti.
Vladimir SOLOVJEV (1997): 49
V Poznerove knize Moderní ruská literatura 1885 - 1932 je Gogolova tvorba
charakterizována jako antirealisticSj proud v ruské literatufe. Podle Poznera v sobe
Gogol skrjvá ,,hroznou sílu niCitelskou":
Gogolem dala se mská literatura mská literatura rázn6 na cestu niEení reálnosti.
Gogol se nám dnes jeví omnoho v6tSím pop6raEem skuteEnosti nei realistou. Kreslil
vidy mrtvé duie - ne i e by cht61 vydati vieobecnému vysmttchu nelesti souirasné spoleirnosti, ale i e se stal, jsa napln6n nenávistí k iivotu, jeho pomlouvairem a zlehirovatelem.
(...) Gogol je malílem m m j c h duSí v iijících tttlech,. .. VSecky jeho postavy, jei tráví
iras haitefíce se, klamajíce se a lhouce si navzájem, nejsou karikaturami lidstva, ale
oiivenymi loutkami um6lého iivota, hotovimi vrátiti se v nicotu, do seznamu onEch
mrtvych duSí.. . POZNER (1932): 6, 7.
Pod tímto zom* úhlem se tedy podívejme na cyklus povídek nesoucí název
PetrohradsképovídS, (1835 - 1842), jei, jak je zfejmé z názvu tohoto pozoruhodného
literárního díla, spojuje (vjjirnkou je povídka Kotarl) jedini narativní topos - mesto
Petrohrad. Jeho popis jako beztvarého a nezjevného prostoru ponofeného do nejhlubSího spánku vyvolává pfedstavu m$ického chaosu pfed stvofením. Dominantou prostoru jsou prGzraCné, lehké stíny, domU a chodcU kladoucí se v dlouhych klínech na zem,
trna, neurcitá mlhavá vlhkost a vodní hlubina obklopující celé mesto2.
h o t v takovém prostoru je pouze jedinym zmatenim snem. ,,VSechno je klam
a mam, vSechno je chiméra, vSechno je jiné, nei se zdá" (GOGOL [1984]: 44). Svet
PetrohradsSjch povídek je svetem ,,navyklych a dávno opotfebovanych forem". VSe
zde funguje jako by mechanicky, vSe podléhá pfísnému zákonu pfesnosti a jednotLadislav Zdraiil v doslovu k Eeskému vydáni PetrohradsSjch povidek vysvttluje tento fenomén zvykem autora
zaiazovat ,,do piedem, zámtmt a pfísnt komponovanych knih cizi téleso - text, kter$ ostatni práce odstiiíuje asi
tak, jako nesoumtm$ detail v celku stiedovtké architektury." (SOLOGUB [1980]: 199.)
Gaston Bachelard ve své knize @da a sny (BACHELARD [1997]) takovou maténi nazfiá ,,tEkou vodou, která je
hlub&i,nehybntjSi a ospalejSi nei jiné nehybné vody". Ta piedstavuje v lidském podvtdomi matenálni podklad nebyti,
je symbolem úplného spánku, smrti ,,nikoliv herakleitovské, která nás unáSi do dáli s proudem, jako proud", ale smrti
nehybné, , j e i zUstává s námi, vedle nás, v nás", a která vSe, co by mohlo skuteEnt b$ rozkládá a pohlcuje.
Eslavística Complutense
2004,4 121-125
Jan Vorel
Gogolovy Petrohradské povídky
várnosti. Lidé pohybující se v tomto prostoru jsou jacísi podivní tvorové, ktefí Elovéku plnému iivota a citU pfipadají jako ,,kráEející kamenné rakve S mrtvolou místo
srdce". ,,Ti lidé nemají iádného koníEka; jdou a nedívají se na nic, mlCí a nemyslí si
nic" (GOGOL [1984]: 199, 113). Mezi duchem a svétem se náhle otevírá propast,
která se jii nikdy zcela nezavfe. Duch a svét jako by se náhle odcizili, ba dokonce
znepfátelili. Lidské bytosti jsou tak natrvalo a S jen malou nadéjí na yymanéní se
z vécného kolobéhu vznikání a zanikání uvtiznény v tomto prostoru. Ustiední postavy vétSiny povídek mamé hledají kolem sebe néjaky pevny bod, obrys nebo tvar.
VSe se rozpouStí a stává se substanciální nicotou. Malíf Piskarev (NeiLiká tfida)
nenachází iádnou odezvu na svoji duchovní potfebu Iásky. Objevení trhliny, jei
oddtiluje Clovtika a místo, kam by1 uloien svét, stojí u zrodu jeho pocitu osamocenosti lidského jedince uprostfed kosmu, pocitu dokonalé jinakosti vlastního bytí a
bytí celého svéta. V jeho védomí se tak svét ve své podstaté zjevuje jako temnota,
smrt, zklamání a zvrácenost. iivot malífe Cartkova (Portrét) se proméñuje v peklo.
V jeho duSi postupné vysychá mocná hudba poezie, u i jen slabé rozechvívá duSi a
neproniká hluboko k srdci. Setkání S krásou u5 neméní svéií síly ducha v oheñ a
vSechny vyhaslé city jsou piístupnéjSí zvuku zlata. Major Kovaljov (Nos),
BaSmaEkin (PIáSt) a PopriSEin (Bláznovy zápisky) ztrácí svoje lidství a proméiíují
v dobfe fungující soucástky jakéhosi velikého mechanismu. V okamiiku, kdy ztrácí
svoji ,,funkEnostU v tomto podivném ,,hodinovém stroji", kteri v pohybu udriuje
snad u i jen setrvaCná síla, stávají se nepotfebn-i
a pficházejí i o svoji fyzickou
existenci.
,,Gogolovská" vize svéta jako prostoru jevícího se v nepravé, mystifikované
podobé, atmosféra strachu, odcizení a trvale hrozícího nebezpeEí ztráty vlastní tváfe
se v kontextu ruské literatury pfelomu 19. a 20. století stává dominantou poetiky F.
Sologuba. Postavy Sologubovych literárních dél, jako napf. Peredonov - hlavní
pfedstavitel románu Posedli (1905), se stávají obttmi jakéhosi faleSného vtdomí,
podivného svéta, hrozné, nelidské, trfznivé skuteEnosti, ve které panuje ,,duch odvtkého zmatení. V románu jsme svédky rozpadu osobnosti, promény duSe bloudící,
zlé, tupé a doslova psychopaticky posedlé strachem v duSi mrtvou: ,,Jeho oCi byly
te& u2 docela bezduché, jako by dohasínaly, a nékdy se dokonce zdálo, i e to jsou
06mrtvého Elovéka" (SOLOGUB [1980]: 204). VSe v románu sméhje proti odvB
ké a pfirozené lidské touze najít smysl. bytí. Podobné jako vétSiné hrdinfim
Gogolovich Petrohradsvch povídek se ani Peredonovi nedafí najít pro sebe pravdu, bloudí a pomalu hyne. Realita se mu rozpadá pfed oEima a proméiíuje se v pfízrak podobny tomu nejdésivéjSímu snu. VSe v tomto svété je podivné mlhavé, neproniknuté slunecním svétlem, a j e n S vypétím posledních sil pfemáhající spánek vtahující do ,,%e vécného klidu": ,,Uprostfed této nudy na ulicích a v domech, pod
tímto odcizen- nebem, po Spinavé a bezmocné zemi kráCel Peredonov sklíeen
podivnymi obavami - a nebylo pro ntiho spásy na nebi ani útéchy na zemi, protoie
i nyní jako vidy hledél na svét mrtvolnyma oCima jako démon trápeny v chmurném
osaméní strachem a steskem." ,,Zaslepen iluzemi jednotlivé osoby a jednotlivého
iití nechápal dionyské, iivelné extáze, jimii pfíroda jásá a úpí. By1 slepy a ubohy
jako tak mnohy z nás." (SOLOGUB [1980]: 77, 193) Nejen Peredonov, ale i ostatni postavy románu budí dojem více ,,zabéhnutého mechanického mlynku" nei CloEslavistica Complutense
2004,4 121-125
Jan Vorel
Gogolovy Petrohradské povídky
vbka iivého obdafeného duSí:, dojem Clovbka jei dávno zemfel a jehoi pfi iivotb
drií jakási podivná setrvaCná síla. , , ~ í k áse, i e existuje duSe, nikdy jsem ji nevidbla", prohlaSuje jedna z nich (SOLOGUB [1980]: 222). Ladislav Zadraiil v doslovu
k Ceskému vydání románu velmi dobfe vystihuje, jaké místo zaujímá román F.
Sologuba v kontextu ruské literatury 19. a 20. století:
Sologubiiv grotesknE tragicky pfíbEh, kte@ demonstruje co to znamená dílo vyrostlé
z duSe, a pravda duie vttbec, a vjak otl'esnépodobe'mttZeb$ Elove'ku ukázána tma a desi@ nedostatek svda, je jedním z poslednich velkych románli klasické ruské literatury a
vedle Petrohradu A. BElého jedním z prvních románii literatury modemí.. . SOLOGUB
(1980): 270.
Rozhlédneme-li se po dbjinách svbtové literatury, neziistává Gogol a pozdbji pak
samozfejmb i Sologub se svymi pocity osamocen. Podobnou existenciální situaci je
podle naSeho názoru moiné nalézt ve svbtb vbtSiny próz Franze Kafky. Napf. ústfední postava románu Proces - Josef K., se proviní tím, i e pfipustí ,,úplné zmechanizování svého iivota, beze zbytku se zafadí do strojovb pravidelného dtní" a ,,pfichází
tím o vSe, co Clovbka dblá Clovbkem" (KAFKA [1965]: 263-276). Josef K. odpadne
od Zákona, jemui podle Kafky kaidy podléhá, a kteri se nejstrucnbji a nejvSeobecnbji snad dá vyjádfit pfíkazem: Bud dove?kem! "Jeho ,,metafyzická iízeií" nemii2e
bit nikdy ukojena, nenachází odpovbd' na svou otázku po pravém iivotb, nebot'
v pravou chvílí nepoznává skuteCnou hodnotu Zákona (viz 9. kapitola: V chrámu).
A tak jeho tragicky konec je pfedznamenán slovy dvehíka z Casto citovaného podobenství: ,,Tudy nemohl bit nikdo jiny vpuSth, nebot' tento vchod by1 urCen jen pro
tebe. Ted' piijdu a zaviu ho." (KAFKA [1965]: 213). Posvátny svazek mezi individuálním bytím a vSeobecnem tak není viibec uzavfen a hlavní hrdinové trpí ztrátou
,,stfedu", ztrátou jakéhokoliv integrujícího principu.
Na rozdíl od Sologuba a Kafky se ovSem Gogolovi v jedné z povídek ,,petrohradského cyklu" podafí za temnou skutecností zahlédnout ne nicotu, ale jiny, nevyjádfitelny a nezvaiitelny svEt, naplfiující srdce ne úzkostí, ale klidem a harmonií.
Touto povídkou je bezpochyby Podobizna, v jejími závbm jsme svbdky nalezení
duchovních hodnot a jejich promítnutí do chaoticky uspofádaného svbta.
Pozorujeme zde totii jakousi cestu do stfedu, pfedstavující obfad pfechodu od profánního k posvátnému, od efemérního a iluzorního k realite a vbCnosti, od smrti
k iivotu, od Elovbka k boiství. Dosaiení stfedu se tak rovná posv6ceni - iniciaci.
Pfed existencí dosud bezduchou, profánní a iluzorní se najednou otevírá novy, plnbjSí, reálnbjgí a trvalejgí rozmbr bytí. (,,Stfed je tedy zónou posvátnosti par excelence, zónou absolutní reality." ELIADE [1997]: 19) Clovbk dosahující stfedu odmítá
ontologickou neregulovatelnost svbta, stává se jeho spolutvUrcem v kosmické rovinb. Prostoru je tak propiijCena forma, realita, z chaosu se stává kosmos. Hmotny svbt
ovládne ,,svbtlo a iivot". Pod vlivem integrujícího principu, jími je ,,skutecná,
iivoucí duSe", se promtfiuje v organicky celek a kosmicky smysl zaCíná odhalovat
svou ,,vnitfní plnost, sviij hlubSí smysl." (SOLOVJEV, V. [1997]: 34,69).
Takovou cestou do stfedu, prozáfenim je zde umbní vracející svbtu a lidem ztraceny vnithí fád a harmonii, a ve kterém je pro Clovbka ,,ukryta pfedstava boiského,
nebeského ráje, a proto umbní stojí nade vSím". Úkolem umblce je podle Gogola
Eslavística Complutense
2004,4 121-125
Jan Vorel
Gogolovy Petrohradské povídky
jemnym instiktem vycítit, i e kaidy pfedmet v sobE sk*á
ngjakou mySlenku a
nacházet ve vSem vnitfni smysl. VSe, co projde otistnim ohnEm um6lcovy duie se
stává ideálním. Podle Vladimira Solovjeva (SOLOVJEV [1997]: 111, 115) je ,,vnitmí a kosmicky d s t bytosti, která ani neexistuje sama od sebe, ani není ideálním
bytím, moiny pouze na základe jejího vztahu vUCi absolutnu, tj. ÚCastni-li se svym
iivotem ve vSeobecném kosmickém procesu, kterf mGieme chápat jako postupné
ztZlesnCní idejí. Jednotlivé bytí je ideální nebo hodnotné podle toho, do jaké míry
nepopírá vSeobecno a do jaké míry se mu otevírá. Hmotné bytí mGie bjd tedy zafazeno do vSeobecného fádu jeding prozáfením, oduSevnhímU.
V okamiiku, kdy se povídka promCiíuje v esej o smyslu u m h í , objevuje Gogol
prostfednictvím stámoucího malífe souvztahost tohoto svCta se ,,svCtem idejí" a
nalézá klíc k pochopení lidského bytí. Tím ovSem ztrácí svoji niCitelskou silu a pfestává bjd, alespoií na okamiik, démonem ruské literatuiy, za kterého je napf. u i vise
zmín6nym Vladimírem Poznerem, ale i mnoha dalgími literámími kritiky a mysliteli poEátku 20. století (Andrej Belyj, Vasilij Rozanov.. .) povaiován: ,,Nebot' veliké
umClecké dílo vstupuje na svCt, aby pfineslo vSem lidem klid a mír." (GOGOL
[1984]: 126).
Excerpovaná próza
GOGOL, N. V. (195 1): Povesti, Sobranije sotinenij, Chudoiestvennaja literatura, Moskva.
GOGOL, N. V. (1984): Portrét. In: Petrohradské povídky, pfel. A. Nováková, doslov napsal
L. Zadraiil, Lidové nakladatelství, Praha.
KAFKA, F. (1965): Proces, pfel. D. a P. Eisnerovi, doslov napsal E. Goldstücker, SPN,
Praha.
COJIOTVE, <D. (1995): Men~uü6ec, Booking Intemational, Paris.
SOLOGUB, F. (1980): Posed&, pfel. J. PiskáCek, doslov napsal L. Zadraiil, VySehrad,
Praha.
Literatura
BACHELARD, G. (1997): Voda a sny (eseje o obraznosti hmoty), pfel. J. Hamzová, Mladá
fronta, Praha.
E E J ~ I ~A., (1990): ((HeII0HXTblfi rororib)), Bonpocbr @unoco@uu,Moc~sa,19901N~11, S.
94 -99.
WCTXKOBA, 3. H. (1990): ( ( 3 c ~ e ~ a ~ eXcP~H oC Te~ H C T B O A H A ~Eenoro)),
~R
Bonpocbl
@U~OCO@UU,
Moc~sa,1990/fi 11, s. 85 - 94.
ELIADE, M. (1997): Mitus o vEném núvratu, pfel. E. Sreinbingerová, OIKOYMENH,
Praha.
SOLOVJEV, V. (1997): Idea nadc'love'ka, pfel. A. Cemohous, Votobia, Olomouc.
POZNER, V. (1932): Moderni ruskú literatura 1885 - 1932, pfel. V. Szatháryová - VlCková,
Jan Laichter, Praha.
ROZANOV, V. (2000): ,,Legenda o velkém inkvizitorovi F. M. Dostojevského" Ve16 inkvizitol; pfel. L. Zadraiil, Velehrad, Olomouc, s. 7 1 - 2 13.
Eslavistica Cornplutense
2OO4,4 121-125