Klubko K2

...informací, inspirace a nápadů pro přátele a členy Klubu pro rodiče a děti K2
Věty o maminkách
...jenom máma umí poslat
objetí poštou a osušit slzy
po telefonu...
ÚVODNÍK
Naše malé Klubko se prokutálelo závějemi, sněhem a mrazem a teď již netrpělivě
vyhlíží jaro. Ne že by zima nebyla zajímavá – Klub K2 navštívil Mikuláš s celou
svou družinou. Naštěstí děti, rodiče i lektorky z Klubu K2 – všichni byli tak hodní,
že by si je čert nemohl odnést i kdyby chtěl. A on nechtěl, takže vše dobře
dopadlo.Vánoční divadélko i koncert se také moc povedly a my všechny jsme
se už těšily na náš klubový vánoční večírek.
Sešly jsme se na malé posezení v Klubu K2 – což mělo i ten báječný efekt,
že naše milé vedení uznalo, že s topením opravdu není něco v pořádku
– toto zjištění se projevilo přinesením dvou malých kamínek a následným
telefonátem topenářům :-)) – kde se popíjel čaj, medovina i šampaňské – a toho
bylo opravdu potřeba, neboť nám Ježíšek přinesl dárek v podobě schváleného
grantu. A přestože v prvních okamžicích nebylo jisté, zda převládá radost nebo
zděšení nad tou spoustou práce, která z toho plyne – slavnostní nálada a nadšení
nakonec zvítězily. Možná za to mohla i vyhlídka dvou týdnů volna, které následovaly.
Po svátcích jsme se opět pustily do práce a Vy jste mohly navštívit přednášky
O způsobech usměrňování dětské agresivity nebo O kojení a příkrmech.
Únor byl doslova nabitý událostmi a zajímavými přednáškami. Např.
O sourozeneckých vztazích, Udržování partnerského vztahu nebo Jak mluvit
s dětmi, aby poslouchaly a jak poslouchat, aby s námi děti mluvily. Dětský
karneval je již tradicí a není jisté, zda si ho užívají víc děti nebo dospělí.
Co se mě týče, klidně by mohl být karneval častěji. V únoru se také rozjela
Malá rodičovská akademie, což je cyklus pěti přednášek na různá témata
a samozřejmě pod vedením odborníků.
A copak nás – a také Vás – čeká a nemine? Navštíví nás – a to hned
dvakrát – Divadélko Kůzle. Obě představení jsem několikrát viděla a jsou moc
krásná, poučná a zábavná... Jen pozor na písničky, jsou strašně chytlavé :-)
Mimo zábavy pro dětičky tu budou připraveny zajímavé přednášky pro
maminky – např. O dětském strachu, vzdoru nebo neklidu.
V dubnu se i k nám přiženou Velikonoce, což je skvělá zpráva pro ty z nás,
kdo každý den vymýšlíme – co s dětmi malovat. Přiznám se, že ze sněhových
vloček a sněhuláků jde zima už i na papíře, a proto nastal čas na barevná jarní
témata. Velikonoce jsou v tomto směru velmi vděčné, a tak se maminky z Dětského
klubu mohou těšit na kraslice, pomlázky a kuřátka všech barev a velikostí.
A jsem si jistá, že ani naše dílnička nenechá tyto svátky bez povšimnutí.
Bez povšimnutí neprojdou ani narozeniny Klubu K2. Tímto jste všichni srdečně
zváni na oslavu s dorty, klauny a spoustou legrace. Užijí si rodiče i děti,
proto přijďte a pobavte se spolu s námi.
Do té doby si můžete otevřít Klubko a dozvědět se o nás něco víc.
Příjemnou zábavu...
Eliška Kaplanová
...matky jsou ti lidé, kteří
za vámi běží, pokřikují
a mávají věcmi, které
jste zapomněli...
...láska je nádherná věc,
ale občas člověk potřebuje
klidnou kuchyň, šálek kávy
a svou matku...
...maminky vlastní kouzelné
lepidlo, kterým dokáží
slepit rozbité kousky
dohromady...
...mateřská láska je
podobnější pružné
oceli než pírkům...
...mateřská láska je
záležitost, která přiměje
matku třást dítětem jako
krysou, když málem vběhlo
rovnou pod auto...
...mateřská láska je
přesvědčení, ze všechny
její ratolesti jsou labutě.
Což je jediný způsob,
jak pozvednout duši dítěte,
které je přesvědčené, že
je ošklivé káčátko...
...matky jsou jako knoflíky
– drží svět pohromadě...
...dobré matky dají dětem
plátno a štětec a nechají je
namalovat vlastní obraz...
PŘEDSTAVUJEME VÁM...
Marta se objevuje v Klubu K2 velmi často. Vede
kurzy pro miminka a je lektorkou v Dětském
klubu. Mimo práce s dětmi vede kurzy afrického
tance a samozřejmě pečuje o své dvě vlastní
děti. Kdo ji zná, ví, že má neustále dobrou
náladu a spoustu energie, která se snadno
přenáší na každého v její blízkosti. Mám
to potěšení se s ní setkávat v Dětském klubu,
a proto bych ji ráda představila i těm
rodičům, kteří ji ještě nestihli v Klubu K2 potkat.
Vzhledem k množství času, který byl dispozici
– resp., který k dispozici vůbec nebyl – jsme
na sebe části rozhovoru halekaly uprostřed
rozdováděných dětí nebo na cestě po telefonu.
Nakonec se však podařilo dát vše úspěšně
dohromady a výsledek máte právě před sebou.
Dámy a pánové, Marta...
Jak ses dostala ke spolupráci
s Klubem K2?
Přes moji kamarádku, která v Klubu K2
vedla kurzy přede mnou.
Co máš na Klubu K2 ráda?
Myslíš, že je něčím výjimečný?
Určitě je to kolektiv úžasných žen, se kterými
se v práci ráda potkávám. Panuje zde rodinná
atmosféra, klid a pohoda. Co víc si může
člověk v dnešní době přát.
Jak bys popsala své kurzy?
Ráda vytvářím prostor a atmosféru, ve které
se maminky i jejich děti mohou cítit uvolněně
a svobodně. Základem je pro mě kruh, v němž
maminky – někdy i tatínci – zpívají a tančí.
Vždycky je důležité, aby se nejdříve cítila
dobře maminka (tatínek–rodič) a potom je
snadné, aby se cítilo dobře i jejich děťátko.
Když chceme po dítěti, aby se drželo v kruhu
za ruku a zpívalo, musíme mu to nejdříve
ukázat a jít mu jako rodiče příkladem. Takže
po rodičích chci, aby se aktivně zapojovali,
i když jejich dítě třeba nechce.
Říkám: „Je důležité, že Vás Vaše dítě vidí,
že zpíváte a tančíte.“
To vidím jako největší přínos: že nás děti
vidí, jak spolu s maminkami společně
zpíváme a užíváme si to.
Často se setkávám s rodiči, kteří přicházejí
s tím, že neumějí zpívat. Ráda v té chvíli
zmiňuji africké přísloví: „Kdo umí mluvit,
umí zpívat, kdo umí chodit, umí tančit“
Důležité je, aby rodiče dali dětem pokud
možno maximální svobodu pohybu a nenutili
děti na co ještě nejsou zralé – např.: neposazovali ho, dokud ještě samo nesedí; nevodili ho
za ručičky, když ještě nechodí.
Myslíš, že jsou kurzy pro miminka
přínosné i pro maminky?
Právě že mám občas pocit, že je to hlavně kurz
pro maminky, když se v kurzu maminky skamarádí a vídají se a navštěvují i mimo cvičení.
Je to potom cítit i na atmosféře hodiny, kde se
maminky rády vidí a sdílejí společné zážitky.
Jsi také lektorka afrického tance,
co pro Tebe tanec znamená?
Africký tanec je pro mě způsob mého
sebevyjádření. Dává mi maximální svobodu
pohybu a uvolnění. Je nespoutaný a divoký.
Ovlivňuje nějak i ostatní oblasti
Tvého života?
Určitě, je to můj životní styl: Cítit se svobodně,
uvolněně, radostně. Jako při africkém tanci.
Pokaždé, když tančím za doprovodu bubnů,
vím, že jsem ve správný čas na správném místě.
Když delší čas netančím nebo nezpívám, jsem
smutná.
Vedeš k tanci (pohybu) i své dvě děti?
Dcera chodí na tanečky a syn na judo. U nás
doma pořád zní nějaká hudba a jako malé
jsem děti často brala na kurzy, které jsem vedla.
Takže – ať chci či nechci, byly často u toho, když
jsem tančila a zpívala. Ale jinak je nic neučím.
Marta Zlámaná – 34 let,
má dvě děti: Šimona (7 let) a Elišku
(4 roky). Lektorka má dlouholeté
zkušenosti s prací s dětmi.
Pracovala v Domě dětí
a mládeže, kde vedla kurzy
pro děti i rodiče. Absolvovala
certifikované výcviky: taneční
Když mluvíš o tanci – vím, že jsi taneční
terapeutka – co to znamená?
Prošla jsem tříletým sebezkušenostním výcvikem
v Taneční a pohybové terapii. Taneční
a pohybová terapie je vlastně taková léčba
tancem (pozn.: více informací naleznete na
www.tanter.cz). Několik let jsem pracovala
jako taneční a pohybová terapeutka s drogově
závislými a psychiatrickými klienty. Taneční
a pohybový terapeut neříká co se má dělat,
nehodnotí. Může klientovi nabídnout nové
pohybové možnosti, které by mohly klientovi
lépe vyhovovat. Pracuje se individuálně i ve
skupině.
Loni jsi byla měsíc v Africe. Vnímala jsi
rozdíly ve výchově a přístupu k dětem?
Našla bys něco, co by podle Tebe bylo
dobré zavést i u nás?
Africké děti se hodně potulují po ulicích
a každý dospělý má právo je vychovávat.
V podstatě se tak ulehčí mamince, která má
většinou hodně práce, že není na výchovu
sama. S africkými dětmi se – doslova – nikdo
moc nemazlí.
Všechny děti se nosí do 2 let na těle, neznají
kočárky a když nemůže maminka, tak nosí
starší sestra nebo babička. Od chvíle, kdy
začne chodit, je vypuštěno do světa.
U nás by nejvíce všechny maminky potřebovaly
fungující babičky a dědečky. Velmi často je
maminka s děťátkem nucena žít v izolaci. Sama
doma, zavřená. Babičky jsou zaneprázdněné
nebo bydlí daleko. Maminky jsou přetažené
a unavené. O děti se příliš bojíme a úzkostlivě
hledíme na každý pupínek. Sledujeme, jestli
dítě zapadá do příslušných tabulek a měřítek.
Naše děti jsou tak často pod drobnohledem
unavených a úzkostlivých rodičů.
Myslím, že právě mateřská centra, jako je třeba
Klub K2 jsou řešením, jak z této izolace ven.
Vytváří se zde přirozený prostor, komunita
žen, která se stará o malé děti a navzájem
si pomáhá, podporuje a sdílí podobnou
etapu života s ostatními. Tak jak tomu
bylo odpradávna.
Máš nějaké základní pravidlo, které
by měli rodiče dodržovat, aby jejich
děti „správně rostly“?
Nějaká rada pro maminky na závěr?
Hodně tančete a zpívejte!
Budeme...:-) Eliška Kaplanová
a pohybové terapie se zaměřením na
zdravý psychomotorický vývoj dětí,
muzikoterapie, aktivní
imaginace v pohybu, body-mind centering. (www.afrotanter.cz).
V Klubu K2 působí jako lektorka
v Dětském klubu, vede kurz Miminka II
a III a také kurz Rytmika.
VÍCE INFORMACÍ O LEKTORCE MARTĚ
ZLÁMANÉ NALEZNETE NA
WWW.AFROTANEC.CZ
JAK NA BOLENÍ UCHA U DĚTÍ
P
o porodech a mateřských školách,
se jedná snad o třetí nejčastější téma
hovorů v čekárnách dětských lékařů,
na pískovištích, před mateřskou školkou
či jinde, kde se setkají alespoň dvě
maminky malých dětí. Následující řádky nejsou
lékařským pojednáním, ale shrnutím zkušeností
jedné maminky, která se tomuto tématu
nedobrovolně věnuje již sedm let.
O CO JDE
Bolení ucha je podružný příznak doprovázející
klasickou virózu či nachlazení. Obvykle má
dítě zároveň kašel a rýmu, nebo aspoň teplotu.
Jde o to, že nosohltan je se středním uchem
spojen Eustachovou trubicí, která je navíc u dětí
umístěna spíše ve vertikální poloze, a tak je
ztížen odtok hlenu. První rada zní – zaměřit
se na vyléčení virózy jako takové. Podáváme
vitamín C, Echinaciové kapky, včetně těch, na
nichž výrobce uvádí pro děti od 3 let – jedná
se o přírodní prostředek, dále pomáhá, když
podáváme co nejsyrovější česnek – česneková
pomazánka, česneková polévka – tzv.
česnečka, topinky, dále cibulový sirup
– pokrájenou cibuli zalijeme medem a necháme
několik hodin louhovat, podáváme po lžících
slitou šťávu, či jiné podpůrné prostředky. Dále je
důležité zprůchodňovat nos, takže aplikujeme
nosní kapky či spreje, jež uvolní i Eustachovu
trubici.
JAKÉ MÁME MOŽNOSTI
✽ Vyrazit k lékaři či na pohotovost.
Zaručeně dítěti ucho píchnou a předepíší
celková antibiotika. Takže počítejte s téměř
dvoutýdenní léčbou a nepříjemným zážitkem.
A rozhodně se nevyhnete dalšímu zánětu
v budoucnu.
✽ Podat Ibalgin® či jiný prostředek
obsahující ibuprofen, který tiší bolest
a působí protizánětlivě. Proti bolesti
ucha zaručeně pomůže, musíte jen
vydržet, než zabere.
✽ Ledovat za uchem. Kapesník namočený
ve studené vodě přiložíme za a pod ucho,
tedy kolem celého ucha.
✽ Teplý obklad s česnekem nebo cibulí.
Rozkrájené a nahřáté zabalíte do
kapesníku a přiložíte k uchu. Nebo kapesník
s pokrájenou cibulí položíte na termofor
s horkou vodou, dítě si na něj následně lehne
bolestivou stranou. Léčivé silice z cibule
či česneku se budou teplem odpařovat
přímo do ucha.
✽ Zvýšit pod hlavou, ideálně na
30tistupňový úhel. Potíže se většinou zhoršují
v noci, kdy si dítě lehne. Přes den, když sedí,
je situace často poměrně dobrá. Můžete
si dítě vzít na klín do houpacího křesla
– ověřená metoda mojí mámy, a nebo
si pustit oblíbené DVD Krtečka uprostřed
noci s dítětem na gauči.
✽ Volně dostupné ušní kapky Audiron,
alkoholový bylinkový extrakt. Někteří ORL
lékaři doporučují lidový recept – kapku
slivovice či jiné pálenky do ucha. Jak víme,
alkohol dezinfikuje.
✽ Jít k homeopatovi. Dozvíte se, že
příčinou bolesti ucha je, že dítě nechce slyšet
– často má i zhoršený sluch. Může se jednat
o přísnou výchovu, tlak rodičů a jejich
náročnost – budeš chodit do školky, na
angličtinu, půjčovat hračky atd., možná
dítě nechce slyšet hádky rodičů či chválení
druhého sourozence, můžete si doplnit
seznam podle situace ve Vaší rodině. Dále
uslyšíte, že bolesti levého ucha souvisí
s matkou, ženskou energií, emocemi
a místem v rodině, bolesti pravého ucha
s otcem, mužskou energií, sebe-prosazením
ve vnějším světě.
✽ Žvýkačka. Na odlehnutí ucha zabere
nejen v letadle, ale i při středoušním zánětu.
JAK JE TO SE ZAHLEŇOVÁNÍM
MLÉČNÝMI VÝROBKY
Nejen od ostatních maminek, ale dokonce
i na webových stránkách doktorka.cz se
dočtete, že jednou z příčin je kromě oslabení
imunity i nadměrná konzumace hlenotvorných
potravin: kravské mléko a mléčné výrobky,
sladkosti, bílé pečivo. Tuto informaci se dozvíte
od každého homeopata, čínského či jinak
alternativního lékaře, neexistuje však vědecká
studie, která by toto tvrzení jednoznačně
dokazovala. Některé studie dokazují vyšší IQ
u těch etnických skupin – zejména v Asii, které
nekonzumují mléčné výrobky. To však souvisí
spíše s vysokým obsahem tuku a jeho vlivem
na kardiovaskulární systém a potažmo mozek.
Rozhodně je dokázána souvislost mezi umělou
kojeneckou výživou, alergiemi a středoušními
záněty. Ale nevyhnou se jim bohužel ani kojené
děti. Některé studie zdůrazňují rozdíl mezi
mlékem, které konzumovali naši předkové,
a naším průmyslově vyráběným mlékem. Krávy
jsou uměle oplodňovány a kvůli tomu krmeny
hormony a také antibiotiky jako prevence
infekcí. To způsobuje naši zvýšenou odolnost
vůči antibiotikům, proto se častěji setkáváme
s případy, kdy antibiotika nezaberou a musí se
podávat žilně, nebo se nasadí jiné antibiotikum
novějšího spektra. Co s námi dělají hormony,
nikdo neví. Pravděpodobně snižují potenci
a fertilitu. Je pravda, že mnoho lidí, kteří trpěli
různými problémy, potvrzuje, že po změně
stravy se jim vrátilo trvalé zdraví. To ovšem
znamená přejít téměř na veganství, tzn. vyřadit
z jídelníčku veškeré živočišné výrobky. Některé
názory uvádí, že naše západní civilizace
konzumuje mléčné výrobky tak dlouho, až jsme
se jim geneticky zcela přizpůsobili. Rozhodně
Vám nepomůže vyřadit mléko či mléčné
výrobky v momentu, kdy dítě onemocní. Podle
mého názoru, můžete zaznamenat rozdíl
jedině, když se rozhodnete pro výraznou
a dlouhodobou změnu jídelníčku.
JAK TO DĚLAJÍ VE SVĚTĚ
Anglo-sasská medicína bolavé uši nepíchá.
Podávají antibiotika, ať už lokálně do ucha
– např. Garasone ušní kapky – u nás dostupné
na předpis, nebo celková. Na základě mých
zkušeností se neprokázalo, že by píchání uší
výrazně snížilo problémy či opakování zánětů.
Při opakovaných zánětech či déletrvajícímu
zhoršení sluchu voperují do uší miniaturní
trubičky –tzv. gromits. Trubičky jsou umístěné
přímo v ušním bubínku a vydrží tam jeden rok.
Bývají z bio-rozložitelného materiálu, který
se po jednom roce rozpadne a z těla
samovolně vyloučí.
JÍT NA VYNDÁNÍ NOSNÍ MANDLE
Velmi pravděpodobně se vám dostane ujištění,
že vaše dítě má zvětšenou nosní mandli a měla
by se odstranit. Tento názor slyším to od tolika
maminek, až mám z toho pocit, že lékaři jej
doporučují rutinně úplně všem maminkám.
Rozhodně zajděte minimálně ke dvěma různým
ušním lékařům. Také chtějte vyloučit, že dítě
nemá tzv. klihové ucho – tzv. glue ear. Lze to
vidět pohledem do ucha přes mikroskop. V uchu
jsou hluboko usazené hleny, které je potřeba
odsát, což u dětí lze jen pod narkózou.
Samotné odebrání nosní mandle údajně
pomůže jen v 50 % případů. Zvažte si, zda
byste sama šla na operaci s tím, že Vám od
obtíží pomůže jen s 50% pravděpodobností.
Když už se rozhodnete pro operaci, chtějte do
uší trubičky – čeští lékaři jim říkají gromitky,
zejména máte-li několik zánětů ročně či
déletrvající zhoršený sluch. V České republice
se vyrábějí z titanu a po roce buď samy
vypadnou, nebo je nutné je opět pod narkózou
vyndat. Nám jedna vypadla sama a jednu
se podařilo „vyšťouchnout“ bez narkózy.
V každém případě je lepší vyvarovat se
plavání, zejména ve veřejných bazénech.
Máte-li svůj vlastní, klidně s dětmi plavte, ale
chcete-li se vyvarovat ušních zánětů, raději
si plavání odpusťte – vždyť se můžete věnovat
i jiným sportům, které momentálně nezapříčiní
či nezhorší již probíhající záněty uší.
CO ŘÍCI ZÁVĚREM
Když dítě pláče, je to velmi nepříjemné
a většina lidí hned startuje auto. Když
zůstaneme klidní a sebejistí, dítě to vycítí
a také se mu uleví. Myslím si, že se vyplatí
hned nepanikařit, věnovat dítěti pozornost
a dát nemoci čas – čili být trpěliví. Zvykli
jsme si všechno mít rychle a hned a když
to nejde, jsme rozladění a zklamaní. Nebo
se cítíme provinile za selhání, že dítěti neumíme
rychle pomoci. Zbavme se pocitů viny
a dávejme dětem jistotu.
Karin Marques
K2 SPOLUPRACOVALA NA VZDĚLÁVACÍM
PROJEKTU PRO OSAMĚLÉ MÁMY
ěděli jste, že každé čtvrté dítě
v České republice žije v rodině
jen s jedním rodičem, zpravidla
s matkou? Matky, které vychovávají
děti samy, musí přitom čelit velmi
nepříznivé ekonomické situaci.
Občanské sdružení Aperio – Společnost pro
zdravé rodičovství, připravilo ve spolupráci
s firmou L´Oreal ojedinělý projekt Samy mámy,
jehož cílem je usnadnit sólo mámám vstup
anebo návrat na pracovní trh. A Klub K2
byl u toho!
Projekt Samy mámy nabídl přihlášeným
účastnicím víkend naplněný informacemi
a motivací, že v podobné, mnohdy velmi tíživé
situaci, nejsou samy. A tak zatímco se maminky
v budově firmy L´Oreal nacházející se poblíž
stanice Anděl dozvídaly, jak napsat životopis
a motivační dopis, vyzkoušely si průběh
přijímacího pohovoru a dokonce měly možnost
pod rukama zkušených vizážistů proměnit svůj
vzhled, o jejich ratolesti bylo postaráno
v hracím koutku zajištěném Klubem K2. Na děti
čekaly hračky a tety, které mnozí z Vás důvěrně
znají z prostředí klubu a jím pořádaných
kroužků.
V devět hodin ráno teta Marie Petrů přebírala
děti od přicházejících maminek, každému
z příchozích dětí nalepila na záda jmenovku,
nabídla k pití nezbytného Jupíka a pak se již
mohlo naplno rozeběhnout dopoledne plné
dovádění, zpívání a hraní. A že to nebylo vždy
V
jednoduché! Vždyť pro některé děti byl náš
hrací koutek vůbec první zkušeností delšího
pobytu bez mámy. Všetečnější děti zase
nepřestávala trápit otázka, co to ty jejich mámy
za skleněnými dveřmi dělají?! Zpestřením byl
velký projektor a na něm promítané příběhy
oblíbených postaviček kutilů Pata a Mata. A co
teprve když teta Marta Zlámaná vytáhla kytaru
a různé hudební nástroje, které všechny děti
proměnily rázem v muzikanty! Ty tam byly
slzičky a stýskání!
Pro nás, tety, byla majákem v bouři únavy
vidina obědu ve francouzské restauraci, který
byl součástí víkendu. Gurmánský zážitek
v podobě pravého sytého pudingu s hustou
čokoládovou polevou byl zaslouženou
odměnou za organizačně náročné dopoledne.
Projekt Samy mámy probíhal po dobu celého
víkendu, přičemž v neděli odpoledne nás svou
návštěvou potěšilo Divadélko Kůzle s interaktivním představením Potrestaná lakota. A stejně
jako v pohádce vše uteklo jako voda, ani my
jsme se nenadáli a proměněné maminky
s úsměvem objímaly své děti. Věříme, že jim
získaná motivace ke změně vydrží a přinese
očekávané radosti a zkušenosti třeba v nové práci!
Kateřina Wechová
Zdroj: www.samymamy.cz
ZAJÍMÁ VÁS, JAK VYPADÁ AKTUÁLNÍ SITUACE SÓLO
MATEK SE ZÁVISLÝMI DĚTMI DO ŠESTI LET VĚKU?
Životní úroveň sólo matek s dětmi se průběžně snižuje v poměru k životní úrovni zbytku
populace. Statistiky hovoří o tom, že 40 % neúplných rodin s dětmi je ohroženo chudobou a
nízkou životní úrovní, zhruba polovina těchto rodin se pohybuje pod hranicí 1,5násobku životního minima.
Pracovat je stále a tradičně nejčastější strategií přežití, kterou ženy v čele neúplných rodin
volí. Matky závislých dětí v čele neúplných rodin jsou častěji ekonomicky aktivní než matky
závislých dětí z úplných rodin. Mezi ekonomicky aktivními sólo matkami je ale významný
podíl nezaměstnaných žen: zatímco v úplných rodinách jich je 7,7 %, v neúplných
rodinách 13,6 %.
Zjištění z našich i zahraničních výzkumů potvrzují, že sólo matky čelí mnohdy krizové
ekonomické situaci, která je doprovázena a zčásti i způsobena jejich péčí o děti, znevýhodněním na pracovním trhu a nízkými pracovními zkušenostmi způsobenými přerušením pracovní aktivity z důvodu narození dítěte či dětí. Matky tuto situaci často řeší přibíráním dalších
nekvalifikovaných či málo kvalifikovaných brigád, případně se obrací
o pomoc na své rodiče. Výživné, které dostávají v případě rozvodu od otce dětí, zpravidla
nepokryje ani polovinu nákladů na výchovu dětí, v mnoha případech ještě mnohem méně.
Navzdory značně pomýlenému veřejnému přesvědčení, že sólo matky spokojeně existují
ze sociálních dávek, nejsou sólo matky v současnosti v sociálním systému skoro nijak zvýhodněné, oproti ostatním matkám mají pouze nárok na o 5 % vyšší sociální příplatek, což znamená o několik desetikorun měsíčně více a mohou o 7 dní déle pobírat podporu
při ošetřování nemocného dítěte.
Jak konkrétně vypadá česká sociální záchranná síť pro osamělé matky? Jedinou „plošnou
dávkou“ je v podstatě rodičovský příspěvek do 2, 3, max. 4 let věku dítěte. Po skončení
mateřské dovolené, kdy žena dostává 69 % svého předchozího platu – s maximální denní
hranicí 963 Kč – a která trvá 28 týdnů, může matka nastoupit na rodičovskou dovolenou.
Během ní i po jejím skončení má nárok buď na 11 400,-- Kč, 7 600,-- Kč nebo 3 800,-- Kč
měsíčně, ovšem pouze pokud celodenně pečuje o dítě, nebo zajistí péči o dítě jinou zletilou
osobou. V závislosti na příjmu má dále nárok na přídavek na každé dítě, příjem nesmí přesahovat 2,4násobek životního minima domácnosti, případně na sociální příplatek a na
příspěvek na bydlení. Celkový součet těchto dávek ovšem nemusí vůbec dosáhnout životního
minima domácnosti osamělé matky. Pro doplnění životního minima může pak využít pomoc
formou dávek sociální péče.
Jak rodičovský příspěvek, tak dávky životního minima však nemohou pokrýt ani minimální
potřeby neúplné rodiny. Proto je pracovní aktivita sólo matek životní nutností.
V České republice jim však tuto aktivitu komplikuje mnoho faktorů. V první řadě jsou to
překážky společné pro všechny ženy na pracovním trhu – nižší platové ohodnocení vzhledem
k mužům a diskriminace při přijímání do zaměstnání a v kariérním postupu z důvodu péče
nebo potenciální péče o děti. Dále jsou zde překážky, kterým jsou vystaveny všechny ženy
matky. Jedná se např. o nedostatek míst s flexibilními pracovními režimy a zkrácených
úvazků. Přítomnost dětí v domácnosti částečně nebo úplně omezuje čas, jejž má žena k dispozici pro pracovní aktivitu. Její zaměstnání pak závisí na dostupnosti služeb péče o děti.
Těchto služeb je však především pro věkovou skupinu nejmladších dětí (1–3 roky) katastrofální
nedostatek. Stejně tak u předškolních dětí, v současné době nabídka dostupných služeb
zdaleka nepokrývá poptávku. V případě sólo matek jsou výše uvedené problémy ještě akcentovány faktem, že žena nese často plnou zodpovědnost jak za ekonomické zajištění rodiny,
tak za péči o děti, a nemůže se o své povinnosti s nikým podělit.
V České republice patří podle sociologických průzkumů osamělé ženy s malými dětmi
ke skupině nejobtížněji, dlouhodobě a opakovaně shánějící zaměstnání.
PŘEDSTAVUJEME VÁM...
Soňa Pohanková, provozní manažerka a vedoucí kanceláře Klubu K2
Často se mě návštěvy ptají, kde jsem koupila
nástěnné keramické hodiny a moderní vázu
ve stejném designu. „Obojí dělala moje
švagrová, je fakt talentovaná“, říkám. Vyrábí
i krásné šperky, mísy a svícny. Jmenuje se
Soňa Pohanková.
Když se Vám někdo přivdá do rodiny, nejprve
nevíte, co bude zač. Sice nosí Vaše rodné
jméno, ale zpočátku je to pro Vás cizí člověk
a Vy k němu hledáte cestu. Se Soňou nás spojilo
mateřství a naše role rodičovská. Když se mi
narodil syn Kilian, Soňa už měla v té době dvě
děti ve věku 3 a 5 let. Nejen že mi schovávala
a dávala po dětech oblečení a veškeré dětské
vybavení od kočárků až po lyže, ale byla vždy
ochotná a připravená poradit, kdykoliv jsem se
ocitla jako matka v nejistotě či nesnázích. Její
vlastní zkušenosti – navíc v kombinaci se
zdravotnickým vzděláním – byly pro mne jako
nezkušenou ženu-matku k nezaplacení. Kolikrát
mě zachránila ve chvílích čirého zoufalství!
Po gymnáziu Soňa studovala dvouletou
nástavbu obor rehabilitace, po níž přešla na
Fakultu tělesné a sportovní výchovy na stejný
obor. Po studiu nastoupila do Fakultní nemocnice
Motol, kde se po půlročním kolečku na všech
odděleních dětských i dospělých, včetně
víkendových služeb na ARO, usadila na dětské
neurologii. Učila se zajímavé a nelehké práci
od šikovných a zkušených kolegů a kolegyň.
Později Soňa pracovala v Centru léčebné
rehabilitace, která se převážně zabývá
cvičením s neurologicky postiženými pacienty.
„Bylo to ambulantní zařízení s velice příjemnou
atmosférou. Všem nám šlo o pacienta a podle
toho to také vypadalo. Naši pacienti byli
postiženi různě, od běžných lehkých vad držení
těla, přes lehké formy DMO (dětská mozková
obrna) až k těžkým postižením, ať už vrozeným
nebo poúrazovým. Ze všeho nejdůležitější je
vcítit se do pocitů dítěte, rodičů i okolí. Vcítění
(empatie) Vám umožní jim pomoci. Soucit Vás
vyždímá, budete-li je litovat, nebudete jim moct
pomoci. Už nevím, kdo nám tohle ve škole řekl,
ale byla to jedna z velmi důležitých věcí.“,
vzpomíná Soňa.
Soňa je sportovně založená žena, která hrála
dvacet let závodně softball. Ráda jezdí na lyže
spíš brouk Pytlík prostě práce všeho druhu:
hlavní je asi kontrola financí, platby, příprava
podkladů pro účetní, ale také odpovědnost za
technické zázemí a vybavení klubu. Milí klienti,
když Vám něco v klubu chybí, tak za to asi
můžu já. Ale klidně mi to pište do Knihy
připomínek, když to bude v mých silách, tak
s tím něco udělám.“, vysvětluje. Každou středu
vede v klubu Cvičení na míčích s dětmi do jednoho roku a poradnu psychomotorického
Ferda Mravenec, práce všeho druhu,
říká o své práci v Klubu K2
a na kola, v poslední době jako spolujezdec
i na motorce. „Moc mě láká golf, ZK (zelenou
kartu) už mám, ale ještě sháním parťáka,“ říká
o svých plánech.
Jak se vlastně dostala ke „Ká dvojce“?
Jednou jsem na rodinné sešlosti mluvila o svých
plánech na založení klubu pro maminky
s dětmi. V hlavě jsem již nějakou dobu nosila
program, složení týmu lektorek i další nápady,
ale jelikož jsem měla jedno dítě dvouleté
a jedno čerstvě narozené, praktické zařizování
organizace bylo pro mě dost náročné. Do
každého pracovního telefonátu řvalo jedno
nebo druhé dítě. A tak slovo dalo slovo a Soňa
se chopila telefonování a zařizování založení
Klubu K2. V té době měla již kluky usazené ve
školce, nebyli tak často nemocní a začínala mít
volná dopoledne.
A co obnáší její práce v K2 dnes?
„Někdy si připadám jako Ferda mravenec nebo
vývoje. O prázdninách opravuje vybavení
v klubu a natírá židličky a stolky.
Své manažerské dovednosti testuje každým
rokem organizací domácí rodinné zabíjačky.
Co je k takové akci potřeba? Prase, řezník,
vhodné místo, dále zorganizovat hodně lidí
– přátel, kteří pomůžou topit pod kotli, držet
prase, míchat krev, prát střeva, krájet cokoliv
a v jakémkoliv množství, míchat sádlo
a škvarky a stále něco umývat. Všemu
předchází velký nákup surovin – nápoje,
pečivo, přílohy, pochutiny.
Soňa poslouchá Rádio Beat 95,3. Do jejího
vkusu se vejde Visací zámek i Pink Floyd. Je
s ní legrace, stejně jako s jejími kluky, Markem
a Lukášem (13 a 11 let). Soňa dokázala pro K2
vytvořit jak v Hřibské, tak v Ostružinové velmi
příjemné a útulné prostředí! A proto píšu další
projekty, abychom mohli expandovat do nových
prostor a Soňa mohla zase vrtat, šroubovat
a malovat. A do té doby přibude jistě nejedna
keramická váza či mísa!
Karin Marques
SPÁNEK A VAŠE DÍTĚ - II. ČÁST
J
estliže jste četli náš první díl o spánku
v předchozím vydání časopisu Klubko,
vsadím se, že mnozí z Vás si po jeho
přečtení pomysleli: „To je pustá teorie,
moje dítě by řvalo, jak pominuté, kdybych ho položila do postýlky.“ apod. Podle
dětské psycholožky Jiřiny Prekopové je to
právě naše pochybnost a nejistota, která
dětem znemožňuje klidně usnout. Myslíte, že
indiánské, pygmejské či eskymácké matky
řešili problém se spaním či usínáním?
Pravděpodobně by vůbec nechápaly, o čem
pojednávají následující řádky. Jejich jistota
byla přirozená a pramenila z toho, že
tisíckrát viděly, jak děti uspává jejich
matka, sestry, tety a další ženy kmene.
Pojďme se podrobněji seznámit s výsledky
dlouhodobých zkoumání, jež provedla Dr.
Prekopová a vytyčila tak následující
spojovací články klidného spaní u všech
národů světa.
Jsou to:
✽ Jistota matky
✽ Jistota místa
✽ Pevné zavinutí (schránka)
✽ Rytmus
JISTOTA MATKY
Proč je důležitá jistota matky jsme nastínili
v úvodu článku. Dítě komunikuje neverbálně,
nepoužívá tedy ještě aktivně jazyk, tudíž
o to více aktivněji a intenzivněji vnímá naše
emoce a pocit nejistoty.
Jak získat jistotu? Dr. Prekopová radí:
✽ Sebejistota otce a matky je základ,
na který může dítě spoléhat.
✽ Osvoboďte se od zbytečných pocitů
viny. Děláte to nejlépe, jak umíte.
✽ Přijměte se i se svými chybami a mějte
odvahu je napravovat.
✽ Ujměte se svého práva určovat způsob
péče o Vaše dítě. Je to Vaše povinnost,
protože dítě není zralé a nemůže určovat,
co je správné.
✽ Držte se jedné věci a nehledejte
zbytečně změnu.
JISTOTA MÍSTA
Každý člověk by rád procitnul tam, kde usnul.
Představte si, že usnete ve své posteli
a probudíte se v letadle. Nebo usnete v autě
vedle řidiče a probudíte se v posteli. Děs!
Noční můra! Co se děje? Kde to jsem? Jak
se musí cítit dítě, už si teď lépe dokážeme
představit. Úkryt je pro zvíře důležitější než
potrava. Stále stejné a osvědčené doupě
poskytuje ochranu před okolím.
Pocit jistoty vzniká tím, že se můžeme
spolehnout na splnění svých očekávání. Jistota
buď je, nebo není. Neexistuje nic mezi tím.
Teprve z jistoty ve spojení s láskou může
vzniknout pocit bezpečí. Bezpečí bez jistoty
neexistuje! Když si nebudu jistá brzdami ve
svém autě, nebudu se v něm cítit bezpečně.
PEVNÉ ZAVINUTÍ – SCHRÁNKA
Všechny domorodé národy děti pevně zavinují.
Také v bazilice sv. Františka z Assisi na obraze
Útěk do Egypta od Giotta, můžeme vidět úplně
zavinutého malého Ježíška. Dítě má volný jen
obličej, který obrací k matce. Takto zavinuté
dětí můžeme vidět na mnoha starých obrazech
a rytinách. Děti Šerpů v Himalájích bývají celý
den zavinuté do kůží. Venku je tuhý mráz, kdo
nemusí vycházet, zůstává v malém příbytku.
Dvakrát denně matka dítě rozbalí, svlékne do
naha a blízkosti ohniště ho asi hodinu masíruje
podle tradičních rituálů.
Jaký tajemný účinek má zavinování? Těsná
schránka je dítěti důvěrně známá. Připomíná
těsné stěny dělohy, stále stejnou a neměnnou
teplotu. Schránka brání pohybovému neklidu
dítěte, které ještě neovládá motoriku a vlastní
pohyby ho ruší.
RYTMUS
Pravidelný rytmus jednak připomíná dítěti
pohyby chůze matky v prenatálním období,
jednak opakující činnosti či pohyb či předměty
vytvářejí pocit jistoty a bezpečí. Většinou lidé
používali houpacích sítí, zavěšených kolébek či
visutých rohoží. A to jak ve svém příbytku, tak
na poli či v terénu, kde pracovali. Žádnou
eskymáckou matku nenapadne, aby s dítětem
v náručí přecházela iglú sem a tam nebo s ním
dlouze běhala, aby usnulo. Dítě není houpáno
v náručí, aby bylo, jakmile usne, nenápadně
uloženo do kolébky. Naopak, eskymácká
matka naprosto jednoznačně a neskrývaně
uloží dítě do kolébky a houpá ho, dokud
neusne. Kolébka či visutá rohož má tu výhodu,
že se i jemným pohybem dítěte samovolně
uvede do pohybu. Takže dítě se probouzí
za stejného pocitu s jakým usínalo.
Rytmus poskytují i monotónní ukolébavky.
Rytmus vytvoříte houpáním, kolébáním,
hlazením, masírováním, zpíváním a také
opakováním stejných rituálů před spaním.
Následující rituály jsou vhodné pro nemluvně:
koupání, přebalení, masáž, kojení v sedě,
odříhnutí, mazlení, zatemnění, přikrytí
– zavinutí, pak už jen ukolébavka či modlitba.
USÍNÁNÍ
Hodiny denního spánku by mělo nemluvně trávit
v různých prostředích: v kočárku, v klokaní
kapse, zatímco maminka nakupuje, v kolébce
během hovoru přítomných lidí. Naproti tomu
večerní usínání musí probíhat za stejných
a přísně dodržovaných podmínek.
NĚKOLIK RAD ZÁVĚREM
✽ Domluvte se se svým partnerem
na pravidlech usínání a spaní.
✽ Jednoznačně se rozhodněte pro jedno
určité místo a to dodržujte.
✽ Dohodněte se na způsobu usínání, aby
mohl ukládat kdokoliv z rodičů, ne jen matka.
Aby se dítě naučilo, že se může spolehnout
na určitý řád.
✽ Nikdy nespojujte pití se spánkem.
✽ Nespojujte spánek s žádnou jinou činností.
✽ Dbejte na určitých dobách spánku.
✽ Vy určujete pravidla spánku, a nikoli dítě.
Karin Marques
Použitá literatura:
Prekopová, Jiřina: Když dítě nechce spát,
Portál 1997
VÝLET DO CHUCHELSKÉHO HÁJE
S
nápadem uspořádat mimokroužkovou
akci přišla jednoho dne Lenka
Mateásková (v Klubu K2 vede
středeční kurz pro děti s názvem
Šikovné ručičky). A jak známé přísloví
praví – myšlenka je otcem činu – podařilo se jí
vzápětí zajistit prohlídku Chuchelské lesní ZOO
s průvodcem od Lesů ČR. Na kurzu Šikovné
ručičky pořádaném Klubem K2 se od podzimu
loňského roku vytvořilo „velmi zdravé jádro“,
a tak se návrh na společnou sobotní procházku
setkal s velkým nadšením u dětí i maminek :-).
V sobotu 13. února 2010 vyrazila naše
rodinka „v plném počtu“, tatínek si stále
nechával zadní vrátka, ale nakonec stejně
kapituloval. Na místo srazu jsme přes lehké
problémy s orientací a parkováním v závějích
sněhu kupodivu nepřijeli poslední. V ulici
V Lázních už pobíhala Lenka a naháněla nás ke
kostelu Panny Marie, kde už omrzala skupinka
těch, kteří přišli včas, včetně našeho průvodce
pana Petra Hrmy, jenž budil dojem, jako by
vypadl z pohádky S čerty nejsou žerty. Sešlo
se nás celkem 13 rodin a tatínci navíc vypadali
nadšeně! Zřejmě je těšila vidina cílové prémie
v podobě stánku s občerstvením. ;-)
Náš průvodce Pan Hrma alias Myslivec, jak
si ho děti ihned pojmenovaly, povyprávěl nejdříve o Chuchelském háji a pak jsme se vydali
směrem k lesní ZOO. Úvodní strmé stoupání
prověřilo naši fyzičku a rozehřálo omrzlé
jedince. Myslivec vyběhl do kopce jako srnka
a my za ním supěli s dětmi za krkem, sáňkami
a dalšími vozítky. Všichni výstup zvládli statečně
– včetně těhotných a nejmenších dětí :-).
Po necelé půlhodince šplhání do kopce jsme
dorazili k úžasné ZOO.
Prohlédli jsme si muflony, daňky, polární lišku,
rysa, fretku, kozy, ovce, divoká prasata, srnky,
výra, káně a další zvířátka. Úplně nejvíc nás
ale pobavily kdákající vrány a filmová hvězda
ze seriálu Arabela – krkavec Rumburak. Děti
nadšeně pobíhaly od výběhu k výběhu,
zázračně je najednou všechny přestaly bolet
nožičky :-) a ignorovaly dotazy typu: „Co je to
za zvířátko?“. Chytly se až při předvádění
chrochtání, a to nejenom děti. Hned vedle
ZOO je krásné hřiště s dřevěnými houpačkami
a prolézačkami, kam nám většina dětí následně
prchla. Ostatní se usadili ve stánku, který
funguje bohužel jen v létě, a konzumovali
svačinky. Pan Hrma ale přišel na závěr
s parádním číslem – vysázel na stůl parohy
a kožešiny lesních zvířat, takže se děti seběhly
a na všechno si musely sáhnout vlastní rukou.
Skutečně názorná ukázka – zkrátka škola hrou.
Nakonec jsme sesypali tvrdé pečivo, jež jsme
donesli, Pan průvodce udělal výběr, jelikož tušil,
že někteří určitě přihodili i nedojedené koláče
a buchty zvířátkům „na přilepšenou“. Sám
vybral nejlepší kousky, a i když tvrdil, že
zvířátka mají právě hladovku, děti dostaly
povolení nakrmit kamerunské kozy a muflony.
Určitě bychom stáli u výběhu ještě dnes, neboť
pan Hrma neúnavně a zaníceně vyprávěl
a vtipně odpovídal na naše dotazy, ale bylo
už po poledni a na dětech byla znát únava.
Zpátky se nám opravdu nechtělo, svítilo
sluníčko, v lese bylo nádherně a všichni jsme
se skvěle bavili.
Zpáteční sjezd na bobech a sáňkách si užili
hlavně tatínkové. Závěrečný úsek cesty,
zpestřený po levé straně roklí a dvěma statnými
vlčáky, zvedl hladinu adrenalinu nám všem.
Jednomu z tatínků dokonce tak, že se nabídl
zorganizovat pro nás exkurzi. Takže příště
vyrážíme do hasičské zbrojnice.
Na dalším středečním kroužku děti vytvořily
společné dílko inspirované výletem – krásnou
koláž se zvířátky ve sněhu. Probraly jsme spolu
s ostatními maminkami zážitky a shodly jsme
se, že výlet byl opravdu skvělý nápad. A už
plánujeme další víkendové akce. Moc rádi
uvítáme další rodiny, takže příště určitě
neváhejte a vyrazte s námi!
Jana Petržíková
DO CHUCHELSKÉHO HÁJE SI URČITĚ ZAJDĚTE. V blízkosti ZOO jsou dvě dětská hřiště.
Stánek s občerstvením je otevřen jen v létě. Pro přístup s kočárkem a méně zdatné turisty
se dá zvolit mírnější varianta výstupu z Velké Chuchle.
My jsme zakončili skvělý výlet obědem v restauraci Škoda lásky na Zbraslavském náměstí.
Vřele doporučujeme! Skvěle vaří, k dětem jsou velmi přívětiví – více informací naleznete na
www.skodalasky.cz
A NA ZÁVĚR NĚCO MÁLO INFORMACI Z WEBOVÝCH STRÁNEK TURISTIKA.CZ:
Chuchelský háj je jedním z posledních listnatých hájů, které se dochovaly na území města Prahy.
Chuchelský háj se rozkládá nad levým břehem Vltavy v oblasti mezi Velkou a Malou Chuchlí
a je chráněn jako přírodní rezervace. V těchto místech roste přirozený les s habrovou doubravou,
i přes těžbu dřeva si les zachoval svůj původní charakter. V oblasti háje můžeme vidět množství
lesních květin a řadu vzácných malých živočichů, převážně hmyzu. Na strmých stráních, prudce
se svažujících do údolí tvořeného Vltavou, můžeme vidět zbytky šípákových doubrav. Nad
bývalými lázeňskými budovami v Malé Chuchli a v okolí pramene rostou z vápencového
a břidlicového podkladu travertiny. Oblast Chuchelského háje je protkaná sítí upravených cest,
které jsou hojně využívané k relaxačním procházkám. Nejvíce frekventovaná vycházková trasa
vede k poutnímu kostelíku svatého Jana Nepomuckého, který je obklopen hřbitovem. Kostelík byl
vystavěn v roce 1729 v horní části svahu ve středu lesa. Od kostelíka se rozevírá pěkný výhled
do údolí. Na přírodní rezervaci Chuchelský háj navazuje západním směrem areál zdraví, jehož
součástí je zookoutek, odpočinkové altány a řada laviček.
Nedaleko oblasti Chuchelského háje jihovýchodním směrem je vybudováno Chuchelské
dostihové závodiště. Údolím po obou březích Vltavy procházejí značené cyklistické trasy,
do výše jmenované oblasti dojdeme, vydáme-li se od železničního mostu v Chuchli západním
směrem po značené turistické značce. Tato žlutě značená trasa nás provede okrajovou částí
přírodní rezervace do areálu zdraví. Západním směrem od těchto míst je v Pražské části Slivenec
vybudován kemp. Od kempu sem rovněž vede značená turistická trasa. Do oblasti Chuchelský
háj vede značená turistická trasa od stanice metra Jinonice, a to jižním směrem okrajem
ovocného sadu, kolem bývalého koupaliště, a dále kolem výše jmenovaného kempu k rozcestí
Velká Chuchle. Po té severním směrem do Malé Chuchle budeme procházet okrajovou částí
přírodní rezervace a přes území areálu zdraví.
ROZHOVOR S JEDNOU Z MAMINEK
NAVŠTĚVUJÍCÍ KLUB K2
Tentokrát jsme vyzpovídali maminku Terezu,
která navštěvuje spolu se synem Ondrou
– v rámci programu organizovaného Klubem
K2 – kurz s názvem Miminka III pod vedením
Marty Zlámané. Na úvod se nám maminka
krátce představila a hned poté následuje
několik otázek, jež jsme jí položili při jedné
z návštěv Klubu K2.
Jmenuji se Tereza Berková, je mi 26 let,
Ondrovi je 17 měsíců. Před narozením jsem
studovala zdravotní školu – obor diplomovaný
farmaceutický asistent – to znamená, že má
budoucí pozice bude na volném prodeji
v lékárně a studium jsem stihla úspěšně
dokončit. Od dubna letošního roku budu
pracovat dva dny v týdnu v lékárně, kde budu
plnit podmínku odpracovaného roku v oboru,
což musím splnit nejpozději do roku 2015.
Jelikož bych v dalších letech ráda spolu
s manželem pořídila Ondrovi sourozence,
nechci svůj nástup odkládat na pozdější dobu
a využiji aktuální situace, kdy už je Ondra
trochu odrostlý a drobet i samostatný. Doufám
jen, že zvládne bez problémů můj nástup do
práce. Jako asi většině maminek, které tráví
spousty času se svým dítětem, bude se mi po
Ondrovi stýskat, ale babička nám pomůže
s hlídáním, tak snad nebude z mé nepřítomnosti
příliš smutný.
Co se týká mých zájmů a koníčků – ráda lyžuji
a pokud to mohu ohodnotit – tak velmi dobře,
dále ráda plavu, toulám se přírodou, mám
kladný vztah k dětem – ještě před studiem jsem
pracovala rok ve školní družině.
Kde a kdy jste začali hledat kurzy
(internet, známí apod.) a pokud jste
vybírali z více mateřských center, proč
nakonec vyhrál výběr právě Klub K2?
Mateřské centrum jsem hledala na internetu,
z konečného výběru mi zbyly dvě – Klub K2
a Nová trojka na Praze 3. Nakonec vyhrál
Klub K2 – je blíže k bydlišti a také ve druhém
zmíněném centru už neměli vůbec žádné místo
pro rezervaci – což je v dnešní době velký
a častý problém, neboť zájem je veliký
a poptávka převyšuje nabídku v době, kdy
vrcholí tzv. babyboom a dětí je jako smetí.
Proč jste se rozhodli pro kurzy v K2,
co od těchto návštěv očekáváte,
splnila se Vaše očekávání? Jak se
Tobě a Ondrovi v K2 (ne)líbí – popř.,
co byste ještě zlepšili či naopak,
co byste neměnili?
Do klubu jsem začala chodit kvůli Ondrovi, má
rád děti a je to takový neposedný skřítek – to
sama jistě víš. Očekávání to splnilo zcela a na
100 % – jsem maximálně spokojená. Především
s paní Martou, která cvičení Miminka III vede –
je velmi příjemná, všechny děti si umí naprosto
získat a nevadí jí, když některé z dětí nemá
„svůj den“ nebo je již od přírody zlobivější či
živější. Snaží se ho nenápadně zapojit a když
dítko přesto nechce, tak paní Marta řekne:
„Nevadí“, předcvičuje dál a skutečně se ve
většině případů malý zlobílek časem přidá sám
ke skupince cvičících dětí.
a Klubu K2 popřála? Ať jim to pořád všechno
klape, ať mají stále hodně dětí a spokojených
maminek. Co se týká činností pro maminky –
bylo by fajn, kdyby klub zorganizoval třeba
vázání adventních věnců před Vánocemi za pomoci dětí a pro mladší děti, které se ještě nemohou účastnit, by současně bylo zajištěno
hlídání, aby se maminky mohly plně soustředit.
Děkujeme, Terezo, za rozhovor pro časopis
Klubko a přejeme Vám oběma, Tobě i Ondrovi,
ať se Vám v Klubu K2 líbí a nadále budete
našimi věrnými a spokojenými návštěvníky.
Jana Skálová
Jak Tě mateřství změnilo – jaké to bylo
před a jaké to je po narození Ondry –
Tvé názory na svět, okolí apod.?
Za mateřství jsem moc a moc vděčná – zkrátka
nemít Ondru, byla bych smutná a ochuzená
o tento překrásný dar, který bohužel není
dopřán jen tak každému – ať již z různých
důvodů. Doufám, že mi bude alespoň ještě
jednou dopřán tento dar v podobě Ondrova
sourozence – nejlépe tak nečekaně jako mojí
kamarádce Janě z klubíku. Tyto věci si člověk
nemůže jen tak naplánovat.
Znáte časopis Klubko, jaký je Váš
názor – zda je to dobrý nápad, co
byste v něm uvítali či změnili? Co byste
s Ondrou popřáli Klubu K2 a časopisu
Klubko do budoucna?
Časopis Klubko bohužel neznám, dozvěděla
jsem se o něm až od Tebe a co bych Klubku
Vybarvi si kravičku
a oslavuj s ní její
narozeninový den
Poznáš, kterou
cestou se myška
bezpečně dostane
až k sýru?
TONÍK DOSTAL K NAROZENINÁM NOVÝ NAFUKOVACÍ MÍČ. MĚL Z NĚJ VELKOU RADOST. NEDÁVAL
VŠAK NA DÁREK DOST POZOR A PRÁSK - NAJEDNOU JE PO MÍČI! TONÍK BREČÍ A VOLÁ O POMOC.
DOVEDEŠ SPRÁVNĚ PŘIŘADIT VÝRAZ TVÁŘE K TOMU, CO SE TONÍKOVI PRÁVĚ STALO?
POZITIVNÍ MYŠLENÍ
A POZITIVNÍ VÝCHOVA
P
K tématu mne přivedla především má
osobní zkušenost s péčí o malé děti.
Téměř po celou dobu svých studií
jsem hlídala děti a měla možnost
vypozorovat reakce své, dětí i rodičů
v různých situacích. Nejvíce mne zaujalo,
jak moc se mé reakce na „zlobení“ lišily podle
mé vlastní aktuální nálady. V okamžiku, kdy
jsem já sama byla šťastná a spokojená, mne
nerozházelo vůbec nic a děti ani vlastně
nezlobily. Ale v době např. zkoušek, kdy mé
myšlenky patřily spíše nedopsané seminární
práci než dětem, mne rozladila každá
maličkost a děti byly „jako naschvál“ mnohem
neklidnější. Nemohu samozřejmě říct, že vím
jaké to je být rodič. Ale právě jako chůva jsem
měla možnost zakusit jakousi směsici. Chápu,
jak bezmocně se rodiče mohou cítit a zároveň
mám dostatečně velký odstup. A proto je tu
tento pokus sdělit rodičům, jak důležití jsou oni.
Nejen děti, ale především rodiče si zaslouží
péči, lásku, porozumění a podporu. Minimálně
svou vlastní. Je mnohem snazší jednat s dětmi,
když jste v pohodě a myslíte pozitivně.
Vím, že o pozitivním myšlení bylo napsáno
mnoho. Využívá se v profesním životě,
velké firmy platí svým zaměstnancům kurzy
a nesčetné alternativní směry ho vyzdvihují.
Já jsem původně chtěla napsat něco jen pro
rodiče, kteří jsou okamžitě po narození děťátka
tak trochu mimo zorný úhel. Ale pak mne
napadlo, že můžu dát rodičům ten nejlepší
důvod pro péči o sebe sama – prospěje to
i jejich dětem. Nejsou nutné výčitky svědomí,
že snad své dítě o něco okrádáte, když si
dopřejete chvilku času pro sebe či partnera.
Začněme tím, co je optimismus.
Optimismus je tendence dívat se na vše z té
lepší stránky. Jak jednoduché! Mám raději
definici, dle které je optimismus návyk na
pozitivní myšlení.1 Krásně z ní vyplývá, že
optimismus a pozitivní myšlení je možno se
naučit. A může li své myšlení změnit dospělý
člověk, o kolik je jednodušší naučit takovému
myšlení dítě.
POZITIVNÍ VÝCHOVA
Nejprve je třeba odpovědět si na otázku proč.
Proč učit děti pozitivnímu myšlení, když svět
je drsné místo, kde přežijí jen ti nejsilnější?
Nebylo by lepší, aby dítě poznalo, že svět bývá
i „zlej“? Naopak! Současné studie ukazují,
že pozitivní myšlení vede k nižšímu výskytu
depresí u dětí, optimistické děti bývají úspěšnější
ve škole a dokonce fyzicky zdravější.2 Optimista
se lépe vypořádá s problémy, které život
přinese, především proto, že je nechápe
jako všepohlcující katastrofu, ale jako dílčí
problém, který má svou příčinu a také řešení.
Naštěstí knih o pozitivně motivující výchově
bylo napsáno dost. Mohu všechny ujistit, že
je to příjemné a srozumitelné čtení. Někdy až
moc – osobně kvůli němu nejen zapomínám
vystupovat z dopravních prostředků, ale někdy
ani nenastoupím – zkrátka sedím třeba
20 minut na zastávce a nemohu se vůbec
odlepit od právě rozečtené knihy.
Vybrala jsem jen pár velmi zajímavých
a užitečných pravidel na ukázku:
✽ Kritika a tresty jsou důležité, ale neměly
by mít formu přehnaného obviňování
–„Ty jseš naprosto nemožnej, úplně jako tvůj
táta, ty mě vážně přivedeš do hrobu, tohle
musíš dělat pokaždý, že jo a já to pak uklízím...“ – takové výroky možná na chvíli
rodiči uleví, ale v dítěti zanechají
nepřiměřený pocit viny. Nevyvolají
pozitivní a smysluplnou reakci.
✽ Je lépe problém přesně pojmenovat a vyvodit
jasné důsledky
–„Zlobím se, protože jsi neuklidil hračky, jak
jsem řekla. Musíme je uklidit teď a nestihneme tvou pohádku. Nebylo by příště lepší
uklidit hned?“
✽ Děti si na sebe vytvářejí názor podle toho,
co jim o nich řeknou rodiče
– Kolik lidí má v dospělosti problémy se
sebevědomím jen kvůli neuváženým výrokům
svých rodičů? Je lépe dávat jim dobrý základ
do života a používat pozitivní formulace.
✽ Omezte negativní výroky na minimum.
–„Drž se“ místo „Spadneš“ – říkejte dětem,
co dělat mají, místo toho, co dělat nemají.
✽ Pokud je za co – chvalte, chvalte, chvalte!
✽ Když už Vaše dítě mluví, aktivně mu
naslouchejte, dáte mu tím najevo, že za Vámi
může kdykoli přijít.
✽ Negativní emoce dítěte nepotlačujte, je
třeba, aby se je dítě naučilo ventilovat
a využívat. Povzbuzujte dítě, aby svůj hněv,
smutek či strach vtělilo do slov.
✽ Buďte asertivní, nedovolte dítěti, aby
s Vámi manipulovalo.
✽ Nechte dítě, aby své problémy řešilo samo.
Pokud je řešení problému mimo jeho
možnosti, pomozte mu, ale vždy nechte část
zodpovědnosti na něm. Naučíte ho tak nejen
se s překážkami vypořádat, ale také
pochopit, že jsou přirozenou součástí života.
✽ Když se dítěti věnujete zkuste to naplno.
Často se mazlete, mluvte na něj, hrajte si
a často říkejte, jak moc ho milujete – vím,
zní to banálně, ale všichni potřebujeme
vědět, že jsme milováni.3
V publikacích o pozitivním rodičovství se dozvíte
rady a návody pro většinu situací, které Vás
mohou jako rodiče potkat. Není přirozeně
možné dodržovat vše do puntíku, ale snadno
najdete inspiraci a často i příčinu chování dítěte.
Když se narodí miminko, soustředí se na něj
všechna pozornost jeho okolí. Miminko je zcela
závislé na svých rodičích, v prvních měsících
života především na matce. Maminka je pro
dítě nejen zdrojem potravy a zajištění všech
fyzických potřeb ale již v prenatálním stavu dítě
vnímá a poznává svět a tato schopnost se po
příchodu na svět rozjede naplno. Miminko si
do mozku ukládá vše s čím se setká, analyzuje
a třídí informace. Nejdůležitějším zdrojem
informací je máma. Tyto informace jsou
mnohem důležitější pro budoucí život než
všechno, co se dítě naučí později např. ve
škole. Miminko se učí, že láskyplný dotek jiného
člověka uklidňuje, učí se důvěře, učí se mít
vztah s jinou lidskou bytostí, učí se, že potřebuje k životu další lidi, učí se být milováno, učí
se cítit ve světě bezpečně. Jednoduše řečeno
– miminko se učí všechno potřebné k tomu
být člověkem. Zkrátka vše, co potřebujeme
k prevenci psychických onemocnění – je věřit
sobě a věřit světu.
Rodiče ukazují děťátku, jak se světem zacházet
– tohle je bezpečné a tohle není. Do nejútlejšího
dětství spadají základy našeho vnímání světa
a sebe samých. Výzkumy dokazují, že děti,
které vyrůstaly v období 0–5 let v láskyplném
prostředí jsou psychicky a emočně lépe vybaveny pro život. Vaše miminko potřebuje Vaši
péči, přítomnost, Vaši plnou pozornost a tolik
podnětů kolik dokáže zvládnout.
Z výše uvedeného je zřejmé, jak moc
sebeovládání a sil tato metoda výchovy
vyžaduje od rodiče a právě to je důvod,
proč by se mělo mluvit o péči o rodiče
minimálně stejně často jako o péči o dítě.
ŠŤASTNÍ RODIČE
Uvědomíme li si, že rodiče jsou pro dítě
primárním zdrojem informací a energie, je
jasné, že věnovat se rodičům je předpoklad
výchovy „šťastného dítěte“. Psychicky a fyzicky
vyčerpaný člověk nejen, že nedokáže dítěti nic
předat, ale může ho negativně poznamenat.
Vraťme se k tomu, jak reagujeme na „zlobení“
dítěte v odlišných situacích. Představte si,
že dítě pláče. Nakrmili jste ho, zkontrolovali
plenku, také jestli má pohodlí, ale pláče dál. Je
možné, že potřebuje jen pochovat nebo prostě
pozornost. Pokud takto pláče v den, kdy se vám
podařilo se dobře vyspat, někdo Vás pochválil,
něco se povedlo a všeobecně se cítíte skvěle,
pravděpodobně Vás pláč nerozzlobí a ani se
nebudete cítit ve stresu. Ale pokud jste hodně
unavení, máte pocit, že nic nezvládáte a nic
se nedaří, bude pro Vás mnohem obtížnější se
s danou situací vyrovnat a také bude těžší dítě
uklidnit, protože ono Vaši nespokojenost vycítí.
Je pravda, že většina rodičů (týká se to hlavně
maminek, ale i tatínkové vnímají, že mají míň
času, víc starostí a především velmi zaměstnanou manželku) pocítí dřív nebo později
únavu a frustraci. Tyto pocity jsou běžné, ale
je třeba jim nepropadnout a udržet si nadhled
a optimismus. Vaše děti potřebují zdravé
a šťastné rodiče. Dle doktora Biddulfa má rodič
tři základní povinnosti: pečovat o sebe, pečovat
o svůj partnerský život a pečovat o dítě. Povinnosti jsou seřazené podle důležitosti. Že se to
zdá sobecké? Ale vůbec ne. Pečujete li o sebe,
jste šťastnější, spokojený vztah Vám dodá
vědomí, že jste pro svého partnera hodnotní
a milovaní, nejste jen chůva nebo živitel. To vše
vám pak umožní být šťastným rodičem a dávat
dítěti tolik lásky a pozornosti, kolik potřebuje.
Není dobré brát rodičovství jako obětování se
dítěti, kterému je nutné vše podřídit a které Vám
za to stejně nepoděkuje.4
Myslet pozitivně není tak samozřejmé a udržet
si optimismus ve vypjatých situacích vyžaduje
od většiny z nás trochu tréninku a především
prevence.
Přesto, že své dítě milujete z celého srdce,
nemyslete na sebe jen jako na rodiče. Jste také
lidské bytosti s unikátními vlastnostmi,
schopnostmi a zájmy. To se s příchodem
miminka nemění, ale obohacuje. Jedna moudrá
paní mi řekla krásnou větu: „Matka může a má
milovat své děti tak, že by za ně dala život,
ale nesmí svůj život žít jen pro ně.“
K udržení pozitivního přístupu Vám pomohou
i zdánlivé maličkosti:
✽ Udělejte někdy něco jen pro své potěšení
– uvařte si jídlo, které chutná Vám a ne dítěti,
poslechněte si oblíbenou hudbu.
✽ Snažte se trávit čas s jinými rodiči. Dnes
existuje mnoho klubů a organizací, kde
je to možné.
✽ Ujasněte si, co právě potřebujete od svého
partnera. Lásku, sex nebo jen pohladit.
Potřebujete poradit nebo se jen vypovídat?
Zkuste si vzájemně vyjít vstříc.
✽ Dělejte pravidelně něco, co nemá nic
společného se skutečností, že jste rodič, ale
co Vám přináší potěšení. Sledujte informace
ohledně své profese a koníčků, nebudete mít
pocit, že se svět zastavil. Zajděte (v okamžiku,
kdy je již možné nechat dítě v péči prarodičů
či chůvy) s partnerem na večeři nebo do
divadla, dělejte to, co jste dělali než se
Váš drobeček narodil.
✽ Chcete li být dobří rodiče, je třeba mít
v životě trochu rovnováhy. Pokuste se srovnat
si priority, vytvořit si časový harmonogram,
nepočítejte s tím, že v domácnosti stihnete
vše. Ženy, které s dítětem v ruce pečou
slavnostní večeři, pověsí záclony, vyžehlí
Z mého deníku
Jmenuji se Jasmína a mám tři děti (4, 2, 1). Děti
jsou malé, ale naštěstí už mě nebudí celou noc.
Kvítek se probouzí kolem půl sedmé a vleze ke
mně do postele. To vydrží ani ne půl hodiny
a pak začne opakovat: „Mami, ham, mami,
ham!“, pořád dokola až vstanu a jdu dělat snídani.
MM (milovaný manžel) v tu dobu odchází, takže
od teď jsme sami. Snídaně mám ráda. Udělám
míchaná vajíčka s toasty, nebo lupínky s mlékem
a s banánem, nebo ovesnou kaši s borůvkama
z mrazáku. A láhev pro Poupě. Vaření, plínky,
krmení, uklízení, stlaní čtyř postelí. Cestou po bytě
všemi směry sbírám hračky, svršky, posmrkané
kapesníky, rozlámané piškoty, další hračky,
ponožky, sponky, rukavice, kelímky, punčocháče,
gumičky, další hračky. Všechny oblíknout včetně
sebe. Nachystat svačinu. Učesat všem vlasy,
vyčistit zuby (těm co je mají), najít všem boty,
bundy, čepice, oblíbenou hračku, dudlík.
Naskládám všechny do auta. Zaparkuju u školky.
Jabloňka se mě drží za ruku až ke dveřím a říká,
že jsem nejlepší máma. Kvítek brečí, protože
chce taky do školky a říká, že jsem hrozná máma
ze všech. A já říkám, že půjde do školky příští
rok a Kvítek řve: „Ne, já chci teď!“
Jedeme na cvičení. Objíždím blok už podruhé
a hledám místo na parkování. Nakonec vláčím
autosedačku s Poupětem, tašku se cvičením
a Kvítka za ruku asi dva bloky. Jdu si zacvičit.
Odevzdám děti do dětského koutku, protože
MUSÍM BÝT CHVÍLI SAMA, oni brečí, ale
pokaždé, když je po cvičení vyzvednu, smějou
košile a při tom všem jsou stále dokonalé,
existují pouze ve sci fi románech a jsou to
dokonalé roboženy.
✽ Využívejte nabízené pomoci.
✽ Pokud vám dítě někdo hlídá, zkuste čas
využít pro sebe a ne např. pro jednání
s úřady. Sedněte si klidně jen do kavárny
před domem a přečtěte si noviny. Uvidíte,
jak si hezky odpočinete. Zajděte si na
masáž, ke kadeřnici nebo se třeba jděte
projít. Zkrátka si udělejte radost.
✽ Zbavte se na pár let představy naklizeného
bytu – nahraďte ji třeba představou
rozesmátých dětí.
✽ Mějte v bytě prostor (např. ložnici), kam
smí děti až po zaklepání a kde vědí, že
nesmí dělat nepořádek – i vy potřebujete
k odpočinku příjemné prostředí. Děťátko
nenecháváte spát v neútulném pokoji, tak
proč nehýčkat i sebe?
✽ Cokoli potřebujete věcně probrat
s partnerem, probírejte mimo ložnici.
✽ A nakonec – užívejte si skutečnost, že jste
rodiče. Netrapte se tím, že Vaše dítě možná
nespadá do všemožných učených tabulek
a že do nich třeba nespadáte ani Vy. Zkuste
se uprostřed každodenního shonu na chvilku
zastavit a uvědomit si, že ten úchvatný malý
tvoreček je Váš. Vy jste mu dali život a on či
ona už teď dokáže vyhodit jídlo z misky na
podlahu, vysypat celou krabici z hračkami
a vzdorovat Vám ohledně výběru trička
nebo večeře. No, řekněte, není to skvělé?
K pozitivnímu myšlení většinu z nás nikdo
nevedl a není snadné se to naučit. Je jisté,
že od chvíle, kdy se Váš potomek narodí,
přijdou okamžiky, kdy budete vzteky bez
sebe, frustrovaní, vyčerpaní a kdy budete mít
pocit, že jste příšerní rodiče. Nebojte se, je to
zcela normální. Vzpomeňte si kolikrát jste se
takhle cítili první týdny na střední škole (až na tu
část o příšerných rodičích) a nebo v zaměstnání.
Klidně si poplačte nebo zmlaťte polštář, ale
netrapte se zbytečně dlouho. Vaše děťátko Vás
potřebuje zdravé a šťastné. Je s podivem, že
péči o zdraví považujeme za běžnou, ale péči
o zdravou mysl spíše za luxus. Těhotným ženám
se říká, že jedí za dva. Ale rodiče potřebují být
i šťastní za dva nebo za tři. Proto si péči o sebe
nevyčítejte a každý den pro sebe udělejte
nějakou maličkost. Něco co vyvolá Váš úsměv
a připomene Vám, že svět je krásné místo. A Vy
musíte všechny jeho krásy vnímat a cítit, protože
máte před sebou nejdůležitější úkol. Ukázat
krásy světa novému člověku, naučit ho poznávat
je a radovat se z nich.
Eliška Kaplanová
se a volají „mami“ úplně šťastný a nechtějí pryč.
A *JÁ* už je mám zase ráda.
Jednou týdně jedeme do Klubíku a když Poupě
usne, tak si pěkně s Kvítkem zazpíváme
a zacvičíme. Poklábosím s mamkami, utřu rozlité
pití, hledám naši hračku, podívám se na program,
co je nového. Pak obvykle Kvítek nechce pryč,
ale musíme, abychom stihli vyzvednout Jabloňku.
V létě jdeme někdy s mamkami ze cvičení
do parku na piknik. Rozložíme deky
a hrajeme petanque.
Pak vyzvedneme Jabloňku ze školky a jedeme
domů na oběd. Řeknu vám, co jedí: špagety se
sýrem (žádná omáčka!), bramborovou kaši
s rybími prsty, písmenkovou polívku, Pribináček
nebo Kostíky, syrovou mrkev, okurku, jabka,
banány, chleba s medem, rohlík s Nutelou. To je
tak asi všechno. Nesnažte se propašovat něco
jiného, nebo vás čeká masová vzpoura!
Nakrmím Poupě a uložím ho do postýlky.
Někdy usne i Kvítek. Když ne, dívá se
s Jabloňkou na pohádku.
Já uklízím nádobí po obědě, utírám stůl a kuchyň,
dávám prádlo do pračky nebo do sušičky, pak
si sednu k počítači a odpovídám na maily, nebo
platím účty, nebo objednávám všechny k zubaři,
nebo volám do pojišťovny, nebo sháním
opraváře na myčku, nebo píšu svůj deník,
nebo převlíkám postel, protože se někdo
počůral, nebo vytírám koupelnu, protože tam
někdo rozmazal hovínko.
Pak jdeme ven na hřiště za ostatními dětmi
ze sousedství, nebo jdeme do parku na kola
(když je hezky). V zimě si doma kreslíme, nebo
modelujeme z těsta nebo modelíny, nebo
skládáme puzzle, nebo hrajeme pexeso, nebo
si pustíme muziku a tancujeme. Když se děti
do něčeho zaberou, pokusím se vytratit a začít
vařit večeři pro sebe a MM. Děti opakují svoje
polední menu.
A je tu MM! Všichni se na něj vrhnou, visí
mu kolem krku a volají: „Táta je doma, táta
je doma!“ Teď pro děti neexistuju, což mi zas
až tak moc nevadí, protože mám chvíli pokoj.
Skládám prádlo, uklízím nepořádek, který jsem
ještě uklidit nestihla, nebo který se nově vytvořil,
nebo si sednu k počítači a čtu maily nebo noviny,
nebo píšu deník, nebo zařizuju, co je třeba.
Večeříme, pak hrajeme Prší nebo Člověče nezlob
se, nebo Pexeso. Večerníček. Koupání. Uložím
Poupě a MM čte Kvítku a Jabloňce na dobrou noc.
Pak žehlím MM košili, aby měl čas si zacvičit.
Pak MM padne únavou a já si čtu knížku, nebo
sednu k počítači, neboť v domě se konečně
rozhostilo úplné ticho. Někdy se mi podaří
vypadnout z domu za kamarádkami na víno,
nebo do sauny.
Klíč k tomu, abych se nezbláznila je:
1. nemít cíle
2. nemít očekávání
3. nemít termíny
4. nebýt pod tlakem
5. občas vypadnout
1 Shapiro, L. E.: Emoční inteligence dítěte
a její rozvoj, Portál, 2007, str. 81
2 Shapiro, L. E.: Emoční inteligence dítěte
a její rozvoj, Portál, 2007, str.81 – 82
3 Biddulph, Steve: Proč jsou šťastné děti šťastné,
Portál, 2008
4 Biddulph, Steve: Proč jsou šťastné děti šťastné,
Portál, 2008, str. 110 – 118
Použitá literatura:
Biddulph, Steve: Proč jsou šťastné děti šťastné,
Portál, 2008
Shapiro, L. E.: Emoční inteligence dítěte a její
rozvoj, Portál, 2007
Gurrentz, Sheryl: Maminkou spokojeně a bez
stresu, Portál, 2003
Těšíme se i na další příspěvky z Vašich deníků.
Jak vypadá Váš den? Posílejte na adresu
redakce: [email protected]
Karin Marques
KVALITNĚ STRÁVENÝ ČAS S DĚTMI
P
ro zdárný vývoj dítěte a jeho rozvoj
ve zdravého a soběstačného člověka je
tedy nejvíce určující to, kdo jste a jací
jste, než to, kolik času s dítětem trávíte.
Dokazuje to studie autorů Levitta
a Dubnera uvedená v publikaci Freakonomics.
Tato studie uvádí, že vývoj dítěte závisí na tom,
kolik máte doma knih, než kolik času dítěti
čtete. Zajímavou radou je i to, že chcete-li mít
co nejlepší vliv na Vaše děti, věnujte spíše čas
svému vlastnímu rozvoji v lepší bytost.
Co je kvalitně strávený čas s dítětem? Jsou
to chvíle, kdy jste v opravdovém spojení se
svým dítětem, kdy komunikujete přímo jeden
s druhým, kdy dítěti věnujete stoprocentní
nepřerušovanou pozornost. Kvalitně strávený
čas posiluje a rozvíjí vzájemný vztah. Co si
pamatujeme z našeho dětství? Velké a drahé
dárky, nebo spíše společné zážitky z výletu, ze
společného čtení, uklízení, to jak máma s tátou
dělali blbosti, smáli se, tančili v kuchyni? Ano,
jsou to ty malé věci na čem záleží, ne ty velké
a nákladné.
Kvalitně strávený čas můžeme dobře promyslet
a naplánovat, ale někdy přijde i nečekaně
a spontánně. Může to být například společná
hra na něco, tzv. imaginární hra, která velmi
rozvíjí dětské myšlení a smysl pro symboliku.
Na symbolech je založen jazyk, jak ve formě
mluvené, tak písemné. Důležité při těchto hrách
je i schopnost nechat se vést dítětem, což
umožňuje jeho spontánní učení daleko
efektivněji, než vedení dospělým. Můžeme
kvalitně trávit čas u společného čtení/prohlížení
knížek, u společného vaření, vykrajování
perníčků, ba dokonce i uklízení. U všeho,
kde dítě aktivně a partnersky zapojíme
a věnujeme mu pozornost, neděláme věci
za něj, ale necháme ho ohmatávat si svět. Se
staršími dětmi můžeme hrát různé společenské
společně strávený čas. Abyste mohli věnovat
stoprocentní pozornost jeden druhému,
naplánujte si tento čas bez dětí. Mnoho lidí si
myslí, že tráví mnoho času se svým protějškem,
ale to není totéž co kvalitně strávený čas.
Kvantita versus kvalita? Kvantita v partnerském
vztahu je samozřejmě také důležitá. Když
budete žít každý v jiném městě či v jiné zemi
a uvidíte se jednou za měsíc či párkrát do roka,
Motto: „Nezáleží na tom, jakou cestou pojedete, ale jaký jste řidič.“
hry, vyrábět věci, starat se o zvířata, jezdit na
výlety, jít do divadla. V rodině s více dětmi je
velmi cenný čas, kdy jeden z rodičů věnuje svůj
čas na nějakou aktivitu pouze jednomu z dětí.
Jednou za čas si táta se synem zajdou na
hokejový zápas, nebo vezme táta dceru do
cukrárny na pohár apod. Ten čas si užijí jen oni
dva. Dcera má to privilegium, že dnes dostala
100 % pozornosti svého táty.
Ale nezapomeňte, že to, co rodinu drží
pohromadě, není Váš kvalitní vztah s dětmi,
ale Váš kvalitní vztah s manželem či partnerem.
To je nejdůležitější vztah v rodině. A proto do
svého rodinného kalendáře nezapomínejte
alespoň jednou měsíčně vyplnit kolonku se
jménem Vaší drahé polovičky a naplánujte si
bude těžké Váš vztah udržet při životě. Kvalita
je věnovat nepřerušovanou pozornost jeden
druhému, kvalita znamená vědět, co je důležité
a hodnotné pro toho druhého. Odborníci na
vztahy píší, že čím déle s někým jsme, tím
více ubývá kvalitně stráveného času.
A jak by takový čas měl vypadat? Zahrajte si
společenskou hru, zajděte na večeři, učte se
společně něčemu novému – jazykům, sportu,
tanci, hudbě, vaření apod., zahrajte si hru
20 otázek jeden druhému – o Vašem dni,
o vysněné dovolené, o přáních a snech apod.,
podívejte se společně na film a popovídejte
si o něm, jděte na procházku, na výlet atd.
Karin Marques
Klubko, občasník klubu pro rodiče a děti K2, číslo 1/I., březen 2010, náklad 150 ks, cena 25 Kč.
Šéfredaktorka: Kateřina Wechová, redakce: Eliška Kaplanová, Lucie Kellnerová, Karin Marques, Monika Ťapáková, grafika: Lucie Šípková,
kresby: ????????, fotografie: Soňa Pohanková, Monika Ťapáková
adresa redakce: Klub K2, o.p.s., Ostružinová 9, 100 00 Praha 10, email: [email protected]