2009_komplet_instant

Instantní programy
Řada Obrazy Pavel Jun
Instantní programy
Tento rok se spolu s instantními programy podíváme na některé slavné obrazy.
Budeme mluvit o tom, co zobrazují, i o tématech, která otevírají.
Při přípravě programu je potřeba udržet diskuzi, aby každý účastník mládeže do
ní byl zahrnut, a zároveň se držet tématu. Neopravujte nikoho, že říká nesmysl,
nediskutujte spolu. Nejde o to najít jednu správnou odpověď. Obraz nás má vtáhnout s tím, jak to právě vidím, a poponést dál. Diskuse ten proces zastaví a znemožní.
Držte se naznačených otázek, můžete modifikovat dle situace. Základní otázky
jsou napsané velkými písmeny, možné odpovědi kurzívou, informace, které jsou
pro obraz důležité a ke kterým vede a které by měly zaznít jako poznámky k odpovědím jsou šedě podbarvené.
Pomůcky: Připravte pro mládežníky nakopírované obrázky, potom jim je
rozdejte a mluvte o nich. Pokud máte zájem, můžete si obrázek stáhnout na
http://www.evangnet.cz/materialy/mladez/programy/instantni/.
Stvoření
člověka
Pavel Jun
Rozdejte nakopírované obrazy M. Chagalla a ptejte se:
a) Co je na obrazu? Může se ozývat: Slunce, dva lidé. Jeden spí, nebo je mrtvý,
nebo zraněný, druhý ho nese. Mrtvý nebude, ten, kdo ho nese, se netváří provinile,
nebo smutně.
b) Kdybyste měli říci, co se tam děje, jak to na vás působí, co byste řekli? Možností je jistě víc. Někdo je moc unaven a druhý ho nese domů. Vypadá
to, jako kdyby utíkal rychle. Nakloněn, nohy jako když utíká. Není to únos? Jako kdyby
někdo někoho vysvobodil a odnášel ze zajetí. Ohlíží se – jak? Jakoby se obával pronásledování? (Neutíká za mnou někdo?) Nebo se vám zdá, že v tom ohlédnutí je něco
jiného? Jako kdyby se tam vzadu chtěl někoho na něco zeptat? Nebo je to takový ten
„poslední pohled“ (pro vzpomínku) – jako když navštívíte rodný dům, a pak se vracíte
pryč, tak se ještě jednou ohlédnete – abyste si zapamatovali, a co všechno vám proběhne hlavou, nebo když někdo odjíždí vlakem pryč, a vy se za tím vlakem ještě díváte… (Není to „vrah a nechce se zbavit oběti“? Vrah by se neohlížel v tuhle chvíli.)
c) O co tam jde?
Obraz má jméno. Je to „stvoření člověka“. Genesis 2,7. Překvapilo vás to? V Genesis
je taková dost „řemeslnická představa“. Bůh jako na písku si „uplácá člověka“ jako
bábovičku. Tady jinak. Lepší obraz (biblicky) než Dürrer, Michelangelo. S člověkem je
to nějak složitější, než aby byl takové „oživené monstrum“. „Golem“. Jak je to s člověkem? Dotýkáme se něčeho „stěžejního“.
Je to „stvoření člověka“, ale jsou tam dva lidé. Jak by to mohlo být? Buď to je Adam
a nese si domů Evu (jak ženich nosívá nevěstu přes práh), ale když se podíváte lépe,
zjistíte, že ten, kdo spí, je Adam a ten, co ho nese – bude tedy asi anděl.
1
d) Jak je na tom Adam? Adam – nic neví. Spí. Sní. Bude se muset probudit. Postavit na vlastní nohy. Ale teď je nesen. Takhle začíná život. Nic neví. Sní, spokojeně.
Ten druhý – to je „někdo od Boha“. „Anděl“. Doslova posel, poslíček.
e) Zajímá vás něco na něm, zaujalo vás něco na něm? Proč se nedívá dopředu? Ohlíží se. Jako by se ptal: fakt, do té tmy ho mám položit? Teda, Bože!
Jak tohle myslíš? Ohlíží se – udržuje spojení s Ním. Aby bylo jasně vidět jeho tvář.
Proč utíká: už abych to měl za sebou a mohl se vrátit? Nebo – je to pořádný kus
cesty – z nebe na zem, abychom to stihli. Nebo…
To „místo určení“ je dost tmavé. Proč to namaloval Chagall tak?
Je hodně stínů na zemi. Například? Zatmění mysli, srdce. Těžko řešitelné situace.
Smrt. Vina. Bolest zatemňuje výhled… Zapomínáme. Ztrácíme.
Na obraze nejprve: Je „shora“, je tam slunce. Jsou tam písmena. Jhvh. Bůh. Nebe.
A kde ještě? To světlo sluneční „ulpí“ na oněch obou postavách. I na člověku. Přestože všechno okolo je ve tmě, ty dvě postavy jsou tak „sluneční“.
Pořád a pořád. Neztratí se ve tmě. Neztratí se, nesplyne, vyčnívá… Pamatuje si… To je
ta věc! Adam tomu třeba nebude rozumět. Prožil to „jen ve snu“, jen ve spánku (starý
židovský mýtus vypráví o tom, jak Michael snese Adama s nebe a nechá mu prožít ve
snu „spasení“). Bude to mít jen jako sen třeba. Nebude o tom moci, umět pořádně
mluvit. Ale „nezapomene na to“. Ani ve chvíli nejhlubší tmy. (To je důvod toho „vzpínání se ke slunci“.) Pramen Touhy.
Pokuste se shrnout:
To jsem já. Vynesen z nebe… Výsadek, vysazen…
(To se děje každým narozením taky. Vynesen z nebe matčina těla. Byli jsme
zajedno, byli jsme „u sebe navzájem, nebylo jasné, kde jsi Ty a kde jsem já, prolínalo
se to, nemusel jsem mít strach, necítil jsem vinu, nebylo mezi námi kus cesty,
nebylo potřebí „přes tu vzdálenost“ něco doručovat, vzkazovat, hřáli jsme se
navzájem…). A teď jsem vysazen z nebe.
A to bez jeho vědomí. Sám o tom nerozhoduje.
Můžeme si udělat resumé? Co se nám tu o člověku připomnělo?
Člověk je vynesen z nebe. Je taky ve tmě, sám, v pustině. Člověk musí do tmy. Do
samoty. Do pustiny. To je jeho úděl. (Prý to je také „podstata gnóze“.)
Ale na druhou stranu si „pamatuje“ nebo „sní“ o ne-samotě. O spolubytí. A světle.
To je sen, kterého se nezbaví. Nezapomene se to. Máme to v sobě jako Touhu.
To je pramen té Touhy, které často nerozumíme. Ale která nás vede, někdy žene,
někdy kroutí, nenechá nikdy dlouho být – když nevím, co s ní, kde se vzala, po čem
se vztahuje. Nosíme ho na srdci, za víčky… Je pramenem trpkosti a také radosti.
Tedy: jsem já a jsi Ty (je „ne-Já“). Vím to. Mezi mnou a tebou je kus cesty. Jsme
prostě tak: „ve vztahu“. „Na distanc“. A přesto ne naprostá samota. Sám a ne-sám.
2
Instantní programy
f) Jak je to se světlem?
Sám a s touhou po Tobě. To je situace…
Překonáme někdy tu samotu? Nikdy docela? I když se objímáme s blízkým
člověkem, i pak jsme kousek od sebe. I jindy, když už se zdá… Je orgasmický
zážitek. Popsat se dá jako zrušení základní struktury vnímání: subjekt-objekt. Já-Ty.
Na různých rovinách. Sex. Zmatení vědomí drogou, uchvácenost přírodou, davová
psychóza, sugesce, muzika…
Ale jen částečně, na chvíli, pravdivě nebo nepravdivě, a nikdy ne definitivně. (Pak
bývá smutno, když je to bez lásky, tak hodně smutno).
Pramen Touhy se zde dá pochopit. Je to Touha po slunci, Bohu, po ženě, muži, po
blízkosti, (i strach z toho) je touhou po zcelení. Po nebi. Po sjednocení. Mezi nebem a zemí, mezi mnou a Tebou, mezi člověkem a Bohem bude prostor,
který člověk nepřekoná. (Na to jsou specialisté: andělé. Možná jejich služba taky
vázne, jako ta naše poštovní. Možná je nedokážeme přijmout, odmítneme přijmout
„doporučenou zásilku“. „To není pro mě“. A křesťané mluví v této souvislosti
o Kristu.)
Instantní programy
Tedy: Není a nebude to jen tak, být člověkem. Být sám – a nebýt sám.
Dokáži přijmout tu „vztahovost“, vzájemnost? Když se nám neztratí ten „první sen“.
Když nás nebude děsit, týrat, v noci budit.
Snášen z nebe. Šetrně. Jemně, s láskou a pro lásku. Když pro tu šetrnost uchováme
smysl. (A možná i o lásce bychom se tu mohli něco naučit. Nechává druhého „být“.
Nespoutává, nepohlcuje, nezmocňuje se ho, neznásilňuje… „Nevlastní“. Jako rodiče
děti musí pustit…, a v každé jiné opravdu-lásce je to tak – „pro příběh“… Musím tě
„pustit do svobody“.
To je jeden z největších paradoxů v našem životě: Abych mohl s tebou být, musím
„tě nechat být“. Není to zapuzení (to se člověk odvrátí…).
Tedy: když se ptám někdy, co že je to se mnou, že se cítím tak, jak se cítím, a dělám
to, co dělám? Máme všichni něco jako „nebeský syndrom“. Vynesen z nebe.
Toužím po návratu.
3
Otištěno v Bratrstvu 1924
Neoznamujte předem thema na tuto
schůzi. Řekněte, že to bude překvapení.
Zvážíte zájem.
Týden napřed do zapečetěné obálky vložíte théma s případnou k němu otázkou
a rozdáte několika členům s podotknutím, aby žádnému o tom neříkali. Připojíte do obálky svoji žádost, aby dotyčný
člen při příští schůzi udělal 3-5 minutový
proslov na vloženou otázku. Otázky budou číslovány tak, aby jeden po druhém
bez volání mohl bráti účast.
Thema by bylo: Jakým sdružením bych
si přál, aby naše sdružení bylo. Po jedné nebo dvou úvodních písních a modlitbě přečte vůdce Řím. 12, 6-17 a krátce
uvede některé krásné křesťanské ideály a přání v tom obsažené, které mají vztah pro sdružení. Pak uvede, že mají
snad i jiní z kroužku některé ideály a přání pro naše sdružení. Postupně nyní ná-
4
V.V
sledovati budou proslovy na otázky dříve rozdané.
Jakým bych si přál míti naše sdružení –
po stránce:
1) organizační
2) společenských zábav a společenského života
3) opravdového bratrství
4) opravdovosti a vyspělosti mravní
5) vyspělosti duchovní a náboženské výchovy
6) sociální práce
7) poměru k církvi
8) finanční
9) tělovýchovné
10) abstinence – čistého mluvení a jednání
Nechť se také jiní o tom rozhovoří, budeli čas. Vůdce nebo předseda na konec
pak shrne tato přání a proslovy v jeden
celek a vybídne k jejich uskutečnění.
Instantní programy
Překvapení
Instantní programy
Světlo – Noemova
oběť
Pavel Jun
Gen 8,20-22
Co vidíte na obrázku?
Muž leží na zemi. Beránci. Někdo kouká
z okraje obrázku.
Barvy jen černá a bílá. Světlo a tma. Co
kdybychom začali tím? Kde je nejvíc
světla, kde je nejvíc tmy? Dole,
na zemi, ten muž je černý taky… světlo
je zase v takovém kruhu kolem beránků.
Pak je na mužově tváři, na jeho rukách,
v místech, kde má srdce.
Instantní programy
Co tam dělá ten muž? Co vám
připomíná jeho postoj?
Klečí, kroutí se. Co vyjadřuje tím, jak
leží? Na zemi ležící je bezbranný, malý.
Jak na vás působí, co ve vás
vyvolává?
Soucit a lítost – takhle bych nechtěl dopadnout, takový „chudák“?
Závist – takhle bych se chtěl jednou schoulit, jako malé dítě, nemuset pořád „stát na
svých nohách“?
Něhu – „je jako moje dítě“…?
Co tam dělá? Pojďte si vymyslet, co všechno by to mohlo znamenat. Nespěchejte na
to. Nevymýšlejte moc. Spíš si zkuste sami sebe tak představit.
Je mu smutno? Bojí se? Spí? Schovává se? Modlí se?
Když vymyslíme opačný postoj, tak přijdeme na to, co tam asi dělá. Pěkně zpříma stát.
Jako že se nedám. Ruce v bok nebo pěst. Nebo jiné gesto. Bojovný bojový postoj.
A co dělá?
Modlí se. Jsou tam ti beránci. Obětuje.
Ti beránci … také vypadají, jako když spí? Jeden má otevřené oči.
Je moc blízko slunci, je moc blízko Bohu. Skoro se ho dotýká.
Je to Noe. Obraz se jmenuje „Noemova vděčnost“.
Noe dělá jako první po potopě to, že přinese oběť. Dává něco ze sebe. Dává sebe.
Děkuje. Svěřuje sebe.
A znamená to: já ve srovnání s tebou, Bože… Bez tebe… Že tu jsem…to Ty… Neříká
Já, říká Ty.
5
Kdybyste měli čas a chtělo se vám do toho, vezměte si tužku a napište „Modlitbu
pro Noa“. Co říká, myslí, cítí.
A ještě k postavě na okraji: Je to Noemova žena? Ví, co se děje? Jako by si
chtěla zakrýt oči. Ví, že nemůže dál. Asi ustoupí? Podívá se?
A dovedete najít na obraze sebe? Radši byste se podívali z okraje,
z dálky, jako ta – asi Noemova žena? Stát, ale se zakrytou tváří. Nebo
„byste do toho šli“ jako Noe?
Člověk – to není světlá postava „nastálo“. Je také část země. „Adam“.
Kam se podělo to světlo (co jsme ho viděli na minulém obrázku)? Nemá ho v srdci? (To
se jen Chagallovi smekla ruka, nebo to tak myslel?)
Noe (člověk) se neudělá sám pro sebe. Nestane se z něj farmář, hrdý, udřený, „nezávislý“, bezohledný. Je to také dítě. Odkázaný zůstane. I když je „oddělen“, „vysazen“.
Co bude tedy s lidským životem, když máme ten nebeský syndrom (jak jsme o tom přemýšleli posledně)? Zbývá spalující touha?
Ne. Podívejte se: To podstatné v životě bude komunikace – až k tomu „dávání sebe
sama“. Je tu ta vzdálenost mezi… ano, a my přes ni budeme podávat, předávat… slova,
myšlenky, dary, pohledy, vzpomínky…
Ale bude probíhat „komunikace“. Sdělování. Předávání darů, slov, myšlenek, žít „před
tváří Boží“… A před tváří druhého člověka pak. A v tom je „štěstí“. (Závist a něha byly
pravdivé).
Žít ve světle slunce – i když takhle skloněn.
„Mezi“. Mezi námi to je. (Z mého pohledu). Ztělesňují to ovečky. Vlastně Beránek. Zase
„Kristus“.
Prakticky: Co je třeba k překonání odstupu, aby „nebeský syndrom“ ustoupil? (Ze zkušenosti nebo z obrázku…). Jak se „dělá komunikace“?
Já osobně moc nedávám šanci „silným“ (spíš: co si na ně hrají), úkol, úspěch… Ti se
v životě takhle neschoulí. Ti k tomu nemají tu odvahu.
Potřeba je pořádný kus odvahy a důvěry.
Mít zásadní úctu k druhému.
Stojí to často námahu. Někdy i oběť.
Vzdálenost (mezi námi a Bohem, ale taky mezi námi lidmi) nepřekonáme bez
toho – že dáme sebe. Že nás to něco bude stát, i riziko a bolest. A nikdy ji nepřekonáme docela.
6
Instantní programy
A dojem z obrazu? Je to tedy smutné, nebo ne (být člověkem)? Těžko
říci, když se na to tak díváte…?
Instantní programy
7
M. Vymětal
Pomůcky: vytištěný biblický text na formát A3, neúplný text na menším papíru (A5), vytištěná jména novin, papír, svazek novin, pastelky, lepidlo, nůžky, předem připravené ilustrace
k příběhu (asi 20-40, lze najít např. na Google přes vyhledávání obrázků, když do hledaného textu zadáme biblický text v mezinárodní zkratce „Luk 10, 25“ či jméno hrdiny anglicky
a německy: Samaritan, Samariter).
I. Společná část:
1. Doplňování textu: Účastníci rozdělení do dvojic dostanou vytištěný text podobenství, v němž je přibližně polovina každé věty nahrazena tečkami. Jejich úkolem je text obsahově doplnit. Poté se přečtou výsledky.
2. Společná četba: Společně text dvakrát přečtěte - nejprve postupně po jednom verši a poté dramaticky - rozděleně na role (vypravěč, zákoník, Ježíš, Samaritán).
3. Práce s velkým textem: Text se umístí na stěnu, každý si vezme pastelku a po chvíli přemýšlení nahlas přečte a podtrhne rovně nejprve větu či sousloví, které se mu v podobenství nejvíce líbí a poté vlnkovaně část, která se mu líbí nejméně a nejraději by ji z příběhu vynechal.
4. Otázky, které si nad textem kladu: Každý se zamyslí a řekne jednu otázku,
která ho k textu napadá. Vedoucí otázky nahlas zopakuje a zapíše si je (k odpovědím dojde později).
II. Rozdělení na skupinky 2-4 účastníků:
5. Titulky novin: Vedoucí rozdá papír, na němž jsou vytištěna jména různých novin
a publikací - např. Respekt, Lidové noviny, MF Dnes, Večerní Jeruzalém, Blesk, Haló noviny, Osvobození (samizdat samaritánských partyzánů), Policejní věstník, Zdravotnické listy, Bílý kruh bezpečí (zpravodaj organizace, zabývající se pomocí obětem trestných činů),
Pohostinství. Cílem je vytvořit titulky novin k příběhu Lk 10,30-35. Titulky mají v několika
slovech vyjádřit podstatu příběhu. Každé noviny mají ale jiný okruh čtenářů, a proto hodnotí příběh z jiného úhlu.
6. Umělecká - koláž textů a obrazů: Účastníci si po dvojicích vyberou jeden moment příběhu, který chtějí ztvárnit. K němu vytvářejí koláž z fotografií z novin a(nebo) z titulků či jejich částí, korespondujících s vybraným textem.
7. Sochařská: Každý ze skupinky se stane sochařem, vytvářejícím sousoší, a ti ostatní materiálem. Vybere si jeden okamžik příběhu, stanoví, kdo představuje kterou postavu
příběhu, v jaké má být pozici a jak se má tvářit. Ostatní se nastaví přesně podle sochařova
pokynu a vytvoří sousoší, v němž se chvíli potichu vciťují do příběhu. Poté se přesune role
sochaře na dalšího účastníka.
8. Umělecká kritika: Účastníci vytvoří z vytištěných ilustrací k příběhu výstavu, přičemž uspořádají ilustrace od nejméně zdařilých k těm nejzdařilejším.
III. Společná část:
9. Prezentace: Každá skupina předvede ostatním výsledky své práce. Přečtou se titulky novin, proběhne výstava koláží, soch a vernisáž výstavy ilustrací.
10. Odpovědi na otázky: Znovu se přečtou otázky, shromážděné v bodu I.4 a účastníci
se pokusí na ně odpovědět. Na některé otázky se třeba odpověď nenajde - nevadí.
11. Zhodnocení: Vedoucí zopakuje jednotlivé kroky 1 - 10, jimiž postupně skupina prošla a poté nechá účastníky vyjádřit, co na ně jak zapůsobilo. Nakonec se již bez
komentáře přečte ještě jednou text.
8
Instantní programy
Podobenství o milosrdném Samařanu
Instantní programy
Duha (Smlouva Boží
se zemí)
Pavel Jun
Instantní programy
Gen 9,8-17
Obraz první: Stvoření člověka:
Adam snášen s nebe. Svitlo nám: v tom
to je: jsem vynesen z nebe, (nejen matčina těla), kus cesty je od Toho, mezi
mnou a tebou. Můj život je Touha po
návratu, po sjednocení, chtěl bych být
zajedno zase…
Obraz druhý: Noemova oběť: přes
tu vzdálenost – nedostanu se sám, ale
něco mého. Slova, myšlenky, gesta…
Něco ze sebe… Přes tu vzdálenost se
lze sdílet. A děje se přijímání. Je v tom
kus štěstí, obnovená vzájemnost. A
člověk se tímhle způsobem skoro dotkne slunce.
Další obrázek:
CO VIDÍTE NA OBRÁZKU?
Taky muž, anděl, duha. Taky černobílé, taky světlo a tma.
Pták, vodní. Kohout. Ovečka v jednom z konců duhy.
Ten muž je – stejný. Noe.
Nejprve ke světlu – je jiné, že? Už to není (hřející a spalující) slunce, už to je duha. „Jenom“ duha. Co je duha? Slunce odražené, profiltrované vodou, („slzami“ lítosti).
Ten muž leží naopak. Na zádech, otevřené oči, rozpřažené.
Co to může znamenat?
CO PROŽÍVÁ? Údiv, úžas? „Zírá“.
CO SI ŘÍKÁ? „Co tohle znamená?“ „Co se to děje?“
Leží. Alejak…? Jako kdyby upadl… Trochu jako v posteli - klidně.
CO DĚLÁ? POSLOUCHÁ?
Diví se, žasne, „jen kouká, „zírá“. Už se dívá!! Poprvé!
Jak to, že má otevřené oči? Do slunce se nepodíváte. Spálí vám oči. I odražené slunce
oslepuje. Ale slunce odražené, „přefiltrované“ vodou – na duhu – to se podívat můžete.
CO VIDÍ? Duhu, anděla.
CO TEN ANDĚL TAM ASI DĚLÁ? Roztahuje tu duhu? Jako nějaký transparent? Co by
na něm mělo být napsáno? Jhvh? Bůh s vámi?
NEBO NĚCO VOLÁ? CO BY ASI MOHL ŘÍKAT? „Nazdar, my už se známe…“ „Mě se
už asi nezbavíš.“
9
CO VÁM PŘIPOMÍNÁ TA DUHA? Tvarem. Luk…
Nepřipomíná trochu „střechu“? A ten člověk si opravdu „hoví jako v posteli“. Tahle
zem je po tom všem v ochraně, chráněna. On tu je „doma“!
Obraz se jmenuje: „Duha, znamení Boží smlouvy se zemí“.
Takže je to pokračování minulého obrazu: Bůh Noemovu oběť přijal? Bůh Noema přijímá. „Komunikace se podařila“. Není zničující (když nabídnete sebe). Komunikace se
může „dařit“. Má smysl!
Co vidíte dále na obrázku?

Pták, vodní (připomene potopu) – až tak ohrožující můžeš být Ty. Ty, Bože
i člověče – můžeš být takhle ohrožující – jako potopa, jako slunce spalující, jako požár…

Kohout. (jistě symbol nového dne, ale nám také připomene zradu, ohrožené
spolubytí lidí s Bohem) – až tak nebezpečný mohu být já. (křehký, temný).

Pro sdílení je to těžké – Noemova žena ví, proč zůstala kus dál.
Prakticky: Máme to (spolu, s Bohem) těžké. Je tu ta vzdálenost. Když je velká, je znejisťující, (co všechno mě napadne o tobě a možná tebe o mně…, když nejsem s tebou),
když je malá („přítomnost“) je ohrožující. Zbavit se nemohu.
Sdílení, které je údělem, je ohrožené a ohrožující. Vzdálenost i přítomnost tvá je ohrožující. „Nejsem hoden“. (kohout a vodní pták).
Ať tedy komunikace probíhá (může probíhat) ve znamení milosti. Prakticky: pro „sdílení“, kterým je náš život, máte „znamení milosti.“
Znamení milosti!
JSOU ZNAMENÍ MILOSTI. JAKÁ ZNÁTE?

Duha.

Úsměv, pohled, vlídné slovo, věrnost, stálost, (omluva, když nemůžete přijít). že vydržíte i napětí…

Víno a chléb, křest.

Zapomněli jsme ještě na jednoho: beránek. V konci duhy. Taky jste možná
někdy chtěli – dotknout se duhy. Ale když za ní jdete, tak ona – se nepřibližuje a někdy
se i ztratí. Skoro vás napadne – jestli to není jen přelud. Ale ten beránek – to je místo,
kde se duha protíná se zemí. Neztratí se jako přelud. Můžete si „sáhnout“.
Shrnutí:
Jsou znamení milosti, které prostor mezi námi dělají bezpečným. Já se mohu (po)dívat.
Vidím. Nemusím žít „se zavřenýma očima“ (se škraboškou), tváří k zemi. (O kus dál je
tu komunikace, než na předchizích obrázcích!). Já se ti „mohu podívat do očí“. Víte,
jak je to závratné… Ale jde to. „Je tu prostor bezpečí“.
10
Instantní programy
Nedalo by se žít ve tmě (první obrázek), ani naproti slunci (otevřená obloha. Prázdná.
Hrozivá)
Nežijete v beznadějně ohroženém prostředí. Jste tu doma. Máte tu být doma. Střechu
nad hlavou. A někoho, kdo vás má rád.
Instantní programy
11
Následování - příspěvek do izraelských novin Petr Kulík
I) Doplňte verš z Bible:
Jak dlouho budete poskakovat na obě strany?
Je-li Hospodin Bohem, následujte ho;
jestliže …………………………………………….……………………………………………, jděte za ním!
(1Kr 18,21)
•
Achabova politika – oficiální izraelský deník, který vznikl týden po korunovaci izraelského krále Achaba na podporu jeho politického aparátu; informuje své čtenáře o úspěších Achabovy vlády jak na politicko-hospodářské tak náboženské rovině
ÚKOLY:
1) napsat článek o událostech na Karmelu:
2) interview s králem Achabem
•
Boží trest – ilegální týdeník, který vznikl pár dní poté, kdy Jezábeel nechala povraždit Hospodinovy proroky; informuje o zlořádech izraelského krále a jeho ženy a vyzývá
Hospodinovy ctitele k otevřenému odboji
ÚKOLY:
1) napsat článek o událostech na Karmelu:
2) interview s prorokem Elijášem
•
BIČ (bulvárně informující časopis; čas na izraelské bludy) – nejstarší z těchto tří
novin; vznikl již za Omrího, otce krále Achaba; přestože záměrně zkresluje svými informacemi skutečnost a jeho paparazzi nezastaví mnohdy ani královy stráže, Achab BIČ trpí, neboť je velice oblíbený u izraelského lidu, který si král nechce proti sobě popudit
ÚKOLY:
1) napsat článek o událostech na Karmelu
2) interview s Baalovým prorokem, který údajně unikl ze spárů Elijášových
12
Instantní programy
II) Pracujte jako novináři v následujících denících.
Rozdělte se do skupin max po 5lidech a pracujte pro jednu z níže vyjmenovaných tiskovin.
Reportéři těchto novin musí napsat novinový článek na titulní stranu novin (nadpis, který
si musí získat čtenáře) + interview s Achabem, Elijášem; s údajně uprchlým Baalovým prorokem...
Pamatujte na:
a) přiléhavý nadpis, který by zaujal na první pohled
b) článek by měl informovat o tom, co, kde, kdy, jak se stalo...
Instantní programy
Boj s Bohem Pavel Jun
Instantní programy
JAKÝ MÁTE PRVNÍ DOJEM Z OBRAZU? JE
V TOM KLID NEBO NĚJAKÁ DYNAMIKA?
Něco se tam děje, že?
PODÍVEJTE SE NA RUCE A NOHY TOHO
MUŽE.
Nohy rozkročené, jako v zápase, jako když do
něčeho tlačíte, něco odstrkujete.
A ruce – to je docela záhada – jednou rukou
jako kdyby chtěl obejmout, druhou ale jako kdyby chtěl odstrčit, udeřit.
PODÍVEJTE SE NA JEHO OBLIČEJ.
Skrývá se nebo vyhlíží?
CO SE NA TOM OBRAZE DĚJE?
Ty rohy nahoru vypadají jako andělská křídla.
Ten člověk se pustil do křížku s andělem? (to
má tedy odvahu).
Jako když na tom člověku leží nějaká deka
a jaksi se nedá říci, jestli on se jí chce zbavit,
nebo naopak jestli se do ní chce zachumlat.
Půlkou obličeje vykukuje, půl obličeje skrývá.
Nebo snad jako když na člověka padla nějaká síť a on se z ní chce vymotat?
Nebo něco jiného vás napadá?
Co na tom obraze je (podle Chagalla): boj Jákoba u potoka Jábok.
CO O ŽIVOTĚ A ZE ŽIVOTA (NAŠEHO) TEN OBRAZ VE VÁS „VYVOLAL“, CO VÁM
PŘIPOMNĚL?
Není to pro nás neznámá situace, boj, bojová situace. O něco, s někým, proti někomu
bojujete, usilujete.
Těší vás to, rádi bojujete? JAK, S KÝM A O CO BOJUJETE?
ZNÁTE NĚJAKÉ OBRAZY PRO BOJ A BOJOVÁNÍ? JAKÁ SITUACE SE VÁM VYBAVÍ,
KDYBYSTE MĚLI NAMALOVAT BOJ – JAK BY JSTE JEJ MALOVALI?
-
Vztyčený, hrdý jezdec, rytíř na koni s mečem…
-
Voják plížící se zákopy, v zubech granát…
-
Pilot letadla vrhající bomby na nepřátelské území…
-
Vojevůdce, který vede bez ohlížení velké pluky vojsk…
JAK BOJUJEME?
Zbaběle, krutě, podle, čestně, zoufale, bezohledně (v boji se nikdo nemůže ohlížet).
S KÝM? S každým, kdo se namane? Kdo se mi postaví do cesty, kdo mi zkříží cestu…?
O CO? O druhé, proti nim, o místo, o uznání, o čest, o postavení, o peníze, o moc
o rozkoš, o to mít víc ze života, o („svou“) pravdu…
13
O CO BOJUJE?
Třeba by to začalo být jasnější, kdyby se řeklo „s kým“. S kým bojuje Jákob?
(Kdybyste neznali text, co byste řekli podle toho obrazu?)
Tak nezřetelně je to namalováno. Deka, anděl… Není tam vlastně nakonec sám?
Je tam jen tma a slunce… Bojuje se vším co je okolo a všude? Bojuje s Tím, který je
okolo a všude. Kterému říkáme „Bůh“.
To slunce… V něm písmena. Jhvh. Boží jméno. Bůh. Chagall takhle maluje Boha.
O CO BOJUJE? O co se dá bojovat s Bohem.
O jedinou věc, lze to říci tak: o milost („pustím tě, až mi požehnáš“).
Potřebuji dostat od tebe milost. To je všechno.
Smysl má náš (životní) boj jako boj – o milost. A nakonec (ten boj) tak je. Tak mu můžeme rozumět. Všechno, co je méně, je málo (nicotné, marné, směšné).
Je to (jen?) boj o milost, o přijetí „od Tebe, od druhého“. O tvou přívětivou tvář. Já se
tě nevzdám, nemohu vzdát.
Není to paradox – bojovat o milost?
Musím unést Tvou blízkost, přítomnost.
Dnes – se to prostě nechá být. Snadno pouštíme lidi ze zřetele.
Musím žít před Tvou tváří. „Smím – musím žít před Tvou tváří“?! Láká mě to (Jákob
vykukuje) a děsí mě to (Jákob se skrývá).
Musím si „nechat místo z milosti, nebo z lásky dát“ to je řešení tajemství života.
(Přečtěte si, jak Jákob dosud bojoval, celý příběh doma…)
Tedy shrnutí: Život je „bojová situace“. Je to zvláštní boj. Nejde v něm o to druhé (Boha)
získat, přesvědčit je o své moci, ceně, síle, porazit je, srazit na zem, zbavit se jich.
Bojovou situaci čestně unést, to se dá, když víte, tušíte, že „okolo je milost“, že náš
„obklopuje tajemství plné milosti“.
Bojujeme s milostí i milost.
Ještě si všimněte: je tam duha, ta postava tam, to je jistě anděl, právě roztahuje, nebo
oprašuje nebo hlídá druhu.
Tak takovýhle boj (o milost, o požehnání) má naději, „zaslíbení“. Všechny ostatní…
nechme být.
Ten obraz se jmenuje: „Věčnou milostí tě chci zachránit“ (Mit ewiger Gnade will Ich
dich erretten), Gen 32, 23-33.
14
Instantní programy
JAK A O CO BOJUJE TEN „JÁKOB“?
JAK BOJUJE? Můžeme o tom něco říci (na základě obrazu)? Vyčtete z obrazu něco?
- je to celé ve tmě, ten boj je plný tajemství. Zmatené to je, chci blízkost, a mám z ní
strach, obejmout a odstrčit. Tajemný a zmatený boj.
- odhodlaně
- zoufale?
- vytrvale?
(- do této doby byl „úskočný, bojoval podvodem, „zezadu“, lstí, teď je to „tváří v tvář“,
přímo, statečně.)
Služebník?
Jakub Keller
Pomůcky: karty - prázdné bílé lístky (třeba co máte doma u telefonu) pro každého
účastníka 12, tužky a papíry A4
A) Úvod: Povídání, písně a čtení Žalmu 131 - coby modlitby.
B) Asociace: Jaké máte asociace ke slovu služebník? Každý napíše na jeden lístek
a pošle sousedovi. Jeden po druhém čte, co přijal.
- A teď jaké máte asociace ke slovu služebník Boží? Každý napíše na jeden lístek a pošle sousedovi na druhou stranu. Jeden po druhém čte, co přijal.
C) Čtení: Budeme číst text z Lukášova evangelia 17,7-10. Jeden člověk přečte text dvakrát po sobě. Ostatní nemají bibli a naslouchají. Když čte podruhé, dělají si ostatní záznam nebo nákres, aby pak mohli – ve dvou nebo třech skupinách – Lukášův text zrekonstruovat a druhým svoji verzi představit.
Instantní programy
D) Hledání: Když přemýšlíme o vztahu s Bohem – užíváme k tomu zkušenosti ze vztahů s druhými lidmi. V jakém mezilidském vztahu spatřujeme podobenství vztahu s Bohem? Je mnoho „rolí“, které nám pomáhají se vyjádřit a trochu porozumět. Služebník je
jedna z nich. Zkusme společně vymýšlet další a psát si je.
- Každý si 10 společně vymyšlených vztahových rolí (včetně role služebníka) napíše na
svých 10 lístků. Pokud by vlastní nápady vázly, nebojte se nechat více času.
- Jen pro jistotu bude dobré mít připraveny nabídky (např. služebník, přítel, svědek, dítěsyn-dcera, posel, správce, trouba-hlasatel, tlumočník, ovce, pokušitel, spoluhráč, tazatel, posluchač, učedník, pacient, obraz, …)
- Druhá možnost je nabídnout texty, ve kterých lze hledat. Každému jeden - nebo do dvojic. (Žalm 116, 16; Matouš 6, 9; Jan 15, 12-17; Jan 1, 22-23; Skutky 1, 7-8; Lukáš 6, 35-36;
Genesis 1, 26; Izaiáš 40, 10-11; 2. Korintským 5, 19-20; Lukáš 18, 18, 1. Petrova 4, 10,...)
E) Rozhodování: Máte v ruce 10 karet vztahových rolí - včetně služebníka. Seřaďte
si je - v klidu - podle toho, jakou důležitost pro sebe jim přikládáte.
- Vytvořte skupinu těch, kdo zařadili služebníka do první pětice, a těch, kdo do druhé.
- Zkuste se domluvit na několika přednostech a slabinách „bytí služebníka“.
- O své výsledky (třeba na papíře sepsané) se podělte s druhou skupinou.
F) Naslouchání druhým: Odhazujte 7 karet, které jsou podle vás méně potřebné.
Zbylé tři pro vás nejdůležitější vyložte před sebe.
- Každý, kdo chce, může povědět o svém výběru: Co je mi vzácné? V jaké podobě vztahu je mi dobře? Jaký příběh pomáhá si to uvědomit?
G) Tvoření: Zkuste napsat podobenství o sedmi větách ke své nejcennější kartě.
- Může začínat slovy: Řekne snad někdo svému … (synu, svědkovi, příteli...)
- Své texty můžete poslat dál – např. do Bratrstva a na adresu [email protected].
Doporučená kniha: - Jiří Mrázek - Lukášovská podobenství, nakladatelství Mlýn, Jihlava 2007, str. 116-119.
15
Konflikty
Miriam Junová
Budeme se několikrát zabývat tématem konfliktů. Seznámíme se s konflikty obecně,
uděláme si test toho, jak zvládáme konflikty a jak je to s konflikty v Bibli.
Co jsou konflikty
Konflikty jsou všude, kde lidé spolu žijí, spolu pracují. Nelze se jim vyhnout. Nejsou
něčím, co musí hned pryč.
Konflikt je proces s dynamikou (dynamitem). (Konflikt není moment, je to dění, proces, hodně se stane, uděje, a je to dynamické, výbušné.)
Konflikt je srážka zájmů, cílů, pojetí (každý chce něco jiného). (Konflikty předpokládají společné vztahové pole, pokud je konflikt, znamená to, že spolu něco chceme
mít, investuje se něco, proto se ptát – proč jde do konfliktu ten člověk, proč se zlobí,
bez konfliktů není intimity.)
Konflikt je subjektivní skutečnost toho, koho zasáhne. Nelze říci: to není tak zlé, subjektivní stránku hledat.
Emocionální zasaženost a iracionální jednání ke konfliktům patří. Bez konfliktů není
intimita, jinak je odstup.
V konfliktech se spotřebuje hodně energie: destruktivně, nebo konstruktivně.
Jak můžeme s konflikty zacházet:
-
Učit se přihlédnout a mít jasno o tom, co člověk vidí a jaké soudy se s tím
spojují. (Ne rychle vědět, klapky na očích, vidět jen kus toho, co se skutečně stalo. Tři
čtvrtiny problému se vyřeší vhledem.)
-
Poznat vlastní pocity a své jednání a převzít za ně odpovědnost. (Sebereflexe – co se děje se mnou, jak to dělám v konfliktech, poznat svůj favoritní styl konfliktu. Člověk může změnit sebe, ne druhé.)
-
Ustoupit o krok zpět a analyzovat různé pozice.
-
Vciťovat se do pocitů a zájmů druhého (někdo kvůli zneuznání, někdo…).
16
Instantní programy
Uvedení do tématu
Instantní programy
Oheň-Zjevení Jahveho
jména
Pavel Jun
Ex 3,1-15
Být člověkem není jen tak. NA ČEM SI UVĚDOMUJETE TU POTÍŽ?
O jakém pocitu byste mluvili, když byste to
chtěli vyjádřit. Který pocit se vám vrací, zneklidňuje vás, nevíte si s ním rady.
Nejistota, strach, touha, sebevědomí, láska,
touha po lásce, ...
Teď nás čeká poslední obrázek z téhle řady.
CO JE NA OBRÁZKU?
Slunce, strom (keř), muž, ovečky.
Instantní programy
Jaký máte dojem? (Ne interpretace, jen dojem). CO VÁS ZAUJALO?
CO OVEČKY? Jsou v pohodě. Jakoby se nic
nedělo. Důvěřují pastýřovi? To, co se děje, se jich nějak netýká.
CO TO SVĚTLO? Když ho srovnáte s minulým?
Má „soustředné kruhy“. Co by mohly znamenat, co znázorňují? Pohyb. Jako když –
hodíte do rybníka kámen. „Šíří se to dál“. Ve vlnách se to šíří dál. Impuls…
KDE JE TO SVĚTLO, SLUNCE? Je níž. Zapadá?
Ne, je v keři. Ten muž se nedívá k obzoru, to by k nám byl zády, ale do keře. „Hoří keř…
a neshoří“.
Co ten muž? Víte už asi, kdo to je. Mojžíš.
JAK NA VÁS PŮSOBÍ?
Je starý. Je silný a velký.
Taky klečí. Jinak než Noe? Vzpřímen. (Noe se choulil jak dítě, tohle je dospělejší).
Co ještě o něm říci? „Září“. Září mu tvář. Odlesk toho ohně, toho slunce. I kolem hlavy,
jako svatozář.
Neusmívá se náhodou?
Ruka na srdci – co může znamenat? Uklidňuje, brání srdce? Nebo naopak? Říká
„tady…“ Nebo „slibuji“?
Ví, že on je ve hře, osloven. „Já“.
Jak ukazuje na sebe? S otázkou, s ostychem…?
Ne jako když sebe vyzdvihujete. „Já…“ ?! Druhá ruka visí dolů – ale tak v rozpacích
jakoby – co mám dělat? Jaké slovíčko by k tomu řekl?
***
17
U toho můžeme teď chvíli zůstat: „Já…“. S „Já“ míváme potíž, že? (Možná to je podstata našeho problému – víme o sobě a víme o druhých…)
Já jsem kdo? Ukažte si na sebe. Jaký z toho máte pocit? (Když o sobě myslíte, uvědomujete si sebe, tak jak?) Já jsem ten, který… který co…? Co byste řekli?
Když člověk žije dlouho s nebeským syndromem, tak začne hodně uvažovat o sobě,
a napadne ho, jestli není ten „první“. A je z toho hrozný zmatek!
***
KDYŽ TO SROVNÁTE S TĚMI PRVNÍMI OBRAZY?
Adam spící, nesen do temnoty bezvládně.
Člověk ležící na zemi tváří k zemi (ani podívat se nemohu)
Ležící na zádech (slunce vystřídala duha). Podívat se mohu. (Jsi daleko, mezi námi kus
cesty a znamení milosti chrání mě před tebou (a tebe přede mnou), duha, žádné přímé
slunce.
Tady ale není znamení milosti, tady je slunce zase „přímo“. Mojžíš klečí, ani krok už
nemůže udělat, (v tom je podobný Noemovi prvnímu) a to světlo – ho zasahuje.)
Takže: Člověk zůstává na zemi. Ale neztratil se v temnotě. Nevyhasne světlo pro něj.
Ani není jen „přecezené přes vodu, slzy – v podobě duhy“. Někdy je fakt přímo. Dokonce klesne někdy tak blízko, že je skoro na dosah ruky. Ozáří tvář, dokonce zapaluje
srdce. (Zvláštní: nezavírá před ním oči.)
To světlo je aktivní. (Bůh je aktivní), je tu aktivita lásky vstříc. Objetí.
Bůh aktivní… „Bůh přišel na návštěvu“. Bůh chodí na návštěvu.
Jaká je, co chtěl říci? S čím se chodí na návštěvu? Zkontrolovat. Něco chce? Zeptat se,
jak se daří? Potěšit se s… Říci: takhle, tohle pro tebe mám?
Ta písmena – jsou jhvh, a to je to sdělení, které slyší a prožívá Mojžíš: slib… já jsem
s tebou, budu při tobě (obojí překlad je možný), Bůh chodí na návštěvu a dává prožít:
jsem s tebou a budu.
Mojžíš by chtěl možná víc (jako ten člověk z prvního obrazu), chtěl by víc vědět o světle, slunci, Bohu. Prodrat se k němu… Víc mu porozumět. Mít ho blíž. Sáhnout si. Nejde
to.
***
To světlo, (Bůh) ale nepřístupné, ten člověk je „kus dál“, to říká i keř (s trny), světlo –
oheň. Nevlámu se do něj. Nechytím ho… nepolapím. Nedotknu se ho.
Hoří a neshoří. Svítí a nezhasne.
16
Instantní programy
Tady je to jednoznačné: Já jsem „ten druhý“, ten oslovený, ten chtěný. Často bychom
chtěli být „první“. Není to pro nás. Ani šťastné to pro nás není. Je to hrozná samota.
Člověka „žádá“, oslovuje. Říká mu Ty, a člověk může říci Já, a ví „že je osloven, míněn“, tázán, chtěn,
Může říci i pravdu. „Co jsem já…, že mě chceš poslat? Mluvit neumím, asi jsem i zbabělý?
Časování je zmatečné (Rosenstock Huessy chtěl změnu). První osoba není Já, ale Ty. Já
je až druhá. Podle toho, jak se naučíme říkat Ty, žijeme svoje „já“.
(I jako touha – nezhasne, neuhasí se. Ale není tak horečnatá a palčivá, když vím, že
„sestupuje“. Mohu taky čekat?)
***
Co vám řekl ten obraz(y):
Potvrzení: člověk – je sám a není sám. (Myslíte, že by někdy nejraději zapomněl?)
Žije ve vztahu, a toho se nezbaví. Komunikuje, je chráněn, a žádán, posílán, „potřebný“.
Někdy dokonce „tváří v tvář“. Myslíte, že každý má své „neshořivší keře“?
Být sám a nebýt sám. Když víte ale o „vstřícnosti“ druhé strany, tak se to dá snést,
může to být dokonce plné něčeho jako štěstí.
Aktivita z druhé strany. Ujišťuje mě. (Nejsem jediný zdroj a nositel vstřícné aktivity.
I když se mi to tak někdy zdá).
Jsme zahledění do sebe sama.
Ztrácí se vnímavost pro „nositele života“, zdroj života mimo nás.
Instantní programy
Víra (láska, naděje) je tohle. . .
19
Konflikty II.
Miriam Junová
Test pro zjištění favoritního stylu řešení konfliktů
Můžete si otestovat, jak řešíte konflikty. Žádný z uvedených typů není ideální. Je to spíše možnost sebereflexe.
1 – vyhrotit záležitost
2 – zlatá střední cesta
3 – zachovat klid
4 – bojovat s otevřeným hledím
5 – udržet něco pod pokličkou
6 – chovat se jakoby nic
7 – raději udeřit než dostat ránu
8 – stát si na svém
9 – nebrat si servítky
10 – uklidnit vášně
11 – chytit býka za rohy
12 – zůstat v bezpečí
13 – hrát otevřenými kartami
14 – násilí vyhnat násilím
15 – lépe mlčet než se spálit
16 – oko za oko, zub za zub
2) Spočítejte si body po skupinkách charakteristik:
a) 1+2+3+10 – jít spolu (přikrývat)
b) 5+6+12+15 – vyhnout se
c) 7+8+14+16 – vynutit (prosadit)
d) 4+9+11+13 – explorovat, konfrontovat
3) Představte si výsledky na následujícím diagramu. (Viz ukázka).
Vyhodnocení testu:
Připomeňte si výsledky vašich testů favoritního řešení konfliktů z posledního setkání
Postup:
1) Přečtěte charakteristiky jednotlivých způsobů řešení konfliktů.
2) Ve skupině si můžete říct, kde jste měli největší a nejmenší hodnoty.
20
Instantní programy
Postup:
1) Oznámkujte jednotlivé kategorie na škále 1.-5. 5=nejvíce odpovídá, 1=odpovídá
nejméně..
Instantní programy
Úvod k řadě:
V druhé části roku jsme si pro vás připravili řadu od H. Halfase, která se týká uzdravení. V prvním díle to bude uzdravení hluchého.
Obrázky jsou barevné, proto jsme je pro vás připravili ke stažení na http://www.
evangnet.cz/materialy/mladez/programy/biblicke/obrazy. Více informací také na
webových stránkách Bratrstva.
Uzdravení
hluchého
Pavel Jun
První dojem. O ČEM TO JE? Z ČEHO USUZUJETE?
Uzdravení hluchého, němého, hluchoněmého.
KTERÁ POSTAVA ZAUJALA, ZARAZILA? Dovedete si vybrat si svou figuru?
Je to o hluchotě (hluchoněmotě – v hebr. jedno slovo pro to).
Instantní programy
Souvisí hluchota a němota spolu? Kdo se narodí hluchý, těžko se naučí mluvit.
Ústa mluví, uši slyší. Když uši neslyší, ústa mohou mluvit, jak chtějí. Když ústa nemluví, uši jsou k ničemu.
SROVNEJTE ZRAK A SLUCH. Zrak má hrozně „daleký svět“. Vnější.
SROVNEJTE POCITY A SLUCH. Pocity znamenají jen vnitřní svět. Sluch je „uprostřed“. Prostředkující.
CO BY VÁM VADILO NEJVÍC, KDYBYSTE BYLI HLUCHONĚMÍ.
• Člověk by se těžko dorozuměl. Svět by pro něj byl cizí.
• Měl by podezření. (hluší lidé bývají podezřívaví – co si o mně vyprávějí…?)
• Neschopnost se dorozumět, zachytit z okolního světa signály, neschopnost vnímat protějšek jako živý protějšek, který zve do akce…
• Uzavřenost (do) vlastního světa. Druhý se tam těžko dostane.
• A já se druhého nedovolám. A nedokáži odpovídat. Nemohu se „vyjádřit“, sdělit.
• Samota.
• Neschopnost vyjádřit se.
• Těžko překonává odstup, který mezi ním a druhými je. Není komunikace, společenství.
Může člověk slyšet – a neuslyšet? Může umět mluvit a přesto oněmět?
Nemusí rozumět. (K slyšení je potřeba pochopení)
Nemusí chtít mluvit. Hořké mlčení, ze vzteku, hněvu, zranění.
Může oněmět hrůzou.
Patří k němotě a hluchotě ticho?
Nejen. Může být spousta hlasů uvnitř (hořkost), které přehluší to, co se říká a mohlo by
slyšet.
Může to být nejen „osud“ (nemoc), ale i vina, rozhodnutí?
Není to často trochu tak, že jde o to, co člověk do svého života, srdce pustí, co se mu tam
může dostat, a najde to tam odpověď? Co zkreslím tak, že …
Nejsou hluchoněmí také „z vlastní vůle“ a vlastní vinou? Nenechávají se ohlušit? Nemohou se do ucha, do srdce dostat falešné tóny?
21
***
Jaké je rozdělení obrazu? Mohli bychom si ho nějak rozdělit? Nalevo sněží, uprostřed
voda, praskají ledy, sněženky, …
Sedm osob, dvě zvířata na pozadí zimní krajiny.
V pravé polovině dominuje Kristovská postava, naproti ní „věž“ chlapců. Která postava vás zaujala nebo zarazila?
Zvláštní roli hraje vše převyšující blázen (harlekýn).
Na straně Kristově je jediná dívka obrazu.
Nad Kristovou hlavou, ve středu obrazu, vidíme zvláštně zašifrovanou věc, kterou
drží harlekýn.
Každá postava má něco. Skoro každá. Kristus svitek. Chlapec tamburínu, naslouchátka, dívka psa, chlapec papouška, prak…
Kristus (i zde v románském stylu) ukazuje levou rukou na jednoho chlapce, zatímco
v pravé drží svitek (u Agethen vždy). Výjimečně levou rukou ukazuje gestem uzdravujícím.
Kdybyste měli říci, kdo je na tom nejlíp, kdo na vás nejlíp působí – chlapec s tamburínou. Dívka s naslouchátky. Chtějí poslouchat.
• Ježíš ukazuje na jednoho chlapce. Ten chlapec má být hluchoněmý. Zavřel také
oči. Vše, co jej nyní spojuje se světem ještě, je jeho hmat. Proto je jeho ruka na bláně
bubínku. Jeho zvuk nemůže slyšet, ale cítí vibrace. Špičkami prstů cítí tvrdě a opatrně zaznívání tónu.
Co ostatní vedle slyší, on musí vnímat skrze ruku vším soustředěním. Ne jako hlas
a zvuk, ale jako fyzikální jev, který mu ukazuje příčinu, ne projevení. Vyloučen ze světa
řeči, hudby, zvuků. Stále ticho.
Když se na to spolehne, pak slyší přesto asi víc než v hluku se utápějící, ohlušení lidíé
v jeho okolí. S tím má svou zkušenost…
I když se tento obraz jmenuje „uzdravení hluchoněmého“, ukazuje Ježíš právě na tohoto chlapce, který je ponořen hluboko do mlčícího světa, tedy právě nepřijímá řeč.
Je zde div vzdán? Nebo jaká paradoxie vstupuje do obrazu? Ne, nic není negováno.
Tento Kristus je Kristem všech. Třeba chlapec s bubínkem ani dívka s naslouchátky
nepřijímají svůj sluch zpět, přesto je ukazuje obraz v pokoji, který je nechává jako lidi
uzdravit se: být otevřený, sensibilní, „schopný slyšet“ v hlubším smyslu.
Stojí jim to za to, dokážou to… soustředit se… k druhému, ke světu, k Ježíšovi…
• Jinak se jeví chlapec s prakem na krku. Bojovná dětská hračka, kterou se dá zranit
nebo něco zničit. Sevřená ústa chlapce ukazují vzdor: nechce slyšet – je němý oběma ušima pro lepší poznání a v své zarputilosti i němý k ostatním.
Sevřená ústa, něco zamýšlí… Jiní mají něco „svého“, milého, papouška, zvíře, hudbu,
tamburínu.
• Dole nalevo vidíme jiného chlapce, jehož výraz svědčí o duševní slabosti, snad také
22
Instantní programy
„Uzdravení hluchoněmého“ se jmenuje obraz. Který to je?
Ale všichni různým způsobem mají problém se slyšení a mluvením. JAKÉ?
Zašitá ústa, sevřená ústa, soustředěné naslouchání pomocí bubínku, naslouchátka,
sluchátka, postižený chlapec,
Instantní programy
proto, že od mala neslyšel. Tak dodnes neslyší a nemluví a je odkázán na lidskou pomoc. Má něco společného s papouškem před ním, nebo jak máme vykládat papouška? Papoušek napodobuje, zůstává imitací, kterou
nic neprojevuje. Žvatlání postiženého chlapce může znít
podobně, přesto zůstává rozdíl, že tento ubohý chlapec
je pro přivrácení se a lásku tím citlivější a odpovídá rukama a očima na ně, jak jen ubohý člověk to dokáže.
• Vedle něj vidíme spolutrpitele. Nasadil si walkmana,
poslouchá se zavřenýma očima, jestli něco bude slyšet.
Slyší hudbu, nebo zvuky nebo nic? Nebo nechce slyšet
jiné?
• I dívka u Ježíšových nohou může sotva co slyšet. Má
naslouchátka, aby aspoň něco… Je soustředěná a klidná.
Snad se ponoří na další cestě životem do tohoto bezeslovného mlčení; jestli pak si pamatuje utěšující a uzdravující ruku?
A pes před ní? Nepřipomíná „slyšení a přesto nerozumění“ ostatního stvoření? Neodkazuje jeho vytí na bytí bez
řeči stvoření, které tu s ním tolik nemocných sdílí? Nebo
Iz 53,10, kde „strážci lidu“ jsou nazváni němými psy, protože nepozorují, … Kdo se
má nechat psem probudit?
• Opět harlekýn se zašitými ústy, jehla vězí v koutku úst. Bláznovskou čepičku s oslíma ušima. V pravé má velikého škvora, v levé papír se záhadným obrazem. Je to
citát z Boschova obrazu – tam je na pravém křídle triptochona ze dvou ohromných
uší, probodnuté šídlem, s ostrým nožem mezi. Pod tímto ušním spřežením je pohřbeno mnoho nahých bezmocných lidí. … Neví se, co je význam. Do jednoho ucha
dala už sotva znatelnou malou opici. „Pro mě jsou to uši, které jsou otevřené pro
fámy, pověsti. Ty zraňují nebo ničí, to se vyjadřuje nožem, ale také pod uchem utlačeným člověkem“. Opice v uchu (analogicky „blecha v uchu“) obsahuje představu
že degraduje člověka, o kterém se mluví. V každém případě to jsou uši bez hlavy.
Místo toho jsou na obou stranách nože, zakouší ale samy také zranění (propichujícím šídlem znázorněno – tím, co do nich vniká.
• Harlekýn ukazuje vztyčenou rukou tento citát z Bosche. Škvor, ušák– dejte si
pozor, abyste nenasadili druhému do ucha takového škvora. Je to obraz pro neklidnou, zraňující, zničující myšlenku. Obraz v druhé ruce ukazuje, co by mohlo být
následkem.
Teď chápeme i proč si zašil ústa. Ať nepřejde nepravé, zabíjejí slovo. Rub moci slyšet a mluvit: zneužití bezuzdnosti.
Ty uši drží tak, jako by je nastavoval Ježíšovi?
Zimní krajina. Se sněhem nalevo. U Ježíšovy ruku roztál. Na řece se láme led, a ukazují se sněženky jako první předzvěst jara.
Proč zima? Chlad symbolizuje samotu? Není život.
Na Ježíši je vidět lítost, soucit, ledy tají. Dotkne se ho, nejen přes něco, neurčitý zvuk
bubínku, ale přímo…
23
života k Bibli
Jiří C. Klimeš
Této metodě se říká od života k textu, nebo také vidět, slyšet, jednat, a jde v ní o to,
aby jednotlivci nebo skupina dokázali nahlížet svou vlastní životní zkušenost z Božího hlediska, z pohledu Božího slova. A aby podle Božího pohledu dokázali konkrétně jednat. Není to metoda snadná, vyžaduje skupinu mládeže, které o něco jde, která hledá Boží vůli, bere vážně svoji křesťanskou existenci v tomto světě. Anebo která
má před sebou konkrétní výzvu, úkol.
Protože je tento způsob práce s biblí náročný na otevřenost a spolupráci skupiny, navrhuju, aby byly na schůzce mládeže hry, zkrátka ty veselé a dynamické části, zařazené hned na začátek. Dobré je si taky zazpívat, popovídat, pomodlit se.
Na začátku moderátor skupině krátce vysvětlí cíl této metody a přejde se k prvnímu
bodu: VIDĚT. Každý z účastníků může v tuto chvíli vyprávět ostatním o nějaké své zkušenosti či příhodě z poslední doby, která je nějak významná. A je jedno z jaké oblasti – ze školy, práce, volného času, rodiny, sboru, partnerského života…/např. začala
jsem cítit, že jsem ve sboru důležitá, velkou náhodou jsem našel ztracený batoh, přemýšlím, jak znovu začít apod./ Důležité je, aby to byly zkušenosti účastníků, na kterých se sami podílejí, nebo se jich osobně týkají. Pak je třeba, aby se skupina pro některou z těchto zkušeností rozhodla – rozhovorem, nebo třeba i hlasováním. Zvolené
téma je dobré vyjasnit – rozhovorem, dotazy.
Pak vyzveme účastníky, aby o dané věci tiše přemýšleli před Bohem – krátce. Pak je
prostor, aby každý řekl /zpaměti/, které místo z bible mu to připomíná, který biblický
oddíl by mohl pomoct. Z navrhnutých oddílů je třeba vybrat ten /ty – může jich být
i víc/, se kterým/i/ bude skupina dále pracovat. Jestliže se to nezdaří zpaměti, nebo
hledáním v bibli, přijde na řadu např. konkordance, biblický slovník. O vybraném biblickém oddíle se pak rozvine rozhovor, pracujeme s ním a je jedno, jaký způsob použijeme. Cílem této fáze je, získat Boží pohled na danou zkušenost, problém. SLYŠET
– co nám do této situace Bůh skrze zvolený oddíl chce říct.
A pak přichází to nejobtížnější. JEDNAT Na základě zvoleného biblického oddílu hledat konkrétní kroky, který můžeme udělat. Z praxe vím, že tady s konkrétními kroky bývá často problém. Účastníci navrhují jako řešení daného problému např. víc chodit do
kostel, častěji číst bibli... Dobré proto je, předem upozornit na to, co říká slovník cizích
slov: konkrétní je: představující něco uchopitelného, smysly vnímatelného, prostorově
i časově určitého. Takže se ptáme, co je naším úkolem, kdo to udělá, kdy…
Příklad: tuto metodu jsme použili se studenty /celkem z 5 různých církví/ na začátku
misijní práce na UTB ve Zlíně. Ve fázi vidět jsme poměrně snadno zvolili téma nového začátku – naší práce. Pracovali jsme s těmito bibl. texty: Ž 95, 8, Mt 26, 41, 2 Pt 2,
9. Božím pohledem na náš problém se stala výzva bděte a modlete se. Jako konkrétní problémy jsme viděli pokušení, že bude každý z nás chtít zviditelňovat svoji církev
místo evangelia, že když to nepůjde, tak se na to vykašleme, že nám půjde o prachy,
že bude hodně programů a málo vztahů. Proto jsme si stanovili pravidelné modlitební
chvíle, společné biblické a uložili si, že spolu musíme mluvit otevřeně a jasně pojmenovávat, co je problém. A taky, kdo z nás bude druhým co připomínat. A svorně pracujeme už třetí rok. Zkuste to taky.
24
Instantní programy
Od
Instantní programy
Uzdravení
slepého
Pavel Jun
Instantní programy
Mt 9,27-31
JAKÝ JE VÁŠ PRVNÍ DOJEM Z OBRÁZKU? O ČEM TO JE? Z ČEHO USUZUJETE?
Jde o uzdravení slepého. Ten obraz se tak jmenuje!
Je to o slepotě.
CO BY VÁM VADILO NEJVÍC, KDYBYSTE BYLI SLEPÍ?
Člověk by se těžko pohyboval ve světě. Svět by pro něj byl nebezpečný.
Nevěděl by, co o něm ti druzí. Mohli by se mu smát, připravit mu past. Neviděl by ani,
že se na něj usmívají.
Svět by mu byl cizí. Nepoznával by… lehce, jen tak – kdo přichází, co je tohle za ulici…
Svět se stane nebezpečným, cizím. Člověk v něm nejistým a cizím.
MŮŽE SE ČLOVĚK DÍVAT A NEVIDĚT?
Ve tmě.
Když je obrácen zády.
Může přehlédnout (KDY A JAK?), co druhý potřebuje.
25
Vidíme tedy dvě hranice (řeka, obloha) a jedno porušení hranice (duha).
•
Začneme centrální scénou: Malý chlapec se obrací se vztaženýma rukama k Ježíšovi, gesto, které znamená: pomoz, uzdrav. Stojí ještě v tomto světě, ovládaném tmou a slepotou, ale všemu slepému a tvrdosti, násilí zády.
•
Mrtvý ptáček symbolizuje tento život nechaný vzadu. Celou svou existencí má namířeno „přes vodu“, jde Ježíšovi naproti.
•
Napravo, trochu výš je slepá paní, která má zavřené oči, otevřená ústa,
a volá – žalobu do světa! Neví, komu prosbu nebo žalobu určit. Háže ji do větru…? Je
anonymně mířená?
•
Nalevo od ženy tápavě jde dítě. Paže má dopředu, chce nahmatat cestu
a neví, že příštím krokem může spadnout do řeky. Co s ním bude? Utopí se? Nebo se
dostane na druhou stranu? Nerozhodneme to, ale rozumíme mu.
•
Muž se skleněnýma očima a košíkem, ve kterém jsou všechny dary nebe,
ale on je nemůže vidět. (Někdy je člověku dobré blízko a on… nevidí).
•
Pak jsou tam dvě postavy, které si jsou velice podobné, skoro stejné. Uniformní. Košile, kravata, účes, patří k sobě. Jaký z nich máte dojem? Jsou to lidé násilí.
„Hladcí, úlisní, studení, bez slitování“. Proto zakrývá ten napravo obličej pěstí. (Můžeme vidět často v TV, že si zločinci zakrývají tvář… Tvář je „k potkání“, k poznání, k nahlédnutí, prozrazuje „slabost“), a ten druhý jako by oči vůbec neměl. Ti dva jsou nejvíc
ve tmě. Zaměnitelní. Snad jako by neměli individuální tvář. Nejsou to dvojníci…?
•
Poslední slepý. Je to nacistický důstojník, který má zavázaný i obličej.
Dívá se dopředu a určitě nic nevidí. Je to asi jeden z těch, kteří slyšeli jen „příkazy“,
ale neviděli jejich důsledky. Nezříká se toho, kam patřil.
I zavázanou rukou salutuje. Co miliony obětí? Ti dva nad ním jsou všude a vždy, a ten
dole je jen jeden příklad každé armády tohoto světa. Na jejich slepotu trpí nesčetné
oběti.
•
Proto se vznášejí uschlé květy pampelišky nad scénou. Sice jsou v po-
26
Instantní programy
Může nechtít vidět. (Svou vinu, svůj vliv, svou hloupost, člověka, kterému dluží lásku…)
Může zůstat viděním na povrchu. (Zdá se mi, že… že se tě to nedotklo…)
Může si vidění nechat ovlivnit tím, co se „vidí“, co je moderní. (Prý vidění lze nejsnáze
manipulovat módou…).
***
Mohli bychom se na obraz nejprve podívat z dálky. Na „kompozici“ (rozčlenění)
obrazu:
1)
Je znázorněna rozdílnými poměry světla a obloukem oblohy. Hranice jako
by byla naznačená oblohou. Napravo je „náš svět“, nalevo je to prostě „jinak“. Tmy
přibývá doprava, čím dál tím víc (rozpětí hledání (nalevo), násilí (temné postavy napravo)). Na obraze můžeme vidět „Lid bloudící v temnotách“ (Iz 9,1). Mimo „náš
svět“ je Kristus. Myslíte, že i harlekýn, dítě modlící se to vidí? Zatímco ti napravo
jsou slepí.
2)
Druhý kompoziční prvek je řeka, tvoří dělící hranici, z jedné strany vidoucí,
z druhé slepí.
3)
Třetí kompoziční prvek je propletení duhy a slepecké pásky. (Spojuje je!)
Můžeme vidět dítě obracející se k Ježíšovi, ke světlu. Nebo napravo dole (jako protipól) u temných postav (Jako přervaná duha?).
Instantní programy
zadí ještě žluté květiny… ale pomíjivost leží na všem, a docela vzadu v noci je ruina
prázdného kostela. Kde láska neučí dívat se, pomíjí svět kvůli svému násilí a chladu.
•
Dostáváme se k mysteriózní postavě se strnulou hlavou (jako by byla
v křeči), žíznící tlamou, má napřaženou pravici (Znamená to ochranu svého stádce,
nebo vzepření se proti světlu…?). V druhé ruce má hůl, kterou ovládá zástup slepých. Je to převzaté z obrazu Picassa (slepý Minotaurus jako symbol násilné, vitální
přírody, která je ovšem slepá a proto nevidí, co svým vlastním bytím zatěžuje a ničí.)
Je to Býkočlověk. Je to víc příroda než duch, je vydán struktuře pudů a zároveň v ní
trpí. Tápe slepě v tomto světě, vládne a nevykoupen šíří temnotu a poušť. Každý člověk v tomto světě má co dělat s Minotaurem. Bydlí v labyrintu, který v sobě všichni
nosí a který je životní cestou, na které jsme. Ve světě ovládaném Minotaurem je
tma. Bez obrácení se k němu zády není nový život. Nikomu se neotevřou oči.
•
Velká, dominantní je postava uzdravujícího Krista (která je na Jiné straně).
Postavy ostatní jsou realistické, on stylizovaný, záměrně.
•
Za ním je ruka, jiná než ta temná před obličejem napravo, je a šíří světlo.
Co to je? Ano, žehnající Boží ruka, ze které pochází všechno spasení, stejně jako
duha přátelství Božího se zemí. Oba symboly – duha a Boží ruka prokazují Krista
jako zjevitele Božího přátelství k člověku. Světlo, které dává vidět, otvírá oči slepých. Patří k němu harlekýn a chlapec.
•
Potom tu je Harlekýn zahloubaný do křišťálové koule… Je to pro něj „kaleidoskop“? Nebo přemýšlí nad křehkým světem?
•
Neméně pohroužený je modlící se chlapec. „Skočil stejně jako harlekýn
do studny“ a získal onu jinou jasnost, kterou cítí jen jeho duše. (Je to vidění modlitby?)
Představte si obraz „našeho světa“. Rozumíme mu…?
Slepota odlidšťuje. Násilí je slepé. Láska vidí. JAK BYSTE TO VYSVĚTLILI?
Násilí nevidí krásu, cenu jiného, křehkost,…
Láska vidí… očima, které chápou. Vidět se nedá bez lásky.
Centrem je Kristus. Mýtický Minotaurus je taky slepý a nešťastný se vším stvořením
(které se účastní jeho slepého násilí, a které potřebuje slitování a milosrdenství), že
formální „naproti“ představuje nakonec nerovnováhu. (Není to rovnováha, vnímáte
to?!) Převažuje levá strana.
PŘEČTĚTE ODDÍL Z BIBLE:
Matouš 9:27 Když šel Ježíš odtamtud dál, šli za ním dva slepci a křičeli: „Smiluj se
nad námi, Synu Davidův!“
28 A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že to
mohu učinit?“ Odpověděli mu: „Ano, Pane.“
29 Tu se dotkl jejich očí a řekl: „Podle vaší víry se vám staň.“
30 A otevřely se jim oči. Ježíš jim pohrozil: „Ne, aby se to někdo dověděl!“
31 Oni však šli a rozhlásili to po celé té krajině.
KTERÁ POSTAVA JE TA VAŠE? PROČ?
27
Uzdravení
hluchoněmého
David Balcar
1. Beze slov
Zkuste ostatním beze slov sdělit, co jste prožili včera odpoledne (nebo co plánujete
o prázdninách nebo o víkendu)
2. Uzavřený x otevřený
Vedoucí připraví několik (alespoň 8 - 10) obrázků lidských obličejů (vystříhané z časopisů apod.) Účastníci si prohlížejí jednotlivé obličeje a přemýšlejí, který by označili
za „otevřený“ a který za „uzavřený“. Posléze se o tom vede společný rozhovor.
2. Pan Novák leží v nemocnici. Má za sebou těžkou operaci břicha. Chtěl by se od lékařů dozvědět, jak to s ním vypadá. Přichází vizita, několik lékařů a dvě sestry stojí u jeho
postele. Jeden z lékařů se ho ptá: „Tak jakpak se vám vede?“ Pan Novák by toho chtěl
mnoho vědět a ptát se. Ale přes jeho rty se nedostane ani slovíčko.
3. Líza hledá místo jako prodavačka, jde se představit do jednoho obchodu. Stojí v kanceláři osobního oddělení. Úřednice zvedne hlavu od psacího stroje, prohlédne si jí
od hlavy až po paty a ptá se: „Co si přejete?“ Líza jen stojí a koktá.
5. Vysvědčení je pro Martina katastrofa - pět čtyřek. Cestou domů přemýšlí, jak to
rodičům vysvětlí. Napadá ho spousta omluv a vysvětlení, v duchu si říká věty, které
chce doma říct. Ale vůbec k tomu nedojde. Jeho otec totiž, jakmile vysvědčení vidí,
vybouchne. A Martin slyší jen útržky: „Ostuda.... ...to snad není pravda..... bude mít zaracha.... lenoch líná.“ Nedokáže k tomu nic říct. A mlčky se stáhne do svého pokoje.
6. Zuzana je Janina nejlepší kamarádka. Ale včera měla Jana dojem, že ji Zuzana podvedla. Byly domluvené, že se pro ni staví, a půjdou společně do bazénu. Ale Zuzana
prostě nepřišla. Jana šla později ven sama a viděla Zuzanu s několika kamarády od nich
ze třídy. Druhý den potkala Jana svou „bývalou“ kamarádku na cestě do školy. Chtěla
by jí říct, že to od ní včera bylo sprostý, že jenom běhá za klukama a že je jejich přátelství v háji. Ale neřekne nic. Jenom mlčky jde vedle ní. A Zuzana začne mluvit o detektivce, co byla večer v televizi, jako by se vůbec nic nestalo.
7. Třída má opisovat z tabule věty, které tam napsal učitel. Vašek si vyndal nové brýle, které musí od minulého týdne nosit, aby lépe viděl na tabuli. Už slyší řehot zprava
i zleva kolem něj a posměšné narážky. Chtěl by se bránit a nějak jim to vrátit, ale jeho
hrdlo je jako sešněrované.
Co myslíte? Jak se asi v té chvíli dotyční cítili?
28
Instantní programy
3. Být němý
Přečtěte si některé (nebo všechny) následující příběhy. Zažili jste už něco takového?
1. Kamila si referát pečlivě připravovala celé odpoledne. Dokonce si ho třikrát přečetla nahlas, aby si byla jistá. Teď ovšem stojí před třídou a učitelka ji už dvakrát vyzvala,
aby začala. Ale Kamila ze sebe nemůže dostat ani slovíčko.
Instantní programy
hu
L áska v bibli
Marie Medková
Metoda práce s Biblí: Doplňování textu
Pomůcky: A4 s připravenými texty, psací potřeby
Postup: Připravte si biblický text na A4 tak, že slova, která mohou účastníci doplnit
podle sebe, nahradíte prázdným okénkem.
Chvalozpěv na lásku (1 Kor 13)
1. Kdybych mluvi
, ale lásku bych neměl, jsem jenom
.
2 Kdybych měl dar proroctví, rozuměl
a obsáhl
,
ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic
nejsem.
3 A kdybych rozdal
, ano kdybych
sám sebe
,
ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Instantní programy
Listy rozdejte do skupin nebo jednotlivcům. O rozdělení do skupin se rozhodněte
podle počtu účastníků. Pokud se rozhodujete mezi individuální prací a prací ve skupinách, vězte, že práce ve skupině se většinou osvědčuje lépe! Ideální skupina je
po 4 osobách.
Cíl metody: Přivést účastníky k přemýšlení nad smyslem textu a naformulování
smyslu textu vlastními slovy tak, aby vyjadřoval, jak je konkrétně oslovuje.
Metoda může být doplněním výkladu i rozjezdem pro výklad či diskusi nad biblickým textem a tématem.
Tip: Někdy můžete pro jednotlivé skupiny zvolit různé texty, které se mohou doplňovat!
Uvádíme ukázky textů i s vypracováním účastníků zimního kurzu v Křížlicích 09:
A)
Chvalozpěv na lásku
B)
Píseň písní 5 a 7 – ukázka navazující práce ve skupinách dívek a chlapců
A)
Zadání: Doplňte chybějící podle sebe (ne podle Bible)!
Chvalozpěv na lásku (1 Kor 13)
1 Kdybych mluvil pravdu , ale lásku bych neměl, jsem jenom lhář.
2 Kdybych měl dar proroctví, rozuměl řeči zvířat a obsáhl Ottův slovník naučný,
ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic
nejsem.
3 A kdybych rozdal všechno své kapesné, ano kdybych odkázal sám sebe pro výzkum nemocí,
ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
4 Láska je nekonečná, láska je prima a fér
5 Láska je moudrá, nehledá pošetilost,
nedá se koupit, nepočítá peníze.
29
bratrstvo_08_01.indd 13
16.10.2009 9:43:11
Chvalozpěv na lásku (1 Kor 13)
1 Kdybych mluvil o lásce, ale lásku bych neměl, jsem jenom pokrytec.
2 Kdybych měl dar proroctví, rozuměl bych snům a obsáhl celou Bibli,
ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic
nejsem.
3 A kdybych rozdal vše, co mám, ano kdybych dal i sám sebe přátelům,
ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
4 Láska je dar, láska pomáhá a chrání.
5 Láska neodsuzuje, nehledá chyby,
nedá se koupit, nepočítá ne-duhy.
6 Nemá radost z neštěstí, ale vždycky se raduje -.
7 Ať se děje cokoliv, láska přetrvá, láska byla, láska bude, láska je.
8 Láska nikdy nezanikne. Proroctví - možná; jazyky - dejme tomu;
poznání - pravděpodobně.
9 Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;
10 až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.
11 Dokud jsem byl dítě, smál jsem se jako dítě, smýšlel jako dítě, miloval jsem jako
dítě; když jsem se stal dospělým, uzřel jsem to, co je dětinské. 12 Nyní vidíme jako
v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale
potom poznám plně, jako Bůh zná mne.
13 A tak zůstává víra, naděje, láska - ale nejlepší z té trojice je láska.
Instantní programy
6 Nemá radost z rozkolu , ale vždycky se raduje ze shledání.
7 Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska nezklame, láska pomůže, láska neublíží.
8 Láska nikdy nezanikne. Proroctví - pomine; jazyky - ;
poznání - zevšední.
9 Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;
10 až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.
11 Dokud jsem byl dítě, důvěřivý jako dítě, rozkošný jako dítě, naivní byl jsem jako
dítě; když jsem se stal velkým, miluji to, co je dětinské. 12 Nyní vidíme jako v zrcadle,
jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom
poznám plně, jako Bůh zná mne.
13 A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.
30
bratrstvo_08_01.indd 14
16.10.2009 9:43:11
Instantní programy
B) Píseň písní 5 a 7
Zadání: Doplňte chybějící podle sebe
(ne podle Bible)!
Kluci:
1b Co na Šulamítce uvidíte?
Že tančí táborový tanec!
2 Jak krásné jsou tvé nohy v opánkách,
knížecí dcero!
Křivky tvých boků jsou bohužel zakryty
oděvem (jaká škoda),
dílo samotného Boha.
3 Tvůj pupek je těžko k nalezení,
jelikož ty máš pupíček!
Tvé břicho je hebounké,
jako polštář sametový
4 Dva prsy tvé jsou jak hrby velblouda,
který by právě napojen.
5 Tvé hrdlo je jak vychlazená dvanáctka,
tvé oči - diamanty zdobící
tvou postavu
Tvůj nos je jak roztomilý zobák orla
na tvém obličeji,
zkoumavě pozoruje okolí
6 Tvá hlava se tyčí nad horami tvého
poprsí,
vrkoče tvé hlavy jsou mi v noci místo deky.
Král je proti tobě suchar.
7 Jak krásná, jak líbezná jsi,
lásko, při měsíčku!
8 Postavou se podobáš mé manželce
a svými prsy se blížíš dokonalosti
9 Řekl jsem: „Vystoupím ze svazku
manželského,
abych si tě vzal.“
Tvé prsy ať jsou stále stálé,
dech tvého chřípí ať mohu každý večer cítit,
10 patro tvých úst ať je vlhčeno mým
jazykem.
9 Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka,
Holky:
ty nejkrásnější z žen?
Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka,
že nás tak zapřísaháš?
10 Můj milý je charismatický,
významnější vládců.
11 Jeho hlava je chápavá a jasná,
jeho kadeře jsou vždy umyté,
černé jako havraní křídla.
12 Jeho oči jsou jiskřivé jak
nad zemí hvězdy,
v mléce vidím jeho odrazy,
podobné úžasnému.
13 Jeho líce jsou oholené, slouží jako,
schránky jeho krásných bílých zubů,
jeho rty jsou plné slov,
z nichž kane moudrost a láska.
14 Jeho ruce jsou pracovité a šikovné,
jemné a něžné,
jeho břicho je - .
15 Jeho stehna jsou nic proti jeho očím,
spočívající na nic proti jeho očím.
Vzhled má jak ,jak...to vám nedokážu
popsat
je ztepilý jak smrk.
16 Patro jeho úst je klenuté,
on sám je jako naše snění.
Takový je milý můj, takový je můj přítel,
jeruzalémské dcery.
31
bratrstvo_08_01.indd 15
16.10.2009 9:43:11
Instantní programy
po
32
bratrstvo_08_01.indd 16
16.10.2009 9:43:12
Instantní programy
Uzdravení
malomocného
Pavel Jun
JAKÝ MÁTE PRVNÍ DOJEM Z OBRÁZKU? O ČEM TO JE? PODLE ČEHO TAK USUZUJETE?
Mluvili jsme o tom, co to obnáší být člověkem na základě obrazů Chagalla. Teď
máme řadu obrazů uzdravení – nemoc je vlastně „něco špatně“ v lidském životě –
a tím v tom pokračujeme. KDYBYSTE TO NEVĚDĚLI, JAKÉ JE TÉMA OBRÁZKU?
Můžete na obrázku vidět samotu. Vyloučení. Ale také hněv, zuřivost (postava nalevo), odevzdanost, bezmoc obětí (postavy dole).
Mluvili jsme o slepotě, hluchotě a němotě, ochrnutí. Teď o malomocenství.
Instantní programy
KTERÁ POSTAVA VÁS ZAUJALA, ZARAZILA? KDYBYSTE SI MĚLI VYBRAT, KTEROU POSTAVU BYSTE SI VYBRALI?
V bibli nešlo o lepru, i když řecké slovo znamená malomocenství. Šlo spíš lupenku.
Příčiny této nemoci jsou neznámé. Souvisí to s krví, bývala „rodinná“, přesto není
nakažlivá ani zděditelná. U neizraelských národů zůstávají takoví malomocní v rodinách, malomocní úředníci na svých místech (například Náman Syrský).
Vydělení malomocných v Izraeli se nedělo proto, že by se báli nákazy malomocenství, ale proto, že malomoc před zákonem kulticky znečišťovala, takže spolužití, které přímý a nepřímý kontakt způsobuje, znamenalo pro všechny kultickou nečistotu.
Lev 13,19nn ukazují, že kritéria „čistoty a nečistoty“ skutečně byla ne medicínská,
ale spíše „vizuální“.
Pokud kněz podle zákona vyhlásil nemocného jako kulticky nečistého, musel roztrženým šatem, prostovlasostí, zahaleným vousem a varováním „nečistý!“ všechny
kolem jdoucí varovat. Na základě takových předpisů vydělení vznikla obava nakažení se. I když se v nemoci neviděla zvláštní nakažlivost, vyhýbali se „nakažení“, a viděli v nemoci výraz zvláštní hříšnosti.
„Malomocenství“ (lupénka) je chronicky probíhající nemoc, která může náhle začít,
ale nemůže náhle zmizet. Proto udivovala Ježíšova uzdravení.
CO BY VÁM VADILO NEJVÍC, KDYBYSTE BYLI MALOMOCNÍ?
Samota. Nepřijatelnost. Jsem outsider. Divné pohledy, které na mě lidé vrhnou.
Divné myšlenky, které o mně mají. Fatálnost… Puncu nepřijatelnosti se nezbavím.
PŘIPADÁTE SI TAK NĚJAK NĚKDY?
Lidé se vám vyhnou. Jste pro ně nepřijatelní.
CO Z VÁS MŮŽE UDĚLAT „MALOMOCNÉHO“? Pomluva. Nárok (něco po druhých
chcete, nebo třeba jen být jim nablízku).
33
***
Základní dispozice: Všechno, co je na tomto obrázku, je za ostnatým drátem. I Ježíš. Demolovaná, prostřílená značka Stop označuje tuto hranici viditelněji. Tu začíná společenská země nikoho, ghetto exkomunikovaných, opuštěnost malomocných
nebo malomocnými udělaných.
Zahalená postava, je postava, kterou najdeme třeba v Indii. Má síť před očima, aby
mohl a vidět. Jinak z ní nevidíme nic, nevíme, jak ji malomocenství poznamenalo, nemůžeme mu vidět do obličeje, vnímat její duševní stav. Pro společnost je anonymní.
Jen demonstrativně nesený plechový hrnec, kterým žebrá almužnu, ukazuje, na jaké
gesto je sociální vztah redukován.
NA PRAVICI JEŽÍŠE KŘIČÍ MLADÝ MUŽ SKORO EXTATICKY. Barva kůže, rysy obličeje jej ukazují jako „cizince“, gastarbeitera, menšinu etnickou, která není nikde vnímána dobře. Proto žádná domovská práva. Žijí přede dveřmi. Nedovolá se…
POD TÍMTO NAŘÍKAJÍCÍM JE VYHNANÁ DÍVKA. Příběh její je znám (z pohádek –
vyhnaný sirotek z Grimma). Drát ji označuje od začátku jako „malomocnou“, vyhnanou. Proč je vyhnaná?
Teď se shromažďuje s těmi, kteří sdílí osud exkomunikovaných lidí, i s Ježíšem.
Na druhé straně kůlu leží, vyčerpán nebo sražen pozdější souputník (der Volksgenosse) Ježíše. Žlutá hvězda jej označuje jako 6 milionů těch, které nacistická nenávist poslala do plynových komor. Upomíná na židovský osud v dějinách křesťanství.
JINÝM ZPŮSOBEM PATŘÍ HARLEKÝN K MALOMOCNÝM.
Tváří se něžně. Housle – asi hraje něco hezkého, neprovokuje…
Je na straně Ježíše, protože svým vědomým nepřizpůsobením se brání proti vší občanské tvrdosti. Protože ta se objevuje v rouše „argumentace“, se seriozní vážností, aby mohla před sebou a v občanském rituálu obstát, nemůže chtít být harlekýn
ani seriozní ani občansky clever. Může akceptovat jen bláznovu čepičku, proti denní tuposti dávat svou písničku – v naději, že přesto někdo jeho píseň o lidském, bratrském životě uslyší.
CO KŮŇ? Vzpíná se zleva, napravo má svůj obraz, z Guerniky, od Piccassa. V Guernice ovládá umírající koňská hlava střed obrazu jako odkaz na stvoření hynoucí nevinně ve všech válkách.
34
Instantní programy
Když srovnáte – postavení Ježíše z jiných obrazů: Tam byl vždy Ježíš na jedné straně – jakoby proti „jinému“.
Tu je uprostřed dění, vnější i vnitřní střed v jednom. Proti komu je? (Proti nám?). Nebo
spíš není teď proti – ale „za“ někým… S někým.
Je (nějak vysoko) nad Stop a svým místem mimo drát ji dává do otázky. Nemá roli
(spis, zákon?) v rukou. Místo toho ruku kolem malomocného, přátelsky, na rameni:
působivé gesto, které naznačuje, jak se s ním Ježíš solidarizuje, kde je jeho místo, pokud lidé mezi sebou a jinými udělají hranici, vytvoří ghetta. (Ježíš je víc než zákon).
Kůl mi připomněl kříž.
Instantní programy
Tak kůň v našem obrazu. Stojí a pláče za všechny opovržené, vykořisťované, týrané
stvoření. „Bez vlastní viny“. Kdyby zvíře chybělo v kruhu vyhnaných, obžaloba tohoto obrazu by nebyla dost vícehlasá.
Všechno je za ostnatým drátem. Jen s výjimkou ptačího hnízda, které je právě
na něm. Pět malých ptáků sedí spolu, mají ono hnízdo, které je odňato všem za drátem. Šestý pták krmí pět hladových housenkou. Právě pod Stop, protiobraz proti
všem vydaným do nouze bezdomovců.
Přesto tento pták je příliš slabý, je tísněn, může být brzy vytlačen z hnízda. Kde se
to děje vždycky ve světě? Je svět konstruován tak, že lidé proti tomu nic nezmohou?
Pozadí – z jedné strany noc, z druhé – svítání nebo západ slunce (co by se vám víc
35
hodilo do souvislosti?). Světlo kolem Ježíše. Bouře?
Jaký máte nyní dojem z obrazu? Ježíš a „jeho družina“. Do toho hrozného zátiší…
přibyl On. Něco se bude dít. Já ze všech obrazů „o Ježíšovi“ zatím mám „nestatický
dojem“. Proto bych preferoval ráno…
Ježíš ví, kam jde, co dotyk s malomocným znamená. Malomocenství jako nemožnost
být bez vědomí viny, a s ….
Zkušenost s Ježíše je údiv – já (malomocný vlastní vinou i vinou druhých) jsem přijatelný, přijatý. „Čistý“.
„Obrazům z naší učebnice je z jisté strany vytýkáno, že bezprostředně zobrazuje
bídu světa, a že se na to dá reagovat syndromem strachu. Ale potlačení, vytlačení
není pedagogické, ale zpracování.“
36
Instantní programy
***
Malomocní. Vydělení. Exkomunikace. Ex-komunio. Vyloučení ze společenství.
Jak se vyděluje a táhne hranice. Kdo je vytyčuje, proč? Je malomocenství vlastní vinou?
Neláska. Neschopnost přijmout druhého. Připustit jeho blízkost.
Sobectví (půjdu si po svém). Strach. Jinakost.
Vina. Člověk něco zkazí…
Malomocenství vlastní vinou?
Lenost, nezalamovat, netrápit se druhými (pokušení doby, na člověka toho doléhá
tolik, že čemu se může vyhnout, tomu se vyhne (Cobain) – a pak si uvědomí, že je
out. Sám.
Jsou lidé nepřitažliví… Proč nést s tebou tíhu tvého života a tvou nepřijatelnost?!!
Čím dál víc se podobáme společnosti malomocných.
Instantní programy
Jonáš
Radim Žárský
Jonáš – vyhořelá víra a falešné představy o Bohu (Radim Žárský)
Instantní programy
1) Na začátek programu přečtěte tento úvod (nebo shrňte vlastními slovy):
Adventní čas a Vánoce s hromadou sladkostí a nasládlosti okolo, jsou dobrým časem k rekapitulaci našeho vztahu k Bohu a důvěry v něj. Během těchto svátků se
v našem okolí z ničeho nic vyrojí davy sezónních-momentálně praktikujících věřících.
Občas se tomu pošklebujeme. Ale pozor. Podívejme se sami na sebe! Možná se budeme smát sami sobě. Nejsme ve své víře občas poněkud vyhořelí!? Jdeme správným směrem? Nemáme překroucené představy o Bohu a jeho působení!? K takovéto sebereflexi (pohledu na sebe samé) nám může krásně posloužit známý příběh
proroka Jonáše.
Tento příběh je jistě nejlépe probrat najednou a v celku. Kdo si vezme tento program
na mládeži na starosti, ten by měl celého Jonáše pochopitelně napřed sám přečíst
a promyslet. Není na škodu si k tomu přečíst ještě nějaký výklad či úvahu k této konkrétní knize. Při samotném setkání mládeže však celý příběh číst nutně nemusíte…
2) Připravte si kratší modlitbu s prosbou o Ducha svatého a váš kratičký úvod do příběhu a biblické práce.
3) Rozdělte lidi do skupin (v každé skupině ať je max. 5 osob) a dejte skupinkám
za úkol zpracovat konkrétní část této kratičké prorocké knihy. Vyhraďte na to podle svého uvážení cca 30minut (skupiny budou nejspíše potřebovat různé místnosti!).
Průběžně zjišťujte, jak na tom skupiny jsou a případně čas skupinové práce zkraťte
či prodlužte.
4) PRÁCE VE SKUPINÁCH - zadejte jednotlivým skupinám práci – návrh práce pro
jednotlivé skupiny:
1.
Jonáš 1: Nějaká forma dramatického či výtvarného zpracování, která podrobně popíše tuto část příběhu (možností je spousta; výběr je třeba vhodně přizpůsobit skupině a podmínkám)
2.
Jonáš 2: Umělecké zpracování modlitby Jonáše (zhudebnění, recitace při
hudbě, recitace+hudba+ obrazy…jak je vaše kreativní lib(id)o. Nezapomeňte, že nás
Bůh stvořil ke svému obrazu, a tak máme taky tvořit (hezké věci ;=)
3.
Jonáš 3: Tato část se dá zpracovat třeba formou zápisu z královské městské rady či reportáží v médiu dle libosti.
4.
Jonáš 4: „dopis seniorátního proroka Jonáše synodnímu prorokovi Micheášovi obsahující vyznání a stížnost na Boha“ +„Micheášova odpověď Jonášovi. Jiná
možnost je zpracovat to formou záznamu v Jonášově prorockém deníku.
5) Po uplynutí stanoveného času skupinu shromážděte a nechte proběhnout
PREZENTACI práce ve skupinách. Pořadí prezentací je stanoveno pořadím kapitol v knize.
37
6) Po závěrečné prezentaci… až budete znát příběh celý si v klidu sedněte, uvařte čaj,
rozbalte sušenky a zkuste o příběhu vést ROZHOVOR. Budete muset rozhovor trochu moderovat. Tak se ptejte třeba:
1.
Jakou měl vlastně Jonáš víru?
2.
Jaké byly omyly Jonáše v představách o Bohu, jeho působení a moci!
3.
Kniha záměrně nemá jasný závěr. Zkuste doříci závěr knihy tak, jak si myslíte, že by měla končit. Jak byste poradili Jonášovi, že se má zachovat?
4.
Co byste na podkladu tohoto příběhu řekli o Božím působení srozumitelně
např. svým spolužákům?
5.
Zažili jste někdy něco podobného jako Jonáš?
!!Upozornění!
Při tomto způsobu práce s biblickým textem mají lidé občas tendenci příběhy přehnaně parodovat a karikovat. Humor jistě nesmí chybět. Nicméně kniha Jonáš je již
sama o sobě karikaturou Božích pracovníků. Jde o to nechat nově zaznít pravému poselství daného biblického textu!
Celý program můžete ukončit Modlitbou Páně.
Honičky
alias
„hry
na babu“
Marie Medková
Honičky jsou mezi dětmi i mládeží oblíbeným způsobem rozehřívacích her nebo „ledolamek“. Nabízíme několik typů těchto honiček:
1.
Anglická baba: Každý hráč se musí po zbytek hry držet tam, kde babu dostal.
Pokud dostal babu znovu, změní své místo držení.
2. Baba ve dvojicích: Hráči se do sebe zavěsí lokty (buď stejným směrem nebo
opačně) a fungují jako jeden hráč.
3. Na slepou bábu: Honící hráč má zavázané oči. Když někoho chytí, musí ho poznat podle zvuku, který je hráč povinen vydat, nebo podle jeho hmatového prozkoumání (třeba jen obličeje – nutné domluvit pravidla „hmatového zkoumání“). Pokud
chyceného hráče nepozná, honí dál. Pokud ano, „baby“ se vymění.
4. „Vstávej, vstávej“: Jeden až „x“ lidí se stávají „babami - mají babu“. Tento hráč
(či hráči) mají babu po celou dobu hry a jejich cílem je pochytat - zkamenět všechny
ostatní hráče. Kdo je chycen, sedá si na bobek a je „zkamenělý“. Ostatní ho mohou
osvobodit tak, že k němu přiběhnou dva hráči, chytnou se nad ním za ruce a řeknou
„vstávej, vstávej“. Zachráněný hráč opět může začít hrát. Hraje se přibližně 1 - 2 minuty. Pokud jsou všichni zkamenělí, vyhrává „baba“, pokud zůstanou alespoň někteří hráči „živí“, vyhrávají oni. Hra vede žáky ke spolupráci, protože pokud se navzájem
38
Instantní programy
7) Na závěr práce s Biblí všem poděkujte. Předtím se ještě můžete svými slovy pokusit o SHRNUTÍ poselství příběhu a zajímavých závěrů vyplývajících ze skupinových
zpracování či diskuse po prezentaci. Na závěr se pomodlete MODLITBU PÁNĚ.
nezachraňují, jsou brzy všichni pochytáni.
5. „Zajíček a liška“: Jedná se o honičku v rolích. Jeden hráč se stává liškou, druhý
zajíčkem. Ostatní hráči vytvoří nory tím způsobem, že ve dvojicích položí ruce za ramena druhému a naopak. Tyto dvojice se rozmístí po prostoru. Liška začne honit zajíčka a snaží se ho dostihnout - přitom mohou oba vydávat zvuky těchto zvířat. Zajíček má možnost vlézt do nory tvořené dvěma hráči a postavit se místo jednoho člověka. Zajíčkem se v této chvíli stává ten hráč z nory, ke kterému je zajíček v noře postaven zády a jakoby ho svými zády (a svým „pozadím“) vystrkuje z nory. Pokud liška zajíčka dostihne, okamžitě si hráči vyměňují role a honí se „opačně“.
6. Baba „angína“: Jedna „baba“ honí ostatní. Pokud někoho chytne, chytí se s ním
za ruce a honí dál společně (ale nesmí se rozpojit). Když chytnou dalšího člověka,
opět se s ním spojí, dokud nejsou všichni pochytáni nebo neuplyne domluvený limit.
Tuto hru je lépe hrát ve větším prostoru.
Instantní programy
7. Balónky a pumpičky: Ten kdo má babu je jehla, která propíchává balónky (hráče). Propíchnutý balónek zasyčí a zůstane stát strnule na místě. Může ho ale zachránit kterýkoliv hráč, který ho napumpuje 3 dřepy. Cílem baby je propíchnout
všechny balónky.
8. Stínová baba: Baba se předává pouze tím, že se šlápne některému protihráči na stín.
Synu,
odpouštějí se ti hříchy
Dan Matějka
Večerní meditace
Pomůcky: Bible 1x; zpěvníky; prostor, kde si mohou všichni účastníci lehnout (podložky); puding (hrnečky a lžičky) či tatranky či něco podobného.
Vedoucí programu instruuje skupinu podle scénáře. Na každý krok je potřeba nechat
dost času, nikam nespěchat a dát prostor účastníkům, aby stihli prožívat. Nebojte se
delších chvil ticha.
1) Meditace nad dnem: lehněte si – uvolněte se od prstů na noze až po svaly na obličeji – nic ať není napnuté, nemluvte. Zkuste vzpomenout: Co jste dělali před chvílí?
A co ještě dříve? Než jste přišli sem? Zkuste couvat krok po kroku ve vzpomínkách,
co jste dnes dělali: odpoledne... co jste měli k obědu... dopoledne... snídaně... probuzení... jaké bylo?
2) Den ještě jednou jinak: a teď si představte, že vás ty končetiny, jak je máte uvolněné, neposlouchají. Že byste jimi chtěli pohnout, ale nemůžete. Jste ochrnutí. Co všechno by bylo v dnešním dni jinak. Probuzení... snídaně... dopoledne... oběd... odpoledne...
až ležíte teď tady... vracíme se do přítomnosti.
3) Vedoucí programu vybere některé z účastníků, aby dál uvolněně leželi. Ostatní se
39
mohou zvednout, protáhnout a volně hýbat. Vhodný poměr: na jednoho ležícího čtyři pohybliví.
4) Akce: vedoucí vyzve k přesunu. Stačí si přesednout ke stolu, lépe je však, pokud se
další program může odehrávat v úplně jiné místnosti (nebo budově), kam se skupina
přesune, přičemž se bude muset vypořádat s tím, že někteří zůstávají nepohybliví. Pokračuje se zpěvem písní (např. Svítá 147 – Kdo mě z pout mých), servíruje se puding...
6) Meditace nad textem
Měli jste teď možnost aspoň trochu zkusit, jaké to je, být ochrnutý. Někteří z vás doteď leží bezvládně. Jako v tom příběhu. Čtyři tehdy nesli ochrnutého. S jakým očekáváním? Spustili ho střechou k Ježíšovi.
Ježíš řekl: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Nebylo to zklamání? Nečekali něco jiného?
Skoro každou neděli slýcháme v kostele o tom, že jsou nám odpuštěny hříchy. Co to
ale znamená? K čemu to vlastně je? Co to je hřích?
Možná je to trochu podobné jako ochrnutí. Chtěli byste se pohnout, ale nemůžete.
Chtěli byste druhému podat ruku, obejmout ho, ale nejde to. Ne proto, že by vás neposlouchaly končetiny. Ale proto že je tu něco, co nás dělí. Je tu něco rozbitého. Je tu bariéra. Nedůvěra, naštvanost, lhostejnost, sobectví, pohrdání.
Chtěli bychom sepnout ruce k modlitbě, mluvit s Bohem, svěřit se do jeho náruče, ale
ono to nejde. Člověk je nějak uvnitř ...ochrnutý.
Ježíš nad ochrnutým vyslovuje: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Vedle slabosti tělesné je
tu ochrnutí vnitřní, o které jde Ježíšovi na prvním místě. Všichni potřebujeme tohle Ježíšovo uzdravení, abychom mohli skutečně žít s Bohem i s druhými.
Ježíšova odpověď se ale nevyčerpá na rovině duchovní. Skutečně nakonec vysloví i:
„Vstaň, vezmi své lože a choď.“ I to patří k naší naději, že tuto větu Ježíš jednou vysloví
nad každým nemocným. Čekáme na to pokorně. Nedokážeme to na Bohu nějak vynutit. Kristus nás ale učí, že pravý život nezačíná až tam, kde člověka nic nebolí, má zdravé
ruce a nohy, se kterými může hýbat. Pravý život začíná tam, kde Bůh a lidé žijí ve společenství, bez bariér, otevření jeden pro druhého.
7) Píseň: Svítá 375 - Volný jsem
8) Program může pokračovat sdílením
- Jak jste prožívali cestu dnem zpátky? Bylo to příjemné? Uvědomili jste si něco nového?
- Jak příjemná byla představa ochrnutí? Co by vás nejvíc mrzelo, že by bylo ve vašem
dni jinak?
- Jak jste se cítili jako ochrnutí, když se o vás ostatní museli starat? Nosit, krmit... Starali se o vás dobře? Cítili jste se stále součástí kolektivu?
- Jaké to bylo pro ty pohyblivé, že se museli postarat? V pohodě, nebo svazující?
- Co pro vás znamená odpuštění hříchů? Jak to vnímáte při bohoslužbách? Jak se to
promítne do života?
40
Instantní programy
5) Čtení biblického příběhu: Mk 2,1-5 (pouze do verše 5!!!)