Pražské Jezulátko - jiri

zaných, urozených i od prostých věřících
z celého světa.
„Asi nejznámější jsou sametové šatky, které Jezulátku věnovala Marie Terezie,
můžete je vidět v muzeu přímo v kostele.
Ale já myslím, že za zmínku stojí obleček
ještě asi o sto let starší, který velice pravděpodobně pochází od císaře Ferdinanda
III. Je v barvách purpury a zlata, v barvách,
které byly typické pro krále a císaře už
v dobách Krista a ještě před ním. A uvažujeme-li o symbolice Dítěte jako krále, pak
má Jezulátko v daru Ferdinanda dar krále
králi…“
K
do je zvyklý na
zimní sychravo
v českých kostelích, může
být při návštěvě chrámu
Panny Marie Vítězné
v Praze na Malé Straně překvapen. Ne že
by tam bylo jako doma
u kamen, ale udržovaná teplota je příjemná.
Však v tom kostele má
také domov dítě, a dítě přece nemůže být
v zimě! I na Ježíška
ve chlévě dýchali vůl
s oslíkem. A jsme
u toho. Vlastně u něj.
U Pražského Jezulátka.
To už stojíme před jedním z postranních oltářů kostela, kde ve skleněné
a bohatě zdobené skříňce Pražské Jezulátko
spočívá. Není tam samo. Společnost mu
dělají zlatí a stříbrní andílci a po stranách
oltáře září sochy Panny Marie a Josefa
Pěstouna. Své blízké má tedy Ježíšek stále
pohromadě.
Před barokním oltářem je místo pro
modlitby. A poutníků jsou během roku
tisíce a tisíce. Pro mnohé zahraniční návštěvníky Prahy představuje Jezulátko jeden
z nejvýznamnějších symbolů města, stejně
jako Hrad či Karlův most.
„Zejména ve španělských mluvících zemích je úcta k Jezulátku hluboce
zakořeněna, vždyť ze Španělska k nám
soška také dorazila. Ale setkáváme se tu
i s věřícími třeba z Kalifornie, New Yorku…
Nedávno se objevila s děkovnou tabulkou,
jaké připevňujeme na zeď v bocích oltáře,
například rodinka z Moskvy. Chtěla tak
vyjádřit dík Jezulátku za narození dlouho
očekávaného vnoučete. A byli tu i poutníci ze Sibiře. Člověk tu potká mnoho lidí
a vyslechne mnoho osudů.“
A proč právě zaujala ta malá soška
dítěte s plavými vlásky, podobných a jiných
Jak promlouvá
strana
1
Jsou už to nějaké čtyři stovky let,
co soška malého Ježíše připutovala spolu se
španělskou šlechtičnou Marií Manrique de
Lara (brala si Vratislava z Pernštejna) k nám
do Čech. Její dcera Polyxena z Lobkowicz
pak v roce 1628 věnovala Jezulátko klášteru
bosých karmelitánů při kostele Panny Marie
Vítězné. Následovala staletí, během nichž
byla soška uctívána i tupena (to když do
Prahy vtrhli Sasové). Jezulátku začaly být přičítány zázraky a bohumilé skutky, jeho sláva
vzrůstala a zejména v devatenáctém století
pronikla daleko do světa. Odpusťme si líčení
poměrů v éře socialismu a konstatujme jen,
že v roce 1993 se do kostela v Karmelitské
ulici vrátili bosí karmelitáni a obnovili tam
svůj klášter i péči o Pražské Jezulátko.
Bůh jako dítě,
dítě jako král
Nebylo tak úplně jednoduché, aby
si otec Petr Šleich našel hodinku, provedl
mne chrámem a porozprávěl. V nynějším
klášteře Pražského Jezulátka zastupují Bosé
bratry blahoslavené Panny Marie z hory
Karmel pouze čtyři kněží a práce s duchovní službou i praktickou činností kolem
kostela mají dost. (Navíc ještě organizují
misii ve Středoafrické republice.) „Proto
jsme moc rádi, že nám tady pomáhají sestry
karmelitky z kláštera na Zbraslavi. Právě
ony mají většinou na starost převlékání
šateček Jezulátka, i když zrovna tohle není
v souvislosti s jeho symbolikou to nejpodstatnější.“
Na Ježíškův proslulý šatník jsem se
totiž ze všeho nejdřív ptal. Zvyk oblékat
podobné sošky a obdarovávat je šaty má
dlouhou tradici. A Jezulátko během svého
pobytu v Praze také nashromáždilo slušnou
výbavičku, která pochází z darů hlav poma-
reportáž
reportáž
Pražské Jezulátko
strana
2
2
strana
3
strana
reportáž
reportáž
Je zvláštní, být tomu nablízku.
Jezulátko je soška asi pětačtyřicet centimetrů vysoká, modelovaná ze dřeva a potažená
voskem. S matnou pletí na výrazné tváři
a s vlnitými vlasy vypadá jako panenka
z kočárků našich babiček. Hlavně když stojí
jen tak v bílé košilce. Až roucha a pláštíky a
také zlaté jablko v titěrné dlani dodávají mu
jisté důstojnosti.
„Ale také poutníci a věřící mají
jednou za rok možnost podívat se na Ježíška
zblízka,“ říká sestra Doubravka, „ to bývá
vždycky koncem května, kdy se slaví výročí
korunovace sošky. Jezulátko je pak po celou
sobotu a neděli vystaveno v presbytáři
a každý jej může pozdravit a vidět jej na
vzdálenost snad jen metru, metru a půl.“
Co se přímo Pražanů týče, nejvíce
jich přichází do kostela v Karmelitské ulici
v době adventu a v čase vánočním. Na Boží
hod tam karmelitáni pořádají koncert, na
kterém se pravidelně představuje několik
školních pěveckých sborů a na programu
je Rybova Česká mše vánoční. Kostel prý
praská ve švech. Není divu. Kdo by nechtěl
oslavit Vánoce s opravdovským Ježíškem?
Jak říkám, najdete ho na postranním
oltáři po pravé straně. A před ním září pět
věčných světel, jako by se z oblohy spustilo
pět červených hvězd, aby dítěti udělaly
radost…
Jiří Teper, foto: autor
zpodobení bychom se přece těžko dopočítali…?
„Ano, tradice zobrazení Krista
a uctívání těchto obrazů existuje v českých
zemích už staletí, ostatně nejen u nás. Snad
právě toto zobrazení, tato podoba Ježíše
jako dítěte, nějak zvlášť hezky promlouvá k srdcím lidí. Bůh jako dítě, dítě jako
král. A tak se stalo, že Pražské Jezulátko je
asi nejznámějším obrazem malého Ježíše
na světě. Jakkoli není důležité, že je právě
v Praze.“
vymění v krátké chvíli jeho šatky za nové,
které vždy odpovídají obdobím církevního
roku. K slavnosti Krista krále dostal Ježíšek
královský pláštík i s hermelínem. (Krátce
nato je však zas oblečen do fialových šatek,
symbolu adventu, a na svátky svého zrození
jej čeká roucho bělostné…) A takhle se
o něj sestry karmelitky postarají asi desetkrát do roka.
Je zvláštní, být tomu nablízku.
Jezulátko je soška asi pětačtyřicet centimetrů vysoká, modelovaná ze dřeva a potažená
voskem. S matnou pletí na výrazné tváři
a s vlnitými vlasy vypadá jako panenka
z kočárků našich babiček. Hlavně když stojí
jen tak v bílé košilce. Až roucha a pláštíky a
také zlaté jablko v titěrné dlani dodávají mu
jisté důstojnosti.
strana
4
Ale já si myslím – jakkoli to není
důležité – že Pražské Jezulátko právě do
Prahy patří, a že je mu v Praze dobře. V srdci Malé Strany, v kostele pod Petřínem,
v barokním chrámu, jehož věž vyčnívá nad
malostranské domy a paláce a tvoří spolu
s nimi neopakovatelný obraz, právě tam je
Ježíšek uložen jako v těch nejkrásnějších
jesličkách. Vždyť sama zasněžená Praha je
takový velký kamenný betlém…
Rituál převlékání Jezulátka se děje
za zavřenými dveřmi kostela, většinou jsou
přítomny jen už zmíněné sestry karmelitky
Dítěte Ježíše ze Zbraslavi. Sestry v tom mají
zručnost. Sošku opatrně vyjmou z dobře
zabezpečeného oltáře a přímo pod ním
reportáž
reportáž
Panenka z kočárku
strana
5