Sbírka příkladů z obecné chemie - EnviMod

Komentáře

Transkript

Sbírka příkladů z obecné chemie - EnviMod
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně
Fakulta životního prostředí
Sbírka příkladů z obecné chemie
Tomáš Loučka
Ústí nad Labem
2014
Název:
Sbírka příkladů z obecné chemie
Autor:
doc. Ing. Tomáš Loučka, CSc.
Vědecký redaktor: Ing. Hana Buchtová
Recenzenti:
Mgr. Markéta Jelínková
RNDr. Ľuboš Vrtoch, Ph.D.
© Nakladatel:
Univerzita J. E. Purkyně v Ústí n. Labem, Fakulta životního prostředí
Tato publikace vznikla v rámci projektu OPVK EnviMod – Modernizace výuky
technických a přírodovědných oborů na UJEP se zaměřením na problematiku ochrany
životního prostředí.
Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0205
Neprodejný výtisk
ISBN 978-80-7414-741-8 (brož.)
ISBN 978-80-7414-839-2 (online: pdf)
Předmluva
V průběhu tvorby učebních plánů Fakulty životního prostředí došlo ke stabilizaci
výukového programu zaměřeného na výuku chemie. Zejména v předmětu "Obecná chemie"
stále zřetelněji vyvstávala potřeba inovace příkladů zaměřených na názvosloví anorganických
sloučenin, příkladů na vyčíslování chemických rovnic a příkladů na stechiometrické výpočty,
která by dostatečně zachytila požadavky kladené na studenty na seminářích těchto předmětů.
Počet příkladů byl proto podstatně rozšířen, u názvosloví koordinačních sloučenin jsou
zmíněny i doporučené změny.
Únor 2014
autor
Obsah
1. CHEMICKÉ NÁZVOSLOVÍ ................................................................................................ 5
1.1 OXIDAČNÍ ČÍSLO ............................................................................................................ 8
1.2 RACIONÁLNÍ NÁZVOSLOVÍ SLOUČENIN. ....................................................................... 10
1.2.1 Názvosloví binárních sloučenin ................................................................................ 10
1.2.2. Názvosloví kationtů ................................................................................................. 12
1.2.3 Názvosloví kyselin .................................................................................................... 13
1.2.4 Názvosloví atomových skupin ................................................................................... 16
1.2.5. Jiné substituované oxokyseliny a funkční deriváty kyselin ...................................... 17
1.2.6. Názvosloví aniontů .................................................................................................. 18
1.2.7. Názvosloví solí ......................................................................................................... 20
1.2.8. Názvosloví podvojných solí ..................................................................................... 21
1.2.9. Názvosloví podvojných oxidů .................................................................................. 23
1.2.10. Názvosloví oxid- a hydroxid solí ........................................................................... 23
1.2.11 Názvosloví koordinačních sloučenin ...................................................................... 23
1.3. NOVÉ NÁVRHY PRO NÁZVOSLOVÍ KOORDINAČNÍCH SLOUČENIN ...................................... 25
1.4 PŘÍKLADY PRO OVĚŘOVÁNÍ ZNALOSTÍ Z RACIONÁLNÍHO CHEMICKÉHO NÁZVOSLOVÍ ....... 29
2. VYČÍSLOVÁNÍ CHEMICKÝCH ROVNIC ....................................................................... 59
2.1 VYČÍSLOVÁNÍ CHEMICKÝCH ROVNIC BEZ OXIDAČNĚ-REDUKČNÍ ZMĚNY .......................... 59
2.2. VYČÍSLOVÁNÍ OXIDAČNĚ-REDUKČNÍCH ROVNIC .............................................................. 61
2.3 PŘÍKLADY PRO OVĚŘOVÁNÍ ZNALOSTÍ VYČÍSLOVÁNÍ CHEMICKÝCH ROVNIC ..................... 64
3. STECHIOMETRICKÉ VÝPOČTY .................................................................................... 84
3.1 STECHIOMETRICKÉ VÝPOČTY – PŘÍKLADY ........................................................................ 88
3.2 ŘEŠENÍ STECHIOMETRICKÝCH PŘÍKLADŮ ........................................................................ 105
3.3 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ STECHIOMETRICKÝCH PŘÍKLADŮ .................................................... 192
1. Chemické názvosloví
Chemické názvosloví, označované také jako chemická nomenklatura představuje soubor
pravidel, podle kterých se tvoří názvy a vzorce chemických látek. Umožňuje jednoznačné
určení chemického vzorce z názvu chemické látky nebo naopak.
Chemické sloučeniny se pojmenovávají názvy racionálními (systematickými), triviálními
a technickými. Technické se užívají v běžné praxi, nemají charakter chemických
názvů a nebudou zde proto zmiňovány. Jde o pojmenování jako modrá skalice, ledek amonný,
líh, hašené vápno apod. Triviální názvy jsou historického původu, nepodávají informace
o složení dané sloučeniny, a jejich počet je omezován. Příkladem jsou voda, acetylén,
amoniak apod. Racionální neboli systematický název sloučeniny podává informaci o její
struktuře, popisuje součásti sloučeniny a jejich stechiometrické poměry.
Základní podmínkou tvoření názvů chemických sloučenin a psaní chemických vzorců
je znalost:
a) názvů a symbolů chemických prvků,
b) oxidačních čísel všech prvků ve sloučenině,
c) zakončení v názvech sloučenin podle hodnoty oxidačního čísla,
d) názvoslovných a číslovkových předpon.
Abecední přehled prvků podle českých názvů je uveden v tabulce č. I, kde jsou zařazeny
i odpovídající názvy latinské a symboly prvků.
Většina názvů sloučenin je odvozena od názvů českých (např. dusičnany nebo sírany)
nebo názvů latinských (např. oxidy, sulfidy). Některé sloučeniny dusíku, síry, antimonu a rtuti
nemají názvy odvozené od latinských názvů uvedených v tabulce č. I. V případě dusíku
mohou vycházet z francouzského pojmenování azote (např. HN3 - kyselina azidovodíková),
u síry z řeckého theion (např. thiokyseliny), u antimonu a rtuti z jiných latinských názvů
stibium a mercurium.
Tabulka č. I: Abecední přehled prvků, jejich latinských názvů a symbolů. Uvedeny jsou
prvky do atomového čísla 100.
Český název
Aktinium
Americium
Antimon
Argon
Arsen
Astat
Baryum
Berkelium
Beryllium
Bismut
Bor
Brom
Latinský
název
Actinium
Americium
Antimonium
Argonum
Arsenicum
Astatinum
Baryum
Berkelium
Beryllium
Bismuthum
Borum
Bromum
Latinský
Symbol Český název
název
Symbol
Ac
Molybden
Molybdaenum
Mo
Am
Neodym
Neodymium
Nd
Sb
Neon
Neonum
Ne
Ar
Neptunium
Neptunium
Np
As
Nikl
Niccolum
Ni
At
Niob
Niobium
Nb
Ba
Olovo
Plumbum
Pb
Bk
Osmium
Osmium
Os
Be
Palladium
Palladium
Pd
Bi
Platina
Platinum
Pt
B
Plutonium
Plutonium
Pu
Br
Polonium
Polonium
Po
5
Cer
Cesium
Cín
Curium
Draslík
Dusík
Dysprosium
Einsteinium
Erbium
Europium
Fermium
Fluor
Fosfor
Francium
Gadolinium
Gallium
Germanium
Hafnium
Helium
Hliník
Holmium
Hořčík
Chlor
Chrom
Indium
Iridium
Jod
Kadmium
Kalifornium
Kobalt
Krypton
Křemík
Kyslík
Lanthan
Lithium
Lutecium
Mangan
Měď
Cerium
Caesium
Stannum
Curium
Kalium
Nitrogenium
Dysprosium
Einsteinium
Erbium
Europium
Fermium
Fluorum
Phosphorus
Francium
Gadolinium
Gallium
Germanium
Hafnium
Helium
Aluminium
Holmium
Magnesium
Chlorum
Chromium
Indium
Iridium
Iodum
Cadmium
Californium
Cobaltum
Kryptonum
Silicium
Oxygenium
Lanthanum
Lithium
Lutetium
Manganum
Cuprum
Ce
Cs
Sn
Cm
K
N
Dy
Es
Er
Eu
Fm
F
P
Fr
Gd
Ga
Ge
Hf
He
Al
Ho
Mg
Cl
Cr
In
Ir
I
Cd
Cf
Co
Kr
Si
O
La
Li
Lu
Mn
Cu
Praseodym Praeseodymium
Promethium
Promethium
Protaktinium Protactinium
Radium
Radium
Radon
Radonum
Rhenium
Rhenium
Rhodium
Rhodium
Rtuť
Hydrargum
Rubidium
Rubidium
Ruthenium
Ruthenium
Samarium
Samarium
Selen
Selenium
Síra
Sulfur
Skandium
Scandium
Sodík
Natrium
Stroncium
Strontium
Stříbro
Argentum
Tantal
Tantallum
Technecium
Technetium
Tellur
Tellurium
Terbium
Terbium
Thallium
Thallium
Thorium
Thorium
Thulium
Thulium
Titan
Titanum
Uhlík
Carboneum
Uran
Uranium
Vanad
Vanadium
Vápník
Calcium
Vodík
Hydrogenium
Wolfram
Wolframum
Xenon
Xenonum
Ytterbium
Ytterbium
Yttrium
Yttrium
Zinek
Zincum
Zirkonium
Zirconium
Zlato
Aurum
Železo
Ferrum
6
Pr
Pm
Pa
Ra
Rn
Re
Rh
Hg
Rb
Ru
Sm
Se
S
Sc
Na
Sr
Ag
Ta
Tc
Te
Tb
Tl
Th
Tm
Ti
C
U
V
Ca
H
W
Xe
Yb
Y
Zn
Zr
Au
Fe
Název sloučeniny vychází většinou ze základu nebo části základu názvu prvku
a koncovky určené oxidačním číslem. Např. dusík s oxidačním číslem tři tvoří oxid N2O3,
název je tvořen kmenem dus- a příponou -itý, která odpovídá zakončení pro oxidy
s oxidačním číslem tři. Název sloučeniny N2O3 je proto oxid dusitý.
Zakončení odpovídající daným oxidačním číslům pro jednotlivé sloučeniny (např. oxidy,
kyseliny apod.), stejně jako určování oxidačního čísla bude probráno v následujících
kapitolách.
Základ kmene prvku může být doplněn nejen zakončením, ale i předponami, které jsou
názvoslovné nebo číselné.
Názvoslovné předpony se skládají ze slabik a vyjadřují přítomnost určitých atomů nebo
jejich skupin. Např. kyselina thiosírová H2SO3S (většinou uváděná jako H2S2O3) vyjadřuje
předponou thio- náhradu jednoho atomu kyslíku v molekule kyseliny sírové H2SO4 sírou.
Číslovkové předpony vyjadřují stechiometrické poměry ve sloučenině. Rozlišují
se číslovkové předpony jednoduché a násobné. Jednoduché jsou uvedeny v tabulce č. II.
Tabulka č. II: Přehled jednoduchých číslovkových předpon.
Název předpony
monoditritetrapentahexaheptaoktanonadeka-
Odpovídající
číslo
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Název předpony
undekadodekatridekatetradekapentadekahexadekaheptadekaoktadekanonadekaikosa-
Odpovídající
číslo
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
Např. Na2CS3 je molekula odvozená od uhličitanu sodného Na2CO3, v které byly všechny
tři atomy kyslíku nahrazeny sírou. Záměnu kyslíku sírou vyjádříme názvoslovnou předponou
thio-, počet vyměněných atomů kyslíku jednoduchou číslovkovou předponou tri-. Název se
potom změní z původního názvu uhličitan sodný na trithiouhličitan sodný. Číslovková
předpona mono- se zpravidla v názvu neuvádí.
Násobné číslovkové předpony se používají k vyjádření počtu složitějších skupin
v molekule zejména tam, kde by užití jednoduchých postrádalo jednoznačnost. Násobné
číslovkové předpony se s výjimkou prvních tří tvoří pravidelně z uvedených jednoduchých
číslovkových předpon přidáním -kis: tetrakis- (čtyřikrát), pentakis- (pětkrát), ikosakis(dvacetkrát). Dvakrát v násobné číslovkové předponě označujeme bis-, třikrát tris-. Všechny
uvedené předpony (názvoslovné i číslovkové) se píší dohromady se složkou názvu. Např.
Ca5F(PO4)3 má název fluorid tris(fosforečnan) pentavápenatý.
7
1.1
Oxidační číslo
Názvosloví anorganické chemie je vybudováno na pojmu oxidačního čísla, které
je používáno v různém smyslu. Pro názvoslovné účely představuje oxidační číslo náboj, který
by byl přítomen na atomu prvku, pokud by byly elektrony v každé vazbě přiděleny
elektronegativnějšímu prvku. Údaje o elektronegativitě prvků lze nalézt v různých stupnicích
elektronegativity prvků, ale i v tabulkách periodické soustavy prvků, kde jsou často jedním
z údajů uvedených u každého prvku.
Např. molekula vody může být znázorněna elektronovým strukturním vzorcem
H
O
H
V každé vazbě H - O je kyslík prvkem s větší elektronegativitou. Atom kyslíku tak kromě
svých šesti valenčních elektronů získává navíc dva elektrony vodíku a má proto oxidační číslo
-II. Každému atomu vodíku potom chybí jeden elektron, oxidační číslo atomu vodíku je proto
I.
Molekulu síranu sodného Na2SO4 lze znázornit elektronovým strukturním vzorcem:
O
Na
O
S
O
Na
O
kde je atom kyslíku ve všech vazbách S - O elektronegativnějším prvkem než atom síry.
Dva elektrony vazby S - O tak připadají atomu kyslíku. Také ve vazbě Na - O
je elektronegativnějším prvkem kyslík, dva elektrony této vazby rovněž připadají atomu
kyslíku. Každý z atomů kyslíku pak kromě svých šesti valenčních elektronů získává dva
elektrony navíc. Všechny atomy kyslíku mají proto oxidační číslo -II. Atom síry v molekule
síranu sodného ztrácí všech šest valenčních elektronů, které předá atomům kyslíku. Oxidační
číslo síry je proto VI. Podobně každý z obou atomů sodíku měl původně jeden valenční
elektron, který předal atomu kyslíku, a má proto oxidační číslo I.
Oxidační číslo bývá označováno jako Stockovo číslo, píše se římskými číslicemi. Jeli oxidační číslo kladné, znaménko + se neuvádí. Je-li záporné, znaménko se píše před
římskou číslicí.
Např. Na2IO-II.
K určování oxidačních čísel se běžně používají následující pravidla:
1) Oxidační číslo nula mají:
a) volné atomy prvků v základním stavu (např. He),
b) atomy v molekulách (např. H2),
c) atomy v krystalech (např. Na).
8
2) Oxidační číslo kyslíku ve sloučeninách je téměř vždy -II.
Výjimkou jsou
např. peroxidy, kdy je oxidační číslo kyslíku -I, a fluorid kyslíku OIIF2-I.
3) Oxidační číslo vodíku je téměř vždy I. Výjimkou je vodík ve sloučeninách s kovy,
v nichž je oxidační číslo vodíku -I, např. hydrid lithia LiIH-I.
4) Součet všech oxidačních čísel v molekule je roven nule. Např. v kyselině dusičné
HNO3 jsou oxidační čísla HINVO3-II a jejich součet 1.1 + 1.5 + 3.(-2) = 0.
5) Součet všech oxidačních čísel atomů ve vícejaderném iontu je roven náboji tohoto
iontu. Např. pro chloristanový anion ClO4- s oxidačními čísly VII pro chlor a -II
pro kyslík platí 1.7 + 4.(-2) = - 1.
V některých případech, zvláště u organických látek, je možné počítat průměrné oxidační
číslo. Např. v molekule kyseliny šťavelové (COOH)2 je průměrné oxidační číslo uhlíku III,
neboť označíme-li průměrné oxidační číslo uhlíku x, musí platit rovnice 2.x + 4.(-2) + 2.1 = 0.
Úlohy k procvičení k části 1.1.
1) Vyjmenujte všechny prvky, které ve svém symbolu obsahují
písmena R nebo r (celkem 16 prvků).
2) Vyjmenujte všechny prvky, jejichž symbol tvoří jedno písmeno
(celkem 14 prvků).
3) Vyjmenujte všechny prvky, u kterých jejich první písmeno českého názvu neodpovídá
symbolu, přitom nerozlišujte c - k - ch a i - j.
(celkem 18 prvků).
4) Určete oxidační čísla prvků v oxidech:
BaO, Na2O, N2O, ClO2, MnO2, CO, CO2, V2O5.
5) Určete oxidační čísla prvků v peroxidech:
H2O2, BaO2, Na2O2.
6) Určete oxidační čísla hypotetického prvku M u kyselin:
H2MO2, H2MO4, H3MO5, H4MO3, H4MO4, H4MO5, H4MO6.
7) Určete oxidační číslo:
a) síry ve sloučenině Na2S2O7
b) fosforu ve sloučenině Na2H2P2O7
Řešení úloh k části 1.1.
1) Ar, Br, Cr, Er, Fr, Ir, Kr, Pr, Sr, Zr, Ra, Rb, Re, Rh, Rn, Ru
2) B, C, F, H, I, K, N, O, P, S, U, V, W, Y
3) Ag, Al, Au, C, Ca, Cu, Fe, H, Hg, K, N, Na, O, P, Pb, Sb, Si, Sn
4) BaII, NaI, NI, ClIV, MnIV, CII, CIV, VV
5) HI, BaII, NaI, O-I
9
6) MII, MVI, MVII, MII, MIV, MVI, MVIII
7) a) SVI, b) PV
1.2
Racionální názvosloví sloučenin.
Název většiny anorganických sloučenin je v českém názvosloví tvořen podstatným
a přídavným jménem. Podstatné jméno udává druh sloučeniny (např. oxid) a většinou
je odvozeno od elektronegativní části (v případě oxidu O-II). Přídavné jméno charakterizuje
elektropozitivní část sloučeniny. Při čtení názvu se dodržuje pořadí podstatné jméno přídavné jméno.
Příklad: název vzorec
podstatné jméno přídavné jméno
oxid sodný Na2O
1.2.1 Názvosloví binárních sloučenin
Pokud je elektronegativní část sloučeniny tvořena jen jedním prvkem, tvoří se název
sloučeniny, t.j. podstatné jméno názvu, zakončením -id (chlorid, fluorid apod.). Přehled
nejčastějších skupin se zakončením -id je uveden v tabulce III.
Tabulka č. III: Přehled skupin se zakončením -id
Podstatné jméno
H-
F
Cl-
Br
Podstatné jméno
hydrid
N3-
nitrid
fluorid
3-
fosfid
P
chlorid
3-
arsenid
3-
antimonid
4-
karbid
As
bromid
Sb
-
I
jodid
C
O2-
oxid
B3-
S
2-
2-
sulfid
Se
borid
selenid
Název hydrid se používá u sloučenin vodíku s kovy. U binárních sloučenin vodíku
s nekovy lze použít jednoslovný název, v němž se na prvním místě uvádí název prvku
(např. chlor) se zakončením -o (chloro-) a připojuje se slovo vodík (chlorovodík).
Např.
HCl chlorovodík
HI jodovodík
HF fluorovodík
H2S sirovodík
HBr bromovodík
10
Podobně se tvoří i název kyanovodík pro HCN. Názvy sloučenin vodíku s prvky III. - VI.
podskupiny periodického systému se tvoří zakončením -an, připojeným buď ke kmeni nebo
části kmene latinského názvu prvku.
Např.
AlH3 alan
BH3 boran
B2H6 diboran
SiH4 silan
Si2H6 disilan
PH3 fosfan
P2H4 difosfan
H2S sulfan
H2S2 disulfan
H2Sn polysulfan
H2Se selan
H2Te tellan
Uvedené názvy se používají i pro pojmenování derivátů těchto sloučenin.
Např.
SiH2Cl2 dichlorsilan
As(C2H5)3 triethylarsan
Elektropozitivní část binárních sloučenin se označuje přídavným jménem, vytvořeným
z názvu prvku a přípony vyjadřující příslušnou hodnotu kladného oxidačního čísla. Přípony
příslušející oxidačním číslům jsou uvedeny v tabulce V. Stejné zakončení se používá
i pro hydroxidy, kationty a soli.
Tabulka č. IIII: Přehled přípon přídavných jmén názvů binárních sloučenin, hydroxidů
a solí
Hodnota
oxidačního čísla
Přípony přídavných jmén názvů binárních
sloučenin, hydroxidů a solí
I
-ný
II
-natý
III
-itý
IV
-ičitý
V
-ičný, -ečný
VI
-ový
VII
-istý
VIII
-ičelý
Např. Cl2O7 je oxid chloristý, AlP fosfid hlinitý, NaCl chlorid sodný.
V některých případech se u elektropozitivní části názvu binární sloučeniny užívá
podstatného jména v druhém pádu:
a) u peroxidů, např. H2O2 peroxid vodíku, BaO2 peroxid barya,
b) u nevalenčních sloučenin, např. Fe3C karbid triželeza, CaC2 dikarbid vápníku.
11
V ojedinělých případech se u binárních sloučenin užívají triviální názvy, např. u vody
H2O, amoniaku NH3, hydrazinu NH2.NH2 resp. N2H4.
Úlohy k procvičení k části 1.2.1.
1) Napište vzorce oxidu kademnatého, železitého, rtuťnatého, ruthenistého,železnatého,
rutheničelého, hlinitého, jodistého, vanadičného, siřičitého, osmičelého, fosforečného,
galitého.
2) Napište vzorce sulfidu rhenistého, antimonitého, stříbrného, cíničitého, arseničného,
antimoničného, olovnatého a amonného.
3) Pojmenujte:
a) AuCl3, CoCl2, PCl5, KI, FeBr2, NH4I, TlI3, EuCl3, MoCl5, YBr3, CaF2
b) Cu2O, Eu2O3, Sc2O3, BeO, SO3, NO2, Cl2O7 Li2O, Na2S, Al2S3, CS2, Tl2Se3, SiS2
c) AlN, Mg3N2, ZrN, TiN, HfN, Mg3P2, GaAs, Th3P4, Fe3C, B4C, YC2, Co3C, SiC
4) Napište vzorce látek: alan, diboran, silan, diarsan, stiban, sulfan, german, bismutan,
polysulfan, bromsilan, chlorgerman, hexachlordisilan, hydrid draselný, hydrid
hořečnatý, hydrid lithný.
5) Napište vzorce dikarbidu ceru, dikarbidu trichromu, karbidu triniklu, boridu
niobičitého, hexaboru europia, nitridu zinečnatého, nitridu vápenatého, fosfidu
železitého, fosfidu triwolframu.
Řešení úloh k části 1.2.1.
1) CdO, Fe2O3, HgO, Ru2O7, FeO, RuO4, Al2O3, I2O7, V2O5, SO2, OsO4, P2O5, Ga2O3
2) Re2S7, Sb2S3, Ag2S, SnS2, As2S5, Sb2S5, PbS, (NH4)2S
3) a) chlorid zlatitý, chlorid kobaltnatý, chlorid fosforečný, jodid draselný, bromid
železnatý, jodid amonný, jodid thallitý, chlorid europitý, chlorid molybdeničný,
bromid yttritý, fluorid vápenatý
b) oxid měďný, oxid europitý, oxid skanditý, oxid berylnatý, oxid sírový, oxid
dusičitý, oxid chloristý, oxid lithný, sulfid sodný, sulfid hlinitý, sulfid uhličitý, selenid
thallitý, sulfid křemičitý
c) nitrid hlinitý, nitrid hořečnatý, nitrid zirkonitý, nitrid titanitý, nitrid hafnitý, fosfid
hořečnatý, arsenid gallitý, fosfid thoričitý, karbid triželeza, karbid tetraboru, dikarbid
yttria, karbid trikobaltu, karbid křemičitý
4) AlH3, B2H6, SiH4, As2H4, SbH3, H2S, GeH4, BiH3, H2Sn, SiH3Br, GeH3Cl, Si2Cl6, KH,
MgH2, LiH
5) CeC2, Cr3C2, Ni3C, Nb3B4, EuB6, Zn3N2, Ca3N2, FeP, W3P
1.2.2. Názvosloví kationtů
Velikost náboje iontu (aniontu i kationtu) se vyjadřuje Ewensovým-Bassettovým číslem,
uvedeným jako pravý horní index. Píše se arabskou číslicí se znaménkem + nebo - za číslicí,
např. Ti4+.
12
A) Názvosloví jednoatomových kationtů
Názvy jednoatomových kationtů se tvoří z kmene nebo části kmene českého názvu prvku
a z přípon uvedených v tabulce V.
Např. K+ kation draselný Al3+ kation hlinitý Ca2+ kation vápenatý Ce4+ kation ceričitý
B) Názvosloví víceatomových kationtů.
Jde o kationty vzniklé adicí protonu na sloučeninu prvku s vodíkem nebo jejich
substitučních derivátů.Např. NH3 + H+ = NH4+.
Název je odvozen od kmene názvu sloučeniny prvku s vodíkem a zakončením -onium
nebo -ium.
Např.
NH4+ amonium SCl3+ trichlorsulfonium AsH4+ arsonium H3O+ oxonium
Úlohy k procvičení k části 1.2.2.
1) Pojmenujte kationty Na+, Ce3+, Bi3+, Mg2+, Fe2+, Fe3+, Sn4+, Sb5+, Hg2+, Au3+, Ag+,
Pt4+, Ru3+, Rh3+, Pd2+, NH4+ , H3O+, PH4+, SbH4+.
2) Napište vzorce: kation strontnatý, ceričitý, draselný, antimonitý, tetrachlorfosfonium,
stibonium, jodonium.
Řešení úloh k části 1.2.2.
1) kation sodný, ceritý, bismutitý, hořečnatý, železnatý, železitý, cíničitý, antimoničný,
rtuťnatý, zlatitý, stříbrný, platičitý, ruthenitý, rhoditý, paladnatý; amonium (kation
amonný), oxonium, fosfonium, stibonium
2) Sr2+, Ce4+, K+, Sb3+, PCl4+, SbH4+, H2I+
1.2.3 Názvosloví kyselin
A) Binární kyseliny
Jde o kyseliny tvořené vodíkem a nekovem. Název se skládá z podstatného jména
kyselina a přídavného jména, které se vytvoří složením českého názvu nekovu spojeného
pomocí -o- s názvem vodík a příponou -ová. Např. kyselina jod-o-vodík-ová.
HCl kyselina chlorovodíková
HF kyselina fluorovodíková
HBr kyselina bromovodíková
HI kyselina jodovodíková
H2S kyselina sirovodíková
Pro přesnost je třeba podotknout, že označení kyselina se v těchto případech používá
pro roztoky uvedených látek ve vodě.
B) Složitější kyseliny
13
Jde především o kyselinu kyanovodíkovou HCN a její deriváty. Název kyselina
kyanovodíková je vytvořen spojením názvu skupiny kyan- (CN) pomocí -o- s názvem vodík
a zakončením -ová. Od kyseliny kyanovodíkové jsou odvozeny následující kyseliny: funkční
vzorec strukturní vzorec
kyselina kyanatá HOCN H-O-C≡N
kyselina isokyanatá HNCO H-N=C=O
kyselina fulminová HONC H-O-N=C
Jde o tři různé kyseliny, lišící se strukturou, která určuje pořadí prvků ve vzorci.
C) Kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny)
Názvy jsou tvořeny podstatným jménem kyselina a přídavným jménem, které se vytvoří
ze základu českého názvu centrálního atomu a zakončení podle jeho oxidačního čísla.
Např. název oxokyseliny dusíku s oxidačním číslem V se tvoří následovně: centrální atom
přípona pro oxidační číslo V
dus-ík -ičná
kyselina dus-ičná
Přípony tvořící názvy kyselin odpovídající kladným oxidačním číslům, jsou uvedeny
v tabulce V, z níž je patrná i podobnost zakončení oxidů a kyselin.
Tabulka č. IV: Přípony přídavných jmén v názvech oxokyselin a oxidů podle hodnoty
oxidačního čísla
Oxidační číslo
Přípony přídavného jména v
názvu oxokyseliny
Přípony přídavného jména v
názvu oxidu
I
-ná
-ný
II
-natá
-natý
III
-itá
-itý
IV
-ičitá
-ičitý
V
-ičná,-ečná
-ičný,-ečný
VI
-ová
-ový
VII
-istá
-istý
VIII
-ičelá
-ičelý
Pokud prvek se stejným oxidačním číslem tvoří několik kyselin s jedním atomem prvku
v molekule (např. HPO3 a H3PO4), připojuje se k názvu kyseliny předpona hydrogen spolu
s číslovkou udávající počet atomů vodíku.
Např.
HPO3 kyselina hydrogenfosforečná
H3PO4 kyselina trihydrogenfosforečná
V názvech kyselin s jedním atomem vodíku se předpona mono- neuvádí.
Pokud kyseliny obsahují více stejných centrálních atomů (isopolykyseliny), je nutné
počet centrálních atomů vyjádřit číslovkou. Např. H2S2O7 je kyselina dihydrogendisírová,
H2S3O10 kyselina dihydrogentrisírová.
14
Pokud je název kyseliny určen počtem atomů vodíku, počtem centrálních atomů
a zakončením názvu centrálního atomu (které je určeno oxidačním číslem), je počet atomů
kyslíku jednoznačně určen. Např. název kyselina dihydrogensírová určuje dva atomy síry, dva
atomy vodíku a oxidační stupeň síry VI. Protože je nutné dodržet podmínku, že součet všech
oxidačních čísel v neutrální molekule je roven nule, musí být atomů kyslíku sedm.
H2 S2 07
2.I+2.VI+7.(-II)=0
Jednoznačnost názvu kyseliny lze dodržet i obráceným postupem, tedy označením počtů
atomů kyslíku a centrálních atomů, spolu s vyjádřením oxidačního čísla centrálního atomu
zakončením. Potom lze uvedené kyseliny nazvat také takto:
H2S2O7 kyselina heptaoxodisírová
H3PO4 kyselina tetraoxofosforečná
H2S3O10 kyselina dekaoxotrisírová.
D) Peroxokyseliny
Peroxokyseliny jsou kyseliny vytvořené záměnou kyslíku - O - dvěma atomy kyslíku –
O - O -. Přítomnost skupiny - O - O – se vyjádří použitím předpony peroxo- před názvem
kyseliny. Např. kyselina peroxosírová má vzorec H2SO5.
U méně známých kyselin je vhodnější použít funkční vzorec místo vzorce sumárního.
Sumární vzorec
Název
Funkční vzorec
H2CO4
kyselina peroxouhličitá
(HO)CO(OOH)
H2CO5
kyselina diperoxouhličitá
CO(OOH)2
H2S2O8
kyselina peroxodisírová
H2S2O6(O2)
Oba atomy kyslíku ve vazbě - O - O - mají dohromady oxidační číslo -II, tedy (O2)-II.
Potom podmínka nulového součtu všech oxidačních čísel platí i pro peroxokyseliny, např. pro
kyselinu peroxodisírovou:
H2 S2 O6 (O2)
2.I+2.VI+6.(-II)+(-II)=0
E) Thiokyseliny
Atomy kyslíku v oxokyselinách mohou být nahrazeny i atomy síry. Potom se jedná
o thiokyseliny. V názvu se náhrada atomu kyslíku sírou vyjádří předponou thio-. Počet
nahrazených atomů kyslíku se v názvu označí jednoduchou číslovkovou předponou. Předpona
mono se neuvádí.
Např.
H2SO4
H2CO3
HOCN
kyselina sírová
H2SO3S
kys. thiosírová
kyselina uhličitá
H2CS3
kys. trithiouhličitá
kyselina kyanatá
HSCN
kys. thiokyanatá
Často se u thiokyselin neužívá vzorec funkční, ale sumární.
15
Sumární vzorec
Funkční vzorec
H2S2O3
kyselina thiosírová H2SO3S
H2S2O2
kyselina thiosiřičitá H2SO2S
Úlohy k procvičení k části 1.2.3.
1. Pojmenujte kyseliny HCN, HI, H2SeO4, HMnO4, HIO4, HReO3, H3IO5, H5IO6,
HReO4, HBrO, H3ReO5, H3ReO4, H4Si2O6, H6Si2O7, H2Si2O5, H4P2O7, H5P3O10,
H4P2O6.
2. Napište vzorce kyseliny bromité, bromičné, bromisté, tetrahydrogenkřemičité,
hexaoxotelurové.
3. Napište vzorce kyseliny thiokyanaté, dithiotrihydrogenfosforečné, trithioarsenité,
tetrathioarseničné, trithiouhličité.
4. Pojmenujte peroxokyseliny: NO(OOH), NO2(OOH), CO(OOH)2, H4P2O8, H3PO5,
H2S2O8, H2SO5.
Řešení úloh k části 1.2.3.
1. kyselina kyanovodíková, jodovodíková, selenová, manganistá, jodistá, rheničná,
trihydrogenjodistá (pentaoxojodistá), pentahydrogenjodistá (hexaoxojodistá), rhenistá,
bromná, trihydrogenrhenistá (pentaoxorhenistá), trihydrogenrheničná (tetraoxorheničná), tetrahydrogendikřemičitá (hexaoxodikřemičitá), hexahydrogendikřemičitá
(heptaoxodikřemičitá), dihydrogendikřemičitá (pentaoxodikřemičitá), tetrahydrogendifosforečná (heptaoxodifosforečná), pentahydrogentrifosforečná (dekaoxotrifosforečná), tetrahydrogendifosforičitá (hexaoxodifosforičitá).
2. HBrO2, HBrO3, HBrO4, H4SiO4, H6TeO6
3. HSCN, H3PO2S2, H3AsS3, H3AsS4, H2CS3
4. kyselina peroxodusitá, peroxodusičná, diperoxouhličitá, tetrahydrogenperoxodifosforečná, trihydrogenperoxofosforečná, dihydrogenperoxodisírová, peroxosírová
1.2.4 Názvosloví atomových skupin
V některých anorganických sloučeninách je elektropozitivní částí sloučeniny atomová
skupina. Bez ohledu na velikost náboje mají názvy těchto skupin zakončení -yl. V tabulce VI
jsou uvedeny nejčastěji se vyskytující atomové skupiny.
16
Tabulka č. V: Nejčastější atomové skupiny
Skupina
Název
Skupina
Název
OH (0)
hydroxyl
UO2 (1,2+)
uranyl
CO(2+)
karbonyl
SO (2+)
thionyl nebo
sulfinyl
NO(1,2+)
nitrosyl
SO2 (2+)
sulfuryl nebo
sulfonyl
NO2(1+)
nitryl
PO (3+)
fosforyl
VO(1,2,3+)
vanadyl
ClO(0)
chlorosyl
Některé z uvedených skupin mohou být i elektroneutrální. Označení hydroxyl platí pro
neutrální skupinu OH. Pro anion OH- se používá označení hydroxidový anion. Mají-li
atomové skupiny stejného složení různý náboj, uvádí se oxidační číslo centrálního atomu
nebo v případě iontu číslo Ewansovo-Bassettovo.
Např.
UO2+ uranyl (1+) nebo uranyl (V)
UO22+ uranyl (2+) nebo uranyl (VI)
V názvech sloučenin se název atomové skupiny používá ve 2. pádě.
Např.
NO2F fluorid nitrylu
Úlohy k procvičení k části 1.2.4.
1) Napište vzorce chloridu karbonylu, sulfidu nitrosylu, chloridu nitrylu.
2) Pojmenujte NOHSO4, SOBr2.
Řešení úloh k části 1.2.4.
1) COCl2, NOS, NO2Cl
2) hydrogensíran nitrosylu, bromid thionylu.
1.2.5. Jiné substituované oxokyseliny a funkční deriváty kyselin
Formální záměnou skupiny OH v molekule kyseliny atomem halogenu získáme
halogenkyseliny.
Např.
kyselina sírová
funkční vzorec
SO2(OH)2
kyselina chlorosírová
funkční vzorec
SO2(OH)Cl
stechiom. vzorec
HSO3Cl
Záměnou skupiny OH v molekule oxokyseliny skupinou NH2 získáme amidokyseliny.
Např. kyselina amidosírová SO2(OH)NH2 resp. HSO3NH2. Pokud je zaměněna skupina OH
ve dvou molekulách oxokyseliny s vazbou na jednu skupinu NH, vznikají imidokyseliny.
17
Např. (HSO3)2NH kyselina imido-bis(sírová). Pokud je zaměněna skupina OH ve třech
molekulách oxokyselin s vazbou na atom dusíku vznikají nitridokyseliny. Např. (HSO 3)3N
kyselina nitrido-tris(sírová).
Záměnou všech skupin OH ve vzorci oxokyselin získáme funkční deriváty kyselin.
Záměnou všech skupin OH atomy halogenů vznikají halogenidy kyselin. Názvy halogenidů
kyselin se tvoří použitím názvů atomových skupin (část 1.2.4.). Např. SO2Cl2 vzniká
záměnou dvou skupin OH v molekule kyseliny sírové SO2(OH)2 atomy chloru. Název vzniklé
sloučeniny je chlorid sulfurylu. Záměnou všech skupin OH v molekule oxokyselin skupinami
NH2 vznikají amidy kyselin. Název amidů kyselin se tvoří buď použitím názvů atomových
skupin nebo uvedením podstatného jména amid před názvem kyseliny. Např. SO2(NH2)2
je amid sulfurylu nebo amid kyseliny sírové.
Úlohy k procvičení k části 1.2.5.
1) Napište vzorce chloridu fosforylu (V), fluoridu sulfurylu, amidu kyseliny siřičité,
kyseliny amidosírové, kyseliny difluorofosforečné, dusičnanu nitrylu.
2) Pojmenujte PO(NH2)3, HSO3Cl, CO(NH2)2, HSO3F, UO2(NO3)2, SOBr2.
Řešení úloh k části 1.2.5.
1) POCl3, SO2F2, SO(NH2)2, HSO3NH2, HPO2F2, NO2NO3
2) amid fosforylu (V) nebo amid kyseliny fosforečné, kyselina chlorosírivá, amid
karbonylu nebo amid kyseliny uhličité, kyselina fluorosírová, dusičnan uranylu (VI),
bromid thionylu
1.2.6. Názvosloví aniontů
Názvy aniontů jsou složeny z podstatného jména anion a z přídavného jména. V názvech
jednoatomových aniontů je přídavné jméno vytvořeno z kmene (nebo části kmene) názvu
prvku a zakončení -idový.
Např.
F- anion fluoridový
Cl- anion chloridový
I- anion jodidový
S- anion sulfidový
Stejný způsob tvoření názvů se používá i pro některé víceatomové bezkyslíkaté anionty
a anion hydroxidový.
Např.
CN- anion kyanidový
OH- anion hydroxidový
V názvech kyslíkatých aniontů je přídavné jméno vytvořeno z názvu příslušné kyseliny,
v kterém se zakončení -á nahradí zakončením -anový.
18
Např.
NO2- anion dusit-anový
HNO2 kyselina dusit-á
Vyjímkou jsou anionty odvozené od kyselin s centrálním atomem s oxidačním číslem VI.
V tomto případě se zakončení kyseliny -ová mění na zakončení aniontu -anový.
Např.
SO4- anion síranový
H2SO4 kyselina sírová
(nikoli sírovanový)
Stejné pravidlo platí i
a isopolykyselin.
pro anionty odvozené
od peroxokyselin,
thiokyselin
Např.
S2O82- anion peroxodisíranový
S2O72- anion disíranový
CS32- anion trithiouhličitanový
Pokud prvek se stejným oxidačním číslem tvoří několik aniontů se stejným počtem atomů
prvku, lišících se však počtem nábojů (IO54- a IO65-), rozlišují se anionty:
a) názvem uvádějícím počet atomů kyslíku (anion pentaoxojodista- nový nebo
hexaoxojodistanový),
b) názvem uvádějícím náboj aniontu (Ewensovo - Bassettovo číslo).
Např.
IO53- anion jodistanový (3-)
IO65- anion jodistanový (5-)
Náboj se uvádí za názvem, arabskou číslicí v závorce.
Pokud anion vznikl adicí protonů, uvádíme v názvu počet atomů vodíku, v případě,
že atom vodíku je jen jeden, předponu mono neuvádíme.
Např.
H2PO4- anion dihydrogenfosforečnanový
HPO4- anion hydrogenfosforečnanový
HSO4- anion hydrogensíranový
Úlohy k procvičení k části 1.2.6.
1. Pojmenujte anionty ClO-, ClO2-, ClO3-, ClO4-, SeO42-, Br-, F-,
CO32-, PO33-, BO33-, S2O52-, S2O32-, SCN-, AsS33-, S2O22-, AsS43-.
2. Napište vzorce aniontu chloridového, dusičnanového, dusitanového, peroxodisíranového (2-), diperoxouhličitanového (2-), síranového, hydrogenfosforečnanového (2-),
křemičitanového (4-), železanového (2-), dekaoxotrisíranového (2-), oktaoxotrikřemičitanového (4-).
Řešení úloh k části 1.2.6.
1.
anion chlornanový, chloritanový, chlorečnanový, chloristanový, selenanový,
bromidový, fluoridový, uhličitanový, fosforitanový (3-), boritanový (3-), disiřičitanový
19
(2-), thiosíranový, thiokyanatanový, trithioarsenitanový (3-), thiosiřičitanový (2-),
tetrathioarseničnanový (3-)
2. Cl-, NO3-, NO2-, S2O82-, CO52-, SO42-, HPO42-, SiO44-, FeO42-, S3O102-, Si3O84-
1.2.7. Názvosloví solí
Názvy solí jsou tvořeny podstatným a přídavným jménem. Podstatné jméno je odvozeno
od názvu kyseliny, přídavné jméno je totožné s přídavným jménem kationtu (část 1.2.2.).
A) Soli binárních kyselin
Podstatné jméno názvu solí binárních kyselin se tvoří zakončením -id, připojeným
ke kmeni nebo části kmene názvu prvku.
Přídavné jméno je totožné s přídavným jménem kationtu:
NaCl chlor-id sodný
B) Soli složitějších bezkyslíkatých kyselin
Tvoří se buď zakončením -id a připojením přídavného jména kationtu:
KCN kyan-id draselný, nebo změnou zakončení kyseliny -á na zakončení -an
a připojením přídavného jména kationtu:
HOCN kyselina kyanatá
KOCN kyanatan draselný
HSCN kyselina thiokyanatá
NH4SCN thiokyanatan amonný.
C) Soli kyslíkatých kyselin
Podstatné jméno názvu je tvořeno z názvu kyseliny, kde se zakončení -á nahrazuje -an.
Např. kyselina siřičitá - siřičitan.
Výjimkou jsou kyslíkaté kyseliny prvku s oxidačním číslem VI, kde se zakončení kyseliny
-ová změní nahradí –an (nikoli -ovan). Např. H2SO4 kyselina sír-ová a sír-an (nikoli sírovan).
Příklady:
NaClO chlornan sodný
LiNO3 dusičnan lithný
KNO2 dusitan draselný
Fe2(SO4)3 síran železitý
(NH4)2SO3 siřičitan amonný
KMnO4 manganistan draselný
Názvy solí odvozených od peroxokyselin, thiokyselin a isopolykyselin se tvoří stejným
způsobem.
Např.
K2CS3 trithiouhličitan draselný
KNO4 peroxodusičnan draselný
Na2S2O5 disiřičitan disodný.
Stejným způsobem se tvoří i názvy hydrogensolí.
Např.
KHSO4 hydrogensíran draselný
20
K2HPO4 hydrogenfosforečnan didraselný
KH2PO4 dihydrogenfosforečnan draselný
D) Hydratované soli
Jde o adiční sloučeniny solí s vodou. Vzorec hydratované soli se skládá ze dvou částí: ze
vzorce soli a z určitého počtu molekul vody. Obě části se oddělují tečkou. Např.
CuSO4.5H2O. V názvu se přítomnost vody vyjadřuje slovem hydrát, počet molekul vody
číslovkovou předponou. Název soli je uveden v 2. pádu. Např.
CuSO4.5H2O je pentahydrát síranu měďnatého.
Úlohy k procvičení k části 1.2.7.
1) Pojmenujte soli: K2S2O7, NH4NO2, K3PO4, KMnO4, CaHPO4, Al2(SO4)3, NaB5O8,
Na7HNb6O16.15H2O, LiH2PO4, K2H4TeO6, K2Cr2O7, Al2(SiO3)3, Ba2Si2O6.
2) Napište vzorce těchto látek: chlornan sodný, uhličitan hořečnatý, chroman sodný,
bis(fosforečnan) trivápenatý, hydrogenfosforečnan disodný, tris(fosforečnan) hlinitý,
heptaoxotetraboritan sodný, heptamolybdenan trivápenatý, hydrogenuhličitan sodný,
hydrogensulfid draselný, nonadekaoxohexamolybdenan sodný.
3) Pojmenujte tyto soli: PtCl4, CS2, Al2S3, AuCl3, Tl2Se3, SiS2.
4) Napište vorce těchto látek: thiokyanatan barnatý, trithiouhličitan vápenatý,
trithioantimoničnan trisodný, tetrathiocíničitan amonný, dithiomolybdenan vápenatý.
Řešení úloh k časti 1.2.7.
1) disíran didraselný (heptaoxodisíran draselný), dusitan amonný, fosforečnan tridraselný
(tetraoxofosforečnan draselný), manganistan draselný, hydrogenfosforečnan vápenatý,
síran hlinitý, pentaboritan sodný (oktaoxopentaboritan sodný), pentadekahydrát
hydrogenhexaniobičitanu heptasodného, dihydrogenfosforečnan lithný, tetrahydrogenteluran didraselný, dichroman didraselný (heptaoxodichroman draselný), křemičitan hlinitý, dikřemičitan dibarnatý (hexaoxodikřemičitan barnatý)
2) NaClO, MgCO3, Na2CrO4, Ca3(PO4)2, Na2HPO4, Al(PO4)3, Na2B4O7, Ca3Mo7O24,
NaHCO3, KHS, Na2Mo6O19
3) chlorid platičitý, sulfid uhličitý, sulfid hlinitý, chlorid zlatitý, selenid thalitý, sulfid
křemičitý
4) Ba(SCN)2, CaCS3, Na3SbOS3, (NH4)4SnS4, CaMoO2S2.
1.2.8. Názvosloví podvojných solí
Podvojné soli obsahují dva různé kationty nebo dva různé anionty.
A) Podvojné soli se dvěma různými kationty
Ve vzorcích se kationty uvádějí v pořadí hodnoty oxidačního čísla kationtů, tedy podle
velikosti náboje, např. KIAlIII(SO4)2.
21
Je-li oxidační číslo obou kationtů shodné, je určeno pořadí abecedně podle symbolů
prvků, např. CaIIMgII(CO3)2. Je-li jedním z kationtů vícejaderný kation, např. NH4+, uvádí
se jako poslední, např. Fe(NH4)2(SO4)2.
V názvu se dodržuje pořadí ve vzorci, oba kationty se oddělují pomlčkou.
Např.
KAl(SO4)2 síran draselno-hlinitý
CaMg(CO3)2 uhličitan vápenato-hořečnatý
Fe(NH4)2(SO4)2 síran železnato-amonný
B) Podvojné soli se dvěma anionty
Anionty se řadí v abecedním pořadí symbolů prvků. Pokud se jedná o vícejaderné
anionty, řadí se v pořadí symbolů centrálních atomů. Pořadí se dodržuje ve vzorcích
i v názvech. Názvy jednotlivých aniontů se od sebe oddělují pomlčkou, např.
Ca5F(PO4)3 fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý.
Uvedená pravidla platí i pro soli potrojné a složitější,
např.
Na6ClF(SO4)2 chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný.
Úlohy k procvičení k části 1.2.8.
1) Pojmenujte podvojné soli: PBrCl2, KMgF3, KNaCO3, Li2NiF4, NaNH4HPO4.4H2O,
K2Cd(CN)4.
2) Napište vzorce látek: dichlorid-fluorid antimonitý, dusičnan sodno-thalný, hexahydrát
fosforečnanu hořečnato-amonného, síran draselno-hlinitý, bis (uhličitan)-difluorid
triměďnatý, tetrakyanid didraselno-zinečnatý, trikřemičitan draselno-hlinitý.
3) Určete, v čem jsou vzorec nebo pojmenování sloučenin chybné:
Na6ClF(SO4)2 chlorid-fluorid-disíran hexasodný
PSCl3 sulfid-trichlorid fosforitý
Řešení úloh k části 1.2.8.
1) bromid-dichlorid fosforitý, trifluorid draselno-hořečnatý, uhličitan draselno-sodný,
tetrafluorid dilithno-nikelnatý, tetrahydrát hydrogenfosforečnanu sodno-amonného,
tetrakyanid didraselno-kademnatý
2) SbCl2F, NaTl(NO3)2, MgNH4PO4.6H2O, KAl(SO4)2, Cu3(CO3)2F2, K2Zn(CN)4,
KAlSi3O8
3) Správné vzorce a pojmenování: Na6ClF(SO4)2 chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný,
PCl3S trichlorid-sulfid fosforečný
22
1.2.9. Názvosloví podvojných oxidů
Podvojné oxidy se skládají ze dvou oxidů. Vzorec se vyjádří buď formou vzorců
jednotlivých oxidů oddělených tečkou (např. FeO.TiO2) nebo sumárním vzorcem (FeTiO3).
Pro pořadí oxidů platí stejná pravidla jako pro podvojné soli. Např. FeCr2O4 je tetraoxid
železnato-dichromitý (pořadí podle oxidačního stupně), FeTiO3 je trioxid železnato-titaničitý.
Úlohy k procvičení k části 1.2.9.
1) Pojmenujte podvojné oxidy MgTiO3, Fe3O4, NaNbO3, KNbO3, Na2WO4, Mg2TiO4.
2) Napište vzorce trioxidu barnato-titaničitého, trioxidu olovnato-titaničitého, trioxidu
lithno-niobičného, tetraoxidu olovnato-diželezitého, tetraoxidu disodnomolybdenového.
Řešení úloh k části 1.2.9.
1) trioxid hořečnato-titaničitý, tetraoxid železnato-diželezitý, trioxid sodno-niobičný,
trioxid draselno-niobičný, tetraoxid disodno-wolframový, tetraoxid dihořečnatotitaničitý
2)
BaTiO3 (BaO.TiO2), PbTiO3 (PbO.TiO2),
(PbO.Fe2O3), Na2MoO4 (Na2O.MoO3)
LiNbO3
(Li2O.Nb2O5),
PbFe2O4
1.2.10. Názvosloví oxid- a hydroxid solí
Hydroxid soli, resp. oxid soli, kromě dalších aniontů obsahují anionty hydroxidové OH-,
resp. elektronegativní část molekuly odpovídající oxidům O2-. Pro psaní vzorců a tvoření
názvů platí stejná pravidla jako pro podvojné soli.
Např.
Cu2Cl(OH)3 chlorid-trihydroxid diměďnatý
BiCl(O) chlorid-oxid bismutitý (v tomto případě musí být pro oxid použita
závorka, jinak dojde k záměně s chlornanem)
AlO(OH) oxid-hydroxid hlinitý
Úlohy k části 1.2.10.
1) Pojmenujte PCl3O, LaF(O), CrCl2O2, MgCl(OH)
2) Napište vzorce látek: chlorid-oxid bismutitý, dichlorid-dioxid uranový, trifluorid-oxid
fosforečný, dichlorid-trioxid dizirkoničitý, dichlorid-hexahydroxid tetracínatý.
Řešení úloh k části 1.2.10.
1) trichlorid-oxid fosforečný, fluorid-oxid lanthanitý, dichlorid-dioxid chromový, chloridhydroxid hořečnatý
2) BiCl(O), UCl2O2, PF3O, Zr2Cl2O3, Sn4Cl2(OH)6
1.2.11 Názvosloví koordinačních sloučenin
Koordinační neboli komplexní částice představují molekulu nebo ion, sestávající
z centrálního atomu, ke kterému náleží několik atomových skupin, molekul nebo iontů, které
nazýváme ligandy. Počet ligandů je větší než oxidační číslo centrálního atomu.
23
Např. koordinační částice anion [Fe(CN)6]4- sestává z centrálního atomu Fe s oxidačním
číslem II, na nějž je vázáno šest ligandů, aniontů CN-. Sloučenina, která obsahuje jednu nebo
více koordinačních částic, se nazývá koordinační neboli komplexní sloučenina.
Ligandy jsou buď elektroneutrální molekuly, nebo atomové skupiny (např. H2O), nebo
anionty (např. F-). Poskytují jeden nebo více elektronových párů pro vytvoření koordinační
vazby mezi nimi a centrálním atomem. Nejdůležitější neutrální a aniontové ligandy jsou
uvedeny v tabulce VIII.
Tabulka č. VI: Přehled názvů nejdůležitějších neutrálních a aniontových ligandů
Aniontový ligand
vzorec
název
F
fluoro
Clchloro
I
jodo
NO2
nitro
NO3
nitrato
OH
hydroxo
CN
kyano
SCN
thiokyano
Neutrální ligand
vzorec
název
H2O
aqua
NH3
ammin
NO
nitrosyl
CO
karbonyl
Vzorec celé koordinační částice je v hranaté závorce. Na prvním místě se uvádí symbol
centrálního atomu. Za ním následují vzorce ligandů. Je-li v koordinační částici více různých
ligandů, uvádějí se v abecedním pořadí podle začátečních písmen jejich názvů (nikoli vzorců)
bez přihlédnutí k jejich náboji a k číslovkovým předponám. Vzorce ligandů složené ze dvou
nebo více atomů (např. CN) se dávají do kulatých závorek, např. komplexní částice
[Fe(CO)(CN)6]3-.
V názvu se nejprve uvádějí ligandy ve stejném pořadí jako ve vzorci. Názvy ligandů
se od sebe oddělují pomlčkou. Název centrálního atomu se uvádí až po názvech ligandů.
Název posledního ligandu se od názvu centrálního atomu neodděluje. Kladné oxidační číslo
centrálního atomu se vyjadřuje příslušným zakončením a příponou -ový.
Např. [Fe(CO)(CN)5]3- je anion karbonyl-pentakyanoželeznatanový (3-). Je-li oxidační číslo
centrálního atomu záporné, je zakončení -id, bez ohledu na jeho hodnotu. Je-li oxidační číslo
centrálního atomu nula, nemá centrální atom žádné zakončení a používá se v 1. nebo v 2.
pádě.
Např. [Co(CO)4]- je anion tetrakarbonylkobaltidový (1-).
[Ni(CO)4] je tetrakarbonylnikl nebo tetrakarbonyl niklu
Názvy celých koordinačních sloučenin sestávají z podstatného a přídavného jména.
Pravidla pro názvosloví koordinačních sloučenin jsou obdobná jako pro názvosloví
anorganických solí.
a) Je-li koordinační sloučenina tvořena koordinačním kationtem a jednoduchým
aniontem, je podstatným jménem název aniontu. Přídavné jméno je vytvořeno
z názvu koordinační částice podle výše uvedených pravidel. Např. koordinační
sloučenina o vzorci [Co(NH3)6]Cl3 sestává z jednoduchých chloridových aniontů
Cl- a koordinační částice [Co(NH3)6]3+,t.j. kationtu hexaamminko- baltitového.
Název sloučeniny je tedy chlorid hexaamminkobaltitý.
24
b) Je-li koordinační sloučenina tvořena jednoduchým kationtem a koordinační částicí
v aniontu, je podstatné jméno tvořeno názvem centrálního atomu se zakončením
odpovídajícím jeho oxidačnímu číslu a předponami určenými názvy ligandů
s udáním jejich počtu. Např. koordinační sloučenina K3[Co(NO2)6] je tvořena
jednoduchými kationty K+ a aniontem [Co(NO2)6]3-, t.j. aniontem
hexanitrokobaltitanovým (3-). Název sloučeniny je potom hexanitrokobaltitan
draselný.
c) Je-li koordinační sloučenina tvořena koordinační částici v aniontu i v kationtu,
podstatné jméno je tvořeno aniontem, přídavné jméno kationtem. Např.
[FeII(NH3)6][Fe(CO)4] je koordinační sloučenina s názvem tetrakarbonylferrid (2-)
hexaamminželeznatý.
d) Je-li koordinační sloučenina tvořena elektroneutrální částicí, skládá se název
z přídavného jména, vytvořeného z názvu centrálního atomu se zakončením
odpovídajícím jeho oxidačnímu číslu a z předpon určenými názvy ligandů
s udáním jejich počtu, a z podstatného jména komplex. Např. koordinační
sloučenina [Co(NH3)3Cl3] je triammin-trichlorokobaltitý komplex.
Úlohy k části 1.2.11.
1) Pojmenujte látky: [Ag(NH3)2]Cl, [PtII(NH3)4][PtCl4], [Au(OH)4]-, [PtCl6]2-,
[Co(NH3)6]3+, [Co(NH3)3Cl3], Na2[SiF6], [Co(NH3)5(H2O)]3+, [Al(H2O)6]3+, [CuCl4]2-,
K3[Fe(CN)6].
2) Napište vzorce látek: pentakyano-nitrosylželezitan sodný, anion hexakyanoželeznatanový, anion hexakyanokobaltitanový, kation pentaaqua-hydroxohlinitý, kation
pentaammin-chlorokobaltitý, chloristan hexaaquanikelnatý, tetrakyanonikl draselný,
anion tetrahydroxohlinitanový, hexakyanoželeznatan draselný.
Řešení úloh k části 1.2.11.
1) chlorid diamminstříbrný, tetrachloroplatnatan tetraamminplatnatý, anion tetrahydroxozlatitanový, anion hexachloroplatičitanový, kation hexaamminkobaltitý, triammintrichlorokobaltitý komplex, hexafluorokřemičitan sodný, kation pentaamminaquakobaltitý, kation hexaaquahlinitý, anion tetrachloroměďnatanový, hexakyanoželezitan
draselný.
2) Na2[Fe(CN)5(NO)], [Fe(CN)6]4-, [Co(CN)6]3-, [Al(H2O)5(OH)]2+, [Co(NH3)5Cl]2+,
[Ni(H2O)6](ClO4)2, K4[Ni(CN)4], [Al(OH)4]-, K4[Fe(CN)6]
1.3. Nové návrhy pro názvosloví koordinačních sloučenin
Názvosloví koordinačních sloučenin vytváří Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii
( IUPAC, zkratka pro – International Union of Pure and Applied chemistry). Poslední úprava
pochází z roku 2004 (IUPAC Provisional Recommendation – Nomenclature of Inorganic
Chemistry 2004). Tato doporučení byla zahrnuta do názvoslovných doporučení anorganické
chemie IUPAC 2005 (tzv. Red Book – Nomenclature of Inorganic Chemistry IUPAC
Recommendations 2005). Doporučené názvosloví koordinačních sloučenim je zde krátce
25
uvedeno tak, aby studentům univerzity byly zřejmé i doporučené změny v názvosloví
koordinačních sloučenin i když oficiálně změny vyhlášeny nebyly. V češtině tyto změny
nebyly dosud (leden 2014) oficiálně vydány. Jsou zde proto vysvětleny, nejsou ale dále
užívány.
Ligandy, které byly uvedeny v tabulce č. VII, jsou znovu uvedeny v následující tabulce
č. III, kde je vedle původního názvu uveden i název doporučený. Uvedené doporučení se týká
pouze aniontových ligandů. Neutrální ligandy zůstávají beze změny.
Tabulka č. VIIVII: Přehled názvů nejdůležitějších aniontových ligandů
vzorec
Aniontové ligandy
původní název
nově doporučený
název
FClBrINO2-
fluoro
chloro
bromo
jodo
nitro
NO3-
nitrato
OHCNSCN-
hydroxo
kyano
thiokyanato
fluorido
chlorido
bromido
jodido
původní název se
nemění
původní název se
nemění
hydroxido
kyanido
původní název se
nemění
V následující tabulce č. IX je pro ilustraci uvedeno několik příkladů.
Tabulka č. IX. Porovnání původních a nově doporučených názvů několika vybraných
koordinačních sloučenin.
původní název
nově doporučený název
[Ag(NH3)2]Cl
chlorid diamminstříbrný
beze změny
[Pt(NH3)4][PtCl4]
tetrachloroplatnatan
tetraamminplatnatý
tetrachloridoplatnatan
tetraamminplatnatý
[Au(OH)4]-
anion tetrahydroxozlatitanový
anion tetrahydroxidozlatitanový
[PtCl6]2-
anion hexachloroplatičitanový
anion hexachloridoplatičitanový
[Co(NH3)6]3+
kation hexaamminkobaltitý
beze změny
vzorec
26
[Co(NH3)3Cl3]
triammin-trichlorokobaltitý
komplex
triammin-trichloridokobaltitý
komplex
Na2[SiF6]
hexafluorokřemičitan sodný
hexafluoridokřemičitan sodný
[Co(NH3)5(H2O)]3+
kation pentaammin-aquakobaltitý
beze změny
[Al(H2O)6]3+
kation hexaaquahlinitý
beze změny
anion tetrachloroměďnatanový
anion tetrachloridoměďnatanový
hexakyanoželezitan draselný
hexakyanidoželezitan draselný
[Fe(CN)6]4-
anion hexakyanoželeznatanový
anion hexakyanidoželeznatanový
Na2[Fe(CN)5(NO)]
pentakyano-nitrosylželezitan sodný
pentakyanido-nitrosylželezitan
sodný
[Co(CN)6]3-
anion hexakyanokobaltitanový
anion hexakyanidokobaltitanový
[Al(H2O)5(OH)]2+
kation pentaaqua-hydroxohlinitý
kation pentaaqua-hydroxidohlinitý
[Co(NH3)5Cl]2+
kation pentaammin-chlorokobaltitý
kation pentaamminchloridokobaltitý
[Ni(H2O)6](ClO4)2
chloristan hexaaquanikelnatý
beze změny
K4[Ni(CN)4]
tetrakyanonikl draselný
tetrakyanidonikl draselný
[Al(OH)4]-
anion tetrahydroxohlinitanový
anion tetrahydroxidohlinitanový
K4[Fe(CN)6]
hexakyanoželeznatan draselný
hexakyanidoželeznatan draselný
Fe4[Fe(CN)6]3
hexakyanoželeznatan železitý
hexakyanidoželeznatan železitý
hexanitrokobaltitan draselný
beze změny
[Ni(CO)4]
tetrakarbonylnikl nebo
tetrakarbonyl niklu
beze změny
[Pt(NH3)2Cl2]
diammin-dichloroplatnatý komplex
diammin-dichloridoplatnatý
komplex
[Co(NH3)3Cl3]
triammin-trichlorokobaltitý
komplex
triammin-trichloridokobaltitý
komplex
chlorid pentaammin-aquakobaltitý
beze změny
[CuCl4]2-
K3[Fe(CN)6]
K3[Co(NO2)6]
[Co(NH3)5(H2O)]Cl3
27
[Cr(NH3)4Cl2]Cl
chlorid tetraammin-dichlorochromitý
chlorid tetraammindichloridochromitý
K3[CoI(CN)5]
jodo-pentakyanokobaltitan draselný
jodido-pentakyanidokobaltitan
draselný
NH4[Cr(NH3)2(SCN)4]
diammin-tetrathiokynatochromitan
amonný
beze změny
K[AgF4]
tetrafluorostříbřitan draselný
tetrafluoridostříbřitan draselný
Cs[ICl4]
tetrachlorojoditan cesný
tetrachloridojoditan cesný
[Ni(H2O)6](ClO4)2
chloristan hexaaquanikelnatý
beze změny
[Co(NH3)5I]Br2
bromid pentaammin-jodokobaltitý
bromid pentaammin-jodidokobaltitý
Na[Ag(CN)2]
dikyanostříbrnan sodný
dikyanidostříbrnan sodný
[Pb(OH)4]2-
anion tetrahydroxoolovnatanový
anion tetrahydroxidoolovnatanový
(NH4)2[PbCl6]
hexachloroolovičitan amonný
hexachloridoolovičitan amonný
Cu2[HgI4]
tetrajodortuťnatan diměďný
tetrajodidortuťnatan diměďný
K[BiI4]
tetrajodobismutitan draselný
tetrajodidobismutitan draselný
K2[TeBr6]
hexabromoteluričitan draselný
hexabromidoteluričitan draselný
K[CuCl3]
trichloroměďnatan draselný
trichloridoměďnatan draselný
[Cd(NH3)4](OH)2
hydroxid tetraamminkademnatý
beze změny
Na[Cr(OH)4]
tetrahydroxochromitan sodný
tetrahydroxidochromitan sodný
[Al(H2O)5(OH)]2+
kation pentaaqua-hydroxohlinitý
kation pentaaqua-hydroxidohlinitý
Na3[FeF6]
hexafluoroželezitan sodný
hexafluoridoželezitan trisodný
(NH4)2[SnCl6]
hexachlorocíničitan amonný
hexachloridocíničitan amonný
[Co(NH3)5Cl]Cl2
chlorid pentaammin-chlorokobaltitý
chlorid pentaamminchloridokobaltitý
[Co(NH3)5(H2O)]Cl3
chlorid pentaammin-aquakobaltitý
beze změny
K3[Cr(SCN)6].4H2O
tetrahydrát
hexathiokyanatochromitanu
draselného
beze změny
Co[Hg(SCN)4]
tetrathiokyanatortuťnatan
kobaltnatý
beze změny
Na3[Mn(CN)6]
hexakyanomanganitan sodný
hexakyanidomanganitan sodný
Na[Sb(OH)6]
hexahydroxoantimoničnan sodný
hexahydroxidoantimoničnan sodný
28
1.4 Příklady pro ověřování znalostí z racionálního chemického
názvosloví
V následujících tabulkách jsou příklady na procvičování názvosloví ve dvou variantách.
První variantou je tabulka č. X kdy student doplňuje názvy sloučenin podle vzorců, druhou
variantou je tabulka č. XI, kdy student doplňuje vzorce podle názvu. Pro dané pořadové číslo
se vždy jedná o stejnou látku.
Tabulka č.X. Doplňte správný název sloučeniny
Pořadí č.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
Vzorec
Název sloučeniny
H2SO3S
H2S2O3
N2O3
H2SO4
Na2CS3
Na2CO3
Na2SO4
OF2
HNO3
ClO4BaO
Na2O
ClO2
MnO2
CO
CO2
V2O5
H2O2
BaO2
Na2O2
Na2S2O7
Na2S2O7
Na2H2P2O7
Na2H2P2O7
H2[PtCl6]
HCl
HI
HBr
H2S
HCN
BH3
B2H6
Si2H6
P2H4
H2S2
H2Sn
H2Se
29
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
H2Te
SiH2Cl2
As(C2H5)3
AlP
Fe3C
CaC2
NH3
NH2NH2
CdO
Fe2O3
CoCl2
PCl5
Kl
FeBr2
TiI3
EuCl3
MoCl3
YBr3
CaF2
Cu2O
Eu2O3
Sc2O3
BeO
SO3
NO2
Li2O
Na2S
CS2
Tl2Se3
SiS2
AlN
Mg3N2
ZrN
TiN
HfN
Mg3P2
GaAs
Th3P4
B4C
YC2
Co3C
SiC
NH4+
AsH4+
SCl3+
H3O+
Na+
30
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
Ce3+
Bi3+
Mg2+
Fe2+
Fe3+
Sn4+
Sb5+
Hg2+
Au3+
Ag+
Pt4+
Ru3+
Pd2+
PH4+
SbH4+
HCN
HNCO
HONC
HPO3
H3PO4
H2S2O7
H2S3O10
H2S3O10
H2SO5
H2CO5
H2CO4
H2S2O8
H2CO3
H2S2O2
H2SeO4
HMnO4
HReO3
H3IO5
H3IO5
HReO4
HBrO
H3ReO5
H3ReO5
H3ReO4
H4Si2O6
H6Si2O7
H6Si2O7
H4P2O7
H4P2O7
NO(OOH)
NO2(OOH)
CO(OOH)2
31
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
H4P2O8
H3PO5
UO2+
UO2+
UO22+
UO22+
NOHSO4
SO2(OH)Cl
HSO3Cl
SO2(OH)NH2
HSO3NH2
(HSO3)2NH
(HSO3)3N
SO2Cl2
SO2(NH2)2
PO(NH2)3
PO(NH2)3
CO(NH2)2
CO(NH2)2
HSO3F
UO2(NO3)2
SOBr2
FIS2OHHNO2
SO4 2S2O82CS32IO53H2PO4HPO42HSO4ClO3SeO42BrCO32BO33S2O52S2O32AsS33S2O22AsS43NaCl
KCN
32
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
HOCN
KOCN
HSCN
NH4SCN
LiNO3
KNO2
Fe2(SO4)3
(NH4)2SO3
KMnO4
K2CS3
KNO4
Na2S2O5
KHSO4
K2HPO4
KH2PO4
CuSO4.5H2O
K2S2O7
K3PO4
CaHPO4
Al2(SO4)3
NaB5O8
Na7HNb6O16.15H2O
LiH2PO4
K2H4TeO6
K2H4TeO6
K2Cr2O7
Al2(SiO3)3
Ba2Si2O6
PtCl4
AuCl3
KAl(SO4)2
CaMg(CO3)2
Fe(NH4)2(SO4)2
Ca5F(PO4)3
Na6ClF(SO4)2
PBrCl2
KMgF3
KNaCO3
Li2NiF4
NaNH4HPO4.4H2O
K2Cd(CN)4
FeTiO3
FeCr2O4
MgTiO3
Fe3O4
NaNbO3
KNbO3
33
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
Na2WO4
Mg2TiO4
Cu2Cl(OH)3
BiCl(O)
AlO(OH)
PCl3O
LaF(O)
CrCl2O2
MgCl(OH)
[Fe(CN)6]4[Fe(CO)(CN)5]3[Co(CO)4]K3[Co(NO2)6]
[Co(NO2)6]3[FeII(NH3)6][Fe(CO)4]
[Co(NH3)3Cl3]
[PtII(NH3)4][PtCl4]
[Au(OH)4][PtCl6]2Na2[SiF6]
[Co(NH3)5(H2O)]3+
[Al(H2O)6]3+
[CuCl4]2HgO
Ru2O7
FeO
RuO4
Al2O3
SO2
OsO4
P2O5
Ga2O3
Re2S7
Sb2S3
Ag2S
SnS2
As2S5
Sb2S5
PbS
AlH3
SiH4
As2H4
SbH3
H2S
GeH4
BiH3
SiH3Br
34
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
GeH3Cl
Si2Cl6
KH
MgH2
LiH
CeC2
Cr3C2
Nb3B4
EuB6
Zn3N2
Ca3N2
FeP
W3P
Sr2+
Ce4+
K+
Sb3+
PCl4+
H2I+
HBrO2
HBrO3
HBrO4
H4SiO4
H6TeO6
HSCN
H3PO2S2
H3AsS3
H3AsS4
H2CS3
COCl2
NOS
NO2Cl
POCl3
SO2F2
ClNO3NO2CO52HPO42SiO44FeO42S3O102Si3O84Na2B4O7
Ca3Mo7O24
NaHCO3
KHS
35
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
Na2Mo6O19
Ba(SCN)2
CaCS3
Na3SbOS3
(NH4)4SnS4
CaMoO2S2
SbCl2F
NaTl(NO3)2
MgNH4PO4.6H2O
Cu3(CO3)2F2
K2Zn(CN)4
KAlSi3O8
PCl3S
BaTiO3
PbTiO3
LiNbO3
PbFe2O4
Na2MoO4
UCl2O2
PF3O
Zr2Cl2O3
Sn4Cl2(OH)6
Na2[Fe(CN)5(NO)]
[Co(CN)6]3[Al(H2O)5(OH)]2+
[Co(NH3)5Cl]2+
[Ni(H2O)6](ClO4)2
K4[Ni(CN)4]
[Al(OH)4]K4[Fe(CN)6]
K3PO4
KBr
AgIO3
Hg(NO3)2
NH4Cl
K3[AgF4]
I2O5
MnO
K2[SnCl6]
KHCO3
HF
NaClO
HSbO3
AgClO2
SiF4
K3[AlI6]
Ca(HSO3)2
36
366
367
368
369
370
371
372
373
374
375
376
377
378
379
380
381
382
383
384
385
386
387
388
389
390
391
392
393
394
395
396
397
398
399
400
401
402
403
404
405
406
407
408
409
410
411
412
[Ni(NH3)4]SO4
Mg(CN)2
NaBr
AgBiO2
SCl2
HIO4
H2OsO5
NH4HMoO4
Fe[AlCl6]
[Al(NH3)2(H2O)4]PO4
U(SO4)2
ReF4
H2S2O7
CuSiO3
Mg(NO3)2
H5PO5
H4As2O7
H4SO4
Li2Cr2O7
NaHSO3
K[Ag(CN)2]
Au2S
Mg(HSO4)2
LiHS
H3AsO3
RbClO
Ba(ClO)2
Pb(OH)4
Na2HPO4
Fe(NO3)3
H3AlO3
Mn2O7
Fe2S3
[ThF3]OH
NH4SCN
B(PO2)3
K2S2O7
H6TeO6
H3 PO2
K3VO4
K3VO4
[Ti(NH3)4](NO3)3
Ag3AsO3
H5IO6
Zn(HSO3)2
SbCl5
NH4HCO3
37
413
414
415
416
417
418
419
420
421
422
423
424
425
426
427
428
429
430
431
432
433
434
435
436
437
438
439
440
441
442
443
444
445
446
447
448
449
450
451
452
453
454
455
456
457
458
459
Fe(ClO2)2
K3SbO4
K3SbO4
Mn(HSO3)2
Na2HBO3
Ti(OH)4
Ca(HS)2
Sn(OH)4
BaCl2
RbBr
Sb2S5
Rb2SO4
KBrO3
NH4OH
(NH4)2[PtCl6]
MnSiO3
H2SiO3
Ca(HCO3)2
H3PO4
H4SiO4
H4SiO4
Na3PO4
MgBr2
Ca(ClO)2
K2[PtCl6]
Zn2SiO4
Zn2SiO4
Bi2S3
PH3
CaMoO4
ZnSiO3
[Co(NH3)5Cl]Cl2
K2[CoNH3(NO2)5]
[ZnCl]NO3
SrCO3
SeCl4
CaC2
Sn(ClO4)2
Cs3SbO4
Na2CrO4
SnBr4
Al2S3
Br2O5
N2O
[Ag(H2O)4]NO3
Sr(OH)2
Mg(NO2)2
38
460
461
462
463
464
465
466
467
468
469
470
471
472
473
474
475
476
477
478
479
480
481
482
483
484
485
486
487
488
489
490
491
492
493
494
495
496
497
498
499
500
501
502
503
504
505
506
Fe(NbO3)2
MgCl2
PbS2O3
TeO3
MgCO3
Fe(HS)2
Mn2S7
PbCl4
H2Cr2O7
H2Cr2O7
Al(HS)3
K2SO3
Sr(TeO4)2
BCl3
H[AuCl4]
Ga[GaCl4]
K4[Ni(CN)6]
[Cr(H2O)6]Cl3
PdWO4
H4SO5
H4SO5
NiOsO4
ThF4
Ba(MoO4)2
[Ag(NH3)2]Cl
CaCO3
Fe(SCN)3
H5BO4
H5BO4
[Co(NH3)3I3]
H3BO3
AlPO4
Mo(CO3)2
LiI
H3NO3
Pb(SO4)2
MnS
Na2[AuCl5]
HBO2
(NH4)2S
Pb(VO3)2
NH4CN
Fe(HS)3
H2CrO4
CoCO3
K4Sb2O7
NaH2SbO3
39
507
508
509
510
511
512
513
514
515
516
517
518
519
520
521
522
523
524
525
526
527
528
529
530
531
532
533
534
535
536
537
538
539
540
541
542
543
544
545
546
547
548
549
550
551
552
553
CaHSbO4
Ta2O5
La(OH)3
Cs2TeO3
Be(BrO3)2
K4P2O7
K4P2O7
(NH4)2[ZrF6]
Ag2HPO3
Cs2[PdI4]
K2MnO4
AuBr3
NH4F
K2H2P2O7
MoS3
H2PbO3
Tb2O3
Cd(SCN)2
NH4NO2
Cl2O7
Ba(MnO4)2
Pb(HS)2
K4SiO4
Cl2O5
Na4[Fe(CN)6]
BaBr2
(NH4)2CrO4
CaHSbO3
Ag2O
H3PO3
CaHAsO4
[Pd(NH3)4](OH)2
NaHSeO3
ThO2
TlNO3
Yb(NO3)3
Se(NO3)4
SrWO4
Cr(IO2)3
Ti4[Fe(CN)6]3
Ca[AuCl4]2
Pb3[AlF6]4
(NH4)[IrCl5]
Ca(AsO3)2
MgMoO4
Ca3 (PO4)2
Y(PO3)3
40
554
555
556
557
558
559
560
561
562
563
564
565
566
567
568
569
570
571
572
573
574
575
576
577
578
579
580
581
582
583
584
585
586
587
588
589
590
591
592
593
594
595
596
597
598
599
600
ZnCrO4
TlBr3
(NH4)2MoO4
FeBr3
Co(NO3)2
K3[Fe(CN)6 ]
[Cr(NH3)6]2(SO4)3
H4Sb2O5
BaWO4
CdBr2
[Ag(NH3)4]Cl
MnSnO3
As(OH)3
NH4I
Fe3(PO4)2
CaSO4
[Ni(H2O)6]CO3
H4SnO4
H2S2O7
SnI4
[Co(NH3)5H2O]Cl3
NiS
HIO
Pb(HSO3)2
Na3[Co(NO2)6]
Rh2O7
TlI3
Zr(SiO3)2
Tb2(CrO4)3
(NH4)3AsO4
Pb2P2O7
Pb2P2O7
Ba[SiF6]
Li2[CdI4]
Fe2[SnCl6]3
Sb[Ni(NH3)3Cl3]3
SrTeO4
Ca(H2PO2)2
Hf(PO2)3
PtI4
RuO2
NaH3SiO4
CaHPO4
N2O5
Cu2SO4
Na2[Sn(OH)6]
H2O2
41
601
602
603
604
605
606
607
608
609
610
611
612
613
614
615
616
617
618
619
620
621
622
623
624
625
626
627
628
629
630
631
632
633
634
635
636
637
638
639
640
641
642
643
644
645
646
Fe(CN)3
H3ClO3
[Cu(H2O)4](NO3)2
FeI3
I2O7
LiTaO3
[Co(NH3)3Cl3 ]
Na2[SiF6]
K4[Ni(CN)4]
[Pt(NH3)2Cl2]
[Co(NH3)6]Cl3
Na[Sb(OH)6]
Na3[Mn(CN)6]
(NH4)2[SnCl6 ]
PO43PO43IO3[AgF4]3[SnCl6]2HCO3ClOSbO3[AlI6]3HSO3[Ni(NH3)4]2+
CNIO4OsO52HMoO4[AlCl6]3[Al(NH3)2(H2O)4]3+
S2O72SiO32PO55As2O74SO44Cr2O72HS[Ag(CN)2]AsO33HPO42AlO33[ThF3]+
SCNPO2TeO6642
647
648
649
650
651
652
653
654
655
656
657
658
659
660
661
662
663
664
665
666
667
668
669
670
671
672
673
674
675
676
677
678
679
680
681
682
683
684
685
686
687
688
689
690
691
PO23VO43[Ti(NH3)4]4+
IO65ClO2SbO43HBO32SiO44[Co(NH3)5Cl]2+
[CoNH3(NO2)5]2[ZnCl]+
[Ag(H2O)4]+
TeO4[GaCl4][Ni(CN)6]4SO54OsO42MoO4[Ag(NH3)2]+
BO45BO45NO33[AuCl5]2Sb2O74H2SbO3HSbO42P2O74[ZrF6]2HPO32[PdI4]2H2P2O72PbO32HSbO32PO33[Pd(NH3)4]2+
HSeO3[AuCl4][AlF6]3[IrCl5][Cr(NH3)6]3+
Sb2O54[Ag(NH3)4]+
SnO44[Co(NH3)5H2O]3+
[Ni(NH3)3Cl3]43
692
693
694
695
ClO33[Cu(H2O)4]2+
[PtCl4]2[Pt(NH3)4]2+
Tabulka č.XI. Doplňte správný vzorec sloučeniny
Pořadí č.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
Vzorec
Název sloučeniny
kyselina thiosírová
kyselina thiosírová
oxid dusitý
kyselina sírová
trithiouhličitan sodný
uhličitan sodný
síran sodný
fluorid kyslíku
kyselina dusičná
anion chloristanový
oxid barnatý
oxid sodný
oxid chloričitý
oxid manganičitý
oxid uhelnatý
oxid uhličitý
oxid vanadičný
peroxid vodíku
peroxid barya
peroxid sodíku
disíran disodný
heptaoxodisíran sodný
dihydrogendifosforečnan disodný
dihydrogenheptaoxodifosforečnan sodný
kyselina hexachloroplatičitá
chlorovodík
jodovodík
bromovodík
sirovodík
kyanovodík
boran
diboran
disilan
difosfan
disulfan
polysulfan
selan
telan
dichlorsilan
triethylarsan
44
fosfid hlinitý
karbid triželeza
dikarbid vápníku
amoniak
hydrazin
oxid kademnatý
oxid železitý
chlorid kobaltnatý
chlorid fosforečný
jodid draselný
bromid železnatý
jodid titanitý
chlorid europitý
chlorid molybdenitý
bromid ytritý
fluorid vápenatý
oxid měďný
oxid europitý
oxid skanditý
oxid berylnatý
oxid sírový
oxid dusičitý
oxid lithný
sulfid sodný
sulfid uhličitý
selenid thalitý
sulfid křemičitý
nitrid hlinitý
nitrid hořečnatý
nitrid zirkonitý
nitrid titanitý
nitrid hafnitý
fosfid hořečnatý
arsenid galitý
fosfid thoričitý
karbid tetraboru
dikarbid ytria
karbid trikobaltu
karbid křemíku
amonium
arsonium
trichlorsulfonium
oxonium
kation sodný
kation ceritý
kation bismutitý
kation hořečnatý
kation železnatý
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
45
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
kation železitý
kation cíničitý
kation antimoničný
kation rtuťnatý
kation zlatitý
kation stříbrný
kation platičitý
kation ruthenitý
kation paladnatý
fosfonium
stibonium
kyselina kyanovodíková
kyselina isokyanatá
kyselina fulminová
kyselina fosforečná
kyselina tetraoxofosforečná
kyselina heptaoxodisírová
kyselina dihydrogentrisírová
kyselina dekaoxotrisírová
kyselina peroxosírová
kyselina diperoxouhličitá
kyselina peroxouhličitá
kyselina peroxodisírová
kyselina uhličitá
kyselina thiosiřičitá
kyselina selenová
kyselina manganistá
kyselina rheničná
kyselina trihydrogenjodistá
kyselina pentaoxojodistá
kyselina rhenistá
kyselina bromná
kyselina trihydrogenrhenistá
kyselina pentaoxorhenistá
kyselina trihydrogenrheničná
kyselina hexaoxodikřemičitá
kyselina hexahydrogendikřemičitá
kyselina heptaoxodikřemičitá
kyselina tetrahydrogendifosforečná
kyselina heptaoxodifosforečná
kyselina peroxodusitá
kyselina peroxodusičná
kyselina diperoxouhličitá
kyselina tetrahydrogenperoxodifosforečná
kyselina trihydrogenperoxofosforečná
uranyl (1+)
uranyl (V)
uranyl (2+)
46
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
uranyl (VI)
hydrogensíran nitrosylu
kyselina chlorosírová
kyselina chlorosírová
kyselina amidosírová
kyselina amidosírová
kyselina imido-bis(sírová)
kyselina nitrido-tris(sírová)
chlorid sulfurylu
amid sulfurylu
amid fosforylu (V)
triamid kyseliny fosforečné
amid karbonylu
diamid kyseliny uhličité
kyselina fluorosírová
dusičnan uranylu (VI)
bromid thionylu
anion fluoridový
anion jodidový
anion sulfidový
anion hydroxidový
kyselina dusitá
anion síranový
anion peroxodisíranový
anion trithiouhličitanový
anion jodistanový (3-)
anion dihydrogenfosforečnanový
anion hydrogenfosforečnanový
anion hydrogensíranový
anion chlorečnanový
anion selenanový
anion bromidový
anion uhličitanový
anion boritanový (3-)
anion disiřičitanový (2-)
anion thiosíranový
anion trithioarsenitanový (3-)
anion thiosiřičitanový (2-)
anion tetrathioarseničnanový (3-)
chlorid sodný
kyanid draselný
kyselina kyanatá
kyanatan draselný
kyselina thiokyanatá
thiokyanatan amonný
dusičnan lithný
dusitan draselný
síran železitý
47
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
siřičitan amonný
manganistan draselný
trithiouhličitan draselný
peroxodusičnan draselný
disiřičitan disodný
hydrogensíran draselný
hydrogenfosforečnan draselný
dihydrogenfosforečnan draselný
pentahydrát síranu mědnatého
disíran didraselný
fosforečnan tridraselný
hydrogenfosforečnan vápenatý
síran hlinitý
oktaoxopentaboritan sodný
pentadekahydrát
hydrogenhexaniobičitanuheptasodného
dihydrogenfosforečnan lithný
tetrahydrogenteluran didraselný
tetrahydrogenhexaoxoteluran draselný
dichroman didraselný
křemičitan hlinitý
dikřemičitan dibarnatý
chlorid platičitý
chlorid zlatitý
síran draselno-hlinitý
uhličitan vápenato-hořečnatý
síran železnato-amonný
fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý
chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný
bromid-dichlorid fosforitý
trifluorid draselno-hořečnatý
uhličitan draselno-sodný
tetrafluorid dilithno-nikelnatý
tetrahydrát hydrogenfosforečnanu sodnoamonného
tetrakyanid didraselno-kademnatý
trioxid železnato-titaničitý
tetraoxid železnato-dichromitý
trioxid hořečnato-titaničitý
tetraoxid železnato-diželezitý
trioxid sodno-niobičný
trioxid draselno-niobičný
tetraoxid disodno-wolframový
tetraoxid dihořečnato-titaničitý
chlorid-trihydroxid diměďnatý
chlorid-oxid bismutitý
oxid-hydroxid hlinitý
trichlorid-oxid fosforečný
48
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
fluorid-oxid lanthanitý
dichlorid-dioxid chromový
chlorid-hydroxid hořečnatý
anion hexakyanoželeznatanový
anion karbonyl-pentakyanoželeznatanový
anion tetrakarbonylkobaltidový (1-)
hexanitrokobaltitan draselný
anion hexanitrokobaltitanový (3-)
tetrakarbonylferrid (2-) hexaamminželeznatý
triammin-trichlorokobaltitý komplex
tetrachloroplatnatan tetraamminplatnatý
anion tetrahydroxozlatitanový
anion hexachloroplatičitanový
hexafluorokřemičitan sodný
kation pentaammin-aquakobaltitý
kation hexaaqua hlinitý
anion tetrachloroměďnatanový
oxid rtuťnatý
oxid ruthenistý
oxid železnatý
oxid rutheničelý
oxid hlinitý
oxid siřičitý
oxid osmičelý
oxid fosforečný
oxid galitý
sulfid rhenistý
sulfid antimonitý
sulfid stříbrný
sulfid cíničitý
sulfid arseničný
sulfid antimoničný
sulfid olovnatý
alan
silan
diarsan
stiban
sulfan
german
bismutan
bromsilan
chlorgerman
hexachlordisilan
hydrid draselný
hydrid hořečnatý
hydrid lithný
dikarbid ceru
dikarbid trichromu
49
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
tetraborid triniobu
hexaborid europia
nitrid zinečnatý
nitrid vápenatý
fosfid železitý
fosfid triwolframu
kation strontnatý
kation ceričitý
kation draselný
kation antimonitý
tetrachlorfosfonium
jodonium
kyselina bromitá
kyselina bromičná
kyselina bromistá
kyselina tetrahydrogenkřemičitá
kyselina hexahydrogentelurová
kyselina thiokyanatá
kyselina trihydrogendithiofosforečná
kyselina trithioarsenitá
kyselina tetrathioarseničná
kyselina trithiouhličitá
chlorid karbonylu
sulfid nitrosylu
chlorid nitrylu
chlorid fosforylu (V)
fluorid sulfurylu
anion chloridový
anion dusičnanový
anion dusitanový
anion diperoxouhličitanový (2-)
anion hydrogefosforečnanový
anion křemičitanový (4-)
anion železanový (2-)
anion trisíranový (2-)
anion trikřemičitanový (4-)
tetraboritan disodný
heptamolybdenan trivápenatý
hydrogenuhličitan sodný
hydrogensulfid draselný
hexamolybdenan disodný
thiokyanatan barnatý
trithiouhličitan vápenatý
trithioantimoničnan trisodný
tetrathiocíničitan tetraamonný
dithiomolybdenan vápenatý
dichlorid-fluorid antimonitý
dusičnan sodno-thalný
50
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
366
367
368
369
370
371
372
373
374
hexahydrát fosforečnanu hořečnato-amonného
bis(uhličitan)-difluorid triměďnatý
tetrakyanid didraselno-zinečnatý
trikřemičitan draselno-hlinitý
trichlorid-sulfid fosforečný
trioxid barnato-titaničitý
trioxid olovnato-titaničitý
trioxid lithno-niobičný
tetraoxid olovnato-diželezitý
tetraoxid disodno-molybdenový
dichlorid-dioxid uranový
trifluorid -oxid fosforečný
dichlorid-trioxid dizirkoničitý
dichlorid-hexahydroxid tetracínatý
pentakyano-nitrosylželezitan sodný
anion hexakyanokobaltitanový
kation pentaaqua-hydroxohlinitý
kation pentaammin-chlorokobaltitý
chloristan hexaaquanikelnatý
tetrakyanonikl draselný
anion tetrahydroxohlinitanový
hexakyanoželeznatan draselný
tetraoxofosforečnan draselný
bromid draselný
jodičnan stříbrný
dusičnan rtuťnatý
chlorid amonný
tetrafluorostříbrnan draselný
oxid jodičný
oxid manganatý
hexachlorocíničitan draselný
hydrogenuhličitan draselný
fluorovodík
chlornan sodný
kyselina antimoničná
chloritan stříbrný
fluorid křemičitý
hexajodohlinitan draselný
hydrogensiřičitan vápenatý
síran tetraamminnikelnatý
kyanid hořečnatý
bromid sodný
bismutitan stříbrný
chlorid sirnatý
kyselina jodistá
kyselina osmičelá
hydrogenmolybdenan amonný
hexachlorohlinitan železitý
51
375
376
377
378
379
380
381
382
383
384
385
386
387
388
389
390
391
392
393
394
395
396
397
398
399
400
401
402
403
404
405
406
407
408
409
410
411
412
413
414
415
416
417
418
419
420
421
422
tetraoxofosforečnan diammin-tetraaquahlinitý
síran uraničitý
fluorid rheničitý
kyselina disírová
křemičitan měďnatý
dusičnan hořečnatý
kyselina pentahydrogenfosforečná
kyselina tetrahydrogendiarseničná
kyselina tetrahydrogensiřičitá
dichroman dilithný
hydrogensiřičitan sodný
dikyanostříbrnan draselný
sulfid zlatný
hydrogensíran hořečnatý
hydrogensulfid lithný
kyselina trihydrogenarsenitá
chlornan rubidný
chlornan barnatý
hydroxid olovičitý
hydrogenfosforečnan sodný
dusičnan železitý
kyselina trihydrogenhlinitá
oxid manganistý
sulfid železitý
hydroxid trifluorothoričitý
thiokynatan amonný
fosforitan boritý
heptaoxodisíran draselný
kyselina hexaoxotelurová
kyselina trihydrogenfosforná
vanadičnan tridraselný
tetraoxovanadičnan draselný
dusičnan tetraammintitanitý
arsenitan tristříbrný
kyselina pentahydrogenjodistá
hydrogensiřičitan zinečnatý
chlorid antimoničný
hydrogenuhličitan amonný
chloritan železnatý
antimoničnan tridraselný
tetraoxoantimoničnan draselný
hydrogensiřičitan manganatý
hydrogenboritan disodný
hydroxid titaničitý
hydrogensulfid vápenatý
hydroxid cíničitý
chlorid barnatý
bromid rubidný
52
423
424
425
426
427
428
429
430
431
432
433
434
435
436
437
438
439
440
441
442
443
444
445
446
447
448
449
450
451
452
453
454
455
456
457
458
459
460
461
462
463
464
465
466
467
468
469
470
sulfid antimoničný
síran rubidný
bromičnan draselný
hydroxid amonný
hexachloroplatičitan amonný
křemičitan manganatý
kyselina křemičitá
hydrogenuhličitan vápenatý
kyselina trihydrogenfosforečná
kyselina tetrahydrogenkřemičitá
kyselina tetraoxokřemičitá
fosforečnan trisodný
bromid hořečnatý
chlornan vápenatý
hexachloroplatičitan draselný
křemičitan dizinečnatý
tetraoxokřemičitan zinečnatý
sulfid bismutitý
fosfan
molybdenan vápenatý
křemičitan zinečnatý
chlorid pentaammin-chlorokobaltitý
ammin-pentanitrokobaltitan draselný
dusičnan chlorozinečnatý
uhličitan strontnatý
chlorid seleničitý
dikarbid vápníku
chloristan cínatý
antimoničnan tricesný
chroman sodný
bromid cíničitý
sulfid hlinitý
oxid bromičný
oxid dusný
dusičnan tetraaquastříbrný
hydroxid strontnatý
dusitan hořečnatý
niobičnan železnatý
chlorid hořečnatý
thiosíran olovnatý
oxid telurový
uhličitan hořečnatý
hydrogensulfid železnatý
sulfid manganistý
chlorid olovičitý
kyselina dihydrogendichromová
kyselina heptaoxodichromová
hydrogensulfid hlinitý
53
471
472
473
474
475
476
477
478
479
480
481
482
483
484
485
486
487
488
489
490
491
492
493
494
495
496
497
498
499
500
501
502
503
504
505
506
507
508
509
510
511
512
513
514
515
516
517
518
siřičitan draselný
teluristan strontnatý
chlorid boritý
kyselina tetrachlorozlatitá
tetrachlorogalitan galný
hexakyanonikelnatan draselný
chlorid hexaaquachromitý
wolframan paladnatý
kyselina tetrahydrogensírová
kyselina pentaoxosírová
osman nikelnatý
fluorid thoričitý
molybdenistan barnatý
chlorid diamminstříbrný
uhličitan vápenatý
thiokyanatan železitý
kyselina pentahydrogenboritá
kyselina tetraoxoboritá
triammin-trijodokobaltitý komplex
kyselina trihydrogenboritá
tetraoxofosforečnan hlinitý
uhličitan molybdeničitý
jodid lithný
kyselina trihydrogendusitá
síran olovičitý
sulfid manganatý
pentachlorozlatitan sodný
kyselina boritá
sulfid amonný
vanadičnan olovnatý
kyanid amonný
hydrogensulfid železitý
kyselina chromová
uhličitan kobaltnatý
diantimoničnan tetradraselný
dihydrogenantimonitan sodný
hydrogenantimoničnan vápenatý
oxid tantaličný
hydroxid lantanitý
teluričitan cesný
bromičnan berylnatý
difosforečnan tetradraselný
heptaoxodifosforečnan draselný
hexafluorozirkoničitan amonný
hydrogenfosforitan distříbrný
tetrajodopaladnatan cesný
manganan draselný
bromid zlatitý
54
519
520
521
522
523
524
525
526
527
528
529
530
531
532
533
534
535
536
537
538
539
540
541
542
543
544
545
546
547
548
549
550
551
552
553
554
555
556
557
558
559
560
561
562
563
564
565
566
fluorid amonný
dihydrogendifosforečnan didraselný
sulfid molybdenový
kyselina olovičitá
oxid terbitý
thiokyanatan kademnatý
dusitan amonný
oxid chloristý
manganistan barnatý
hydrogensulfid olovnatý
křemičitan tetradraselný
oxid chlorečný
hexakyanoželeznatan sodný
bromid barnatý
chroman amonný
hydrogenantimonitan vápenatý
oxid stříbrný
kyselina trihydrogenfosforitá
hydrogenarseničnan vápenatý
hydroxid tetraamminpaladnatý
hydrogenseleničitan sodný
oxid thoričitý
dusičnan thalný
dusičnan yterbitý
dusičnan seleničitý
wolframan strontnatý
joditan chromitý
hexakyanoželeznatan titanitý
tetrachlorozlatitan vápenatý
hexafluorohlinitan olovičitý
pentachloroiridičitan amonný
arseničnan vápenatý
molybdenan hořečnatý
tetraoxofosforečnan vápenatý
fosforečnan ytritý
chroman zinečnatý
bromid thalitý
molybdenan amonný
bromid železitý
dusičnan kobaltnatý
hexakyanoželezitan draselný
síran hexaamminchromitý
kyselina tetrahydrogendiantimonitá
wolframan barnatý
bromid kademnatý
chlorid tetraamminstříbrný
cíničitan manganatý
hydroxid arsenitý
55
567
568
569
570
571
572
573
574
575
576
577
578
579
580
581
582
583
584
585
586
587
588
589
590
591
592
593
594
595
596
597
598
599
600
601
602
603
604
605
606
607
608
609
610
611
612
613
614
jodid amonný
tetraoxofosforečnan železnatý
síran vápenatý
uhličitan hexaaquanikelnatý
kyselina tetrahydrogencíničitá
kyselina dihydrogendisírová
jodid cíničitý
chlorid pentaammin-aquakobaltitý
sulfid nikelnatý
kyselina jodná
hydrogensiřičitan olovnatý
hexanitrokobaltitan sodný
oxid rhenistý
jodid thalitý
křemičitan zirkoničitý
chroman terbitý
arseničnan triamonný
difosforečnan diolovnatý
heptaoxodifosforečnan olovnatý
hexafluorokřemičitan barnatý
tetrajodokademnatan lithný
hexachlorocíničitan železitý
triammin-trichloronikelnatan antimonitý
teluran strontnatý
dihydrogenfosfornan vápenatý
fosforitan hafnitý
jodid platičitý
oxid rutheničitý
trihydrogenkřemičitan sodný
hydrogenfosforečnan vápenatý
oxid dusičný
síran měďný
hexahydroxocíničitan sodný
peroxid vodíku
kyanid železitý
kyselina trihydrogenchloritá
dusičnan tetraaquaměďnatý
jodid železitý
oxid jodistý
tantaličnan lithný
triammin-trichlorokobaltitý komplex
hexafluorokřemičitan sodný
tetrakyanonikl draselný
diammin-dichloroplatnatý komplex
chlorid hexaamminkobaltitý
hexahydroxoantimoničnan sodný
hexakyanomanganitan sodný
hexachlorocíničitan amonný
56
615
616
617
618
619
620
621
622
623
624
625
626
627
628
629
630
631
632
633
634
635
636
637
638
639
640
641
642
643
644
645
646
647
648
649
650
651
652
653
654
655
656
657
658
659
660
661
662
anion tetraoxofosforečnanový
anion fosforečnanový (3-)
anion jodičnanový
anion tetrafluorostříbrnanový
anion hexachlorocíničitanový
anion hydrogenuhličitanový
anion chlornanový
anion antimoničnanový
anion hexajodohlinitanový
anion hydrogensiřičitanový
kation tetraamminnikelnatý
anion kyanidový
anion jodistanový
anion osmičelanový
anion hydrogenmolybdenanový
anion hexachlorohlinitanový
kation diammin-tetraaquahlinitý
anion disíranový
anion křemičitanový
anion fosforečnanový (5-)
anion diarseničnanový (4-)
anion siřičitanový (4-)
anion dichromanový
anion hydrogensulfidový
anion dikyanostříbrnanový
anion arsenitanový (3-)
anion hydrogenfosforečnanový
anion hlinitanový (3-)
kation trifluorothoričitý
anion thiokynatanový
anion fosforitanový
anion teluranový (6-)
anion fosfornanový (3-)
anion vanadičnanový (3-)
kation tetraammintitaničitý
anion jodistanový (5-)
anion chloritanový
anion antimoničnanový (3-)
anion hydrogenboritanový
anion tetraoxokřemičitanový
kation pentaammin-chlorokobaltitý
anion ammin-pentanitrokobaltitanový
kation chlorozinečnatý
kation tetraaquastříbrný
anion teluristanový
anion tetrachlorogalitanový
anion hexakyanonikelnatanový
anion síranový (4-)
57
663
664
665
666
667
668
669
670
671
672
673
674
675
676
677
678
679
680
681
682
683
684
685
686
687
688
689
690
691
692
693
694
695
anion osmianový
anion molybdenistanový
kation diamminstříbrný
anion boritanový (5-)
anion tetraoxoboritanový
anion dusitanový (3-)
anion pentachlorozlatitanový
anion diantimoničnanový (4-)
anion dihydrogenantimonitanový
anion hydrogenantimoničnanový
anion difosforečnanový (4-)
anion hexafluorozirkoničitanový
anion hydrogenfosforitanový
anion tetrajodopaladnatanový
anion dihydrogendifosforečnanový
anion olovičitanový
anion hydrogenantimonitanový
anion fosforitanový (3-)
kation tetraamminpaladnatý
anion hydrogenseleničitanový
anion tetrachlorozlatitanový
anion hexafluorohlinitanový
anion pentachloroiridičitanový
kation hexaamminchromitý
anion diantimonitanový (4-)
kation tetraamminstříbrný
anion cíničitanový (4-)
kation pentaammin-aquakobaltitý
anion triammin-trichloronikelnatanový
anion chloritanový (3-)
kation tetraaquaměďnatý
anion tetrachloroplatnatanový
kation tetraamminplatnatý
58
2. Vyčíslování chemických rovnic
Chemická rovnice symbolicky znázorňuje chemickou reakci. Udává, které látky jsou
reaktanty (vstupují do reakce) a které produkty (výstupy) chemické reakce. Chemická rovnice
současně udává reakční stechiometrii, t.j. v jakém vzájemném molárním poměru reaktanty
do reakce vstupují a v jakém produkty vznikají. Např. rovnice
H2SO4 + 2 NaOH = Na2SO4 + 2 H2O
(2.1)
vyjadřuje chemickou reakci neutralizace kyseliny sírové hydroxidem sodným za vzniku
síranu sodného a vody. Současně udává, že reaguje 1 molekula (látkové množství 1 mol)
kyseliny sírové se dvěma molekulami (s látkovým množstvím 2 moly) hydroxidu sodného
za vzniku 1 molekuly (látkového množství 1 mol) síranu sodného a 2 molekul (látkového
množství 2 moly) vody.
Uvedené informace ale podávají pouze chemické rovnice vyčíslené.
Rozlišujeme rovnice molekulové, v kterých jsou všechny zúčastněné látky uvedeny
ve formě molekul, a iontové, v kterých jsou některé nebo všechny zúčastněné látky uvedeny
ve formě iontů. Uvedená rovnice 2.1 je rovnicí molekulovou. Neutralizaci lze obecně popsat
iontovou rovnicí
H+ + OH- = H2O
(2.2).
Uvedené rovnice 2.1 a 2.2 jsou rovnice bez oxidačně redukční změny, neboť žádný
z prvků zúčastněných v reakcích nemění při reakci oxidační číslo. Při reakci
5 H2S + 2 HIO3 = 5 S + I2 + 6 H2O
(2.3)
mění síra a jod své oxidační číslo. Síra mění své oxidační číslo z hodnoty -II na 0, jod
z V na 0. Síra v sirovodíku se oxiduje, jod v jodičnanu se redukuje. Jedná se tedy o redox
(redukčně-oxidační) reakci.
Správně vyčíslená chemická rovnice musí splňovat následující podmínky:
1) Počty atomů všech prvků, které se v rovnici vyskytují, musí být na obou stranách
rovnice stejné.
2) V případě iontové rovnice musí být na obou stranách rovnice stejný součet nábojů
iontů.
3) V případě redoxní rovnice musí být počet elektronů uvolněných redukčním činidlem
stejný jako počet elektronů spotřebovaných oxidačním činidlem.
Prvním krokem při vyčíslování chemické rovnice je rozhodnutí, zda se jedná o redox
reakci. K tomu je třeba určit oxidační čísla všech prvků na obou stranách rovnice. Pokud
žádný z prvků nemění při reakci oxidační číslo, jde o reakci bez oxidačně-redukční změny.
2.1 Vyčíslování chemických rovnic bez oxidačně-redukční změny
Vyčíslování chemických rovnic je založeno na výše uvedené první podmínce. Vysvětlení
bude předvedeno na reakci chloridu arsenitého, který reaguje s hydrogenuhličitanem
draselným za vzniku kyseliny trihydrogenarsenité, oxidu uhličitého a chloridu draselného.
Řešení spočívá v hledání stechiometrických koeficientů a, b, k, l, m podle rovnice
a AsCl3 + b KHCO3 = k H3AsO3 + l CO2 + m KCl
59
(2.3).
Z výše uvedené první podmínky rovnosti počtu atomů na obou stranách platí rovnice
a = k udává rovnost atomů As na obou stranách rovnice
b=mK
b=lC
b = 3k H
3a = m Cl
3b = 3k + 2l O
Rovnic je vždy tolik, kolik druhů atomů se účastní reakce. V daném případě je rovnic šest.
Sestavování takové soustavy rovnic se většinou neprovádí. Stačí totiž zvolit se jeden
stechiometrický koeficient a ostatní koeficienty snadno dopočítat bilancováním jednotlivých
atomů, což není ve skutečnosti nic jiného než postupné řešení jednotlivých rovnic soustavy.
Zvolíme-li u uvedeného příkladu, že stechiometrický koeficient a=1, musí být počet atomů
arsenu na obou stranách rovnice stejný, proto je stechiometrický koeficient k rovněž roven
jedné:
1 AsCl3 + b KHCO3 = 1 H3AsO3 + l CO2 + m KCl
(2.4).
Porovnáním atomů vodíku na obou stranách je zřejmé, že koeficient b=3:
1 AsCl3 + 3 KHCO3 = 1 H3AsO3 + l CO2 + m KCl
(2.5).
Z porovnání atomů chloru na obou stranách plyne, že m = 3:
1 AsCl3 + 3 KHCO3 = 1 H3AsO3 + l CO2 + 3 KCl
(2.6)
a z porovnání atomů uhlíku na obou stranách rovnice plyne, že l=3:
1 AsCl3 + 3 KHCO3 = 1 H3AsO3 + 3 CO2 + 3 KCl
(2.7).
Kontrolu lze provést bilancí atomů kyslíku na obou stranách rovnice:
3.3 = 3 + 3.2
9=9
V rovnici je při vyčíslování výhodné psát jednotkové stechiometrické koeficienty, i když
se ve výsledné formulaci rovnice vždy vynechávají.
Zjistíme-li v průběhu řešení, že volba prvního stechiometrického koeficientu s hodnotou
jedna nebyla vhodná, stačí většinou zvolit stechiometrický koeficient větší. Příkladem
je reakce chromanu draselného s kyselinou sírovou za vzniku dichromanu didraselného
a vody:
a K2CrO4 + b H2SO4 = k K2Cr2O7 + l K2SO4 + m H2O
(2.8).
Pokud je zvolen stechiometrický koeficient a=1, musel by se stechiometrický koeficient
k rovnat jedné polovině. Protože stechiometrické koeficienty musí být celá čísla, stačí zvolit
stechiometrický koeficient a=2 a potom platí:
2 K2CrO4 + b H2SO4 = 1 K2Cr2O7 + l K2SO4 + m H2O
(2.9).
Aby na pravé straně byly také celkem čtyři atomy draslíku, musí se stechiometrický
koeficient l=1:
2 K2CrO4 + b H2SO4 = 1 K2Cr2O7 + 1 K2SO4 + m H2O
60
(2.10).
Z porovnání atomů síry na obou stranách rovnice plyne pro b hodnota 1:
2 K2CrO4 + 1 H2SO4 = 1 K2Cr2O7 + 1 K2SO4 + m H2O
(2.11)
a z porovnání atomů vodíku na obou stranách, že m = 1. Vyčíslená rovnice potom vypadá
následovně:
2 K2CrO4 + H2SO4 = K2Cr2O7 + K2SO4 + H2O
(2.12).
Kontrola pomocí atomů kyslíku vypadá takto:
2.4 + 4 = 7 + 4 + 1
12 = 12
Podobně se postupuje při řešení iontové rovnice, kdy je navíc třeba dodržet podmínku
stejného počtu celkových nábojů na obou stranách rovnice. Např. při reakci chromanu
v kyselém prostředí za vzniku dichromanu:
a CrO42- + b H+ = k Cr2O72- +
(2.13).
Zvolíme stechiometrický koeficient a=2, potom se stechiometrický koeficient k=1:
2 CrO42- + b H+ = 1 Cr2O72- +
(2.14).
Pro zachování rovnosti nábojů na obou stranách rovnice se musí b=2, protože celkový
počet nábojů na levé straně bude 2.(2-)+ 2.1= 2-, na pravé straně je celkový počet nábojů
rovněž 2-:
2 CrO42- + 2 H+ = Cr2O72- +
(2.15).
Na levé straně rovnice nyní přebývají dva atomy vodíku a jeden atom kyslíku. Bilanci
rovnice lze vyrovnat doplněním jedné molekuly vody (bez náboje) na pravou stranu rovnice.
Konečná iontová rovnice má potom tvar:
2 CrO42- + 2 H+ = Cr2O72- + H2O
(2.16).
2.2. Vyčíslování oxidačně-redukčních rovnic
Každá oxidačně-redukční rovnice sestává ze dvou dějů. Oxidující látka přibírá elektrony
a redukuje se, t.j. snižuje své oxidační číslo. Redukující látka uvolňuje elektrony a oxiduje se,
t.j. zvyšuje své oxidační číslo. Počet elektronů uvolněných při oxidaci se musí rovnat počtu
elektronů spotřebovaných při redukci. Tím je určen poměr látky redukované a látky
oxidované v rovnici.
A) Příkladem je reakce jodovodíku s kyselinou sírovou za vzniku síry a jodu:
a HI + b H2SO4 = k I2 + l S +
(2.17).
Prvkem, který je oxidován, je jod, který přechází z oxidačního čísla -I na oxidační číslo 0.
Při oxidaci za vzniku jedné molekuly jodu se uvolní dva elektrony podle rovnice:
2 I- = I2 + 2 e-
(2.18).
Prvkem, který je redukován, je síra, která přechází z oxidačního čísla VI na oxidační číslo
0. K redukci potřebuje šest elektronů podle rovnice:
SVI + 6 e- = So
61
(2.19).
K tomu, aby mohlo dojít k redukci jednoho atomu síry, je zapotřebí 6 elektronů, které lze
získat oxidací 6 molekul jodovodíku na 3 molekuly jodu podle rovnice 2.18 (vynásobením
rovnicemi třemi):
6 I- = 3 I2o + 6 e-
(2.20).
Poměr atomů síry v molekule kyseliny sírové k atomům jodu v molekule jodovodíku musí
být proto 1:6, jinými slovy řečeno, poměr molekul kyseliny sírové k molekulám jodovodíku
musí být 1:6. Poměr molekul kyseliny sírové k molekulám jodu bude však 1:3:
6 HI + 1 H2SO4 = 3 I2 + 1 S +
(2.21).
Z porovnání počtu atomů vodíku a kyslíku na levé a pravé stranš rovnice je zřejmé,
že na levé straně přebývá 8 atomů vodíku a čtyři atomy kyslíku. Bilanci lze vyrovnat
doplněním pravé strany rovnice o čtyři molekuly vody. Výsledná rovnice potom vypadá
takto:
6 HI + H2SO4 = 3 I2 + S + 4 H2O
(2.22)
B) Jiným příkladem je reakce kobaltu s kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu
kobaltnatého a oxidu dusnatého
a Co + b HNO3 = k Co(NO3)2 + l NO +
(2.23).
Pří reakci dochází k oxidaci kobaltu za současného uvolnění dvou elektronů:
Co = Co2+ + 2 e-
(2.24).
NV + 3 e- = NIII
(2.25).
a k redukci dusíku:
Pro určení poměru atomů kobaltu a atomů redukovaného dusíku je v tomto případě nutné
nalézt nejmenší společný násobek elektronů uvolněných při oxidaci a elektronů
spotřebovaných při redukci, což je v uvedeném případě šest. Znamená to, že při oxidaci tří
atomů kobaltu se uvolní šest elektronů, které stačí zredukovat právě dva atom dusíku. Poměr
atomů kobaltu k atomům dusíku bude tedy 3:2. Popsaná úvaha se často znázoňuje
schematem:
Co = CoII + 2 e- . 3 = 6 eNV = NIII - 3 e- . 2 = 6 eČástečně vyčíslená rovnice potom vypadá takto:
3 Co + b HNO3 = k Co(NO3)2 + 2 NO +
(2.26).
Při vyčíslování rovnice je nezbytné všimnout si skutečnosti, že pouze některé atomy
dusíku v kyselině dusičné podléhají redukci na oxid dusnatý. Ty atomy dusíku, které
přecházejí na dusičnan kobaltnatý, se neredukují. Vynásobení číslem dvě se tedy týká pouze
těch atomů, které se redukují na oxid dusnatý.
Z porovnání počtu atomů kobaltu na obou stranách rovnice je zřejmé, že stechiometrický
koeficient k=3:
3 Co + b HNO3 = 3 Co(NO3)2 + 2 NO +
(2.27).
Z porovnání počtu atomů dusíku na obou stranách rovnice plyne, že stechiometrický
koeficient b=8:
3 Co + 8 HNO3 = 3 Co(NO3)2 + 2 NO +
62
(2.28).
Porovnáním levé a pravé strany strany rovnice lze snadno zjistit přebytek osmi atomů
vodíku a čtyř atomů kyslíku. Bilance rovnice bude vyrovnána doplněním pravé strany rovnice
o čtyři molekuly vody. Konečné znění rovnice pak vypadá takto:
3 Co + 8 HNO3 = 3 Co(NO3)2 + 2 NO + 4 H2O
(2.29).
C) Příkladem, kdy se oxiduji současně dva druhy atomů, je reakce sulfidu arsenitého
s kyselinou dusičnou za vzniku síry, kyseliny trihydrogenarseničné a oxidu dusnatého
podle rovnice:
a As2S3 + b HNO3 = k H3AsO4 + l S + m NO +
(2.30).
V sulfidu arsenitém se oxiduje jak arsen, tak síra, přičemž poměr atomů síry a arsenu
je dán stechiometrickým složením sulfidu arsenitého. Schéma oxidace sulfidu arsenitého lze
znázornit: tímto schematem
2 AsIII = 2 AsV + 4 eAs2S3 10 e3 S-II = 3 S0 + 6 e- .
Ve spojení s redukcí atomů dusíku vypadá oxidačně-redukční schéma takto:
As2S3 = 2 AsV + 3 S0 + 10 e-. 3 = 30 eNV = NII - 3 e-.10 = 30 ePro částečné řešení rovnice 2.30 lze psát:
3 As2S3 + 10 HNO3 = k H3AsO4 + l S + m NO +
(2.31).
Porovnáním počtu atomů síry, arsenu a dusíku na levé a pravé straně rovnice plyne pro
stechiometrické koeficienty, že k = 6,
l = 9 a m = 10
3 As2S3 + 10 HNO3 = 6 H3AsO4 + 9 S + 10 NO ...
(2.32).
Porovnáním levé a pravé strany rovnice lze snadno spočítat, že na pravé straně přebývá
osm atomů vodíku a čtyři atomy kyslíku. Bilance bude vyrovnána připsáním čtyř molekul
vody na levou stranu rovnice. Výsledná rovnice bude vypadat takto:
3 As2S3 + 10 HNO3 + 4 H2O = 6 H3AsO4 + 9 S + 10 NO
(2.33).
D) Příkladem oxidačně-redukční iontové rovnice je např. rozklad mangananových iontů
v kyselém prostředí na ionty manganistanové a oxid manganičitý:
a MnO42- + b H3O+ = k MnO4- + l MnO2 + m H2O
(2.34).
Jde o reakci označovanou jako disproporcionační, kdy se tatáž látka oxiduje i redukuje.
Schéma oxidace i redukce vypadá takto:
MnVI = MnVII + e- .2 = 2eMnVI = MnIV - 2e-. 1 = -2eK tomu, aby proběhla redukce jedné molekuly mangananu na oxid manganičitý,
je zapotřebí dvou elektronů, které se získají oxidací dvou molekul mangananu
na manganistan. Celkem tedy reagují tři molekuly mangananu:
63
3 MnO42- + b H3O+ = 2 MnO4- + 1 MnO2 + m H2O
(2.35).
K zachování podmínky rovnosti nábojů na obou stranách rovnice musí platit:
3.(2-) + b.(1+) = 2- (2.36).
Řešení rovnice 2.36 je b = 4. Potom částečně vyčíslená rovnice 2.34 vypadá takto:
3 MnO42- + 4 H3O+ = 2 MnO4- + 1 MnO2 + m H2O
(2.37).
Z podmínky rovnosti atomů vodíku na obou stranách rovnice plyne, že stechiometrický
koeficient m je roven šesti a výsledná rovnice vypadá takto
3 MnO42- + 4 H3O+ = 2 MnO4- + MnO2 + 6 H2O
(2.38).
Kontrola provedená pomocí počtu atomů kyslíku:
3.4 + 4.1 = 2.4 + 2 + 6
16 = 16
(2.39).
2.3 Příklady pro ověřování znalostí vyčíslování chemických rovnic
V následujících tabulkách jsou příklady na procvičování vyčíslování chemických rovnic
ve dvou variantách. První variantou je tabulka č. XII kdy student sestavuje a vyčísluje rovnici
podle názvů reaktantů a produktů, druhou variantou je tabulka č. XIII, kdy student sestavuje
a vyčísluje rovnici podle vzorců reaktantů. Pro dané pořadové číslo se vždy jedná o tutéž
rovnici. Správné řešení je uvedeno v třetí tabulce č. XIV.
Tabulka č. XII. Vyčíslete rovnici podle zadání. Řešení je uvedeno v tabulce č. XI.
Pořadí č.
1
Amoniak reaguje s bromem za vzniku bromidu amonného a dusíku
2
Amoniak reaguje s hydrogensulfidem amonným a sulfidem arsenitým za vzniku
trithioarsenitanu triamonného
Amoniak reaguje s oxidem seleničitým za vzniku selenu a dusíku
Amoniak reaguje s oxidem měďnatým za vzniku mědi a dusíku
Anion hydrogensiřičitanový reaguje s aniontem hydrogensulfidovým za vzniku
aniontu thiosíranového
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
Anion bismutičnanový reaguje s kationtem manganatým v kyselém prostředí za
vzniku aniontu manganistanového a kationtu bismutitého
Anion bromičnanový reaguje s aniontem bromidovým v kyselém prostředí za vzniku
bromu
Anion bromidový reaguje s aniontem dichromanovým (2-) v kyselém prostředí za
vzniku bromu a chromité soli
Anion bromidový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za
vzniku bromu a kationtu manganatého
Anion dichromanový (2-) a jodidový reagují v kyselém prostředí za vzniku jodu a
kationtu chromitého
Anion dichromanový (2-) reaguje s kationtem železnatým v kyselém prostředí za
vzniku kationtu chromitého a kationtu železitého
Anion dichromanový (2-) reaguje s kyselinou sírovou za vzniku oxidu chromového a
aniontu hydrogensíranového
64
13
14
15
Anion dichromanový (2-) reaguje se sulfanem v kyselém prostředí za vzniku kationtu
chromitého a síry
Anion dusitanový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za
vzniku aniontu dusičnanového a kationtu manganatého
Anion dusitanový reaguje s kationtem amonným za vzniku dusíku
16
Anion hexakyanoželeznatý (4-) reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém
prostředí za vzniku aniontu hexakynoželezitanového (3-) a kationtu manganatého
17
Anion hydrogenfosforečnanový (2-) reaguje s kationtem zinečnatým za vzniku
tetraoxofosforečnanu zinečnatého a aniontu dihydrogenfosforečnanového
Anion hydroxidový reaguje a oxidem rutheničelým za vzniku aniontu ruthenanového
a kyslíku
Anion hydroxidový reaguje s kationtem stříbrným za vzniku oxidu stříbrného
Anion hydroxidový reaguje s kationtem železitým za vzniku hydroxidu železitého
18
19
20
21
22
23
24
Anion hydroxidový reaguje se sulfidem antimonitým za vzniku aniontu
antimonitanového (3-) a aniontu trithioantimonitanového (3-)
Anion chromanový reaguje s peroxidem vodíku v kyselém prostředí za vzniku kyslíku
a kationtu chromitého
Anion chromanový reaguje v kyselém prostředí za vzniku aniontu dichromanového
(2-)
Anion jodičnanový reaguje s aniontem jodidovým v kyselém prostředí za vzniku jodu
25
Anion jodidový reaguje s aniontem manganistanovým za vzniku oxid-dihydroxidu
manganičitého a aniontu jodičnanového
26
Anion manganistanový reaguje s arsenitanem trithallným v kyselém prostředí za
vzniku kationtu manganatého a kationtu thallitého a tetraoxoarseničnanu thallitého
27
Anion manganistanový reaguje s bromidem železnatým v kyselém protředí za vzniku
bromu a kationtu manganatého a kationtu železitého
28
Anion manganistanový reaguje s glycerolem (1,2,3-propantriol; C3H8O3) v alkalickém
prostředí za vzniku aniontu mangananového a uhličitanového
Anion manganistanový reaguje s kationtem cínatým v kyselém prostředí za vzniku
kationtu cíničitého a manganatého
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
Anion manganistanový reaguje s kationtem železnatým v kyselém prostředí za vzniku
kationtu manganatého a kationtu železitého
Anion manganistanový reaguje s peroxidem vodíku v kyselém prostředí za vzniku
kationtu manganatého a kyslíku
Anion manganistanový reaguje se sirovodíkem v kyselém prostředí za vzniku
kationtu manganatého a síry
Anion peroxodisíranový (2-) reaguje s kationtem ceritým za vzniku aniontu
síranového a kationtu ceričitého
Anion peroxodisíranový (2-) reaguje s kationtem chromitým za vzniku aniontu
dichromanového (2-) a aniontu síranového
Anion peroxodisíranový (2-) reaguje s kationtem manganatým za vzniku aniontu
manganistanového a síranového
Anion thiosíranový reaguje s chlorem v alkalickém prostředí za vzniku aniontu
chloridového a síranového
Anion thiosíranový se v kyselém prostředí rozkládá za vzniku oxidu siřičitého a síry
Arsen reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku kyseliny trihydrogenarseničné a oxidu
dusnatého
65
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
Arseničnan tristříbrný reaguje s kyselinou sírovou a zinkem za vzniku arsanu, síranu
zinečnatého a stříbra
Arsenitan triměďný reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu měďnatého,
kyseliny trihydrogenarseničné a oxidu dusnatého
Bismut reaguje s kyselinou sírovou za vzniku oxidu siřičitého a síranu bismutitého
Brom reaguje s oxidem arsenitým za vzniku kyseliny trihydrogenarseničné a kyseliny
bromovodíkové
Bromid arsenitý reaguje s dichromanem didraselným a kyselinou sírovou za vzniku
kyseliny bromičné, kyseliny tetrahydrogendiarseničné, síranu chromitého a síranu
draselného
Dichlorid-dioxid chromový reaguje s hydroxidem sodným za vzniku chromanu
sodného a chloridu sodného
Dichlorid-dioxid chromový reaguje s vodou za vzniku aniontu dichromanového (2-) a
aniontu chloridového
Dichroman didraselný reaguje s chloridem sodným a kyselinou sírovou za vzniku
dichloridu-dioxidu chromového, hydrogensíranu draselného a hydrogensíranu
sodného
Dichroman didraselný reaguje s kyselinou chlorovodíkovou za vzniku chloru, chloridu
draselného a chloridu chromitého
Dichroman rtuťnatý reaguje s chloridem cínatým a kyselinou chlorovodíkovou za
vzniku chloridu rtuťného (dimer), chloridu chromitého a chloridu cíničitého
Dichromitan železnatý reaguje s kyslíkem a uhličitanem draselným za vzniku
chromanu draselného, oxidu uhličitého a oxidu železitého
Disulfid železa reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku kyseliny sírové, oxidu
dusnatého a síranu železitého
Disulfid železa reaguje s kyslíkem za vzniku oxidu železitého a oxidu siřičitého
Dusičnan amonný reaguje s fosforečnanem trisodným, kyselinou dusičnou a
wolframanem sodným za vzniku fosforečnano-dodekawolframanu triamonného
(NH4)3PW12O40 a dusičnanu sodného
53
Dusičnan bismutitý reaguje s jodidem draselným za vzniku jodid-oxidu bismutitého,
kyseliny dusičné a dusičnanu draselného
54
Dusičnan bismutitý reaguje s uhličitanem sodným za vzniku dusičnanu sodného,
oxidu uhličitého a uhličitan-hydroxidu bismutitého
Dusičnan draselný reaguje s hydroxidem draselným a hliníkem za vzniku amoniaku a
tetrahydroxohlinitanu draselného
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
Dusičnan draselný reaguje s oxidem chromitým a uhličitanem draselným za vzniku
dusitanu draselného, chromanu draselného a oxidu uhličitého
Dusičnan olovnatý reaguje s hydroxidem sodným za vzniku hydroxidu olovnatého a
dusičnanu sodného
Dusičnan olovnatý se rozkládá za vzniku kyslíku, oxidu dusičitého a olovnatého
Dusičnan rhoditý se rozkládá na kyslík, oxid dusičitý a oxid rhoditý
Dusičnan sodný reaguje se sodíkem za vzniku oxidu sodného a dusíku
Dusičnan uranylu (2+) reaguje s hydroxidem sodným za vzniku diurananu sodného a
dusičnanu sodného
Dusík reaguje s vodíkem za vzniku amoniaku
Dusitan draselný reaguje s hydroxidem draselným a se zinkem za vzniku amoniaku a
tetrahydroxozinečnatanu draselného
Fluorid boritý reaguje s vodou za vzniku aniontu tetrafluoroboritanového a kyseliny
66
65
66
67
68
trihydrogenborité
Fluorid křemičitý reaguje s vodou za vzniku aniontu hexafluorokřemičitanového (2-)
a oxidu křemičitého
Fluorid rheniový reaguje s vodou za vzniku kyseliny rhenisté, oxidu rheničitého a
fluorovodíku
Fluorid-tris(fosforečnan)pentavápenatý reaguje s kyselinou sírovou za vzniku
dihydrogenfosforečnanu vápenatého, síranu vápenatého a fluorovodíku
Fosfan reaguje s chlorem za vzniku chloridu fosforečného a chlorovodíku
69
Fosfid železnatý reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu železitého, oxidu
dusnatého a tetraoxofosforečnanu železitého
70
Hliník reaguje s kyselinou chlorovodíkovou a s thiosíranem sodným za vzniku
chloridu hlinitého, chloridu sodného a sulfanu
Hliník reaguje s oxidem olovičitým za vzniku olova a oxidu hlinitého
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
Hydrogenuhličitan draselný reaguje s chloridem arsenitým za vzniku chloridu
draselného, kyseliny trihydrogenarsenité a oxidu uhličitého
Hydroxid vápenatý reaguje s oxidem uhelnatým a síranem sodným za vzniku
mravenčanu sodného a síranu vápenatého
Hydroxid draselný a chlorid amonný reagují s tetrajodortuťnatanem didraselným za
vzniku hydrátu jodid-nitridu dirtuťnatého, jodidu draselného a chloridu draselného
Hydroxid draselný reaguje s oxidem zinečnatýn za vzniku tetrahydroxozinečnatanu
draselného
Hydroxid olovnatý reaguje s chlorem a hydroxidem sodným za vzniku oxidu
olovičitého a chloridu sodného
Hydroxid sodný reaguje se síranem amonným za vzniku amoniaku a síranu sodného
Chlor reaguje s jodem za vzniku kyseliny jodičné a kyseliny chlorovodíkové
Chlor reaguje s oxidem boritým a uhlíkem za vzniku chloridu boritého a oxidu
uhelnatého
Chlor reaguje s oxidem titaničitým a uhlíkem za vzniku chloridu titaničitého a oxidu
uhelnatého
Chlor reaguje s oxidem titaničitým a uhlíkem za vzniku chloridu titaničitého a oxidu
uhličitého
Chlorečnan draselný reaguje s oxidem manganičitým a uhličitanem draselným za
vzniku chloridu draselného, mangananu draselného a oxidu uhličitého
Chlorid rheničný reaguje s vodou za vzniku chlorovodíku, kyseliny rhenisté a oxidu
rheničitého
Chlornan vápenatý reaguje s chlorovodíkem za vzniku chloridu vápenatého a chloru
Chlornan vápenatý reaguje s peroxidem sodíku za vzniku hydroxidu vápenatého,
chloridu sodného a kyslíku
Jod reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku kyseliny jodičné a oxidu dusnatého
Kadmium reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu amonného a dusičnanu
kademnatého
Karbid tetraboru reaguje s oxidem titaničitým a uhlíkem za vzniku diboridu titanu a
oxidu uhelnatého
Karbid triželeza reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu železitého, oxidu
dusičitého a oxidu uhličitého
Kation amonný reaguje s oxidem hořečnatým za vzniku amoniaku a kationtu
hořečnatého
Kation antimonitanový reaguje se sirovodíkem za vzniku sulfidu antimonitanového
67
92
93
94
95
96
Kation bismutitý reaguje s kationtem cínatým za vzniku bismutu a kationtu cíničitého
Kation bismutitý reaguje s vodným roztokem amoniaku za vzniku hydroxidu
bismutitého a kationtu amonného
Kation chromitý reaguje s peroxidem vodíku v alkalickém prostředí za vzniku aniontu
chromanového
Kyselina bromovodíková reaguje s kyselinou sírovou za vzniku bromu a oxidu
siřičitého
Kyselina dusičná reaguje s kyselinou sírovou a síranem železnatým za vzniku síranu
železitého a oxidu dusnatého
97
Kyselina dusičná reaguje s oxidem olovičitým a sulfidem molybdeničitým za vzniku
dusičnanu olovnatého, kyseliny molybdenové a síranu olovnatého
98
Kyselina dusičná reaguje s trithioarsenitanem tridraselným za vzniku arseničnanu
tridraselného, kyseliny sírové a oxidu dusnatého
Kyselina dusičná reaguje se rtutí za vzniku dusičnanu dirtuťného (dimer) a oxidu
dusnatého
Kyselina dusičná reaguje se rtutí za vzniku dusičnanu rtuťnatého a oxidu dusičitého
Kyselina dusičná reaguje se sírou za vzniku kyseliny sírové a oxidu dusičitého
Kyselina dusičná reaguje se sírou za vzniku oxidu siřičitého a oxidu dusnatého
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
Kyselina dusičná reaguje se sulfidem arsenitým za vzniku kyseliny sírové, kyseliny
trihydrogenarseničné a oxidu dusičitého
Kyselina dusičná reaguje se sulfidem arsenitým za vzniku kyseliny
trihydrogenarseničné, síry a oxidu dusnatého
Kyselina dusičná reaguje se sulfidem bismutitým za vzniku dusičnanu bismutitého,
oxidu dusnatého a síry
Kyselina dusičná reaguje se sulfidem cínatým za vzniku kyseliny dihydrogencíničité,
kyseliny sírové a oxidu dusičitého.
Kyselina dusičná reaguje se sulfidem cínatým za vzniku kyseliny dihydrogencíničité,
oxidu dusnatého a síry
Kyselina dusičná reaguje se sulfidem měďným za vzniku dusičnanu měďnatého,
oxidu dusnatého a síry
Kyselina dusičná rozpouští stříbro za vzniku dusičnanu stříbrného a oxidu dusnatého
Kyselina chloristá reaguje s oxidem fosforečným za vzniku oxidu chloristého a
kyseliny hydrogenfosforečné
Kyselina chlorovodíková reaguje s manganistanem draselným za vzniku chloru,
chloridu draselného a chloridu manganatého
Kyselina chlorovodíková reaguje s oxidem manganičitým za vzniku chloru a chloridu
manganatého
Kyselina jodičná reaguje s peroxidem vodíku za vzniku kyslíku a jodu
Kyselina jodičná reaguje se sirovodíkem za vzniku síry, jodu a vody
Kyselina sírová reaguje s chromanem draselným za vzniku dichromanu didraselného
a síranu draselného
Kyselina sírová reaguje s manganistanem draselným za vzniku síranu draselného,
oxidu manganičitého a trikyslíku
Kyselina sírová reaguje s oxidem arsenitým a se zinkem za vzniku arsanu a síranu
zinečnatého
Kyselina sírová reaguje s oxidem chromovým za vzniku síranu chromitého a kyslíku
Kyselina sírová reaguje s oxidem stříbrnatým a síranem manganatým za vzniku
manganistanu stříbrného a síranu stříbrného
68
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
Kyselina sírová reaguje s tetraoxofosforečnanem vápenatým za vzniku kyseliny
trihydrogenfosforečné a síranu vápenatého
Kyselina sírová reaguje se rtutí za vzniku síranu rtuťnatého a oxidu siřičitého
Kyselina sírová reaguje se sulfidem sodným za vzniku síranu sodného a sulfanu
Kyselina šťavelová reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za
vzniku kationtu manganatého a oxidu uhličitého
Kyselina trihydrogenarsenitá reaguje se sirovodíkem za vzniku sulfidu arsenitého
Kyselina trihydrogenboritá reaguje s uhličitanem sodným za vzniku tetraboritanu
disodného a oxidu uhličitého
Kyselina trihydrogenfosforečná reaguje s uhličitanovým aniontem za vzniku aniontu
dihydrogenfosforečnanového a oxidu uhličitého
Kyslík reaguje s telanem za vzniku oxidu teluričitého
Kyslík reaguje se sulfidem molybdeničitým za vzniku oxidu molybdenového a oxidu
siřičitého
Oxid křemičitý reaguje s tetraoxofosforečnanem trivápenatýn a uhlíkem za vzniku
fosforu, oxidu uhelnatého a křemičitanu vápenatého
Oxid sírový reaguje s oxidem vápenatým za vzniku síranu vápenatého
Oxid siřičitý reaguje s uhlíkem za vzniku sulfidu uhličitého a oxidu uhelnatého
132
Oxid uhelnatý reaguje se sulfidem nikelnatým v alkalickém prostředí za vzniku
aniontu sulfidového, aniontu uhličitanového a tetrakarbonylniklu
133
Sulfid arsenitý reaguje s uhličitanem amonným za vzniku arsenitanu triamonného,
trithioarsenitanu triamonného a hydrogenuhličitanu amonného
Trioxojodičnan barnatý se rozkládá na hexaoxojodistan barnatý, jod a kyslík
134
135
136
Dusičnan draselný reaguje s hydroxidem draselným a oxidem chromitým za vzniku
chromanu draselného a dusitanu draselného
Kyselina dusičná reaguje se sulfidem měďným za vzniku dusičnanu měďnatého,
kyseliny sírové a oxidu dusnatého
137
Kyselina šťavelová [ (COOH)2 ]reaguje s manganistanem draselným a kyselinou
sírovou za vzniku síranu manganatého, síranu draselného a oxidu uhličitého
138
Kyselina dusičná reaguje s kyselinou chlorovodíkovou a sulfidem rtuťnatým za vzniku
chloridu rtuťnatého, oxidu dusnatého a síry
139
Chlor reaguje s hydroxidem sodným a síranem chromitým za vzniku chromanu
sodného, chloridu sodného a síranu sodného
Jod reaguje s hydroxidem barnatým za vzniku jodidu barnatého a jodičnanu
barnatého
140
141
Kyselina dusičná reaguje s mědí za vzniku dusičnanu měďnatého a oxidu dusnatého
142
Hydrogenuhličitan draselný reaguje s oxidem arsenitým a jodem za vzniku oxidu
arseničného, jodidu draselného a oxidu uhličitého
143
Dihydrogendiantimoničnan didraselný reaguje s jodidem draselným a kyselinou
chlorovodíkovou za vzniku chloridu antimonitého, chloridu draselného a jodu
Hořčík reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu hořečnatého a oxidu
dusnatého
144
145
Dichroman didraselný reaguje s jodidem draselným a kyselinou sírovou za vzniku
síranu draselného, síranu chromitého a jodu
69
146
147
148
149
150
Kyselina chloristá reaguje s kyselinou siřičitou za vzniku kyseliny chlorovodíkové a
kyseliny sírové
Kyselina dusičná reaguje se sulfidem arsenitým za vzniku kyseliny
trihydrogenarseničné, kyseliny sírové a oxidu dusnatého
Arsan reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku kyseliny trihydrogenarseničné a oxidu
dusičitého
Kyselina dusičná reaguje se sulfidem měďnatým za vzniku dusičnanu měďnatého,
kyseliny sírové a oxidu dusnatého
Dichroman didraselný reaguje s kyselinou sírovou a sulfanem za vzniku síranu
draselného, síranu chromitého a síry
151
Dichroman didraselný reaguje s jodidem draselným a kyselinou chlorovodíkovou za
vzniku chloridu draselného, chloridu chromitého a jodu
152
Hydroxid draselný reaguje s chlorečnanem draselným a oxidem manganičitým za
vzniku mangananu draselného a chloridu draselného
153
Chlorid antimonitý reaguje s kyselinou chlorovodíkovou a manganistanem draselným
za vzniku chloridu manganatého, chloridu draselného a chloridu antimoničného
154
Hydrogenuhličitan sodný reaguje s chloridem fosforitým a jodem za vzniku
difosforičitanu tetrasodného, jodidu sodného, chloridu sodného a oxidu uhličitého
155
Kyselina dusičná reaguje s oxidem olovičitým a síranem manganatým za vzniku
kyseliny manganisté, síranu olovnatého a dusičnanu olovnatého
156
Dusitan sodný reaguje s jodidem draselným a kyselinou sírovou za vzniku jodu, oxidu
dusnatého, síranu draselného a síranu sodného
157
Kyselina chlorovodíková reaguje s manganistanem draselným a siřičitanem
draselným za vzniku chloridu draselného, chloridu manganatého a síranu draselného
Chlorid cínatý reaguje s chloridem zlatitým za vzniku kyseliny chlorovodíkové, oxidu
cíničitého a zlata
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
Dichroman didraselný reaguje s kyselinou dichromovou a thiokyanatanem draselným
za vzniku oxidu chromitého, oxidu dusičitého, oxidu uhličitého a síranu draselného
Dusičnan draselný reaguje se sírou a uhlíkem za vzniku dusíku, oxidu uhličitého a
sulfidu draselného
Chlor reaguje s hydroxidem draselným za vzniku chlorečnanu draselného a chloridu
draselného.
Anion chlornanový reaguje s aniontem chromitanovým v alkalickém prostředí za
vzniku aniontu chloridového a aniontu chromanového
Amoniak reaguje s kationtem tetraaquaměďnatým za vzniku kationtu
tetraamminměďnatého
Dusičnan amonný se rozpadá na dusík a kyslík
Dusičnan amonný se rozpadá na oxid dusný a vodu
Dusitan amonný se rozkládá na dusík
Amoniak reaguje s chloridem titaničitým za vzniku dusíku, chloridu amonného a
nitridu titanitého
Amoniak reaguje s kationtem amminstříbrným za vzniku kationtu diamminstříbrného
Síran barnatý reaguje s uhličitanem sodným a uhlíkem za vzniku oxidu uhelnatého,
sulfidu sodného a uhličitanu barnatého
Anion cínatanový reaguje s hydroxidem bismutitým za vzniku aniontu cíničitanového
a bismutu
Anion tetrathioarseničnanový (3-) se v kyselém prostředí rozkládá na sulfid arseničný
a sulfan
70
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
Anion tetrathioantimoničnanový (3-) se v kyselém prostředí rozkládá na sulfid
antimoničný a sulfan
Anion trithiocíničitanový se v kyselém prostředí rozkládá na sulfid cíničitý a sirovodík
Kation manganatý reaguje s oxidem olovičitým v kyselém prostředí za vzniku aniontu
manganistanového a kationtu olovnatého
Anion jodidový reaguje s jodidem bismutitým za vzniku aniontu
tetrajodobismutitanového
Anion hexakyanoželeznatanový reaguje s kationtem železitým za vzniku
hexakyanoželeznatanu železitého
Anion jodidový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za vzniku
jodu a kationtu manganatého
Anion bromidový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za
vzniku bromu a kationtu manganatého
Anion manganistanový reaguje s aniontem siřičitanovým v kyselém prostředí za
vzniku aniontu síranového a kationtu manganatého
Anion tetrachloroantimonitanový reaguje se zinkem za vzniku aniontu chloridového,
antimonu a kationtu zinečnatého
Anion dusičnanový reaguje se zinkem v kyselém prostředí za vzniku amoniaku a
kationtu zinečnatého
Anion chlorečnanový reaguje se zinkem v kyselém prostředí za vzniku aniontu
chloridového a kationtu zinečnatého
Anion dusitanový reaguje s aniontem jodidovým v kyselém prostředi za vzniku jodu a
oxidu dusnatého
184
Anion manganistanový reaguje s aniontem thiosíranovým v kyselém prostředí za
vzniku aniontu síranového a kationtu manganatého
185
Anion kyanidový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za vzniku
aniontu kyanatanového a kationtu manganatého
186
Anion dusitanový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za
vzniku aniontu dusičnanového a kationtu manganatého
187
Anion hydrogenfosforitanový(2-) reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém
prostředí za vzniku aniontu hydrogenfosforečnanového(2-) a kationtu manganatého
188
Anion dihydrogenarsenitanový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém
prostředí za vzniku aniontu dihydrogenarseničnanového a kationtu manganatého
Anion siřičitanový reaguje s jodem za vzniku aniontu jodidového a aniontu
síranového
Anion thiosíranový reaguje s jodem za vzniku aniontu jodidového a aniontu
síranového
189
190
191
192
193
194
195
196
Anion hydrogenfosforitanový(2-) reaguje s jodem za vzniku aniontu
hydrogenfosforečnanového(2-) a aniontu jodidového
Anion dihydrogenarsenitanový reaguje s jodem za vzniku aniontu
dihydrogenarseničnanového a aniontu jodidového
Anion sulfidový reaguje s jodem za vzniku aniontu síranového a aniontu jodidového
Anion hexaamminželeznatanový(4-) reaguje s jodem za vzniku aniontu
hexaamminželezitanového(3-) a aniontu jodidového
Anion kyanidový reaguje s jodem za vzniku aniontu jodidového a aniontu
kyanatanového
Anion arseničnanový(3-) reaguje s aniontem jodidovým v kyselém prostředí za vzniku
aniontu arsenitanového(3-) a jodu
71
197
198
199
200
201
Anion chlorečnanový reaguje s aniontem jodidovým v kyselém prostředí za vzniku
aniontu chloridového a jodu
Anion dusičnanový reaguje s aniontem jodidovým v kyselém prostředí za vzniku jodu
a oxidu dusičitého
Anion jodidový reaguje s kationtem měďnatým za vzniku jodidu měďného a jodu
Anion jodidový reaguje s kationtem železitým za vzniku jodu a kationtu železnatého
Anion dusičnanový se redukuje hliníkem v alkalickém prostředí za vzniku aniontu
tetrahydroxohlinitanového a amoniaku
Tabulka č. XIII. Vyčíslete rovnici podle zadání. Řešení je uvedeno v tabulce č. XIV.
Číslo rovnice
1
NH3 + Br2 = NH4Br + N2
2
As2S3 + NH4HS + NH3 = (NH4)3AsS3
3
NH3 + SeO2 = Se + N2 + H2O
4
CuO + NH3 = Cu + N2 + H2O
5
HS- + HSO3- = S2O32- + H2O
6
BiO3- + Mn2+ + H+ = MnO4- + Bi3+ + H2O
7
BrO3- + Br- + H+ = Br2 + H2O
8
Br- + Cr2O72- + H+ = Br2 + Cr3+ + H2O
9
Br- + MnO4- + H+ = Br2 + Mn2+ + H2O
10
Cr2O72- + I- + H+ = I2 + Cr3+ + H2O
11
Cr2O72- + Fe2+ + H+ = Fe3+ + Cr3+ + H2O
12
Cr2O72- + H2SO4 = CrO3 + HSO4- + H2O
13
Cr2O72- + H2S + H+ = S + Cr3+ + H2O
14
NO2- + MnO4- + H+ = NO3- + Mn2+ + H2O
15
NH4+ + NO2- = N2 + H2O
16
[Fe(CN)6]4- + MnO4- + H+ = [Fe(CN)6]3- + Mn2+ + H2O
17
HPO42- + Zn2+ = Zn3(PO4)2 + H2PO4-
18
RuO4 + OH- = RuO42- + H2O + O2
19
Ag+ + OH- = Ag2O + H2O
20
Fe3+ + OH- = Fe(OH)3
21
OH- + Sb2S3 = SbO33- + SbS33- + H2O
22
CrO42- + H2O2 + H+ = Cr3+ + O2 + H2O
23
CrO42- + H+ = Cr2O72- + H2O
24
I- + IO3- + H+ = I2 + H2O
25
I- + MnO4- + H2O = IO3- + MnO(OH)2 + OH-
26
MnO4- + Tl3AsO3 + H+ = Mn2+ + Tl3+ + TlAsO4 + H2O
27
FeBr2 + MnO4- + H+ = Br2 + Mn2+ + Fe3+ + H2O
72
28
C3H8O3 + MnO4- + OH- = CO32- + MnO42- + H2O
29
Sn2+ + MnO4- + H+ = Sn4+ + Mn2+ + H2O
30
MnO4- + Fe2+ + H+ = Mn2+ + Fe3+ + H2O
31
MnO4- + H2O2 + H+ = Mn2+ + O2 + H2O
32
MnO4- + H2S + H+ = Mn2+ + S + H2O
33
S2O82- + Ce3+ = Ce4+ + SO42-
34
S2O82- + Cr3+ + H2O = Cr2O72- + SO42- + H+
35
Mn2+ + S2O82- + H2O = MnO4- + SO42- + H+
36
S2O32- + Cl2 + OH- = SO42- + Cl- + H2O
37
S2O32- + H+ = H2O + SO2 + S
38
As + HNO3 + H2O = H3AsO4 + NO
39
Ag3AsO4 + Zn + H2SO4 = Ag + AsH3 + ZnSO4 + H2O
40
Cu3AsO3 + HNO3 = Cu(NO3)2 + H3AsO4 + NO + H2O
41
Bi + H2SO4 = Bi2(SO4)3 + SO2 + H2O
42
Br2 + As2O3 + H2O = H3AsO4 + HBr
43
AsBr3 + H2SO4 + K2Cr2O7 = HBrO3 + H4As2O7 + Cr2(SO4)3 + K2SO4 + H2O
44
CrCl2O2 + NaOH = Na2CrO4 + NaCl + H2O
45
CrCl2O2 + H2O = Cr2O72- + Cl- + H+
46
K2Cr2O7 + NaCl + H2SO4 = CrCl2O2 + KHSO4 + NaHSO4 + H2O
47
K2Cr2O7 + HCl = Cl2 + CrCl3 + KCl + H2O
48
HgCr2O7 + SnCl2 + HCl = Hg2Cl2 + CrCl3 + SnCl4 + H2O
49
FeCr2O4 + O2 + K2CO3 = K2CrO4 + CO2 + Fe2O3
50
FeS2 + HNO3 = Fe2(SO4)3 + H2SO4 + NO + H2O
51
FeS2 + O2 = Fe2O3 + SO2
52
Na2WO4 + Na3PO4 + HNO3 + NH4NO3 = (NH4)3PW12O40 + NaNO3 + H2O
53
Bi(NO3)3 + KI + H2O = Bi(I)O + HNO3 + KNO3
54
Bi(NO3)3 + Na2CO3 + H2O = NaNO3 + BiCO3(OH) + CO2
55
KNO3 + Al + KOH + H2O = NH3 + K[Al(OH)4]
56
KNO3 + Cr2O3 + K2CO3 = KNO2 + K2CrO4 + CO2
57
Pb(NO3)2 + NaOH = Pb(OH)2 + NaNO3
58
Pb(NO3)2 = NO2 + PbO + O2
59
Rh(NO3)3 = Rh2O3 + NO2 + O2
60
NaNO3 + Na = Na2O + N2
61
NaOH + UO2(NO3)2 = Na2U2O7 + NaNO3 + H2O
62
N2 + H2 = NH3
63
KNO2 + Zn + KOH + H2O = NH3 + K2[Zn(OH)4]
64
BF3 + H2O = H+ + H3BO3 + [BF4]-
73
65
SiF4 + H2O = [SiF6]2- + SiO2 + H+
66
ReF6 + H2O = HReO4 + ReO2 + HF
67
Ca5F(PO4)3 + H2SO4 = Ca(H2PO4)2 + CaSO4 + HF
68
PH3 + Cl2 = PCl5 + HCl
69
Fe3P2 + HNO3 = FePO4 + Fe(NO3)3 + NO + H2O
70
Al + HCl + Na2S2O3 = AlCl3 + NaCl + H2S + H2O
71
Al + PbO2 = Pb + Al2O3
72
AsCl3 + KHCO3 = H3AsO3 + CO2 + KCl
73
CO + Ca(OH)2 + Na2SO4 = HCOONa + CaSO4
74
K2[HgI4] + NH4Cl + KOH = Hg2IN.H2O + KI + KCl + H2O
75
KOH + ZnO + H2O = K2[Zn(OH)4]
76
Cl2 + Pb(OH)2 + NaOH = PbO2 + NaCl + H2O
77
NaOH + (NH4)2 SO4 = NH3 + Na2SO4 + H2O
78
Cl2 + I2 + H2O = HCl + HIO3
79
Cl2 + C + B2O3 = CO + BCl3
80
Cl2 + TiO2 + C = TiCl4 + CO
81
Cl2 + TiO2 + C = TiCl4 + CO2
82
KClO3 + MnO2 + K2CO3 = KCl + K2MnO4 + CO2
83
ReCl5 + H2O = HReO4 + ReO2 + HCl
84
Ca(ClO)2 + HCl = CaCl2 + Cl2 + H2O
85
Na2O2 + Ca(ClO)2 + H2O = Ca(OH)2 + NaCl + O2
86
I2 + HNO3 = HIO3 + NO + H2O
87
Cd + HNO3 = Cd(NO3)2 + NH4NO3 + H2O
88
TiO2 + B4C + C = TiB2 + CO
89
Fe3C + HNO3 = Fe(NO3)3 + CO2 + NO2 + H2O
90
NH4+ + MgO = NH3 + Mg2+ + H2O
91
Sb3+ + H2S = Sb2S3 + H+
92
Bi3+ + Sn2+ = Sn4+ + Bi
93
Bi3+ + NH3 + H2O = Bi(OH)3 + NH4+
94
Cr3+ + H2O2 + OH- = CrO42- + H2O
95
HBr + H2SO4 = Br2 + SO2 + H2O
96
HNO3 + H2SO4 + FeSO4 = Fe2(SO4)3 + NO + H2O
97
HNO3 + PbO2 + MoS2 = Pb(NO3)2 + H2MoO4 + PbSO4 + H2O
98
K3AsS3 + HNO3 = K3AsO4 + H2SO4 + NO + H2O
99
Hg + HNO3 = Hg2(NO3)2 + NO + H2O
100
Hg + HNO3 = Hg(NO3)2 + NO2 + H2O
101
S + HNO3 = H2SO4 + NO2 + H2O
74
102
S + HNO3 = SO2 + NO + H2O
103
As2S3 + HNO3 = H2SO4 + H3AsO4 + NO2 + H2O
104
HNO3 + As2S3 + H2O = S + H3AsO4 + NO
105
Bi2S3 + HNO3 = Bi(NO3)3 + S + NO + H2O
106
SnS + HNO3 = H2SnO3 + H2SO4 + NO2 + H2O
107
SnS + HNO3 + H2O = H2SnO3 + S + NO
108
Cu2S + HNO3 = S + Cu(NO3)2 + NO + H2O
109
Ag + HNO3 = AgNO3 + NO + H2O
110
HClO4 + P2O5 = Cl2O7 + HPO3
111
KMnO4 + HCl = Cl2 + KCl + MnCl2 + H2O
112
HCl + MnO2 = Cl2 + MnCl2 + H2O
113
HIO3 + H2O2 = H2O + O2 + I2
114
H2S + HIO3 = S + I2 + H20
115
H2SO4 + K2CrO4 = K2Cr2O7 + K2SO4 + H2O
116
H2SO4 + KMnO4 = K2SO4 + MnO2 + H2O + O3
117
H2SO4 + As2O3 + Zn = AsH3 + ZnSO4 + H2O
118
CrO3 + H2SO4 = Cr2(SO4)3 + H2O + O2
119
H2SO4 + AgO + MnSO4 = AgMnO4 + Ag2SO4 + H2O
120
H2SO4 + Ca3(PO4)2 = CaSO4 + H3PO4
121
Hg + H2SO4 = HgSO4 + SO2 + H2O
122
H2SO4 + Na2S = H2S + Na2SO4
123
H2C2O4 + MnO4- + H+ = CO2 + Mn2+ + H2O
124
H3AsO3 + H2S = As2S3 + H2O
125
H3BO3 + Na2CO3 = Na2B4O7 + CO2 + H2O
126
H3PO4 + CO32- = H2PO4- + CO2 + H2O
127
H2Te + O2 = TeO2 + H2O
128
MoS2 + O2 = MoO3 + SO2
129
Ca3(PO4)2 + SiO2 + C = P + CO + CaSiO3
130
CaO + SO3 = CaSO4
131
SO2 + C = CS2 + CO
132
NiS + CO + OH- = Ni(CO)4 + S2- + CO32- + H2O
133
As2S3 + (NH4)2CO3 + H2O = (NH4)3AsO3 + (NH4)3AsS3 + NH4HCO3
134
Ba(IO3)2 = Ba5(IO6)2 + I2 + O2
135
KNO3 + KOH + Cr2O3 = K2CrO4 + KNO2 + H2O
136
HNO3 + Cu2S = Cu(NO3)2 + H2SO4 + NO + H2O
137
(COOH)2 + KMnO4 + H2SO4 = MnSO4 + K2SO4 + CO2 + H2O
138
HNO3 + HCl + HgS = HgCl2 + NO + S + H2O
75
139
Cl2 + NaOH + Cr2(SO4)3 = Na2CrO4 + NaCl + Na2SO4 + H2O
140
I2 + Ba(OH)2 = BaI2 + Ba(IO3)2 + H2O
141
Cu + HNO3 = Cu(NO3)2 + NO + H2O
142
As2O3 + KHCO3 + I2 = As2O5 + KI + CO2 + H2O
143
K2H2Sb2O7 + KI + HCl = SbCl3 + I2 + KCl + H2O
144
Mg + HNO3 = Mg(NO3)2 + NO + H2O
145
K2Cr2O7 + KI + H2SO4 = K2SO4 + Cr2(SO4)3 + I2 + H2O
146
HClO4 + H2SO3 = HCl + H2SO4
147
HNO3 + As2S3 + H2O = H3AsO4 + H2SO4 + NO
148
AsH3 + HNO3 = H3AsO4 + NO2 + H2O
149
HNO3 + CuS = Cu(NO3)2 + H2SO4 + NO + H2O
150
K2Cr2O7 + H2SO4 + H2S = K2SO4 + Cr2(SO4)3 + S + H2O
151
K2Cr2O7 + KI + HCl = KCl + CrCl3 + I2 + H2O
152
MnO2 + KClO3 + KOH = K2MnO4 + KCl + H2O
153
KMnO4 + SbCl3 + HCl = MnCl2 + KCl + SbCl5 + H2O
154
NaHCO3 + PCl3 + I2 = Na4P2O6 + NaI + NaCl + CO2 + H2O
155
MnSO4 + PbO2 + HNO3 = HMnO4 + PbSO4 + Pb(NO3)2 + H2O
156
NaNO2 + KI + H2SO4 = I2 + NO + K2SO4 + Na2SO4 + H2O
157
K2SO3 + KMnO4 + HCl = KCl + MnCl2 + K2SO4 + H2O
158
SnCl2 + AuCl3 + H2O = SnO2 + Au + HCl
159
K2Cr2O7 + H2Cr2O7 + KSCN = K2SO4 + CO2 + Cr2O3 + NO2 + H2O
160
KNO3 + S + C = K2S + N2 + CO2
161
Cl2 + KOH = KClO3 + KCl + H2O
162
ClO- + CrO2- + OH- = Cl- + CrO42- + H2O
163
[Cu(H2O)6]2+ + NH3 = [Cu(NH3)4]2+ + H2O
164
NH4NO3 = N2 + O2 + H2O
165
NH4NO3 = N2O + H2O
166
NH4NO2 = N2 + H2O
167
NH3 + TiCl4 = N2 + NH4Cl + TiN
168
[Ag(NH3)]+ + NH3 = [Ag(NH3)2]+
169
BaSO4 + Na2CO3 + C = CO + Na2S + BaCO3
170
SnO22- + Bi(OH)3 = SnO32- + Bi + H2O
171
AsS43- + H+ = As2S5 + H2S
172
SbS43- + H+ = Sb2S5 + H2S
173
SnS32- + H+ = SnS2 + H2S
174
Mn2+ + PbO2 + H+ = MnO4- + Pb2+ + H2O
175
BiI3 + I- = [BiI4]-
76
176
[Fe(CN)6]4- + Fe3+ = Fe4[Fe(CN)6]3
177
I- + MnO4- + H+ = I2 + Mn2+ + H2O
178
Br- + MnO4- + H+ = Br2 + Mn2+ + H2O
179
MnO4- + SO32- + H+ = SO42- + Mn2+ + H2O
180
[SbCl4]- + Zn = Sb + Zn2+ + Cl-
181
NO3- + Zn + H+ = NH3 + Zn2+ + H2O
182
ClO3- + Zn + H+ = Cl- + Zn2+ + H2O
183
NO2- + I- + H+ = I2 + NO + H2O
184
MnO4- + S2O32- + H+ = SO42- + Mn2+ + H2O
185
MnO4- + CN- + H+ = OCN- + Mn2+ + H2O
186
MnO4- + NO2- + H+ = NO3- + Mn2+ + H2O
187
HPO32- + MnO4- + H+ = HPO42- + Mn2+ + H2O
188
H2AsO3- + MnO4- + H+ = H2AsO4- + Mn2+ + H2O
189
SO32- + I2 + H2O = I- + SO42- + H+
190
S2O32- + I2 + H2O = I- + SO42- + H+
191
HPO32- + I2 + H2O = HPO42- + I- + H+
192
H2AsO3- + I2 + H2O = H2AsO4- + I- + H+
193
S2- + I2 + H2O = SO42- + I- + H+
194
[Fe(CN)6]4- + I2 = [Fe(CN)6]3- + I-
195
CN- + I2 + H2O = OCN- + I- + H+
196
AsO43- + I- + H+ = AsO33- + I2 + H2O
197
ClO3- + I- + H+ = Cl- + I2 + H2O
198
NO3- + I- + H+ = I2 + NO2 + H2O
199
I- + Cu2+ = CuI + I2
200
I- + Fe3+ = Fe2+ + I2
201
NO3- + Al + OH- + H2O = [Al(OH)4]- + NH3
Tabulka č. XIV. Řešení příkladů.
Číslo rovnice
1
8 NH3 + 3 Br2 = 6 NH4Br + N2
2
As2S3 + 3 NH4HS + 3 NH3 = 2 (NH4)3AsS3
3
4 NH3 + 3 SeO2 = 3 Se + 2 N2 + 6 H2O
4
3 CuO + 2 NH3 = 3 Cu + N2 + 3 H2O
5
2 HS- + 4 HSO3- = 3 S2O32- + 3 H2O
6
5 BiO3- + 2 Mn2+ + 14 H+ = 2 MnO4- + 5 Bi3+ + 7 H2O
7
BrO3- + 5 Br- + 6 H+ = 3 Br2 + 3 H2O
8
6 Br- + Cr2O72- + 14 H+ = 3 Br2 + 2 Cr3+ + 7 H2O
9
10 Br- + 2 MnO4- + 16 H+ = 5 Br2 + 2 Mn2+ + 8 H2O
77
10
Cr2O72- + 6 I- + 14 H+ = 3 I2 + 2 Cr3+ + 7 H2O
11
Cr2O72- + 6 Fe2+ + 14 H+ = 6 Fe3+ + 2 Cr3+ + 7 H2O
12
Cr2O72- + 2 H2SO4 = 2 CrO3 + 2 HSO4- + H2O
13
Cr2O72- + 3 H2S + 8 H+ = 3 S + 2 Cr3+ + 7 H2O
14
5 NO2- + 2 MnO4- + 6 H+ = 5 NO3- + 2 Mn2+ + 3 H2O
15
NH4+ + NO2- = N2 + 2 H2O
16
5 [Fe(CN)6]4- + MnO4- + 8 H+ = 5 [Fe(CN)6]3- + Mn2+ + 4 H2O
17
4 HPO42- + 3 Zn2+ = Zn3(PO4)2 + 2 H2PO4-
18
2 RuO4 + 4 OH- = 2 RuO42- + 2 H2O + O2
19
2 Ag+ + 2 OH- = Ag2O + H2O
20
Fe3+ + 3 OH- = Fe(OH)3
21
6 OH- + Sb2S3 = SbO33- + SbS33- + 3 H2O
22
2 CrO42- + 3 H2O2 + 10 H+ = 2 Cr3+ + 3 O2 + 8 H2O
23
2 CrO42- + 2 H+ = Cr2O72- + H2O
24
5 I- + IO3- + 6 H+ = 3 I2 + 3 H2O
25
I- + 2 MnO4- + 3 H2O = IO3- + 2 MnO(OH)2 + 2 OH-
26
8 MnO4- + 5 Tl3AsO3 + 54 H+ = 8 Mn2+ + 10 Tl3+ + 5 TlAsO4 + 27 H2O
27
5 FeBr2 + 3 MnO4- + 24 H+ = 5 Br2 + 3 Mn2+ + 5 Fe3+ + 12 H2O
28
C3H8O3 + 14 MnO4- + 20 OH- = 3 CO32- + 14 MnO42- + 14 H2O
29
5 Sn2+ + 2 MnO4- + 16 H+ = 5 Sn4+ + 2 Mn2+ + 8 H2O
30
MnO4- + 5 Fe2+ + 8 H+ = Mn2+ + 5 Fe3+ + 4 H2O
31
2 MnO4- + 5 H2O2 + 6 H+ = 2 Mn2+ + 5 O2 + 8 H2O
32
2 MnO4- + 5 H2S + 6 H+ = 2 Mn2+ + 5 S + 8 H2O
33
S2O82- + 2 Ce3+ = 2 Ce4+ + 2 SO42-
34
3 S2O82- + 2 Cr3+ + 7 H2O = Cr2O72- + 6 SO42- + 14 H+
35
2 Mn2+ + 5 S2O82- + 8 H2O = 2 MnO4- + 10 SO42- + 16 H+
36
S2O32- + 4 Cl2 + 10 OH- = 2 SO42- + 8 Cl- + 5 H2O
37
S2O32- + 2 H+ = H2O + SO2 + S
38
3 As + 5 HNO3 + 2 H2O = 3 H3AsO4 + 5 NO
39
2 Ag3AsO4 + 11 Zn + 11 H2SO4 = 6 Ag + 2 AsH3 + 11 ZnSO4 + 8 H2O
40
3 Cu3AsO3 + 23 HNO3 = 9 Cu(NO3)2 + 3 H3AsO4 + 5 NO + 7 H2O
41
2 Bi + 6 H2SO4 = Bi2(SO4)3 + 3 SO2 + 6 H2O
42
44
2 Br2 + As2O3 + 5 H2O = 2 H3AsO4 + 4 HBr
6 AsBr3 + 80 H2SO4 + 20 K2Cr2O7 = 18 HBrO3 + 3 H4As2O7 + 20 Cr2(SO4)3 + 20
K2SO4 + 65 H2O
CrCl2O2 + 4 NaOH = Na2CrO4 + 2 NaCl + 2H2O
45
2 CrCl2O2 + 3 H2O = Cr2O72- + 4 Cl- + 6 H+
43
46
K2Cr2O7 + 4 NaCl + 6 H2SO4 = 2 CrCl2O2+ 2 KHSO4 +
78
4 NaHSO4 + 3 H2O
47
K2Cr2O7 + 14 HCl = 3 Cl2 + 2 CrCl3 + 2 KCl + 7 H2O
48
2 HgCr2O7 + 7 SnCl2 + 28 HCl = Hg2Cl2 + 4 CrCl3 + 7 SnCl4 + 14 H2O
49
4 FeCr2O4 + 7 O2 + 8 K2CO3 = 8 K2CrO4 + 8 CO2 + 2 Fe2O3
50
2 FeS2 + 10 HNO3 = Fe2(SO4)3 + H2SO4 + 10 NO + 4 H2O
51
53
4 FeS2 + 11 O2 = 2 Fe2O3 + 8 SO2
12 Na2WO4 + Na3PO4 + 24 HNO3 + 3 NH4NO3 = (NH4)3PW12O40 + 27 NaNO3 + 12
H2O
Bi(NO3)3 + KI + H2O = Bi(I)O + 2 HNO3 + KNO3
54
2 Bi(NO3)3 + 3 Na2CO3 + H2O = 6 NaNO3 + 2 BiCO3(OH) + CO2
55
3 KNO3 + 8 Al + 5 KOH + 18 H2O = 3 NH3 + 8 K[Al(OH)4]
56
3 KNO3 + Cr2O3 + 2 K2CO3 = 3 KNO2 + 2 K2CrO4 + 2 CO2
57
Pb(NO3)2 + 2 NaOH = Pb(OH)2 + 2 NaNO3
58
2 Pb(NO3)2 = 4 NO2 + 2 PbO + O2
59
4 Rh(NO3)3 = 2 Rh2O3 + 12 NO2 + 3 O2
60
2 NaNO3 + 10 Na = 6 Na2O + N2
61
6 NaOH + 2 UO2(NO3)2 = Na2U2O7 + 4 NaNO3 + 3 H2O
62
N2 + 3 H2 = 2 NH3
63
KNO2 + 3 Zn + 5 KOH + 5 H2O = NH3 + 3 K2[Zn(OH)4]
64
4 BF3 + 3 H2O = 3 H+ + H3BO3 + 3 [BF4]-
65
3 SiF4 + 2 H2O = 2 [SiF6]2- + SiO2 + 4 H+
66
3 ReF6 + 10 H2O = 2 HReO4 + ReO2 + 18 HF
67
2 Ca5F(PO4)3 + 7 H2SO4 = 3 Ca(H2PO4)2 + 7 CaSO4 + 2 HF
68
PH3 + 4 Cl2 = PCl5 + 3 HCl
69
3 Fe3P2 + 28 HNO3 = 6 FePO4 + 3 Fe(NO3)3 + 19 NO + 14 H2O
70
8 Al + 30 HCl + 3 Na2S2O3 = 8 AlCl3 + 6 NaCl + 6 H2S + 9 H2O
71
4 Al + 3 PbO2 = 3 Pb + 2 Al2O3
72
AsCl3 + 3 KHCO3 = H3AsO3 + 3 CO2 + 3 KCl
73
2 CO + Ca(OH)2 + Na2SO4 = 2 HCOONa + CaSO4
74
2 K2[HgI4] + NH4Cl + 4 KOH = Hg2IN.H2O + 7 KI + KCl + 3H2O
75
2 KOH + ZnO + H2O = K2[Zn(OH)4]
76
Cl2 + Pb(OH)2 + 2 NaOH = PbO2 + 2 NaCl + 2 H2O
77
2 NaOH + (NH4)2 SO4 = 2 NH3 + Na2SO4 + 2 H2O
78
5 Cl2 + I2 + 6 H2O = 10 HCl + 2 HIO3
79
3 Cl2 + 3 C + B2O3 = 3 CO + 2 BCl3
80
2 Cl2 + TiO2 + 2C = TiCl4 + 2 CO
81
2 Cl2 + TiO2 + C = TiCl4 + CO2
82
KClO3 + 3 MnO2 + 3 K2CO3 = KCl + 3 K2MnO4 + 3 CO2
83
3 ReCl5 + 8 H2O = HReO4 + 2 ReO2 + 15 HCl
52
79
84
Ca(ClO)2 + 4 HCl = CaCl2 + 2 Cl2 + 2 H2O
85
2 Na2O2 + 2 Ca(ClO)2 + 2 H2O = 2 Ca(OH)2 + 4 NaCl + 3 O2
86
3 I2 + 10 HNO3 = 6 HIO3 + 10 NO + 2 H2O
87
4 Cd + 10 HNO3 = 4 Cd(NO3)2 + NH4NO3 + 3 H2O
88
2 TiO2 + B4C + 3 C = 2 TiB2 + 4 CO
89
Fe3C + 22 HNO3 = 3 Fe(NO3)3 + CO2 + 13 NO2 + 11 H2O
90
2 NH4+ + MgO = 2 NH3 + Mg2+ + H2O
91
2 Sb3+ + 3 H2S = Sb2S3 + 6 H+
92
2 Bi3+ + 3 Sn2+ = 3 Sn4+ + 2 Bi
93
Bi3+ + 3 NH3 + 3 H2O = Bi(OH)3 + 3 NH4+
94
2 Cr3+ + 3 H2O2 + 10 OH- = 2 CrO42- + 8H2O
95
2 HBr + H2SO4 = Br2 + SO2 + 2 H2O
96
2 HNO3 + 3 H2SO4 + 6 FeSO4 = 3 Fe2(SO4)3 + 2 NO + 4 H2O
97
14 HNO3 + 9 PbO2 + MoS2 = 7 Pb(NO3)2 + H2MoO4 +
2 PbSO4 + 6 H2O
98
3 K3AsS3 + 26 HNO3 = 3 K3AsO4 + 9 H2SO4 + 26 NO + 4 H2O
99
6 Hg + 8 HNO3 = 3 Hg2(NO3)2 + 2 NO + 4 H2O
100
Hg + 4 HNO3 = Hg(NO3)2 + 2 NO2 + 2 H2O
101
S + 6 HNO3 = H2SO4 + 6 NO2 + 2 H2O
102
3 S + 4 HNO3 = 3 SO2 + 4 NO + 2 H2O
103
As2S3 + 28 HNO3 = 3 H2SO4 + 2 H3AsO4 + 28 NO2 + 8H2O
104
10 HNO3 + 3 As2S3 + 4 H2O = 9 S + 6 H3AsO4 + 10 NO
105
1 Bi2S3 + 8 HNO3 = 2 Bi(NO3)3 + 3 S + 2 NO + 4 H2O
106
SnS + 10 HNO3 = H2SnO3 + H2SO4 + 10 NO2 + 3 H2O
107
3 SnS + 4 HNO3 + H2O = 3 H2SnO3 + 3 S + 4 NO
108
3 Cu2S + 16 HNO3 = 3 S + 6 Cu(NO3)2 + 4 NO + 8 H2O
109
3 Ag + 4 HNO3 = 3 AgNO3 + NO + 2 H2O
110
2 HClO4 + P2O5 = Cl2O7 + 2 HPO3
111
2 KMnO4 + 16 HCl = 5 Cl2 + 2 KCl + 2 MnCl2 + 8 H2O
112
4 HCl + MnO2 = Cl2 + MnCl2 + 2 H2O
113
2 HIO3 + 5 H2O2 = 6 H2O + 5 O2 + I2
114
5 H2S + 2 HIO3 = 5 S + I2 + 6 H20
115
H2SO4 + 2 K2CrO4 = K2Cr2O7 + K2SO4 + H2O
116
H2SO4 + 2 KMnO4 = K2SO4 + 2 MnO2 + H2O + O3
117
6 H2SO4 + As2O3 + 6 Zn = 2 AsH3 + 6 ZnSO4 + 3 H2O
118
4 CrO3 + 6 H2SO4 = 2 Cr2(SO4)3 + 6 H2O + 3 O2
119
H2SO4 + 5 AgO + MnSO4 = AgMnO4 + 2 Ag2SO4 + H2O
120
3 H2SO4 + Ca3(PO4)2 = 3 CaSO4 + 2 H3PO4
80
121
Hg + 2 H2SO4 = HgSO4 + SO2 + 2 H2O
122
H2SO4 + Na2S = H2S + Na2SO4
123
5 H2C2O4 + 2 MnO4- + 6 H+ = 10 CO2 + 2 Mn2+ + 8H2O
124
2 H3AsO3 + 3 H2S = As2S3 + 6 H2O
125
4 H3BO3 + Na2CO3 = Na2B4O7 + CO2 + 6 H2O
126
2 H3PO4 + CO32- = 2 H2PO4- + CO2 + H2O
127
2 H2Te + 3 O2 = 2 TeO2 + 2 H2O
128
2 MoS2 + 7 O2 = 2 MoO3 + 4 SO2
129
Ca3(PO4)2 + 3 SiO2 + 5 C = 2 P + 5 CO + 3 CaSiO3
130
CaO + SO3 = CaSO4
131
2 SO2 + 5 C = CS2 + 4 CO
132
NiS + 5 CO + 4 OH- = Ni(CO)4 + S2- + CO32- + 2H2O
133
As2S3 + 6 (NH4)2CO3 + 3 H2O = (NH4)3AsO3 + (NH4)3AsS3 + 6 NH4HCO3
134
5 Ba(IO3)2 = Ba5(IO6)2 + 4 I2 + 9 O2
135
3 KNO3 + 4 KOH + Cr2O3 = 2 K2CrO4 + 3 KNO2 + 2 H2O
136
22 HNO3 + 3 Cu2S = 6 Cu(NO3)2 + 3 H2SO4 + 10 NO + 8 H2O
137
5 (COOH)2 + 2 KMnO4 + 3 H2SO4 = 2 MnSO4 + K2SO4 + 10 CO2 + 8 H2O
138
2 HNO3 + 6 HCl + 3 HgS = 3 HgCl2 + 2 NO + 3 S + 4 H2O
139
3 Cl2 + 16 NaOH + Cr2(SO4)3
= 2 Na2CrO4 + 6 NaCl + 3 Na2SO4 + 8 H2O
140
6 I2 + 6 Ba(OH)2 = 5 BaI2 + Ba(IO3)2 + 6 H2O
141
3 Cu + 8 HNO3 = 3 Cu(NO3)2 + 2 NO + 4 H2O
142
As2O3 + 4 KHCO3 + 2 I2 = As2O5 + 4 KI + 4 CO2 + 2 H2O
143
K2H2Sb2O7 + 4 KI + 12 HCl = 2 SbCl3 + 2 I2 + 6 KCl + 7 H2O
144
3 Mg + 8 HNO3 = 3 Mg(NO3)2 + 2 NO + 4 H2O
145
K2Cr2O7 + 6 KI + 7 H2SO4 = 4 K2SO4 + Cr2(SO4)3 + 3 I2 + 7 H2O
146
HClO4 + 4 H2SO3 = HCl + 4 H2SO4
147
28 HNO3 + 3 As2S3 + 4 H2O = 6 H3AsO4 + 9 H2SO4 + 28 NO
148
AsH3 + 8 HNO3 = H3AsO4 + 8 NO2 + 4 H2O
149
14 HNO3 + 3 CuS = 3 Cu(NO3)2 + 3 H2SO4 + 8 NO + 4 H2O
150
K2Cr2O7 + 4 H2SO4 + 3 H2S = K2SO4 + Cr2(SO4)3 + 3 S + 7 H2O
151
K2Cr2O7 + 6 KI + 14 HCl = 8 KCl + 2 CrCl3 + 3 I2 + 7 H2O
152
3 MnO2 + KClO3 + 6 KOH = 3K2MnO4 + KCl + 3 H2O
153
2 KMnO4 + 5 SbCl3 + 16 HCl = 2 MnCl2 + 2 KCl + 5 SbCl5 + 8 H2O
154
12 NaHCO3 + 2 PCl3 + I2 = Na4P2O6 + 2 NaI + 6 NaCl + 12 CO2 + 6 H2O
155
2 MnSO4 + 5 PbO2 + 6 HNO3 = 2 HMnO4 + 2 PbSO4 + 3 Pb(NO3)2 + 2 H2O
156
2 NaNO2 + 2 KI + 2 H2SO4 = I2 + 2 NO + K2SO4 + Na2SO4 + 2 H2O
157
5 K2SO3 + 2 KMnO4 + 6 HCl = 2 KCl + 2 MnCl2 + 5 K2SO4 + 3 H2O
81
158
3 SnCl2 + 2 AuCl3 + 6 H2O = 3 SnO2 + 2 Au + 12 HCl
159
K2Cr2O7 + 4 H2Cr2O7 + 2 KSCN = 2 K2SO4 + 2 CO2 + 5 Cr2O3 + 2 NO2 + 4 H2O
160
2 KNO3 + S + 3 C = K2S + N2 + 3 CO2
161
3 Cl2 + 6 KOH = KClO3 + 5 KCl + 3 H2O
162
3 ClO- + 2 CrO2- + 2 OH- = 3 Cl- + 2 CrO42- + H2O
163
[Cu(H2O)6]2+ + 4 NH3 = [Cu(NH3)4]2+ + 6 H2O
164
2 NH4NO3 = 2 N2 + O2 + 4 H2O
165
NH4NO3 = N2O + 2 H2O
166
NH4NO2 = N2 + 2 H2O
167
32 NH3 + 6 TiCl4 = N2 + 24 NH4Cl + 6 TiN
168
[Ag(NH3)]+ + NH3 = [Ag(NH3)2]+
169
BaSO4 + Na2CO3 + 4 C = 4 CO + Na2S + BaCO3
170
3 SnO22- + 2 Bi(OH)3 = 3 SnO32- + 2 Bi + 3 H2O
171
2 AsS43- + 6 H+ = As2S5 + 3 H2S
172
2 SbS43- + 6 H+ = Sb2S5 + 3 H2S
173
SnS32- + 2 H+ = SnS2 + H2S
174
2 Mn2+ + 5 PbO2 + 4 H+ = 2 MnO4- + 5 Pb2+ + 2 H2O
175
BiI3 + I- = [BiI4]-
176
3 [Fe(CN)6]4- + 4 Fe3+ = Fe4[Fe(CN)6]3
177
10 I- + 2 MnO4- + 16 H+ = 5 I2 + 2 Mn2+ + 8 H2O
178
10 Br- + 2 MnO4- + 16 H+ = 5 Br2 + 2 Mn2+ + 8 H2O
179
2 MnO4- + 5 SO32- + 6 H+ = 5 SO42- + 2 Mn2+ + 3 H2O
180
2 [SbCl4]- + 3 Zn = 2 Sb + 3 Zn2+ + 8 Cl-
181
NO3- + 4 Zn + 9 H+ = NH3 + 4 Zn2+ + 3 H2O
182
ClO3- + 3 Zn + 6 H+ = Cl- + 3 Zn2+ + 3 H2O
183
2 NO2- + 2 I- + 4 H+ = I2 + 2 NO + 2 H2O
184
8 MnO4- + 5 S2O32- + 14 H+ = 10 SO42- + 8 Mn2+ + 7 H2O
185
2 MnO4- + 5 CN- + 6 H+ = 5 OCN- + 2 Mn2+ + 3 H2O
186
2 MnO4- + 5 NO2- + 6 H+ = 5 NO3- + 2 Mn2+ + 3 H2O
187
5 HPO32- + 2 MnO4- + 6 H+ = 5 HPO42- + 2 Mn2+ + 3 H2O
188
5 H2AsO3- + 2 MnO4- + 6 H+ = 5 H2AsO4- + 2 Mn2+ + 3 H2O
189
SO32- + I2 + H2O = 2 I- + SO42- + 2 H+
190
S2O32- + 4 I2 + 5 H2O = 8 I- + 2 SO42- + 10 H+
191
HPO32- + I2 + H2O = HPO42- + 2 I- + 2 H+
192
H2AsO3- + I2 + H2O = H2AsO4- + 2 I- + 2 H+
193
S2- + 4 I2 + 4 H2O = SO42- + 8 I- + 8 H+
194
2 [Fe(CN)6]4- + I2 = 2 [Fe(CN)6]3- + 2 I-
82
195
CN- + I2 + H2O = OCN- + 2 I- + 2 H+
196
AsO43- + 2 I- + 2 H+ = AsO33- + I2 + H2O
197
ClO3- + 6 I- + 6H+ = Cl- + 3 I2 + 3 H2O
198
2 NO3- + 2 I- + 4 H+ = I2 + 2 NO2 + 2 H2O
199
4 I- + 2 Cu2+ = 2 CuI + I2
200
2 I- + 2 Fe3+ = 2 Fe2+ + I2
201
3 NO3- + 8 Al + 5 OH- + 18 H2O = 8 [Al(OH)4]- + 3 NH3
83
3. Stechiometrické výpočty
Vyčíslená chemická rovnice popisuje průběh chemické reakce po stránce kvalitativní
i kvantitativní. Podává informaci nejen o tom, které látky do reakce vstupují a nově vznikají,
ale současně udává, v jakém poměru spolu reagují a v jakém vznikají. Např. chemická reakce
neutralizace kyseliny fosforečné hydroxidem draselným, vyjádřená rovnicí
H3PO4 + 3 KOH = K3PO4 + 3 H2O
(3.1),
popisuje děj, kdy látkové množství jednoho molu kyseliny fosforečné reaguje se třemi
moly hydroxidu draselného, a to za vzniku jednoho molu fosforečnanu draselného a tří molů
vody. Poměr zreagovaného látkového množství kyseliny fosforečné ke zreagovanému
látkovému množství hydroxidu draselného zůstává stejný, vždy 1:3 podle rovnice 3.1.
Látkové množství kyseliny fosforečné i hydroxidu draselného spolu může reagovat
v libovolných násobcích nebo zlomcích uvedených látkových množství, vždy však v poměru
1:3, např.
nH3PO4
0,1
10
106
1
------- = --= --- = ------ = --(3.2),
nKOH
0,3
30
3.106
3
kde nH3PO4 (resp. nKOH) značí změnu látkového množství kyseliny fosforečné
(resp. hydroxidu draselného). Stejné pravidlo platí i pro látky vznikající, což znamená,
že látkové množství vznikajícího fosforečnanu draselného k látkovému množství vznikající
vody je podle rovnice 3.1 vždy 1:3. Platí tedy např., že
nK3PO4 0,5
3
1 000
1
---------- = ----- = --- = ------ = ----(3.3),
nH2O 1,5
9
3 000
3
kde nK3PO4 (resp. nH2O) znamená změnu látkového množství fosforečnanu draselného
(resp. vody).
Stechiometrické koeficienty vyčíslené chemické rovnice udávají poměry látkových
množství látek, které zreagovaly, a poměry látkových množství látek vznikajících. Chemická
rovnice však neudává, do jaké míry reakce proběhne. Probíhá-li např. chemická reakce mezi
dusíkem a vodíkem,
N2 + 3 H2 = 2 NH3
(3.4),
popisuje uvedená rovnice děj, při kterém reaguje látkové množství dusíku k látkovému
množství vodíku v poměru 1:3. Je-li při zahájení reakce přítomno látkové množství 1 molu
dusíku a 3 molů vodíku, neznamená to, že uvedená látková množství skutečně zreagují, např.
zreagují pouze 0,3 molu dusíku. K tomu, aby zreagovalo látkové množství 0,3 molu,
je zapotřebí látkové množství 0,9 molu vodíku. Poměr látkového množství dusíku
k látkovému množství vodíku 1:3 zůstane zachován. V uvedeném příkladě ale zůstane
nezreagováno 0,7 molu dusíku a 2,1 molu vodíku. Z rovnice 3.4 rovněž plyne, že z látkového
množství 1 molu dusíku (nebo 3 molů vodíku) vznikne látkové množství 2 molů amoniaku.
Pokud v uvedeném příkladu zreagovaly pouze 0,3 molu dusíku (a současně 0,9 molu vodíku),
vzniklo látkové množství 0,6 molu amoniaku.
Pokud potřebujeme zjistit hmotnost látek zreagovaných nebo vzniklých, je nutné použít
přepočtu látkového množství na hmotnost pomocí známého vztahu
84
n= m/M
(3.5),
kde m je hmotnost a M molární hmotnost. Je nezbytné používat při výpočtu obě veličiny
ve stejných jednotkách, např. při použití molární hmotnosti v jednotkách gram na mol (g mol1
) musí být jednotkou hmotnosti gram (g).
Příklad A
Určete, kolik kilogramů hydroxidu vápenatého (M = 74,09 g . mol-1) je zapotřebí
ke zneutralizování 10 kg kyseliny dusičné (M= 63,013 g mol-1)? Kolik kilogramů dusičnanu
vápenatého (M = 164,09 g . mol-1) vznikne?
Neutralizace probíhá podle rovnice
2 HNO3 + Ca(OH)2 = Ca(NO3)2 + 2 H2O
(3.6),
kde reagují dva moly kyseliny dusičné s jedním molem hydroxidu vápenatého. Je možné
také říci, že poměr zreagovaného látkového množství kyseliny dusičné k látkovému množství
zreagovaného hydroxidu vápenatého je 2:1. Dva moly kyseliny dusičné představují hmotnost
126,026 g, jeden mol hydroxidu vápenatého 74,09 g. Znamená to, že poměr hmotností
zreagované kyseliny dusičné ku hmotnosti zreagovaného hydroxidu vápenatého bude vždy
126,026 : 74,026. Pro výpočet hmotnosti hydroxidu vápenatého, potřebného
ke zneutralizování 10 kg kyseliny dusičné, platí úměra:
HNO3
…..
Ca(OH)2
2.M (HNO3) ….. M [Ca(OH)2]
126,026 kg ….. 74,09 kg
…..
10 kg
x kg
--------------------------74,09
x =10 . -------- = 5,88 kg Ca(OH)2
126,026
Při výpočtu vzniklého množství dusičnanu vápenatého se postupuje obdobně. Z látkového
množství 2 molů kyseliny dusičné (t.j. ze 126,026 g) vznikne 1 mol (t.j. 164,09 g) dusičnanu
vápenatého. Hmotnostní poměr spotřebované kyseliny dusičné a vzniklého dusičnanu
vápenatého je tedy vždy 126,026 : 164,09. Pro 10 kg kyseliny dusičné lze potom sestavit
následující úměru:
2 HNO3
…..
Ca(NO3)2
2.M (HNO3) ….. M [Ca(NO3)2]
126,026 kg ….. 164,09 kg
10 kg.
…..
x kg
-----------------------164,09
x = 10 . --------- = 13,02 kg Ca(NO3)2
126,026
85
Příklad B
Určete, kolik dm3 CO2 (měřeno za normálních podmínek) vznikne tepelným rozkladem 25
g CaCO3. M (CaCO3) = 100 g . mol-1. Tepelný rozklad uhličitanu vápenatého probíhá podle
rovnice
CaCO3 = CaO + CO2
(3.7),
z níž plyne, že rozkladem jednoho molu uhličitanu vápenatého, t.j. 100 g CaCO3, vznikne
jeden mol oxidu uhličitého. Vzhledem k tomu, že za normálních podmínek má objem jednoho
molu hodnotu 22,414 dm3, vznikne rozkladem 100 g CaCO3 22,414 dm3 CO2. Pro daný
příklad stačí potom sestavit úměru:
CaCO3 …..
CO2
100 g ….. 22,414 dm3
x dm3
25 g …..
------------------------------25
x = 22,414 . ------------- = 5,6 dm3
100
Příklad C
Určete, zda při smíchání dvou roztoků, obsahujících 96 g kyseliny chlorovodíkové a 89 g
hydroxidu sodného, je výsledný roztok kyselý, nebo zásaditý. M (NaOH) = 40,0 g . mol-1 a M
(HCl) = 36,468 g . mol-1. 96 g kyseliny chlorovodíkové odpovídá látkovému množství
nHCl = 96 / 36,468 = 2,632 molů HCl
(3.8).
89 g hydroxidu sodného odpovídá látkovému množství
nNaOH = 89 / 40 = 2,225 molů NaOH
Kyselina chlorovodíková a hydroxid sodný reagují podle rovnice
HCl + NaOH = NaCl + H2O
(3.9).
(3.10),
což znamená, že reaguje látkové množství jednoho molu kyseliny chlovodíkové
s látkovým množstvím jednoho molu hydroxidu sodného. Je-li v roztoku přítomno látkové
množství 2,632 molu HCl a 2,225 molu NaOH, znamená to, že může reagovat pouze 2,225
molu NaOH s látkovým množstvím 2,225 molu kyseliny chlorovodíkové podle následujícího
schématu:
HCl
…..
NaOH
1 mol
…..
1 mol
2,225 molů ….. 2,225 molu
Hydroxid sodný zreaguje všechen, z celkového množství 2,632 molu kyseliny
chlorovodíkové pouze 2,225 molu. Rozdíl 2,632 - 2,225 = 0,407 molu HCl zůstane v roztoku
nezreagován, a proto bude roztok reagovat kysele.
Příklad D
Při reakci plynné směsi, sestávající ze 20 dm3 dusíku a 57 dm3 vodíku, vzniklo 12 dm3
amoniaku. Určete, kolik dm3 vodíku a dusíku nezreagovalo. Při reakci plynných látek platí,
86
že objemové poměry plynů zúčastňujících se reakce jsou poměry malých celých čísel.
Při reakci vodíku a dusíku,
N2(g) + 3 H2(g) = 2 NH3(g)
(3.11),
reaguje látkové množství jednoho molu dusíku (t.j. 22,4 dm3) s látkovým množstvím
tří molů vodíku (t.j. se 3.22,414 = 67,242 dm3). Reaguje tedy vždy jeden objemový díl dusíku
(např. 1 m3) se třemi objemovými díly vodíku (tedy 3 m3). Vznikají současně dva objemové
díly amoniaku (tedy 2 m3). Reakci můžeme zachytit následovně:
N2 …..
3 H2 …..
2 NH3
1 mol …..
3 moly …...
2 moly
22,414 dm3…..
3 . 22,414 dm3…..
2 . 22,414 dm3
např. 1 m3…..
3 m3…..
2 m3
K tomu, aby vzniklo 12 dm3 amoniaku, musí spolu zreagovat 6 dm3 dusíku a 18 dm3
vodíku podle schématu:
N2 …..
3
3 H2 …..
2 NH3
3
1 dm …..
3 dm …..
2 dm3
6 dm3 …..
18 dm3 …..
12 dm3
Z původních 20 dm3 dusíku zreagovalo pouze 6 dm3, 14 dm3 zůstalo nezreagováno.
Z původních 57 dm3 vodíku zreagovalo jen 18 dm3, nezreagovalo 39 dm3 vodíku.
87
3.1 Stechiometrické výpočty – příklady
1) Jaké látkové množství obsahuje 1,25 kg dusičnanu stříbrného? M (AgNO3) = 169,83 g .
mol-1.
2) Je zapotřebí navážit látkové množství 1,2 . 10-3 mol dodekahydrátu hydrogenfosforečnanu
draselného. Spočtěte navážku v gramech s přesností na čtyři desetinná místa. M (K2HPO4 .
10 H2O) = 358,141 g . mol-1.
3) O jaké látkové množství se jedná, jestliže jsme do reakční směsi přidali 1,5 cm 3 hexanu
s hustotou 0,6594 g . cm-3? M (C6H14) = 86,178 g . mol-1.
4) V 0,5 dm3 roztoku je obsaženo 6,3013 g kyseliny dusičné. Jaká je koncentrace kyseliny
dusičné vyjádřená v mol . dm-3? M (HNO3) = 63,013 g . mol-1.
5) Roztok obsahuje látkové množství 0,36 mol hydroxidu sodného. Jaké látkové množství
kyseliny trihydrogenfosforečné je třeba k roztoku přidat, aby vznikl fosforečnan trisodný
Na3PO4? M (H3PO4) = 97,995 g . mol-1, M(NaOH) = 40 g . mol-1.
6) Jaké látkové množství křemíku je zapotřebí na reakci 8,1 g uhlíku s křemíkem, vzniká-li
při reakci sloučenina o vzorci SiC? Ar (Si) = 28,086013, Ar (C) = 12,011.
7) Určete látkové množství vodíku a dusíku, které se sloučí za vzniku 500 g amoniaku.
M (NH3) = 17,030 g . mol-1.
8) Vypočítejte hmotnost a látkové množství hydridu vápenatého potřebného k přípravě 10
dm3 vodíku, měřeno za normálních podmínek. M (CaH2) = 42,096 g . mol-1.
9) Jaká je molární hmotnost plynu, jestliže jeho 3 g zaujímají za normálních podmínek objem
3 948 cm3?
10) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na dokonalé spálení 10 m3 methanu?
11) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na nedokonalé spálení 10 m3 methanu, předpokládáme-li
spálení na oxid uhelnatý a vodu?
12) Vypočítejte látkové množství chloru a křemíku v chloridu křemičitém o hmotnosti 450g .
-1
M (SiCl4) = 169,898 g . mol .
13) Vyjádřete obsah dusíku v síranu amonném v hmotnostních procentech. Ar (N) = 14,0067,
-1
M ((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol .
14) Určete hmotnostní procenta vápníku v uhličitanu vápenatém. M (CaCO3) = 100,09 g .
-1
mol , Ar (Ca) = 40,08.
15) Určete hmotnostní procenta fluoru a chloru v 1,2 - dichlortetrafluorethanu. Ar
-1
(F) = 18,9984, Ar (Cl) = 35,453, M (C2F4Cl2) = 170,91 g . mol .
88
16) Určete hmotnostní procenta uhlíku a vodíku v benzenu. M (C6H6) = 78,114 g . mol-1,
Ar (H) = 1,008, Ar (C) = 12,011. Rovněž určete molární procenta uhlíku a vodíku
v molekule benzenu.
17) Jaká je relativní atomová hmotnost kovu, jestliže při rozpuštění jeho 58,34 g v kyselině
3
chlorovodíkové vzniklo 20 dm vodíku? Objem vodíku byl měřen za normálních
podmínek; při rozpouštění vznikla sůl kovu s oxidačním číslem 2.
18) Kolik dm3 oxidu uhličitého, měřeno za normálních podmínek,
-1
rozkladem 250 g MgCO3? M (MgCO3) = 84,31 g . mol .
vznikne tepelným
19) Jaká je hustota oxidu siřičitého za normálních podmínek? M (SO2) = 64,033 g . mol-1.
20) Vypočítejte, kolik gramů kyseliny sírové je nutno použít k neutralizaci 25 g hydroxidu
-1
-1
sodného. M (NaOH) = 40 g . mol , M (H2SO4) = 98,08 g . mol .
21) Při vysušení pentahydrátu síranu měďnatého získáme bezvodý síran měďnatý. Kolik
hmotnostních procent vody obsahuje pentahydrát síranu měďnatého? Kolik vody
odpaříme při vysušení 10 kg pentahydrátu síranu měďnatého? M (CuSO4 . 5 H2O)
-1
= 249,68 g . mol-1, M (CuSO4)= 159,604 g . mol .
22) Kolik oxidu měďnatého teoreticky vznikne z 1 kg pentahydrátu síranu měďnatého po
jeho rozpuštění, vysrážení ve formě hydroxidu měďnatého, jeho izolaci a převedení
-1
vyžíháním na oxid měďnatý? M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,680 g . mol , M (CuO) = 79,539
-1
g . mol .
23) Kolik hmotnostních procent vody obsahuje dihydrát síranu vápenatého? M(CaSO4 .
-1
-1
2 H2O) = 172,174 g . mol , M (CaSO4) = 136,143 g . mol .
24) Při dokonalém vysušení 150 g síranu vápenatého bylo získáno 140,69 g bezvodého
síranu vápenatého. Rozhodněte, zda původní sloučenina byla semihydrátem nebo
-1
dihydrátem síranu vápenatého. M (CaSO4) = 136,14 g . mol , M (CaSO4 . 0,5 H2O)
-1
-1
= 145,13 g . mol , M (CaSO4 . 2 H2O) = 172,174 g . mol .
3
25) Kolik krychlových metrů kyslíku je zapotřebí ke spálení 12 m vodního plynu? Vodní
o
plyn je složen z 50 % obj. CO a 50 % obj. H2. Objem plynu se měří při teplotě 30 C
a tlaku 200 kPa.
3
3
26) Kolik dm kyslíku je zapotřebí k úplné oxidaci 1 m oxidu siřičitého?
27) K roztoku, který obsahuje 0,3 molu FeCl3, přidáme 0,24 molu NaOH. Kolik molů
Fe(OH)3 vzniklo a kolik molů FeCl3 zbylo?
89
28) Jaké látkové množství vody získáme redukcí 150 g CuO vodíkem? M (CuO) = 79,54 g .
-1
mol .
29) Kolik kilogramů železa vznikne redukcí 1 tuny oxidu železitého? M (Fe2O3) = 159,692 g
-1
. mol , Ar (Fe) = 55,847.
30) V původní směsi bylo 10 molů vodíku a 9 molů dusíku. Chemickou reakcí směsi byly
získány 2 moly amoniaku (reakce neprobíhá se 100 % výtěžkem). Kolik molů vodíku
a dusíku nezreagovalo?
31) K roztoku, který obsahuje 20 g H2SO4, bylo přidáno 12 g NaOH. Určete, zda je vzniklý
-1
-1
roztok zásaditý, nebo kyselý. M (NaOH) = 40,00 g . mol , M (H2SO4) = 98,08 g . mol .
32) Směs plynů obsahuje 10 molů NO a 12 molů O2. Oxidační reakcí vznikne 6 molů NO2.
Kolik molů NO a O2 se této rekce nezúčastní?
33) Kolik dm3 třaskavého plynu se získá za normálních podmínek rozkladem 1 molu vody?
Třaskavý plyn je výbušná směs kyslíku a vodíku v objemových poměrech určených
složením vody.
34) Dvanáct dm3 vodíku ve směsi se třemi dm3 kyslíku reagovalo za vzniku vody. Kterého
plynu byl přebytek a kolik dm3? Objemy plynů byly měřeny za normálních podmínek.
35) Do nádrže s 548 kg odpadní kyseliny sírové bylo přidáno 450 kg hydroxidu vápenatého.
Určete, zda množství hydroxidu vápenatého postačovalo k neutralizaci odpadní kyseliny
-1
-1
sírové. M (H2SO4) = 98,08 g . mol , M (Ca(OH)2) = 74,09 g . mol .
36) Neutralizace 548 kg odpadní kyseliny sírové byla provedena přebytkem vápence. Jaký
objem oxidu uhličitého (měřeno za normálních podmínek) vznikl? Jaký objem oxidu
-1
uhličitého vznikne, provede-li se neutralizace dolomitem? M (H2SO4) = 98,08 g . mol .
37) Jeden objemový díl oxidu dusnatého a pět objemových dílů vzduchu reaguje za vzniku
oxidu dusičitého. Předpokládejme složení vzduchu 20% obj. kyslíku a 80% obj. dusíku.
Oxid dusnatý zreaguje pouze ze 70 %. Jaké je výsledné složení směsi v objemových
procentech?
3
3
38) Vypočítejte objem vzduchu v m , potřebný ke spálení 5 m vodního plynu. Vodní plyn
má složení 50 % obj. H2, 40 % obj. CO, 5 % obj. N2 a 5 % obj. CO2, vzduch 20 % obj.
O2 a 80 % obj. N2. Spalování se provádí za podmínek, kdy nedochází ke spalování dusíku.
3
3
39) Jaký objem vzduchu v m je potřebný ke spálení 3 m svítiplynu o složení 50 % H2, 30 %
CH4, 10 % CO, 2 % C2H4 a 8 % N2 (uvedeno v objemových procentech)? Uvažujte složení
vzduchu 20 % obj. O2 a 80 % obj. N2 . Spalování se provádí za podmínek, kdy nedochází
ke spalování dusíku.
90
3
40) Kolik gramů KClO3 je třeba rozložit, aby se získal 1 m kyslíku (měřeno za normálních
-1
podmínek)? M (KClO3) = 122,549 g . mol .
41) Kolik dm3 acetylénu (správněji ethynu) se získá za normálních podmínek hašením 1 kg
dikarbidu vápníku? M (CaC2) = 64,1 g . mol-1.
3
42) Kolik m oxidu uhličitého se uvolní při kalcinaci 1 tuny hydrogenuhličitanu sodného?
-1
M (NaHCO3) = 84,007 g . mol .
43) Jaký objem plynů (po převedení na normální podmínky) vznikne dokonalým spálením
-1
jedné tuny n – oktanu? M (C8H18) = 114,233 g . mol .
44) Máme připravit 35 g BaS redukcí BaSO4 uhlíkem. Vypočítejte potřebné množství síranu
barnatého a spotřebu uhlíku, který se použije s desetiprocentním přebytkem. M (BaSO4)
-1
-1
= 233,4 g . mol , M (BaS) = 169,4 g . mol , Ar (C) = 12,011.
3
45) Hořením 5 gramů antracitu vzniklo 8,84 dm CO2 (měřeno za normálních podmínek).
Kolik procent uhlíku antracit obsahuje? Ar (C) = 12,011.
46) Jaký objem vodíku vznikne reakcí 12 g kovového draslíku s vodou? Ar (K) = 39,098?
47) Jaká byla čistota zinku, jestliže při rozpuštění 1 g v kyselině chlorovodíkové vznikl objem
3
325,6 cm vodíku, měřeno za normálních podmínek? Nečistoty zinku se v kyselině
chlorovodíkové nerozpouštějí za vzniku vodíku. Ar (Zn) = 65,39.
48) Při rozpouštění látkového množství 1 mol kovu v kyselině
33,622 dm3 vodíku. Jaké je oxidační číslo kovu ve vzniklé soli?
chlorovodíkové vzniklo
49) Uhlí s obsahem 80 % hmot. uhlíku a 2 % hmot. síry spalujeme s 90 % účinností. Kouřové
plyny podrobujeme odsiřování, při kterém se zachytí 66 % oxidu siřičitého ve formě
-1
dihydrátu síranu vápenatého. Ročně spálíme 10 000 t uhlí. M (SO2) = 64,063 g . mol ,
-1
-1
M (CO2) = 44,010 g . mol , Ar(C) = 12,011, M (CaSO4 . 2 H2O) = 172,174 g . mol , Ar (S)
= 32,066.
Vypočtěte:
3
a) kolik m CO2 se uvolní ročně,
3
b) kolik SO2 (v m ) se ročně uvolní do okolí, tedy není zachyceno při odsiřování,
c) kolik dihydrátu síranu vápenatého ročně vznikne?
50) Jaká je hmotnost 10 dm3 chloru (měřeno za normálních podmínek)? Ar (Cl) = 35,453.
3
51) Spálením 0,4 g uhlovodíku, za normálních podmínek plynného, bylo získáno 639 cm
3
CO2 (měřeno za normálních podmínek) a 0,514 g vody. 1 dm uhlovodíku má za
91
normálních podmínek hmotnost 1,2516 g. Určete molekulový vzorec uhlovodíku. Ar (C)
= 12,011, Ar (H) = 1,008.
52) Bylo zjištěno, že uhlovodík obsahuje 83,905 hm. % uhlíku a 16,095 hm. % vodíku.
-1
Určete sumární vzorec uhlovodíku, je-li molární hmotnost uhlovodíku 100,205 g . mol .
Ar (C) = 12,011, Ar (H) = 1,008.
-1
53) Kolik dm3 fosfanu se uvolní hydrolýzou 17 g Ca3P2? M (Ca3P2) = 182,182 g . mol .
3
54) Při hoření 1 kg uhlíku vzniklo nedokonalým spalováním 466,5 dm oxidu uhelnatého.
Kolik dm3 oxidu uhličitého vzniklo, jestliže byl všechen uhlík spálen? Ar (C) = 12,011.
55) Cementací byla z roztoku síranu měďnatého získávána měď pomocí železných hřebíků.
Kolik mědi je možné získat při použití 25 g železných hřebíků? Ar (Fe) = 55,847, Ar (Cu)
= 63,546.
3
56) Kolik m oxidu uhličitého a kolik kilogramů oxidu vápenatého vznikne kalcinací 1 tuny
-1
-1
uhličitanu vápenatého?
M (CaCO3) = 100,087 g . mol , M (CO2) = 44,01 g . mol ,
-1
M (CaO) = 56,077 g . mol .
3
57) Kolik dm3 vodíku je zapotřebí k hydrogenaci 20 dm ethenu na ethan? Objemy vodíku
i ethenu jsou měřeny za stejných podmínek.
58) Minerál beryl se skládá z 14 hm. % oxidu berylnatého, 19,1 hm. % oxidu hlinitého a 66,9
hm. % oxidu křemičitého. Vyjádřete vzorec berylu pomocí oxidů. M (Al2O3) = 101,961 g
-1
-1
-1
. mol , M (SiO2) = 60,085 g . mol , M (BeO) = 25,012 g . mol .
59) Stanovte empirický vzorec sloučeniny, pokud bylo stanoveno složení 13,93 % hmot. Na,
0,61 % hmot. H, 18,77 % hmot. P, 33,94 % hmot. O a 32,75 % hmot. H2O. Ar (Na) =
22,9898, Ar (H) = 1,008, Ar (P) = 30,9738, Ar (O) = 16,0000, M (H2O) = 18,015 g . mol-1.
60) Oxidačním žíháním byl 1 gram minerálu, sestávajícího z železa, mědi a síry převeden na
0,869 gramů oxidů Fe a Cu s obsahem 35,04 % hmot. Fe a 39,87 % hmot. Cu. Určete
empirický vzorec minerálu. Ar (Cu) = 63,55, Ar (Fe) = 55,85, Ar (S) = 32,06.
61) Organická sloučenina obsahuje uhlík, dusík a vodík v hmotnostním poměru C : N : H = 6
: 7 : 2. Určete molekulový vzorec této sloučeniny, jestliže její molární hmotnost je 60,100
g . mol-1. Ar (C) = 12,011, Ar (N) = 14,0067, Ar (H) = 1,008.
62) Oxid olovičitý o počáteční hmotnosti 123,3 g byl po dobu jednoho roku vystaven
působení atmosféry. Hmotnost vlivem reakce s oxidem siřičitým, přítomným v atmosféře,
vzrostla na 127,5 g. Kolik procent PbO2 se přeměnilo na síran olovnatý? M (SO2)
-1
= 64,063 g . mol-1, M (PbSO4) = 303,3 g . mol .
92
63) V místnosti 9 x 14 x 2,5 m bylo spáleno 100 g disulfidu železa. M (FeS2) = 119,979 g .
mol-1. Jaká je průměrná koncentrace oxidu siřičitého v objemových procentech za
předpokladu, že
a) místnost není větrána,
b) objem vybavení místnosti není brán v úvahu,
c) neprobíhá oxidace oxidu siřičitého na sírový?
64) Oxid siřičitý ve vzduchu byl odstraňován pohlcováním v roztoku H2O2. Obsahuje-li
vzduch 1 % obj. SO2, jaké minimální množství roztoku peroxidu vodíku o koncentraci 10
% hmot. je zapotřebí k vyčištění 1 m
3
vzduchu? M (H2O2) = 34,016 g . mol-1.
65) Vypočítejte množství kyseliny chlorovodíkové potřebné k přípravě 30 g chloridu
zinečnatého. Chlorid zinečnatý je možné připravit rozpouštěním kovového zinku
v kyselině chlorovodíkové . M (ZnCl2) = 136,26 g . mol-1, M (HCl) = 36,461 g . mol-1.
66) Sulfid železnatý s obsahem 82 % hmot. FeS je používán k přípravě sulfanu reakcí
s kyselinou chlorovodíkovou. Jaké množství takového sulfidu železnatého je zapotřebí
k přípravě 20 dm3 sulfanu za normálních podmínek? M (H2S) = 34,079 g . mol-1, M (FeS)
= 87,911 g . mol-1.
67) Jaký objem vzduchu (počítejte s obsahem O2 ve vzduchu 20,95 % obj.) je teoreticky
zapotřebí k oxidaci 50 m3 amoniaku na oxid dusnatý? Jaký objem oxidu dusnatého
vznikne?
68) Dusitan amonný se zahříváním rozkládá za vzniku dusíku. Reakční směs se připraví
z roztoků síranu amonného a dusitanu draselného. Jaké množství síranu amonného
a dusitanu draselného musí být v roztoku, aby přesně vzniklo 5 dm3 dusíku. M (KNO2)
= 85,104 g . mol-1, M ((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol-1.
69) Jaký objem oxidu siřičitého (měřeno za normálních podmínek) je třeba použít k přípravě
40 g heptahydrátu siřičitanu sodného vznikajícího
zaváděním SO2 do roztoku NaOH?
M (Na2SO3 . 7 H2O) = 252,144 g . mol-1.
70) Termickým rozkladem dichromanu amonného vzniká oxid chromitý a dusík. Jaké látkové
množství dusíku vznikne při rozkladu 53 g dichromanu amonného? M ((NH4)2Cr2O7)
= 252,0652 g . mol-1
71) Při koksování 1 tuny černého uhlí vzniká amoniak. Jaký objem amoniaku vznikne za
normálních podmínek, pokud uhlí obsahuje 1 % hmot. N, a když se dusík přemění na
amoniak z 20 %. Ar (N) = 14,0067.
93
72) V dýchacích přístrojích se používá peroxid sodíku, který reaguje s oxidem uhličitým za
vzniku uhličitanu sodného a kyslíku. Jaké látkové množství a jaký objem kyslíku vznikne
ze 117 g peroxidu sodíku? M (Na2O2) = 77,9784 g . mol-1.
73) Lithium se při vysoké teplotě slučuje s dusíkem za vzniku nitridu trilithia Li3N. Jaké
množství Li je zapotřebí k přípravě 29 g Li3N? Ar (Li) = 6,941, M (Li3N) = 34,8297 g .
mol-1.
74) Čistý kobalt byl připravován redukcí 28 g oxidu kobaltitého vodíkem při vysoké teplotě.
Jaké je teoretické látkové množství vodíku, jestliže čistota oxidu byla 98,73 % a nečistoty
se vodíkem neredukují? Ar (Co) = 58,9334, M (Co2O3) = 168,8868 g . mol-1.
75) Bezvodý bromid hlinitý se připravuje přímou syntézou obou prvků. Jaké množství
Al a bromu je zapotřebí k přípravě 160 g bezvodého AlBr3? Ar (Al ) = 26,981, M (AlBr3)
= 266,693 g . mol-1, M (Br2) = 159,808 g . mol-1.
76) Jaký objem sulfanu a oxidu siřičitého je zapotřebí k přípravě 50 g síry? Ar (S) = 32,066.
77) Jaký objem technického vodíku (s čistotou 98 % obj.) a technického chloru (s čistotou 94
% obj.) je zapotřebí k výrobě 1 tuny HCl? M (HCl) = 36,461 g . mol-1.
78) Oxid uhličitý obsažený v 0,5 m3 vzduchu byl pohlcován v roztoku hydroxidu barnatého.
Reakcí vzniklo 1,321 g uhličitanu barnatého. Vypočtěte obsah oxidu uhličitého ve vzduchu
v objemových procentech.M (BaCO3) = 197,3392 g . mol-1.
79) Jaký objem sulfanu je zapotřebí k převedení 50 g jodu na jodovodík? M (H2S) = 34,079 g
. mol-1, M (I2) = 253,803 g . mol-1.
80) Dolomit s hmotnostním obsahem 43 % uhličitanu vápenatého a 40 % uhličitanu
hořečnatého byl rozložen žíháním. Jaké je složení výsledné směsi v hmotnostních
procentech za předpokladu, že příměsi obsažené v dolomitu se žíháním nemění? M (CaO)
= 56,08 g . mol-1, M (MgO) = 40,311 g . mol-1, M(CaCO3) = 100,09 g . mol-1, M (MgCO3)
= 84,316 g . mol-1.
81) Jaký je úbytek hmotnosti 100 kg heptahydrátu síranu zinečnatého při ztrátě krystalické
vody a vzniku síranu zinečnatého? M (ZnSO4 . 7 H2O) = 287,54 g . mol-1, M (ZnSO4)
= 161,433 g . mol-1.
82) Kolik oxidu chromitého je obsaženo v 500 g síranu draselno-chromitého? M (Cr2O3)
= 151,990 g . mol-1, M (KCr(SO4)2) = 233,2243 g . mol-1.
94
83) Vyjádřete hmotnostní obsah boru v boraxu (dodekahydrátu tetraboritanu disodného), je-li
čistota boraxu 96 % hmot. Ar (B) = 10,811, M (Na2B4O7 . 10 H2O) = 381,374 g . mol-1.
84) Vyjádřete hmotnostní obsah hliníku v minerálu kaolinitu, je-li jeho vzorec
Al2(OH)4Si2O6. Ar (Al) = 26,981, M (Al2(OH)4Si2O6) = 274,166 g . mol-1.
85) V přírodním dusičnanu sodném byl zjištěn obsah dusíku 14,0 % hmot. Jaký je obsah
nečistot v hmotnostních procentech za předpokladu, že nečistoty neobsahují dusík. Ar (N)
= 14,0067, M (NaNO3) = 84,954 g . mol-1.
86) Při výrobě olova z galenitu (PbS) se vychází z koncentrátu o obsahu 90 % hmot. PbS.
Jaké množství tohoto koncentrátu je zapotřebí k výrobě 1 tuny olova, pokud se olovo
vyrábí s 80 %ní účinností? Ar (Pb) = 207,2, M (PbS) = 239,3 g . mol-1.
87) Vypočítejte složení ekvimolární směsi dusíku a vodíku v hmotnostních procentech.
Ekvimolární směs znamená rovnost látkových množství, jinak řečeno poměr látkových
množství je 1 : 1. M (H2) = 2,016 g . mol-1, M (N2) = 28, 0134 g . mol-1.
88) Množství bromu ve formě bromidů v mořské vodě je 0,004 % hmot. V jakém množství
mořské vody je obsažen 1 kg bromu?
89) Mořská voda obsahuje 3,5 % hmot. chloridů. Z nich 75 % je chlorid sodný. V jakém
množství mořské vody je obsažena 1 tuna NaCl?
90) Dokonalým spálením 1 g koksu zbaveného vlhkosti bylo získáno 1,68 dm 3 oxidu
uhličitého za normálních podmínek. Jaký je obsah nespalitelných látek v hmotnostních
procentech. Ar (C) = 12,011.
91) Objemové složení plynu je 50 % dusíku, 30 % NO a 20 % amoniaku. Jaká je hmotnost
dusíku obsažená v 10 dm3 této směsi? Ar (N) = 14,0067.
92) Vápenec s obsahem nečistot 8 % hmot. byl vypálen na oxid vápenatý. Za předpokladu, že
obsah nečistot se pálením nemění, vypočtete obsah CaO v hmotnostních procentech ve
výsledném produktu. M (CaO) = 56,08 g . mol-1, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1.
93) Mastek je zásaditý křemičitan hořečnatý s hmotnostním složením 19,224 % hořčíku,
29,621% křemíku, 0,532 % vodíku, zbytek je kyslík. Určete vzorec minerálu. Ar (Mg)
= 24,305, Ar (Si) = 28,086, Ar (H) = 1,008, Ar (O) = 16,000.
94) Jaký je obsah oxidu fosforečného ve fluoroapatitu Ca5F(PO4)3, přesněji ve fluoridtris(fosforečnanu) pentavápenatém. Obsah vyjádřete v hmotnostních procentech. M (P2O5)
= 141,9445 g . mol-1, M (Ca5F(PO4)3) = 504,3121 g . mol-1.
95
95) Složení sodnovápenatého skla lze vyjádřit vzorcem Na2O . CaO . 6 SiO2. Vypočítejte
teoretickou spotřebu surovin, uhličitanu sodného, vápence a oxidu křemičitého na 100 kg
skla. M (Na2O . CaO . 6 SiO2) = 478,549 g . mol-1, M (Na2CO3) = 105,989 g . mol-1, M
(SiO2) = 60,085 g . mol-1, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1.
96) Kolik mědi je obsaženo v 5 kg pentahydrátu síranu měďnatého s čistotou 95 % hmot ?
Ar(Cu) = 63,546 g . mol-1, M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,680 g . mol-1.
97) Hmotnost čistého uhličitanu vápenatého při termickém zpracování poklesla o 11 %. Jaký
je molární poměr oxidu vápenatého a uhličitanu vápenatého ve směsi získané termickým
zpracováním? M (CO2) = 44,02 g . mol-1, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1.
98) Jaké látkové množství vody vznikne při sloučení vodíku o objemu 20 dm3 (za normálních
podmínek) a 1 kg kyslíku? Který plyn je v přebytku? M (O2) = 32,000 g . mol-1.
99) Dokonalým spálením methanu vznikl oxid uhličitý o objemu 100 m3 (měřeno za
normálních podmínek). Vypočítejte hmotnost spáleného methanu. M (CH4) = 16,043 g .
mol-1.
100) Oxid dusičitý se skládá ze směsi monomeru a dimeru (N2O4). Jaký je molární poměr
monomeru a dimeru, když byla stanovena molární hmotnost 57,8 g . mol-1. M (NO2) =
46,005 g . mol-1.
101) Jaké látkové množství obsahuje 0,25 kg dusičnanu stříbrného? M (AgNO3) = 169,83 g .
mol-1.
102) Je zapotřebí navážit látkové množství 1,8 . 10-3 mol dodekahydrátu hydrogenfosforečnanu draselného. Spočtěte navážku v gramech s přesností na čtyři desetinná místa.
M (K2HPO4 . 10 H2O) = 358,141 g . mol-1.
103) O jaké látkové množství se jedná, jestliže jsme do reakční směsi přidali 0,75 cm3 hexanu
s hustotou 0,6594 g . cm-3? M (C6H14) = 86,178 g . mol-1)
104) V 0,25 dm3 roztoku je obsaženo 6,3013 g kyseliny dusičné. Jaká je koncentrace
kyseliny dusičné vyjádřená v mol . dm-3? M (HNO3) = 63,013 g . mol-1.
105) Roztok obsahuje látkové množství 0,24 mol hydroxidu sodného. Jaké látkové množství
kyseliny trihydrogenfosforečné je třeba k roztoku přidat, aby vznikl fosforečnan trisodný
Na3PO4? M (H3PO4) = 97,995 g . mol-1, M (NaOH) = 40 g . mol-1.
106) Jaké látkové množství křemíku je zapotřebí na reakci 10,1 g uhlíku s křemíkem, vznikáli při reakci sloučenina o vzorci SiC? Ar (Si) = 28,0860, Ar (C) = 12,011.
107) Určete látkové množství vodíku a dusíku, které se sloučí za vzniku 600 g amoniaku.
M (NH3) = 17,030 g . mol-1.
108) Vypočítejte hmotnost a látkové množství hydridu vápenatého potřebného k přípravě
9 dm3 vodíku, měřeno za normálních podmínek. M (CaH2) = 42,096 g . mol-1.
96
109) Jaká je molární hmotnost plynu, jestliže jeho 2 g zaujímají za normálních podmínek
objem 2 632 cm3?
110) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na dokonalé spálení 7,5 m3 methanu?
111) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na nedokonalé spálení 7,5 m3 methanu, předpokládáme-li
spálení na oxid uhelnatý a vodu?
112) Vypočítejte látkové množství chloru a křemíku v chloridu křemičitém o hmotnosti 50g .
M (SiCl4) = 169,898 g . mol-1.
113) Vyjádřete obsah kyslíku v síranu amonném v hmotnostních procentech. Ar(O) = 16,000,
-1
M((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol .
114) Určete hmotnostní procenta uhlíku v uhličitanu vápenatém. M (CaCO3) = 100,09 g .
-1
mol , Ar (C) = 12,011.
115) Určete hmotnostní procenta uhlíku v 1,2 - dichlortetrafluorethanu. Ar (C)= 12,011,
-1
M (C2F4Cl2) = 170,91 g . mol .
116) Určete hmotnostní procenta uhlíku a vodíku v naftalenu. M (C10H8) = 128,174 g . mol-1,
Ar (H) = 1,008, Ar (C) = 12,011.
117) Jaká je relativní atomová hmotnost kovu, jestliže při rozpuštění jeho 19,457 g v kyselině
3
chlorovodíkové vzniklo 6,67 dm vodíku? Objem vodíku byl měřen za normálních
podmínek; při rozpouštění vznikla sůl kovu s oxidačním číslem 2.
118) Kolik dm3 oxidu uhličitého, měřeno za normálních podmínek, vznikne tepelným
-1
rozkladem 200 g MgCO3? M (MgCO3) = 84,31 g . mol .
-1
119) Jaká je hustota oxidu uhličitého za normálních podmínek? M(CO2) = 44,01 g . mol .
120) Vypočítejte, kolik gramů kyseliny sírové je nutno použít k neutralizaci 5 g hydroxidu
-1
-1
sodného. M (NaOH) = 40 g . mol , M (H2SO4) = 98,08 g . mol .
121) Při vysušení pentahydrátu síranu měďnatého získáme bezvodý síran měďnatý. Kolik
hmotnostních procent síranu měďnatého obsahuje pentahydrát síranu měďnatého? Kolik
vody odpaříme při vysušení 10 kg pentahydrátu síranu měďnatého? M (CuSO4 . 5 H2O)
-1
= 249,68 g . mol-1, M (CuSO4)= 159,604 g . mol .
122) Kolik oxidu měďnatého teoreticky vznikne z 2,5 kg pentahydrátu síranu měďnatého po
jeho rozpuštění, vysrážení ve formě hydroxidu měďnatého, jeho izolaci a převedení
-1
vyžíháním na oxid měďnatý? M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,680 g.mol , M (CuO) = 79,539
-1
g . mol ).
97
123) Kolik hmotnostních procent síranu vápenatého obsahuje dihydrát síranu vápenatého?
-1
-1
M (CaSO4 . 2 H2O) = 172,174 g . mol , M (CaSO4) = 136,143 g . mol .
124) Při dokonalém vysušení 150 g síranu vápenatého bylo získáno 118,61 g bezvodého
síranu vápenatého. Rozhodněte, zda původní sloučenina byla semihydrátem nebo
-1
dihydrátem síranu vápenatého. M (CaSO4) = 136,14 g mol , M (CaSO4 . 0,5 H2O)
-1
-1
= 145,13 g . mol , M (CaSO4 . 2 H2O) = 172,174 g . mol .
3
125) Kolik krychlových metrů kyslíku je zapotřebí ke spálení 18 m vodního plynu? Vodní
o
plyn je složen z 50 % obj. CO a 50 % obj. H2. Objem plynu se měří při teplotě 30 C
a tlaku 200 kPa.
3
3
126) Kolik dm kyslíku je zapotřebí k úplné oxidaci 4 m oxidu siřičitého?
127) K roztoku, který obsahuje 0,4 mol FeCl3, přidáme 0,3 mol NaOH. Kolik molů Fe(OH)3
vzniklo a kolik mol FeCl3 zbylo?
128) Jaké látkové množství vody získáme redukcí 450 g CuO vodíkem? M (CuO) = 79,54 g .
-1
mol .
129) Kolik kilogramů železa vznikne redukcí 0,75 tuny oxidu
-1
železitého? M (Fe2O3)
= 159,692 g . mol , Ar (Fe) = 55,847.
130) V původní směsi bylo 9 molů vodíku a 8 molů dusíku. Chemickou reakcí směsi byly
získány 4 moly amoniaku (reakce neprobíhá se 100 % výtěžkem). Kolik molů vodíku
a dusíku nezreagovalo?
131) K roztoku, který obsahuje 20 g H2SO4, bylo přidáno 20 g NaOH. Určete, zda je vzniklý
-1
-1
roztok zásaditý, nebo kyselý. M (NaOH) = 40,00 g . mol , M (H2SO4) = 98,08 g . mol .
132) Směs plynů obsahuje 11 molů NO a 13 molů O2. Oxidační reakcí vznikne 8 molů NO2.
Kolik molů NO a O2 se této rekce nezúčastní?
133) Kolik dm3 třaskavého plynu se získá za normálních podmínek rozkladem 5 molů vody?
Třaskavý plyn je výbušná směs kyslíku a vodíku v objemových poměrech určených
složením vody.
134) Jedenáct dm3 vodíku ve směsi se čtyřmi dm3 kyslíku reagovalo za vzniku vody. Kterého
plynu byl přebytek a kolik dm3? Objemy plynů byly měřeny za normálních podmínek.
135) Do nádrže s 548 kg odpadní kyseliny sírové bylo přidáno 400 kg hydroxidu vápenatého.
Určete, zda množství hydroxidu vápenatého postačovalo k neutralizaci odpadní kyseliny
-1
-1
sírové. M (H2SO4) = 98,08 g . mol , M (Ca(OH)2) = 74,09 g . mol .
98
136) Neutralizace 48 kg odpadní kyseliny sírové byla provedena přebytkem vápence. Jaký
objem oxidu uhličitého (měřeno za normálních podmínek) vznikl? Jaký objem oxidu
-1
uhličitého vznikne, provede-li se neutralizace dolomitem? M (H2SO4) = 98,08 g . mol .
137) Dva objemové díly oxidu dusnatého a pět objemových dílů vzduchu reaguje za vzniku
oxidu dusičitého. Předpokládejme složení vzduchu 20 % obj. kyslíku a 80 % obj. dusíku.
Oxid dusnatý zreaguje pouze ze 70 %. Jaké je výsledné složení směsi v objemových
procentech?
3
3
138) Vypočítejte objem vzduchu v m , potřebný ke spálení 6 m vodního plynu. Vodní plyn
má složení 50 % obj. H2, 40 % obj. CO, 5 % obj. N2 a 5% obj. CO2, vzduch 20 % obj.
O2 a 80 % obj. N2. Spalování se provádí za podmínek, kdy nedochází ke spalování dusíku.
3
3
139) Jaký objem vzduchu v m je potřebný ke spálení 5 m svítiplynu o složení 50 % H2,
30% CH4, 10 % CO, 2 % C2H4 a 8 % N2 (uvedeno v objemových procentech)? Uvažujte
složení vzduchu 20 % obj. O2 a 80 % obj. N2. Spalování se provádí za podmínek, kdy
nedochází ke spalování dusíku.
140) Kolik gramů KClO3 je třeba rozložit, aby se získal 0,3 m
3
kyslíku (měřeno za
-1
normálních podmínek)? M (KClO3) = 122,549 g . mol .
141) Kolik litrů acetylénu (správněji ethynu) se získá za normálních podmínek hašením 50 g
-1
dikarbidu vápníku? M (CaC2) = 64,1 g . mol .
3
142) Kolik m oxidu uhličitého se uvolní při kalcinaci 50 kg hydrogenuhličitanu sodného?
-1
M (NaHCO3) = 84,007 g . mol .
143) Jaký objem plynů (po převedení na normální podmínky) vznikne dokonalým spálením
-1
50 kg n – oktanu? M (C8H18) = 114,233 g . mol .
144) Máme připravit 55 g sulfidu barnatého redukcí síranu barnatého uhlíkem. Vypočítejte
potřebné množství síranu
barnatého a spotřebu uhlíku, který se použije
-1
-1
s dvacetiprocentním přebytkem. M (BaSO4) = 233,4 g . mol , M (BaS) = 169,4 g . mol ,
Ar (C) = 12,011.
3
145) Hořením 4,8 gramů antracitu vzniklo 8,04 dm CO2 ( měřeno za normálních podmínek).
Kolik procent uhlíku antracit obsahuje? Ar (C) = 12,011.
146) Jaký objem vodíku vznikne reakcí 18 g kovového sodíku s vodou? Ar (Na) = 22,989.
147) Jaká byla čistota zinku, jestliže při rozpuštění 0,9 g v kyselině chlorovodíkové vznikl
3
objem 276,8 cm vodíku, měřeno za normálních podmínek? Nečistoty zinku se v kyselině
chlorovodíkové nerozpouštějí za vzniku vodíku. Ar (Zn) = 65,39.
99
148) Při rozpouštění látkového množství 1 molu kovu v kyselině chlorovodíkové vzniklo
11,207 dm3 vodíku. Jaké je oxidační číslo kovu ve vzniklé soli?
149) Uhlí s obsahem 75 % hmot. uhlíku a 1,8 % síry spalujeme s 93 % účinností. Kouřové
plyny podrobujeme odsiřování, při kterém se zachytí 70 % oxidu siřičitého ve formě
-1
dihydrátu síranu vápenatého. Ročně spálíme 10 000 t uhlí. M (SO2) = 64,063 g . mol ,
-1
-1
M (CO2) = 44,010 g . mol , Ar (C) = 12,011, M (CaSO4. 2 H2O) = 172,174 g . mol ,
Ar (S) = 32,066.
Vypočtěte:
a) kolik m3 CO2 se uvolní ročně
3
b) kolik SO2 ( v m ) se ročně uvolní do okolí, tedy není zachyceno při odsiřování
c) kolik dihydrátu síranu vápenatého ročně vznikne?
150) Jaká je hmotnost 10 dm3 fluoru (měřeno za normálních podmínek)? Ar (F) = 18,998.
3
151) Spálením 0,4 g uhlovodíku, za normálních podmínek plynného, bylo získáno 609 cm
3
CO2 (měřeno za normálních podmínek). 1 dm uhlovodíku má za normálních podmínek
hmotnost 1,9673 g. Určete molekulový vzorec uhlovodíku. Ar (C) = 12,011, Ar (H) =
1,008.
152) Bylo zjištěno, že uhlovodík obsahuje 83,625 % hmot. uhlíku a 16,375 % hmot. vodíku.
-1
Určete sumární vzorec uhlovodíku, je-li molární hmotnost uhlovodíku 86,178 g . mol .
Ar(C) = 12,011, Ar (H) = 1,008.
-1
153) Kolik dm3 fosfanu se uvolní hydrolýzou 7 g Ca3P2? M (Ca3P2) = 182,182 g . mol .
3
154) Při hoření 1 kg uhlíku vzniklo nedokonalým spalováním 266,5 dm oxidu uhelnatého.
Kolik litrů oxidu uhličitého vzniklo, jestliže byl všechen uhlík spálen? Ar (C) = 12,011.
155) Cementací byla z roztoku síranu měďnatého získávána měď pomocí železných hřebíků.
Kolik mědi je možné získat při použití 125 g železných hřebíků? Ar (Fe) = 55,847, Ar (Cu)
= 63,546.
3
156) Kolik m oxidu uhličitého a kolik kilogramů oxidu vápenatého vznikne kalcinací 330 kg
-1
-1
uhličitanu vápenatého? M (CaCO3) = 100,087 g . mol , M (CO2) = 44,01 g . mol ,
-1
M (CaO) = 56,077 g . mol .
3
157) Kolik dm3 vodíku je zapotřebí k hydrogenaci 13,8 dm ethenu na etan? Objemy vodíku i
ethenu jsou měřeny za stejných podmínek.
158) Určete sumární chemický vzorec látky, která obsahuje 38,65 % hmot. draslíku, 13,85 %
hmot. dusíku a 47,5 % hmot. kyslíku. Ar (K) = 39,102, Ar (N) = 14,0067, Ar (O) = 16,000.
100
159) Určete sumární chemický vzorec látky, která obsahuje 11,2 % hmot. hliníku, 44,1 %
hmot. chloru a 44,7 % hmot. vody. Ar (Al) = 26,9815, Ar (Cl) = 35,453, M (H2O)
= 18,016 g . mol-1.
160) Oxid olovičitý o počáteční hmotnosti 103,3 g byl po dobu jednoho roku vystaven
působení atmosféry. Hmotnost vlivem reakce s oxidem siřičitým, přítomným v atmosféře,
vzrostla na 127,5 g. Kolik procent PbO2 se přeměnilo na síran olovnatý? M (SO2)
-1
-1
= 64,063 g . mol , M (PbSO4) = 303,3 g . mol .
161) V místnosti 9 x 9 x 2,5 m bylo spáleno 33,3 g disulfidu železa, M( FeS 2) = 119,979 g .
mol-1. Jaká je průměrná koncentrace oxidu siřičitého v objemových procentech za
předpokladu, že
a) místnost není větrána,
b) objem vybavení místnosti není brán v úvahu,
c) neprobíhá oxidace oxidu siřičitého na sírový?
162) Oxid siřičitý ve vzduchu byl odstraňován pohlcováním v roztoku peroxidu vodíku.
Obsahuje-li vzduch 2 % obj. SO2, jaké minimální množství roztoku peroxidu vodíku
3
o koncentraci 5 % hmot. je třeba k vyčištění 1 m vzduchu? M (H2O2) = 34,016 g . mol-1.
163) Vypočítejte množství kyseliny chlorovodíkové potřebné k přípravě 45 g chloridu
zinečnatého. Chlorid zinečnatý je možné připravit rozpouštěním kovového zinku
v kyselině chlorovodíkové. M (ZnCl2) = 136,26 g . mol-1, M (HCl) = 36,461 g . mol-1.
164) Sulfid železnatý s obsahem 90 % hmot. FeS je používán k přípravě sulfanu reakcí
s kyselinou chlorovodíkovou. Jaké množství takového sulfidu železnatého je zapotřebí
k přípravě 15 dm3 sulfanu za normálních podmínek? M (H2S) = 34,079 g . mol-1, M (FeS)
= 87,911 g . mol-1.
165) Jaký objem vzduchu (počítejte s obsahem O2 ve vzduchu 20,95 % obj.) je teoreticky
zapotřebí k oxidaci 35 m3 amoniaku na oxid dusnatý? Jaký objem oxidu dusnatého
vznikne?
166) Dusitan amonný se zahříváním rozkládá za vzniku dusíku. Reakční směs se připraví
z roztoků síranu amonného a dusitanu draselného. Jaké množství síranu amonného
a dusitanu draselného musí být v roztoku, aby přesně vzniklo 7,5 dm3 dusíku. M (KNO2)
= 85,104 g . mol-1, M ((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol-1.
167) Jaký objem oxidu siřičitého (měřeno za normálních podmínek) je třeba použít k přípravě
15 g heptahydrátu siřičitanu sodného vznikajícího zaváděním SO2 do roztoku NaOH?
M (Na2SO3 .7 H2O) = 252,144 g . mol-1.
101
168) Termickým rozkladem dichromanu amonného vzniká oxid chromitý a dusík. Jaké
látkové množství vody vznikne při rozkladu 53 g dichromanu amonného?
M ((NH4)2Cr2O7) = 252,0652 g . mol-1.
169) Při koksování 1 tuny černého uhlí vzniká amoniak. Jaký objem amoniaku vznikne za
normálních podmínek, pokud uhlí obsahuje 1,5 % hmot. N, a když se dusík přemění na
amoniak z 15 %. Ar (N) = 14,0067.
170) V dýchacích přístrojích se používá peroxid sodíku, který reaguje s oxidem uhličitým za
vzniku uhličitanu sodného a kyslíku. Jaké látkové množství a objem kyslíku vznikne ze
58,5 g peroxidu sodíku? M (Na2 O2) = 77,9784 g . mol-1.
171) Lithium se při vysoké teplotě slučuje s dusíkem za vzniku Li3N. Jaké množství Li je
zapotřebí k přípravě 58 g Li3N? Ar (Li) = 6,941, M (Li3N) = 34,8297 g . mol-1.
172) Čistý kobalt byl připravován redukcí 21 g oxidu kobaltitého vodíkem při vysoké teplotě.
Jaké je teoretické látkové množství vodíku, jestliže čistota oxidu byla 95 % a přítomné
nečistoty se vodíkem neredukují? Ar (Co) = 58,9334, M (Co2O3) = 168,8868 g . mol-1.
173) Bezvodý bromid hlinitý se připravuje přímou syntézou obou prvků. Jaké množství Al
a bromu je zapotřebí k přípravě 40 g bezvodého bromidu hlinitého? Ar (Al) = 26,981,
M (AlBr3) = 266,693 g . mol-1, M (Br2) = 159,808 g . mol-1.
174) Jaký objem sulfanu a oxidu siřičitého je zapotřebí k přípravě 150 g síry? Ar (S) = 32,066.
175) Jaký objem technického vodíku (s čistotou 95 % obj.) a technického chloru (s čistotou
94 % obj.) je zapotřebí k výrobě 300 kg HCl? M (HCl) = 36,461 g . mol-1.
176) Oxid uhličitý obsažený v 0,3 m3 vzduchu byl pohlcován v roztoku hydroxidu barnatého.
Reakcí vzniklo 0,91 g uhličitanu barnatého. Vypočtěte obsah oxidu uhličitého ve vzduchu
v objemových procentech. M (BaCO3) = 197,3392 g . mol-1.
177) Jaký objem sulfanu je zapotřebí k převedení 25 g jodu na jodovodík? M (H2S) = 34,079
g . mol-1, M (I2) = 253,803 g . mol-1.
178) Dolomit s hmotnostním obsahem 40 % uhličitanu vápenatého a 43 % uhličitanu
hořečnatého byl rozložen žíháním. Jaké je složení výsledné směsi v hmotnostních
procentech za předpokladu, že příměsi obsažené v dolomitu se žíháním nemění? M (CaO)
= 56,08 g . mol-1, M (MgO) = 40,311 g . mol-1, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1, M (MgCO3)
= 84,316 g . mol-1.
102
179) Jaký je úbytek hmotnosti 5 kg heptahydrátu síranu zinečnatého při ztrátě krystalické
vody a vzniku síranu zinečnatého? M (ZnSO4 . 7 H2O) = 287,54 g . mol-1, M (ZnSO4)
= 161,433 g . mol-1.
180) Kolik oxidu chromitého je obsaženo v 200 g síranu draselno-chromitého? M (Cr2O3)
= 151,990 g . mol-1, M (KCr(SO4)2) = 233,2243 g . mol-1.
181) Vyjádřete hmotnostní obsah boru v boraxu (dodekahydrátu tetraboritanu disodného), jeli čistota boraxu 86 % hmot. Ar (B) = 10,811, M (Na2B4O7 . 10 H2O) = 381,374 g . mol-1.
182) Vyjádřete hmotnostní obsah křemíku v minerálu kaolinitu, je-li jeho vzorec
Al2(OH)4Si2O6. Ar (Si) = 28,086, M (Al2(OH)4Si2O6) = 274,166 g . mol-1.
183) V přírodním dusičnanu sodném byl zjištěn obsah dusíku 12,0 % hmot. Jaký je obsah
nečistot v hmotnostních procentech za předpokladu, že nečistoty neobsahují dusík. Ar (N)
= 14,0067, M (NaNO3) = 84,954 g . mol-1.
184) Při výrobě olova z galenitu (PbS) se vychází z koncentrátu o obsahu 80 % hmot. PbS.
Jaké množství tohoto koncentrátu je zapotřebí k výrobě 330 kg olova, pokud se olovo
vyrábí s 80 %ní účinností? Ar (Pb) = 207,2, M (PbS) = 239,3 g . mol-1.
185) Vypočítejte složení ekvimolární směsi kyslíku a vodíku v hmotnostních procentech.
Ekvimolární směs znamená rovnost látkových množství, jinak řečeno poměr látkových
množství je 1 : 1. M (H2) = 2,016 g . mol-1, M (O2) = 32, 000 g . mol-1.
186) Množství bromu ve formě bromidů v mořské vodě je 0,004 % hmot. V jakém množství
mořské vody je obsažen 250 g bromu?
187) Mořská voda obsahuje 3,5 % hmot. chloridů. Z nich 75 % je chlorid sodný. V jakém
množství mořské vody je obsaženo 50 kg NaCl?
188) Dokonalým spálením 1 g koksu zbaveného vlhkosti bylo získáno 1,48 dm3 oxidu
uhličitého za normálních podmínek. Jaký je obsah nespalitelných látek v hmotnostních
procentech. Ar (C) = 12,011.
189) Objemové složení plynu je 50 % dusíku, 20 % NO a 30 % amoniaku. Jaká je hmotnost
kyslíku obsažená v 10 dm3 této směsi? Ar (O) = 16,000.
190) Vápenec s obsahem nečistot 12 % hmot. byl vypálen na oxid vápenatý. Za předpokladu,
že obsah nečistot se pálením nemění, vypočtete obsah CaO v hmotnostních procentech ve
výsledném produktu. M (CaO) = 56,08 g . mol-1, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1.
103
191) Jaký je obsah oxidu fosforečného v hydroxid-tris(fosforečnanu) pentavápenatém,
Ca5(OH)(PO4)3. Obsah vyjádřete v hmotnostních procentech. M (P2O5) = 141,9445 g .
mol-1, M (Ca5 (OH)(PO4)3) = 502,3221 g . mol-1.
192) Složení sodnovápenatého skla lze vyjádřit vzorcem Na2O . CaO . 6 SiO2. Vypočítejte
teoretickou spotřebu surovin, uhličitanu sodného, vápence a oxidu křemičitého na 30 kg
skla. M (Na2O . CaO . 6 SiO2) = 478,549 g . mol-1, M (Na2CO3) = 105,989 g . mol-1,
M (SiO2) = 60,085 g . mol-1, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1.
193) Kolik mědi je obsaženo v 1 kg čistého pentahydrátu síranu měďnatého. Ar (Cu)
= 63,546, M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,680 g . mol-1.
194) Hmotnost čistého uhličitanu vápenatého při termickém zpracování poklesla o 17 %. Jaký
je molární poměr oxidu vápenatého a uhličitanu vápenatého ve směsi získané termickým
zpracováním? M (CO2) = 44,02 g . mol-1, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1.
195)Jaké látkové množství vody vznikne při sloučení vodíku o objemu 10 dm3 (za normálních
podmínek) a 50 g kyslíku? Který plyn je v přebytku? M (O2) = 32,000 g . mol-1.
196) Spálením methanu vznikl oxid uhličitý o objemu 33 m3 (měřeno za normálních
podmínek). Vypočítejte hmotnost spáleného methanu. M (CH4) = 16,043 g . mol-1.
197) Oxid dusičitý se skládá ze směsi monomeru a dimeru (N2O4). Jaký je molární poměr
monomeru a dimeru, když byla stanovena molární hmotnost 67,8 g . mol-1. M (NO2)
= 46,005 g . mol-1.
198) Jaké látkové množství Pb je obsaženo v 1 tuně galenitu (PbS) s obsahem sulfidu
olovnatého 54 % hmot. ? M (PbS) = 239,3 g . mol-1.
199) Jaká je hmotnost chlorovodíku, který lze připravit ze 3 dm3 chloru a 2 dm3 vodíku?
Objemy plynů jsou měřeny za normálních podmínek. M (HCl) = 36,468 g . mol-1.
200) Kolik dm3 oxidu siřičitého (měřeno za normálních podmínek) lze získat spálením 10 g
síry? Ar (S) = 36,064.
104
3.2 Řešení stechiometrických příkladů
1) Jaké látkové množství obsahuje 1,25 kg dusičnanu stříbrného? M (AgNO3) = 169,83 g .
mol-1.
M (AgNO3) = 169,83 g . mol-1, tzn., že jeden mol váží 169,83 g.
1,25 kg = 1 250 g
1 250 : 169,83 = 7,36 mol AgNO3
Jedná se o látkové množství 7,36 mol AgNO3
2) Je zapotřebí navážit látkové množství 1,2 . 10-3 mol dodekahydrátu hydrogenfosforečnanu
draselného. Spočtěte navážku v gramech s přesností na čtyři desetinná místa. M (K2HPO4 .
10 H2O) = 358,141 g . mol-1.
M (K2HPO4 . 10 H2O) = 358,141 g . mol-1, tzn., že jeden mol váží 358,141 g
1,2 . 10-3 . 358,141 = 0,4298 g
Navážka je 0,4298 g K2HPO4 . 10 H2O
3) O jaké látkové množství se jedná, jestliže jsme do reakční směsi přidali 1,5 cm3 hexanu
s hustotou 0,6594 g . cm-3? M (C6H14) = 86,178 g . mol-1.
1,5 cm3 hexanu představuje 1,5 cm3 . 0,6594 g . cm-3 = 0,9891 g hexanu
0,9891 g hexanu představuje látkové množství 0,9891g /86,178 g . mol-1 = 0,01148 mol
Jedná se o látkové množství 0,01148 mol hexanu.
4) V 0,5 dm3 roztoku je obsaženo 6,3013 g kyseliny dusičné. Jaká je koncentrace kyseliny
dusičné vyjádřená v mol . dm-3? M (HNO3) = 63,013 g . mol-1.
6,3013 g kyseliny dusičné představuje látkové množství 0,1mol, protože M (HNO3)
= 63,013 g . mol-1.
Je-li v 0,5 dm3 látkové množství 0,1 mol, je v 1 dm3 látkové množství 0,2 mol.
Koncentrace je 0,2 mol . dm-3.
5) Roztok obsahuje látkové množství 0,36 mol hydroxidu sodného. Jaké látkové množství
kyseliny trihydrogenfosforečné je třeba k roztoku přidat, aby vznikl fosforečnan trisodný
Na3PO4? M (H3PO4) = 97,995 g . mol-1, M(NaOH) = 40 g . mol-1.
Reakce bude probíhat podle rovnice
3 NaOH + H3PO4 = Na3PO4 + 3 H2O
ke zreagování látkového množství 3 molů NaOH je zapotřebí 1 mol H3PO4, na zreagování
látkového množství 0,36 mol NaOH je proto zapotřebí látkové množství 0,12 mol H3PO4
Je zapotřebí látkové množství 0,12 mol H3PO4.
105
6) Jaké látkové množství křemíku je zapotřebí na reakci 8,1 g uhlíku s křemíkem, vzniká-li
při reakci sloučenina o vzorci SiC? Ar (Si) = 28,0860, Ar (C) = 12,011.
Ze vzorce vyplývá, že při reakci reaguje vždy stejné látkové množství Si a C
8,1 g uhlíku (Ar (C) = 12,011) odpovídá 8,1/12,011 = 0,674 mol C
Látkové množství Si, kterého je zapotřebí, činí 0,674 mol.
7) Určete látkové množství vodíku a dusíku, které se sloučí za vzniku 500 g amoniaku.
M(NH3) = 17,030 g . mol-1.
500 g amoniaku odpovídá látkovému množství 500/17,03 = 29,36 mol
amoniak vzniká podle rovnice
N2 + 3 H2 = 2 NH3
pro látková množství
platí poměr
1 : 3
= 2
tudíž pro látkové množství amoniaku 29,36 mol
platí poměr 14,68 : 44,04 = 29,36
Je zapotřebí látkové množství 14,68 mol dusíku a látkové množství 44,04 mol vodíku.
8) Vypočítejte hmotnost a látkové množství hydridu vápenatého potřebného k přípravě
10 dm3 vodíku, měřeno za normálních podmínek. M (CaH2) = 42,096 g . mol-1.
Příprava vodíku z hydridu vápenatého probíhá podle rovnice
CaH2 + 2 H2O = Ca(OH)2 + 2 H2
má-li vzniknout 10 dm3 vodíku, jedná se o látkové množství
10/22,414 = 0,446 mol vodíku
pro vznik látkového množství 0,446 mol vodíku je zapotřebí látkového množství 0,223 mol
hydridu vápenatého, což představuje
0,223 . 42,096 = 9,387 g hydridu vápenatého
Je zapotřebí látkové množství 0,223 mol hydridu vápenatého, což je 9,387 g.
9) Jaká je molární hmotnost plynu, jestliže jeho 3 g zaujímají za normálních podmínek objem
3 948 cm3?
Objem 3 948 cm3 představuje látkové množství 3,948 dm3/22,414 dm3 = 0,17614 mol
0,17614 mol ….. 3 g
1 mol
x
x = (1/0,17614) . 3 = 17,032 g . mol-1
Molární hmotnost plynu je 17,032 g . mol-1.
106
10) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na dokonalé spálení 10 m3 methanu?
Spalování probíhá podle rovnice
CH4 + 2 O2 = CO2 + 2 H2O
plyny reagují v objemových poměrech
1 objem CH4 + 2 objemy O2
10 m3 CH4 + 20 m3 O2
Spotřebuje se 20 m3 O2.
11) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na nedokonalé spálení 10 m3 methanu, předpokládáme-li
spálení na oxid uhelnatý a vodu?
Spalování probíhá podle rovnice
2 CH4 + 3 O2 = 2 CO + 4 H2O
plyny reagují v objemových poměrech
2 objemy CH4 + 3 objemy O2
10 m3 CH4 + 15 m3 O2
Spotřebuje se 15 m3 O2.
12) Vypočítejte látkové množství chloru a křemíku v chloridu křemičitém o hmotnosti 450g .
M (SiCl4) = 169,898 g . mol-1.
450 g SiCl4 představuje látkové množství 450/169,898 = 2,649 mol
látkové množství Si je stejné, jako látkové množství SiCl4, látkové množství Cl je čtyřikrát
větší, tedy 10,595 mol.
Látkové množství Si je 2,649 mol a látkové množství Cl je 10,595 mol.
13) Vyjádřete obsah dusíku v síranu amonném v hmotnostních procentech. Ar (N) = 14,0067,
-1
M ((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol .
V
jedné molekule síranu amonného (NH4)2SO4 jsou dva atomy dusíku
protože M((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol-1, je ve 132,194 g síranu amonného 2 . 14,0067 g
dusíku (Ar (N) = 14,0067)
hmotnostní procenta dusíku udávají, kolik gramů dusíku je ve 100 g síranu amonného.
potom platí
132,194 g (NH4)2SO4 obsahuje …..
28,0134 g N
100 g (NH4)2SO4 obsahuje
…..
xgN
x = (100/132,194) . 28,0134 = 21,19 % N
Obsah dusíku v (NH4)2SO4 je 21,19 % hmot.
107
14) Určete hmotnostní procenta vápníku v uhličitanu vápenatém. M (CaCO3) = 100,09 g.
-1
mol , Ar (Ca) = 40,08.
V jedné molekule uhličitanu vápenatého CaCO3 je jeden atom vápníku
protože M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1, je ve 100,09 g CaCO3 právě 40,08 g vápníku
(Ar (Ca) = 40,08)
hmotnostní procenta v tomto případě udávají, kolik gramů vápníku je ve 100 g uhličitanu
vápenatého
100,09 g CaCO3 obsahuje ….. 40,08 g Ca
100 g CaCO3 obsahuje
…..
x g Ca
x = (100/100,09) . 40,08 = 40,04 % Ca
V uhličitanu vápenatém je 40,04 % hmot. Ca.
15) Určete hmotnostní procenta fluoru a chloru v 1,2 - dichlortetrafluorethanu.
-1
Ar (F) = 18,9984, Ar (Cl) = 35,453, M (C2F4Cl2) = 170,91 g . mol .
1,2 - dichlortetrafluorethan obsahuje dva atomy chloru a čtyři atomy fluoru v jedné
molekule 1,2 - dichlortetrafluorethanu
ve 170,91 gramech 1,2 - dichlortetrafluorethanu (M(C2Cl2F4) = 170,91 g.mol-1) je proto
2 . 35,453 gramů chloru (Ar(Cl) = 35,453) a
4 . 18,9984 gramů fluoru (Ar(F) = 18,9984)
pro chlor platí
170,91 g 1,2 - dichlortetrafluorethanu obsahuje ….. 70,906 gramů chloru
100 g 1,2 - dichlortetrafluorethanu obsahuje
…..
x gramů chloru
x = (100/170,91) .70,906 = 41,49% hmot. Cl
pro fluor platí
170,91 g 1,2 - dichlortetrafluorethanu obsahuje ….. 75,9936 gramů fluoru
100 g 1,2 - dichlortetrafluorethanu obsahuje ….. x gramů fluoru
x = (100/170,91) . 75 . 9936 = 44,46 % hmot. F
Obsah chloru je 41,49 % hmot., obsah fluoru je 44,46 % hmot.
16) Určete hmotnostní procenta uhlíku a vodíku v benzenu. M (C6H6) = 78,114 g . mol-1, Ar
(H) = 1,008, Ar (C) = 12,011. Rovněž určete molární procenta uhlíku a vodíku v molekule
benzenu.
V molekule benzenu je šest atomů uhlíku (6 . 12,011g = 72,066 g uhlíku) a
šest atomů vodíku (6. 1,008 g = 6,048 g vodíku)
v 78,114 g benzenu je tedy 72,066 g uhlíku, což představuje
(72,066/78,114) . 100 = 92,257 % hmot.
108
zbytek je obsah vodíku - 7,743% hmot.
obsah vodíku i uhlíku v benzenu je 50 % molárních
Benzen obsahuje 50 % molárních uhlíku a vodíku a 92,257 % hmot. uhlíku a 7,743 %
hmot. vodíku.
17) Jaká je relativní atomová hmotnost kovu, jestliže při rozpuštění jeho 58,34 g v kyselině
3
chlorovodíkové vzniklo 20 dm vodíku? Objem vodíku byl měřen za normálních
podmínek; při rozpouštění vznikla sůl kovu s oxidačním číslem 2.
Protože vzniká sůl kovu s oxidačním číslem 2, probíhá rozpouštění podle reakce
Me + 2 HCl = MeCl2 + H2
z této rovnice vyplývá, že látkovému množství 1 mol kovu odpovídá látkové množství
1 mol plynného vodíku, tj. za normálních podmínek 22,414 dm3 vodíku
vodíku vzniklo 20 dm3 (za normálních podmínek), což odpovídá látkovému množství
20/22,414 = 0,89229 mol vodíku
aby vzniklo 0,89229 molu vodíku, muselo dojít k rozpuštění 0,89229 molu kovu
mezi látkovým množstvím vodíku a kovu platí totiž podle výše uvedené rovnice poměr 1:1
množství rozpuštěného kovu 58,34 g odpovídá 0,89226 mol, takže platí
0,89229 molu …..
58,34 g
1 mol
…..
xg
x = (1/0,89229) . 58,34 = 65,38 g
Relativní atomová hmotnost kovu je 65,38.
18) Kolik dm3 oxidu uhličitého, měřeno za normálních podmínek,
-1
rozkladem 250 g MgCO3? M (MgCO3) = 84,31 g . mol .
vznikne tepelným
Tepelný rozklad probíhá podle rovnice
MgCO3 = MgO + CO2
z jednoho molu uhličitanu hořečnatého (tj. z 84,31 gramů) vznikne jeden mol oxidu
uhličitého, což představuje za normálních podmínek objem 22,414 dm3
potom platí
84,31 g MgCO3 odpovídá ….. 22,414 dm3
250 g MgCO3 odpovídá
….. x dm3
x = (250/84,31) . 22,414 = 66,463 dm3 CO2
Vznikne 66,463 dm3 CO2.
19) Jaká je hustota oxidu siřičitého za normálních podmínek? M (SO2) = 64,033 g . mol-1.
109
Za normálních podmínek představuje jeden mol oxidu siřičitého (tj. 64,033 g) objem
22,414 dm3
hustota je hmotnost jednotky objemu
ρ = m/V = 64,033 g/22,414 dm3 = 2,857 g . dm-3
Hustota oxidu siřičitého je 2,857 g . dm-3.
20) Vypočítejte, kolik gramů kyseliny sírové je nutno použít k neutralizaci 25 g hydroxidu
-1
-1
sodného. M (NaOH) = 40 g . mol , M (H2SO4) = 98,08 g . mol .
Neutralizace hydroxidu sodného probíhá podle rovnice
2 NaOH + H2SO4 = Na2SO4 + 2 H2O
na dva moly hydroxidu sodného (tj. na 2. 40 g) je zapotřebí jeden mol kyseliny sírové
(tj. 98,08 g).
platí tedy
na 80 g NaOH je zapotřebí ….. 98,08 g H2SO4
na 25 g NaOH je zapotřebí ….. x g H2SO4
x = (25/80) . 98,08 = 30,65 g H2SO4
Je zapotřebí 30,65 g H2SO4.
21) Při vysušení pentahydrátu síranu měďnatého získáme bezvodý síran měďnatý. Kolik
hmotnostních procent vody obsahuje pentahydrát síranu měďnatého? Kolik vody
odpaříme při vysušení 10 kg pentahydrátu síranu měďnatého? M (CuSO4 . 5 H2O)
-1
= 249,68 g . mol-1, M (CuSO4)= 159,604 g . mol .
Rozdíl molárních hmotností M (CuSO4 . 5 H2O) a M (CuSO4) udává molární hmotnost
M (5H2O)
M (5H2O) = M (CuSO4 . 5 H2O) - M (CuSO4) = 90,076 g . mol-1
procentický podíl vody spočítáme podle úměry
249,68 g CuSO4 . 5 H2O obsahuje ….. 90,076 g vody
100 g CuSO4 . 5 H2O obsahuje ….. x g vody
x = (100/249,68) . 90,076 = 36,08 % hmot. H2O
10 kg pentahydrátu s 36,08 % hmot. vody obsahuje 3,608 kg vody
Podíl vody v CuSO4. 5 H2O je 36,08 % hmot., v 10 kg CuSO4. 5 H2O je 3,608 kg
vody.
110
22) Kolik oxidu měďnatého teoreticky vznikne z 1 kg pentahydrátu síranu měďnatého po
jeho rozpuštění, vysrážení ve formě hydroxidu měďnatého, jeho izolaci a převedení
-1
vyžíháním na oxid měďnatý? M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,680 g . mol , M (CuO) = 79,539
-1
g . mol .
Rovnice rozkladu pentahydrátu síranu měďnatého na oxid měďnatý není třeba vyčíslovat.
platí totiž, že z jedné molekuly CuSO4 . 5 H2O vznikne jedna molekula CuO
CuSO4 . 5 H2O  CuO
z 249,68 g pentahydrátu síranu amonného (M (CuSO4 . 5 H2O ) = 249,68 g.mol-1) vznikne
79,539 g oxidu měďnatého (M (CuO) = 79,539 g . mol-1)
platí proto
z 249,68 g pentahydrátu síranu amonného vznikne ….. 79,539 g oxidu měďnatého
z 1000 g pentahydrátu síranu amonného vznikne ….. x g oxidu měďnatého
x = (1000/249,68) . 79,539 = 318,6 g CuO
Vznikne 318,6 g CuO.
23) Kolik hmotnostních procent vody obsahuje dihydrát síranu vápenatého? M ( CaSO4 .
-1
-1
2 H2O) = 172,174 g . mol , M (CaSO4) = 136,143 g . mol .
Jeden mol dihydrátu síranu vápenatého (172,174 g) obsahuje 36,031 g vody (rozdíl mezi
M (CaSO4 . 2 H2O) a M (CaSO4))
potom platí
172,174 g dihydrátu síranu vápenatého obsahuje ….. 36,031 g vody
100 g dihydrátu síranu vápenatého obsahuje ….. x gramů vody
x = (100/172,174) . 36,031 = 20,93 % hmot. vody
CaSO4 . 2 H2O obsahuje 20,93 % hmot. vody.
24) Při dokonalém vysušení 150 g síranu vápenatého bylo získáno 140,69 g bezvodého
síranu vápenatého. Rozhodněte, zda původní sloučenina byla semihydrátem nebo
-1
dihydrátem síranu vápenatého. M (CaSO4) = 136,14 g . mol , M (CaSO4 . 0,5 H2O)
-1
-1
= 145,13 g . mol , M (CaSO4 . 2 H2O) = 172,174 g . mol .
Pokud je původní síran vápenatý dihydrát, vznikne při vysušení jednoho molu (172,174 g)
jeden mol bezvodého síranu vápenatého, tj. 136,14 g, při vysušení 150 g by měla platit
úměra
172,174 g dihydrátu odpovídá ….. 136,16 gramů bezvodého síranu vápenatého
150 g dihydrátu odpovídá ….. x gramů bezvodého síranu vápenatého
x = (150/172,174) . 136,16 = 118,6 g CaSO4
111
pokud je původní síran vápenatý semihydrát, vznikne při vysušení jednoho molu (145,13
g) jeden mol bezvodého síranu vápenatého, tj. 136,14 g. Při vysušení 150 g by měla platit
úměra
145,13 g semihydrátu odpovídá ….. 136,16 gramů bezvodého síranu vápenatého
150 g semihydrátu odpovídá
….. x gramů bezvodého síranu vápenatého
x = (150/145,13) . 136,16 = 140,7 g CaSO4
Původní síran vápenatý je semihydrát.
3
25) Kolik krychlových metrů kyslíku je zapotřebí ke spálení 12 m vodního plynu? Vodní
o
plyn je složen z 50 % obj. CO a 50 % obj. H2. Objem plynu se měří při teplotě 30 C
a tlaku 200 kPa.
Protože složení vodního planu je 50% objemových vodíku a 50% objemových oxidu
uhelnatého, je 12 m3 vodního plynu složeno z 6 m3 vodíku a 6 m3 oxidu uhelnatého
vodík je spalován podle rovnice
2 H2(g) + O2(g) = 2 H2O (g)
podle této rovnice reaguje jeden objemový díl kyslíku se dvěma objemovými díly vodíku,
znamená to, že ke spálení 6 m3 vodíku je zapotřebí 3 m3 kyslíku
oxid uhelnatý je spalován podle rovnice
2 CO(g) + O2(g) = 2 CO2(g)
podle této rovnice je zapotřebí na jeden objemový díl kyslíku dvou objemových dílů oxidu
uhelnatého a na 6 m3 oxidu uhelnatého je proto zapotřebí 3 m3 kyslíku
Celkem je zapotřebí 6 m3 kyslíku.
Údaj o teplotě a tlaku je zbytečný.
3
3
26) Kolik dm kyslíku je zapotřebí k úplné oxidaci 1 m oxidu siřičitého?
Oxid siřičitý se oxiduje podle rovnice
2 SO2 + O2 = 2 SO3
podle této rovnice je zapotřebí jeden objemový díl kyslíku na dva objemové díly oxidu
siřičitého
na 1 m3 oxidu siřičitého je proto zapotřebí 0,5 m3 kyslíku, což je 500 dm3
Je zapotřebí 500 dm3.
112
27) K roztoku, který obsahuje 0,3 molu FeCl3, přidáme 0,24 molu NaOH. Kolik molů
Fe(OH)3 vzniklo a kolik molů FeCl3 zbylo?
V roztoku probíhá reakce
FeCl3 + 3 NaOH = Fe(OH)3 + 3 NaCl
podle této reakce reaguje látkové množství 1 mol FeCl3 se 3 moly NaOH
na 0,3 molů FeCl3 by proto bylo zapotřebí 0,9 molů NaOH, které však nejsou v roztoku
k dispozici
z toho plyne, že chlorid železitý je v přebytku vzhledem k hydroxidu sodnému
znamená to úměru
1 mol FeCl3 potřebuje ……………. 3 moly NaOH
x molů FeCl3 potřebuje ……………. 0,24 molů NaOH
je zřejmé, že při spotřebování veškerého množství NaOH (0,24 molů) se spotřebuje pouze
0,08 molů FeCl3
zbytek, tj. 0,22 molu (0,3 – 0,08) nezreaguje
vzhledem k tomu, že z jednoho molu FeCl3 vznikne 1 mol Fe(OH)3, vznikne z 0,08 molu
FeCl3 0,08 molu Fe(OH)3.
Vzniklo 0,08 mol Fe(OH)3 a nezreagovalo 0,22 mol FeCl3.
28) Jaké látkové množství vody získáme redukcí 150 g CuO vodíkem? M (CuO) = 79,54 g.
-1
mol .
Redukce probíhá podle rovnice
CuO + H2 = Cu + H2O
z jednoho molu CuO vznikne 1 mol vody
150 g CuO odpovídá látkovému množství150/79,54 = 1,886 mol CuO
z 1,886 mol CuO vznikne proto 1,886 mol vody.
Vznikne 1,886 mol vody.
29) Kolik kilogramů železa vznikne redukcí 1 tuny oxidu železitého? M (Fe2O3) = 159,692 g
-1
. mol , Ar (Fe) = 55,847.
Redukce oxidu železitého probíhá bez ohledu na redukční činidlo tak, že z jedné molekuly
oxidu železitého mohou vzniknout dva atomy železa
platí proto
Fe2O3
…..
2 . Fe
z 1 molu Fe2O3 tj. ze 159,692 g vzniknou ….. 2 moly Fe tj. 2 . 55,847 tj. 111,694 g
z 1 tuny (tj. 1 000 000 g) vznikne
…..
x gramů Fe
x = (1 000 000/159,692) . 111,694 = 699 433,91 g tj. 699,434 kg Fe
Vznikne 699,434 kg Fe.
113
30) V původní směsi bylo 10 molů vodíku a 9 molů dusíku. Chemickou reakcí směsi byly
získány 2 moly amoniaku (reakce neprobíhá se 100 % výtěžkem). Kolik molů vodíku
a dusíku nezreagovalo?
Reakce probíhá podle rovnice
N2 + 3 H2 = 2 NH3
podle této reakce je ke vzniku 2 molů amoniaku zapotřebí 3 molů vodíku a 1 mol dusíku
z 10 molů vodíku proto 3 moly zreagují a 7 molů zůstane nezreagováno
z 9 molů dusíku zreaguje jeden mol, zbude proto 8 molů dusíku
Nezreagovalo látkové množství 7 mol vodíku a látkové množství 8 mol dusíku.
31) K roztoku, který obsahuje 20 g H2SO4, bylo přidáno 12 g NaOH. Určete, zda je vzniklý
-1
-1
roztok zásaditý, nebo kyselý. M (NaOH) = 40,00 g . mol , M (H2SO4) = 98,08 g . mol .
Molární hmotnost kyseliny sírové je 98,08 g . mol-1, takže 20 g odpovídá látkovému
množství 20/98,08 = 0,2039 molu kyseliny sírové
molární hmotnost hydroxidu sodného je 40,00 g . mol-1, takže 12 g odpovídá látkovému
množství12/40 = 0,3 molu hydroxidu sodného
reakce probíhá podle rovnice
H2SO4 + 2 NaOH = Na2SO4 + 2 H2O
podle této reakce je na jeden mol kyseliny sírové k úplné neutralizaci zapotřebí 2 molů
hydroxidu sodného
na neutralizaci 0,2039 molů kyseliny sírové by bylo zapotřebí 2 . 0,2039 = 0,4078 molů
hydroxidu sodného - toho je však k dispozici pouze 0,3 molu
kyseliny sírové je proto přebytek a roztok bud reagovat kysele
můžeme postupovat i obrácenou úvahou
ke zneutralizování 0,3 molů hydroxidu sodného je zapotřebí 0,15 molů kyseliny sírové
protože je přítomno větší množství (0,2039 molů) kyseliny sírové, bude v roztoku přebytek
kyseliny sírové a roztok bude reagovat kysele
Roztok bude reagovat kysele.
114
32) Směs plynů obsahuje 10 molů NO a 12 molů O2. Oxidační reakcí vznikne 6 molů NO2.
Kolik molů NO a O2 se této rekce nezúčastní?
Probíhá reakce
2 NO + O2 = 2 NO2
podle této reakce vzniknou ze dvou molů NO a jednoho molu kyslíku dva moly NO2
aby vzniklo 6 molů NO2, musí zreagovat 3 moly kyslíku a 6 molů NO, lze sestavit bilanci
2 NO
O2
=
2 NO2
2 moly
1 mol
=
2 moly
6 molů
3 moly
=
6 molů
z původních 10 molů NO jich zreagovalo 6, zbyly tedy 4 moly NO
z původních 12 molů O2 zreagovaly 3 moly, zbylo tedy 9 molů kyslíku
Zbylo látkové množství 4 moly NO a 9 mol kyslíku.
33) Kolik dm3 třaskavého plynu se získá za normálních podmínek rozkladem 1 molu vody?
Třaskavý plyn je výbušná směs kyslíku a vodíku v objemových poměrech určených
složením vody.
Třaskavý plyn vzniká reakcí
2 H2O = 2 H2 + O2
třaskavý plyn je směsí vodíku a kyslíku, podle výše uvedené reakce vzniknou ze dvou
molů vody tři moly plynu (dva moly vodíku a jeden mol kyslíku)
z jednoho molu vody vznikne 1,5 molu třaskavého plynu
za normálních podmínek zaujímá jeden mol plynu objem 22,414 dm3, potom 1,5 molu
odpovídá
1,5 . 22,414 = 33,621 dm3
Vznikne 33,621 dm3 třeskavého plynu.
34) Dvanáct dm3 vodíku ve směsi se třemi dm3 kyslíku reagovalo za vzniku vody. Kterého
plynu byl přebytek a kolik dm3? Objemy plynů byly měřeny za normálních podmínek.
Vodík s kyslíkem reaguje podle rovnice
2 H2 + O2 = 2 H2O
reagují tedy dva dm3 vodíku s jedním dm3 kyslíku, na tři dm3 kyslíku je proto zapotřebí
6 dm3 vodíku
2 dm3 vodíku + 1 dm3 kyslíku
6 dm3 vodíku + 3 dm3 kyslíku
z dvanácti dm3 vodíku proto zreaguje pouze šest dm3, šest zbývajících dm3 vodíku je
přebytečných
Přebytečným plynem je vodík, přebývá ho 6 dm3.
115
35) Do nádrže s 548 kg odpadní kyseliny sírové bylo přidáno 450 kg hydroxidu vápenatého.
Určete, zda množství hydroxidu vápenatého postačovalo k neutralizaci odpadní kyseliny
-1
-1
sírové. M (H2SO4) = 98,08 g . mol , M (Ca(OH)2) = 74,09 g . mol .
Kyselina sírová reaguje s hydroxidem vápenatým podle rovnice
H2SO4 + Ca(OH)2 = CaSO4 + 2 H2O
protože molární hmotnost kyseliny sírové je 98,08 g . mol-1 a molární hmotnost hydroxidu
vápenatého je 74,09 g . mol-1, reaguje 98,08 g kyseliny sírové se 74,09 g hydroxidu
vápenatého
množství hydroxidu vápenatého potřebného k neutralizaci 548 kg kyseliny sírové (548 000
g) spočítáme podle úměry
H2SO4
Ca(OH)2
98,08 g
74,09 g
548 000 g
xg
x = (548 000/98,08) . 74,09 = 413 961 g hydroxidu vápenatého = 414,0 kg
vzhledem k tomu, že bylo použito 450 kg hydroxidu vápenatého, bylo množství hydroxidu
vápenatého pro neutralizaci dostatečné
Množství hydroxidu vápenatého bylo dostatečné.
36) Neutralizace 548 kg odpadní kyseliny sírové byla provedena přebytkem vápence. Jaký
objem oxidu uhličitého (měřeno za normálních podmínek) vznikl? Jaký objem oxidu
-1
uhličitého vznikne, provede-li se neutralizace dolomitem? M (H2SO4) = 98,08 g . mol .
Neutralizace kyseliny sírové vápencem probíhá podle rovnice
CaCO3 + H2SO4 = CaSO4 + H2O + CO2
podle rovnice vzniká z jednoho molu kyseliny sírové jeden mol oxidu uhličitého, který za
normálních podmínek zaujímá objem 22,414 dm3
548 kg (tj. 548 000 g) kyseliny sírové představuje látkové množství 548 000/98,08
= 5 587,27 molů
z 5 587,27 molů kyseliny sírové tak vznikne 5 587,27 molů oxidu uhličitého, které
zaujímají objem
5 587,27 . 22,414 = 125 233,2 dm3 = 125,23 m3
dolomit lze chemicky považovat za uhličitan hořečnato-vápenatý MgCa(CO3)2, rozklad lze
popsat rovnicí
MgCa(CO3)2 + 2 H2SO4 = CaSO4 + MgSO4 + 2 H2O + 2 CO2
platí, že ze dvou molů kyseliny sírové vzniknou dva moly oxidu uhličitého
116
poměr molů kyseliny sírové a vzniklého oxidu je proto stejný, bez ohledu na skutečnost,
zda neutralizaci provádíme dolomitem nebo vápencem, proto vznikne stejný objem oxidu
uhličitého i při neutralizaci dolomitem
Vznikne125,23 m3 oxidu uhličitého, při neutralizaci dolomitem vznikne stejný objem.
37) Jeden objemový díl oxidu dusnatého a pět objemových dílů vzduchu reaguje za vzniku
oxidu dusičitého. Předpokládejme složení vzduchu 20% obj. kyslíku a 80% obj. dusíku.
Oxid dusnatý zreaguje pouze ze 70 %. Jaké je výsledné složení směsi v objemových
procentech?
5 objemových dílů vzduchu představuje 1 objemový díl (20 % obj.) kyslíku a 4 objemové
díly (80%) dusíku
původní složení směsi je potom následující
1 obj. díl NO
1 obj. díl O2
4 obj. díly N2
protože zreagoval oxid dusnatý ze 70 %, zreagovalo 0,7 obj. dílů NO, zbytek tj. 0,3 obj.
dílu NO nezreagovalo
oxidace probíhala podle rovnice
2 NO + O2 = 2 NO2
na zreagování 0,7 objemových dílů NO bylo zapotřebí 0,35 obj. dílu kyslíku
z jednoho objemového dílu kyslíku proto nezreagovalo 0,65 obj. dílů
konečné složení směsi vypadá takto
0,3 obj. dílů NO
0,65 obj. dílů O2
0,7 obj. dílů NO2
4 obj. díly N2
celkem 5,65 obj. dílů
objemová procenta
NO
NO2
O2
N2
(0,3/5,65 ) . 100 = 5,3 %
(0,7/5,65) . 100 = 12,4%
(0,65/5,65) . 100 = 11,5%
(4/5,65) . 100 = 70,8%
Složení výsledné směsi v objemových procentech bylo NO 5,3 %, NO2 12,4%,
O2 11,5%, N2 70,8%.
3
3
38) Vypočítejte objem vzduchu v m , potřebný ke spálení 5 m vodního plynu. Vodní plyn
má složení 50 % obj. H2, 40 % obj. CO, 5 % obj. N2 a 5 % obj. CO2, vzduch 20 % obj.
O2 a 80 % obj. N2. Spalování se provádí za podmínek, kdy nedochází ke spalování dusíku.
Vzhledem k uvedenému složení obsahuje 5 m3 vodního plynu
2,5 m3 vodíku ( 50% obj.),
2 m3 CO (40% obj.),
117
0,25 m3 N2 ( 5% obj.) a
0,25 m3 CO2 ( 5% obj.)
při spalování vodního plynu nedochází k oxidaci dusíku, nespaluje se rovněž oxid uhličitý.
vodík se spaluje podle rovnice
2 H2 + O2 = 2 H2O
podle této rovnice spolu reagují dva objemové díly vodíku a s jedním objemovým dílem
kyslíku - na spálení 2,5 m3 vodíku je proto zapotřebí 1,25 m3 kyslíku.
oxid uhelnatý se spaluje podle rovnice
2 CO + O2 = 2 CO2
podle této rovnice reagují dva objemové díly oxidu uhelnatého s jedním objemovým dílem
kyslíku - na spálení 2 m3 CO je proto zapotřebí 1 m3 kyslíku.
na spálení vodíku a CO přítomných v 5 m3 vodního plynu je celkem potřeba 2,25 m3
kyslíku
spalování se však provádí vzduchem, který přibližně obsahuje 20 % kyslíku
v 1 m3 vzduchu je proto přítomno 0,2 m3 kyslíku
platí úměra
1 m3 vzduchu obsahuje
0,2 m3 kyslíku
x m3 vzduchu obsahuje
2,25 m3 kyslíku
x = 2,25/0,2 = 11,25 m3 vzduchu
Je zapotřebí 11,25 m3 vzduchu.
3
3
39) Jaký objem vzduchu v m je potřebný ke spálení 3 m svítiplynu o složení 50 % H2, 30 %
CH4, 10 % CO, 2 % C2H4 a 8 % N2 (uvedeno v objemových procentech)? Uvažujte složení
vzduchu 20 % obj. O2 a 80 % obj. N2 . Spalování se provádí za podmínek, kdy nedochází
ke spalování dusíku.
Vzhledem ke složení svítiplynu obsahují 3 m3 svítiplynu
1,5 m3 vodíku (50% obj.),
0,9 m3 CH4 (30% obj.),
0,3 m3 CO (10% obj.),
0,06 m3 C2H4 (2% obj.),
objem dusíku není podstatný, protože nedochází k jeho spalování
vodík se spaluje podle rovnice
2 H2 + O2 = 2 H2O
protože ke spálení 2 objemových dílů vodíku je zapotřebí jednoho objemového dílu
kyslíku, je ke spálení 1,5 m3 vodíku zapotřebí 0,75 m3 kyslíku
118
methan se spaluje podle rovnice
CH4 + 2 O2 = CO2 + 2 H2O
podle této rovnice je zapotřebí dvou objemových jednotek kyslíku na jednu objemovou
jednotku methanu - na 0,9 m3 metanu je proto zapotřebí 1,8 m3 kyslíku
ethylen (ethen) je spalován podle rovnice
C2H4 + 3 O2 = 2 CO2 + 2 H2O
podle této rovnice je na jeden objemový díl ethylenu zapotřebí tří objemových dílů kyslíku
- na 0,06 m3 ethylenu je proto zapotřebí 0,18 m3 kyslíku
oxid uhelnatý se spaluje podle rovnice
2 CO + O2 = 2 CO2
podle této rovnice reagují dva objemové díly oxidu uhelnatého s jedním objemovým dílem
kyslíku - na spálení 0,3 m3 oxidu uhelnatého je proto zapotřebí 0,15 m3 kyslíku
celkem je zapotřebí 0,15 + 0,18 + 0,75 + 1,8 = 2,88 m3 kyslíku
spalování se však provádí vzduchem, který přibližně obsahuje 20 % kyslíku
v 1 m3 vzduchu je proto přítomno 0,2 m3 kyslíku
platí úměra
1 m3 vzduchu obsahuje
0,2 m3 kyslíku
x m3 vzduchu obsahuje
2,88 m3 kyslíku
x = 2,88/0,2 = 14,4 m3 vzduchu
Je zapotřebí 14,4 m3 vzduchu.
3
40) Kolik gramů KClO3 je třeba rozložit, aby se získal 1 m kyslíku (měřeno za normálních
-1
podmínek)? M (KClO3) = 122,549 g . mol .
Rozklad chlorečnanu draselného probíhá podle reakce
2 KClO3 = 2 KCl + 3 O2
ze dvou molů chlorečnanu draselného ( tj. z 2 . 122,549 = 245,098 g) vzniknou tři moly
kyslíku, které za normálních podmínek představují objem 3 . 22,414 = 67,242 dm3
kyslíku
výpočet množství chlorečnanu draselného potřebného pro vznik 1 m3 (tj. 1000 dm3)
kyslíku vypadá takto:
245,098 g KClO3 odpovídá
67,242 dm3 kyslíku
x g KClO3 odpovídá
1000 dm3 kyslíku
x = (1000/67,242) . 245,098 = 3 645,01 g = 3,645 kg KClO3
Je zapotřebí 3,645 kg KClO3.
119
41) Kolik dm3 acetylénu (správněji ethynu) se získá za normálních podmínek hašením 1 kg
-1
dikarbidu vápníku? M (CaC2) = 64,1 g . mol .
Rozklad dikarbidu vápníku probíhá podle reakce
CaC2 + 2 H2O = Ca(OH)2 + C2H2
podle této rovnice vznikne z jednoho molu dikarbidu vápníku tj. ze 64,1 g jeden mol
acetylénu, který za normálních podmínek představuje objem 22,414 dm3 C2H2
z jednoho kilogramu dikarbidu vápníku (tj. z 1000 g) se množství získaného acetylénu
získá podle úměry
64,1 g CaC2 uvolní
22,414 dm3 C2H2
1 000 g CaC2 uvolní
x dm3 C2H2
x = (1000/64,1) . 22,414 = 349,7 dm3 C2H2
Získá se 349,7 dm3 C2H2.
3
42) Kolik m oxidu uhličitého se uvolní při kalcinaci 1 tuny hydrogenuhličitanu sodného?
-1
M (NaHCO3) = 84,007 g . mol .
Kalcinace hydrogenuhličitanu sodného probíhá podle rovnice
2 NaHCO3 = Na2CO3 + H2O + CO2
podle této reakce se ze dvou molů hydrogenuhličitanu sodného ( tj. z 2 . 84,007 = 168,014
g) uvolní jeden mol oxidu uhličitého, který za normálních podmínek zaujímá objem 22,414
dm3
jedna tuna představuje 1 000 kg resp. 106 g
množství uvolněného oxidu uhličitého z jedné tuny hydrogenuhličitanu sodného získáme
z úměry
168,014 g NaHCO3 uvolní
22,414 dm3 CO2
1 000 000 g NaHCO3 uvolní
x dm3 CO2
3
x = (1 000 000/168,014) . 22,414 = 133 405 dm = 133,4 m3 CO2
Uvolní se 133,4 m3 CO2.
43) Jaký objem plynů (po převedení na normální podmínky) vznikne dokonalým spálením
-1
jedné tuny n – oktanu? M (C8H18) = 114,233 g . mol .
Po převedení na normální podmínky je vzniklá voda v kapalném stavu a spalování noktanu bude probíhat podle rovnice
2 C8H18(l) + 25 O2(g) = 16 CO2(g) + 18 H2O(l)
podle této rovnice vznikne z jednoho molu n-oktanu tj. ze 114,233 g 8 molů oxidu
uhličitého, které představují za normálních podmínek objem 8 . 22,414 = 179,312 dm3
120
z jedné tuny oktanu, tj. 106 g se uvolní objem oxidu uhličitého, který vypočteme podle
úměry
z 114,233 g oktanu vznikne
179,312 dm3
z 1 000 000 g oktanu vznikne
x dm3
x = (1 000 000/114,233) . 179,312 = 1 569 704 dm3 = 1 569,7 m3 plynů
Uvolní se 1 569,7 m3 plynů.
44) Máme připravit 35 g BaS redukcí BaSO4 uhlíkem. Vypočítejte potřebné množství síranu
barnatého a spotřebu uhlíku, který se použije s desetiprocentním přebytkem. M (BaSO4)
-1
-1
= 233,4 g . mol , M (BaS) = 169,4 g . mol , Ar (C) = 12,011.
Redukce síranu barnatého uhlíkem za vzniku sulfidu barnatého probíhá podle rovnice
BaSO4 + 2 C = BaS + 2 CO2
ze 233,4 g síranu barnatého (M (BaSO4) = 233,4 g.mol-1) vznikne podle této rovnice 169,4
g BaS (M (BaS) = 169,4 g.mol-1). Množství síranu barnatého potřebného ke vzniku 35 g
BaS vypočteme podle úměry
z 233,4 g BaSO4 vznikne
169,4 g BaS
z x g BaSO4 vznikne
35 g BaS
x = (35/169,4) . 233,4 = 48,22 g BaSO4
na vznik 169,4 g BaS (M (BaS) = 169,4 g . mol-1) je zapotřebí dvou molů uhlíku, tj.
2 . 12,011 = 24,022 g uhlíku
stechiometrické množství uhlíku potřebného pro vznik 35 g BaS získáme z úměry
na vznik 169,4 g BaS je potřeba
24,022 g uhlíku
na vznik 35 g BaS je potřeba
x g uhlíku
x = (35/169,4) . 24,022 = 4,963 g uhlíku
máme-li k reakci použít desetiprocentní přebytek uhlíku, představuje vypočtené množství
100%, k reakci použijeme 110%.
100 % odpovídá
4,963 g uhlíku
110 % odpovídá
x g uhlíku
x = (110/100) . 4,963 = 5,459 g uhlíku
Potřebné množství síranu barnatého je 48,22 g, potřebné množství uhlíku je 5,459 g.
3
45) Hořením 5 gramů antracitu vzniklo 8,84 dm CO2 (měřeno za normálních podmínek).
Kolik procent uhlíku antracit obsahuje? Ar (C) = 12,011.
Objem 8,84 dm3 oxidu uhličitého představuje za normálních podmínek
121
8,84/22,414 = 0,3944 molu
protože spalování uhlíku v antracitu probíhá podle rovnice
C + O2 = CO2
vznikne spálením jednoho molu uhlíku jeden mol oxidu uhličitého
protože vzniklo 0,394 molu oxidu uhličitého, musí 5 g antracitu obsahovat 0,394 molu
uhlíku
protože Ar(C) = 12,011 je množství uhlíku v 5 g antracitu rovno
0,3944 . 12,011 = 4,7371 g
toto množství představuje
(4,7371/5) . 100 = 94,74 % hmot.
Antracit obsahuje 94,74 % hmot. uhlíku.
46) Jaký objem vodíku vznikne reakcí 12 g kovového draslíku s vodou? Ar (K) = 39,098.
Reakce draslíku s vodou probíhá podle reakce
2 K + 2 H2O = 2 KOH + H2
ze dvou molů draslíku tj. z 2 . 39,098 = 78,196 g vznikne jeden mol vodíku, který za
normálních podmínek zaujímá objem 22,414 dm3 vodíku
pro výpočet množství vodíku vzniklého z 12 g draslíku platí úměra
ze 78,196 g draslíku vznikne
22,414 dm3 vodíku
z 12 g draslíku vznikne
x dm3 vodíku
x = (12/78,196) . 22,414 = 3,44 dm3 vodíku
Vznikne 3,44 dm3 vodíku.
47) Jaká byla čistota zinku, jestliže při rozpuštění 1 g v kyselině chlorovodíkové vznikl objem
3
325,6 cm vodíku, měřeno za normálních podmínek? Nečistoty zinku se v kyselině
chlorovodíkové nerozpouštějí za vzniku vodíku. Ar (Zn) = 65,39.
Zinek se v kyselině chlorovodíkové rozpouští podle reakce
Zn + 2 HCl = ZnCl2 + H2
podle této rovnice platí, že z jednoho molu zinku vznikne jeden mol vodíku
vodíku vznikl objem 0,3256 dm3, což za normálních podmínek odpovídá látkovému
množství 0,3256/22,414 = 0,014526 molu vodíku
toto množství vodíku muselo vzniknout z 0,014526 molu zinku
protože Ar (Zn) = 65, odpovídá toto látkové množství
0,014526 . 65,39 = 0,9499 g Zn
122
v jednom gramu je přítomno 0,9499 g Zn, což znamená, že obsah zinku je
(0,9499/1) . 100 = 94,99 % hmot.
Zinek obsahuje 94,99 % Zn.
48) Při rozpouštění látkového množství 1 mol kovu v kyselině
33,622 dm3 vodíku. Jaké je oxidační číslo kovu ve vzniklé soli?
chlorovodíkové vzniklo
Obecná rovnice pro rozpouštění kovu v kyselině chlorovodíkové může být napsána v této
podobě
Me + x HCl = MeClx + (x/2) H2
Me znamená kov, x znamená oxidační číslo kovu rozpuštěného ve formě chloridu
obecně platí, že při rozpouštění jednoho molu kovu vznikne x/2 molu vodíku v závislosti
na oxidačním čísle x vzniklého chloridu
množství 33,622 dm3 vodíku za normálních podmínek odpovídá
33,622/22,414 = 1,5 molu
znamená to, že rozpuštěním jednoho molu kovu vznikne 1,5 molu vodíku a protože x/2
= 1,5 platí, že oxidační číslo kovu je rovno třem
Oxidační číslo je rovno třem.
49) Uhlí s obsahem 80 % hmot. uhlíku a 2 % hmot. síry spalujeme s 90 % účinností. Kouřové
plyny podrobujeme odsiřování, při kterém se zachytí 66 % oxidu siřičitého ve formě
-1
dihydrátu síranu vápenatého. Ročně spálíme 10 000 t uhlí. M (SO2) = 64,063 g . mol ,
-1
-1
M (CO2) = 44,010 g . mol , Ar (C) = 12,011, M (CaSO4 . 2 H2O) = 172,174 g . mol ,
Ar (S) = 32,066.
Vypočtěte:
3
a) kolik m CO2 se uvolní ročně,
3
b) kolik SO2 (v m ) se ročně uvolní do okolí, tedy není zachyceno při odsiřování,
c) kolik dihydrátu síranu vápenatého ročně vznikne?
49) a) 10 000 t uhlí obsahuje 8 000 t uhlíku
při spálení s 90% účinností se spálí z 8 000 t uhlíku pouze 7 200 t uhlíku
to je současně množství, které se ročně převede na oxid uhličitý
7 200 t uhlíku odpovídá 7,2 . 109 g uhlíku
spalování uhlíku probíhá podle reakce
C + O2 = CO2
123
protože Ar ( C) = 12,011, vznikne spálením 12,011 g uhlíku jeden mol oxidu uhličitého,
což představuje za normálních podmínek objem 22,414 dm3
množství oxidu uhličitého uvolněného spálením 7,2 . 109 g uhlíku vypočteme pomocí
úměry
z 12,011 g uhlíku vznikne
22,414 dm3 CO2
ze 7,2 . 109 g uhlíku vznikne
x dm3 CO2
x = (7,2.109/12,011) . 22,414 = 1,34 . 1010 dm3 = 1,34.107 m3
Ročně se uvolní 1,34.107 m3 oxidu uhličitého
49) b) Je-li při odsiřování zachyceno 66 % oxidu siřičitého, znamená to, že 34 % oxidu
siřičitého odchází nezachyceno do atmosféry
10 000 t uhlí obsahuje 200 t síry
protože účinnost spalování je 90 %, dojde ke spálení pouze 180 t síry
34 % z tohoto množství přejde do atmosféry ve formě nezachyceného oxidu siřičitého
34 % ze 180 tun je
0,34 . 180 = 61,2 t síry
spalování síry v uhlí odpovídá rovnici
S + O2 = SO2
podle této rovnice vznikne při spálení jednoho molu síry (tj. 32,066 g) jeden mol oxidu
siřičitého, který za normálních podmínek zaujímá objem 22,414 dm3
objem oxidu siřičitého, který vznikne spálením 61,2 tun (tj. 61,2 . 106 g) síry spočteme
podle úměry
ze 32,066 g síry vznikne
22,414 dm3 SO2
ze 61,2 . 106 g síry vznikne
x dm3 SO2
x = (61,2 . 106/32,066) . 22,414 = 42,78 . 106 dm3 = 42 780 m3 SO2
Ročně se atmosféry uvolní 42 780 m3 SO2
49) c) 10 000 t uhlí obsahuje 200 t síry
z tohoto množství je 90 % spáleno, což představuje 180 t síry
66 % z tohoto množství je převedeno na dihydrát síranu vápenatého
124
66% ze 180 t představuje
0,66.180 = 118,8 t = 118,8 . 106 g síry
bez ohledu na reakce probíhající při odsiřování platí, že z jednoho atomu síry může
vzniknout jedna molekula dihydrátu síranu vápenatého, resp. z jednoho molu síry vznikne
jeden mol dihydrátu síranu vápenatého
ze 32,066 g síry tak vznikne 172,174 g CaSO4 . 2 H2O
množství CaSO4.2H2O vzniklého ze 118,8 . 106 g síry vypočteme podle úměry
ze 32,066 g síry vznikne
172,174 g CaSO4 . 2 H2O
ze 118,8 . 106 g síry vznikne
x g CaSO4 . 2 H2O
x = (118,8 . 106/32,066) . 172,174 = 637,8 . 106 g CaSO4 . 2 H2O = 637,8 t CaSO4 . 2
H2 O
Ročně vznikne 637,8 t CaSO4 . 2 H2O.
50) Jaká je hmotnost 10 dm3 chloru (měřeno za normálních podmínek)? Ar (Cl) = 35,453.
Plynný chlor představuje dvouatomovou molekulu s molární hmotností M (Cl2) = 70,906 g
. mol-1
znamená to, že za normálních podmínek představuje 70,906 g chloru objem 22,414 dm3
pro objem 10 dm3 vypočteme hmotnost z úměry
70,906 g Cl2 odpovídá
22,414 dm3
x g Cl2
10 dm3
x = (10/22,414) . 70,906 = 31,635 g
Hmotnost chloru je 31,635 g.
3
51) Spálením 0,4 g uhlovodíku, za normálních podmínek plynného, bylo získáno 639 cm
3
CO2 (měřeno za normálních podmínek) a 0,514 g vody. 1 dm uhlovodíku
má za normálních podmínek hmotnost 1,2516 g. Určete molekulový vzorec uhlovodíku.
Ar (C) = 12,011, Ar (H) = 1,008.
Pokud 1 dm3 plynu za normálních podmínek váží 1,2516 g, odpovídá hmotnost 22,414 dm3
molární hmotnosti
125
1,2516 . 22,414 = 28,0534 g . mol-1
hmotnost uhlovodíku 0,4 g potom představuje látkové množství
0,4/28,0546 = 0,014258 molu
objem vzniklého CO2 639 cm3 ( tj. 0,639 dm3) odpovídá
0,639/22,414 = 0,028509 molu
je zřejmé, že počet molů vzniklého oxidu uhličitého je dvojnásobný než počet molů
spalovaného uhlovodíku
z toho je patrné, že uhlovodík obsahuje dva atomy uhlíku a spalování probíhá podle reakce
C2Hx + (2 + x/4) O2 = 2 CO2 + (x/2) H2O
pro molární hmotnost uhlovodíku C2Hx platí, že
M (C2Hx) = 2 . 12,011 + x . 1,008 = 28,0546
24,022 + x . 1,008 = 28,0546
x . 1,008 = 4,0326
x ≈ 4
Molekulový vzorec je C2H4.
52) Bylo zjištěno, že uhlovodík obsahuje 83,905 hm. % uhlíku a 16,095 hm. % vodíku.
-1
Určete sumární vzorec uhlovodíku, je-li molární hmotnost uhlovodíku 100,205 g . mol .
Ar (C) = 12,011, Ar (H) = 1,008.
Jeden mol má hmotnost 100,205 g, z toho připadá na uhlík
100,205 . 0,83905 = 84,077 g
a na vodík připadá
100,205 . 0,16095 = 16,128 g
množství uhlíku odpovídá
84,077/12,011 = 7 molům uhlíku
a množství vodíku odpovídá
16,128/1,008 = 16 molům vodíku
V jednom molu uhlovodíku je 7 molů uhlíku a 16 molů vodíku, sumární vzorec
uhlovodíku je proto C7H16.
-1
53) Kolik dm3 fosfanu se uvolní hydrolýzou 17 g Ca3P2? M (Ca3P2) = 182,182 g . mol .
Hydrolýza fosfidu vápenatého s vodou probíhá podle reakce
Ca3P2 + 6 H2O = 3 Ca(OH)2 + 2 PH3
126
z jednoho molu fosfidu vápenatého (tj. ze 182,182 g) se uvolní 2 moly fosfanu, které
za normálních podmínek zaujímají objem 2 . 22,414 = 44,828 dm3
pro výpočet množství fosfanu uvolněného ze 17 g fosfidu vápenatého použijeme úměru
182,182 g fosfidu uvolní
44,828 dm3 fosfanu
17 g fosfidu uvolní
x dm3 fosfanu
x = (17/182,182) . 44,828 = 4,18 dm3 fosfanu
Uvolní se 4,18 dm3 fosfanu.
3
54) Při hoření 1 kg uhlíku vzniklo nedokonalým spalováním 466,5 dm oxidu uhelnatého.
Kolik dm3 oxidu uhličitého vzniklo, jestliže byl všechen uhlík spálen? Ar (C) = 12,011.
Část 1 kg uhlíku se spaluje podle rovnice
C + O2 = CO2
zbytek se spaluje podle rovnice
2 C + O2 = 2 CO
3
pokud vzniklo 466,5 dm CO, odpovídá toto množství 466,5/22,414 = 20,813 molu
na vznik 20,813 molu oxidu uhelnatého bylo zapotřebí podle druhé rovnice 20,813 molu
uhlíku
20,813 molu uhlíku odpovídá 20,813 . 12,011 = 249,985 g uhlíku - tato část uhlíku byla
spálena na oxid uhelnatý
zbývající část z výchozího 1 kg (tj. 1000 g) byla spálena podle první reakce na oxid
uhličitý
na oxid uhličitý bylo spáleno 1 000 – 249,97293 = 750,015 g uhlíku - toto množství
odpovídá 62,444 molu uhlíku
protože z jednoho molu uhlíku podle první rovnice vznikne jeden mol oxidu uhličitého,
vznikne také 62,444 molu oxidu uhličitého - tomuto látkovému množství odpovídá
za normálních podmínek objem
62,4454 . 22,414 = 1 399,6 dm3 oxidu uhličitého
Vznikne 1 399,6 dm3 oxidu uhličitého.
127
55) Cementací byla z roztoku síranu měďnatého získávána měď pomocí železných hřebíků.
Kolik mědi je možné získat při použití 25 g železných hřebíků? Ar (Fe) = 55,847, Ar (Cu)
= 63,546.
Cementace probíhá podle rovnice
Fe + CuSO4 = Cu + FeSO4
podle relativních atomových hmotností Fe a Cu a s přihlédnutím k uvedené rovnici platí,
že z 55,847 g Fe získáme 63,546 g Cu
pro výpočet množství Cu získané z 25 g železa použijeme úměru
z 55,847 g Fe získáme
63,546 g Cu
z 25 g Fe získáme
x g Cu
x = (25/55,847) . 63,546 = 28,45 g Cu
Získáme 28,45 g Cu.
3
56) Kolik m oxidu uhličitého a kolik kilogramů oxidu vápenatého vznikne kalcinací 1 tuny
-1
-1
uhličitanu vápenatého?
M (CaCO3) = 100,087 g . mol , M (CO2) = 44,01 g . mol ,
-1
M (CaO) = 56,077 g . mol .
Kalcinace uhličitanu vápenatého probíhá podle rovnice
CaCO3 = CaO + CO2
podle molární hmotnosti uhličitanu vápenatého (M (CaCO3) = 100,087 g . mol-1)
a molárního objemu plynu za normálních podmínek (22,414 dm3) vznikne ze 100,087 g
CaCO3 22,414 dm3 oxidu uhličitého
objem oxidu uhličitého získaný z jedné tuny (tj. z 1 000 000 g) získáme výpočtem z úměry
ze 100,087 g CaCO3 se uvolní
22,415 dm3 CO2
z 1000 000 g CaCO3 se uvolní
x dm3 CO2
x = ( 1 000 000/100,087) . 22,414 = 223 945,2 dm3 = 223,95 m3 CO2
podle molární hmotnosti uhličitanu vápenatého (M(CaCO3) = 100,087 g . mol-1) a molární
hmotnosti oxidu vápenatého (M(CaO) = 56,077 g . mol-1) vznikne ze 100,087 g uhličitanu
vápenatého 56,077 g oxidu vápenatého
množství oxidu vápenatého získaného z jedné tuny (tj. z 1 000 000 g) uhličitanu
vápenatého vypočteme podle úměry
128
ze 100,087 g CaCO3 získáme
56,077 g CaO
z 1 000 000 g CaCO3 získáme
x g CaO
x = ( 1 000 000/100,087) . 56,077 = 560 282 g  560,3 kg CaO
Získáme 223,95 m3 CO2 a 560,3 kg CaO.
3
57) Kolik dm3 vodíku je zapotřebí k hydrogenaci 20 dm ethenu na ethan? Objemy vodíku
i ethenu jsou měřeny za stejných podmínek.
Hydrogenace probíhá podle rovnice
C2H4 + H2 = C2H6
podle této rovnice spolu reaguje jeden objemový díl ethenu s jedním dílem vodíku, na
20 dm3 ethenu je proto potřeba 20 dm3 vodíku
Je potřeba 20 dm3 vodíku.
58) Minerál beryl se skládá z 14 hm. % oxidu berylnatého, 19,1 hm. % oxidu hlinitého a 66,9
hm. % oxidu křemičitého. Vyjádřete vzorec berylu pomocí oxidů. M (Al2O3) = 101,961 g
-1
-1
-1
. mol , M (SiO2) = 60,085 g . mol , M (BeO) = 25,012 g . mol .
Zvolme si pro jednoduchost hmotnost 100 g berylu - toto množství bude obsahovat
14 g BeO,
19,1 g Al2O3 a
66,9 g SiO2
hmotnost jednotlivých oxidů přepočítáme na látkové množství
BeO
14/25,012 = 0,5597 molu
Al2O3 19,1/101,961 = 0,1873 molu
SiO2 66,9/60,085 = 1,1134 molu
poměr látkového množství BeO a Al2O3
0,5597/0,1873 = 2,988  3
znamená, že na jeden mol oxidu hlinitého připadají tři moly oxidu berylnatého
129
tuto skutečnost lze popsat částí vzorce 3 BeO . Al2O3 ….
poměr látkového množství SiO2 a Al2O3
1,1134/0,1873 = 5,94  6
znamená, že na jeden mol oxidu hlinitého připadá 6 molů oxidu křemičitého
Výsledný vzorec beryl je proto 3 BeO . Al2O3 . 6 SiO2.
59) Stanovte empirický vzorec sloučeniny, pokud bylo stanoveno složení 13,93 % hmot. Na,
0,61 % hmot. H, 18,77 % hmot. P, 33,94 % hmot. O a 32,75 % hmot. H2O. Ar (Na)
= 22,9898, Ar (H) = 1,008, Ar (P) = 30,9738, Ar (O) = 16,0000, M (H2O) = 18,015 g . mol1
.
Ze složení vyplývá, že ve 100 g látky bude obsaženo
13,93 g Na, což představuje látkové 13,93/22,9898 = 0,6060 molů
0,61 g H, což představuje 0,61/1,008 = 0,6052 mol,
18,77 g P, což představuje 18,77/30,9738 = 0,6060 mol,
33,94 g O, což představuje 33,94/16 = 2,1213 mol a
32,75 g H2O, což představuje 32,75/18,015 = 1,8179 mol.
molární poměr Na : H : P : O : H2O je 0,6059 : 0,6052 : 0,0,6060 : 2,1213 : 1,8179
což je 1 : 0,9988 : 1 : 3,5010 : 3,009 po zaokrouhlení 1:1:1:3,5:3
protože stechiometrické koeficienty musí být celá čísla, vynásobením dvěma získáme
poměr
2:2:2:7:6
Jedná se o sloučeninu Na2H2P2O7 . 6 H2O, tedy o hexahydrát dihydrogendifosforečnanu disodného.
60) Oxidačním žíháním byl 1 gram minerálu, sestávajícího z železa, mědi a síry převeden na
0,869 gramů oxidů Fe a Cu s obsahem 35,04 % hmot. Fe a 39,87 % hmot. Cu. Určete
empirický vzorec minerálu. Ar (Cu) = 63,55, Ar (Fe) = 55,85, Ar (S) = 32,06.
Ve zbytku po žíhání (0,869 g) je obsah
mědi 0,3987 . 0,869 = 0,3465 g a
železa 0,3504 . 0,869 = 0,3045 g.
vypočtená množství byla i v původním vzorku před žíháním, který kromě Cu a Fe
obsahoval již pouze síru.
protože hmotnost původního vzorku byla 1 g, bylo v původním vzorku
1 – 0,3465 – 0,3045 = 0,3490 g síry
v přepočtu na látková množství původní vzorek obsahoval
0,3465 g Cu, což odpovídá látkovému množství 0,3465/63,55 = 0,00545 mol,
0,3045 g Fe, což odpovídá látkovému množství 0,3045/55,85 = 0,00545 mol a
0,3490 g S, což odpovídá látkovému množství 0,3490/32,06 = 0,01089 mol
Poměr Cu : Fe : S je 1 : 1 : 2, minerál má empirický vzorec CuFeS2 (chalkopyrit).
130
61) Organická sloučenina obsahuje uhlík, dusík a vodík v hmotnostním poměru C : N : H
= 6 : 7 : 2. Určete molekulový vzorec této sloučeniny, jestliže její molární hmotnost je
60,100 g . mol-1. Ar (C) = 12,011, Ar (N) = 14,0067, Ar (H) = 1,008.
Zvolme si hmotnostní poměr v gramech, potom
6 g C odpovídá látkovému množství 6/12,011 = 0,4995 mol,
7 g N odpovídá látkovému množství 7/14,0067 = 0,4997 mol a
2 g H odpovídají látkovému množství 2/1,008 = 1,9841 mol
molární poměr C : N : H je 0,4995: 0,4997 : 1,9841, což je poměr 1 : 1 : 4 a odpovídá to
stechiometrickému vzorci CNH4
takové sloučenině odpovídá molární hmotnost 12,011 + 14,0067 + 4. 1,008 = 30,05
g . mol-1
molární hmotnosti 60,100 g . mol-1 odpovídá molekulový vzorec C2N2H8
Jedná se o sloučeninu C2N2H8.
62) Oxid olovičitý o počáteční hmotnosti 123,3 g byl po dobu jednoho roku vystaven
působení atmosféry. Hmotnost vlivem reakce s oxidem siřičitým, přítomným v atmosféře,
vzrostla na 127,5 g. Kolik procent PbO2 se přeměnilo na síran olovnatý? M (SO2)
-1
= 64,063 g . mol-1, M (PbSO4) = 303,3 g . mol .
Oxid olovičitý reaguje s oxidem siřičitým podle reakce
PbO2 + SO2 = PbSO4
pokud došlo ke vzrůstu hmotnosti oxidu olovičitého ze 123,3 g na 127,5 g, znamená to, že
zreagovalo 127,5 – 123,3 = 4,2 g SO2
protože reaguje jeden mol oxidu olovičitého s jedním molem oxidu siřičitého, reaguje
239,237 g PbO2 s 64,063 g SO2
molární hmotnost oxidu olovičitého není sice v příkladu zadána, nicméně je dána rozdílem
molární hmotnosti PbSO4 a molární hmotnosti SO2.
M (PbO2) = M ( PbSO4) – M (SO2) = 303,3 - 64,063 = 239,237 g . mol-1
množství PbO2 spotřebovaného na reakci se 4,2 g SO2 vypočteme z úměry
na reakci 64,063 g SO2 je potřeba
na reakci 4,2 g SO2 je potřeba
239,237 g PbO2
x g PbO2
x = ( 4,2/64,063) . 239,237 = 15,6845 g PbO2
Z původního množství 123,3 g PbO2 zreagovalo na síran olovnatý 15,6845 g což je
(15,6845/123,3 ) . 100 = 12,72 % hmot. PbO2
131
Zreagovalo 12,72% hmot. PbO2.
63) V místnosti 9 x 14 x 2,5 m bylo spáleno 100 g disulfidu železa. M (FeS2) = 119,979
g . mol-1. Jaká je průměrná koncentrace oxidu siřičitého v objemových procentech za
předpokladu, že
a) místnost není větrána,
b) objem vybavení místnosti není brán v úvahu,
c) neprobíhá oxidace oxidu siřičitého na sírový?
Spalování disulfidu železa probíhá podle rovnice
4 FeS2 + 11 O2 = 2 Fe2O3 + 8 SO2
ze čtyř molů disulfidu železa (tj. ze 4 . M ( FeS2) = 4 . 119,979 = 479,916 g) vznikne 8.
22,414 = 179,312 dm3 SO2, množství oxidu siřičitého uvolněného ze 100 g disulfidu železa
spočítáme z úměry
ze 479,916 g FeS2 vznikne
179,312 dm3 SO2
ze 100 g FeS2 vznikne
x dm3 SO2
x = ( 100/479,916) . 179,312 = 37,363 dm3 SO2
objem místnosti je 9 . 14 . 2,5 = 315 m3 = 315 000 dm3
koncentrace SO2 vyjádřená v objemových procentech je proto
( 37,363/315 000) . 100 = 0,01186 %
Koncentrace oxidu siřičitého bude 0,01186 % obj.
64) Oxid siřičitý ve vzduchu byl odstraňován pohlcováním v roztoku H2O2. Obsahuje-li
vzduch 1 % obj. SO2, jaké minimální množství roztoku peroxidu vodíku o koncentraci
10 % hmot. je zapotřebí k vyčištění 1 m
3
vzduchu? M (H2O2) = 34,016 g . mol-1.
Reakce probíhá podle rovnice
SO2 + H2O2 = H2SO4
1 m3 vzduchu s obsahem 1 % obj. SO2 obsahuje 0,01 m3, tedy 10 dm3 SO2
objem 10 dm3 SO2 představuje látkové množství 10/22,414 = 0,4461 molu SO2
k odstranění 0,4461 molu SO2 je podle uvedené rovnice zapotřebí 0,4461 molu peroxidu
vodíku, což představuje 0,4461 . 34,016 = 15,175 g peroxidu vodíku
pokud je koncentrace roztoku peroxidu vodíku 10 % hmot., je tohoto roztoku zapotřebí
151,74 g.
Je zapotřebí 151,75 g peroxidu vodíku o koncentraci 10% hmot.
132
65) Vypočítejte množství kyseliny chlorovodíkové potřebné k přípravě 30 g chloridu
zinečnatého. Chlorid zinečnatý je možné připravit rozpouštěním kovového zinku v kyselině
chlorovodíkové . M (ZnCl2) = 136,26 g . mol-1, M (HCl) = 36,461 g . mol-1.
Rozpuštění probíhá podle rovnice
Zn + 2 HCl = ZnCl2 + H2
z 2.36,461 g HCl
z x g HCl
(x/2) . 36,461 = 30/136,26
vznikne 136,26 g ZnCl2
vznikne
30 g ZnCl2
x = (2 . 36,461 . 30)/136,26 = 16,06 g HCl
Je zapotřebí 16,06 g HCl.
66) Sulfid železnatý s obsahem 82 % hmot. FeS je používán k přípravě sulfanu reakcí
s kyselinou chlorovodíkovou. Jaké množství takového sulfidu železnatého je zapotřebí
k přípravě 20 dm3 sulfanu za normálních podmínek? M (H2S) = 34,079 g . mol-1, M (FeS)
= 87,911 g . mol-1.
Probíhá reakce
FeS + 2 HCl = FeCl2 + H2S (g)
z 87,911 g FeS vznikne ….. 22,414 dm3 H2S
..…
zx
x/87,911 = 20/22,414
100 g (obsah 82 % FeS)
xg
x/100 = 78,442/82
20 dm3 H2S
x = 87,911 . 20/22,414 = 78,442 g FeS
…..
obsahuje 82 g čistého FeS
…..
78,442 g čistého FeS
x = 100 . 78,442/82 = 95,66 g
Je zapotřebí 95,66 g surového FeS.
67) Jaký objem vzduchu (počítejte s obsahem O2 ve vzduchu 20,95 % obj.) je teoreticky
zapotřebí k oxidaci 50 m3 amoniaku na oxid dusnatý? Jaký objem oxidu dusnatého
vznikne?
Reakce probíhá podle rovnice
4 NH3 + 5 O2 = 4 NO + 6 H2O plyny spolu reagují v objemových poměrech
4 díly
5 dílů 4 díly 6 dílů
3
50 m
x m3 y m3
---------------------------------------133
x/5 = 50/4
y/4 = 50/4
x = 5 . 50/4 =62,5 m3 O2
y = 4 . 50/4 = 50 m3 NO
3
100 m vzduchu obsahuje …. 20,95 m3 O2
x m3 vzduchu obsahuje
62,5 m3 O2
--------------------------------------------------x = 100 . 62,5/20,95 = 298,33 m3 vzduchu
x/100 = 62,5/20,95
Je zapotřebí 298,33 m3 vzduchu a vznikne 50 m3 NO.
68) Dusitan amonný se zahříváním rozkládá za vzniku dusíku. Reakční směs se připraví
z roztoků síranu amonného a dusitanu draselného. Jaké množství síranu amonného
a dusitanu draselného musí být v roztoku, aby přesně vzniklo 5 dm3 dusíku. M (KNO2)
= 85,104 g . mol-1, M ((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol-1.
Jedná se o dvě reakce
(NH4)2SO4 + 2 KNO2 = K2SO4 + 2 NH4NO2
2 NH4NO2 = 2 N2 + 4 H2O
souhrnná reakce
(NH4)2SO4 + 2 KNO2 = 2 N2 + 4 H2O + K2SO4
ze 132,194 g a 2 . 85,104 g vznikne 2 . 22,414 dm3 dusíku
zxg
ayg
vznikne 5 dm3 dusíku
---------------------------------------------------------------x/132,194 = 5/(2 . 22,414)
y/(2 . 85,104) = 5/(2 . 22,414)
x = 132,194 . 5/44,828
y = (2 . 85,104 . 5)/(2 . 22,414)
x = 14,745 g (NH4)2SO4
y = 18,985 g KNO2
Je zapotřebí 14,745 g (NH4)2SO4 a 18,985 g KNO2.
69) Jaký objem oxidu siřičitého (měřeno za normálních podmínek) je třeba použít k přípravě
40 g heptahydrátu siřičitanu sodného vznikajícího zaváděním SO2 do roztoku NaOH?
M (Na2SO3 . 7 H2O) = 252,144 g . mol-1.
Probíhá reakce
2 NaOH + SO2 = Na2SO3 + H2O
látkovému množství 1 mol Na2SO3 odpovídá 1 mol Na2SO3 . 7 H2O
z látkového množství 1 mol SO2 (22,414 dm3 za normálních podmínek) lze vyrobit
látkové množství 1 mol Na2SO3 . 7 H2O, tedy 252,144 g
22,414 dm3 SO2 .….
252,144 g Na2SO3 . 7 H2O
x dm3 SO2
..…
40 g Na2SO3 . 7 H2O
------------------------------------------------------------------x/22,414 = 40/252,144 x = 22,414 . 40/252,144 = 3,56 dm3
platí úměra
134
Je zapotřebí 3,56 dm3 SO2.
70) Termickým rozkladem dichromanu amonného vzniká oxid chromitý a dusík. Jaké látkové
množství dusíku vznikne při rozkladu 53 g dichromanu amonného? M ((NH4)2Cr2O7)
= 252,0652 g . mol-1
(NH4)2Cr2O7 = Cr2O3 + N2 + 4 H2O
z 252,0652 g …..1 mol dusíku
z 53 g ….. x mol dusíku
--------------------------------------------------------x/1= 53/252,0652 x = 0,21mol
Vznikne látkové množství 0,21 mol dusíku.
71) Při koksování 1 tuny černého uhlí vzniká amoniak. Jaký objem amoniaku vznikne za
normálních podmínek, pokud uhlí obsahuje 1 % hmot. N, a když se dusík přemění na
amoniak z 20 %. Ar (N) = 14,0067.
1 tuna = 106g
100% ….. 106g
1 % ….. 104 g ….. množství dusíku v 1 t uhlí
20% z 104 g dusíku se převede na amoniak - to je 2.103 g dusíku
ze 14,0067 g dusíku vznikne látkové množství 1 mol NH3, což je 22,414 dm3 amoniaku
platí úměra
ze 14,0065 g dusíku vznikne ….. 22,414 dm3 NH3
z 2000 g dusíku vznikne …..
x dm3
-------------------------------------------------------x/22,414 = 2000/14,0067 x = 22,414 . 2000/14,0067 = 3 200 dm3
Vznikne 3,2 m3 amoniaku.
72) V dýchacích přístrojích se používá peroxid sodíku, který reaguje s oxidem uhličitým za
vzniku uhličitanu sodného a kyslíku. Jaké látkové množství a jaký objem kyslíku vznikne
ze 117 g peroxidu sodíku? M (Na2O2) = 77,9784 g . mol-1.
135
2 Na2O2 + 2 CO2 = 2 Na2CO3 + O2
látkové množství
vznikne 1 mol kyslíku
2 mol Na2O2
117 g Na2O2 je v přepočtu na látkové množství 117/77,9784 = 1,500 mol Na2O2
z látkového množství 1,5 mol Na2O2 vznikne látkové množství 0,75 mol O2
látkové množství 0,75 mol O2 představuje objem 0,75 . 22,414 = 16,82 dm3 kyslíku
Vznikne látkové množství 0,75 mol O2, což je 16,81 dm3 kyslíku.
73) Lithium se při vysoké teplotě slučuje s dusíkem za vzniku nitridu trilithia Li3N. Jaké
množství Li je zapotřebí k přípravě 29 g Li3N? Ar (Li) = 6,941, M (Li3N) = 34,8297
g . mol-1.
6 Li
látkové množství
+ N2 = 2 Li3N
3 mol
1 mol
3 . 6,941 g ….. 34,8297 g
xg
…..
29 g
----------------------------x/(3 . 6,941) = 29/34,8297
x = (3 . 6,941 . 29)/34,8297 = 17,34 g Li
Je zapotřebí 17,34 g Li.
74) Čistý kobalt byl připravován redukcí 28 g oxidu kobaltitého vodíkem při vysoké teplotě.
Jaká je teoretické látkové množství vodíku, jestliže čistota oxidu byla 98,73 % a nečistoty
se vodíkem neredukují? Ar (Co) = 58,9334, M (Co2O3) = 168,8868 g . mol-1.
28 g obsahuje 2 . 0,9873 = 27,6444 g čistého Co2O3
Co2O3
látkové množství
1 mol
+ 3 H2 = 2 Co + 3 H2O
3 moly
27,6444 g Co2O3 představuje látkové množství 27,6444/168,8868 = 0,1637 mol
je zapotřebí 3krát větší látkové množství vodíku – tedy 3 .0,1637 = 0,4911 mol
Je zapotřebí látkové množství 0,4911 mol vodíku.
136
75) Bezvodý bromid hlinitý se připravuje přímou syntézou obou prvků. Jaké množství Al
a bromu je zapotřebí k přípravě 160 g bezvodého AlBr3? Ar (Al ) = 26,981, M (AlBr3)
= 266,693 g . mol-1, M (Br2) = 159,808 g . mol-1.
2 Al
+ 3 Br2
látkové množství 2 moly
=
2 AlBr3
3 moly
2 moly
2.26,981g 3 . 159,808 g 2 . 266,693
xg
yg
160 g
--------------------------------------------x/(2 . 26,982) = 160/(2 . 266,693)
y/(3 . 159,808) = 160/(2 . 266,693)
x = (2 . 26,982 . 160)/(2 . 266,693)
y = (3 . 159,808 . 160)/(2 . 266,693)
x = 16,187 g Al
y = 143,813 g bromu
Je zapotřebí 16,187 g Al a 143,813 g bromu.
76) Jaký objem sulfanu a oxidu siřičitého je zapotřebí k přípravě 50 g síry? Ar (S) = 32,066.
2 H2S
+
SO2
látkové množství 2 mol
=
1 mol
+
3 mol
2 . 22,414 dm3 22,414 dm3
x dm3
3S
y dm3
2 H2 O
2 mol
3 . 32,066 g
50 g
--------------------------------------------------x/(2 . 22,414) = 50/(3 . 32,066)
x = (2 . 22,414 . 50)/(3 . 32,066)
3
y/22,414 = 50/(3 . 32,066)
y = (22,414 . 50)/(3 . 32,066)
y = 11,65 dm3 SO2
x = 23,3 dm H2S
Je potřeba 23,3 dm3 H2S a 11,65 dm3 SO2.
77) Jaký objem technického vodíku (s čistotou 98 % obj.) a technického chloru (s čistotou
94 % obj.) je zapotřebí k výrobě 1 tuny HCl? M (HCl) = 36,461 g . mol-1.
1 tuna je 106 g
přepočet na látkové množství HCl 106/36,461 je 27 426,6 mol
H2 + Cl2 = 2 HCl
na vznik látkového množství 27 426,6 mol HCl je třeba látkové 13 713,28 mol chloru
i vodíku
137
látkovému množství chloru i vodíku 13 710,28 mol odpovídá 13 710,65 . 22,414
= 307369,5 dm3 vodíku i chloru resp. 307,37 m3
v technickém chloru je 94 % obj. chloru
ve 100 m3 technického chloru ….. 94 m3 čistého chloru
v x m3 technického chloru
….. 307,37 m3 čistého chloru
------------------------------------------------------------------------------x = 100 . 307,31/94 = 327,0 m3 technického chloru
v technickém vodíku
ve 100 m3 technického vodíku ….. 98 m3 čistého vodíku
v x m3 technického vodíku
….. 307,37 m3 čistého vodíku
---------------------------------------------------------------------------------------------x = 100 . 307,37/98 = 313,64 m3 technického vodíku
Je zapotřebí 327,0 m3 technického chloru a 313,64 m3 technického vodíku.
78) Oxid uhličitý obsažený v 0,5 m3 vzduchu byl pohlcován v roztoku hydroxidu barnatého.
Reakcí vzniklo 1,321 g uhličitanu barnatého. Vypočtěte obsah oxidu uhličitého ve vzduchu
v objemových procentech. M (BaCO3) = 197,3392 g . mol-1.
Ba(OH)2 +
CO2
=
BaCO3
+
H2 O
z 22,414 dm3 vznikne 197,3392 g
z x dm3
vznikne
1,321 g
---------------------------------------------x/22,414 = 1,321/197,3392
x = 22,414 . 1,321/197,3392 = 0,15004 dm3 CO2
0,5 m3 = 500 dm3
0,15004 dm3 ……. v 500 dm3
x
…….. ve 100 dm3
-----------------------------------x = 0,15004 . 100/500 = 0,03 % obj.
Vzduch obsahuje 0,03 % obj. CO2.
79) Jaký objem sulfanu je zapotřebí k převedení 50 g jodu na jodovodík? M (H2S) = 34,079 g
. mol-1, M (I2) = 253,803 g . mol-1.
Reakce probíhá podle rovnice
H2S + I2 = 2 HI + S
138
platí úměra
na 253,803 g jodu je zapotřebí ….. 22,414 dm3 sulfanu
na 50 g jodu je zapotřebí
….. x dm3 sulfanu
--------------------------------------------------------------------x/22,414 = 50/253,803
x = 22,414 . 50/253,803
3
x = 4,42 dm sulfanu
Je zapotřebí 4,42 dm3 sulfanu.
80) Dolomit s hmotnostním obsahem 43 % uhličitanu vápenatého a 40 % uhličitanu
hořečnatého byl rozložen žíháním. Jaké je složení výsledné směsi v hmotnostních
procentech za předpokladu, že příměsi obsažené v dolomitu se žíháním nemění? M (CaO)
= 56,08 g . mol-1, M (MgO) = 40,311 g . mol-1, M(CaCO3) = 100,09 g . mol-1, M (MgCO3)
= 84,316 g . mol-1.
zvolme 100 g dolomitu, sestávajícího ze 43 g uhličitanu vápenatého, 40 g uhličitanu
hořečnatého a 17 g příměsí
43 g CaCO3 se rozloží podle rovnice
CaCO3 = CaO + CO2
platí úměra
100,09 g CaCO3 se rozloží na ….. 56,08 g CaO
43 g CaCO3 se rozloží na
…..
x g CaO
------------------------------------------------------------43/100,09 = x/56,08 x = 56,08 . 43/100,09 = 24,09 g CaO
40 g MgCO3 se rozloží podle rovnice
MgCO3 = MgO + CO2
platí úměra
84,316 g MgCO3 se rozloží na …………………40,311 g MgO
40 g MgCO3 se rozloží na ………………………. x g MgO
--------------------------------------------------------------------------x/40,311 = 40/84,316
x = 40,311 . 40/ 84,316 = 19,12 g MgO
výsledná směs bude obsahovat 19,12 g MgO, 24,09 g CaO a 17 g příměsí, celkem 60,21 g
obsah CaO bude (24,09/60,21).100 = 40,00 % hmot. CaO
139
obsah MgO bude (19,12/60,21) . 100 = 31,76 % hmot. MgO
zbytek je obsah nečistot (17/60,21) . 100 = 28,23 % hmot. příměsí
Výsledná směs bude obsahovat 40,00 % hmot. CaO, 31,76 % hmot. MgO a 28,23 %
hmot. příměsí.
81) Jaký je úbytek hmotnosti 100 kg heptahydrátu síranu zinečnatého při ztrátě krystalické
vody a vzniku síranu zinečnatého? M (ZnSO4 . 7 H2O) = 287,54 g . mol-1, M (ZnSO4)
= 161,433 g . mol-1.
úbytek vody odpovídající ztrátě krystalické vody pro látkové množství síranu zinečnatého
1 mol, je M (ZnSO4 . 7 H2O) - M (ZnSO4) = 126,107 g
platí úměra
287,54 g ZnSO4 . 7 H2O ztratí
…..126,107 g vody
100 000 g ZnSO4 . 7 H2O ztratí ….. x g vody
x/126,107 = 100 000/287,54
x = 126,107 . 100 000/287,54 = 43 857 g = 43,857 kg
Úbytek hmotnosti bude 43,857 kg.
82) Kolik oxidu chromitého je obsaženo v 500 g síranu draselno-chromitého? M (Cr2O3)
= 151,990 g . mol-1, M (KCr(SO4)2) = 233,2243 g . mol-1.
platí, že
1 molekula Cr2O3
151,99 g Cr2O3
vznikne ze dvou molekul KCr(SO4)2
vznikne z 2 . 233,2243 g KCr(SO4)2
x g Cr2O3
vznikne z 500 g
-------------------------------------------------------------------------x/151,99 = 500/(2 . 233,2243)
x = (151,99 . 500)/ (2 . 233,2243)
x = 162,923 g Cr2O3
Obsahuje162,923 g Cr2O3.
83) Vyjádřete hmotnostní obsah boru v boraxu (dodekahydrátu tetraboritanu disodného), je-li
čistota boraxu 96 % hmot. Ar (B) = 10,811, M (Na2B4O7 . 10 H2O) = 381,374 g . mol-1.
Je-li čistota boraxu 96 % hmot., znamená to, že ve 100 g boraxu je přítomno 96 g čistého
Na2B4O7 . 10 H2O
140
platí úměra
4 . 10,811 g B je obsaženo v ….. 381,374 g Na2B4O7 . 10 H2O
x g B je obsaženo v …..
96 g Na2B4O7 . 10 H2O
--------------------------------------------------------------------------------x/(4 . 10,811) = 96/381,374
x = 4 . 10,811 . 96/381,374 = 10,89 g boru
100 g boraxu obsahuje 96 g čistého Na2B4O7 . 10 H2O, v kterých je 10,89 g boru
Borax obsahuje 10,89 % hmot. boru.
84) Vyjádřete hmotnostní obsah hliníku v minerálu kaolinitu, je-li jeho vzorec
Al2(OH)4Si2O6. Ar (Al) = 26,981, M (Al2(OH)4Si2O6) = 274,166 g . mol-1.
platí úměra 2 . 26,981 g Al je obsaženo v ….. 274,166 g Al2(OH)4Si2O6
x g Al
je obsaženo v …..
100 g Al2(OH)4Si2O6
-----------------------------------------------------------------------x/(2 . 26,981) = 100/ 274,166
x = (2 . 26,981 . 100)/274,166
x = 19,68 % hmot.
Kaolinit obsahuje 19,68 % hmot. hliníku.
85) V přírodním dusičnanu sodném byl zjištěn obsah dusíku 14,0 % hmot. Jaký je obsah
nečistot v hmotnostních procentech za předpokladu, že nečistoty neobsahují dusík. Ar (N)
= 14,0067, M (NaNO3) = 84,954 g . mol-1.
obsah 14,0 % hmot. znamená, že ve 100 g přírodního dusičnanu je 14 g dusíku
platí úměra
14,0067 g N je obsaženo v
14 g N je obsaženo v
….. 84,954 g dusičnanu sodného
…..
x g dusičnanu sodného
---------------------------------------------------------------------------x = 84,954 . (14/14,0067) = 84,914 g NaNO3
100 g přírodního dusičnanu sodného obsahuje 84,914 g čistého dusičnanu, zbytek do 100 g
jsou nečistoty – obsah nečistot je 15,086 % hmot.
Obsah nečistot v přírodním dusičnanu je 15,086 % hmot.
141
při zaokrouhlování lze bez výpočtu dospět k výsledku 15% hmot., pokud Ar(N) ≈ 14
a M (NaNO3) ≈ 85,0 g . mol-1.
86) Při výrobě olova z galenitu (PbS) se vychází z koncentrátu o obsahu 90 % hmot. PbS.
Jaké množství tohoto koncentrátu je zapotřebí k výrobě 1 tuny olova, pokud se olovo
vyrábí s 80 %ní účinností? Ar (Pb) = 207,2, M(PbS) = 239,3 g . mol-1.
1 tuna je 106g
na výrobu 207,2 g Pb je zapotřebí
….. 239,3 g PbS
na výrobu 106 g Pb je zapotřebí
…..
x g PbS
---------------------------------------------------------------------------x/239,3 = 106/207,2
x = 239,3 . 106/207,2 = 1,155 . 106 g PbS tedy 1,155 tun PbS
vzhledem k tomu, že účinnost je 80% - je třeba 1,155/0,8 = 1,444 t PbS
vzhledem k tomu, že koncentrát je 90%ní, je třeba 1,444/0,9 = 1,604 t koncentrátu
K výrobě jedné tuny olova je zapotřebí 1,604 tun koncentrátu.
87) Vypočítejte složení ekvimolární směsi dusíku a vodíku v hmotnostních procentech.
Ekvimolární směs znamená rovnost látkových množství, jinak řečeno poměr látkových
množství je 1 : 1. M (H2) = 2,016 g . mol-1, M (N2) = 28, 0134 g . mol-1
Směs obsahuje látkové množství 1 mol dusíku, tedy 28,0134 g dusíku a látkové množství
1 mol vodíku tedy 2,016 g vodíku
30,0294 g směsi tedy obsahuje 28,0134 g dusíku a 2,016 g vodíku
obsah dusíku je (28,0134/30,0294) . 100 = 93,287 % hmot.
obsah vodíku je (2,016/30,0294) . 100 = 6,713 % hmot.
Směs obsahuje 93,287 % hmot. dusíku a 6,713 % hmot. vodíku.
88) Množství bromu ve formě bromidů v mořské vodě je 0,004 % hmot. V jakém množství
mořské vody je obsažen 1 kg bromu?
Obsah 0,004 % hmot. bromidů znamená, že
100 kg mořské vody obsahuje ….. 0,004 kg bromidů
x kg mořské vody obsahuje
….. 1 kg bromidů
--------------------------------------------------------------------x/100 = 1/0,004
x = 25000 kg tedy 25 tun mořské vody
1 kg bromu je obsažen ve 25 tunách mořské vody.
142
89) Mořská voda obsahuje 3,5 % hmot. chloridů. Z nich 75 % je chlorid sodný. V jakém
množství mořské vody je obsažena 1 tuna NaCl?
Obsah NaCl v mořské vodě je
3,5 . 0,75 = 2,625 % hmot. NaCl
platí úměra
100 kg mořské vody obsahuje ….. 2,625 kg NaCl
….. 1000 kg NaCl
x kg obsahuje
------------------------------------------------------------------------x/100 = 1000/2,625
x = 100 . 1000/2,625 = 38 095 kg tedy 38,095 tun mořské vody
1 tuna NaCl je obsažena v 38,095 tunách mořské vody.
90) Dokonalým spálením 1 g koksu zbaveného vlhkosti bylo získáno 1,68 dm3 oxidu
uhličitého za normálních podmínek. Jaký je obsah nespalitelných látek v hmotnostních
procentech. Ar (C) = 12,011.
1,68 dm3 oxidu uhličitého za normálních podmínek odpovídá látkovému množství oxidu
uhličitého 1,68/22,414 = 0,07495 mol.
spalování koksu (uhlíku) probíhá podle rovnice
C + O2 = CO2 ,
takže vypočtené látkové množství 0,07495 mol oxidu uhličitého vzniklo spálením stejného
látkového množstvím uhlíku, tedy látkového množství 0,07495 mol
toto látkové množství odpovídá hmotnosti 0,07495 . 12,011 = 0,900 g uhlíku
původní 1 g tedy obsahuje 0,900 g uhlíku, zbytek (0,1 g) jsou nespalitelné látky
0,1 g z 1 g představuje 10 % hmot.
Obsah nespalitelných látek je 10 % hmot.
91) Objemové složení plynu je 50 % dusíku, 30 % NO a 20 % amoniaku. Jaká je hmotnost
dusíku obsažená v 10 dm3 této směsi? Ar (N) = 14,0067.
Objemová procenta jsou současně procenta molární.
143
10 dm3 sestává z 5 dm3 N2, 3 dm3 NO a 2 dm3 NH3
5 dm3 N2, odpovídá látkovému množství molekulárního dusíku 5/22,414 = 0,223 mol, což
v přepočtu na hmotnost odpovídá 0,223 . 28,0134 = 6,249 g (ve vzduchu je dusík ve formě
dvouatomové molekuly!)
3 dm3 NO odpovídá látkovému množství NO 3/22,415 = 0,1338 což odpovídá v přepočtu
na hmotnost dusíku 0,1338 . 14,0067 = 1,875 g
2 dm3 NH3 odpovídá látkovému množství amoniaku 2/22,414 = 0,0892 mol, což odpovídá
v přepočtu na hmotnost dusíku 0,0892 . 14,0067 = 1,25 g
celkové množství dusíku je 6,249 + 1,875 + 1,25 = 9,374 g
Ve směsi je 9,374 g dusíku.
92) Vápenec s obsahem nečistot 8 % hmot. byl vypálen na oxid vápenatý. Za předpokladu,
že obsah nečistot se pálením nemění, vypočtěte obsah CaO v hmotnostních procentech
ve výsledném produktu. M (CaO) = 56,08 g . mol-1, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1.
Ve 100 g vápence je 92 g čistého vápence a 8 g nečistot
rozklad vápence probíhá podle rovnice
CaCO3 = CaO + CO2
z 92 g vápence vznikne oxid vápenatý podle úměry
100,09 g vápence ….. vznikne 56,08 g CaO
92 g vápence ….. vznikne x
-----------------------------------------x = (56,08/100,09) . 92 = 51,547 g CaO
výsledná směs tak bude obsahovat 51,547 g CaO a 8 g nečistot, celkem 59,547 g
obsah CaO v hmotnostních procentech bude - (51,547/59,547) . 100 = 86,56 %
Obsah CaO v hmotnostních procentech bude 86,56 %.
93) Mastek je zásaditý křemičitan hořečnatý s hmotnostním složením 19,224 % hořčíku,
29,621% křemíku, 0,532 % vodíku, zbytek je kyslík. Určete vzorec minerálu. Ar (Mg)
= 24,305, Ar (Si) = 28,086, Ar (H) = 1,008, Ar (O) = 16,000.
ve 100 g mastku je
19,224 g Mg což odpovídá látkovému množství 19,224/24,305 = 0,7909 mol,
29,621 g Si což odpovídá látkovému množství 29,621/28,086 = 1,0547 mol
0,532 g H což odpovídá látkovému množství 0,532/1,008 = 0,5278 mol
100 - 19,224 – 29,621 – 0,532 = 50,623 g kyslíku což odpovídá látkovému množství
50,623/16 = 3,1639 mol
molární poměr Mg : Si : H : O je 0,7909 : 1,0547 : 0,5278 : 3,1639
resp. 1,4985 : 1,9982 : 1 : 5,9945 po zaokrouhlení 1,5 : 2 : 1 : 6
144
protože stechiometrické koeficienty musí být celá čísla, po vynásobení dvěma je molární
poměr Mg : Si : H : O roven 3 : 4 : 2 : 12
Vzorec je Mg3(OH)2Si4O10.
94) Jaký je obsah oxidu fosforečného ve fluoroapatitu Ca5F(PO4)3, přesněji ve fluoridtris(fosforečnanu) pentavápenatém. Obsah vyjádřete v hmotnostních procentech. M (P2O5)
= 141,9445 g . mol-1, M (Ca5F(PO4)3) = 504,3121 g . mol-1.
Platí, že ve dvou molekulách fluorid-tris(fosforečnanu)pentavápenatého jsou tři molekuly
oxidu fosforečného
2 Ca5F(PO4)3
obsahují
3 P2O5
platí úměra
2 . 504,3121 g Ca5F(PO4)3 ….. obsahují 3 . 141,9445 g P2O5
ve 100 g
…..
je x gramů
--------------------------------------(3 . 141,9445)/(2 . 504,3121) . 100 = 42,22 % hmot. oxidu fosforečného
Ve fluoroapatitu je 42,22 % hmot. P2O5.
95) Složení sodnovápenatého skla lze vyjádřit vzorcem Na2O . CaO . 6 SiO2. Vypočítejte
teoretickou spotřebu surovin, uhličitanu sodného, vápence a oxidu křemičitého na 100 kg
skla. M (Na2O . CaO . 6 SiO2) = 478,549 g . mol-1, M (Na2CO3) = 105,989 g . mol-1,
M (SiO2) = 60,085 g . mol-1, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1.
100 kg sodnovápenatého skla představuje látkové množství 100 000/478,549 = 208,96 mol
protože látkové množství 1 mol Na2O lze získat z látkového množství 1 mol Na2CO3,
je na výrobu 208,96 mol sodnovápenatého skla třeba použít látkové množství 208,96 mol
uhličitanu sodného, což představuje hmotnost 208,96 . 105,989 = 22 148 g tedy 22,148
kg uhličitanu sodného
stejně tak je třeba použít látkové množství 208,96 mol CaCO3 což v přepočtu na hmotnost
je 208,96 . 100,09 = 20 915 g tedy 20,915 kg CaO
látkového množství oxidu křemičitého je třeba použít 6 . 208,96 = 1 253,76 mol,
což v přepočtu na hmotnost činí 1 253,76 . 60,085 = 75 332,17 g, tedy 75,33 kg SiO2.
Na přípravu 100 kg sodnovápenatého skla je třeba použít 22,148 kg uhličitanu
sodného, 75,33 kg SiO2 a 20,915 kg CaO.
145
96) Kolik mědi je obsaženo v 5 kg pentahydrátu síranu měďnatého s čistotou 95 % hmot.?
Ar(Cu) = 63,546 g . mol-1, M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,680 g . mol-1.
V 5 kg surového pentahydrátu síranu měďnatého je 5 . 0,95 = 4,75 kg čistého pentahydrátu
síranu měďnatého
v látkovém množství pentahydrátu síranu měďnatého 1 mol je látkové množství mědi
1 mol
ve 249,680 g CuSO4 . 5 H2O je proto 63,546 g Cu
platí proto úměra
249,680 g CuSO4 . 5 H2O ….. 63,546 g Cu
…..
4 750 g
x
----------------------------------------------x = (4 750/249,68) . 63,546 = 1 209 g Cu tedy 1,209 kg Cu
V 5 kg surového CuSO4.5H2O je obsaženo 1,209 kg Cu.
97) Hmotnost čistého uhličitanu vápenatého při termickém zpracování poklesla o 11 %. Jaký
je molární poměr oxidu vápenatého a uhličitanu vápenatého ve směsi získané termickým
zpracováním? M (CO2) = 44,02 g . mol-1, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1.
Termické zpracování probíhá podle rovnice
CaCO3 = CaO + CO2
pro jednoduchost vyjdeme ze 100 g uhličitanu vápenatého, potom hmotnost poklesla
o 11 g, na hmotnost 89 g
uvolnilo se tedy 11 g CO2, což představuje látkové množství 11/44,02 = 0,250 mol oxidu
uhličitého
původních 100 g CaCO3 představovalo látkové množství 100/100,09 = 0,999 mol
z tohoto množství se látkové množství 0,25 mol přeměnilo na oxid vápenatý (podle
uvedené rovnice) a látkové množství 0,749 mol uhličitanu zůstalo nepřeměněno
Molární poměr CaO : CaCO3 ve výsledné směsi byl 0,25 : 0,749, zaokrouhleně 1 : 3.
98) Jaké látkové množství vody vznikne při sloučení vodíku o objemu 20 dm3 (za normálních
podmínek) a 1 kg kyslíku? Který plyn je v přebytku? M (O2) = 32,000 g . mol-1.
Spalování probíhá podle rovnice
2 H2 + O2 = 2 H2O
146
20 dm3 vodíku odpovídá látkovému množství 20/22,414 = 0,892 mol
podle uvedené rovnice vznikne látkové množství 0,892 mol vody
na reakci látkového množství 0,892 mol vodíku je zapotřebí látkové množství 0,446 mol
kyslíku, což představuje hmotnost 0,446 . 32 = 14,272 g kyslíku
Vznikne látkové množství 0,446 mol vody. Kyslík je v přebytku.
99) Dokonalým spálením methanu vznikl oxid uhličitý o objemu 100 m3 (měřeno
za normálních podmínek). Vypočítejte hmotnost spáleného methanu. M (CH4) = 16,043
g . mol-1.
Spalování methanu probíhá podle rovnice
CH4 + 2 O2 = CO2 + 2 H2O
vznikne 100 m3 CO2 (měřeno za normálních podmínek), přepočteno na látkové množství
jde o 100 000/22,414 = 4 461,5 mol
protože podle rovnice vznikne z látkového množství 1 molu methanu jeden mol oxidu
uhličitého, vzniklo 4 461,5 mol oxidu uhličitého ze 4 461,5 mol methanu
to představuje hmotnost 4 461,5 . 16,043 = 71 575,8 g tj. 71,6 kg CH4.
Hmotnost spáleného methanu je 71,6 kg CH4.
100) Oxid dusičitý se skládá ze směsi monomeru a dimeru (N2O4). Jaký je molární poměr
monomeru a dimeru, když byla stanovena molární hmotnost 57,8 g . mol-1. M (NO2)
= 46,005 g . mol-1.
Je-li M (NO2) = 46,005 g . mol-1 je M (N2O4) dvojnásobkem, tudíž 92,010 g . mol-1
průměrná molární hmotnost směsi je dána rovnicí
M(směsi) = x. M(NO2) + y . M(N2O4)
kde x a y jsou molární zlomky monomeru a dimeru, přičemž platí, že x + y = 1
po dosazení
57,8 = x . 46,005 + (1 – x) . 92,01
57,8 = 46,005x + 92,01 - 92,01x
-34,21 = -46,005x
x = 0,744
tudíž y = 0,256
Molární poměr NO2 : N2O4 je 0,744 : 0,256.
101) Jaké látkové množství obsahuje 0,25 kg dusičnanu stříbrného? M (AgNO3) = 169,83
g . mol-1.
0,25 kg = 250 g
147
250 : 169,83 = 1,472 mol AgNO3
Jedná se o látkové množství 1,472 molu AgNO3.
102) Je zapotřebí navážit látkové množství 1,8 . 10-3 mol dodekahydrátu hydrogenfosforečnanu draselného. Spočtěte navážku v gramech s přesností na čtyři desetinná místa.
M (K2HPO4 . 10 H2O) = 358,141 g . mol-1.
M (K2HPO4 . 10 H2O) = 358,141 g . mol-1, tzn., že jeden mol váží 358,141 g
1,8 . 10-3 . 358,141 = 0,6447 g
Navážka je 0,6447 g K2HPO4 . 10 H2O.
103) O jaké látkové množství se jedná, jestliže jsme do reakční směsi přidali 0,75 cm 3 hexanu
s hustotou 0,6594 g . cm-3? M (C6H14) = 86,178 g . mol-1)
0,75 cm3 hexanu představuje 0,75 cm3 . 0,6594 g.cm-3 = 0,49455 g hexanu
0,49455 g hexanu představuje látkové množství 0,49455 g / 86,178 g . mol-1 = 5,739 . 10-3
mol
Jedná se o látkové množství 5,739 . 10-3 mol hexanu.
104) V 0,25 dm3 roztoku je obsaženo 6,3013 g kyseliny dusičné. Jaká je koncentrace
kyseliny dusičné vyjádřená v mol.dm-3? M (HNO3) = 63,013 g . mol-1.
6,3013 g kyseliny dusičné představuje látkové množství 0,1mol, protože M (HNO3)
= 63,013 g . mol-1.
je-li v 0,25 dm-3 látkové množství 0,1 mol, je v 1 dm-3 látkové množství 0,4 mol
Koncentrace je 0,4 mol . dm-3.
105) Roztok obsahuje látkové množství 0,24 mol hydroxidu sodného. Jaké látkové množství
kyseliny trihydrogenfosforečné je třeba k roztoku přidat, aby vznikl fosforečnan trisodný
Na3PO4? M (H3PO4) = 97,995 g . mol-1, M (NaOH) = 40 g . mol-1.
Reakce bude probíhat podle rovnice
3 NaOH + H3PO4 = Na3PO4 + 3 H2O
ke zreagování látkového množství 3 molůNaOH je zapotřebí 1 mol H3PO4, na zreagování
látkového množství 0,24 mol NaOH je proto zapotřebí látkové množství 0,08 mol H3PO4
Je zapotřebí látkové množství 0,08 mol H3PO4.
106) Jaké látkové množství křemíku je zapotřebí na reakci 10,1 g uhlíku s křemíkem, vznikáli při reakci sloučenina o vzorci SiC? Ar (Si) = 28,0860, Ar (C) = 12,011.
Ze vzorce vyplývá, že při reakci reaguje vždy stejné látkové množství Si a C
148
přitom 10,1 g uhlíku (Ar (C) = 12,011) odpovídá 10,1 : 12,011 = 0,841 mol C
Látkové množství Si, kterého je zapotřebí, činí 0,841 mol.
107) Určete látkové množství vodíku a dusíku, které se sloučí za vzniku 600 g amoniaku.
M (NH3) = 17,030 g . mol-1.
600 g amoniaku odpovídá látkovému množství 600/17,03 = 35,232 mol
amoniak vzniká podle rovnice
N2 + 3 H2 = 2 NH3
pro látková množství
platí poměr
1
:
3
=
2
tudíž pro látkové množství amoniaku 35,232 mol
platí poměr 17,616 : 52,848 = 35,23
Je zapotřebí látkové množství 17,616 mol dusíku a látkové množství 52,848 mol vodíku.
108) Vypočítejte hmotnost a látkové množství hydridu vápenatého potřebného k přípravě
9 dm3 vodíku, měřeno za standardních podmínek. M (CaH2) = 42,096 g . mol-1.
Příprava vodíku z hydridu vápenatého probíhá podle rovnice
CaH2 + 2 H2O = Ca(OH)2 + 2 H2
má-li vzniknout 9 dm3 vodíku, jedná se o látkové množství
9 : 22,414 = 0,4015 mol vodíku
pro vznik látkového množství 0,4015 mol vodíku je zapotřebí látkového množství 0,2008
mol hydridu vápenatého, což představuje
0,2008 . 42,096 = 8,453 g hydridu vápenatého
Je zapotřebí látkové množství 0,2008 mol hydridu vápenatého, což je 8,453 g.
109) Jaká je molární hmotnost plynu, jestliže jeho 2 g zaujímají za normálních podmínek
objem 2 632 cm3?
Objem 2 632 cm3 představuje látkové množství 2,632 dm3/ 22,414 = 0,1174 mol
0,1174 mol ….. 2 g
1 mol
x
x = (1/0,1174) . 2 = 17,036 g . mol-1
Molární hmotnost plynu je 17,036 g . mol-1.
110) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na dokonalé spálení 7,5 m3 methanu?
Spalování probíhá podle rovnice
CH4 + 2 O2 = CO2 + 2 H2O
149
plyny reagují v objemových poměrech
1 objem CH4 + 2 objemy O2
7,5 m3 CH4 + 15 m3 O2
Spotřebuje se 15 m3 O2.
111) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na nedokonalé spálení 7,5 m3 methanu, předpokládáme-li
spálení na oxid uhelnatý a vodu?
Spalování probíhá podle rovnice
2 CH4 + 3 O2 = 2 CO + 4 H2O
plyny reagují v objemových poměrech
2 objemy CH4 + 3 objemy O2
7,5 m3 CH4 + x m3 O2
x/3 = 7,5/2
x = 3 . 7,5/2 = 11,25 m3
Spotřebuje se 11,25 m3 O2.
112) Vypočítejte látkové množství chloru a křemíku v chloridu křemičitém o hmotnosti 50g.
-1
M (SiCl4) = 169,898 g . mol .
50 g SiCl4 představuje látkové množství 50/169,898 = 0,2943 mol
látkové množství Si je stejné, jako látkové množství SiCl4, látkové množství Cl je čtyřikrát
větší tedy 1,177 mol.
Látkové množství Si je 0,2943 mol a látkové množství Cl je 1,177 mol.
113) Vyjádřete obsah kyslíku v síranu amonném v hmotnostních procentech. Ar(O) = 16,000,
-1
M((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol .
V jedné molekule síranu amonného (NH4)2SO4 jsou čtyři atomy kyslíku.
protože M((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol-1, je ve 132,194 g síranu amonného 4 . 16,000 g
kyslíku (Ar(O) = 16,000)
hmotnostní procenta kyslíku udávají, kolik gramů kyslíku je ve 100 g síranu amonného.
potom platí
132,194 g (NH4)2SO4 obsahuje ….. 4 . 16,000 g O
100 g (NH4)2SO4 obsahuje …..
xgO
x = (100/132,194) . 4 . 16,000 = 48,41 % O
Obsah kyslíku v (NH4)2SO4 je 48,41 % hmot.
150
114) Určete hmotnostní procenta uhlíku v uhličitanu vápenatém. M (CaCO3) = 100,09 g.
-1
mol , Ar (C) = 12,011.
V jedné molekule uhličitanu vápenatého CaCO3 je jeden atom uhlíku.
protože M(CaCO3) = 100,09 g . mol-1, je ve 100,09 g CaCO3 právě 12,011 g uhlíku (Ar (C)
= 12,011).
hmotnostní procenta v tomto případě udávají, kolik gramů uhlíku je ve 100 g uhličitanu
vápenatého.
100,09 g CaCO3 obsahuje ….. 12,011 g C
100 g CaCO3 obsahuje ….. x g C
x = (100/100,09) . 12,011 = 12,00 % C
V uhličitanu vápenatém je 12,00 % hmot. C.
115) Určete hmotnostní procenta uhlíku v 1,2 - dichlortetrafluorethanu. Ar (C)= 12,011,
-1
M (C2F4Cl2) = 170,91 g . mol .
Ve 170,91 gramech 1,2 - dichlortetrafluorethanu (M (C2Cl2F4) = 170,91 g . mol-1) je
2.12,011 gramů uhlíku (Ar (C) = 12,011)
platí
170,91 g 1,2 - dichlortetrafluorethanu obsahuje
100 g 1,2 - dichlortetrafluorethanu obsahuje
….. 24,022 gramů uhlíku
….. x gramů uhlíku
x = (100/170,91).24,022 = 14,06% hmot. C
Obsah uhlíku je 14,06 % hmot.
116) Určete hmotnostní procenta uhlíku a vodíku v naftalenu. M (C10H8) = 128,174 g . mol-1,
Ar (H) = 1,008, Ar (C) = 12,011.
V molekule benzenu je deset atomů uhlíku (10 . 12,011g = 120,11 g uhlíku) a
osm atomů vodíku (8 . 1,008 g = 8,064 g vodíku).
v 128,174 g naftalenu je tedy 120,11 g uhlíku, což představuje
(120,11/128,174) . 100 = 93,71 % hmot.
Zbytek je obsah vodíku - 6,29% hmot.
Naftalen obsahuje 93,71 % hmot. uhlíku a 6,29 % hmot. vodíku.
151
117) Jaká je relativní atomová hmotnost kovu, jestliže při rozpuštění jeho 19,457 g v kyselině
3
chlorovodíkové vzniklo 6,67 dm vodíku? Objem vodíku byl měřen za normálních
podmínek; při rozpouštění vznikla sůl kovu s oxidačním číslem 2.
Protože vzniká sůl kovu s oxidačním číslem 2, probíhá rozpouštění podle reakce
Me + 2 HCl = MeCl2 + H2
z této rovnice vyplývá, že látkovému množství 1 mol kovu odpovídá látkové množství
1 mol plynného vodíku, tj. za normálních podmínek 22,414 dm3 vodíku.
vodíku vzniklo 6,67 dm3 (za normálních podmínek), což odpovídá látkovému množství
6,67/22,414 = 0,2976 molu vodíku.
aby vzniklo 0,2976 molu vodíku, muselo dojít k rozpuštění 0,2976 molu kovu
mezi látkovým množstvím vodíku a kovu platí totiž podle výše uvedené rovnice poměr 1:1
množství rozpuštěného kovu 19,457 g odpovídá 0,2976 molu, takže platí
0,2976 molu …..
1 mol …..
19,457 g
xg
x = (1/0,2976) . 19,457 = 65,38 g
Relativní atomová hmotnost kovu je 65,38 g . mol-1.
118) Kolik litrů oxidu uhličitého, měřeno za normálních podmínek,
-1
rozkladem 200 g MgCO3? M (MgCO3) = 84,31 g . mol .
vznikne tepelným
Tepelný rozklad probíhá podle rovnice
MgCO3 = MgO + CO2
z jednoho molu uhličitanu hořečnatého (tj. z 84,31 gramů) vznikne jeden mol oxidu
uhličitého, což představuje za normálních podmínek objem 22,414 dm3.
potom platí
84,31 g MgCO3 odpovídá …..
200 g MgCO3 odpovídá …..
22,414 dm3
x dm3
x = (200/84,31) . 22,414 = 53,17 dm3 CO2
Vznikne 53,17 dm3 CO2.
-1
119) Jaká je hustota oxidu uhličitého za normálních podmínek? M(CO2) = 44,01 g . mol .
Za normálních podmínek představuje jeden mol oxidu uhličitého (tj. 44,01 g) objem
22,415 dm3
152
hustota je hmotnost jednotky objemu
ρ = m/V = 44,01 g/22,415 dm3 = 1,963 g . dm-3
Hustota oxidu uhličitého je 1,963 g . dm-3.
120) Vypočítejte, kolik gramů kyseliny sírové je nutno použít k neutralizaci 5 g hydroxidu
-1
-1
sodného. M (NaOH) = 40 g . mol , M (H2SO4) = 98,08 g . mol .
Neutralizace hydroxidu sodného probíhá podle rovnice
2 NaOH + H2SO4 = Na2SO4 + 2 H2O
na dva moly hydroxidu sodného (tj. na 2 . 40 g) je zapotřebí jeden mol kyseliny sírové
(tj. 98,08 g).
platí tedy
na 80 g NaOH je zapotřebí …..
na 5 g NaOH je zapotřebí …..
98,08 g H2SO4
x g H2SO4
x = (5/80) . 98,08 = 6,13 g H2SO4
Je zapotřebí 6,13 g H2SO4.
121) Při vysušení pentahydrátu síranu měďnatého získáme bezvodý síran měďnatý. Kolik
hmotnostních procent síranu měďnatého obsahuje pentahydrát síranu měďnatého? Kolik
vody odpaříme při vysušení 10 kg pentahydrátu síranu měďnatého? M (CuSO4 . 5 H2O)
-1
= 249,68 g . mol-1, M (CuSO4)= 159,604 g . mol .
Podíl síranu měďnatého v procentech spočítáme podle úměry
249,68 g CuSO4 . 5 H2O obsahuje ….. 159,604 g CuSO4
100 g CuSO4 . 5 H2O obsahuje ….. x g CuSO4
x = (100/249,68) . 159,604 = 63,92 % hmot. CuSO4
podíl vody v procentech je 100 – 63,92 = 36,08 % hmot.
10 kg pentahydrátu s 36,08 % hmot. vody obsahuje 3,608 kg vody
Podíl CuSO4 v CuSO4 . 5 H2O je 63,92 % hmot., v 10 kg CuSO4 . 5 H2O je 3,608 kg
vody.
153
122) Kolik oxidu měďnatého teoreticky vznikne z 2,5 kg pentahydrátu síranu měďnatého po
jeho rozpuštění, vysrážení ve formě hydroxidu měďnatého, jeho izolaci a převedení
-1
vyžíháním na oxid měďnatý? M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,680 g.mol , M (CuO) = 79,539
-1
g . mol ).
Rovnice rozkladu pentahydrátu síranu měďnatého na oxid měďnatý není třeba vyčíslovat,
platí totiž, že z jedné molekuly CuSO4 . 5 H2O vznikne jedna molekula CuO
CuSO4 . 5 H2O  CuO
z 249,68 g pentahydrátu síranu amonného (M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,68 g . mol-1) vznikne
79,539 g oxidu měďnatého (M (CuO) = 79,539 g . mol-1)
platí proto
z 249,68 g pentahydrátu síranu amonného vznikne ….. 79,539 g oxidu měďnatého
z 2500 g pentahydrátu síranu amonného vznikne ….. x g oxidu měďnatého
x = (2500/249,68) . 79,539 = 796,41 g CuO
Vznikne 796,41 g CuO.
123) Kolik hmotnostních procent síranu vápenatého obsahuje dihydrát síranu vápenatého?
-1
-1
M (CaSO4 . 2 H2O) = 172,174 g . mol , M (CaSO4) = 136,143 g . mol .
Jeden mol dihydrátu síranu vápenatého (172,174 g) obsahuje 136,143 g CaSO4
potom platí
172,174 g dihydrátu síranu vápenatého obsahuje ….. 136,143 g CaSO4
100 g dihydrátu síranu vápenatého obsahuje ….. x gramů CaSO4
x = (100/172,174) . 136,143 = 79,07 % hmot. CaSO4
CaSO4.2 H2O obsahuje 79,07 % hmot. CaSO4.
124) Při dokonalém vysušení 150 g síranu vápenatého bylo získáno 118,61 g bezvodého
síranu vápenatého. Rozhodněte, zda původní sloučenina byla semihydrátem nebo
-1
dihydrátem síranu vápenatého. M (CaSO4) = 136,14 g . mol , M (CaSO4 . 0,5 H2O)
-1
-1
= 145,13 g . mol , M (CaSO4 . 2H2O) = 172,174 g . mol .
Pokud je původní síran vápenatý semihydrát, vznikne při vysušení jednoho molu (145,13
g) jeden mol bezvodého síranu vápenatého, tj. 136,14 g. Při vysušení 150 g by měla platit
úměra
145,13 g dihydrátu odpovídá ….. 136,14 gramů bezvodého síranu vápenatého
150 g dihydrátu odpovídá ….. x gramů bezvodého síranu vápenatého
x = (150/145,13) . 136,14 = 140,7 g CaSO4
154
pokud je původní síran vápenatý dihydrát, vznikne při vysušení jednoho molu (172,174 g)
jeden mol bezvodého síranu vápenatého, tj. 136,14 g, při vysušení 150 g by měla platit
úměra
172,174 g dihydrátu odpovídá ….. 136,14 gramů bezvodého síranu vápenatého
150 g dihydrátu odpovídá
…..
x gramů bezvodého síranu vápenatého
x = (150/172,174) . 136,14 = 118,6 g CaSO4
Původní síran vápenatý je dihydrát.
3
125) Kolik krychlových metrů kyslíku je zapotřebí ke spálení 18 m vodního plynu? Vodní
o
plyn je složen z 50 % obj. CO a 50 % obj. H2. Objem plynu se měří při teplotě 30 C
a tlaku 200 kPa.
Protože složení vodního planu je 50% objemových vodíku a 50% objemových oxidu
uhelnatého, je 18 m3 vodního plynu složeno z 9 m3 vodíku a 9 m3 oxidu uhelnatého
vodík je spalován podle rovnice
2 H2(g) + O2(g) = 2 H2O (g)
podle této rovnice reaguje jeden objemový díl kyslíku se dvěma objemovými díly vodíku,
znamená to, že ke spálení 9 m3 vodíku je zapotřebí 4,5 m3 kyslíku.
oxid uhelnatý je spalován podle rovnice
2 CO(g) + O2(g) = 2 CO2(g)
podle této rovnice je zapotřebí na jeden objemový díl kyslíku dvou objemových dílů oxidu
uhelnatého a na 9 m3 oxidu uhelnatého je proto zapotřebí 4,5 m3 kyslíku
Celkem je zapotřebí 9 m3 kyslíku.
Údaj o teplotě a tlaku je zbytečný.
3
3
126) Kolik dm kyslíku je zapotřebí k úplné oxidaci 4 m oxidu siřičitého?
Oxid siřičitý se oxiduje podle rovnice
2 SO2 + O2 = 2 SO3
podle této rovnice je zapotřebí jeden objemový díl kyslíku na dva objemové díly oxidu
siřičitého
na 4 m3 oxidu siřičitého je proto zapotřebí 2 m3 kyslíku, což je 2000 dm3
Je zapotřebí 2000 dm3.
155
127) K roztoku, který obsahuje 0,4 mol FeCl3, přidáme 0,3 mol NaOH. Kolik molů Fe(OH)3
vzniklo a kolik mol FeCl3 zbylo?
V roztoku probíhá reakce
FeCl3 + 3 NaOH = Fe(OH)3 + 3 NaCl
podle této reakce reaguje látkové množství 1 mol FeCl3 se 3 moly NaOH
na 0,4 mol FeCl3 by proto bylo zapotřebí 1,2 mol NaOH, které však nejsou v roztoku
k dispozici
z toho plyne, že chlorid železitý je v přebytku vzhledem k hydroxidu sodnému
znamená to úměru
1 mol FeCl3 potřebuje ….. 3 mol NaOH
x mol FeCl3 potřebuje ….. 0,3 mol NaOH
je zřejmé, že při spotřebování veškerého množství NaOH (0,3 molů) se spotřebuje pouze
0,1 mol FeCl3
zbytek, tj. 0,3 mol (0,4 – 0,1) nezreaguje
vzhledem k tomu, že z jednoho mol FeCl3 vznikne 1 mol Fe(OH)3, vznikne z 0,1 mol
FeCl3 0,1 mol Fe(OH)3.
Vzniklo 0,1 mol Fe(OH)3 a nezreagovalo 0,3 mol FeCl3.
128) Jaké látkové množství vody získáme redukcí 450 g CuO vodíkem? M (CuO) = 79,54 g.
-1
mol .
Redukce probíhá podle rovnice
CuO + H2 = Cu + H2O
z jednoho molu vznikne 1 mol vody
450 g CuO odpovídá látkovému množství450/79,54 = 5,658 mol CuO
z 5,658 mol CuO vznikne proto 5,658 mol vody.
Vznikne 5,658 mol vody.
129) Kolik kilogramů železa vznikne redukcí 0,75 tuny oxidu
-1
železitého? M (Fe2O3)
= 159,692 g . mol , Ar (Fe) = 55,847.
Redukce oxidu železitého probíhá bez ohledu na redukční činidlo tak, že z jedné molekuly
oxidu železitého mohou vzniknout dva atomy železa
156
platí proto
Fe2O3 2 .
z 1 molu Fe2O3 tj. ze 159,692 g vzniknou
z 0,75 tuny (tj. 750 000 g) vznikne
Fe
2 moly Fe tj. 2 . 55,847 t..j 111,694 g
x gramů Fe
x = (750 000/159,692) . 111,694 = 524 575,42 g tj. 524,57 kg Fe
Vznikne 524,57 kg Fe.
130) V původní směsi bylo 9 molů vodíku a 8 molů dusíku. Chemickou reakcí směsi byly
získány 4 moly amoniaku (reakce neprobíhá se 100 % výtěžkem). Kolik molů vodíku
a dusíku nezareagovalo?
Reakce probíhá podle rovnice
N2 + 3 H2 = 2 NH3
podle této reakce je ke vzniku 4 molů amoniaku zapotřebí 6 molů vodíku a 2 moly dusíku
z 9 molů vodíku proto 6 molů zreaguje a 3 moly zůstanou nezreagovány
z 8 molů dusíku zreagují dva moly, zbude proto 6 molů dusíku
Nezreagovalo látkové množství 3 moly vodíku a látkové množství 6 molů dusíku.
131) K roztoku, který obsahuje 20 g H2SO4, bylo přidáno 20 g NaOH. Určete, zda je vzniklý
-1
-1
roztok zásaditý, nebo kyselý. M (NaOH) = 40,00 g . mol , M (H2SO4) = 98,08 g . mol .
Molární hmotnost kyseliny sírové je 98,08 g . mol-1, takže 20 g odpovídá látkovému
množství 20/98,08 = 0,2039 molu kyseliny sírové
molární hmotnost hydroxidu sodného je 40,00 g . mol-1, takže 20 g odpovídá látkovému
množství 20/40 = 0,5 molu hydroxidu sodného
reakce probíhá podle rovnice
H2SO4 + 2 NaOH = Na2SO4 + 2 H2O
podle této reakce je na jeden mol kyseliny sírové k úplné neutralizaci zapotřebí 2 molů
hydroxidu sodného
na neutralizaci 0,2039 molů kyseliny sírové by bylo zapotřebí 2 . 0,2039 = 0,4078 molů
hydroxidu sodného - toho je k dispozici 0,5 molu
hydroxidu sodného je přebytek, roztok bude reagovat alkalicky
Roztok bude reagovat alkalicky.
157
132) Směs plynů obsahuje 11 molů NO a 13 molů O2. Oxidační reakcí vznikne 8 molů NO2.
Kolik molů NO a O2 se této rekce nezúčastní?
Probíhá reakce
2 NO + O2 = 2 NO2
podle této reakce vzniknou ze dvou molů NO a jednoho molu kyslíku dva moly NO2
aby vzniklo 8 molů NO2, musí zreagovat 4 moly kyslíku a 8 molů NO. Lze sestavit bilanci
NO
O2
=
NO2
2 moly
1 mol
=
2 moly
8 molů
4 moly
=
8 molů
z původních 11 molů NO jich zreagovalo 8, zbyly tedy 3 moly NO
z původních 13 molů O2 zreagovaly 4 moly, zbylo tedy 9 molů kyslíku
Zbylo látkové množství 3 moly NO a 9 molů kyslíku.
133) Kolik litrů třaskavého plynu se získá za normálních podmínek rozkladem 5 molů vody?
Třaskavý plyn je výbušná směs kyslíku a vodíku v objemových poměrech určených
složením vody.
Třaskavý plyn vzniká reakcí
2 H2O = 2 H2 + O2
třaskavý plyn je směsí vodíku a kyslíku, podle výše uvedené reakce vzniknou ze dvou
molů vody tři moly plynu (dva moly vodíku a jeden mol kyslíku)
z jednoho molu vody vznikne 1,5 molu třaskavého plynu, z 5 molů vody vznikne 7,5 molů
třaskavého plynu
za normálních podmínek zaujímá jeden mol plynu objem 22,414 dm3, potom 7,5 molů
odpovídá
7,5 . 22,414 = 168,1 dm3
Vznikne 168,1 dm3 třeskavého plynu.
134) Jedenáct dm3 vodíku ve směsi se čtyřmi dm3 kyslíku reagovalo za vzniku vody. Kterého
plynu byl přebytek a kolik dm3? Objemy plynů byly měřeny za normálních podmínek.
Vodík s kyslíkem reaguje podle rovnice
2 H2 + O2 = 2 H2O
reagují tedy dva dm3 vodíku s jedním dm3 kyslíku, na 4 dm3 kyslíku je proto zapotřebí
8 dm3 vodíku
158
2 dm3 vodíku
8 dm3 vodíku
+ 1 dm3 kyslíku
+ 4 dm3 kyslíku
z 11 dm3 vodíku proto zreaguje pouze 8 dm3, tři zbývající dm3 vodíku jsou přebytečné
Přebytečným plynem je vodík, přebývají ho 3 dm3.
135) Do nádrže s 548 kg odpadní kyseliny sírové bylo přidáno 400 kg hydroxidu vápenatého.
Určete, zda množství hydroxidu vápenatého postačovalo k neutralizaci odpadní kyseliny
-1
-1
sírové. M (H2SO4) = 98,08 g . mol , M (Ca(OH)2) = 74,09 g . mol .
Kyselina sírová reaguje s hydroxidem vápenatým podle rovnice
H2SO4 + Ca(OH)2 = CaSO4 + 2 H2O
protože molární hmotnost kyseliny sírové je 98,08 g . mol-1 a molární hmotnost hydroxidu
vápenatého je 74,09 g . mol-1, reaguje 98,08 g kyseliny sírové se 74,09 g hydroxidu
vápenatého
množství hydroxidu vápenatého potřebného k neutralizaci 548 kg kyseliny sírové (548 000
g) spočítáme podle úměry
H2SO4
98,08 g
548 000 g
Ca(OH)2
74,09 g
xg
x = (548 000/98,08) . 74,09 = 413 961 g hydroxidu vápenatého = 413, 9 kg
vzhledem k tomu, že bylo použito 400 kg hydroxidu vápenatého, nebylo množství
hydroxidu vápenatého pro neutralizaci dostatečné
Množství bylo nedostatečné.
136) Neutralizace 48 kg odpadní kyseliny sírové byla provedena přebytkem vápence. Jaký
objem oxidu uhličitého (měřeno za normálních podmínek) vznikl? Jaký objem oxidu
-1
uhličitého vznikne, provede-li se neutralizace dolomitem? M (H2SO4) = 98,08 g . mol .
Neutralizace kyseliny sírové vápencem probíhá podle rovnice
CaCO3 + H2SO4 = CaSO4 + H2O + CO2
podle rovnice vzniká z jednoho molu kyseliny sírové jeden mol oxidu uhličitého, který za
normálních podmínek zaujímá objem 22,414 dm3
48 kg (tj. 48 000 g) kyseliny sírové představuje látkové množství 48 000/98,08 = 489,4
molů
ze 489,4 molů kyseliny sírové tak vznikne 489,4 molů oxidu uhličitého, které zaujímají
objem
159
489,4 . 22,414 = 10 969 dm3 = 10,969 m3
dolomit lze chemicky považovat za uhličitan hořečnato-vápenatý MgCa(CO3)2, rozklad lze
popsat rovnicí
MgCa(CO3)2 + 2 H2SO4 = CaSO4 + MgSO4 + 2 H2O + 2 CO2
platí, že ze dvou molů kyseliny sírové vzniknou dva moly oxidu uhličitého
poměr molů kyseliny sírové a vzniklého oxidu je proto stejný, bez ohledu na skutečnost,
zda neutralizaci provádíme dolomitem nebo vápencem, proto vznikne stejný objem oxidu
uhličitého i při neutralizaci dolomitem
Vznikne 10,969 m3 oxidu uhličitého, při neutralizaci dolomitem vznikne stejný objem.
137) Dva objemové díly oxidu dusnatého a pět objemových dílů vzduchu reaguje za vzniku
oxidu dusičitého. Předpokládejme složení vzduchu 20 % obj. kyslíku a 80 % obj. dusíku.
Oxid dusnatý zreaguje pouze ze 70 %. Jaké je výsledné složení směsi v objemových
procentech?
5 objemových dílů vzduchu představuje 1 objemový díl (20 % obj.) kyslíku a 4 objemové
díly (80%) dusíku
původní složení směsi je potom následující
2 obj. díly NO
1 obj. díl O2
4 obj. díly N2
protože zreagoval oxid dusnatý ze 70 %, zreagovalo 1,4 obj. dílů NO, zbytek tj. 0,6 obj.
dílu NO nezreagovalo
oxidace probíhala podle rovnice
2 NO + O2 = 2 NO2
na zreagování 1,4 objemových dílů NO bylo zapotřebí 0,7 obj. dílu kyslíku
z jednoho objemového dílu kyslíku proto nezreagovalo 0,3 obj. dílů.
konečné složení směsi vypadá takto
0,6 obj. dílů NO
0,3 obj. dílů O2
1,4 obj. dílů NO2
4 obj. díly N2
celkem 6,3 obj. dílů
objemová procenta
NO
NO2
O2
(0,6/6,3 ) . 100 = 9,524 %
(1,4/6,3) . 100 = 22,222 %
(0,3/6,3) . 100 = 4,762 %
160
N2
(4/6,3).100 = 63,492 %
Složení výsledné směsi v objemových procentech bylo NO 9,524 %, NO2 22,222%,
O2 4,762 %, N2 63,492%.
3
3
138) Vypočítejte objem vzduchu v m , potřebný ke spálení 6 m vodního plynu. Vodní plyn
má složení 50 % obj. H2, 40 % obj. CO, 5 % obj. N2 a 5% obj. CO2, vzduch 20 % obj.
O2 a 80 % obj. N2. Spalování se provádí za podmínek, kdy nedochází ke spalování dusíku.
Vzhledem ke složení obsahuje 6 m3 vodního plynu
3 m3 vodíku ( 50% obj.),
2,4 m3 CO (40% obj.),
0,3 m3 N2 ( 5% obj.) a
0,3 m3 CO2 ( 5% obj.)
při spalování vodního plynu nedochází k oxidaci dusíku, nespaluje se rovněž oxid uhličitý
vodík se spaluje podle rovnice
2 H2 + O2 = 2 H2O
podle této rovnice spolu reagují dva objemové díly vodíku s jedním objemovým dílem
kyslíku - na spálení 3 m3 vodíku je proto zapotřebí 1,5 m3 kyslíku.
oxid uhelnatý se spaluje podle rovnice
2 CO + O2 = 2 CO2
podle této rovnice reagují dva objemové díly oxidu uhelnatého s jedním objemovým dílem
kyslíku - na spálení 2,4 m3 CO je proto zapotřebí 1,2 m3 kyslíku.
na spálení vodíku a CO přítomných v 6 m3 vodního plynu je celkem potřeba 2,7 m3 kyslíku
spalování se však provádí vzduchem, který přibližně obsahuje 20 % kyslíku
v 1 m3 vzduchu je proto přítomno 0,2 m3 kyslíku
platí úměra
1 m3 vzduchu obsahuje
x m3 vzduchu obsahuje
0,2 m3 kyslíku
2,7 m3 kyslíku
x = 2,7/0,2 = 13,5 m3 vzduchu
Je zapotřebí 13,5 m3 vzduchu.
3
3
139) Jaký objem vzduchu v m je potřebný ke spálení 5 m svítiplynu o složení 50 % H2,
30% CH4, 10 % CO, 2 % C2H4 a 8 % N2 (uvedeno v objemových procentech)? Uvažujte
složení vzduchu 20 % obj. O2 a 80 % obj. N2. Spalování se provádí za podmínek, kdy
nedochází ke spalování dusíku.
161
Vzhledem ke složení svítiplynu obsahuje 5 m3 svítiplynu
2,5 m3 vodíku (50% obj.),
1,5 m3 CH4 (30% obj.),
0,5 m3 CO (10% obj.),
0,1 m3 C2H4 (2% obj.),
objem dusíku není podstatný, protože nedochází k jeho spalování.
vodík se spaluje podle rovnice
2 H2 + O2 = 2 H2O
protože ke spálení 2 objemových dílů vodíku je zapotřebí jednoho objemového dílu
kyslíku, je ke spálení 2,5 m3 vodíku zapotřebí 1,25 m3 kyslíku.
methan se spaluje podle rovnice
CH4 + 2 O2 = CO2 + 2 H2O
podle této rovnice je zapotřebí dvou objemových jednotek kyslíku na jednu objemovou
jednotku methanu - na 1,5 m3 methanu je proto zapotřebí 3 m3 kyslíku.
ethylen (ethen) je spalován podle rovnice
C2H4 + 3 O2 = 2 CO2 + 2 H2O
podle této rovnice je na jeden objemový díl ethylenu zapotřebí tří objemových dílů kyslíku
- na 0,1 m3 ethylenu je proto zapotřebí 0,3 m3 kyslíku
oxid uhelnatý se spaluje podle rovnice
2 CO + O2 = 2 CO2
podle této rovnice reagují dva objemové díly oxidu uhelnatého s jedním objemovým dílem
kyslíku - na spálení 0,5 m3 oxidu uhelnatého je proto zapotřebí 0,25 m3 kyslíku
celkem je zapotřebí 0,25 + 0,3 + 3 + 1,25 = 4,8 m3 kyslíku
spalování se však provádí vzduchem, který přibližně obsahuje 20 % kyslíku
v 1 m3 vzduchu je proto přítomno 0,2 m3 kyslíku
platí úměra
1 m3 vzduchu obsahuje
x m3 vzduchu obsahuje
0,2 m3 kyslíku
4,8 m3 kyslíku
x = 4,8/0,2 = 24 m3 vzduchu
Je zapotřebí 24 m3 vzduchu.
162
140) Kolik gramů KClO3 je třeba rozložit, aby se získal 0,3 m
3
kyslíku (měřeno za
-1
normálních podmínek)? M (KClO3) = 122,549 g . mol .
Rozklad chlorečnanu draselného probíhá podle reakce
2 KClO3 = 2 KCl + 3 O2
ze dvou molů chlorečnanů draselného (tj. z 2 . 122,549 = 245,098 g) vzniknou tři moly
kyslíku, které za normálních podmínek představují objem 3 . 22,414 = 67,242 dm3
kyslíku
úměra umožňující výpočet množství chlorečnanu draselného potřebného pro vznik 0,3 m 3
(tj. 300 dm3) kyslíku vypadá takto:
245,098 g KClO3 odpovídá
x g KClO3 odpovídá
67,242 dm3 kyslíku
300 dm3 kyslíku
x = (300/67,242) . 245,098 = 1 093,5 g = 1,094 kg KClO3
Je zapotřebí 1,094 kg KClO3.
141) Kolik litrů acetylénu (správněji ethynu) se získá za normálních podmínek hašením 50 g
-1
dikarbidu vápníku? M (CaC2) = 64,1 g . mol .
Rozklad dikarbidu vápníku probíhá podle reakce
CaC2 + 2 H2O = Ca(OH)2 + C2H2
podle této rovnice vznikne z jednoho molu dikarbidu vápníku, tj. ze 64,1 g jeden mol
acetylénu, který za normálních podmínek představuje objem 22,414 dm3 C2H2
z 50 g dikarbidu vápníku se množství získaného acetylénu získá podle úměry
64,1 g CaC2 uvolní
50 g CaC2 uvolní
22,414 dm3 C2H2
x dm3 C2H2
x = (50/64,1) . 22,414 = 17,5 dm3 C2H2
Získá se 17,5 dm3 C2H2.
3
142) Kolik m oxidu uhličitého se uvolní při kalcinaci 50 kg hydrogenuhličitanu sodného?
-1
M (NaHCO3) = 84,007 g . mol .
Kalcinace hydrogenuhličitanu sodného probíhá podle rovnice
2 NaHCO3 = Na2CO3 + H2O + CO2
163
podle této reakce se ze dvou molů hydrogenuhličitanu sodného (tj. z 2 . 84,007 = 168,014
g) uvolní jeden mol oxidu uhličitého, který za normálních podmínek zaujímá objem 22,414
dm3
50 kg představuje 50 000 g
množství uvolněného oxidu uhličitého z 50 000 g hydrogenuhličitanu sodného získáme
z úměry
168,014 g NaHCO3 uvolní
50 000 g NaHCO3 uvolní
22,414 dm3 CO2
x dm3 CO2
x = (50 000/168,014) . 22,414 = 6 670 dm3 = 6,67 m3 CO2
Uvolní se 6,67 m3 CO2.
143) Jaký objem plynů (po převedení na normální podmínky) vznikne dokonalým spálením
-1
50 kg n – oktanu? M (C8H18) = 114,233 g . mol .
Po převedení na normální podmínky je vzniklá voda v kapalném stavu a spalování
n-oktanu bude probíhat podle rovnice
2 C8H18(l) + 25 O2(g) = 16 CO2(g) + 18 H2O(l)
podle této rovnice vznikne z jednoho molu n-oktanu tj. ze 114,233 g 8 molů oxidu
uhličitého, které představují za normálních podmínek objem 8 . 22,414 = 179,312 dm3
z 50 kg (tj. 50 000 g) oktanu, se uvolní objem oxidu uhličitého, který vypočteme podle
úměry
z 114,233 g oktanu vznikne
z 50 000 g oktanu vznikne
179,312 dm3
x dm3
x = (50 000/114,233) . 179,312 = 78 485 dm3 = 78,485 m3 plynu
Uvolní se 78,485 m3 plynu.
144) Máme připravit 55 g sulfidu barnatého redukcí síranu barnatého uhlíkem. Vypočítejte
potřebné množství síranu
barnatého a spotřebu uhlíku, který se použije
-1
-1
s dvacetiprocentním přebytkem. M (BaSO4) = 233,4 g . mol , M (BaS) = 169,4 g . mol ,
Ar (C) = 12,011.
Redukce síranu barnatého uhlíkem za vzniku sulfidu barnatého probíhá podle rovnice
BaSO4 + 2 C = BaS + 2 CO2
ze 233,4 g síranu barnatého (M (BaSO4) = 233,4 g . mol-1) vznikne podle této rovnice
169,4 g BaS (M (BaS) = 169,4 g . mol-1 ). Množství síranu barnatého potřebného ke vzniku
55 g BaS vypočteme podle úměry
164
z 233,4 g BaSO4 vznikne
z x g BaSO4 vznikne
169,4 g BaS
55 g BaS
x = (55/169,4) . 233,4 = 75,78 g BaSO4
na vznik 169,4 g BaS (M (BaS) = 169,4 g . mol-1 ) je zapotřebí dvou molů uhlíku,
tj. 2 . 12,011 = 24,022 g uhlíku
stechiometrické množství uhlíku potřebného pro vznik 35 g BaS získáme z úměry
na vznik 169,4 g BaS je potřeba
na vznik 55 g BaS je potřeba
24,022 g uhlíku
x g uhlíku
x = (55/169,4) . 24,022 =7,799 g uhlíku
máme-li k reakci použít dvacetiprocentní přebytek uhlíku, představuje vypočtené množství
100%, k reakci použijeme 120%
100 % odpovídá
120 % odpovídá
7,799 g uhlíku
x g uhlíku
x = (120/100) . 7,799 = 9,358 g uhlíku
Potřebné množství síranu barnatého je 75,78 g, potřebné množství uhlíku je 9,358 g.
3
145) Hořením 4,8 gramů antracitu vzniklo 8,04 dm CO2 ( měřeno za normálních podmínek).
Kolik procent uhlíku antracit obsahuje? Ar (C) = 12,011.
Objem 8,04 dm3 oxidu uhličitého představuje za normálních podmínek
8,04/22,414 = 0,359 molu
protože spalování uhlíku v antracitu probíhá podle rovnice
C + O2 = CO2
vznikne spálením jednoho molu uhlíku jeden mol oxidu uhličitého
protože vzniklo 0,359 molu oxidu uhličitého, musí 4,8 g antracitu obsahovat 0,359 molu
uhlíku
protože Ar (C) = 12,01, je množství uhlíku v 4,8 g antracitu rovno
0,359 . 12,011 = 4,312 g
toto množství představuje
(4,312/4,8) . 100 = 89,83 % hmot.
Antracit obsahuje 89,83 % hmot. uhlíku.
165
146) Jaký objem vodíku vznikne reakcí 18 g kovového sodíku s vodou? Ar (Na) = 22,989.
Reakce sodíku s vodou probíhá podle reakce
2 Na + 2 H2O = 2 NaOH + H2
ze dvou molů sodíku tj. z 2 . 22,989 = 45,978 g vznikne jeden mol vodíku, který za
normálních podmínek zaujímá objem 22,414 dm3 vodíku
pro výpočet množství vodíku vzniklého z 18 g sodíku platí úměra
z 45,978 g sodíku vznikne
z 18 g sodíku vznikne
22,414 dm3 vodíku
x dm3 vodíku
x = (18/45,978) . 22,414 = 8,775 dm3 vodíku
Vznikne 8,775 dm3 vodíku.
147) Jaká byla čistota zinku, jestliže při rozpuštění 0,9 g v kyselině chlorovodíkové vznikl
3
objem 276,8 cm vodíku, měřeno za normálních podmínek? Nečistoty zinku se v kyselině
chlorovodíkové nerozpouštějí za vzniku vodíku. Ar (Zn) = 65,39.
Zinek se v kyselině chlorovodíkové rozpouští podle reakce
Zn + 2 HCl = ZnCl2 + H2
podle této rovnice platí, že z jednoho molu zinku vznikne jeden mol vodíku
vodíku vznikl objem 0,2768 dm3, což za normálních podmínek odpovídá látkovému
množství 0,2768/22,414 = 0,01235 molu vodíku
toto množství vodíku muselo vzniknout z 0,01235 molu zinku
protože Ar(Zn) = 65,39, odpovídá toto látkové množství
0,01235 . 65,39 = 0,8076 g Zn
v 0,9 g je přítomno 0,8076 g Zn, což znamená, že obsah zinku je
(0,8076/0,9) . 100 = 89,73 % hmot.
Zinek obsahuje 89,73 % Zn.
148) Při rozpouštění látkového množství 1 molu kovu v kyselině chlorovodíkové vzniklo
11,207 l dm3 vodíku. Jaké je oxidační číslo kovu ve vzniklé soli?
Obecná rovnice pro rozpouštění kovu v kyselině chlorovodíkové může být napsána v této
podobě
Me + x HCl = MeClx + (x/2) H2
Me znamená kov, x znamená oxidační stupeň kovu rozpuštěného ve formě chloridu
166
obecně platí, že při rozpouštění jednoho molu kovu vznikne x/2 molu vodíku v závislosti
na oxidačním čísle x vzniklého chloridu
množství 11,207 dm3 vodíku za normálních podmínek odpovídá
11,207/22,414 = 0,5 molu
znamená to, že rozpuštěním jednoho molu kovu vznikne 0,5 molu vodíku a protože x/2
= 0,5 platí, že oxidační číslo kovu je rovno jedné.
Oxidační číslo kovu je rovno jedné.
149) Uhlí s obsahem 75 % hmot. uhlíku a 1,8 % síry spalujeme s 93 % účinností. Kouřové
plyny podrobujeme odsiřování, při kterém se zachytí 70 % oxidu siřičitého ve formě
-1
dihydrátu síranu vápenatého. Ročně spálíme 10 000 t uhlí. M (SO2) = 64,063 g . mol ,
-1
-1
M (CO2) = 44,010 g . mol , Ar (C) = 12,011, M (CaSO4. 2 H2O) = 172,174 g . mol ,
Ar (S) = 32,066.
Vypočtěte:
a) kolik m3 CO2 se uvolní ročně,
3
b) kolik SO2 ( v m ) se ročně uvolní do okolí, tedy není zachyceno při odsiřování,
c) kolik dihydrátu síranu vápenatého ročně vznikne?
149) a) 10 000 t uhlí obsahuje 7 500 t uhlíku
při spálení s 93% účinností se spálí ze 7 500 t uhlíku pouze 7 500 . 0,93 = 6 975 t uhlíku
to je současně množství, které se ročně převede na oxid uhličitý
6 975 t uhlíku odpovídá 6,975 . 109 g uhlíku
spalování uhlíku probíhá podle reakce
C + O2 = CO2
protože Ar ( C) = 12,011 vznikne spálením 12,011 g uhlíku jeden mol oxidu uhličitého,
což představuje za normálních podmínek objem 22,414 dm3
množství oxidu uhličitého uvolněného spálením 6,975 . 109 g uhlíku vypočteme pomocí
úměry
z 12,011 g uhlíku vznikne
22,414 dm3 CO2
ze 6,975 . 109 g uhlíku vznikne
x dm3 CO2
x = (6,975 . 109/12,011) . 22,414 = 1,302 . 1010 dm3 = 1,302 . 107 m3
Ročně se uvolní 1,302 . 107 m3 oxidu uhličitého.
167
149) b) Je-li při odsiřování zachyceno 70 % oxidu siřičitého, znamená to, že 30 % oxidu
siřičitého odchází nezachyceno do atmosféry
10 000 t uhlí obsahuje 180 t síry
protože účinnost spalování je 93 %, dojde ke spálení pouze 180 . 0,93 = 167,4 t síry
30 % z tohoto množství přejde do atmosféry ve formě nezachyceného oxidu siřičitého
30 % ze 167,4 tun je
0,3 . 167,4 = 50,22 t síry
spalování síry v uhlí odpovídá rovnici
S + O2 = SO2
podle této rovnice vznikne při spálení jednoho molu síry (tj. 32,066 g) jeden mol oxidu
siřičitého, který za normálních podmínek zaujímá objem 22,414 dm3
objem oxidu siřičitého, který vznikne spálením 50,22 tun (tj. 50,22 . 106 g) síry spočteme
podle úměry
ze 32,066 g síry vznikne
22,414 dm3 SO2
z 50,22 . 106 g síry vznikne
x dm3 SO2
x = (50,22 . 106/32,066) . 22,414 = 35,103 . 106 dm3 = 35 104 m3 SO2
Ročně se atmosféry uvolní 35 104 m3 SO2.
149) c) 10 000 t uhlí obsahuje 180 t síry
z tohoto množství je 93 % spáleno, což představuje 167,4 t síry
70 % z tohoto množství je převedeno na dihydrát síranu vápenatého
70% ze 167,4 t představuje
0,7 . 167,4 = 117,18 t = 117,18 . 106 g síry
bez ohledu na reakce probíhající při odsiřování platí, že z jednoho atomu síry může
vzniknout jedna molekula dihydrátu síranu vápenatého, resp. z jednoho molu síry vznikne
jeden mol dihydrátu síranu vápenatého
ze 32,066 g síry tak vznikne 172,174 g CaSO4 . 2 H2O
168
množství CaSO4 . 2 H2O vzniklého ze 118,8 . 106 g síry vypočteme podle úměry
ze 32,066 g síry vznikne
172,174 g CaSO4 . 2 H2O
6
ze 117,18 . 10 g síry vznikne
x g CaSO4 . 2 H2O
x = (117,18 . 106/32,066) . 172,174 = 629,18 . 106 g CaSO4 . 2 H2O = 629,18 t
CaSO4 . 2 H2O
Ročně vznikne 629,18 t CaSO4 . 2 H2O.
150) Jaká je hmotnost 10 dm3 fluoru (měřeno za normálních podmínek)? Ar (F) = 18,998.
Plynný fluor představuje dvouatomovou molekulu s molární hmotností M (F2) = 37,996 g.
mol-1
znamená to, že za normálních podmínek představuje 37,996 g fluoru objem 22,414 dm3
pro objem 10 dm3 vypočteme hmotnost z úměry
37,996 g F2 odpovídá
22,414 dm3
x g F2
10 dm3
x = (10/22,414) . 37,996 = 16,952 g
Hmotnost fluoru je 16,952 g.
3
151) Spálením 0,4 g uhlovodíku, za normálních podmínek plynného, bylo získáno 609 cm
3
CO2 (měřeno za normálních podmínek). 1 dm uhlovodíku má za normálních podmínek
hmotnost 1,9673 g. Určete molekulový vzorec uhlovodíku. Ar (C) = 12,011, Ar (H)
= 1,008.
Pokud 1 dm3 plynu za normálních podmínek váží 1,9763 g, odpovídá hmotnost 22,414 dm3
molární hmotnosti
1,9673 . 22,414 = 44,095 g . mol-1
hmotnost uhlovodíku 0,4 g potom představuje látkové množství
0,4/44,095 = 9,0713 . 10-3 molu
169
objem vzniklého CO2 609 cm3 (tj. 0,609 dm3) odpovídá
0,609/22,414 = 0,02717 molu
je zřejmé, že počet molů vzniklého oxidu uhličitého je trojnásobný než počet molů
spalovaného uhlovodíku
z toho je patrné, že uhlovodík obsahuje tři atomy uhlíku a spalování probíhá podle reakce
C3Hx + (3 + x/4) O2 = 3 CO2 + (x/2) H2O
pro molární hmotnost uhlovodíku C3Hx platí, že
M (C3Hx) = 3 . 12,011 + x . 1,008 = 44,095
36,033 + x . 1,008 = 44,095
x. 1,008 = 8,062
x≈8
Molekulový vzorec je C3H8.
152) Bylo zjištěno, že uhlovodík obsahuje 83,625 % hmot. uhlíku a 16,375 % hmot. vodíku.
-1
Určete sumární vzorec uhlovodíku, je-li molární hmotnost uhlovodíku 86,178 g . mol .
Ar(C) = 12,011, Ar (H) = 1,008.
Jeden mol má hmotnost 86,178 g, z toho připadá na uhlík
86,178 . 0,83625 = 72,066 g
a na vodík připadá
86,178 . 0,16375 = 14,112 g
množství uhlíku odpovídá
72,066/12,011 = 6 molům uhlíku
a množství vodíku odpovídá
14,112/1,008 = 14 molům vodíku
V jednom molu uhlovodíku je 6 molů uhlíku a 14 molů vodíku, sumární vzorec
uhlovodíku je proto C6H14.
-1
153) Kolik dm3 fosfanu se uvolní hydrolýzou 7 g Ca3P2? M (Ca3P2) = 182,182 g . mol .
170
Hydrolýza fosfidu vápenatého s vodou probíhá podle reakce
Ca3P2 + 6 H2O = 3 Ca(OH)2 + 2 PH3
z jednoho molu fosfidu vápenatého (tj. ze 182,182 g) se uvolní 2 moly fosfanu, které za
normálních podmínek zaujímají objem 2 . 22,414 = 44,828 dm3
pro výpočet množství fosfanu uvolněného ze 7 g fosfidu vápenatého použijeme úměru
182,182 g fosfidu uvolní
44,828 dm3 fosfanu
x dm3 fosfanu
7 g fosfidu uvolní
x = (7/182,182) . 44,828 = 1,722 dm3 fosfanu
Uvolní se 1,722 dm3 fosfanu.
3
154) Při hoření 1 kg uhlíku vzniklo nedokonalým spalováním 266,5 dm oxidu uhelnatého.
Kolik litrů oxidu uhličitého vzniklo, jestliže byl všechen uhlík spálen? Ar (C) = 12,011.
Část 1 kg uhlíku se spaluje podle rovnice
C + O2 = CO2
zbytek se spaluje podle rovnice
2 C + O2 = 2 CO
pokud vzniklo 266,5 dm3 CO, odpovídá toto množství 266,5/22,414 = 11,8899 molu
na vznik 11,8899 molu oxidu uhelnatého bylo zapotřebí podle druhé rovnice 11,8899 molu
uhlíku
11,8899 molu uhlíku odpovídá11,8899 . 12,011 = 142,809 g uhlíku - tato část uhlíku byla
spálena na oxid uhelnatý
zbývající část z výchozího 1 kg (tj. 1000 g) byla spálena podle první reakce na oxid
uhličitý
na oxid uhličitý bylo spáleno 1 000 – 142,809 = 857,191 g uhlíku - toto množství odpovídá
71,367 molu uhlíku
protože z jednoho molu uhlíku podle první rovnice vznikne jeden mol oxidu uhličitého,
vznikne také 71,367 molu oxidu uhličitého - tomuto látkovému množství odpovídá za
normálních podmínek objem
71,367 . 22,414 = 1 599,6 dm3 oxidu uhličitého
Vznikne 1 599,6 dm3 oxidu uhličitého.
171
155) Cementací byla z roztoku síranu měďnatého získávána měď pomocí železných hřebíků.
Kolik mědi je možné získat při použití 125 g železných hřebíků? Ar (Fe) = 55,847, Ar (Cu)
= 63,546.
Cementace probíhá podle rovnice
Fe + CuSO4 = Cu + FeSO4
podle relativních atomových hmotností Fe a Cu a s přihlédnutím k uvedené rovnici platí,
že z 55,847 g Fe získáme 63,546 g Cu
pro výpočet množství Cu získané z 25 g železa použijeme úměru
z 55,847 g Fe získáme
63,546 g Cu
z 125 g Fe získáme
x g Cu
x = (125/55,847) . 63,546 = 142,23 g Cu
Získáme 142,23 g Cu.
3
156) Kolik m oxidu uhličitého a kolik kilogramů oxidu vápenatého vznikne kalcinací 330 kg
-1
-1
uhličitanu vápenatého? M (CaCO3) = 100,087 g . mol , M (CO2) = 44,01 g . mol ,
-1
M (CaO) = 56,077 g . mol .
Kalcinace uhličitanu vápenatého probíhá podle rovnice
CaCO3 = CaO + CO2
podle molární hmotnosti uhličitanu vápenatého (M (CaCO3) = 100,087 g . mol-1)
a molárního objemu plynu za normálních podmínek (22,414 dm3) vznikne ze 100,087 g
CaCO3 22,414 dm3 oxidu uhličitého
množství oxidu uhličitého získané z 330 kg (tj. z 330 000 g) získáme výpočtem z úměry
ze 100,087 g CaCO3 se uvolní
z 330 000 g CaCO3 se uvolní
22,414dm3 CO2
x dm3 CO2
x = ( 330 000/100,087) . 22,414 = 73 901,9 dm3 = 73,90 m3 CO2
172
podle molární hmotnosti uhličitanu vápenatého (M (CaCO3) = 100,087 g . mol-1) a molární
hmotnosti oxidu vápenatého (M (CaO) = 56,077 g . mol-1) vznikne ze 100,087 g uhličitanu
vápenatého 56,077 g oxidu vápenatého
množství oxidu vápenatého získaného ze 330 kg (tj. z 330 000 g) uhličitanu vápenatého
vypočteme podle úměry
ze 100,087 g CaCO3 získáme
z 330 000 g CaCO3 získáme
56,077 g CaO
x g CaO
x = ( 330 000/100,087) . 56,077 = 184 893 g  184,9 kg CaO
Získáme 73,9 m3 CO2 a 184,9 kg CaO.
3
157) Kolik litrů vodíku je zapotřebí k hydrogenaci 13,8 dm ethenu na ethan? Objemy vodíku
i ethenu jsou měřeny za stejných podmínek.
Hydrogenace probíhá podle rovnice
C2H4 + H2 = C2H6
podle této rovnice spolu reaguje jeden objemový díl ethenu s jedním dílem vodíku. Na 13,8
dm3 ethenu je proto potřeba 13,8 dm3 vodíku
Je potřeba 13,8 dm3 vodíku.
158) Určete sumární chemický vzorec látky, která obsahuje 38,65 % hmot. draslíku, 13,85 %
hmot. dusíku a 47,5 % hmot. kyslíku. Ar (K) = 39,102, Ar (N) = 14,0067, Ar (O) = 16,000.
Ve 100 g látky je
38,65 g draslíku, což představuje látkové množství 38,65/39,102 = 0,989 mol,
13,85 g dusíku, což představuje látkové množství 13,85/14,0067 = 0,989 mol a
47,5 g kyslíku, což představuje látkové množství 47,5/16,000 = 2,969 mol
látkový poměr K : N : 0 je 0,989 : 0,989 : 2 969 resp. 1 : 1 : 3
Látka je dusičnan draselný KNO3.
159) Určete sumární chemický vzorec látky, která obsahuje 11,2 % hmot. hliníku, 44,1 %
hmot. chloru a 44,7 % hmot. vody. Ar (Al) = 26,9815, Ar (Cl) = 35,453, M (H2O) = 18,016
g . mol-1.
100 g látky obsahuje
11,2 g hliníku, což představuje látkové množství 11,2/26,9815 = 0,415 mol,
173
44,1 g chloru, což představuje látkové množství 44,1/35,453 = 1,244 mol a
44,7 g vody, což představuje látkové množství 44,7/18,016 = 2,481.
poměr Al : Cl : H2O je 0,415 : 1,244 : 2,481 resp. 1 : 3 : 6
Látka je hexahydrát chloridu hlinitého AlCl3 . 6 H2O.
160) Oxid olovičitý o počáteční hmotnosti 103,3 g byl po dobu jednoho roku vystaven
působení atmosféry. Hmotnost vlivem reakce s oxidem siřičitým, přítomným v atmosféře,
vzrostla na 127,5 g. Kolik procent PbO2 se přeměnilo na síran olovnatý? M (SO2)
-1
-1
= 64,063 g . mol , M (PbSO4) = 303,3 g . mol .
Oxid olovičitý reaguje s oxidem siřičitým podle reakce
PbO2 + SO2 = PbSO4
pokud došlo ke vzrůstu hmotnosti oxidu olovičitého ze 103,3 g na 127,5 g, znamená to, že
zreagovalo 127,5 – 103,3 = 24,2 g SO2
protože reaguje jeden mol oxidu olovičitého s jedním molem oxidu siřičitého, reaguje
239,237 g PbO2 s 64,063 g SO2
molární hmotnost oxidu olovičitého není sice v příkladu zadána, nicméně je dána rozdílem
molární hmotnosti PbSO4 a molární hmotnosti SO2.
M (PbO2) = M ( PbSO4) – M (SO2) = 303,3 - 64,063 = 239,237 g . mol-1
množství PbO2 spotřebovaného na reakci se 24,2 g SO2 vypočteme z úměry
na reakci 64,063 g SO2 je potřeba
239,237 g PbO2
na reakci 24,2 g SO2 je potřeba
x g PbO2
x = ( 24,2/64,063) . 239,237 = 90,373 g PbO2
z původního množství 103,3 g PbO2 zreagovalo na síran olovnatý 90,373 g což je
( 90,373/103,3 ) . 100 = 87,49 % hmot. PbO2.
Zreagovalo 87,49 % hmot. PbO2.
174
161) V místnosti 9 x 9 x 2,5 m bylo spáleno 33,3 g disulfidu železa, M( FeS2) = 119,979
g . mol-1. Jaká je průměrná koncentrace oxidu siřičitého v objemových procentech za
předpokladu, že
a) místnost není větrána,
b) objem vybavení místnosti není brán v úvahu,
c) neprobíhá oxidace oxidu siřičitého na sírový?
Spalování disulfidu železa probíhá podle rovnice
4 FeS2 + 11 O2 = 2 Fe2O3 + 8 SO2
ze čtyř molů disulfidu železa (tj. ze 4 . M ( FeS2) = 4 . 119,979 = 479,916 g) vznikne
8 . 22,414 = 179,312 dm3 SO2, množství oxidu siřičitého uvolněného ze 33,3 g disulfidu
železa spočítáme z úměry
179,312 dm3 SO2
ze 479,916 g FeS2 vznikne
x dm3 SO2
ze 33,3 g FeS2 vznikne
x = ( 33,3/479,916) . 179,312 = 12,442 dm3 SO2
objem místnosti je 9 . 9 . 2,5 = 202,5 m3 = 202 500 dm3
koncentrace SO2 vyjádřená v objemových procentech je proto
( 12,442/202 500) . 100 = 0,00614 %
Koncentrace oxidu siřičitého bude 0,00614 % obj.
162) Oxid siřičitý ve vzduchu byl odstraňován pohlcováním v roztoku peroxidu vodíku.
Obsahuje-li vzduch 2 % obj. SO2, jaké minimální množství roztoku peroxidu vodíku
3
o koncentraci 5 % hmot. je třeba k vyčištění 1 m vzduchu? M (H2O2) = 34,016 g . mol-1.
Reakce probíhá podle rovnice
SO2 + H2O2 = H2SO4
1 m3 vzduchu s obsahem 2 % obj. SO2 obsahuje 0,02 m3, tedy 20 dm3 SO2
objem 20 dm3 SO2 představuje látkové množství 20/22,414 = 0,8923 molu SO2
k odstranění 0,8923 molu SO2 je podle uvedené rovnice zapotřebí 0,8923 molu peroxidu
vodíku, což představuje 0,8923 . 34,016 = 30,352 g peroxidu vodíku
175
pokud je koncentrace roztoku peroxidu vodíku 5 %, je tohoto roztoku zapotřebí 607 g
Je zapotřebí 607 g peroxidu vodíku o koncentraci 5 % hmot.
163) Vypočítejte množství kyseliny chlorovodíkové potřebné k přípravě 45 g chloridu
zinečnatého. Chlorid zinečnatý je možné připravit rozpouštěním kovového zinku
v kyselině chlorovodíkové. M (ZnCl2) = 136,26 g . mol-1, M (HCl) = 36,461 g . mol-1.
Zn + 2 HCl
=
ZnCl2 + H2
z 2.36,461 g HCl vznikne 136,26 g ZnCl2
z x g HCl
x/(2 . 36,461) = 45/136,26
vznikne 45 g ZnCl2
x = 2 . 36,461 . 45/136,26 = 24,083 g HCl
Je zapotřebí 24,083 g HCl.
164) Sulfid železnatý s obsahem 90 % hmot. FeS je používán k přípravě sulfanu reakcí
s kyselinou chlorovodíkovou. Jaké množství takového sulfidu železnatého je zapotřebí
k přípravě 15 dm3 sulfanu za normálních podmínek? M (H2S) = 34,079 g . mol-1, M (FeS)
= 87,911 g . mol-1.
FeS + 2 HCl = FeCl2 + H2S (g)
z 87,911 g FeS vznikne 22,414 dm3 H2S
…..
zx g
x/87,911 = 15/22,414
15 dm3 H2S
x = 87,911 . 15/22,414 = 58,832 g FeS
100 g (obsah 90 % FeS) ….. obsahuje 90 g čistého FeS
xg
x/100 = 58,832/90
….. 58,832 g čistého FeS
x = 100 . 58,832/90 = 65,369 g
Je zapotřebí 65,369 g surového FeS.
165) Jaký objem vzduchu (počítejte s obsahem O2 ve vzduchu 20,95 % obj.) je teoreticky
zapotřebí k oxidaci 35 m3 amoniaku na oxid dusnatý? Jaký objem oxidu dusnatého
vznikne?
4 NH3 + 5 O2 = 4 NO + 6 H2O
plyny spolu reagují v objemových poměrech
176
4 díly
5 dílů
4 díly
35 m3
x m3
y m3
6 dílů
---------------------------------------x/5 = 35/4
y/4 = 35/4
3
x = 5 . 35/4 =43,75 m O2
y = 4 . 35/4 = 35 m3 NO
100 m3 vzduchu obsahuje ….. 20,95 m3 O2
x m3 vzduchu obsahuje
43,75 m3 O2
--------------------------------------------------x/100 = 43,75/20,95
x = 100 . 43,75/20,95 = 208,83 m3 vzduchu
Je zapotřebí 208,83 m3 vzduchu a vznikne 35 m3 NO.
166) Dusitan amonný se zahříváním rozkládá za vzniku dusíku. Reakční směs se připraví
z roztoků síranu amonného a dusitanu draselného. Jaké množství síranu amonného
a dusitanu draselného musí být v roztoku, aby přesně vzniklo 7,5 dm3 dusíku. M (KNO2)
= 85,104 g . mol-1, M ((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol-1.
Jedná se o dvě reakce
(NH4)2SO4 + 2 KNO2 = K2SO4 + 2 NH4NO2
2 NH4NO2 = 2 N2 + 4 H2O
-----------------------------------------souhrnná reakce
(NH4)2SO4 + 2 KNO2 = 2 N2 + 4 H2O + K2SO4
ze 132,194 g a 2 . 85,104 g vznikne 2 . 22,414 dm3 dusíku
zxg
ayg
7,5 dm3 dusíku
vznikne
---------------------------------------------------------------x/132,194 = 7,5/(2 . 22,414)
y/(2 . 85,104) = 7,5/(2 .22,414)
x = 132,194 . 7,5/44,828
y = (2 . 85,104 . 7,5)/(2 .22,414)
x = 22,117 g (NH4)2SO4
y = 28,477 g KNO2
Je zapotřebí 22,117 g (NH4)2SO4 a 28,477 g KNO2.
167) Jaký objem oxidu siřičitého (měřeno za normálních podmínek) je třeba použít k přípravě
15 g heptahydrátu siřičitanu sodného vznikajícího zaváděním SO2 do roztoku NaOH?
M (Na2SO3 . 7 H2O) = 252,144 g . mol-1.
2 NaOH + SO2 = Na2SO3 + H2O
177
látkovému množství 1 mol Na2SO3 odpovídá 1 mol Na2SO3 . 7 H2O
z látkového množství 1 mol SO2 (22,414 dm3 za normálních podmínek) lze vyrobit
látkové množství 1 mol Na2SO3 . 7 H2O, tedy 252,144 g
22,414 dm3 SO2 ….. 252,144 g Na2SO3 . 7 H2O
platí úměra
x dm3
…..
15 g Na2SO3 . 7 H2O
------------------------------------------------------------------x/22,414 = 15/252,144 x = 22,414 . 15/252,144 = 1,33 dm3
Je zapotřebí 1,33 dm3 SO2.
168) Termickým rozkladem dichromanu amonného vzniká oxid chromitý a dusík. Jaké
látkové množství vody vznikne při rozkladu 53 g dichromanu amonného?
M ((NH4)2Cr2O7) = 252,0652 g . mol-1.
(NH4)2Cr2O7 = Cr2O3 + N2 + 4 H2O
z 252,0652 g …..
4 moly vody
…..
x mol vody
z 53 g
--------------------------------------------------------x/4 = 53/252,0652 x = 0,841mol
Vznikne látkové množství 0,841 mol vody.
169) Při koksování 1 tuny černého uhlí vzniká amoniak. Jaký objem amoniaku vznikne za
normálních podmínek, pokud uhlí obsahuje 1,5 % hmot. N, a když se dusík přemění na
amoniak z 15 %. Ar (N) = 14,0067.
1 tuna = 106g
100% ….. 106g
1 % ….. 104 g ….. množství dusíku v 1 t uhlí
1,5 % ….. 1,5 . 104 g dusíku
15% z 1,5 . 104 g dusíku se převede na amoniak - to je 2,25 . 103 g dusíku
platí úměra
ze 14,0067 g dusíku vznikne ….. 22,414 dm3 NH3
z 2250 g dusíku vznikne …..
x dm3
-------------------------------------------------------x/22,414 = 2250/14,0067 x = 22,414 . 2250/14,0067 = 3 600 dm3
Vznikne 3,6 m3 amoniaku.
178
170) V dýchacích přístrojích se používá peroxid sodíku, který reaguje s oxidem uhličitým
za vzniku uhličitanu sodného a kyslíku. Jaké látkové množství a jaký objem kyslíku
vznikne ze 58,5 g peroxidu sodíku? M(Na2 O2) = 77,9784 g . mol-1.
2 Na2O2 + 2 CO2 = 2 Na2CO3 + O2
látkové množství
2 mol Na2O2
vznikne 1 mol kyslíku
58,5 g Na2O2 je v přepočtu na látkové množství 58,5/77,9784 = 0,7500 mol Na2O2
z látkového množství 0,75 mol Na2O2 vznikne látkové množství 0,375 mol O2
látkové množství 0,375 mol O2 představuje objem 0,375 . 22,414 = 8,41 dm3 kyslíku
Vznikne látkové množství 0,375 mol O2, což je 8,41 dm3 kyslíku.
171) Lithium se při vysoké teplotě slučuje s dusíkem za vzniku Li3N. Jaké množství Li
je zapotřebí k přípravě 58 g Li3N? Ar (Li) = 6,941, M (Li3N) = 34,8297 g . mol-1.
6 Li
látkové množství
+ N2 = 2 Li3N
3 mol
1 mol
3.6,941 g ….. 34,8297 g
xg
…..
58 g
----------------------------x/(3 . 6,941) = 58/34,8297
x = (3 . 6,941 . 58)/34,8297 = 34,68g Li
Je zapotřebí 34,68 g Li.
172) Čistý kobalt byl připravován redukcí 21 g oxidu kobaltitého vodíkem při vysoké teplotě.
Jaké je teoretické látkové množství vodíku, jestliže čistota oxidu byla 95 % a přítomné
nečistoty se vodíkem neredukují? Ar (Co) = 58,9334, M (Co2O3) = 168,8868 g . mol-1.
21 g oxidu obsahuje 21 . 0,95 = 19,95 g čistého Co2O3.
Co2O3
látkové množství
1 mol
+ 3 H2 = 2 Co + 3 H2O
3 mol
19,95 g čistého Co2O3 představuje látkové množství 19,95/168,8868 = 0,1181 mol
je zapotřebí 3krát větší látkové množství vodíku – tedy 3 . 0,1181 = 0,3543 mol
Je zapotřebí látkové množství 0,3543 mol vodíku.
179
173) Bezvodý bromid hlinitý se připravuje přímou syntézou obou prvků. Jaké množství Al
a bromu je zapotřebí k přípravě 40 g bezvodého bromidu hlinitého? Ar (Al) = 26,981,
M (AlBr3) = 266,693 g . mol-1, M (Br2) = 159,808 g . mol-1.
2 Al
látkové množství
2 mol
+ 3 Br2
=
2 AlBr3
3 mol
2 mol
2 . 26,981g 3 . 159,808 g 2 . 266,693 g
xg
yg
40 g
-----------------------------------------------------x/(2 . 26,982) = 40/(2 . 266,693)
y/(3 . 159,808) = 40/(2 . 266,693)
x = (2 . 26,982 . 40)/(2 . 266,693) y = (3 . 159,808 . 40)/(2 . 266,693)
x = 4,047 g Al
y = 35,953 g bromu
Je zapotřebí 4,047 g Al a 35,953 g bromu.
174) Jaký objem sulfanu a oxidu siřičitého je zapotřebí k přípravě 150 g síry? Ar (S) = 32,066.
2 H2S
+ SO2
= 3S
+ 2 H2 O
2 mol
1 mol
3 mol
2 mol
3
3
2 . 22,414 dm 22,414 dm 3 . 32,066 g
x dm3
y dm3
150 g
-----------------------------------------------------------------------x/(2 . 22,414) = 150/(3 . 32,066) y/22,414 = 150/(3 . 32,066)
x = (2 . 22,414 . 150)/(3 . 32,066) y = (22,414 . 150)/(3 . 32,066)
látkové množství
x = 69,9 dm3 H2S
y = 34,95 dm3 SO2
Je potřeba 69,9 dm3 H2S a 34,95 dm3 SO2.
175) Jaký objem technického vodíku (s čistotou 95 % obj.) a technického chloru (s čistotou
94 % obj.) je zapotřebí k výrobě 300 kg HCl? M (HCl) = 36,461 g . mol-1.
300 kg je 3.105 g
přepočet na látkové množství HCl 3.105/36,461 je 8 228 mol
H2 + Cl2 = 2 HCl
na vznik látkového množství 8 228 mol HCl je třeba látkové množství 4 114 mol chloru
i vodíku
180
látkovému množství chloru i vodíku 4 114 mol odpovídá. 4 114 . 22,414 = 92 211 dm3
vodíku i chloru resp. 92,211 m3
v technickém chloru je 94 % obj. chloru
ve 100 m3 technického chloru …..
94 m3 čistého chloru
v x m3 technického chloru ….. 92,211 m3 čistého chloru
----------------------------------------------------------------------------x = 100 . 92,211/94 = 98,1m3 technického chloru
v technickém vodíku je 95 % obj. vodíku
ve 100 m3 technického vodíku …..
95 m3 čistého vodíku
v x m3 technického vodíku ….. 92,211 m3 čistého vodíku
---------------------------------------------------------------------------------------------x = 100 . 92,211/95 = 97,06 m3 technického vodíku
Je zapotřebí 98,1m3 technického chloru a 97,06 m3 technického vodíku.
176) Oxid uhličitý obsažený v 0,3 m3 vzduchu byl pohlcován v roztoku hydroxidu barnatého.
Reakcí vzniklo 0,91 g uhličitanu barnatého. Vypočtěte obsah oxidu uhličitého ve vzduchu
v objemových procentech. M (BaCO3) = 197,3392 g . mol-1.
Ba(OH)2 +
CO2
=
BaCO3
+
H2 O
z 22,414 dm3 vznikne 197,3392 g
z x dm3
vznikne
0,91 g
---------------------------------------------x/22,414 = 0,91/197,3392
x = 22,414 . 0,91/197,3392 = 0,1034 dm3 CO2
0,3 m3 = 300 dm3
0,1034 dm3 ….. v 300 dm3
x
….. ve 100 dm3
--------------------------------------------x = 0,1034 . 100/300 = 0,034 % obj.
Vzduch obsahuje 0,034 % obj. CO2.
177) Jaký objem sulfanu je zapotřebí k převedení 25 g jodu na jodovodík? M (H2S) = 34,079
g . mol-1, M (I2) = 253,803 g . mol-1.
181
Reakce probíhá podle rovnice
H2S + I2 = 2 HI + S
platí úměra
na 253,803 g jodu je zapotřebí ….. 22,414 dm3 sulfanu
na 25 g jodu je zapotřebí
…..
x dm3 sulfanu
--------------------------------------------------------------------x/22,414 = 25/253,803
x = 22,414 . 25/253,803
3
x =2,21 dm sulfanu
Je zapotřebí 2,21 dm3 sulfanu.
178) Dolomit s hmotnostním obsahem 40 % uhličitanu vápenatého a 43 % uhličitanu
hořečnatého byl rozložen žíháním. Jaké je složení výsledné směsi v hmotnostních
procentech za předpokladu, že příměsi obsažené v dolomitu se žíháním nemění? M (CaO)
= 56,08 g . mol-1, M (MgO) = 40,311 g . mol-1, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1, M (MgCO3)
= 84,316 g . mol-1.
Zvolme 100 g dolomitu, sestávajícího ze 40 g uhličitanu vápenatého, 43 g uhličitanu
hořečnatého a 17 g příměsí.
40 g CaCO3 se rozloží podle rovnice
CaCO3 = CaO + CO2
platí úměra
100,09 g CaCO3 se rozloží na
40 g CaCO3 se rozloží na
….. 56,08 g CaO
…..
x g CaO
------------------------------------------------------------40/100,09 = x/56,08
x = 56,08 . 40/100,09 = 22,41 g CaO
43 g MgCO3 se rozloží podle rovnice
MgCO3 = MgO + CO2
platí úměra
84,316 g MgCO3 se rozloží na ….. 40,311 g MgO
43 g MgCO3 se rozloží na
…..
x g MgO
--------------------------------------------------------------------------x/40,311 = 43/84,316
x = 40,311 . 43/ 84,316 = 20,56 g MgO
výsledná směs bude obsahovat 20,56 g MgO, 22,41 g CaO a 17 g příměsí, celkem 59,97 g
182
obsah CaO bude (22,41/59,97) . 100 = 37,37 % hmot. CaO
obsah MgO bude (20,56/59,97) . 100 = 34,28 % hmot. MgO
zbytek je obsah nečistot (17/59,97) . 100 = 28,35 % hmot. příměsí
Výsledná směs bude obsahovat 37,37 % hmot. CaO, 34,28 % hmot. MgO a 28,35 %
hmot. příměsí.
179) Jaký je úbytek hmotnosti 5 kg heptahydrátu síranu zinečnatého při ztrátě krystalické
vody a vzniku síranu zinečnatého? M (ZnSO4 . 7 H2O) = 287,54 g . mol-1, M (ZnSO4) =
161,433 g . mol-1.
Úbytek vody odpovídající ztrátě krystalické vody pro látkové množství síranu zinečnatého
1 mol, je M (ZnSO4 . 7 H2O) - M (ZnSO4) = 126,107 g
platí úměra
287,54 g ZnSO4 . 7 H2O ztratí ….. 126,107 g vody
5 000 g ZnSO4 . 7 H2O ztratí …..
x g vody
x/126,107 = 5 000/287,54
x = 126,107 . 5 000/287,54 = 2 192,9 g = 2,193 kg
Úbytek hmotnosti bude 2,193 kg.
180) Kolik oxidu chromitého je obsaženo v 200 g síranu draselno-chromitého? M (Cr2O3)
= 151,990 g . mol-1, M (KCr(SO4)2) = 233,2243 g . mol-1.
Platí, že
1 molekula Cr2O3
151,99 g Cr2O3
vznikne ze dvou molekul KCr(SO4)2
vznikne z 2 . 233,2243 g KCr(SO4)2
x g Cr2O3
vznikne z 200 g
-------------------------------------------------------------------------x/151,99 = 200/(2 . 233,2243)
x = (151,99 . 200)/ (2 . 233,2243)
x = 65,169 g Cr2O3
Obsahuje 65,169 g Cr2O3
183
181) Vyjádřete hmotnostní obsah boru v boraxu (dodekahydrátu tetraboritanu disodného), jeli čistota boraxu 86 % hmot. Ar (B) = 10,811, M (Na2B4O7 . 10 H2O) = 381,374 g . mol-1.
Je-li čistota boraxu 86 %, znamená to, že ve 100 g boraxu je obsaženo 86 g čistého
Na2B4O7 . 10 H2O
platí úměra
4 . 10,811 g B je obsaženo v ….. 381,374 g Na2B4O7 . 10 H2O
x g B je obsaženo v
…..
86 g Na2B4O7 . 10 H2O
--------------------------------------------------------------------------------x/(4 . 10,811) = 86/381,374
x = 4 . 10,811 . 86/381,374 = 9,75 g B
Ve 100 g boraxu je tak přítomno 86 g čistého Na2B4O7 . 10 H2O, které obsahují 9,75 g
boru.
Borax obsahuje 9,75 % hmot. boru.
182) Vyjádřete hmotnostní obsah křemíku v minerálu kaolinitu, je-li jeho vzorec
Al2(OH)4Si2O6. Ar (Si) = 28,086, M (Al2(OH)4Si2O6) = 274,166 g . mol-1.
Platí úměra 2.28,086 g Si je obsaženo v ….. 274,166 g Al2(OH)4Si2O6
x g Si
je obsaženo v
….. 100 g Al2(OH)4Si2O6
-----------------------------------------------------------------------x/(2 . 28,086) = 100/ 274,166
x = (2 . 28,086. 100)/274,166
x = 20,49 % hmot.
Kaolinit obsahuje 20,49 % hmot. křemíku.
183) V přírodním dusičnanu sodném byl zjištěn obsah dusíku 12,0 % hmot. Jaký je obsah
nečistot v hmotnostních procentech za předpokladu, že nečistoty neobsahují dusík. Ar (N)
= 14,0067, M (NaNO3) = 84,954 g . mol-1.
Obsah 12,0 % hmot. znamená, že ve 100 g přírodního dusičnanu je 12 g dusíku
platí úměra
14,0067 g N je obsaženo v ….. 84,954 g dusičnanu sodného
12 g N je obsaženo v
…..
g dusičnanu sodného
-----------------------------------------------------------------x = 84,954 . (12/14,0067) = 72,78 g NaNO3
184
100 g přírodního dusičnanu sodného obsahuje 72,78 g čistého dusičnanu, zbytek do 100 g
jsou nečistoty – obsah nečistot je 27,22 % hmot.
Obsah nečistot v přírodním dusičnanu je 27,22 % hmot.
184) Při výrobě olova z galenitu (PbS) se vychází z koncentrátu o obsahu 80 % hmot. PbS.
Jaké množství tohoto koncentrátu je zapotřebí k výrobě 330 kg olova, pokud se olovo
vyrábí s 80 %ní účinností? Ar (Pb) = 207,2, M (PbS) = 239,3 g . mol-1.
330 kg je 3,3.105g
na výrobu 207,2 g Pb je zapotřebí ….. 0239,3 g PbS
na výrobu 3,3 . 105 g Pb je zapotřebí …..
x g PbS
---------------------------------------------------------------------------x/239,3 = 3,3 . 105/207,2
PbS
x = 239,3 . 3,3 . 105/207,2 = 3,811 . 105 g PbS tedy 0,3811 tun
vzhledem k tomu, že účinnost je 80% - je třeba 0,3811/0,8 = 0,4764 t PbS
vzhledem k tomu, že koncentrát je 80%ní, je třeba 0,4764/0,8 = 0,5955 t koncentrátu
K výrobě 330 kg olova je zapotřebí 0,5955 tun koncentrátu.
185) Vypočítejte složení ekvimolární směsi kyslíku a vodíku v hmotnostních procentech.
Ekvimolární směs znamená rovnost látkových množství, jinak řečeno poměr látkových
množství je 1 : 1. M (H2) = 2,016 g . mol-1, M (O2) = 32, 000 g . mol-1.
Směs obsahuje
látkové množství 1 mol kyslíku, tedy 32,000 g kyslíku a
látkové množství 1 mol vodíku tedy 2,016 g vodíku
34,016 g směsi tedy obsahuje 32,000 g kyslíku a 2,016 g vodíku
obsah dusíku je (32,000/34,016) . 100 = 94,073 % hmot.
obsah vodíku je (2,016/34,016) . 100 = 5,927 % hmot.
Směs obsahuje 94,073 % hmot. kyslíku a 5,927 % hmot. vodíku.
185
186) Množství bromu ve formě bromidů v mořské vodě je 0,004 % hmot. V jakém množství
mořské vody je obsažen 250 g bromu?
Obsah 0,004 % hmot. bromidů znamená, že
100 kg mořské vody obsahuje ….. 0,004 kg bromidů
x kg mořské vody obsahuje ….. 0,25 kg bromidů
--------------------------------------------------------------------x/100 = 0,25/0,004
x = 6 250 kg tedy 6,25 tun mořské vody
250 g bromu je obsaženo v 6,25 tunách mořské vody.
187) Mořská voda obsahuje 3,5 % hmot. chloridů. Z nich 75 % je chlorid sodný. V jakém
množství mořské vody je obsaženo 50 kg NaCl?
Obsah NaCl v mořské vodě je
3,5 . 0,75 = 2,625 % hmot. NaCl
platí úměra
100 kg mořské vody obsahuje
x kg obsahuje
….. 2,625 kg NaCl
…..
50 kg NaCl
-----------------------------------------------------------------------x/100 = 50/2,625
x = 100 . 50/2,625 = 1 905 kg tedy 1,905 tun mořské vody
50 kg NaCl je obsažena v 1,905 tunách mořské vody.
188) Dokonalým spálením 1 g koksu zbaveného vlhkosti bylo získáno 1,48 dm3 oxidu
uhličitého za normálních podmínek. Jaký je obsah nespalitelných látek v hmotnostních
procentech? Ar (C) = 12,011.
1,48 dm3 oxidu uhličitého za normálních podmínek odpovídá látkovému množství oxidu
uhličitého 1,48/22,414 = 6,603 . 10-2 mol
spalování koksu (uhlíku) probíhá podle rovnice
C + O2 = CO2 ,
takže vypočtené látkové množství 0,06603 mol oxidu uhličitého vzniklo spálením stejného
látkového množstvím uhlíku, tedy látkového množství 0,06603 mol
toto látkové množství odpovídá hmotnosti 0,06603 . 12,011 = 0,7931 g uhlíku
186
původní 1 g tedy obsahuje 0,7931 g uhlíku, zbytek 0,2069 g představuje 20,69 % hmot.
nespalitelných látek
Obsah nespalitelných látek je 20,69 % hmot.
189) Objemové složení plynu je 50 % dusíku, 20 % NO a 30 % amoniaku. Jaká je hmotnost
kyslíku obsažená v 10 dm3 této směsi? Ar (O) = 16,000.
Objemová procenta jsou současně procenta molární
10 dm3 sestává z 5 dm3 N2, 2 dm3 NO a 3 dm3 NH3
kyslík je obsažen pouze ve 2 dm3 NO
2 dm3 NO představují látkové množství 2/22,414 = 0,08923 mol,
v tomto množství je obsaženo látkové množství kyslíku 0,08923 mol, což představuje
hmotnost 0,08923 .16 = 1,4277 g
Ve směsi je 1,4277 g kyslíku.
190) Vápenec s obsahem nečistot 12 % hmot. byl vypálen na oxid vápenatý. Za předpokladu,
že obsah nečistot se pálením nemění, vypočtete obsah CaO v hmotnostních procentech
ve výsledném produktu. M (CaO) = 56,08 g . mol-1, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1.
Ve 100 g vápence je 88 g čistého vápence a 12 g nečistot
rozklad vápence probíhá podle rovnice
CaCO3 = CaO + CO2
z 88 g vápence vznikne oxid vápenatý podle úměry
100,09 g vápence ….. vznikne 56,08 g CaO
88 g vápence
vznikne x
-----------------------------------------x = (56,08/100,09) . 88 = 49,306g CaO
výsledná směs tak bude obsahovat 49,306 g CaO a 12 g nečistot, celkem 61,3060 g
obsah CaO v hmotnostních procentech bude - (49,306/61,3060) . 100 = 80,43 %
Obsah CaO v hmotnostních procentech bude 80,43 %.
191) Jaký je obsah oxidu fosforečného v hydroxid-tris(fosforečnanu) pentavápenatém,
Ca5(OH)(PO4)3. Obsah vyjádřete v hmotnostních procentech. M (P2O5) = 141,9445
g . mol-1, M (Ca5 (OH)(PO4)3 = 502,3221 g . mol-1.
Platí, že ve dvou molekulách hydroxid-tris(fosforečnanu)pentavápenatého
tři molekuly oxidu fosforečného
2 Ca5(OH)(PO4)3
obsahují
3 P 2 O5
platí úměra
187
jsou
2 . 502,3221 g Ca5F(PO4)3 ….. obsahují 3 . 141,9445 g P2O5
ve 100 g
je x gramů
-------------------------------------------------------------------------------(3 . 141,9445/2 . 502,3221) . 100 = 42,39 % hmot. oxidu fosforečného
V hydroxid-tris(fosforečnanu) pentavápenatém je 42,39 % hmot. P2O5.
192) Složení sodnovápenatého skla lze vyjádřit vzorcem Na2O . CaO . 6 SiO2. Vypočítejte
teoretickou spotřebu surovin, uhličitanu sodného, vápence a oxidu křemičitého na 30 kg
skla. M (Na2O . CaO . 6 SiO2) = 478,549 g . mol-1, M (Na2CO3) = 105,989 g . mol-1,
M (SiO2) = 60,085 g . mol-1, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1.
30 kg sodnovápenatého skla představuje látkové množství 30 000/478,549 = 62,690 mol
protože látkové množství 1 mol Na2O lze získat z látkového množství 1 mol Na2CO3,
je na výrobu 62,690 mol sodnovápenatého skla třeba použít látkové množství 62,690 mol
uhličitanu sodného, což představuje hmotnost 62,690 . 105,989 = 6 644,45 g tedy 6,644
kg uhličitanu sodného
stejně tak je třeba použít látkové množství 62,690 mol CaCO3 což v přepočtu na hmotnost
je 62,690 . 100,09 = 6 274 g tedy 6,274 kg CaO
na látkové množství 62,69 mol sodnovápenatého skla je však třeba použít látkového
množství oxidu křemičitého 62,690 . 6 = 376,13 mol, což v přepočtu na hmotnost činí
376,13 . 60,085 = 22 600 g, tedy 22,6 kg SiO2
Na přípravu 30 kg sodnovápenatého skla je třeba použít 6,644 kg uhličitanu sodného,
22,6 kg SiO2. a 6,274 kg CaO.
193) Kolik mědi je obsaženo v 1 kg čistého pentahydrátu síranu měďnatého. Ar (Cu) =
63,546, M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,680 g . mol-1.
V látkovém množství pentahydrátu síranu měďnatého 1 mol je látkové množství mědi
1 mol
ve 249,680 g CuSO4 . 5 H2O je proto 63,546 g Cu
platí proto úměra
249,680 g CuSO4 . 5 H2O
….. 63,546 g Cu
…..
1 000 g
x
--------------------------------------------------------x = (1000/249,68).63,546 = 254,5 g Cu
V 1 kg CuSO4 . 5 H2O je obsaženo 254,5 g Cu.
188
194) Hmotnost čistého uhličitanu vápenatého při termickém zpracování poklesla o 17 %. Jaký
je molární poměr oxidu vápenatého a uhličitanu vápenatého ve směsi získané termickým
zpracováním? M (CO2) = 44,02 g . mol-1, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1.
Termické zpracování probíhá podle rovnice
CaCO3 = CaO + CO2
pro jednoduchost vyjdeme ze 100 g uhličitanu vápenatého, potom hmotnost poklesla o 17
g, na hmotnost 83 g
uvolnilo se tedy 17 g CO2, což představuje látkové množství 17/44,02 = 0,3862 mol oxidu
uhličitého
původních 100 g CaCO3 představovalo látkové množství 100/100,09 = 0,9991 mol
z tohoto množství se látkové množství 0,3862 mol přeměnilo na oxid vápenatý (podle
uvedené rovnice) a látkové množství 0,6129 mol uhličitanu zůstalo nepřeměněno (rozdíl
0,9991-0,3862)
molární poměr CaO : CaCO3 je 0,3862 : 0,6129
Molární poměr CaO : CaCO3 ve výsledné směsi byl 0,3862 : 0,6129.
195) Jaké látkové množství vody vznikne při sloučení vodíku o objemu 10 dm3 (za
normálních podmínek) a 50 g kyslíku? Který plyn je v přebytku? M (O2) = 32,00 g . mol-1.
Spalování probíhá podle rovnice
2 H2 + O2 = 2 H2O
10 dm3 vodíku odpovídá látkovému množství 10/22,414 = 0,446 mol
podle uvedené rovnice vznikne látkové množství 0,446 mol vody
na reakci látkového množství 0,446 mol vodíku je zapotřebí látkové množství 0,223 mol
kyslíku, což představuje hmotnost 0,223 . 32 = 7,136 g kyslíku
Vznikne látkové množství 0,446 mol vody. Kyslík je v přebytku.
196) Spálením methanu vznikl oxid uhličitý o objemu 33 m3 (měřeno za normálních
podmínek). Vypočítejte hmotnost spáleného methanu. M (CH4) = 16,043 g . mol-1.
Spalování methanu probíhá podle rovnice
CH4 + 2 O2 = CO2 + 2 H2O
vznikne 33 m3 CO2 (měřeno za normálních podmínek)), přepočteno na látkové množství
jde o 33 000/22,414 = 1 472,3 mol
protože podle rovnice vznikne z látkového množství 1 molu methanu jeden mol oxidu
uhličitého, vzniklo 1 472,3 mol oxidu uhličitého z 1 472,3 mol methanu
to představuje hmotnost 1 472,3 . 16,043 = 23 620,1 g tj. 23,62 kg CH4
Hmotnost spáleného methanu je 23,62 kg CH4.
189
197) Oxid dusičitý se skládá ze směsi monomeru a dimeru (N2O4). Jaký je molární poměr
monomeru a dimeru, když byla stanovena molární hmotnost 67,8 g . mol-1. M (NO2)
= 46,005 g . mol-1.
Je-li M (NO2) = 46,005 g . mol-1 je M (N2O4) dvojnásobkem, tudíž 92,010 g . mol-1
průměrná molární hmotnost směsi je dána rovnicí
M(směsi) = x . M(NO2) + y . M(N2O4)
kde x a y jsou molární zlomky monomeru a dimeru, přičemž platí, že x + y = 1
po dosazení
67,8 = x . 46,005 + (1 – x) . 92,01
67,8 = 46,005x + 92,01 - 92,01x
-24,21 = -46,005x
x = 0,526 tudíž y = 0,474
Molární poměr NO2 : N2O4 je 0,526 : 0,474.
198) Jaké látkové množství Pb je obsaženo v 1 tuně galenitu (PbS) s obsahem sulfidu
olovnatého 54 % hmot.? M (PbS) = 239,3 g . mol-1.
Pokud je obsah PbS v rudě 54 % hmot., znamená to, že jedna tuna (1000 kg) obsahuje 540
kg PbS, tedy 5,4 . 105 g PbS
toto množství představuje látkové množství 5,4 . 105/239,3 = 2 256,6 mol PbS tedy i
2 256,6 mol Pb.
1 tuna rudy obsahuje 2 256,6 mol Pb.
199) Jaká je hmotnost chlorovodíku, který lze připravit ze 3 dm3 chloru a 2 dm3 vodíku?
Objemy plynů jsou měřeny za normálních podmínek. M (HCl) = 36,468 g . mol-1.
Vodík reaguje s chlorem podle rovnice
H2 + Cl2 = 2 HCl
podle této rovnice zreagují 2 dm3 vodíku s 2 dm3 chloru, za vzniku 4 dm3 chlorovodíku
1 dm3 chloru je přebytečný
4 dm4 chlorovodíku představují látkové množství 4/22,414 = 0,1785 mol, což představuje
hmotnost 0,1785 . 36,468 = 6,508 g HCl
Vznikne 6,508 g HCl.
200) Kolik dm3 oxidu siřičitého (měřeno za normálních podmínek) lze získat spálením 10 g
síry? Ar (S) = 36,064.
10 g síry představuje látkové množství 10/36,064 = 0,2773 mol
190
spalování síry probíhá podle rovnice
S + O2
=
SO2
vznikne proto 0,2773 molů oxidu siřičitého, což představuje objem 0,2773 . 22,414
= 6,215 dm3
Vznikne 6,215 dm3 oxidu siřičitého.
191
3.3 Shrnutí výsledků stechiometrických příkladů
1) 7,36 mol
2) 0,4298 g
3) 0,01148 mol
4) 0,2 mol . dm-3
5) 0,12 mol
6) 0,674 mol
7) 14,68 mol dusíku a 44,04 mol vodíku.
8) 0,223 mol tj. 9,387 g
9) 17,032 g . mol-1
10) 20 m3
11) 15 m3
12) 2,649 mol Si a 10,595 mol Cl
13) 21,19 %
14) 40,04 %
15) 41,49 % Cl a 44,46 % F
16) 50 % molárních uhlíku a vodíku a 92,257 % hmot. uhlíku a 7,743 % hmot. vodíku
17) 65,38 g . mol-1
18) 66,463 dm3
19) 2,857 g . dm-3
20) 30,65 g
21) 36,08 % a 3,608 kg
22) 318,6 g
23) 20,93 %
24) semihydrát
25) 6 m3
26) 500 dm3
27) vzniklo 0,08 mol Fe(OH)3 a nezreagovalo 0,22 mol FeCl3
28) 1,886 mol
29) 699,434 kg
30) nezreagovalo 7 mol vodíku a 8 mol dusíku
31) roztok bude reagovat kysele
32) zbyly 4 moly NO a 9 mol kyslíku
33) 33,621 dm3
34) přebývá 6 dm3 vodíku
35) množství bylo dostatečné
36) 125,23 m3 - při neutralizaci dolomitem vznikne stejný objem
37) NO 5,3 %, NO2 12,4%, O2 11,5%, N2 70,8%
38) 11,25 m3
39) 14,4 m3
40) 3,645 kg
41) 349,7 dm3
42) 133,4 m3
43) 1 569,7 m3
44) 48,22 g síranu barnatého a 5,459 g uhlíku
45 94,74 %
46) 3,44 dm3
47) 94,99 %
48) oxidační číslo je rovno třem
49) a) 1,34 . 107 m3 CO2 b) 42 780 m3 SO2 c) 637,8 t CaSO4 . 2 H2O
192
50) 31,635 g
51) C2H4
52) C7H16
53) 4,18 dm3
54) 1 399,6 dm3
55) 28,45 g
56) 223,95 m3 CO2 a 560,3 kg CaO
57) 20 dm3
58) 3 BeO . Al2O3 . 6 SiO2
59) Na2H2P2O7 . 6 H2O
60) CuFeS2 (chalkopyrit)
61) C2N2H8
62) 12,72% hmot.
63) 0,01186 %
64) 151,75 g
65) 16,06 g
66) 95,66 g
67) 298,33 m3 vzduchu, vznikne 50 m3 NO
68) 14,745 g (NH4)2SO4 a 18,985 g KNO2
69) 3,56 dm3
70) 0,21 mol
71) 3,2 m3
72) 0,75 mol tj. 16,81 dm3
73) 17,34 g
74) 0,4911 mol
75) 16,187 g Al a 143,813 g bromu
76) 23,3 dm3 H2S a 11,65 dm3 SO2
77) 327,0 m3 technického chloru a 313,64 m3 technického vodíku
78) 0,03 % obj.
79) 4,42 dm3
80) 40,00 % hmot. CaO, 31,76 % hmot. MgO a 28,23 % hmot. příměsí
81) 43,857 kg
82) 162,923 g
83) 10,89 % hmot.
84) 19,68 % hmot.
85) 15,09 % hmot.
86) 1,604 t
87) 93,287 % hmot. dusíku a 6,713 % hmot. vodíku
88) 25 tun mořské vody
89) 38,095 tun mořské vody
90) 10 % hmot.
91) 9,374 g
92) 86,56 % hmot.
93) Mg3(OH)2Si4O10
94) 42,22 % hmot.
95) 22,148 kg uhličitanu sodného, 75,33 kg SiO2 a 20,915 kg CaO
96) 1,209 kg
97) molární poměr CaO : CaCO3 byl 0,25 : 0,749, zaokrouhleně 1 : 3
98) 0,446 mol, kyslík je v přebytku
99) 71,6 kg
193
100) molární poměr NO2 : N2O4 je 0,744 : 0,256
101) 1,472 molu
102) 0,6447 g
103) 5,739 . 10-3 mol
104) 0,4 mol . dm-3
105) 0,08 mol
106) 0,841 mol
107) 17,616 mol dusíku a 52,848 mol vodíku
108) 0,2008 mol, tj. 8,453 g
109) 17,036 g . mol-1
110) 15 m3
111) 11,25 m3
112) 0,2943 mol Si a 1,177 mol Cl
113) 48,41 % hmot.
114) 12,00 % hmot.
115) 14,06% hmot.
116) 93,71 % hmot. uhlíku a 6,29 % hmot. vodíku
117) 65,38 g . mol-1
118) 53,17 dm3
119) 1,963 g . dm-3
120) 6,13 g
121) 63,92 % hmot., 3,608 kg vody
122) 796,41 g
123) 79,07 % hmot.
124) dihydrát
125) 9 m3
126) 2000 dm3
127) vzniklo 0,1 mol Fe(OH)3 a nezreagovalo 0,3 mol FeCl3
128) 5,658 mol
129) 524,57 kg
130) nezreagovaly 3 moly vodíku a 6 molů dusíku
131) roztok bude reagovat alkalicky
132) 3 moly NO a 9 molů kyslíku
133) 168,1 dm3
134) přebývají 3 dm3 vodíku
135) 413, 9 kg - množství bylo nedostatečné
136) 10,969 m3, při neutralizaci dolomitem vznikne stejný objem
137) NO - 9,522 % obj., NO2 - 22,222 % obj., O2 - 4,762 % obj., N2 - 63,492 % obj.
138) 13,5 m3
139) 24 m3
140) 1,094 kg KClO3
141) 17,5 dm3
142) 6,67 m3
143) 78,485 m3
144) 75,78 g BaSO4 a 9,358 g C
145) 89,83 % hmot.
146) 8,775 dm3
147) 89,73 % hmot.
148) oxidační číslo je rovno jedné
149) a) 1,302 . 107 m3 CO2 b) 35 104 m3 SO2 c) 629,18 t CaSO4 . 2 H2O
194
150) 16,952 g
151) C3H8
152) C6H14
153) 1,722 dm3
154) 1 599,6 dm3
155) 142,23 g
156) 73,9 m3 CO2 a 184,9 kg CaO
157) 13,8 dm3
158) KNO3
159) AlCl3 . 6 H2O
160) 87,49 % hmot.
161) 0,00614 % obj.
162) 607 g
163) 24,083 g
164) 65,369 g
165) 208,83 m3 vzduchu, vznikne 35 m3 NO
166) 22,117 g (NH4)2SO4 a 28,477 g KNO2
167) 1,33 dm3
168) 0,841 mol
169) 3,6 m3
170) 0,375 mol , tj. 8,41 dm3
171) 34,68 g
172) 0,3543 mol
173) 4,047 g Al a 35,953 g bromu
174) 69,9 dm3 H2S a 34,95 dm3 SO2.
175) 98,1m3 technického chloru a 97,06 m3 technického vodíku
176) 0,034 % obj.
177) 2,21 dm3
178) 37,37 % hmot. CaO, 34,28 % hmot. MgO a 28,35 % hmot. příměsí
179) 2,193 kg
180) 65,169 g
181) 9,75 % hmot.
182) 20,49 % hmot.
183) 27,22 %hmot.
184) 0,5955 t
185) 94,073 % hmot. kyslíku a 5,927 % hmot. vodíku
186) 6,25 tun
187) 1,905 tun
188) 20,69 % hmot.
189) 1,4277 g
190) 80,43 % hmot.
191) 42,39 % hmot.
192) 6,644 kg uhličitanu sodného, 22,6 kg SiO2 a 6,274 kg CaO
193 254,5 g
194) molární poměr CaO : CaCO3 byl 0,3862 : 0,6129
195) 0,446 mol, kyslík je v přebytku
196) 23,62 kg
197) molární poměr NO2 : N2O4 je 0,526 : 0,474
198) 2 256,6 mol
199) 6,508 g
200) 6,215 dm3
195

Podobné dokumenty

První čtyři kapitoly - Katedra jaderné chemie

První čtyři kapitoly - Katedra jaderné chemie Obsahuje-li např. přirozená izotopická směs uhlíku 98,892 % izotopu 12C, je jeho relativní zastoupení 0,98892. Tabulkových hodnot Mat používáme k výpočtům vždy, pokud naše úvahy nezahrnují látky, j...

Více

chemie, Olomouc - Střední škola logistiky a chemie

chemie, Olomouc - Střední škola logistiky a chemie 1. (I.A) skupina – Alkalické kovy (Li, Na, K, Rb, Cs, Fr) 2. (II.A) skupina – Kovy alkalických zemin (Ca, Sr, Ba, Ra) 13. (III.A) skupina – Triely (B, Al, Ga, In, Tl) 14. (IV.A) skupina – Tetrely (...

Více

1 Procvičování názvosloví anorganických a koordinačních sloučenin

1 Procvičování názvosloví anorganických a koordinačních sloučenin Procvičování názvosloví anorganických a koordinačních sloučenin

Více

Kyseliny

Kyseliny https://www.google.com/search?q=kyseliny&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=XM5nU4HtK62M7AbSv YDAAg&ved=0CEUQsAQ&biw=1366&bih=665#q=kyselina+chlorovod%C3%ADkov%C3%A1&tbm=isch http://www.vscht.cz/fc...

Více

Zde - Biochem

Zde - Biochem 32. heptahydrát uhličitanu disodného 33. nitrid vanaditý 34. bromid fosforečný 35. trioxochlorečnan thallný 36. tetraoxochroman olovnatý 37. hexahydrát dusičnanu lanthanitého 38. bromid tantaličitý...

Více