Číslo: 3/2002

Vážení čtenáři,
jistě jste si povšimli zvýšené frekvence novinových
článků, ve kterých se do sebe vzájemně pouštějí,
nebo spíše jsou dovednými novináři pouštěni čelní
představitelé ODS. Začal totiž horký podzim.
ODS čeká rozhodování, koho si na všech úrovních
řízení na příští dva roky postaví do čela. Šarvátky
na stránkách celostátních deníků svědčí o boji
o křesla místopředsedů strany. Kolorit dotvářejí
články s osobní prezentací některých zájemců
o čelné pozice, o nichž věří, že jim přinesou cenné
body. Vždyť „……, když už to psali i v novinách….“,
tak na tom něco musí být.
Dalším křeslem, o které bude jistě sveden lítý boj,
je křeslo předsedy pražské ODS. V prvních měsících příštího roku na nás, stejně jako ostatní politické strany čekají primárky. Tedy sestavování
kandidátek do poslanecké sněmovny, výběr senátních kandidátů a konečně i těch, kteří by měli
zaujmout místa v pražském Zastupitelstvu
a Zastupitelstvu Prahy 1. A právě na „primárky“
se těším ze všeho nejvíce. Výběr kandidátů je
OMLUVA
Jako bych to při psaní minulého úvodníku tušil. Zmiňoval
jsem se o dětských nemocech,
které JEDNIČKU provázejí.
A ke své lítosti jsem se trefil
do černého. Musím se proto
na tomto místě omluvit všem
malostranským a hradčanským
čtenářům, protože premiérové
číslo neobdrželi a ani obdržet
nemohli. Způsobila to nejednoznačnost objednávky roznášky
v ODS vždy procesem, z kterého až mrazí, ale
pro který si této strany vždy budu vážit. Tajné
volbě, ve které je vždy každý z kandidátů přísně
vážen, vždy předchází podrobný „křížový výslech“.
Nikdy nezapomenu, jak jsem před několika lety
musil téměř hodinu odpovídat volebnímu shromáždění na bezbřehou škálu dotazů. Proto mě
vždy dovedou zvednout ze židle odsudky tvrdící,
že v ODS vše diktují nějaké mocné stranické
sekretariáty. Není to pravda. Primární volby v ODS
jsou volbami se vším všudy, s předvolebním namlouváním voličů, volební kampaní, při které se
kandidáti zviditelňují a poukazují na své kvality
a ve finále s napjatým čekáním na výsledek tajných
voleb. Již se těším na všechna ta předvolební klání.
Divili byste se, jak vědomí lítého konkurenčního
boje dovede kandidáty vybičovat. Věřím, že výsledkem bude moudré vedení a kandidáti, kteří Vás
nezklamou. Postupně Vám je budeme představovat
na stránkách JEDNIČKY.
Filip Dvořák
předseda ODS Praha 1
u České pošty, kterou jsme si
my i Česká pošta, každý vysvětlili každý jinak. Proto prosím
přijměte omluvu, vina rozhodně nebyla na straně doručovatelek České pošty, o čemž jste
se jistě mohli přesvědčit při
četbě čísla druhého. Věřím,
že tento počáteční zádrhel je
již jednou provždy odstraněn
a všechna další čísla dorazí
do Vašich schránek v pořádku.
Kultura ulic
Filip Dvořák
Pokračování na str. 2
V minulém čísle Jedničky jsem
se zabýval kulturou v ulicích
/sochy, kašny/, dnes bych se rád
věnoval kultuře ulic - tj. jak
vypadají, jak se v nich žije
a co se s nimi v rámci mých
dalších kompetencí /územní
rozvoj, investice/ dá dělat.
2
Kultura ulic
Pokračování ze str. 1
Městská část Praha 1 je jako
jediná pražská městská část
členem Sdružení historických
sídel Čech, Moravy a Slezska,
které sdružuje na 200 měst a
obcí, které na svém území mají
památkovou rezervaci nebo
zónu. Já zastupuji Městskou
část Praha 1 v tomto sdružení
a jsem i členem předsednictva.
Toto sdružení se zabývá péčí
o historické dědictví, ale zároveň se snaží najít způsob, jak
udržet v památkových centrech
život a jak je rozvíjet.
Městská část Praha 1 pod mým
vedením nechala v minulém
volebním období zpracovat
Program regenerace „Městské
části Praha 1“, který byl Zastupitelstvem městské části Praha 1
schválen. V letošním roce dochází k aktualizaci tohoto programu, která spočívá v návrhu
na úpravy vytipovaných ulic
naší městské části.
Touto úpravou se snažíme
zrovnoprávnit chodce s automobilisty, tedy více přizpůsobit
ulice životu chodců. Konkrétně
to znamená rozšíření chodníků
na úkor vozovky, úpravy přechodů, zpomalovací prahy, dle
možnosti vysázení stromů,
umístění laviček. Příkladem
a vzorem této snahy je ulice
Dlouhá, která byla již dokončena. V návaznosti na tuto ulici
se v letošním roce dokončí ostrů-
vek mezi ulicemi Vězeňská,
Široká, Dušní, V Kolkovně,
kde bude na podzim vysazen
strom a umístěny lavičky, koše
a sloupové hodiny.
Další letos dokončená úprava
prostranství je rozšíření chodníků v křížení ulic Pštrossova,
Vojtěšská, Na Struze.
V současnosti se rekonstruuje
ulice Zlatá mezi Husovou
a Liliovou, zahájena v letošním
roce bude ještě ulice Karlova
mezi Liliovou a Seminářskou,
Seminářská k Mariánskému
náměstí a část Havelské za spořitelnou směrem k Melantrichově.
Konečně je schválen projekt
na úpravu prostoru v Konviktu - vzhledem k několika vlastníkům pozemku byla jednání
velmi složitá.
Do rozpočtu na příští rok navrhuji prostor mezi Haštalem
a Kozím pláckem, v rámci rekonstrukce Karmelitské část
Hellichovy mezi Újezdem
a Petřínem.
V rámci Programu regenerace
budeme pokračovat dalšími
vytipovanými ulicemi /např.
Krakovská, Ve Smečkách, Truhlářská, Soukenická, Petrské
nám., Pštrossova, atd./.
Naší snahou je i úprava povrchu chodníků. Vyhodnotili jsme
stav všech chodníků v naší
městské části a postupně dle
možností našeho rozpočtu
dochází k obnově celých ulic
nikoliv částečným opravám.
Letos už podruhé městská
část uvolnila prostředky na
úpravu a předláž-dění ve výši
cca 12 mil. Kč. V návrhu na
příští rok navrhuji 15 mil. Kč
a podle odhadu by do 5 let
měly být všechny chodníky
naší městské části ve stavu,
jaký si všichni přejeme.
Vladimír Vihan
zástupce starosty
Městské části Praha 1
3
Slovanský dům pro toto století
Město Slovanský dům získalo od státu v roce 1992
ve stavu, který snad nemusím mnohým z Vás připomínat. Ta tam byla sláva mnohých podniků zde sídlících,
včetně slavné Arcadie umístěné v posledním podlaží,
kde jsem mimo jiné poprvé před mnoha lety ochutnal
Campari.
V městské radě tehdy vládly nejasnosti o dalším
využití tohoto komplexu historických budov.
Jistým východiskem se zdála být smlouva s renomovanou společností Ritz Carlton, která zde
zamýšlela umístit hotel. Bohužel se na začátku
roku 1995 ukázalo, že přípravu projektu hrubě
podcenil a vá-zací smlouva mezi městem a Ritz
Carltonem bezvýsledně skončila. Městská rada,
pracující po volbách již v novém složení, stála
před značně komplikovaným problémem.
Budovy byly v havarijním stavu, kotelna již
několik let topila spíše silou vůle, o získání
Slovanského domu v soudním sporu usiloval
provozovatel „jakéhosi“ Casina, který v bouřlivých porevolučních dobách uzavřel velmi šikovnou smlouvu s tehdejším ředitelem státního
podniku Pražské restaurace. Tato nepřehledná
situace samozřejmě přála existenci aktivit, které
by se jinak na jedné z nejprestižnějších pražských
ulic nemohly objevit. Postupně se Slovanský dům
začal pravidelně objevovat i v přehledu míst
zasažených drogovou nákazou. Dnes jsem rád,
že Rada tehdy nepro-padla panice a rozvážně
přistoupila k řešení problému. V roce 1996 byla
zhotovena variantní studie budoucího využití
Slovanského domu. Po zvážení všech výhod
a nevýhod jsme se rozhodli pro variantu polyfunkčního komplexu s dominantní funkcí multikino. Tehdy také vznikla myšlenka připojit ke
Slovanskému domu i dům orientovaný do Senovážného náměstí a vytvořit tak možnost nového
průchodu. Komplikací celého projektu byly
bohulibé aktivity užívající a mnohdy zneužívající rozsáhlé vnitřní prostory. Mateřskou školku
se díky výborné spolupráci s radnicí Prahy 1
podařilo přemístit a jí užívané prostory mohly
být vráceny své původní bytové funkci. Divadlo
Minor hrající dříve v prostorách bývalého německého kabaretu má již před dokončením své nové
loutkové divadlo ve Vodičkově ulici, premiérové představení je připraveno na 6. 12. 2001.
Nebojím se tvrdit, že děti budou navštěvovat
nejmodernější loutkové divadlo na celém světě.
V roce 1997 proběhla velmi kontroverzní soutěž,
jejíž výsledek vzbudil mnoho vášní a obvinění.
Dnes, po uvedení rekonstruovaného Slovanského domu do provozu, jsem rád, že jsem stál
na straně těch, kteří hájili vítěznou nabídku.
Vše co bylo v soutěži slíbeno bylo od prvého
okamžiku plněno a je na chlup dodrženo, včetně
všech termínů. Ze srdce bych si přál, kdyby se
takto seriozně chovali všichni smluvní partneři
města. Navíc, všechny, tedy i nově přistavěné
budovy patří městu. Výsledek můžete posoudit
všichni sami. Mě největší radost udělalo otevření
zahrady, kterou si v takovéto podobě nikdo
nemůže pamatovat, a která připomíná podobu
historické zahrady za tehdejším Vernierovským
palácem a samozřejmě obnova velkého sálu
v 1. patře dvorního objektu. Po rekonstrukci
považuji tento sál za jeden z nejlepších v Praze.
Je neuvěřitelně přehledný, obroubený balkonem
ze všech 4 stran, přímo osvětlen obrovskými
okny směřujícími do zahrady. Bonbónkem jsou
nová vnitřní točitá schodiště umožňující rychlé
mísení davů mezi sálem a balkony. Vlastní multikino se svými 10 sály a 1850 sedadly se již
za krátkou dobu své existence stalo pojmem.
Průměrně jej týdně navštíví až 18 tisíc diváků.
Pokud Váš film hrají v podzemních sálech,
ocitnete se nevědomky ve stavebním zázraku.
Podzemní prostory původně samozřejmě neskýtaly tolik prostoru. Proto bylo nezbytné ubrat
ještě několik metrů zeminy pod dvorním objektem. V jednom okamžiku tak obrovský dům stál
na lesu kovových trubiček jako kdyby nějaký obr
na chvíli tu neuvěřitelnou hmotu přidržel ve
vzduchu a stavaři rychle odtěžili zeminu a do
takto vzniklého otvoru postavili lešení. Tím zázrakem byla samozřejmě šikovná práce s mikropiloty, díky níž se podařil tento stavařský zázrak.
Věřím, že se Vám v zrekonstruovaném Slovanském domě líbí, doufám, že se zde budeme
potkávat ve frontách na lístky do kina, které
snad svědčí o tom, že rozhodnutí městské rady
bylo před několika lety správné.
Filip Dvořák
4
O zdravotnictví nejenom v růžových barvách
Článek pana ing. Němce v minulé „JEDNIČCE“ otevřel problém
zdravotnictví. Pokládám za důležité se k tomuto tématu vrátit.
Jak vypadá rozmístění lékařů
na území Prahy 1 a jaký je
rozsah služeb, které poskytují
čtyři roky po privatizaci všech
zařízení bývalého OÚNZ?
Celkem vykonává svoji praxi
na území Prahy 1 čtyři sta
privátních lékařů, z toho 52
v oboru všeobecného lékařství,
16 pediatrů, 78 zubařů a 254
odborných lékařů. Z tohoto
počtu působí 16 registrací lékařů v bývalé poliklinice v Revoluční ulici, 33 v Hybernské
a 42 v poliklinice v Palackého
ulici, kterou vlastní městská
část Praha 1. Ve světle těchto
čísel by se zdálo, že v centru
města je doktorů až příliš.
Myslím, že to není pravda.
Musíme si uvědomit, že kromě
35 tisíc stálých obyvatel dojíždí denně do centra minimálně
200 tisíc lidí do zaměstnání
a tito Pražané pak logicky
v centru vyhledávají různé
služby včetně zdravotnických.
Proto nám není lhostejné, že
se Všeobecná fakultní nemocnice rozhodla zrušit zdravotnické zařízení v Klimentské
ulici, kde je v současné době
registrováno 23 privátních
ordinací, včetně pěti ordinací
praktických lékařů. Proto se
také nechceme smířit s tím,
že v bývalé poliklinice v Revoluční ulici nový majitel nedodržuje věcné břemeno povinného počtu ordinací, což bylo
základní podmínkou soutěže
při prodeji tohoto zařízení.
V současné době jsme zde
kontrolou zjistili 12 chybějících
ordinací a budeme prostřednictvím FNM naléhat na dodržení všech závazků.
Jaké jsou naše bezprostřední
cíle ve světle výše uvedených
čísel?
V prvé řadě chceme nabídnout
ordinace pěti praktickým lékařům, kteří musí opustit své
dosavadní působiště v Klimentské ulici. Jejich ordinace se
stanou součástí naší polikliniky, která je společně s nemocnicí Na Františku středem
našeho zájmu. O tom ale byla
řeč již minule.
Za druhé hledáme formy
spolupráce s řádem sv. Karla
Boromejského, který vlastní
a provozuje nemocnici Pod
Petřínem. Sám jsem zvědav,
zdali se najde prostor pro
spolupráci, která by byla
výhodná pro obě strany.
Podle mého názoru není
nutné přitahovat do centra
města další lékaře. Myslím, že
sto sedm ordinací v obecních
domech stačí. Považuji za prvořadé soustředit se na zlepšování kvality ordinací v našem
majetku, udržet a nadále zvyšovat kvalitu lékařských služeb
v nemocnici Na Františku,
stabilizovat její postavení na
pražském „trhu s nemocničními lůžky“. Jinak řečeno
docílit, aby toto zařízení bylo
vyhledávaným ve vybraných
oborech nejen pro obyvatele
Prahy 1.
Ing. Jan Bürgermeister
starosta Městské části Praha 1
5
Laissez faire - Nechte konat!
Šedý autobus zastavuje před velkolepou železnou bránou londýnského hřbitova Highgate. Skupina návštěvníků
z Čínské lidové republiky se nedočkavě tlačí ven uctít památku svého mistra. „Vstupné jedna libra prosím“ - zastavuje je žena u brány. Hřbitov je v bezvadném stavu. O Marxův hrob je vzorně pečováno, dvě ženy denně leští
jeho bustu. Karel Marx, slavný německý filosof a politický ekonom prorokující konec kapitalismu a jeho vystřídání komunismem, muž, který za svého života napsal, že soukromému vlastnictví zvoní hrana, měl po své smrti
štěstí. Hřbitov, na kterém odpočívá, je totiž v soukromém vlastnictví. Vydělá několik desítek tisíc liber zisku ročně.
Neviditelná ruka trhu na něm vysbírá i poslední smítko odpadků. Jiný muž, skotský filosof a politický ekonom
Adam Smith, leží na hřbitově v Edinburghu. Hřbitov je zanedbán, jeho zdi a některé pomníky připomínají rozvaliny. Na cestičkách se válí pohozené plechovky a igelitové sáčky. Hrob samotného velkého myslitele je zarostlý
břečťanem. Obhájce kapitalismu a průkopník ekonomického liberalismu, muž, jenž považoval soukromé vlastnictví za základ ekonomické prosperity, nemá po své smrti to štěstí jako Marx. Odpočívá totiž na hřbitově, který
je v obecním vlastnictví. (R. C. Morrais: Tale of Two Tombs - Forbes - 12. 11. 1990)
Diskuse o politickém - ideovém či ideologickém
směřování politiky není ani zbytečná ani „mrtvá“.
A nejde jen o takzvanou velkou politiku - politiku
směřující ke státu a tvorbě zákonů. Není ani tak
nepochopitelné, že je největší tlačenice u středu,
který mnohdy představuje populisticky různě
kombinovanou politiku levicovou. Velmi často
slyšíme, že ona komunální politika - tedy zastupování občanů v jejich obcích není politikou
v obecném slova smyslu a že jde o společné zájmy
nás všech. To prostě není pravda. Obce, právě
jako stát, hospodaří s cizím majetkem - s našimi
penězi. Komunální - obecní politika je obdobou
tzv. politiky velké, tedy velmi složité vyvažování
zájmů veřejných, skupinových a zájmů jedinců.
Dost často jsou tyto zájmy v rozporu a ono příslovečné hledání spravedlnosti není vůbec jednoduché. Navíc a hovořím obecně - nikoli o Praze 1,
jsou zde také zájmy politiků, kteří mají své zájmy
vlastní a tyto vůbec nemusí být zájmy obecními.
Na tento druh komunální politiky se dost hodí
označení: obecní či komunální socialismus.
Před 200 lety, 29. června se narodil velký francouzský politický ekonom zastánce „laissez faire“
Frédérik Bastiat. Dovolím si citovat jeho tezi,
která neplatí jen na stát, ale také v plné šíři
i na obce - tedy na komunální politiku:
„Laissez faire - nechte konat! - Aby nedošlo
k nedorozumění, uvádím hned na začátku, že
zde hovořím o konání věcí poctivých; stát je
totiž zřízen právě proto, aby bránil v konání věcí
nepoctivých. Jestliže si toto uvědomíme a vezmeme v úvahu nevinné činnosti samy o sobě, jako
je práce, směna, vzdělání, sdružování, bankovnictví atd., vidíme, že existují jen dvě možnosti.
Buď stát nechá konat, nebo bude bránit v konání.
Pokud nechá konat, budeme svobodní a ekonomicky zajištění, neboť nic nepřijde laciněji.
Pokud v tom bude bránit, běda naší svobodě
i našim peněženkám. Svobodě proto, že bránit
znamená svazovat ruce; peněženkám proto,
že k bránění je zapotřebí úředníků, a úředníci
stojí peníze.
A socialisté říkají: Nechat konat, to by byla hrůza!
A proč prosím Vás? Protože necháte-li lidi konat,
budou konat zlo a jednat proti svým zájmům.
Je správné, když je stát řídí. To je přece k smíchu.
Jakže! Máte takovou důvěru v lidskou soudnost,
že prosazujete všeobecné volební právo a vládu
všech pro všechny; a zároveň tvrdíte, že ti,
kteří jsou podle vás způsobilí vládnout ostatním, nejsou schopni vládnout sobě!“
(Frédérick Bastiat - Mélanges - roku 1850)
pokračování na str. 6
6
Pokračování ze str. 5
Pokud Bastiat hovoří o státu, nahraďme toto
slovo slovem obec či obce. Jde to a jsme obloukem u diskuse o komunálním směřování politiky. Obce - jinak také veřejné korporace - byly
zřízeny pro určité konkrétní cíle. Podle mého
názoru je to především péče o členy obce, jako
například o jejich zdraví (proto velmi podporujeme Nemocnici na Františku), pomoc ve stáří
(například Domy s pečovatelskou službou) a přiměřená bytová politika (umožnit především
mladým rodinám získat na určitou dobu tzv.
startovací bydlení). Dále je to nepochybně péče
o bezpečnost a pořádek na ulicích, úklid obce,
péče o veřejnou a společnou zeleň a projekty,
které jsou prospěšné či užitečné většině nebo
části občanů Prahy 1.
Je správné, že velmi razantně podporujeme
masivní privatizaci obecních bytů a to formou,
že po jejím ukončení zůstane navíc dost prostředků pro všechny občany Prahy 1 a tedy ti,
kteří v obecních bytech nebydlí, v budoucnu
na tomto finančním efektu budou moci také
participovat. Není nejmenší pochyby, že tímto
krokem necháváme konat. Každý konkrétní
vlastník bytu a tedy podílník domu bude vždy
lepším a odpovědnějším hospodářem než obec
reprezentovaná námi komunálními politiky, ale
de fakto spravovaná úředníky. Podle mého názoru
po komunálních volbách to bude Občanská
demokratická strana, pokud získá dostatek
Vaší důvěry, která zahájí velmi vážnou a odpovědnou diskusi o dalším nezbytném privatizačním
kroku a to o nebytových prostorech - obchody,
kanceláře a další. Opět nechme konat. Uvážlivou
privatizací nebytových prostor Praha 1 získá
další vysoké finanční zdroje, ušetří mnoho
úředníků, sníží teoretický prostor pro korupci
nejrůznějšího druhu a umožní dostatečnou
aktivitu těm, kteří vždy budou hospodařit lépe
než volení politici nebo placení úředníci.
Děkuji Centru pro ekonomiku a politiku za možnost se blíže seznámit s dílem Frédéricka Bastiata
na přednášce profesora Roberta Holmana, kterou
moderoval profesor Václav Klaus.
Michael Gregor
Autor je ekonom a vykonává funkci předsedy
Finančního výboru Zastupitelstva Prahy 1 a předsedy klubu zastupitelů zvolených za ODS.
Chrámy konzumu - co dál?
Pokusů o definici konzumerismu je mnoho. Nejjednodušší z nich říká, že konzumní společnost je ta,
která zkonzumuje víc, než
je nutné.
Ještě donedávna byla situace
jasná. Ve státních obchodech
nebylo nic, nebo přesněji,
téměř nic. Prodavač byl mág,
který pro své známé, nebo
pro pár korun či pytlík kávy
všimného, vykouzlil z pod
pultu nedostatkové banány či
dovozový svetřík. Státy socialistického sektoru a země třetího světa žily z nezbytí velmi
skromně a téměř soběstačně.
Na rozdíl od vyspělých zemí,
které spotřebovávaly stále více
energie a surovin.
Po pádu železné opony se situace radikálně změnila a zároveň s obnovou kapitalismu nastoupila i povinnost konzumovat.
Neboť právě konzum udržuje
tuto společnost při životě.
Někteří lidé dokonce mění svůj
životní styl. Plná parkoviště
u supermarketů a mezi regály,
přetékajícími zbožím, lidské
mraveniště. Rodiny s dětmi
na výletě v „obchoďáku“. Ráno
přijedou, večer odjedou. Mezi
tím tlačí svůj vozík a kochají
se tím množstvím věcí ve spotřebním ráji. Ti šťastnější překládají zboží z regálů do svých
nákupních košů - ještě tohle,
ještě támhleto. Pojedí svačinu
z domova, anebo si dopřejí
slavnostní „Big Mac“. Elektronické kasy spokojeně předou.
7
Je tedy jenom logické, že se
velké nadnárodní společnosti
snaží budovat své markety,
supermarkety, obří hypermarkety na všech možných i nemožných místech, aby si zajistily co největší podíl koláče.
A je úplně jedno, jestli lidé
z okolí uvažovaných staveb
protestují a chtějí v místech,
kde bydlí, spíše park či dětské
hřiště. Ne všude jsou hájeny
zájmy občanů. Mnohdy se
jedná v rozporu se zdravým
rozumem a převažují postoje,
které hájí zájmy investorů.
A tím zároveň připravují odliv
kupujících do těchto velkých
obchodních zařízení a snížením obratu menších obchodů
jejich definitivní likvidaci.
Obyvatelé z okolí chodí nakupovat do Tesca. Proč také ne.
Tesco je levnější, při velkém
objemu prodeje dostává od dodavatelů zboží za ceny, o kterých se malým obchodníkům
nikdy ani nesnilo.
Některé řetězce supermarketů
prý dokonce požadují od svých
dodavatelů peníze za to, že
jejich zboží a výrobky zařadí
do své prodejní sítě, jednoduše
řečeno, zaplať, jinak u nás
nemáš šanci.
Takže spolu s likvidací malých
obchodů spláchnou z jedné
vody na čisto i menší, začínající výrobce.
O tom co nastane, až nebude
možnost výběru, lze jenom
spekulovat. Až levné hypermarkety ovládnou trh, budou
stále ještě levné? Budou se
jejich vlastníci - velké a bohaté
nadnárodní společnosti chovat
proti zákonu trhu?
Když si zapomeneme koupit
chleba, místo, abychom šli
za roh k panu XY, sedneme
na metro a autobus a pojedeme do Zličína, kde má hypermarket otevřeno celou noc?
A ti, kteří budou nuceni uzavřít
své krámky, které jim zajišťovaly obživu, půjdou na úřad
práce pro podporu? Ano, žijeme v konzumní společnosti.
Chceme hypermarkety místo
hřišť, chceme pořádat celodenní rodinné výlety do těchto
chrámů konzumu a projezdit
s vozíkem, velkým jak kočárek
na čtyřčata, třeba dvacet čtyři
hodin kolem regálů? Máme je
mít. Všechno je připraveno.
Praha může být celá obklíčena
prstencem pastí, číhajících
na naši peněženku.
Nebo nám stačí krámek pana
XY, kde dokoupíme, co právě
potřebujeme? A na rodinný
výlet pojedeme třeba do Koněpruských jeskyní? A na prázdných parcelách budou hřiště
pro děti, aby nám neutíkaly
za dealery drog?
I to můžeme mít.
Hypermarketů, kde můžeme
pořídit velký základní a prozatím levný nákup je dost.
Právě tak to stačí. Každý další
je jaksi navíc a ve svých důsledcích kontraproduktivní.
Na závěr si dovolím citovat
Rogera Scrutona, anglického
filozofa a politologa, kromě
jiného i bývalého poradce
Margarety Thatcherové: „Cizinci, které k historii a identitě
české země nic neváže, vlastní
a provozují supermarkety, kupící se na okrajích měst, kdysi
poklidnými poli se prokousávají silnice, na místech, kde
by to nikdo nečekal, vyrůstají
podivné stavby a přinášejí
s sebou obvyklé projevy městského života - auta a hluk.“,
napsal Scruton před dvěma lety
v českém tisku. Podle Mladé
Fronty Dnes (19. 4. 2001,
strana 2 - Praha - anglický…
pozn. autora) Roger Scruton
také tvrdí, že ohrožení jde až
k úpadku městských center,
devastaci venkova a kolapsu
jeho ekonomiky.
R. Scruton je přesvědčen o tom,
že dosti Čechům není lhostejný osud životního prostředí,
hlavně měst. Tak by se měli
důkladně zamyslet nad supermarkety a nad kontrolou,
která by nad nimi měla být.
„Dostanou-li volné pole působnosti, nemilosrdně zničí vše,
co jim stojí v cestě.“, napsal.
Vážení čtenáři,
Vy, kteří jste dočetli až sem, ať již
s mými názory souhlasíte, či si
myslíte něco úplně jiného, pište
mi, prosím. Ke své práci potřebuji znát názory Vaše, Vaše přání
a představy. Jsem zastupitel
a zastupuji Vás. Jsem připravena
přijmout a zpracovat každý Váš
názor nebo podnět. A jsou-li
někde problémy, je nutno je řešit.
Čekám na Vaše dopisy.
Mgr. Zdena Prostějovská
členka Zastupitelstva
Městské části Praha 1
8
Posezení s MUDr. Ivo Joklem
Na začátek Vás chci požádat o stručný životopis.
Narodil jsem se v roce 1956 v Praze 1 a bydlím
zde celý svůj život. V roce 1981 jsem promoval na
Lékařské fakultě. Od r. 1994 jsem svou lékařskou
praxi začal provozovat v Nemocnici Na Františku
jako zástupce primáře interního oddělení, později
jako primář kardiologického oddělení. Ředitelem
nemocnice jsem se stal v prosinci roku 1996, současně s tím jsem také primářem interního oddělení.
Svou profesi soustřeďuji především na obor kardiologie a intenzivní péče, čili i z těchto důvodů vyplývá má snaha tuto péči v naší nemocnici rozvíjet.
Již tradičně pokládám otázku, jak vnímáte změny,
kterými Praha za posledních 10 let prošla, co
vyzdvihnete, nebo naopak, co považujete za velký
problém?
Velmi intenzivně vnímám obrovský nárůst turistického ruchu a přiznám se, že jako obyvatele centra
Prahy mi je občas nepříjemné proplétat se mezi
spoustou turistů. Uvědomuji si však, že příjem
z turistického ruchu je Prahu velmi významný
a potřebný.
Negativněji vnímám dopravu v Praze 1 a dopravní
opatření či omezení. Dopravní zácpy jsou jistě
velmi nepříjemnou záležitostí především pro naši
nemocnici, rozvoz materiálů, převážení pacientů,
komunikace s dalšími zdravotnickými zařízeními,
převážení krve a krevních derivátů, to vše se nás
velmi citelně dotýká.
Ale nechci pouze kritizovat, Praha je teď mnohem
krásnější, domy se opravují, zvláště ty secesní jsou
kouzelné. Skvělou relaxací je pro mne večerní
procházka po historické části Prahy, kterou svou
atraktivností mohu srovnat například s Paříží.
!
ČÍSLO
ČÍSLA
A nyní k Vaší profesi. Myslíte si, že zdravotnické
služby jsou v Praze 1 na dobré úrovni a jsou
dostačující?
Praha 1 je ryze specifickou městskou částí. Počet
obyvatel není nijak vysoký, zato zaměstnanci
a turisté onu klientelu pacientů velmi výrazně
navyšují. Je to velmi složité posoudit, ale podle
mého názoru je současný počet lékařů a zdravotnických zařízení bohatě dostačující. Statistická
čísla dokonce hovoří o příliš velkém počtu lékařů.
Naše nemocnice nabízí lékařskou péči na velmi
dobré úrovni. Malý problém vznikne s pravděpodobným zánikem poliklinik v Klimentské,
Hybernské a Revoluční ulici, ale jsem přesvědčen, že naše nemocnice s poliklinikou nárůst
pacientů zvládne.
Nemocnice Na Františku prochází stále novými
úpravami a nabídkami, je něco, o čem byste
chtěl touto cestou občany informovat?
Rekonstrukce nemocnice probíhá ve dvou rovinách. Jednak jsou to stavební úpravy (např. nové
střechy, čelní fasáda či rekonstrukce východní
části areálu), a potom zlepšování přístrojového
diagnostického vybavení. V současné době budujeme vyšetřovnu s CT přístrojem (rentgenologický přístroj) a od konce roku tak budeme mít
kompletní vyšetřovací spektrum, včetně laboratorního zázemí.
S penězi pomáhají všichni. Máme však štěstí,
že máme zřizovatele (MČ Praha 1, pozn. red.),
který ze svého rozpočtu hradí téměř všechny
investice nemocnice. Tam je jednoznačně největší
zdroj našich financí.
Za rozhovor děkuje Eva Čejková
je 122 mil. Kč, které vynaložilo hl. m. Praha spolu s nadací Jana a Medy Mládkových na
rekonstrukci Sovových mlýnu při záchraně této kulturní památky. Jejich historie sahá až
do roku 1393. Svou funkci a název si získaly až kolem roku 1478, kdy ještě tehdy zbořeniště
získal mistr Václav Sova z Liboslavě. Kampa tak zanedlouho byla obohacena o dům s kovárnou, brusírnou a mlýnem na mouku. Od roku 1896 byly Sovovy mlýny využívány jako dílny
a kanceláře. Po velmi složitých právních sporech se stalo majitelem zchátralých Sovových mlýnů
hlavní město Praha, která 27.4. 2001 předala staveniště dodavateli stavby, PSJ holding a.s.
Tomuto tématu a mnohým dalším se budeme věnovat v příštím čísle.
Těšíme se na vaše ohlasy, ať písemně, či na webu!
Noviny ODS Praha 1 jsou neprodejné a jsou určeny občanům Prahy 1 zdarma. Vychází vlastním nákladem z příspěvků členů ODS Praha 1.
Kancelář ODS Praha 1: Navrátilova 9/1559, 110 00 Praha 1, tel./fax.: 02/24231353, e-mail: [email protected]. EČ: MK ČR E 11 785.