leden, únor 2013 - Základní škola a Mateřská škola Čimelice

leden, únor 2013 - Základní škola a Mateřská škola Čimelice

Základní škola Čimelice
Číslo 43 – leden, únor 2013
eden
1
Úvodem
Lednové a únorové dvojčíslo Školního zpravodaje pro
rok 2013Úje hotovo, zbývá napsat pár slov úvodem. Kupodivu
jsme přežili avizovaný konec světa, prezidentské volby,
pololetní vysvědčení a někteří z vás možná i další „katastrofy“,
jaro se však nezadržitelně blíží a za určitou jeho předzvěst lze
považovat Svátek sv. Valentýna, na který se možná někdo těší a
někdo ho zase nenávidí (viz zamyšlení dále v tomto čísle).
Začátkem roku se mi také konečně dostala do rukou
slibovaná CD k projektu Čtenářská gramotnost, mediální
výchova a tvůrčí psaní, z nichž snad načerpám inspiraci pro
další výuku v tomto oboru. Co mě ale potěšilo nejvíc – a
chtěla bych se o tu informaci podělit i s tvůrci a čtenáři
zpravodaje – v přílohách jsem mezi ukázkami nejlepších
mimopražských školních časopisů, které se projektu zúčastnily,
našla i náš Školní zpravodaj, jenž tak má částečně posloužit
jako vzor pro další školní redakce. Doufám, že i vy z toho máte
radost, a chtěla bych tímto motivovat hlavně žáky 6. až 8.
třídy k širší spolupráci s redakcí zpravodaje. Devátá třída nás
totiž opět brzy opustí a z nižších tříd je v současné době mezi
(relativně) aktivními redaktory zhruba šest lidí, což je do
budoucna zatrachtile málo. Teď už se ale raději pusťte do
čtení nového čísla. Doufáme, že zaujme i vás, když jsme
v minulosti zaujali odbornou porotu zmíněného projektu.
Jana Kubátová
P.S. Na závěr zpravodaje jsme tentokrát zařadili přílohu
školních časopisů s názvem Přídavek, kterou připravuje Dětská
tisková agentura.
P.P.S. Starší čísla Školního zpravodaje najdete na adrese:
www.skolni-zpravodaj.estranky.cz
Příspěvky můžete zasílat na: [email protected]
Obsah
3-6 = Florbal
6 = Futsal
7 = Stolní tenis
8-9 = Lyžařský výcvik
10-11 = Judo
11-12 = Dramatický kroužek
13 = Rozhovor s J. Mikešovou
14 = Doba ledová 5
15 = Vtipy
16 = Perličky
17 = Hudební tip: Nightwork
18 = Tip na film
19 = Tip na knihu
20 = Zápis do 1. třídy
21 = Anketa (prezidentské volby)
22 = „Růžový pankáč vs. Divný
úsměv“
23 = Od učitelky nejen, ale hlavně
pro učitelky
24 = Péče o koně
25-26 = PC recenze
27 = Zdravá výživa
28-29 = Přídavek (příloha DTA)
30 = www.sotkoviny.cz, za redakci
2
Mladší dívky z Čimelic získaly na KF Orion Florbal Cupu
stříbrné medaile
Ve středu 16. ledna 2013 se v Kaplici uskutečnilo krajské finále ORION CUPU ZŠ ve florbalu
mladších dívek ( 6.+ 7.třída). Okres Písek zde zastupovala čimelická děvčata, protože v listopadu
vyhrála okresní kolo.
Co se týče naší účasti, tak to holky zmákly na KF ORION CUPU perfektně! Vítězem turnaje se
stala domácí Kaplice, která deklasovala všechny soupeře rozdílem třídy. Naše holky s ní hrály
hned první zápas a prohrály vysoko 5:0!! Ve zbylých zápasech byly ve všech zápasech lepší a
dokázaly porazit Týn nad Vltavou 3:1, Bechyni 1:0, vítěze Strakonicka, Záboří 3:0 a smolně
prohrály s Třeboní 0:1, když neproměnily jasné šance a samy inkasovaly minutu před koncem
laciný gól. Celkové druhé místo je obrovských úspěchem pro čimelickou základní školu!
Sestava ZŠ Čimelice:
Karolína Habichová, Irena Filipová, Magdalena Kulasová, Michaela Počtová, Žaneta Žahourová,
Štěpánka Motejzíková, Lucie Počtová, Klára Lišková a Barbora Janotová
Konečné pořadí krajského finále mladších dívek bylo toto:
Krajské kolo – Florbal dívky III. kat. 16. 1. 2013
ZŠ
Záboří
ZŠ
Záboří
ZŠ
Fantova
Kaplice
ZŠ Týn
n. Vlt.
ZŠ
Třeboň
ZŠ
Čimelie
ZŠ Školní
Bechyně
ZŠ
Fantova
Kaplice
ZŠ
Týn
n.
Vlt.
ZŠ
Třeboň
ZŠ
Čimelice
ZŠ Školní
Bechyně
Skóre
Body
Pořadí
1-6
0-1
0-0
0-3
0-4
1-14
1
6
3-0
4-0
5-0
5-0
23-1
15
1
1-3
1-3
0-0
3-9
4
5
1-0
0-1
4-6
7
4
1-0
7-7
9
2
5-6
7
3
6-1
1-0
0-3
0-0
0-4
3-1
3-0
0-5
3-1
0-1
4-0
0-5
0-0
1-0
0-1
3
Starší dívky obsadily na KF Orion Florbal Cupu páté místo
Ve čtvrtek 10. ledna 2013 se v Sezimově Ústí uskutečnilo krajské finále ORION CUPU ZŠ ve
florbalu starších dívek (8.+9.třída). Tohoto finále se zúčastnila i čimelická děvčata, protože se v
listopadu stala vítězkami okresního kola.
Hrálo se 10 minut systémem každý s každým. Konečné páté místo je pěkným výsledkem. Vsadili
jsme na obranu. Ta fungovala výborně, takže jsme dostali za celý turnaj jen jeden gól. S útokem
to už bylo horší – šance byly, ale chyběla lepší produktivita! Z šesti zápasů jsme prohráli jen
jeden. Celý turnaj byl hodně vyrovnaný! Ještě v posledním zápase jsme hráli o medaili.
Sestava ZŠ Čimelice:
Simona Krajíčková, Monika Valová, Anna Kulasová, Monika Vicherková, Gabriela Vinklerová,
Tereza Směšná, Lucie Vlasáková a Marie Pobříslová
4
KRAJ
Helsinská
Helsinská
Jarošov.
JH
L.Kuby
ČB
Malonty
0:1
0:1
0:2
1:3
0:3
0:0
1 : 10
1
7.
0:1
0:2
0:0
0:1
0:0
1:4
5
6.
1:1
1:1
0:0
1:0
5:2
12
2.
0:0
2:0
0:0
7:1
12
1.
1:0
0:1
5:3
9
3.
0:0
4:3
8
4.
1:1
7
5.
Malšice Volenice Čimelice SKÓRE BODY POŘADÍ
Jarošovská
JH
1:0
L.Kuby ČB
1:0
1:0
Malonty
2:0
2:0
1:1
Malšice
3:1
0:0
1:1
0:0
Volenice
3:0
1:0
0:0
0:2
0:1
Čimelice
0:0
0:0
0:1
0:0
1:0
0:0
Připravil Vl. Linhart
5
Krajské kolo ve florbalu z pohledu dívek
Dne 16.1.2013 se konalo krajské kolo florbalové soutěže v Kaplici. Jely tam holky z 6. a 7. třídy.
V den, kdy se konalo krajské kolo, byla 7. třída na horách, a proto se jelo dvěma auty. V jednom
z aut jely Lucka Počtová, Štěpánka Motejzíková, Klára Lišková a Bára Janotová s panem učitelem
Linhartem. V druhém autě jely Majda Kulasová, Karolína Habichová, Michaela Počtová, Irča
Filipová a Žaneta Žahourová.
Všichni jsme se sešli na benzíně v Kaplici. Společně jsme došli k hale, kde se konal turnaj.
Převlékly jsme se do dresů a čekaly, až půjdeme hrát první zápas. První zápas jsme hrály
s Kaplicí. Prohrály jsme 0:5. Další zápasy jsme hrály se ZŠ Záboří, vyhrály jsme 3:0, se ZŠ Týn nad
Vltavou jsme vyhrály 3:1, dále se ZŠ Třeboň jsme 0:1 prohrály, ZŠ Školní Bechyni jsme porazily
1:0. Nakonec jsme skončily na 2. místě. Při vyhlášení jsme obdržely diplom a stříbrné medaile.
Druhé místo jsme jeli oslavit do Mc´Donaldu. Pan učitel Linhart mezitím koupil tři šampáňa
a pořádně jsme to zapili. Poté jsme se rozloučili a holky ze 6. třídy odjely zpátky do Čimelic.
Zatímco holky ze 7. třídy spolu s panem učitelem Linhartem se vrátily zpátky na hory.
Štěpánka Motejzíková, Lucie Počtová
Florbalový úspěch chlapců a děvčat v turnaji o pohár
starosty města Mirovice
Ve čtvrtek 13. 12. 2012 se v čimelické sportovní hale uskutečnil další ročník florbalového turnaje
O POHÁR STAROSTY MĚSTA MIROVICE. Turnaje se zúčastnily tradičně čtyři školy - ZŠ Chraštice,
ZŠ Čimelice, ZŠ Mirotice a pořádající ZŠ Mirovice. Hrálo se ve třech kategoriích: dívky 6. - 9. třída,
chlapci 6. - 7. třída a chlapci 8. - 9. třída.
V kategorii dívek 6. - 9. a v kategorii chlapců 8.- 9. třída jsme obsadili 1. místa!!  Chlapci
v kategorii 6. – 7. třída obsadili 2. místo.
Vláďa Linhart
Třetí místo čimelických fotbalistů
Ve čtvrtek 7. 2. 2013 se v písecké obloukové hale uskutečnilo okresní finále žáků v kategorii 6. a
7. tříd základních škol v halové kopané pro rok 2013. Žákům ZŠ Čimelice se okresní finále
vydařilo a obsadili 3. místo a navázali tak na 2. místo v loňském roce! 
sestava ZŠ ČIMELICE: Jakub Kuchejda, Jakub Klimeš, Zbyněk Motejzík, Josef Holý, Jakub Jelínek,
Michal Štrouchal, Lukáš Vala, Petr Gottfried, Tomáš Biskup, Vojtěch Štěpánek, Martin Hanus
a Tomáš Bašta
Vláďa Linhart
6
Přeborníkem ZŠ Čimelice ve stolním tenise se stal Zbyněk Motejzík
V pátek 21. 1. 2012 proběhlo v restauraci Na Hvížďalce vyhlášení dalšího ročníku turnaje
O přeborníka ZŠ Čimelice ve stolním tenise. Turnaje se zúčastnilo 20 žáků od 6. do 9. třídy.
Oproti minulému roku došlo ke změně – hrálo se podle výkonnosti ve dvou skupinách – sk. A a
sk. B. Systém turnaje byl stejný jako v loňském školním roce, hrál každý hráč s každým (ve
skupině A se hráči utkali mezi sebou 4krát; ve skupině B 3krát); utkání se hrála na 4 vítězné sety
do 11 bodů, rozdíl musel být 2 body. Všech šest hráčů ze skupiny A a první dva hráči ze skupiny
B si po odehrání všech zápasů zahráli systémem play-off o přeborníka ZŠ Čimelice. Při konečné
rovnosti bodů rozhodoval vzájemný zápas mezi žáky; při bodové rovnosti více žáků rozhodovala
minitabulka a poměr setů mezi žáky.
Celkovým vítězem turnaje se stal Zbyněk Motejzík ze 7. třídy, který dokázal ve finále porazit
dvojnásobného vítěze – Lukáše Valu (také 7. třída)! Třetí místo obsadil Jan Kuchta z 9. třídy,
čtvrté místo Štěpánka Motejzíková ze 7. třídy a páté místo Jakub Klimeš také ze 7. třídy!
V kategorii dívek zvítězila Štěpánka Motejzíková ze 7. třídy, druhé místo obsadila Monika Valová
z 9. třídy a místo třetí Lucie Počtová ze 7. třídy. Cenou a diplomem bylo oceněno prvních pět
míst v celkovém pořadí a první tři místa v kategorii dívek.
Vláďa Linhart
7
Lyžařský výcvik 7. třídy
Když jsem se v neděli ráno probudil, byl jsem hrozně nervní z toho, co mě bude čekat. Jakmile
jsem ale přijel za kamarády na náměstí, všechno ze mě spadlo. Odjížděli jsme dopoledne ve
dvanáct hodin veřejným autobusem. Do pensionu Paulík jsme dorazili asi o hodinu později. Ten
den jsme šli zhruba kilometrovou procházku na sjezdovku Kobyla. Když jsme se vrátili, měli
jsme do šesti hodin odpočinek a pak následovala večeře. Po večeři jsme vyslechli přednášku od
učitelů o správném lyžování. Večerka byla v deset hodin.
Pondělí. Vstávat jsme museli v 7:15 hod. V 7:45 hod učitelé obcházeli naše pokoje a číselně
hodnotili, jak je máme uklizené. V osm hodin byla snídaně. Poté jsme se vypravili na sjezdovku.
Šli jsme opět kilometr. Pan Linhart a pan Paulík nám tam přivezli lyže a přeskáče. Naše třída byla
rozdělena na dvě skupiny – na ty, kteří již lyžovali, a na ty, kteří nikdy nelyžovali. Lyžovali jsme
asi čtyři hodiny a pak jsme se vrátili zpátky do pensionu, odkud jsme později šli ven hrát fotbal a
přetahovanou na laně. Potom byl opět odpolední (trochu pozdní) klid. Večer následovala
přednáška o bezpečnosti na sjezdovce.
Úterý. Další ráno se vše opakovalo – budíček, hodnocení pokojů, snídaně a šli jsme na sjezdovku.
Na sjezdovce jsme byli opět čtyři hodiny. Po obědě jsme běželi orientační běh lesem. Běželo se
po jednotlivcích a celý běh trval průměrně dvacet minut. Po večeři jsme probírali stabilizovanou
polohu a první pomoc. Po rozchodu jsme hráli s klukama hry, např. Bang. Spát jsme šli jako vždy
v deset hodin.
Středa. Tento den se mi zdál sen a najednou: ,,Bum, bum, bum!“ Pan učitel zrovna klepal na
dveře a já se probudil. Pak se vzbudili i kluci, Lukáš a Zbyněk, se kterými jsem byl na pokoji. Poté
jsme začali uklízet, protože nám měli učitelé zase kontrolovat pokoj. Po snídani jsme se oblékli a
vyrazili pomalu na cestu na svah. Na svahu nám paní učitelka Zieglerová rozdala permanentky a
my šli k lanovce. Náš tým šel napřed, vyjel nahoru a tam jsme se všichni z našeho týmu sešli.
Něco jsme si tam řekli a pak jsme sjeli dolů. Nevím, kolikrát jsme to celkem sjeli, Vašek to sice
počítal, ale já si to už nepamatuju. Po čtyřech hodinách jsme šli zase už všichni do penzionu. Tam
jsme se převlékli do domácího a šli na oběd. Po obědě byla vždy pauza, a tak jsme hráli různé hry
(nejčastěji BANG). Po pauze byl odpolední program. Protože na pořádné běžky to ještě nebylo,
šli jsme se zatím jen učit na plac u penzionu. Bylo nás tam sice míň, protože většina holek byla na
turnaji v Kaplici, ale i tak jsme tam do sebe docela naráželi. Po běžkách jsme šli zpět do penzionu
a tam nám holky řekly, že byly páté. Někteří jim to možná věřili, ale někteří určitě ne. Až po chvíli
nám řekly, že byly druhé, a ukázaly nám medaile. Pak byl zase chvíli čas na odpočinek. Po večeři
byla jako vždy přednáška a pak nějaké pokusy. Pak už byl ale večer a večerka a my museli jít
spát.
Čtvrtek. Tenhle den byl úplně stejný jako ostatní dny, kromě toho, že jsme šli odpoledne na
běžky. Jeli jsme na nich k Pasekám, ale tam se dost dětí odpojilo. Dál jsme pokračovali jen já
(Vojta Štěpánek), Zbyněk Motejzík, Michal Štrouchal, Jakub Klimeš, Lukáš Vala a samozřejmě pan
učitel Linhart. My všichni jsme jeli asi 12 km a mně se to pěkně vymstilo, protože jsem měl
puchýře, ale nebyl jsem sám, taky Jakub měl puchýř a nějaké holky též. V penzionu byla opět
večeře a pak slavnostní předávání diplomů za sjezd, slalom, bobříka odvahy a orientační běh. Po
předání jsme měli až do 11 hodin volnou zábavu. Skoro všichni chtěli tancovat, ale potom tam
skoro nikdo nebyl. Jenom ze začátku jsme tam byli všichni, ale potom se ostatní nějak rozutekli a
8
nás tam zbylo asi šest. To samozřejmě nebylo nic moc, ale trochu jsme si zatancovali a pak v 11
hod jsme se šli osprchovat a spát.
Pátek. Tento den byl náš poslední den na lyžáku. Všechno jsme si po snídani sbalili a odnesli si
to dolů, kde učitelé naložili věci do auta a to odjelo. Pak jsme si zase zahráli BANG (někdo) a
holky mimo jiné vykládaly budoucnost. Po polévce jsme vyšli na čtyřkilometrovou cestu na
zastávku. Tam jsme nastoupili do autobusu a odjeli. Teď už zbývalo jen vrátit do půjčovny
vybavení a pak všichni jeli domů.
Vojtěch Štěpánek a Lukáš Vala
9
Rozhovor na téma: judo
O tento rozhovor jsem požádala moji kamarádku Týnu Račanovou, která se
dlouhodobě věnuje judu a po čase odpověděla Školnímu zpravodaji na pár otázek.
Jak dlouho se věnuješ judu?
Judu se věnuji přibližně 5 let.
Baví tě to?
Ano. Jak kdy.
Jezdíš na závody?
Ano, na závody jezdím, ale teď momentálně ne, protože je začátek roku.
Kolik pohárů jsi vyhrála?
Poháry zatím nemám žádné, ale medailí mám požehnaně. Ta poslední je bronzová
medaile z mistrovství ČR starších žáků v Chomutově.
Kolikrát týdně chodíš na judo?
Na judo chodím čtyřikrát až šestkrát týdně. Ovšem když mám před důležitými závody,
tak trénuji někdy i celý týden.
Jaký pásek máš v judu?
Mám oranžovo–zelený pásek, ale za pár měsíců budu možná dělat zkoušky na zelený
pásek.
Ptala se Natálie Hulešová
Na snímku jsou (zprava): Kristýna Račanová s medailí, trenér Miloslav Mikeš a česká
reprezentantka Alice Matějčková. Autor: Archiv oddílu
10
Čimelická judistka Kristýna Račanová to dokázala
1.12.2012 08:19, zdroj: pisecky.denik.cz
Čimelice – Velkého úspěchu dosáhla na mistrovství ČR starších žáků v Chomutově
čimelická judistka Kristýna Račanová, když v silné konkurenci vybojovala bronzovou
medaili ve váze do 63 kg.
Po náročné a dlouhé přípravě již kontrolní závody a tréninkové zápasy napovídaly, že by
Kristýna mohla pomýšlet i na zisk medaile, ale judo je sport, kde malé zaváhání soupeř ihned
trestá a z rodícího se úspěchu je ve zlomku vteřiny neúspěch.
Ovšem Kristýna v tento důležitý moment předvedla super výkon, na který hned tak
nezapomeneme – ve třech zápasech vyhrála na ipon ještě před časovým limitem. Pouze ve
druhém zápase podlehla favoritce turnaje, a to jen na pomocné body.
V závěrečném boji předvedla svoji top techniku (joko guruma) jedním z nejhezčích hodů tohoto
dne a ukončila na ipon velmi náročnou a dlouhou sezonu.
Kristýně patří velké poděkování za nádherný výkon, kterým navázala na fantastický úspěch Alice
Matějčkové a Zuzany Hadašové z SKP Písek, se kterými trénuje a tvoří skvělý tým na
nejkvalitnějších turnajích v republice.
Miloslav Mikeš
Divadelní přestavení
dramatického kroužku
Na
Hvížďalce
a
další
práce
21. prosince 2012 vystoupil dramatický kroužek školy v sále hostince Na Hvížďalce
s pohádkou Čertova nevěsta. Odehráli jsme dvě představení – dopolední pro školu a
školku a večerní pro rodiče a ostatní diváky. Přestože byl na tento den dlouho předem
avizován „konec světa“, obě vystoupení se uskutečnila v plánovaném čase.
Hlavní role ztvárnila čtveřice herců v obsazení Monika Valová, Lukáš Vala, Kristýna Račanová a
Tereza Maštalířová. Ve vedlejších rolích se blýskli Martin Funda, Klára Lišková, Irena Filipová,
Štěpánka Motejzíková, Lucie Počtová a Karolína Štětinová.
Touto cestou bych ráda poděkovala paní Štětinové, která pro svá děvčata vyrobila nádherné
kostýmy policajtů. Velkým přínosem je spolupráce s výtvarníkem Pavlem Filipem, jehož kresby a
kulisy doplnily rámec vystoupení.
O dramatický kroužek je v poslední době velký zájem, a tak se na představení podílí hejno
začínajících herců, kteří ztvárňují němé role, tzv. křoví. Díky nim vidím budoucnost
dramatického kroužku v zářivých barvách.
Pohádku doplnil svým zpěvem sbor žáků základní školy, který také již tradičně vystoupil na
závěr s pásmem vánočních písní.
11
V současné době se již pilně připravujeme na program k vynášení Smrtky, který máme předvést
již 15. března v Rakovicích a před Velikonocemi na prostranství u naší školy. 17. května nás čeká
vystoupení pro důchodce – opět v čimelickém hostinci Na Hvížďalce. Pohádku Čertova nevěsta
bychom rádi ještě jednou zahráli dětem i dospělým ve Smetanově Lhotě.
Jak vidíte, práce máme dost a dost. Doufám, že ohlasy veřejnosti budou stále příznivé a nadšení
dětí – bez kterého by se tato činnost nedala dělat – bude mít stoupající tendenci. Umění zdar a
divadlu zvláště.
S pozdravem váš rejža 
12
Rozhovor s paní Janou Mikešovou
Jana Mikešová je nová vedoucí jídelny, tak se zeptáme na pár otázek ohledně
vaření.
Jak se cítíte v této škole? Jste tady spokojená?
Jsem velmi spokojená. Nadchlo mě příjemné přijetí a přátelské prostředí.
Kdy jste začala s vařením?
Obecně jsem začala s vařením i pečením v 11 letech a profesně v 17 letech.
Od koho nebo jak jste se naučila vařit?
Něco jsem převzala od mamky, od babičky a potom samozřejmě na škole. Ale učím se
stále, protože přichází nové trendy a kombinace potravin, které jsou zajímavé a byla by
škoda je nevyzkoušet.
Co nejraději vaříte doma pro rodinu?
Čím rozhodně nikdy neurazím, ba naopak potěším, jsou palačinky s marmeládou,
šlehačkou, ovocem a čokoládou. Ale rozhodně jich nesmí být málo.
Jaké jídlo máte nejraději?
To je moc těžké, protože mám ráda opravdu všechno, kromě mořských plodů.
Ptala se Kristýna Račanová
13
DOBA LEDOVÁ 5 - NÁVŠTĚVA MARSU
Jednou, když Sid hledal Manyho, aby mu sdělil, co zvláštního se mu zdálo, zakopl
o kámen. Chtěl ho zahodit, když v tom uviděl planetu Mars (tu spatřil, když
zaměřoval vzdálený cíl).
Říkal si už dřív, že by možná bylo zajímavé navštívit Mars, ale vždy tuto myšlenku zavrhl
s tím, že se tam není jak dostat. Nikdy ale na něj nepůsobila tak, jako teď. Přemýšlel o
tom a stále hledal Manyho. Když ho konečně našel, šel k němu a řekl: „Potřebuju ti něco
říct.“ Many ani nevěděl, že tam Sid je, a proto se lekl. Ale když od Sida vyslechl to, co
zažil, povídal, že také přemýšlel, jak se dostat na Mars. Domluvili se, že vypracují
podrobný plán vystřelovacího zařízení i plavidla, v němž poletí. A to už tu byl Diego a
nabízel svou pomoc.
Brzy začali pracovat. Postavili něco jako obrovský prak. Velký problém byl sehnat gumu.
Se dřevem to šlo lehce. Plavidlo vypadalo jako loď, ovšem místo kabiny zase bylo vysoké
zakrytí paluby. Stavba trvala dlouho, ale nakonec vše dostavěli a vypracovali. Začali
plánovat slavnostní výstřel a vylosovali, kdo zbylé dva vystřelí.
V tu dobu byli zavřeni v jeskyni a nikdo k nim nesměl.Ten, kdo zbylé dva vystřelí, byl
právě vylosován. Los padl na Diega. To už tu byl den výstřelu a Diego byl poněkud
zaražený, že nemůže letět. Ale nakonec Many a Sid odletěli a Diego si šel po svých. Nikdy
ale na kamarády nezapomněl a každý den je vyhlížel.
14
Mezitím Sid a Many už dávno prozkoumali skoro celý Mars. Teď řešili, jak se dostat zpět.
„Škoda, že nemáme plány,“ bědoval Sid. „Klídek, stačí trochu zavzpomínat a za chvíli
jsme doma,“ uklidňoval Sida Many.
A tak začali vzpomínat. Sid na nic nepřišel, zato Many si pamatoval dost na to, aby prak
znovu postavili. Ještě týž den začali stavět. Doma se už Diego strachoval, jestli se něco
nestalo. Ale jednou, když už zase vyhlížel kamarády, padalo něco přímo na něj. Ani
nestačil uskočit, jak to letělo rychle. Ukázalo se, že to byli právě Many se Sidem.
Dlouho se vítali a Diego jim ukázal novou luxusní jeskyni, kterou objevil a z dlouhé chvíle
zprovoznil. Až do noci si pak vyprávěli o Marsu. „Všude dobře, doma nejlépe,“ prohlásil
Sid a všichni s ním souhlasili.
konec
Pavel Štěpánek
Vtipy a perličky
Pan učitel vysvětluje žákům: „Tak děti, co se stane, když se zvířátku narodí miminko?
No přece kravička se okraví, kočka se okotí... Co bys řekla třeba ty, Karolínko?”
Holčička povídá: „Slepička se oslepičí.”
„Výborně!” pochválí ji učitel.
Přihlásí se Pepíček a říká: „Prosím, a žralok se ožere.”
Pan učitel píše na tabuli vzorec H2SO4 a ptá se podřimujícího Petra, co je to za vzorec.
Petr koktá: ,,Pane učiteli, mám to na jazyku…" Tak to honem vyplivni, protože to je
kyselina sírová.
Nová paní učitelka říká své třídě: „Teď se mi pěkně představíte.“ „Třeba ty, chlapče, jak
se jmenuješ?“
„Já jsem Prokop Buben.“
„To mě nezajímá, pověz mi, jak se jmenuješ.“
"Pepíčku, řekni dvě zájmena."
"Kdo, já?"
"Výborně, Pepíčku."
„Víš, co je mezi nebem a zemí?“
„Přeci spojka A.“
„Skloňuj dvě stě – v 7. pádě…“ „Dvěstma.“
Připravila Marie Pobříslová
15
Perličky z českého jazyka
O Boženě Němcové:
Božena Němcová napsala knížku Babička. Hrála i ve filmu Babička.
V Babičce jsou dvě holky a dva kluci, jako na uvítanou jim přivezla koťata a tetřeve.
Božena Němcová napsala Divá Bára, tu také zfilmovala a zahrála si tam Divou Báru.
… napsala Babičku, Divou Báru. Neměla žádné sourozence. Dostala za to cenu. Měla manžela.
… provdala se za účetníka Němce.
… její manžel jí týral.
… udělala knihu, asi o Karlu IV. (pozn. ve skutečnosti povídka Karla)
… byla asi prezidentka, měla sbírku spisovatelů.
herec L. Pecha na fotografii z představení "Babička" 
O divadle:
„Jmenuj pracovníky divadla nebo osoby s divadlem spjaté…“
„Odysseus, Athena, Afrodita, Penelopa, princ Telemachos.“
„Kde vzniklo divadlo?“ „V Praze.“
O řeckých mýtech:
„Proč je Oidipus jedním z nejtragičtějších řeckých hrdinů?“
„Protože utrhl hlavu tomu Trojovy.“ (Ve skutečnosti zabil otce a vzal si
za ženu matku. „Trojem“ se asi myslí Goliáš, který zápasil s Davidem.)
„Jak se jmenoval staroitalský bůh zamilovanosti a lásky?“
„Poseidon.“
(pozn. správně Amor)
16
Hudební tip: Nightwork
Nightwork je skupina, která se snaží v první řadě rozveselit a pobavit publikum.
Důvodem tohoto směru je fakt, že herci-muzikanti inklinují k tomu míchat obě profese
dohromady a nacpat do vystoupení něco navíc. Dobrým modelem se zdá být parta
„polocvoků“, kteří se nestydí za svoji demenci – lidé se mají alespoň o čem bavit.
Od toho se odvíjí celá snaha kapely jak po stránce koncertní, tak i hudební. Mezi písně,
které jsou nejvíce poplatné tomu, kam směřujeme, patří koleda Vánoční čas, remake
písně Včelka Mája a novinka Globální oteplování – Já jsem Gay, která vznikla ve čtyřech
jazykových mutacích. Velká část repertoáru Nightwork je taneční hudba inspirovaná
discofunky ze 70. let, dále písně na africké a jihoamerické motivy a sem tam zabrousí do
operní scény. Písně, které hrají, jsou převážně autorské, využívající současná hudební
aranžmá a elektronické zvuky.
Kapela v čele s Vojtou Dykem, který již před nějakým časem avizoval své ambice stát se
českým prezidentem, se také vytasila s neuvěřitelným videem. Mrkněte na ukázku
parodie, v níž animovaní V. Dyk, J. Prachař, J. Maxián a F. Soukup skutečně perlí.
členové:
zpěv - Vojtěch Dyk, František Soukup, Lusy V. Zubková (former member)
kytara - Jakub Prachař
klávesy - Jan Maxián
bassová kytara - Jakub Antl
bicí - Ondřej Sluka
oficiální web: www.nightwork.cz
zdroj: www.last.fm/music/Nightwork
zdroj obrázku: www.ireport.cz
17
Tip na film: The Perks of Being a Wallflower
Česky tento film můžete najít také pod názvy „Ten, kdo stojí v koutě“ nebo „Charlieho
malá tajemství“. Jedná se o americké romantické drama z roku 2012. Hrají v něm např.
Emma Watson, Logan Lerma, Ezra Miler, Mae Whitman, Nina Dobrev, Paul Rudd a další.
Celý děj filmu se odehrává v Pittsburghu v letech 1991 - 1992. Hlavním hrdinou je
tichý, plachý, samotářský a neoblíbený teenager Charlie. Ten popisuje svůj život ve
sbírce anonymních dopisů, které poté rozesílá lidem, jež vůbec nezná. Svůj první dopis
posílá v době, kdy nastupuje na střední školu. Nemá zde žádné přátele a všichni se
k němu chovají ošklivě a nepřátelsky, později se ale seznámí se Sam a jejím nevlastním
bratrem Patrickem. S jejich pomocí se Charlie poprvé dostane do společnosti a najde si i
pár dalších kamarádů. Dokonce si najde i první přítelkyni, i když je už od začátku tajně
zamilovaný do Sam. Všechno se ještě dost zkomplikuje po tom, co se Charlie vlastně
skoro nechtěně rozejde se svou přítelkyní a všichni se s ním zase přestanou bavit.
Prozradím vám už jen to, že nakonec samozřejmě všechno dobře dopadne, ale
jestli chcete vědět víc, budete se muset na film podívat.
Anna Kulasová
18
Tip na knihu: Rudá jako rubín
Dlouho jsem se rozhodovala, o jaké knize bych měla psát. Nakonec jsem vybrala
knihu, kterou jsem přečetla jedním dechem, snad proto, že je tak tajemná.
Hlavními hrdiny jsou Gwendolyn (Gwen) Shepardová a Gideon de Villiers. Oba pocházejí
z rodiny, kde se dědí gen, který jim umožňuje cestovat v čase. Až na to, že Gwen tento
gen zdědit vůbec neměla. Vypočítal to Isaac Newton a ten se přece nespletl. Ne?...
A tak se v Gwenině rodině očekává, že gen zdědila dokonalá Charlotte, která se na to
pochopitelně pečlivě celá léta připravovala, protože když cestujete do minulosti a hlavně
anglické minulosti, kde se to hemží šermíři, francouzštinou, parukami a samozřejmě
módou, musíte prohloubit své znalosti opravdu dokonale. Takže Charlotte se učí a Gwen
si užívá se svou nejlepší kamarádkou Leslie.
Jenže když se jednoho dne Gwendolyn přenese asi o 150 let do minulosti a pak ještě
jednou… Něco je asi špatně. Svěří se matce Grace, která ji ve spěchu vezme na velitelství,
kde se Gwendolyn poodhalí určitá tajemství o cestování v čase a o její rodině. Ovšem ne
všechna, některá tajemství je prý lepší nechat spát. Gwen se tedy stává Rubínem,
poslední "přísadou" do chronografu, který pomáhá cestovat časem. Taky potkává
hraběte Sait-Germaina, který je velice podivný. A Gideona, který je o tři roky starší a
zběhlejší v cestování v čase a jehož patnerkou měla být Charlotte. Gideon taky není z
Gwendolyn moc nadšený, ale když musí, tak musí a prvotní nesympatie se postupně
mění v nekontrolované a dobrodružné cestování v čase. Gwen už zbývá jen pochopit,
jaké nebezpečí člověku hrozí, když se zamiluje napříč časem.
Jak už jsem psala, od této knihy jsem se nemohla odtrhnout. Ze začátku jsem moc
nerozuměla tomu, co se v knize vlastně děje, ale brzy mě kniha vtáhla do děje a já
nemohla přestat číst. Hlavní hrdinové jsou sympatičtí a chvílemi i docela vtipní, za to má
kniha u mě určitě plus. No a pokud vás kniha nadchne stejně jako mě, můžete si přečíst i
druhý díl: Modrá jako safír. Já už ho četla a teď čekám na ten třetí: Zelená jako
smaragd.
Magdalena Kulasová
www.detiaknihy.cz
19
Zápis do 1. třídy
V pátek 25. ledna a v sobotu 26. ledna 2013 se v naší škole uskutečnil zápis do 1. třídy.
Vedly jej paní učitelky Marcela Vejcharová, Ivana Zieglerová a Andrea Zelenková.
Do čimelické školy zavítalo 23 předškoláčků v doprovodu svých rodičů, prarodičů i sourozenců.
U dvou dětí rodiče žádají o odklad školní docházky. Všichni budoucí prvňáčci se seznámili s
prostory, které od září budou sdílet se svou budoucí paní učitelkou - Andreou Zelenkovou.
Někteří budoucí žáci podali naprosto suverénní výkon, jiní bojovali s ostychem a překonávali
trému, ale nakonec svou první životní zkoušku zvládly všechny děti s přehledem. Děti počítaly,
rozlišovaly tvary, poznávaly barvy, číslice a písmena, kreslily postavu a přednesly připravenou
básničku či zazpívaly písničku. Za své „představení“ sklidily potlesk a byly odměněny mnoha
dárečky, které pro ně vyrobili žáci naší školy.
Na závěr společně popřejme budoucím spolužákům, aby se jim po celou dobu školní
docházky na naší škole dařilo stejně dobře, jako v den zápisu do školy. Moc se na Vás těšíme!
Andrea Zelenková, foto Olga Vilímová
20
Anketa na téma: volby prezidenta ČR
www.volimkarla.cz
zdroj: zpravy.ihned.cz
Byli tví rodiče volit?
Pepa, Lukáš, Anna: Ano.
www.volimkarla.cz
Koho bys volil, kdybys ty volit mohl? Případně proč?
Pepa: Karla Schwarzenberka, je prostě lepší.
Lukáš: Miloše Zemana, pořád jen nespí a umí mluvit.
Anna: Karel Schwarzenberg, je lepší než Zeman a není komunista.
Co říkáš na to, že Miloš Zeman vyhrál?
Pepa: Škoda, byl jsem pro Schwarzenberka.
Lukáš: Jo, jsem rád.
Anna: Radši nic.
Myslíš si, že pro nás nastane hodně změn z důvodu zvolení nového prezidenta?
Pepa: Něco jo, ale moc ne.
Lukáš: Uvidíme.
Anna: Určitě ano.
Kdybys mohl, chtěl bys být prezidentem?
Pepa: Ne.
Lukáš: Ne, nechtěl.
Anna: Ne, je to moc zodpovědnosti.
Anketu připravily Monika Vicherková a Simona Krajíčková.
21
Růžový pankáč vs. Divný úsměv
Jednoho dne jsem si po škole řekla, že bych se možná měla zase jít ukázat návštěvníkům
zoo. Řeknu vám, je štěstí, že i tady u nás v zoo jsou zebry důchodkyně a důchodci. Oni jsou
totiž jediné zebry, které každý den jdou a okusují trávu u ohrady, aby nás lidé vůbec
viděli. Mladé zebry jsou neustále zalezlé doma.
Se mnou to taky není žádná sláva - taky jsem radši doma, ale někdy si ten čas najdu a jdu
potěšit děti za ohradou. Tento den mě ovšem něco neobvyklého vyvedlo z míry. Na zdi před naší
ohradou byly pověšené dva obrovské plakáty. Na jednom z nich byl starý pán s růžovým
pankáčem a pod tím napsáno: „Karel for president.“ Na druhém plakátě byl druhý starý pán
s přihlouplým úsměvem, který na mě ukazoval palec nahoru. Tady bylo napsáno: „Váš hlas bude
slyšet, Zeman na hrad.“ Na hrad, for president… Co to mělo znamenat?
Každý návštěvník,
který okolo naší ohrady prošel, se na mne usmál, vyfotil si mne a nakonec se i zakoukal na
plakáty. Několik lidí je dokonce i ohodnotilo: „No já jsem tutově rozhodnutej, volim Zemana…
Zeman to musí bejt.“ A nebo: „Kája to vyhraje, je to jasný…“ a podobně. Jé, počkat! For president,
na hrad… To určitě volí presidenta! Upřeně jsem se zahleděla na ty dva. Ten první je divný vždyť je starý a vypadá jak růžový pankáč! A ten druhý… je taky divný - divně se směje. No
upřímně, kdybych měla volit, byla bych jaksi v rozpacích. To je teda výběr!
Doma jsem se rozhodla, že se na zebpočítači pokusím najít informace o téhle volbě
presidenta dvojnožců. Na zebinternetu na mě vybaflo tolik zpráv o Růžovém pankáči a o Divném
úsměvu, že jsem ani nevěděla, kterou mám rozkliknout. Nakonec jsem se ale pro nějakou
rozhodla a dozvěděla se, že Růžový pankáč je Karel Schwarzenberg a Divný úsměv je Miloš
Zeman. Setkávají se na život a na smrt v druhém kole přímé prezidentské volby. Podle
komentářů je národ rozdělen na dva nepřátelské tábory - Pankáč získává převážně mládež,
Úsměv zase lidi ve středním a vyšším věku. Takže se to dá nazvat souboj mládež vs. dospělí?
Mno, to bude ještě hodně zajímavé…
„Ze všeho nejdřív bych vám moc chtěl pogratulovat, pane Zemane…“ To už promlouvají
moderátor s vítězem voleb. Celý průběh jsem sledovala na zebpočítači, protože žádné
zebtelevize nemáme. Divný úsměv vyhrál nad Růžovým pankáčem o deset procent.
Úsměvu vítězství očividně udělalo velikou radost, Pankáč prohru snáší dobře a
s úsměvem soupeři gratuluje. Vždyť oni dva vůbec nevypadají jako nepřátelé, tak proč by měl
být národ rozdělen na dva nepřátelské tábory? I když, po tom, co jsem si o každém z nich našla
nějaké informace, se ani moc nedivím. Oni dva jsou totiž tak rozdílní, že prostě volič Pankáče
nemůže pochopit, jak je možné, že někdo vůbec mohl volit Úsměv, a naopak. Oba dva v životě
udělali rozdílné věci, v kampani slibovali rozdílné (často nesplnitelné) sliby a i jejich chování a
osobnosti jsou naprosto jiné. Každopádně jsem ale toho názoru, že ty „příkopy“ mezi tábory se
dají snadno zase zahladit. Teď toho sice všude je, a chvilku ještě bude, plno, ale ono se to zase
udobří. Až se vzbouřená mládež uklidní a až starší obyvatelstvo doslaví, bude zase všechno
v pořádku.
Taky jsem z toho byla celá zblázněná, ale teď se tím už vůbec nezabývám. Mám i lepší
věci na práci. A navíc, vzbouřená mládeži, co my víme? Třeba nás Divný úsměv překvapí.
Vaše Kačenka
22
Od učitelky nejen, ale hlavně pro učitelky 
Všichni už asi známe ten příběh o knězi Valentinovi, který v době vlády římského
císaře Claudia II. tajně oddával milence dle křesťanských zvyklostí. Claudius II. byl znám
svým pronásledováním křesťanských duchovních a navíc podle císařova názoru prý
ženatí muži nepodávali v armádě takové výkony, neboť neměli zodpovědnost pouze za
sebe, a to jim bránilo maximálně se oddat boji. Proto budoucím vojákům zakazoval
partnerské vztahy a manželství.
Kolem existence sv. Valentina je ale dodnes spousta nevyjasněných otázek,
dohadů a smyšlenek. Vůbec se totiž s jistotou neví, o koho konkrétně se jedná. Podle
katolické encyklopedie byl svatý Valentin, který zemřel mučednickou smrtí 14. února,
pravděpodobně jednou ze dvou osob, žijících ve druhé polovině 3. století. Mohl to být
kněz v Římě či biskup v Interamně (dnešní italské Terni). S romantickou láskou je ale 14.
únor spojován až ve 14. století – konkrétně v díle Geoffreye Chaucera – Ptačí sněm
(o tom, jak si ptáci vybírají své partnerky). Tato báseň byla napsána jako pocta
k zasnoubení patnáctiletého anglického krále Richarda II. s princeznou Annou Českou,
dcerou Karla IV.
Chaucer působil u dvora Richarda II. jako diplomat. V této souvislosti je zajímavé,
že ačkoliv byl sňatek anglického krále s českou šlechtičnou uzavřen z politických
důvodů, vzplanula prý mezi manželi velká láska. Nicméně faktem zůstává, že to byl
právě Geoffrey Chaucer, kdo učinil ze sv. Valentina patrona zamilovaných.
U nás je Svátek sv. Valentýna stále ještě vnímán jako importovaný z USA, ačkoliv,
jak vidíme, kořeny má v Evropě a do jeho historie je zapletena i česká princezna. Možná
ho jako importovaný důrazně označují hlavně muži, protože ženám není každopádně
proti mysli dostat nějakou tu pozornost, květinu či sladkost, ať už za tím stojí
sv. Valentin nebo třeba král Nabuchodonozor. Muži se často odvolávají na u nás
zavedený Mezinárodní den žen, ale ten byl zase minulým režimem poněkud
zprofanován, takže když dojde na lámání chleba, některým ženám není tento svátek
dvakrát příjemný a nejjednodušší pro muže je vlastně neslavit nic.
Pochopitelně největší problém mají asi se 14. únorem ženy a dívky, které jsou
třeba zrovna samy, nebo dokonce svými partnery čerstvě opuštěné. Ale i takové si
dovedou poradit, jak jsme mohli nedávno vidět v komedii Na sv. Valentýna. (Stačí sejít se
s podobně založenými přáteli, kteří 14. únor z nějakého důvodu nenávidí, pořádně se
opít a rozsekat baseballovou pálkou obří valentýnské srdce.) Přiznám se, že jsem tenhle
americký „doják“ sledovala nejen čistě ze studijních důvodů, a navíc jsem k tomu
nechtěně přinutila ještě přítele, který přišel zhruba v polovině filmu. Když jsem ho pak
dorazila britskou romantickou komedií Čtyři svatby a jeden pohřeb, bystře se zeptal,
proč dávají v televizi samé zamilované filmy. No, třeba tentokrát dostanu na
sv. Valentýna alespoň čokoládu.
Jana Kubátová
zdroje: www.e-stredovek.cz, www.trendmagazin.cz, česká a britská Wikipedie
23
Péče o koně
(z Ervínova pohledu)
Když Péťa přijde na statek, ani minutku neváhá, vezme nějakou pochoutku, třeba
mrkev, ta mi hrozně chutná, a konečně už jde za mnou do výběhu. Jakmile slyším, že
otevírá železnou bránu do výběhu, hned se rozeběhnu a běžím přímo k ní, ale když se mi
moc nechce, tak ji trošku potrápím tím, že ji nechám, aby na mě pískala, zatímco já si
spokojeně jím seno. Ale nenechám ji trápit dlouho a pak k ní stejně přijdu. Ona je vždy
šťastná, když k ní přiběhnu, a hned mi dá tu moji oblíbenou mrkvičku. Když někam
nespěchá, tak si sedne na velký kámen, co máme na pastvě, a povídá mi, co se ten den
přihodilo, a zároveň mě hladí. Někdy, když už se mi nechce stát, tak si lehnu a
poslouchám ji. Vždy, jakmile si lehnu, ona si sedne vedle mě a položí si na mě hlavu. Jsem
rád, když mi takhle vypráví, jelikož když pak něco trápí mě, tak ona to hned pozná a
snaží se to vylepšit.
Když pak jedeme na slibovanou vyjížďku, tak to není jako s malými dětmi, které
mě tahají za otěže nebo mě pobízejí tak, až mě bolí boky. Tahle vyjížďka je úplně jiná,
nemám na sobě ani ohlávku, uzdečku, ani sedlo nebo deku. Ona mi důvěřuje, a proto
jsem rád, že jezdíme takhle. Hodně lidí na nás kouká, že mě nechá jít úplně na volno.
Protože všichni si myslí, že správný jezdecký kůň má mít udidlo v „hubě“ a sedlo, ale i
dříve se jezdilo na koních bez sedel a třeba jen na provázku kolem krku. Ale to není
pravda, že bez sedla a udidla to nejde, protože když ona důvěřuje mně v tom, že mě
pouští na louce, abych se mohl proběhnout, a někdy si i se mnou hraje, tak já jí to vracím
tím, že na jízdárně se snažím. A vracíme si společnou lásku.
Když přijedeme z vyjížďky, dá mi nějakou tu mrkvičku a oves, nebo nějaké
vitamíny. No a než odjede, tak mě ještě odvede do výběhu, jde se mnou až k již
zmíněnému kameni a tam mě pohladí, dá mi pusu na čelo a popřeje mi, ať se hezky
vyspinkám. A nikdy nezapomene říct, kdy zase přijde.
Autor: Petra Kožíšková
24
Recenze PC hry: PlanetSide 2
Na vzdálené planetě Auraxis probíhá vojenský konflikt! Přidejte se a pomozte své
straně vyhrát!
Konflikt probíhá mezi třemi stranami (frakcemi). Těmi jsou Terranská republika,
která se snaží potlačit odpor ostatních stran, Vanu Sovereignty, kteří ukradli technologie
původním obyvatelům Auraxis (chtějí je použít pro výhru a nastolení vlastní vlády), a
New Conglomerate, rebelové, kteří se odtrhli a chtějí na planetě také vládnout.
Každá strana má svůj rozsáhlý zajímavý příběh a ke kterékoliv z nich se můžete
připojit. Jedná se o masivně multiplayerovou hru, ve které na serverech bojují proti sobě
tisícovky hráčů. Planeta Auraxis je rozdělená na tři kontinenty, další ale budou přibývat.
Ve hře jste pouhým vojákem, nic víc, nic míň. Nejste ten vyvolený, od kterého se
očekává, že sám přemůže nepřátelskou armádu. Nejste nesmrtelný a umírat budete
často. Abyste mohli být vůbec nějak produktivní a úspěšní, musíte hrát v organizované
skupině hráčů a přemýšlet takticky.
V taktice je totiž velmi silná stránka hry. Celá mapa se skládá z různě
poskládaných šestiúhelníků, které představují jednotlivé základny. Je několik druhů
základen. Warpgate vlastní každá hratelná strana. Tato základna nemůže být dobyta.
Dále tu máme obyčejné základny, které nemají žádný zvláštní účel. Poté tu jsou tři typy
speciálních základen, na každém kontinentu se vyskytují tři od každého druhu a jsou
rozmístěny souměrně po mapě. Vlastnictví těchto základen frakcím přináší různé
výhody. Když nepříteli seberete jednu z těchto speciálních základen, odříznete ho třeba
od možnosti pořídit si tank, což vám dá obrovskou výhodu v boji.
Obsazování základen je poměrně komplikované a většinou nejde obsadit
základnu na vlastní pěst. U menších stačí obsadit a udržet místo na základně po nějakou
dobu, čímž si ji přivlastníte. U těch větších je to už složitější. Nejprve musíte zničit
generátor štítů, abyste je vůbec mohli začít obsazovat. Také můžete zničit generátory
štítů proti tankům, což umožní spojeneckým obrněncům přijet přímo do základny a
poskytovat tam podporu.
Jak už jsem se výše zmínil, ve hře si můžete pořizovat vozidla. Je jich opravdu
hodně a popisovat je všechny by bylo na dlouho. Pro mě jsou nejzajímavější malé
stíhačky, ke kterým můžete zakoupit různé vybavení a vybavit je protileteckou výbavou
nebo je připravit na protizemní podporu.
Ve hře si vyděláváte herní měnu, za kterou si nakupujete pro svého vojáka
vybavení nebo vylepšení jeho schopností. To samé můžete dělat s vašimi vozidly a
můžete si tak naprosto přezbrojit třeba tank. Ceny jsou u některých věcí trochu vysoké, a
tak to chce hodně času věnovaného hraní.
Co je ale na tom všem nejlepší? Hra je na systému Free to Play, což znamená, že si
ji můžete zdarma stáhnout a hrát, a nedat do ní jedinou korunu. Ti, kteří chtějí do hry
přece jen něco investovat, si mohou za reálné peníze kupovat zbraně a grafické úpravy
postavy, ale naštěstí (na rozdíl od jiných her s tímto platebním systémem) je to nijak
nezvýhodňuje nad ostatními hráči.
25
Pokud chcete, můžete mě zastihnout na serveru Woodman, kde hraji za
Terranskou republiku. Takže, tímto se s vámi pro tohle číslo časopisu loučím a jak říká
terranské motto: „Loyalty until Death, Strength in Unity!“
Martin Funda
Výhody
Zápory
-
-
-
Perfektní hratelnost
Střety stovek hráčů při obraně či
útoku, ve vzduchu či na zemi
JE TO ZDARMA!!!
Špatná optimalizace
Trochu nevyvážené síly frakcí
Mé hodnocení: 85/100
Je to perfektní hra, ve které můžete strávit hodiny času. Je naprosto zdarma a nákup věcí
za reálné peníze vám nedává výhody nad ostatními hráči. Velkou nevýhodou je ale
špatná optimalizace, a tak hra na slabších počítačích nejede úplně plynule, což je
v akčních FPS hrách poměrně kritické.
zdroje obrázků: media-titanium.cursecdn.com,entertainmentfuse.com
26
Zdravá výživa ve škole aneb co jsme vařili
Program Zdravá pětka probíhal v naší škole od 5. do 8. února 2013. Každé třídě (kromě
deváté) se věnovala lektorka programu dvě vyučovací hodiny. Jak během těchto dvou
hodin pracovala sedmá třída, popsaly její žákyně Karolína Štětinová a Klára Lišková.
Byli jsme rozděleni do pěti týmů na zelené, modré, červené, žluté a fialové. V první
hodině jsme hráli hry a dozvěděli jsme se různé věci o tom, jak jíst zdravě. Za hry jsme
dostávali bodíky, které jsme na konci druhé hodiny sečetli. Paní pořadatelka nám
rozdala kartičky s obrázky a postupem jídla, které jsme během druhé hodiny měli
připravit.
Při druhé hodině jsme začínali připravovat jídla podle kartiček. Zelený tým měl udělat
„Salát pro piráty“, modrý tým měl vyrobit „Celozrnné chlebíčky“, červený tým „Talíř se
zeleninou a dipem“, žlutý tým „Moje-chito“ a fialový tým „Bílo-červenou housenku“.
My jsme byli zelený tým (Karolína Štětinová, Klára Lišková, Marcela Žáková) a náš
pokrm se skládal z ananasu, banánu, jablka, kiwi, pomeranče, hroznového vína, jogurtu,
medu, slunečnicových semínek a skořice. Měly jsme obavy, že se náš pokrm nesní, ale
nakonec zbyla jen kůra ananasu. :)
Na závěr proběhlo hodnocení pokrmů. Hodnotily je paní pořadatelka a paní učitelka
Štěpánková. Nejvyšší počet bodů, které udělovaly, bylo 5. Červený tým, ve kterém byli
Štěpánka Motejzíková, Markéta Chylíková, Bára Janotová a Vašek Luzum, to vše vyhrál.
Ale byli jen o jeden bod před námi. Všichni jsme dostali sešitky, do kterých jsme si
mohli zapsat recepty. Za první místo dostali červení prostírání na stůl s pěti pravidly
„Zdravé pětky“.
Celý program jsme si moc užili a doufáme, že si to někdy ještě jednou vyzkoušíme. :)
Karolína Štětinová, Klára Lišková
27
PŘÍDAVEK
Příloha školních časopisů
LEDEN 2013
IVANNA BAGOVÁ: VE VELKÉM SVĚTĚ TALENTŮ JE TAKY PŘETVÁŘKA A
ZÁVIST
Nová rubrika TALENTOVANÍ přináší první rozhovor – s vítězkou Hlasu ČeskoSlovenska
Jaké byly tvé začátky v Hlasu ČeskoSlovenska?
Do Hlasu mě přihlásila kamarádka ze školy. Ze začátku
jsem váhala, zda se vůbec, po mém neúspěchu v Superstar, zúčastním. Ale došla jsem k závěru, že je to moje
druhá šance, takže jsem do toho šla! Při výběru naslepo
jsem měla velikou trému, ale celkově nejtěžší pro mě byl
asi souboj s Jaromírem Hnilicou.
Proč sis vybrala jako kouče zrovna Michala Davida?
Michala Davida jsem si vybrala kvůli tomu, že si mě vytipoval už při
výběru naslepo. Přesně odhadl styl, který mi sedí, takže jsem cítila,
že je to člověk, který mi bude rozumět a pomůže mi vybrat písničky
podle mého vkusu, což se doopravdy stalo. Rozhodně nelituji, že jsem si ho vybrala. A
kdybych se měla do Hlasu přihlásit znova, tak by byla má volba stejná. Momentálně
máme společné koncerty na Slovensku a v Čechách. Je to skvělý člověk, který vždycky
najde radu, kterou potřebuji ...
Co ti přinesl Hlas? Bylo něco, co se ti nelíbilo?
Hlas mi přinesl do života hodně zkušeností s tím, co jsem chtěla vždycky dělat, hodně
známostí, které se v životě hodí, a umožnil mi šířit můj zpěv mezi lidi a ne jen sedět
doma před zrcadlem s mikrofonem v ruce. :-) Za tím velkým „růžovým světem“ by se
našlo ale také pár negativních věcí, mezi které patří přetvářky a závist od lidí, od
kterých bych to opravdu nečekala. Jsou to vlastnosti, bez kterých by to v showbyznysu
asi ani nešlo… Zjistila jsem, že člověk nesmí být naivní, jako jsem byla já. Myslím, že
jsem se poučila a dost mě to posílilo.
Co tě baví kromě zpěvu?
Kromě zpěvu mám také hodně jiných zájmů, mezi které patří třeba šachy, ping-pong
nebo zumba. Momentálně svůj volný čas využívám nejvíce ke spánku, protože mám
pořád nějaké jiné aktivity a toho spánku bylo v poslední době málo.
Prozradíš nám o sobě něco, co jsi ještě do médií nevypustila?
Podělím se o zvláštní historku ze soukromého života. Jednou jsem se zamilovala do kluka,
kterému se líbil můj kamarád. Takže nastala dost zvláštní situace: nějakou dobu trvalo,
než jsem zjistila, že je bisexuál. :-)
autor: Markéta Gajdošová (14 let), redaktorka Malých (ale našich) novin
Celý rozhovor si přečtěte na webu: www.malenoviny.zde.cz
Co bys vzkázala svým fanouškům?
28
SOUTĚŽ O CENY
BAREVNÁ PÁTRAČKA
ZATAŽENO, TEPLOTY
KLESNOU AŽ NA -71 °C!
Vyhraj bezva dárky od společnosti EKO-KOM a.s.
Jaké teplotní rekordy umí Země
Proč zrovna Barevná pátračka?
Každá barva má totiž nějaký význam a když je navíc na kontejneru na tříděný odpad, poradí
vám, co patří dovnitř. Proto vás
čekají právě čtyři kola soutěže první bude modré, druhé zelené,
třetí žluté a čtvrté oranžové.
Zatímco teploty na začátku zimy se
letos spíše blížily podzimním
hodnotám, před 82 lety byla naměřena historicky nejnižší tep-lota na
světě. Samozřejmě to nebylo u nás, ale
na ruském
dálném východě. Konkrétně ve vesnici
Omjakon.
V každém kole se dozvíte něco zajímavého o třídění
odpadu a na konci článku najdete šifru. Když ji
správně rozluštíte a pošlete nám včas tajenku, budete zařazeni do slosování. Vítěze vyhlásíme vždy
v článku s další šifrou.
První - modré kolo - začalo už 9. ledna, další kola
následují vždy po 14 dnech. Sledujte proto pečlivě
Malé (ale naše) noviny (www.malenoviny.zde.cz)
a hlavně soutěžte!
Vyhrát může každý...
PETICE!
PODPOŘTE VÝZVU: 28. BŘEZEN BY MĚL
BÝT VÝZNAMNÝM DNEM!
Pořadatelé ankety Zlatý Ámos a držitelé
titulu Zlatý Ámos předkládají petici,
kterou žádají Poslaneckou sněmovnu
Parlamentu ČR, aby uzákonila 28. březen
jako významný den ČR.
Zařazení 28. března mezi významné dny bude
výrazem úcty českého státu k významné osobnosti
J. A. Komenského, který patří k výrazným představitelům
nejen české, ale i světové vzdělanosti.
Pokud s návrhem souhlasíte, žádáme vás o podpis
pod tuto petici. Celé znění petice i podpisové archy a
potřebné adresy najdete na webu zlatyamos.cz.
Ta leží v Jakutsku a vzdušnou čarou je
to z Moskvy rovných
5 310 kilometrů. No a kolik že byla ta
teplota, kterou tady 26. ledna 1926
naměřili? Teploměr tu tehdy klesl na 71,2 ° Celsia.
Abychom se ale ohřáli: naopak
nejvyšší teplotu naměřili meteorologové 13. září roku 1922. Asi
nepřekvapí, že to bylo na „čer-ném
kontinentu“, tedy v Africe. Překvapivě
ale nikoli někde na rovníku, ale kousek
od Evropy – v poušti Al Azíziya na
severu Libye. Rtuť teploměru tu
málem vylítla ze stupnice, ukázala nesnesitelných 57,8 °C.
České teplotní rekordy jsou tro-chu v
jiných hodnotách. Nejtepleji bylo u nás
20. srpna 2012 v Dobřichovicích u
Prahy 40,4 °C. Naopak rekord českého mrazu byl zaznamenán v jihočeských Litvínovicích:
11. 2. 1929 tu bylo -42,2 °C.
DĚKUJEME.
29
Ukázka z internetových stránek
www.sotkoviny.cz
Na Šotkovinách si můžeš přečíst zajímavé články. Některé z nich napsali tvoji
vrstevníci, jiné jsem vytvořil já – Šotek – chytrá hlavička, nezbeda a vtipný chlapík v
jedné osobě. A pak tu jsou ještě články od dospěláků, kteří pro tebe tento web
připravili.
Zkus prozkoumat jednotlivé rubriky a uvidíš, co vše ti Šotkoviny nabízí:
V této části najdeš témata, k nimž nám můžeš posílat svá
vydařená dílka (http://sotkoviny.cz/souteze/piste-na-sotkoviny/).
Kromě toho se dozvíš, jaké soutěže právě pořádáme.
Ano, ano. I ty se můžeš stát spisovatelem. Stačí, když se
podíváš, jaké tipy jsme pro tebe připravili. Dozvíš se třeba, jak
psát básničku, aby pěkně zněla (Jak na básničku – 1. díl – Šotek
rýmuje), či horor, aby byl správně hororový (Jak napsat horor –
1. díl – Trochu jiná pohádka).
Tato rubrika je celá o mně! Pobavíš se nad několika vtipnými
historkami z mého života a procvičíš si hlavičku nad hádankami,
které jsou součástí každé z těchto příhod. Také ti poradím, jak
vytvořit super zábavný čtenářský deník (Šotkův čtenářský deník –
1. díl – Úžasné nápady).
Za redakci Školního zpravodaje:
M. Kulasová, P. Štěpánek, V. Štěpánek, L. Vala, K. Račanová, N. Hulešová, M. Funda, P. Kožíšková,
S. Krajíčková, A. Kulasová, M. Pobříslová, T. Směšná, M. Valová, M. Vicherková, J. Kubátová, J. Kubát
Autor titulní strany: Štěpánka Motejzíková
Webové stránky: www.skolni-zpravodaj.estranky.cz
Děkujeme všem, kteří se podíleli na tomto čísle.
30