s01

s01 – 1
s01. Základy statiky nutné pro PP
Poznámka:
Tato stať není přehledem statiky, ale pouze připomenutím některých základních poznatků,
bez nichž se v PP nelze obejít.
s01.1. Mechanický pohyb
Pohyb chápeme obecně jako změnu polohy jakéhokoli reálného (např. člověk) nebo abstraktního (např. informace, myšlenka) objektu v čase. Mechanický pohyb pak je pouze
pohyb hmotných objektů. Mechanika těles se zabývá jen pohybem těles, čili hmotných
objektů tvořených látkou v tuhém skupenství. Tento pohyb lze rozčlenit následovně:
1. pohyb tělesa jako celku – změna polohy bodů tělesa vzhledem k souřadnicovému
systému spojenému se základním tělesem (obvykle se Zemí), ale beze změny vzdálenosti libovolných 2 bodů či úhlu libovolných 3 bodů tělesa.
OBSAH
další
s01 – 2
2. deformace – změna vzdálenosti 2 bodů resp. úhlu 3 bodů tělesa, bez změny
spojitosti.
deformace
tělesa
3. porušení spojitosti – vznik nebo šíření trhliny v tělese.
Je definováno tak, že existují 2 body A, B tělesa T takové,
že v čase t1 jsou všechny body spojnice AB prvky tělesa T
a v čase t2 existuje bod spojnice A’B’, který není prvkem
tělesa T.
4. oddělení části tělesa – rozpad tělesa na 2 nebo více částí, které se mohou pohybovat
nezávisle na sobě (např. výbuch šrapnelu).
lom
předchozí
OBSAH
další
s01 – 3
s01.2. Silové působení a síla působící na těleso
Podle charakteru oblasti, která je z hlediska silového působení významná, rozlišujeme:
a) objemové silové působení
významnou oblastí je prostorová oblast. Tento charakter mají
silová pole gravitační, elektromagnetická, setrvačná....
Je určeno oblastí Ω, ve které působí rozložené měrné objemové
síly ~o(x, y, z) [N/m3 ]
b) plošné silové působení
významnou oblastí je plošná oblast. Tento charakter má silové
působení mezi tělesy prostřednictvím stykových vazeb nebo tlak
tekutého média na těleso. Je určeno stykovou oblastí Γ a měrnou
plošnou silou p~(x, y, z) [N/m2 ]
zatížení
silové
Za určitých okolností lze tato silová působení popsat pomocí následujících modelů:
– liniová síla
významná oblast má dominantní 1 rozměr, ostatní jsou z hlediska
řešeného problému nepodstatné. Je určeno prostorovou křivkou γ a měrnou liniovou silou ~q(x, y, z) [N/m]
– osamělá síla
rozměry stykového útvaru jsou z hlediska řešeného problému nepodstatné.
předchozí
OBSAH
další
s01 – 4
s01.3. Axiomy o silovém působení
a) Silové působení v δ okolí bodu A, které je z hlediska řešeného problému nepodstatné, je vektorová
veličina – síla F~ vázaná k bodu A.
b) Působení síly F~ v bodě A tělesa lze z hlediska pohybové ekvivalence (tj. z hlediska ovlivnění pohybu tělesa jako celku)
vyjádřit v libovolném bodě B silou F~ a momentem
~ B = BA
~ × F~ .
M
n
o
c) Působení soustavy Π1 = Ai , F~i na těleso T je pohybově ekvivalentní s působením
n
o
soustavy Π2 = Aj , F~j , jestliže platí
n
X
i=1
předchozí
F~i =
m
X
j=1
F~j
^
n
X
~ Bi =
M
i=1
OBSAH
m
X
~ Bj
M
j=1
další
s01 – 5
s01.4. Moment síly k bodu
Moment síly F~ s působištěm v bodě A k počátku 0 souřadnicové soustavy:
~ 0 = 0A
~ × F~ = ~rA × F~
M
~i
~ 0 = xA
M
Fx
[Nm]
~j ~k yA zA = (yA Fz − zA Fy )~i + (zA Fx − xA Fz )~j + (xA Fy − yA Fx )~k
Fy Fz = Mx~i + My~j + Mz~k
Je to vektor vázaný k bodu 0 a kolmý k rovině (~rA , F~ ). Jeho velikost
M0 = F rA sin ϕ = F d,
d = rA sin ϕ
~ 0 v uvedeném pořadí tvořily pravotočivou soustavu
a smysl je takový, aby vektory ~rA , F~ , M
(pravidlo pravé ruky, pravotočivý šroub).
předchozí
OBSAH
další
s01 – 6
s01.5. Moment síly k ose p
~ p síly F~ působící v bodě A k ose p je průmět vektoru
Moment M
momentu síly k libovolnému body osy p do směru osy p.
~p = M
~ B · ~ep · ~ep =
M
h
i
~ × F~ · ~ep · ~ep ,
BA
kde ~ep = cos αp~i + cos βp~j + cos γp~k je jednotkový vektor osy p a B
je libovolný bod na ose p.
~p =
M
předchozí
h
r~A × F~ · ~ep
i
cos α
p
· ~ep = xA − xB
Fx
OBSAH
cos βp
cos γp
yA − yB zA − zB
Fy
Fz
·~
e
p
další
s01 – 7
s01.6. Podmínky statické ekvivalence
Silové soustavy Π1 a Π2 působící na těleso T jsou staticky ekvivalentní, jestliže platí
(1)
(2)
F~V = F~V
^
~ V(1)B = M
~ V(2)B ,
M
kde B je libovolný, konkrétní, pro obě soustavy shodný bod.
Podmínku statické ekvivalence můžeme vyjádřit
algebraicky
(ve složkovém tvaru)
P
(1)
P
(2)
P
Fix = Fjx
P (1)
P (2)
Fiy = Fjy
P (1)
P (2)
Fiz = Fjz
3 silové podmínky SE
vektorově
předchozí
P (2)
P ~ (1)
Fi = F~j
(1)
P
(2)
MixB = MjxB
P (1)
P (2)
MiyB = MjyB
P (1)
P (2)
MizB = MjzB
V
3 momentové podmínky SE
P ~ (1)
P ~ (2)
MiB = M
jB
OBSAH
další
s01 – 8
s01.7. Podmínky statické rovnováhy
Těleso je ve statické rovnováze tehdy, je-li jeho zrychlení nulové. Ze silového hlediska to
znamená, že jak součet sil, působících na těleso, tak součet jejich momentů k libovolnému
(ale stejnému) bodu je roven nule:
vektorově
P ~ (1) P ~ (2)
Fi + Fj = ~0
algebraicky
P
(1)
P
(2)
Fix + Fjx = 0
P (1) P (2)
Fiy + Fjy = 0
P (1) P (2)
Fiz + Fjz = 0
V
P ~ (1) P ~ (2)
MiB + MjB = ~0
P
(1)
P
(2)
MixB + MjxB = 0
P (1)
P (2)
MiyB + MjyB = 0
P (1)
P (2)
MizB + MjzB = 0
Algebraicky jsou dvě vektorové statické podmínky (rovnováhy nebo ekvivalence) vyjádřeny šesti rovnicemi. Jsou to 3 podmínky silové a 3 momentové. Jsou-li vztaženy k
počátku globálního souřadnicového systému, mluvíme o podmínce v základním tvaru. globální s.s.
Triviální statické podmínky jsou identicky splněny v důsledku prostorového rozložení
silové soustavy Π (~0 = ~0).
Lineárně závislou nazýváme takovou statickou podmínku, která je lineární kombinací
ostatních podmínek.
Pužitelné statické podmínky jsou právě všechny nezávislé a netriviální statické
podmínky. Platí pro ně ν ≤ 6.
počet použitelných statických podmínek označujeme
počet použitelných statických podmínek silových
momentových
předchozí
OBSAH
ν = νF + νM
νF
νM
další
s01 – 9
s01.8. Použitelné statické podmínky pro různé silové soustavy
a) Obecná prostorová silová soustava
ν = 6,
νF = 3,
νM = 3
b) Centrální prostorová soustava sil
ν = 3, νF = 3, νM = 0
c) Soustava sil na společné nositelce
ν = 1, νF = 1, νM = 0
předchozí
OBSAH
další
s01 – 10
d) Centrální rovinná silová soustava
ν = 2, νF = 2, νM = 0
e) Obecná rovinná silová soustava
ν = 3, νF = 2, νM = 1
předchozí
OBSAH
další
s01 – 11
f) Soustava rovnoběžných sil v prostoru
ν = 3, νF = 1, νM = 2
g) Soustava sil v rovnoběžných
rovinách
ν = 5, νF = 2, νM = 3
předchozí
OBSAH
další
s01 – 12
h) Prostorová soustava sil, které protínají jednu přímku
ν = 5, νF = 3, νM = 2
i) Soustava
silových
dvojic
v rovnoběžných rovinách
ν = 1, νF = 0, νM = 1
předchozí
OBSAH
další
s01 – 13
s01.9. Těžiště
– Tíhová síla je staticky ekvivalentní náhrada soustavy elementárních tíhových sil.
– Těžiště je bod, kterým prochází nositelka tíhové síly (osa soustavy elementárních tíhových sil) při každém natočení tělesa.
– Tíhová síla má vzhledem k souřadnicovému systému spojenému se Zemí stejnou velikost, směr a smysl při každém natočení tělesa.
– Poloha těžiště v souřadnicovém systému (0, x, y, z) je jednoznačně určena vztahy
R
xT =
předchozí
R
xdFG
Ω
FG
=
R
xdm
Ω
m
,
yT =
R
ydFG
Ω
FG
=
Ω
OBSAH
R
ydm
m
,
zT =
R
zdFG
Ω
FG
=
zdm
Ω
m
.
další
s01 – 14
Tyto vztahy můžeme pro konkrétní případy zjednodušit.
R
1. Homogenní těleso (dm = ρdV, ρ =konst): xT =
ΩR
dV
Ω
R
,
yT =
dS
ΓR
γR
dl
yT =
γ
,
dS
Γ
R
,
zT =
z dS
zT = ΓR
dS
.
RΓ
z dl
,
dl
.
dV
RΩ
ydl
γR
z dV
ΩR
ydS
yT = ΓR
xdl
,
dV
Ω
R
,
R
ydV
ΩR
xdS
2. Tělesa tvaru desek (dV = tdS, t =konst): xT = ΓR
3. Tělesa typu prut (dV = Sdl, S =konst): xT =
R
xdV
zT =
γR
γ
dl
.
γ
4. Složené těleso:
Oblast Ω, kterou těleso zaujímá, rozdělíme na konečný počet (n) podoblastí.
R
R
xdm
Ω
xT = R
=
dm
xdm +
Ω1
R
xdm + . . . +
Ω2
R
xdm
Ωn
m
Ω
R
xTi =
n
P
xdm
Ωi
mi
=⇒
xTi mi =
Z
xdm
Ωi
=⇒
xT =
xTi mi
i=1
n
P
mi
i=1
Zjednodušení platí i pro objemy, plochy nebo délky, při splnění podmínek bodů 1, 2, 3.
předchozí
OBSAH
další
s01 – 15
s01.10. Vázané těleso, vazby a uvolnění
Vazba (mechanická) je spojení mezi tělesy prostřednictvím styku nebo silového pole,
umožňující vzájemné silové působení (interakci).
Protože pohyb je základní vlastností hmoty a tedy i těles, nemůže existovat těleso, jehož
pohybový stav (kterým může být i klid) by nebyl ovlivněn vazbami. Každé těleso je proto
vázané.
Vazby tělesa k okolí lze rozdělit na
a) vazby nerozlišitelné (např. vzájemné gravitační síly mezi tělesy obvyklých strojírenských rozměrů),
b) vazby rozlišitelné, ale z hlediska řešeného problému nepodstatné (např. gravitační
síla z hlediska deformace rotujícího rychloběžného kotouče)
c) vazby podstatné.
Uvolňování tělesa je abstraktní proces, při kterém podstatné vazby tělesa nahrazujeme
silovým působením při zachování pohybového stavu tělesa.
Poznámka:
Pro uvolněné těleso je v tomto textu používán termín volné těleso (resp. volný prut),
protože je z historických důvodů všeobecně rozšířen.
V dalším textu se budeme zabývat pouze uvolňováním vazeb stykových.
Základní vlastností tělesa je jeho neprostupnost a deformovatelnost, proto stykovým
útvarem funkční vazby je vždy plošná oblast s rozloženým silovým působením, které silové
~ V D , kde D je působení
z hlediska statické ekvivalence nahradíme stykovými výslednicemi F~V a M
vztažný bod.
ekvivalence
předchozí
OBSAH
další
s01 – 16
Jestliže je těleso vázáno více vazbami, pak soustavu rozloženého silového působení při
úplném uvolnění tělesa vyjadřuje soustava silových a momentových stykových výslednic.
Nejjednodušší úlohy statiky lze řešit v rovině se zanedbáním třetího rozměru. Mezi základní rovinné vazby bez uvažování pasivních odporů patří
–
–
–
–
–
obecná vazba (podpora),
vazba lanem,
rotační vazba,
posuvná vazba,
vetknutí.
předchozí
OBSAH
další
s01 – 17
s01.10.1. Obecná vazba (podpora)
Vazba je charakteristická stykovým útvarem zanedbatelných rozměrů, který nahrazujeme
bodem. Omezuje pouze posuv těles ve směru společné normály v místě styku.
schéma vazby
uvolnění
neznámé nezávislé parametry
µ
µ = µF = 1
Vazba je podmíněně funkční, výsledná styková síla musí směřovat do tělesa (tlaková).
s01.10.2. Vazba lanem
Kinematické i silové charakteristiky vazby jsou stejné jako u podpory (omezen posuvný
pohyb ve směru osy lana), vazba je rovněž podmíněně funkční, ale výsledná styková
síla musí směřovat ven z tělesa (tahová).
schéma vazby
uvolnění
neznámé nezávislé parametry
µ
µ = µF = 1
předchozí
OBSAH
další
s01 – 18
s01.10.3. Vazba rotační
Stykovým útvarem je kružnice. Rozložené silové působení ve vazbě má směr normály
této kružnice, směřuje tedy do jednoho bodu (centrální rovinná silová soustava). Omezuje centrální
pouze posuvný pohyb ve dvou směrech.
soustava
schéma vazby
uvolnění
neznámé nezávislé parametry
µ
µ = µF = 2
s01.10.4. Posuvná vazba
Stykovým útvarem je úsečka. Omezuje posuv ve směru normály stykové úsečky a otáčení kolem osy kolmé k rovině nákresny. Rozložené silové působení ve stykové oblasti lze
staticky ekvivalentně nahradit silovou a momentovou výslednicí v libovolném bodě nebo
pouze silovou výslednicí (kolmou ke stykové úsečce) v těch bodech, v nichž je momentová
styková výslednice nulová.
schéma vazby
uvolnění
neznámé nezávislé parametry
µ
a) µ = 2, µF = 1, µM = 1,
b) µ = 2, µF = 1, µr = 1
Vazba je podmíněně funkční, výsledná styková síla musí směřovat do tělesa
a xA ∈ h0; li.
předchozí
OBSAH
další
s01 – 19
s01.10.5. Vetknutí
Vetknutí omezuje posuvy ve dvou směrech a natočení okolo osy kolmé k nákresně.
schéma vazby
uvolnění
neznámé nezávislé parametry
µ
µ = 3, µF = 2, µM = 1
předchozí
OBSAH
další
s01 – 20
s01.11. Uložení vázaného tělesa
Ve strojírenské praxi jsou tělesa většinou vázána více stykovými vazbami. Soustavu všech
stykových vazeb nazýváme uložením tělesa. Prvkem uložení je vazba neboli kinematická dvojice.
Uložení lze posat charakteristikami
kinematickými
silovými
- soustavou stupňů volnosti odebraných všemi vazbami,
- soustavou silových a momentových stykových výslednic.
Stupněm volnosti nazýváme nezávislou složku možného pohybu tělesa, který se obecně
skládá z pohybu translačního (přímočarého) a rotačního. Proto volné těleso má v prostoru
6 stupňů volnosti a v rovině 3.
a) těleso T je vázáno jednou podporou A
vazba omezuje posuv tělesa ve směru osy x
ξA = 1 (vazba odebírá 1 stupeň volnosti)
b) těleso T je vázáno dvěma podporami B, C
vazby omezují posuv tělesa ve směru osy y a rotaci
kolem osy z
ξB = 1, ξC = 1
předchozí
OBSAH
další
s01 – 21
c) těleso T je vázáno podporami A, B, C
vazby omezují posuvy tělesa ve směru obou os x, y
a rotaci kolem osy z ⇒ těleso je vázáno nepohyblivě
ξA = ξB = ξC = 1
d) těleso T je vázáno podporami A, B, C, D
Představíme si, jak by se těleso deformovalo, kdyby
tam vazba D nebyla - - - - . Z obrázku je patrno,
že vazba D funkční je, omezuje 1 deformační parametr - posuv bodu D ve směru osy y. Tzn. že
v tomto případě je těleso uloženo nepohyblivě, ale
má omezený 1 deformační parametr ⇒ to je úloha,
která se řeší v předmětu Pružnost a pevnost“.
”
e) těleso T je vázáno podporami A, B, C
vazby A, C omezují posuvy tělesa ve směru os x,
y, vazba B (je-li funkční, tzn. je-li průměr kruhové
části větší než vzdálenost podpor B a C) omezuje
1 deformační parametr - posuv bodu B ve směru
osy y, i když je těleso uloženo pohyblivě - může
se otáčet kolem osy z. Je to tzv. výjimkový stav
uložení.
Normální stav uložení - stykové vazby nejdříve omezují pohyb tělesa jako celku až do
nepohyblivého uložení a teprve pak dochází k omezení deformace (případy a - d).
předchozí
OBSAH
další
s01 – 22
Pohyblivost vázaného tělesa určíme z kinematického rozboru:
i = iv −
kde
i
P
iv
ξi
η
-
počet
počet
počet
počet
X
ξi + η,
stupňů volnosti vázaného tělesa,
stupňů volnosti volného tělesa,
stupňů volnosti odebraných vazbami,
omezených deformačních parametrů; neznáme-li, dosadíme η = 0.
Výjimkový stav uložení - dříve než je omezen pohyb tělesa jako celku dochází k omezení
deformace (případ e).
Pro nejjednodušší model vazby, který budeme uvažovat, platí, že počet stupňů volnosti
odebraných vazbou je roven počtu neznámých nezávislých souřadnic stykových výslednic
ξ = µ.
Neznámé nezávislé parametry rozlišujeme podle charakteru neznámých souřadnic:
µF - silové,
µM - momentové,
µr - polohové.
Příklad:
předchozí
OBSAH
další
s01 – 23
Statickým rozborem, který představuje posouzení relací mezi počtem použitelných
podmínek statické rovnováhy ν a počtem neznámých nezávislých parametrů µ můžeme použitelné
dojít k těmto závěrům:
podmínky
1. µ > ν
⇒
uložení je staticky neurčité, těleso má omezenou deformaci,
počet neznámých je větší než počet rovnic,
úloha není ve statice jednoznačně řešitelná, řeší se v PP přidáním
vazbových deformačních podmínek,
stupeň statické neurčitosti s = µ − ν.
2. µ < ν
⇒
uložení je staticky přeurčené,
počet neznámých je menší než počet rovnic,
těleso je uloženo pohyblivě, vazby nezajišťují jeho statickou rovnováhu; statické řešení existuje jen pro specifické typy silových soustav
působících na těleso, jinak musíme sestavit pohybové rovnice (úloha
dynamická).
3. µ = ν
předchozí
⇒
deformační
podmínky
uložení je staticky určité, úloha má jednoznačné statické řešení,
počet neznámých je roven počtu rovnic, což je pouze nutná podmínka statické určitosti, kterou musíme doplnit další podmínkou
µr + µM ≤ νM ;
jednoznačnou, nutnou a postačující podmínkou statické určitosti je při
maticovém zápisu Â~x = ~b podmínka nenulovosti determinantu matice
soustavy  → det  6= 0.
OBSAH
další
s01 – 24
s01.12. Prutová soustava
Prutové soustavy, kterými se ve statice zabýváme, jsou nejjednodušší modelovou soustavou
příhradových konstrukcí.
Příhradová konstrukce je soustava dlouhých
přímých prutů vzájemně nepohyblivě spojených (svařených, snýtovaných apod.) v tzv. styčnících.
Nejjednodušší příhradová konstrukce v rovině je tvořena třemi pruty ve tvaru trojúhelníka, v prostoru pak
šesti pruty tvořícími hrany čtyřstěnu.
Spojováním těchto nejjednodušších příhrad lze vytvořit příhradovou konstrukci.
Předpoklady prutové soustavy jako modelu příhradové konstrukce jsou:
– Pruty jsou přímé a jejich příčné rozměry jsou zanedbatelné vůči podélným.
– Vnější síly (včetně sil ve vazbách k základnímu tělesu) působí na konstrukci jen ve
styčnících.
– Osy prutů spojených ve styčníku se protínají v jediném bodě.
.
Za těchto předpokladů je ohyb prutů zanedbatelný (Mo = 0), nepohyblivé vazby ve styčnících je možné nahradit kloubovými (nepřenášejí momenty), tedy rotační vazbou v rovině
a kulovým kloubem v prostoru.
vazby
předchozí
OBSAH
další
s01 – 25
s01.12.1. Statický rozbor prutových soustav
U prutových soustav vyšetřujeme vnější a vnitřní statickou určitost.
Nutná podmínka vnější statické určitosti: µex = νcelek
(počet neznámých parametrů stykových sil ve vazbách se základním tělesem je shodný
s počtem použitelných podmínek statické rovnováhy pro prutovou soustavu jako celek).
Nutná podmínka vnitřní statické určitosti:
2k − 3 = p v rovině
3k − 6 = p v prostoru
Příklad 302
(k - počet styčníků, p - počet prutů) - počet použitelných vnitřních podmínek statické Příklad 308
rovnováhy musí být shodný s počtem neznámých prutových sil, tj. počtem prutů.
Příklad 303
– Je-li 2k − 3 > p (resp. 3k − 6 > p), pak prutová soustava není
nepohyblivá a nelze ji uvedeným způsobem řešit.
– Je-li 2k − 3 < p (resp. 3k − 6 < p), pak je prutová soustava
staticky neurčitá a dá se řešit jedině metodami PP (přidáním
vazbových deformačních podmínek).
předchozí
OBSAH
deformační
podmínka
další
s01 – 26
s01.12.2. Řešení statické rovnováhy prutových soustav
Při splnění všech výše uvedených předpokladů přenáší každý
prut jen sílu v ose prutu, je tedy namáhán pouze tahem nebo
tlakem. Jeho uvolnění je triviální a obvykle je nekreslíme.
Pouze si všimněme, že síla je zavedena ven
z prutu, aby v něm vyvolávala kladnou normálovou sílu podle konvencí prostého tahu. Styčníky (tj. rotační vazby mezi pruty) považujeme
za samostatná tělesa. Při jejich uvolnění je nutné
podle zákona akce a reakce zavádět síly v prutech směrem ven ze styčníku. V každém styčníku
vznikne uvolněním centrální silová soustava. Pro
ni sestavíme rovnice statické rovnováhy a řešíme
některou z následujících metod.
a) Obecná styčníková metoda
Spočívá v uvolnění všech styčníků a sestavení použitelných podmínek statické rovnováhy. Dostaneme soustavu lineárních algebraických rovnic, kterou řešíme na počítači.
b) Postupná styčníková metoda
Spočívá v postupném uvolňování jednotlivých styčníků. Pro každý styčník se ihned
sestavují a řeší rovnice statické rovnováhy. Proto pořadí styčníků není libovolné, ale
je dáno podmínkou, že na uvolněný styčník působí kromě úplně určených sil neúplně
určené síly pouze se 3 neznámými parametry u prostorové resp. se 2 neznámými
parametry u rovinné prutové soustavy.
předchozí
OBSAH
další
s01 – 27
s01.13. Příklady k procvičování látky
Řešené příklady
Příklad 302
předchozí
Příklad 303
Příklad 308
OBSAH
další
s01 – 28
Stručný přehled statiky - obsah
s01
Základy statiky nutné pro PP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . s01
s01.1
Mechanický pohyb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1
s01.2
Silové působení a síla působící na těleso
. . . . . . . . . . . . . . . . .
3
s01.3
Axiomy o silovém působení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4
s01.4
Moment síly k bodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5
s01.5
Moment síly k ose p . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
6
s01.6
Podmínky statické ekvivalence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7
s01.7
Podmínky statické rovnováhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8
s01.8
Použitelné statické podmínky pro různé silové soustavy . . . . . . . . .
9
s01.9
Těžiště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
s01.10 Vázané těleso, vazby a uvolnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
s01.10.1 Obecná vazba (podpora) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
s01.10.2 Vazba lanem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
s01.10.3 Vazba rotační . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
s01.10.4 Posuvná vazba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
s01.10.5 Vetknutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
s01.11 Uložení vázaného tělesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
předchozí
OBSAH
další
s01 – 29
s01.12 Prutová soustava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
s01.12.1 Statický rozbor prutových soustav . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
s01.12.2 Řešení statické rovnováhy prutových soustav . . . . . . . . . . . . 26
s01.13 Příklady k procvičování látky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
předchozí
OBSAH