U Plyn 02 09.indd - Pražská plynárenská, as

U Plyn 02 09.indd - Pražská plynárenská, as

Opět
Odborník
v logice
Připravuje © Zdenka Reisenauerová
Ovanutí
(knižně)
Loudil
(řídce)
Iniciály
zpěvačky
Pilarové
Silná
tyč
Získávat
vědomosti
Eskamotér
Iniciály
režiséra
Vadima
A také ne
Příslovce
místa
Odejmout
Fragment
1. díl tajenky
Španělsky
»Ludvík«
Tento
Domácky
Atanázie
Obviňovat
3. díl tajenky
2. díl tajenky
Iniciály
malíře
Kosárka
Představený
kláštera
Čajová růže
Stěží
Tím způsobem
Rekontra
(v kartách)
Anglicky
»držba«
Zrak
4. díl tajenky
Upití
Ambaláž
Touš
Bylinný odvar
Souvislá řada
Ryby
Domácí zvíře
Osobní
zájmeno
Obilnina
Jaguár
Tajemník OSN
Druh
rovné
trubky
Značka
kilovoltu
Příbuzná
(famil.)
Předložka
Dceřiné společnosti
Pražská plynárenská Distribuce, a. s.,
člen koncernu Pražská plynárenská, a. s.
U Plynárny 500, 145 08 Praha 4
Tel.: 267 171 111 • Fax: 267 171 030
www.ppdistribuce.cz
Teka obrovská
Stenografie
Popěvek
Děťátko
(expresivně)
Mexické
platidlo
Hájová bylina
Druh
sebeobrany
Označení
mouky
Kteréžto
Popravčí
Jihoamerická
step
Vyjádření
poměru
Pracovní
stůl
v lékárně
Ženské jméno
Římských
145
Souhlas
Žaludeční léky
Zkr.
severozápadu
Sůl kyseliny
vinné
Být
nemocen
Úslužnost
Nula
4
8
9
4 5
1
8
2
1 4
3
8
1
3
6 2
1 4
1 8
2
6
7
7
2
6
9
2 3
3
4
8 3
Pragoplyn, a. s.
Jungmannova 36/31
110 00 Praha 1-Nové Město
Tel.: 221 092 253 • Fax: 267 174 253
Redakce časopisu
9
3
7 9
2
Rozhovor
s JUDr. Patrikem
Romanem
GŘ Pražských
služeb, a. s.
Na návštěvě
u zákazníka –
Nemocnice
Na Homolce
Pražská plynárenská Servis distribuce, a. s.,
člen koncernu Pražská plynárenská, a. s.
U Plynárny 1450/2a, 140 00 Praha 4-Michle
Tel.: 267 171 245, 267 172 451
Fax: 267 174 245
e-mail: [email protected] • www.ppsd.cz
Pražská plynárenská Správa majetku, s. r. o.,
člen koncernu Pražská plynárenská, a. s.
U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle
Tel.: 267 172 397 • Fax: 267 173 438
www.ppsm.cz
Pomůcka:
Acasie, JUA, Lie, octavo,
ogam, onza, tenure
6 5
V plynové krizi
jsme obstáli
Prometheus, energetické služby, s. r. o.
U Plynárny 500, 140 00 Praha 4-Michle
Tel.: 267 172 935, 267 172 255
Tel./fax: 267 174 300
e-mail: [email protected]
www.prometheusgas.cz
Setina hektaru
(sloven.)
Jméno
hotelu
M Ě S Í Č N Í K K O N C E R N U P R A Ž S K Á P LY N Á R E N S K Á , a . s . w w w. p p a s . c z
Informační služby – energetika, a. s.
U Plynárny 500/44, 145 08 Praha 4-Michle
Tel.: 267 172 903 • Fax: 267 174 903
e-mail: [email protected] • www.ise.cz
Bůh lásky
Útvar
druhohor
Dietlova
hrdinka
Domácky
Atila
Mongolský
pastevec
Druh palmy
Islámské
rodové tradice
Služby pro střední odběratele a velkoodběratele
Pražská plynárenská, a. s.,
oddělení velkoodběru
U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle,
budova č. 37
Tel.: 267 174 404–422 • Fax: 267 174 414
Spojení do Michle: Tramvaj č. 11 z Bělehradské
ulice (u metra C – I. P. Pavlova), autobus číslo 188
z Pankráce (u metra C – Pankrác). Parkoviště přímo před vchodem do hlavní budovy nebo v areálu
U Plynárny – vjezd motorovou vrátnicí (asi 200 m
před hlavním vchodem směrem od centra města).
Menší zkalení
vody
Iniciály
autora
Rusalky
Zákaznická linka
Pracovní doba:
Pondělí až pátek: 7.00–19.00 hodin
Tel.: 840 555 333 • Fax: 267 174 222
www.ppas.cz • www.spoluproprahu.cz
Římských
999
V esperantu
»atol«
2/2009
Sídlo společnosti Pražská plynárenská, a. s.
Praha 1-Nové Město, Národní 37, 110 00
Tel.: 267 171 111 • Fax: 267 171 030
www.ppas.cz
Služby pro domácnosti a maloodběratele
• Jungmannova 31, Palác Adria, 110 00 Praha 1
• U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle,
budova č. 37
Pracovní doba:
Pondělí až čtvrtek: 9.00–18.00 hodin
Pátek od 9.00 do 12.00 hodin
Kód letiště
Juara
Keltské
písmo
Kontakty společnosti
Foto Dorian Hanuš
Křížovka / Sudoku
7 1
5
4
Adresa redakce: Národní 37, 110 00 Praha 1.
Šéfredaktor: Ing. Jan Žákovec.
Redakční rada: Ing. Dagmar Hartmanová,
Mgr. Štěpán Švenda, Miroslav Vránek,
Ing. Jana Hnízdilová, Blanka Hlomová,
Ing. Jiří Šach, Ing. Jana Frýdecká,
Ing. Marek Sukup, František Erben, Jiřina
Nováková, Ivo Kult, Jan Tater,
Ing. Hana Schusterová, Rudolf Novák,
Zuzana Floriánová, Jefim Fištejn,
Tereza Špačková, Jiří Váňa.
Sekretariát: Jiří Váňa, tel.: 221 092 386,
e-mail: [email protected]. • www.ppas.cz.
Vydavatel: Gallery, s. r. o.,
Legerova 70, 120 00 Praha 2.
Nová služba
Bílá panda Drink car
Aktuality
Noví partneři ve slevovém programu
»Dobrý důvod proč být s námi«
Pražská plynárenská, a. s., pro své zákazníky zajišťuje slevy na nákup plynových
spotřebičů a související služby. Seznam partnerů se rozšířil o další dva nové partnery, které níže představujeme. Bližší informace o slevách lze získat na telefonních
číslech: 221 092 a 221 092 202, prostřednictvím e-mailů: [email protected]
či [email protected], na webových stránkách Pražské plynárenské, a. s.:
www.ppas.cz, nebo v obchodních kancelářích.
Termografie
termokamerou
P
rincip termografie. Grafické znázornění teploty ploch objektu (obrázek) pomůže
určit tepelné úniky, z toho se potom mohou vyvodit opatření k úsporám. Například stačí provést jen drobné úpravy těsněním. Dobré zateplení objektu zvyšuje
komfort bydlení. Použití je i v jiných oborech. Více informaci na: tel.: 602 341 283
• www.termokamery.info • email: [email protected].
Firma pro zákazníky Pražské plynárenské, a. s., nabízí využívání služeb týkajících se termografického snímkování budov za zvýhodněných podmínek.
Snímkování termokamerou:
Měření v jednom prostoru*
Cena za jeden snímek v případě, že bude vyhotoveno max. 5 snímků
Cena ze jeden snímek v případě, že bude vyhotoveno 6–10 snímků
Cena ze jeden snímek v případě, že bude vyhotoveno 11–20 snímků
Doprava: 10 Kč/km od sídla PP, a. s. (Národní 37, Praha 1)
1 500 Kč bez DPH
320 Kč bez DPH
300 Kč bez DPH
280 Kč bez DPH
*jedním prostorem se rozumí, pokud vzdálenost od posledního místa měření nepřekročí 500 m nebo čas na dopravu 20 minut.
Počet zakázek je limitován zimní sezonou a aktuálním počasím. Realizace bude
zajištěna v návaznosti dle objednání.
Revize
plynových
zařízení
Havel
Z
ákazníkům Pražské plynárenské, a. s., poskytuje slevu 15 % z konečné ceny zkoušek a revizí
vyhrazených plynových zařízení. Zabývá se prováděním zkoušek a revizí (výchozích a provozních
v pravidelných předepsaných periodách) vyhrazených
plynových zařízení dle vyhlášky 85/1978 v rozsahu:
•
•
zařízení pro snižování tlaku plynů
– regulační stanice
zařízení pro rozvod plynů
– d omovní plynovody, průmyslové plynovody –
NTL, STL, VTL
– plynovody a přípojky pro veřejnou potřebu –
NTL, STL, VTL, VVTL materiál: ocel, měď, PE
• zařízení pro spotřebu plynů spalováním
– spotřebiče bez omezení druhu a výkonu
Dále nabízí zpracování provozně technické dokumentace potřebné k provozování daného vyhrazeného plynového zařízení.
Více informací na: tel.: 605 502 232,
e-mail: [email protected].
2
U PLYN ÁRNY 2 /2 0 0 9
Nová služba – Bílá panda Drink car
Otázky pro... Lenku Poklopovou,
ředitelku společnosti Pražská plynárenská
správa majetku
Vaše společnost v polovině loňského roku zavedla novou službu Bílá panda
Drink car. Jaké jsou první zkušenosti s jejím fungováním?
Drink car je služba pro indisponované řidiče, které odvezeme i s jejich vozidly. Bílá panda se k naší radosti zatím úspěšně rozvíjí a vzhledem k tomu, že jezdíme auty na zemní plyn, jsme nejlevnější službou svého druhu v Praze a okolí. Příjemným zjištěním je, že se k nám zákazníci vracejí, což svědčí o jejich spokojenosti s naší službou.
• Proč zrovna název Bílá panda?
Název Bílá panda jsme zvolili z důvodu, že pro naše zákazníky jezdíme vozidlem
Fiat Panda bílé barvy, který je současně reklamou naší CNG autopůjčovny.
• Jak je možné si Bílou pandu objednat a jaká je cena této služby?
Drink car je možné si objednat od 19 hodin na telefonu 606 743 533. Cena za kilometr je 21 korun.
• Co plánujete do budoucna?
V současné době zvažujeme rozšířit svoji působnost za hranice hlavního města
Prahy, obdobně jako jsme to udělali s novými pobočkami půjčovny aut na zemní
plyn. Ty máme v Českých Budějovicích a německém Chamu a právě v těchto městech zamýšlíme do budoucna zavést i naši novou službu Drink car Bílá panda.
Pražská plynárenská obstála
Jednou to asi zkrátka přijít muselo. Zastavení dodávek zemního plynu z Ruska v době,
kdy rtuť teploměru klesala hluboce pod bod mrazu, nebylo způsobeno žádnou technickou
obtíží, ale nedostatkem dobré vůle mezi producentem a tranzitérem. Padl tak jeden mýtus
o naprosté spolehlivosti dodávek ruského plynu. Pro Evropu to byl dobrý test míry odolnosti, který potvrdil, jak rozumné je nespoléhat se pouze na jediného dodavatele.
O
hlédneme-li se zpět na ty dny na počátku roku,
plné nejistoty a obav, je možno Evropu rozdělit
do tří oblastí. Ta první, východní, dopadla nejhůře.
Bulharsko, Moldavsko, Turecko a většina balkánských
států doplatila na jednostrannou závislost úplnou ztrátou dodávek po celé období, kdy krize trvala. Kritickou
situaci řešil každý po svém; vždy ale za cenu velké improvizace. Obdobně dopadlo i Slovensko; jakkoliv mělo
zásobníky plné plynu, nebylo schopno jej dopravit svojí
plynárenskou soustavou na východ. Výsledkem bylo
vyhlášení krizového stavu a zahájení výpomocných dodávek z České republiky.
Druhou skupinu tvořilo Polsko, Česká republika, Rakousko a částečně i Německo. Polské plynárenství přežilo jen díky tomu, že přes jeho území prochází tranzitní
plynovod, který míjí teritorium Ukrajiny. Pozdější vývoj
však ukázal, že ani tato cesta nepatří mezi ty zcela bezpečné. Německo – přesněji jeho východní část, která je
také zásobována především ruským plynem, řešilo svůj
problém snadno: Propojené soustavy zúročily výhody diverzifikace jeho západní části. Stejně tak řešilo složitou
situaci při zásobování plynem i Rakousko.
Třetí skupina zemi Evropské unie, tvořících původní
evropskou »patnáctku«, žádnou krizi v podstatě nepocítila, protože podíl ruského plynu na jejich spotřebě dosahuje přes dvacet procent.
Česká republika prošla celou krizí »bez ztráty květinky«, jakkoliv byla situace mnohdy napjatá. Závislost
na ruském plynu dosahuje u nás 80 %, zbytek pak představuje import z Norska. Potíž vzniká již tím, že norský
plyn je výrazně kvalitnější, než plyn z Ruska. Aby jej bylo
možno používat v tuzemských spotřebičích, je nutné jej
cestou smísit s chudším plynem na kvalitu, odpovídající
ruským dodávkám. Faktem však zůstává, že české plynárenství jako jediné z bývalého východního bloku provedlo včas řadu systémových změn, které mimořádně
– a jak patrno, i úspěšně – přispěly k vyšší bezpečnosti
zásobování republiky plynem v krizových situacích. V prvé řadě disponujeme velkou kapacitou podzemních zásobníků; jestliže je v Evropě obvyklé uskladnit plyn na zimu v rozsahu okolo jedné pětiny roční spotřeby, je u nás
podíl vyšší než 30 % a bude se dále zvyšovat až na 50 %
roční spotřeby plynu. Kromě toho byly počátkem devadesátých let minulého
století stavebně upraveny
rozvody plynu na kompresorových stanicích jižního
úseku tranzitního plynovodu tak, že umožňují přepravu plynu oběma směry.
Soustava je navíc napojena samostatným plynovodem z německého Waidhausu a v přípravě je i plynovod Gasela, napojující
náš systém s Německem
ze severu. Zdá se tedy, že
do budoucna bude Česká
republika schopna čelit
i podstatně větším dodavatelským výpadkům.
Pro Evropu však nebyla plynová krize pouze poučením či testem odolnosti, ale především impulsem
ke zvýšení své nezávislosti
Ing. Vratislav Ludvík,
mezinárodní konzultant pro obor plynárenství.
Po ukončení Vysoké školy ekonomické nastoupil
do společnosti Transgas. V koncernu České plynárenské podniky nejprve vedl oddělení perspektivního rozvoje a následně se stal poradcem generálního ředitele pro koncepci a strategii. V roce 1990
byl jmenován do funkce ředitele odboru pro ropu
a plyn na Federálním ministerstvu hospodářství,
od začátku roku 1992 se stal náměstkem ministra
pro energetiku nejprve na Ministerstvu hospodářství ČR, později na Ministerstvu průmyslu a obchodu. V letech 1989–1993 působil rovněž jako zástupce českého plynárenství při hospodářském výboru
v OSN v Ženevě. Od roku 1994 působí jako konzultant pro oblast plynárenství a energetiky. V letech
2004–2006 působil ve funkci předsedy dozorčí rady
Pražské plynárenské, a. s.
na nespolehlivém dodavateli plynu. Oživení projektu Nabucco a stále rozpačitější postoj Evropské unie k ruskoněmeckému projektu Nord Stream, obcházejícímu Polsko i Ukrajinu jsou jen jedním z důsledků lednové krize.
K tomu je nutno přičíst i projekty severojižních plynovodů ve střední a východní Evropě i růst zájmu o kapalný
zemní plyn, dovážený do evropských terminálů tankery
z Asie i Afriky. To jistě neznamená, že by Evropa po této zkušenosti ruský zemní plyn zavrhla; je však mnohem
opatrnější než kdykoliv předtím.
A jak proběhlo krizové období v Praze? Krátce řečeno nijak; žádná krize dodávek plynu se zde neprojevila,
odběratelé nebyli ničím omezeni a plyn tekl spotřebitelům bez ohledu na to, jak na vývoj reagovala média. Je
samozřejmé, že i Pražská plynárenská, a. s., měla připraven plán, jak postupovat v případě, kdyby byly dodávka plynu nějak výrazněji sníženy. Na druhé straně je
však nutno zvážit i poněkud specifický charakter »pražské« spotřeby plynu. Regulace odběrů plynu – pokud k ní
vůbec dojde – znamená především (a téměř výlučně)
omezení spotřeb u největších průmyslových odběratelů, a to až na úroveň technologického minima. Praha se
však během posledních dvou desetiletí výrazně změnila: z města s výrazným podílem průmyslu se stalo sídelní a správní centrum bez významnějších průmyslových
aktivit. Dodávka plynu pro obyvatelstvo, zdravotnictví,
správu či teplárenství nespadá pod regulační pravidla;
dá se tedy říci, že pražští spotřebitelé by ani v případě
plošné regulace odběru plynu neměli v budoucnu žádné významnější problémy pociťovat.
Existuje tedy vůbec nějaká potřeba dále posílit pražský plynárenský systém pro doby možných budoucích
krizí? Určitě ano. První část vhodných opatření je společná s rozvojem celého českého plynárenství: další diverzifikace dovozu plynu, posílení kapacity podzemních
zásobníků, nové propojovací plynovody se sousedními
státy. Druhá – »pražská« – část opatření spočívá jednak
v technických úpravách sítě, zvláště ve zvážení výstavby
přímého propojení kavernového podzemního zásobníku
Háje u Příbrami s pražskou sítí, jednak v aktivní podpoře
energetických úspor a moderních technologií užití zemního plynu. Sem náleží i projekt využití stlačeného zemního plynu pro pohon motorových vozidel.
Pražská plynárenská, a. s., v dobách plynové krize
obstála. Prokázalo se, že i při mnohadenním přerušení
importu plynu z Ruska nepocítili její pražští odběratelé
žádnou nevítanou změnu. Zdá se tedy, že ani v budoucnu – při případném opakování potíží s dodávkami ruského plynu – není důvod k vážnějším obavám.
Ing. Vratislav Ludvík • Foto archiv
Nadzemní technologie podzemního zásobníku plynu Háje u Příbrami
3
Technika
Jan Žákovec • Foto archiv Plynárenského muzea, Josef Marek
150 let od narození
Huga Junkerse
Konstruktér a později průmyslník profesor Hugo Junkers patří k nejvýznačnějším
německým vynálezcům a vědcům. Bádal úspěšně v různých oblastech techniky,
konstruoval plynové motory, zařízení na vytápění místností, plynová koupelnová
kamna, ocelové domy, haly a výškové budovy a zároveň i letadla z kovu. Vyvinul
řadu měřicích a zkušebních postupů. V průběhu života mu bylo uděleno 180 patentů. Profesor Junkers měl vysoké technické nadání, vyvinutý smysl pro fyzikální
souvislosti a zároveň neobvyklou ekonomickou prozíravost.
Propagace plynových koupelnových kamen
Junkers Thermen
H
ugo Junkers se narodil 3. února 1859 v průmyslovém Rheydtu. Vystudoval techniku na několika vysokých školách, od roku 1896 působil jako
profesor pro termodynamiku na technické univerzitě
v Cáchách.
Junkers začal svoji kariéru jako technik zabývající
se plynovými motory. V roce 1889 s von Öchelhäuserem založil »Vývojovou dílnu plynových motorů Öchelhäuser und Junkers«. Spolupráce byla sice zaměřena
na vytvoření použitelného velkého plynového motoru,
ale jako vedlejší efekt vznikl v roce 1892 úplně jiný vynález, kalorimetr, který podstatně ovlivnil budoucnost celé
oblasti tepelné techniky! Při práci na plynovém motoru se totiž potvrdilo to, na co již poukazovala řada vědců. Kdo chce zkoumat plynové motory, ten musí dokázat přesně určit výhřevnost plynu. Pro tyto účely však
v této době neexistovaly žádné vhodné měřicí aparatury.
Myšlenkou Huga Junkerse bylo vytvořit zařízení k měření tepla, které dokáže změřit teplo, předávané spalovaným plynem průtoku vody, a znázornit jej na stupnici
jako výhřevnost plynu.
V roce 1894 přihlásil Hugo Junkers pod označením
»ohřívač kapalin« patent na první plynová koupelnová
kamna na světě. V praxi se pro ně užíval název »Junkers Gasbadeofens«. Ve stejném roce ho napadla myšlenka využití kondenzačního tepla při vytápění. Junkersovi tak náleží prvenství v objevení technickém principu
využití tepla ve spalinách díky kondenzaci, čímž obrazně řečeno položil základní kámen moderní kondenzační techniky. Jeho revoluční vynález se však v praxi ujal
až o 90 let později.
V roce 1895 založil Hugo Junkers v Dessau továrnu
4
U PLYN ÁRNY 2 /2 0 0 9
Nejvíce slávy totiž Junkersovi přineslo konstruování letadel. Problematikou aerodynamiky a stavbou letadel se Junkers zabýval od roku 1908. Později vybudoval vlastní továrnu a už ve válečném roce 1915 postavil
první celokovový letoun na světě. Pro připomenutí, v té
době se po obloze proháněly vojenská letadla s dřevěnou konstrukcí potaženou plátnem, na nichž kovové byly jen motory a kulomety. Sláva firmy začala stoupat, vyráběla další a další modely letadel. V roce 1926 vznikla spojením Junkers-Luftverkehr s Aero-Lloyd letecká
společnost Lufthansa. V roce 1930 poprvé vzlétl asi nejslavnější letoun z Junkersovy dílny Ju 52. Tento později
třímotorový jednoplošník se stal ve své době nejpoužívanějším dopravním letounem a standardem v mezinárodním leteckém provozu.
Hned po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 začala německá vláda vyvíjet na Junkerse,
který byl zaníceným pacifistou a antifašistou, tlak, aby státu podstoupil všechny své
patenty, ale Junkers dlouho vzdoroval.
V roce 1934 byl uvržen do domácího vězení a o rok později Hugo Junkers, v den
svých 76. narozenin, zemřel.
Historie firmy Junkers byla lemována objevy, které činí život jednodušším a příjemnějším. Zatímco výrobu letadel převzala po smrti konstruktéra nacistická
říše, jeho firmu na výrobu plynových zařízení koupila v roce 1932 společnost Robert Bosch, která učinila z firmy Junkers
jednoho z největších světových výrobců
plynových závěsných kotlů a největšího
výrobce plynových průtokových ohřívačů v Evropě.
V řadě oblastí tepelné techniky byla firma Junkers na čele pokroku. V roce 1931
dodala na trh první automatický plynový
průtokový ohřívač s automatickým otevíráním přívodu plynu do hořáku po otevření
vodovodního uzávěru. Jako první na světě firma Junkers zavedla na trh plynové
přístroje s piezoelektrickým zapalováním
(1968), ale i první plynové závěsné kotle
s plynulou regulací (1978). V roce 1985 firPrůtokový ohřívač Junkers W A 45,
Průtokový ohřívač Junkers,
ma Junkers nabídla na německém trhu
20. léta 20. století –
50. léta 20. století –
svůj první kondenzační kotel. Další průPlynárenské muzeum Praha
Plynárenské muzeum Praha lom nastal v polovině 90. let. Kondenzační kotle Junkers, vybavené speciálním
tepelným výměníkem, se od té doby velPlynový
mi rychle ujaly na trhu a začaly úspěšně
kondenzační
soupeřit s klasickými konvenčními kotli.
kotel
V roce 1997 inovuje divize Bosch ThermoCerapur
technik kotle Cerapur a Cerastar elektronickou řídící regulací, od roku 1998 montuje do kotlů nový lamelový hořák Thermostar s velmi tichým chodem, rychlou
údržbou a nízkoemisním spalováním. V roce 2001 jako první na světě nabízí použití hydro-dynamického generátoru jako zdroje energie pro zapalování hořáku
a zároveň uvádí na trh plynovou kondenzační stacionární jednotku CerasmartModul s technologií vrstveného ohřevu teplé
vody v zásobníku.
Se značkami Bosch a Junkers patří
Bosch Thermotechnik dnes k nejvýznamnějším světovým výrobcům plynových zána výrobu plynových koupelnových kamen, plynových věsných kotlů a průtokových ohřívačů. Pro tento úspěch
topných kotlů a plynových teplovodních zařízení »Jun- bylo nutno urazit dlouhou cestu. A na jejím začátku stál
kers & Co.« V roce 1932 vyrobila továrna v Dessau mi- geniální konstruktér profesor Hugo Junkers.
liontý plynový ohřívač vody, v té době se ale Hugo Junkers již věnovat pouze oblasti letadel.
Společnost Junkers patří mezi partnery slevového programu »Dobrý důvod proč být s námi«. V rámci tohoto
programu jsou zákazníkům společnosti Pražská plynárenská, a. s., zprostředkovány slevy na nákup plynových spotřebičů a souvisejících služeb. Bližší informace o slevách lze získat na telefonních číslech: 221 092
a 221 092 202, prostřednictvím e-mailů: [email protected] či [email protected], na webových
stránkách Pražské plynárenské, a. s.: www.ppas.cz, nebo v obchodních kancelářích.
Zákaznická karta Pražské plynárenské, a. s.
Židovské muzeum v Praze
Židovské muzeum v Praze se nachází v historických synagogách na pražském
Židovském Městě. Od roku 2009 nově začalo poskytovat výhody držitelům Zákaznické karty Pražské plynárenské, a. s. Židovské muzeum v Praze je dlouhodobě
nejnavštěvovanějším muzeem v celé České republice, největším muzeem svého
druhu v Evropě a pečuje o jednu z nejrozsáhlejších sbírek judaik na světě. Prohlídka jeho synagog z různých historických období, Starého židovského hřbitova i expozic s nevšedním bohatstvím sbírkových předmětů poskytuje výjimečný kulturní
zážitek, jeden z nejsilnějších, jaký hlavní město České republiky nabízí. Řediteli
muzea Leo Pavlátovi jsme položili několik otázek.
tím, že zde jsou pochovány významné osobnosti, nejvýznamnější z nich je rabi Jehuda Leva ben Becalel, zvaný rabi Löw, s jehož postavou je spojena i pověst o vytvoření umělé bytosti golema.
Židovské muzeum se však nevěnuje pouze sbírkotvorné činnosti. Jeho Vzdělávací a kulturní centrum připravuje pro širokou veřejnost hudební, filmové, literární
a osvětové programy. Vzdělávací programy jsou určeny i školám k seznámení s židovskými dějinami, kulturou, dějinami antisemitismu a holocaustu. Literatura na tato témata je přístupná v knihovně a referenčním centru muzea.
V roce 2009 uplyne 400 let od smrti rabiho Löwa, kterého jste zmínil. Chystáte v souvislosti s tímto výročím
nějaké akce?
400 let od úmrtí věhlasného rabína Jehudy Levy (Löwa)
ben Becalela, známého v židovském světě pod hebrejským akronymem Maharal, uplyne 7. září 2009. Židovské
muzeum v Praze a Správa Pražského hradu k tomuto významnému výročí připravují od 5. srpna do 8. listopadu
2009 v Císařské konírně Pražského hradu velkou reprezentativní výstavu Cesta života, pojmenovanou po jednom z děl tohoto učence (Derech chajim). Výstava bude věnována jak historickému Maharalovi a autentickým tradicím s ním spojeným, tak Maharalovu odkazu
a původu legend spojených s jeho jménem. Výstava rovněž zahrne vývoj pražského ghetta a židovského hřbitova v rudolfínské době.
K tomuto významnému výročí rovněž známý výtvarník Petr Nikl chystá od 4. června do 4. října 2009 v muzejní Galerii Roberta Guttmanna interaktivní instalaci
Golem, která jistě zaujme všechny návštěvníky s tvořivým duchem. Ve spolupráci s nakladatelstvím Academia navíc vydáme k výstavě rozsáhlý doprovodný katalog v české a anglické verzi.
Pane řediteli, děkuji vám za čas věnovaný našemu rozhovoru a přeji muzeu stálý zájem českých i zahraničních
návštěvníků o historii židovského národa.
Ivana Kocmanová • Foto Židovské muzeum v Praze
Klausová synagoga a Starý židovský hřbitov
Kontakty: Židovské muzeum v Praze
U Staré školy 1 a 3, 110 00 Praha 1
Tel.: 221 711 511 • Fax: 221 711 584
e-mail: [email protected]
www.jewishmuseum.cz
Ž
idovské muzeum za více než 100 let své existence
mělo poměrně pohnutý osud. Mohl byste ho několika slovy přiblížit?
Židovské muzeum v Praze bylo založeno v roce 1906
v souvislosti s pokračující asanací bývalého židovského ghetta na pražském Josefově; rozhodujícím impulsem k jeho vzniku bylo bezprostřední ohrožení několika synagog a modliteben. V době nacistické okupace
Československa vzniklo v roce 1942 Židovské ústřední
muzeum, kde byly postupně soustředěny nejvzácnější umělecké předměty z nacisty zrušených židovských
obcí. Po válce bylo muzeum s jeho sbírkami vráceno
na kratší dobu Radě židovských obcí a v roce 1950 přešlo do vlastnictví státu. Od října 1994 po navrácení sbírkového fondu muzea Federaci židovských obcí a historických objektů Židovské obci v Praze muzeum působí
jako nestátní organizace.
V čem spočívá jedinečnost vašeho muzea?
Především v jeho pohnuté historii. Převážná část
předmětů uložených v muzeu byla nejprve konfiskována těm, kdo byli nacisty zavražděni. Všechny předměty
v našich sbírkách, téměř 40 000 předmětů a 100 000 knih,
současně pocházejí z jednoho uceleného území, z Čech
a Moravy. Díky tomu sbírka podává celistvý obraz historie Židů v našem regionu. Unikátní na pražském Židovském muzeu je také to, že naše expozice, které jsou věnovány právě historii Židů v Čechách a na Moravě a židovským tradicím a zvykům, jsou k vidění v historických
synagogách. Neméně zajímavá je Pinkasova synagoga,
která je památníkem těch, kteří nepřežili nacistickou persekuci za druhé světové války – na zdech synagogy je
ručně napsáno téměř 80 000 jmen obětí. Starý židovský
hřbitov z 1. poloviny 15. století zase zaujme například
Španělská synagoga, interiér s aron ha-kodeš
Západní průčelí Španělské synagogy
Nezapomeňte se zúčastnit čtenářské soutěže s Židovským muzeem v Praze na straně 11. Na jednoho
vylosovaného výherce čeká volná vstupenka pro 2 osoby do expozic Židovského muzea. Naše čtenáře
upozorňujeme na to, že se Zákaznickou kartou PP, a. s., mají v Židovském muzeu v Praze slevu 70 % z ceny
vstupenky do Židovského muzea v Praze. Plné vstupné po této slevě bude činit 90 Kč pro dospělého a zlevněné
vstupné 60 Kč pro studenty. Poskytnutá zvýhodnění platí výhradně pro držitele Zákaznických karet zadavatele
a jednu dospělou osobu plus dvě děti do 15 let, nebo pro držitele Zákaznických karet a max. tři děti.
5
Rozhovor
Jefim Fištejn • Foto Dorian Hanuš a archiv Pražských služeb
Praha je vůči nám velmi vstřícná, protože objem finančních prostředků za dobu mého působení, někdy od začátku roku 2005, značně stoupl a bylo to vidět. Nejvýraznější nárůst prostředků byl mezi roky 2006 a 2007,
kdy Praha přidala na čištění asi 160 milionů korun, což
se velmi výrazně projevilo při měření zejména prašnosti znečištění, což je nejhmatatelnější ukazatel účinnosti čištění. Na řadě míst v Praze se provádí stálé měření
prachu a v meziročním srovnání bylo zaznamenáno výrazné zlepšení kvality ovzduší. Určitě to nebyly zbytečně
vynaložené prostředky. My se samozřejmě snažíme vycházet Praze vstříc, třeba tím, že pořizujeme novou techniku, která nejenže jezdí na zemní plyn, ale také má zcela unikátní prachové filtry, které zachytí i mikročástice
prachu PM10, což jsou velmi malé pevné částice, které
za normálních okolností člověk vdechuje a mohou mu
časem způsobit i poměrně vážná respirační onemocnění. Pražské služby a hlavní město Praha jsou v současné
době pravděpodobně jediní na světě, kdo vlastní takováto vozidla, která pod sloganem »Děláme teď 3× více pro
Prahu a vaše plíce«, čistí naše ulice. Hlavní slogan znamená, že za 1. jezdíme na zemní plyn, 2. bezprašně zametáme a za 3. filtrujeme prachové částice PM 10 z ovzduší. Občan to pouhým okem nepozná, ale když se podíváte na výsledky monitorovacích měření, tak ten rozdíl
je skutečně velmi výrazný.
Ještě dnes si zcela zřetelně vybavuji, že hned vedle
mateřské školy, kam jsem jako dítě chodil, byla rampa,
na které stála spousta popelnic, jednak pro školku, jednak pro přilehlé sídliště panelových domů. A když jsme
chodili na vycházky, tak jsme, hlavně my kluci, obdivovali ta popelářská auta, toužili jsme se v nich svézt a vyzkoušet si jízdu na stupátku. A s trochou nadsázky můžu
říct, že se mi splnil ten můj klukovský sen, protože na tom
stupátku jsem skutečně jezdil a absolvoval jsem řádně
celodenní směnu, kdy jsem spolu s našimi kolegy vykonával práci řadového popeláře. Jezdil jsem na stupínku, kutálel a vysypával popelnice, abych pochopil, o čem
ta práce je, jak je fyzicky náročná, čím vším ti lidé musí
projít, s čím se setkávají.
Splnil se mi
klukovský sen
říká JUDr. Patrik Roman
GŘ Pražských služeb, a. s.
K
dyž jste obdržel nabídku stát se generálním ředitelem Pražských služeb, v čem jste spatřoval
výzvu pro sebe?
Byla to výzva k řízení druhého největšího komunálního podniku v Praze, hned po Dopravním podniku. Tehdy
šlo o řízení kolem 1500 zaměstnanců, dnes už je to téměř
o dvě stovky více. Zpočátku mě to trochu překvapilo, protože v té době jsem pracoval ve zcela jiném sektoru, ve finančnictví, a říkal jsem si, proč mě oslovuje někdo, abych
šel řídit podnik komunálních služeb. Nicméně jsem si to
nechal projít hlavou, protože nabídka byla skutečně zajímavá. A nakonec jsem usoudil, že na úrovni vrcholného
managamentu není velký rozdíl, jestli řídím službu finanční nebo službu občanovi. Pořád je to o službách. Takže,
byť to na první pohled vypadá diametrálně odlišně, nakonec těch odlišností v řízení až tolik není.
Tím jste už začal představovat Pražské služby. Mohl
byste stručně popsat, co vlastně dělá celý ten gigantický podnik?
Obecně řečeno, naše služby jsou určeny především
k zajištění pořádku a čistoty ve městě. A budu-li konkrétnější, pak Pražské služby mají dva nosné předměty
činnosti. První je odvoz a recyklace jak směsného, tak
i tříděného odpadu. Směsný odpad dnes zpracováváme
v našem Zařízení na energetické využití odpadů (ZEVO),
dříve známé jako spalovna Malešice, kde ze směsného
odpadu vyrábíme páru, kterou vytopíme více než 20 tis.
domácností v Praze. Tříděný odpad, který z různě barevných kontejnerů, do nichž se třídí sklo, plasty, papír
a také nápojové kartony, pak putuje k dalšímu dotřiďování a zpracování. Ale je to i spousta dalších přidruže-
6
U PLYN ÁRNY 2/ 2 0 0 9
ných činností. Dneska se zabýváme také
svozem bioodpadu, gastroodpadu, odpadu nebezpečného charakteru – například
z nemocničních zařízení, lékáren atd. Máme celou řadu dalších projektů v odpadovém hospodářství. Zabýváme se také recyklací elektroniky, máme daleko široko
největší linku na likvidaci vyřazených televizních obrazovek a PC monitorů. Naše dvě třídící linky zpracují ročně více než
50 tis. tun papíru a my tak ročně zachráníme okolo 860 tisíc stromů, což pro lepší představu znamená les o rozloze čtrnáctkrát větší, než je pražská obora Hvězda. To je jedna výrazná polovina našeho
byznysu, a tou druhou je péče o čistotu
prostředí. Máme na starosti zejména čištění komunikací. Pod tím si můžete představit zametací a kropicí vozy, ruční práce metařů, chodníkové vysavače, které
vysávají prach z těžko dostupných míst
a v zimním období pak pluhy se sypači,
ruční úklid sněhu. Stručně řečeno, v zimě se specializujeme zejména na sjízdnost vozovek a v létě zase na jejich čištění, aby byly zbaveny drobných nečistot a prachu.
V dětství skoro každý kluk chtěl být popelářem nebo metařem, jsou to povolání,
s nimiž člověk přijde nejčastěji do styku.
Jaké to bylo u vás?
Kdysi se říkalo, že popeláři jsou zvláštní kasta lidí,
kam se nedá proniknout zvenčí. Jak je to dnes? Jsou
popeláři nebo metaři nějakým klanem, mají nějaké
jednolité národnostní složení, převládají mezi nimi
cizinci, nebo Češi?
Já bych řekl, že práce u nás je nyní mnohem atraktivnější, než byla dříve. Když se podíváte o pár let zpátky, jak vypadaly popelářské vozy, oblečení zaměstnanců a vůbec celková kultura jejich chování a srovnáte to
všechno s dneškem, zjistíte, že rozdíl je nebetyčný. Dnes
jezdí v supermoderních autech, které nejen skvěle vypadají, ale mají i spoustu technických vychytávek jako
např. vzduchově nastavitelnou výškou podvozku, klimatizované kabiny atd. Myslím, že tak dokonalými vozy, jako
má Praha, se může pyšnit málokterá evropská metropole. Už to nejsou ty ušmudlané vozy, které máme všichni
v paměti z dřívějška. Vozy se pravidelně čistí, myjí, nezapáchají. Úplně jiná je i kultura odívání, na kterou my
dosti dbáme. Zaměstnanci mají nové, slušivé oblečení
v nových firemních barvách, které rádi nosí. Co se týče kasty a národnostního složení našich zaměstnanců, určitě převažují naši občané, kterých je drtivá většina. Cizinců mezi nimi je opravdu zlomeček procenta.
Našel byste mezi nimi i vzdělané a chytré lidi, kteří rozhodně nejsou na konci žebříčku české společnosti, jak
by si mohl někdo myslet. Kolikrát jsou to chlapi opravdu dobrého jádra, svědčí o tom například i některé z jejich hrdinských činů. Například dva naši popeláři při své
obvyklé práci zachránili život mladé ženě, která vypadla z okna patrového domu. Záchranáři byli jejich odborným a především operativním poskytnutím první pomoci velmi překvapeni a jen díky jim žena přežila. Musím
říct, že na spoustu našich lidí jsem hrdý nejenom proto,
že odvádí dobrou, poctivou práci, ale i proto, jak reprezentují naši společnost.
Existuje rozšířená pověra, a možná je to i pravda, že domácí odpadky, i když se třídí, tak stejně skončí na jedné
jediné velké haldě. Mohl byste tu pověru vyvrátit?
Tohle můžu zcela kategoricky vyvrátit a hned vám řeknu řadu argumentů, proč tomu tak nemůže být, a ani není. Jednak se vede naprosto přesná evidence o každém
kilogramu odpadu. Za tříděný odpad se platí jinak než
za komunální a my to musíme velmi precizně evidovat,
protože bez přesného výkaznictví bychom za tuto naši
činnost nedostali zaplaceno. Navíc vytříděné komodity
byly, až do doby krátce minulé, dobrým obchodním artiklem, vytříděný papír se dál prodává, stejně tak se dál
zpracovává jak plastový, tak skleněný odpad. Takže bychom byli sami proti sobě, kdybychom směsný odpad
míchali s tříděným a odváželi ho k nám do ZEVO Malešice. Protože tato forma likvidace odpadu stojí nemalé
peníze, platíme plyn na provoz plynových hořáků, technologie v ZEVO nás stojí miliony korun a provoz takovéhoto moderního zařízení, které splňuje přísné evropské i celosvětové normy, je nákladný. Pro nás z ekonomického hlediska by byl absolutní nesmysl, kdybychom
odpad netřídili a míchali ho dohromady a pak ho uložili buď na skládce, nebo zlikvidovali v ZEVO. Kdo by měl
zájem, může se přijít podívat na naše třídící linky, kde
uvidí, že nejenže se nic nemíchá dohromady, ba naopak, probíhá další dotřiďování, kupříkladu papír se
sortuje na dalších šest druhů (novinový papír, lepenka,
atd.), je to celá věda.
Už jste naznačil, že v Zařízení na energetické využití
odpadu se používá plyn. Myslím si, že plyn se používá
i v jiných případech, kupříkladu na ulicích jsem viděl
kuka vozy na zemní plyn. Jak dlouho to funguje, a jak se
to osvědčilo? A v zásadě, na co ještě používáte plyn?
Co se týče plynofikace našeho vozového parku, tak
jsme s projektem začali řádově před dvěma a půl lety
a naplno ho odstartovali v roce 2008, kdy jsme za výrazného přispění hlavního města Prahy a společnosti
Pražská plynárenská mohli pořídit dnešní vozovou flotilu na plyn. V současné době máme 12 aut na zemní plyn
a tento rok počítáme s nákupem dalších 5. To, co každého ekonoma na první pohled upoutá, je výrazně vyšší
pořizovací hodnota. A protože kromě ekologických parametrů musíme hodnotit také efektivitu našich inves-
tic, tak bychom se patrně neobešli bez dotace, kterou
jsme dostali od obou již zmíněných institucí. Na straně
druhé zase musíme vidět výrazné úspory ve spotřebě
pohonných hmot, protože zemní plyn je i dnes levnější než nafta. Můžeme určitě zmínit i mnohem nižší emise CO a CO2, menší prašnost a hlučnost těchto vozidel.
Tyto základní parametry dávají výrazně zelenou ve prospěch plynových vozů ve srovnání s naftovými, a my je
nasazujeme zejména tam, kde to je nejvíce potřeba, kde
se kumuluje nejvíce lidí, což je zejména v centru města
a také v hustých sídlištních zástavbách.
Další důležitou činností PS je, jak jste již řekl, starost
o čistotu silnic. Provádíte samosběrné zametání. I přesto je třeba říci, a to jistě uznáte, že ne vždy pražské silnice, natož chodníky, se skvějí čistotou. Předpokládám,
že v této oblasti plánujete nějaká zlepšení a že máte
nějaké zdokonalovací nápady.
Nápadů a námětů na zlepšení je spousta, vždy je to
však limitováno objemem finančních prostředků, které
dostáváme z rozpočtu hlavního města. Musíme říct, že
Teď už chápu, proč Pražské služby mají v logu slogan
»Nepřekonatelný servis«. Zdá se, že si to zasloužíte.
Poslední otázka je trochu osobní. Zdá se, že v rodině
Romanů schopnost řídit velké podniky je přímo vrozená.
Co takového jste si z rodiny vy a váš bratr Martin odnesli, že jste oba tak úspěšní v řízení velkých podniků?
Myslím si, že je strašně důležité mít dobré rodinné
zázemí. Můžu říct, že u nás v rodině jsme měli opravdu
zcela perfektní rodinné zázemí, které nám vytvářeli naši
rodiče. Je to samozřejmě také kvalita vzdělání, která se
na člověku velmi znatelně podepisuje. A musím říct, že se
nám oběma dostalo tehdy ještě státního, nicméně velmi
kvalitního vzdělání. Pocházím z Havířova a tam kvalita
učitelů jak na základní, tak i střední škole byla opravdu
mimořádně vysoká. Štěstí na profesory jsem měl také
na Právnické fakultě UK. Ale co je úplně nepostradatelnou vlastností dobrého manažera, to je schopnost komunikovat, vyjednávat, schopnost diplomacie, kompromisu a určité asertivity v jednání. Právě v tom výchova
v rodině hraje zcela mimořádnou roli a bez těchto vlastností nemůže být manažer úspěšný. A zde znovu musím
poděkovat svým rodičům, že toto všechno v nás pěstovali, a možná že i díky tomu se zejména mému bratrovi
a posléze také mně podařilo vniknout do řad vrcholových manažerů důležitých firem.
7
Na návštěvě u zákazníka
V dalším pokračování
našeho seriálu »Na návštěvě
u zákazníka«, který představuje
našim čtenářům významné
nebo zajímavé odběratele
plynu, jsme navštívili Nemocnici
Na Homolce v Praze 5. Jedna
z nejnovějších pražských
nemocnic, zasazená
do hezkého prostředí
a zajímavého terénního
profilu, v současnosti slouží
v několika specializovaných
oborech domácím i zahraničním
pacientům, kteří vysoce
kvalifikovanou péči na nejvyšší
možné úrovni potřebují.
Jan Žákovec • Foto archiv Nemocnice Na Homolce, Jan Žákovec
Nemocnice
Na Homolce
Operatér řídí robotické rameno
Z historie
Budova současné Nemocnice Na Homolce byla postavena v letech
1984–1989 jako účelové zdravotnické zařízení pro vysoké komunistické funkcionáře. Nazývala se tehdy Státní ústav národního zdraví, známější lidový název pro toto zařízení zněl SANOPZ. Ústav byl otevřen
15. července 1989 jako spíše nadstandardní sanatorium s lůžkovým
zázemím konzervativních oborů, především interního lékařství, kardiologie a neurologie, s velkou poliklinikou se širokým spektrem ambulantních služeb a rozsáhlým rehabilitačním komplexem včetně bazénu.
Vzniklo tak zdravotnické zařízení s vysokým standardem nemocniční
péče, vybavené v některých oborech kvalitní léčebnou a diagnostickou technikou, ale zároveň nepříliš účelná stavba s velkým množstvím
nevyužitých prostor.
Běh času ale změnil plány budovatelů - přišel listopad 1989 a zařízení bylo pod novým názvem Nemocnice Na Homolce (odvozeným
z názvu místa, kde se nemocnice nachází) zpřístupněno české veřejnosti s rozhodnutím, že bude zaměřeno na dva specializované obory - léčbu nemocí srdce a cév a léčbu nemocí nervové soustavy, které neměly v Praze a Středočeském kraji dostatečné kapacity pro léčbu pacientů. Do vínku dostala Nemocnice Na Homolce novou budovu
a na tehdejší dobu dobré přístrojové vybavení pro diagnostiku a léčbu těchto chorob.
Pro vybudování zmíněných dvou klinických programů, zejména v části invazivní medicíny a chirurgie, ale chyběli odborníci, lůžka, operační
sály a také technologie a přístroje. Na počátku devadesátých let tedy došlo k transformaci bývalého vládního sanatoria na obecně dostupnou nemocnici, která byla v průběhu následujících let nejen organizačně, ale i fakticky přebudována na funkční, ekonomicky stabilní
zdravotnické zařízení. Nemocnice dnes disponuje nejmodernější technikou i kvalifikovanými a erudovanými odborníky.
Robot vykonává pokyny operátora
Program všeobecné léčebné péče je zaměřen na komplexní nabídku všeobecné zdravotní péče se službami
rozsáhlé polikliniky s 60 odbornými ambulancemi a na ni
navazujícím lůžkovým zázemím v oborech chirurgie, ortopedie, urologie, gynekologie, onkologie a interního lékařství. Program slouží především regionu města Prahy.
Současně s touto specializovanou péčí však nabízí
Nemocnice Na Homolce svým pacientům i široké spektrum dalších interních a chirurgických oborů spolu s rozsáhlou ambulantní péčí zdejší polikliniky.
K nemocnici patří i relaxační centrum, přístupné veřejnosti. Nabízí svým návštěvníkům komplexní relaxaci
v podobě krytého bazénu 25 m, podvodní lavici s vířivými tryskami, aquagymnastiku v pravidelných časových
intervalech, lehátka přímo u bazénu, vyhřívané kamenné lavičky, solnou jeskyni, saunu, posilovnu, spinning,
masáže a příjemné prostředí zimní zahrady s možností občerstvení.
Nemocnice Na Homolce zaměstnává 1 724 pracovníků, kteří v minulém roce provedli více než 14 tisíc ope-
8
U PLYN ÁRNY 2 /2 0 0 9
rací. K dispozici má přitom 357 lůžek. O kvalitě nemocnice nejlépe vypovídá narůstající počet hospitalizovaných pacientů. Těch každoročně přibývá a v loňském
roce se jejich počet blížil k číslu 20 tisíc. Jen pro srovnání, ještě v roce 2000 jich bylo 14 tisíc.
Nemocnice usiluje o to, aby byla vnímána jako jedno
ze špičkových evropských zdravotnických center. Tato snaha vedla nemocnici k úsilí o získání mezinárodně platné akreditace zdravotnických zařízení JCI (Joint
Commission International). Takto akreditovaná nemocnice garantuje pacientovi bezpečnost a kvalitu péče
kontinuálním sledováním, analýzou a zlepšováním kvalitativních ukazatelů ze všech oblastí provozu nemocnice. K získání akreditace musí nemocnice splňovat 368
standardů rozpracovaných do 1032 ukazatelů. Nemocnice Na Homolce tuto akreditaci, které se uděluje pouze na 3 roky, v roce 2005 dostala a v roce 2008 ji znovu
obhájila. To jen potvrzuje fakt, že Nemocnice Na Homolce patří k nejlepším, nejbezpečnějším a nejlépe vybaveným nemocnicím nejen v naší republice, ale svou úrov-
ní dosahuje měřítek běžných v nejvyspělejších státech
Evropy i v USA.
Na operačním sále je robot
Pacienti oceňují co nejšetrnější zásahy a operační zákroky. Toto jim umožňuje nejmodernější mikrochirurgická
a robotická technika ve spojení s neustálým jejich zdokonalováním a studiem nejmodernějších postupů. Už v říjnu
2005 se Nemocnice Na Homolce stala prvním pracovištěm v České republice disponujícím robotickým operačním sálem. Doposud na něm operovali všeobecní chirurgové, cévní chirurgové, urologové a gynekologové. Loni
se spektrum robotických zákroků rozšířilo i o kardiochirurgii. Poslední jedinečný kardiologický zákrok – kompletní vyjmutí elektrod kardiostimulátoru a implantabilního kardioverteru-defibrilátoru pomocí laseru provedlo Kardiocentrum Nemocnice Na Homolce na začátku
ledna 2009 jako první v České republice.
Jednotky intenzivní péče
Zemní plyn v nemocnici
O tom, že Nemocnice Na Homolce nesporně patří mezi špičková zařízení tohoto
druhu nejen u nás není sporu. Nás však k její návštěvě vedl především zájem o její
energetické hospodaření, zejména o využívání našeho produktu, tedy zemního
plynu. Průvodcem a odborným konzultantem nám v této oblasti byl Ing. Stanislav
Adam, provozně technický náměstek nemocnice.
Profil nemocnice
Odborný profil nemocnice představují tři prioritní klinické programy.
Jejich popis a vysvětlení všech odborných termínů je velmi složitý a není ani účelem tohoto článku. Uvedeme je tedy jen ve stručnosti.
Program neurologicko-neurochirurgický je určen všem nemocným
s chorobami centrální i periferní nervové soustavy, tedy mozku, míchy a páteře. V rámci tohoto programu je s vysokou mírou úspěšnosti
používán unikátní přístroj – Leksellův gama nůž. Ten byl do Nemocnice Na Homolce zakoupen v roce 1992 z prostředků celostátní sbírky.
V té době to byl osmý takovýto přístroj v Evropě. Přístroj slouží speciálně pro radiochirurgickou, tedy neinvazivní léčbu chorobných procesů v oblasti hlavy.
Péče o srdce je hlavní chloubou nemocnice. Kardiovaskulární program je určen všem nemocným s chorobami srdce a cév. V rámci tohoto programu nabízí své služby 3 oddělení – kardiochirurgické, kardiologické a cévní chirurgie.
Bazén rehabilitačního centra
C
Parní kotel ČKD Dukla BK 2,5
entrální plynová kotelna ve východní části areálu nemocnice je součástí jejího
energocentra. Do provozu byla uvedena ve stejném roce jako nemocnice, v roce
1989. Kotelna je osazena 5 kotli, dvěma parními a třemi teplovodními.
Instalovaný výkon parní kotelny je 5 tun páry za hodinu, osazena je 2 kotli ČKD
Dukla BK 2,5 s přetlakovými hořáky. Tlak syté páry je 0,65 MPa, teplota 161 °C. Pára
se využívá pro přípravu teplé vody, pro sterilizaci, ohřev bazénu relaxačního centra
a také pro potřeby kuchyně. Celkový výkon teplovodní kotelny je 8 MW, vybavena je
3 nízkotlakými kotli ČKD Dukla PGV 250 s přetlakovými hořáky. Topná voda o teplotě
95/70 °C se využívá pro vytápění (radiátory) a pro vzduchotechniku.
Kromě centrální kotelny je zemní plyn individuálně využíván i v přilehlých bytových
jednotkách zaměstnanců nemocnice. Celková roční spotřeba zemního plynu Nemocnice Na Homolce se blíží 2 milionům m3.
9
Z historie použití plynu
Rudolf Novák
Soutěže 2/2009
Dětská soutěž s časopisem
Z historie plynových spotřebičů
na téma:
Počátky užití zemního plynu
Novodobá historie zemního plynu se datuje rokem 1821. V americkém městečku Fredonia ve státě New York
poryv větru zanesl jiskřičku od táboráku nad vodní hladinu a nad potokem se objevily ... (tajenka řetězovky). William Hart využil zjištění, že ze dna vycházející ... (tajenka doplňovačky) jsou schopny hoření a navrtal zdroj zemního plynu. To se stalo podnětem pro pozdější vznik pravděpodobně první společnosti pro využití přírodního zemního plynu a začátek moderních plynařských technologií.
1
Řetězovka
Obrázky správně pojmenuj.
Poslední písmeno
prvního slova je zároveň
prvním písmenem slova
následujícího. Tajenku
přečteš ve směru čísel
v zabarvených políčkách.
4
2
3
Obr. 1 – Rakouská železnice v r. 1844
Obr. 2 – Svítilna plynového osvětlení železničního vagonu s motýlovým
hořákem
Obr. 3 – Svítilny plynového osvětlení železničních vagonů
Vlevo: lampa s visutou punčoškou
Vpravo: lampa se stojací punčoškou
Obr. 4 – Interiér plynem osvětleného vagonu
Obr. 5 – Acetylénová plynárna pro výrobu plynu pro osvětlení železničních
vagonů
Obr. 6 – Kompresní a měřicí stanice pro plnění zásobníků železničních
vagonů plynem
Obr. 7 – Regulátor tlaku plynu s plovoucím zvonem podle Samuela Clegga
Obr. 8 – Membránový regulátor tlaku plynu Julia Pintsche
Doplňovačka
5
6
7
8
Plynové osvětlování železničních vagonů
Počátky osvětlení na železnicích
První železnice neměly žádné vnitřní osvětlení vagonů sloužících pro přepravu osob. Nebylo toho ani
třeba. Jezdilo se jen ve dne. S rozšiřováním železniční
přepravy však začalo přibývat i jízd v noci. První interiérové osvětlení železničních vagonů zavedli Angličané
v r. 1842. Svítilo se svíčkami, petrolejovými lampami, ale
hlavně se používaly tehdy nejrozšířenější lampy olejové.
Do českých zemí se osvětlování železničních vagonů
olejovými lampami dostalo díky Severní dráze císaře
Ferdinanda v r. 1844 (císařská dráha jezdila od r. 1837
mezi Vídní a Brnem a později spojila i další města českých zemí) – obr. 1. Bylo to první osvětlování železničních
vagonů na evropském kontinentě. Olejové lampy měly
otevřený plamen, mnoho světla nedávaly a představovaly poměrně značné požární nebezpečí.
Plynové lampy železničních vagonů
V šedesátých letech 19. století začaly na francouzských a belgických drahách pokusy s osvětlováním plynovým. Používal se svítiplyn vyrobený karbonizací černého uhlí nebo plyn vyráběný tepelným rozkladem oleje. Výsledky nebyly nijak moc povzbudivé. Používaly se
lampy opatřené hořákem s motýlovým plamenem (obr.
2). Samotný plynový plamen totiž nesvítil o mnoho lépe
než plamen lampy olejové. Do vynálezu žárové punčošky chybělo ještě mnoho času.
Tak jako pro osvětlování pouliční a osvětlování interiérů domů, bytů, veřejných místností, výkladních skříní apod., znamenal převrat v osvětlování i železničních
vagonů vynález Dr. Karla Auera z Welsbachu, který v r.
1885 patentoval a v dalších letech zdokonalil svoji slavnou žárovou punčošku do plynových lamp. Využil přitom
10
U PLYN ÁRNY 2 /2 0 0 9
vynález profesora Wilhelma Bunsena z r. 1855, a to hořáku s předmísením plynu se vzduchem, bez kterého by žárová punčoška nemohla fungovat. Lampy měly zpočátku
stojací punčošky (obr. 3 vpravo) a později punčošky visuté (obr. 3 vlevo). Invertní lampy s visutými punčoškami svítily hlavně dolů, což bylo samozřejmě pro stropní
osvětlení vagonů vhodnější, než u stojacích punčošek,
které dávaly světlo především nahoru. Lampy s žárovými punčoškami byly postupně zavedeny na všech významných evropských železnicích a zcela vytlačily lampy
s motýlovými hořáky. Zapalování vagonových lamp nebylo nijak jednoduché. Provádělo se nejčastěji ze střechy vagonu. Výměna žárových punčošek byla možná
z vnitřku vozu po otevření skleněného poklopu. Interiér
plynem osvětleného vagonu ukazuje obr. 4.
Plyn a plynová zařízení pro železniční
vagony
Jak již bylo uvedeno se jako osvětlovací plyn používal zpočátku svítiplyn nebo olejový plyn. Správa pruských drah konala již od r. 1896 pokusy s používáním acetylénu. Později přišla na to, že nejvhodnější je směs sestávající z 25 dílů acetylénu a 75 dílů plynu olejového.
Podobným směrem se vydaly i další evropské dráhy.
Acetylén leckde sloužil i k plynovému osvětlení nádraží. K výrobě tohoto plynu sloužily malé acetylénové plynárny (obr. 5). Osvětlovací plyn byl komprimován pomocí plynových kompresorů na přetlak asi 0,7 MPa a přes
plynoměry veden do tlakových zásobníků umístěných
na podvozku železničních vagonů (obr. 6). Pro možnost
plnění vagonových zásobníků na trase, byly zřizovány podružné tankovací stanice při nádražích a zastávkách. Tankovací stanice byly vybaveny stabilními tlako-
vými zásobníky plynu, do kterých dovážely plyn speciální zásobovací vagony.
Plyn z vagonových zásobníků plynem osvětlených vagonů byl regulován pomocí regulátorů tlaku na provozní nízký přetlak asi 0,5 kPa a potrubím rozváděn do plynových lamp. Právě s regulátory tlaku byl zpočátku
problém, protože v době zavádění plynového osvětlení
železničních vagonů byl v plynárenství znám a používán regulátor s plovoucím zvonem (obr. 7) na Cleggově
principu, vynalezený v r. 1815. Ten samozřejmě pro regulaci tlaku plynu v pohybujících se vagonech nemohl
být spolehlivý ani bezpečný. Řešení přinesl vynález Julia Pintsche, který v r. 1870 patentoval regulátor membránový (obr. 8), který byl i proti prudkým pohybům vagonů, spojených např. s rozjížděním, bržděním a jízdou
do zatáček plně odolný.
Konec plynového osvětlení železničních
vagonů
Žárová punčoška spolu s membránovým regulátorem zajistila železničním vagonům kvalitní a relativně
bezpečné osvětlení až do dvacátých let 20. století. Pak
však přece jenom začala vítězit v této oblasti elektrická energie, která přinesla snadnější obsluhu osvětlení
(rozsvěcování, zhasínání, údržba) a větší bezpečnost,
kterou u plynového zařízení snižovala manipulace s plnicím zařízením, regulace tlaku, plamen v žárových punčoškách apod. Rozvoji elektrického osvětlení v železničních vagonech v té době jistě přispěl pokrok v konstrukci elektrických akumulátorů a dynam. Dnes už můžeme
na plynové osvětlení na železnicích vzpomínat jen jako
na technickou historickou zajímavost.
Posláním soutěží se Zákaznickou kartou je představovat vám zajímavé partnery, kteří jsou zapojeni
do programu Pražské plynárenské, a. s.
Úkolem čtenáře je správně odpovědět na otázku,
která souvisí s jednotlivými partnery.
Soutěž je otevřena pro všechny čtenáře našeho
časopisu bez rozdílu, tedy i pro ty, kteří dosud Zákaznickou kartu nevlastní. Na vylosované čtenáře
čekají zajímavé dárky od představeného partnera.
Přejeme vám v soutěži hodně úspěchů!
Židovské muzeum v Praze
Židovské muzeum
v Praze má jednu z nejrozsáhlejších sbírek judaik na světě, která obsahuje na 40 000 sbírkových předmětů a 100 000
knih. Je ojedinělá nejen
množstvím svých předmětů, ale především tím,
že pocházejí z jednoho
uceleného území – z Čech a Moravy. Ve svém souhrnu tak sbírka podává celistvý obraz o životě a historii Židů v tomto regionu. Židovské muzeum spravuje
Maiselovu synagogu, Španělskou synagogu, Starý židovský hřbitov, Klausovou synagogu, Obřadní síň (budova pražského Pohřebního bratrstva), Galerii Roberta Guttmanna a Vzdělávací a kulturní centrum.
Dnešní otázka: Jaká nejvýznamnější osobnost je
pochována na Starém židovském hřbitově v Praze?
1. svrchník (delší teplý oděv kryjící trup i paže)
2. těleso bez hran
3. velký jedovatý tropický had
4. kolejnice
5. část dveří
6. nádoba na zalévání
7. velký hlodavec s dlouhým ocasem
Odpovědi prosíme zasílejte do 20. 3. 2009 na adresu:
Redakce časopisu U Plynárny, Jiří Váňa,
Národní 37, 110 80 Praha 1-Nové Město
nebo e-mail: [email protected].
Nezapomeňte uvést výrazné označení
››Makovice 2/2009« a svoji zpáteční adresu a telefon.
Na výherce čekají pěkné dárky od Pražské
plynárenské, a. s.
Soutěž s partnery
Zákaznické karty
Pražské plynárenské, a. s.
Na jednoho vylosovaného výherce čeká volná vstupenka pro 2 osoby do expozic Židovského muzea.
Správná odpověď z čísla 12/2008:
Zubatá minikřížovka – žehliček
Doplňovačka – plynoměrů
Výherci dětské soutěže z čísla 12/2008:
Dalibor Havlíček, Praha 12, Kamýk
Roman Harsa, Praha 5
Nikola Viternová, Praha 10-Vršovice
Odpovědi prosíme zasílejte do 20. 3. 2009 na adresu:
Redakce časopisu U Plynárny, Jiří Váňa,
Národní 37, 110 80 Praha 1-Nové Město
nebo e-mail: [email protected].
Nezapomeňte uvést výrazné označení
››Židovské muzeum v Praze« a svoji zpáteční
adresu a telefon.
Správná odpověď z čísla 12/2008: Dagmar Havlová
Výherci soutěže z čísla 12/2008: Emma Nováková,
Praha 9-Hloubětín, Lubomír Tomek, Praha 10,
Věra Krausová, Praha 4, Čestmír Vach, Praha 10,
Karek Rayman, Praha 9
Čtenářská soutěž s časopisem U PLYN Á R N Y
Odpovědi prosíme zasílejte do 20. 3. 2009 na adresu:
Redakce časopisu U Plynárny, Jiří Váňa,
Národní 37, 110 80 Praha 1-Nové Město
nebo e-mail: [email protected].
Nezapomeňte uvést výrazné označení ››Soutěž 2/2009«
a svoji zpáteční adresu a telefon.
Na výherce čekají pěkné dárky od Pražské
plynárenské, a. s.
Správná odpověď z čísla 12/2008:
1b) V soutěži Energy Globe Award ČR powered
by E.ON získala Pražská plynárenská, a. s.,
1.cenu v kategorii »Vzduch« za projekt CNG
autopůjčovna
2c) Klasik české karikatury Vladimír Jiránek
vystudoval žurnalistiku
3a) Grafik a kreslíř Tomáš Bíma několikrát
namaloval plynárenské zařízení. Jednalo se
o plynojem
Výherci soutěže z čísla 12/2008: Růžena Tomková, Praha 10, Celestin Hofbauer, Praha 9, Marie Nuderová,
Praha 8-Bohnice
Dnešní otázky:
1. Od úmrtí věhlasného rabína Jehudy Levy (Löwa)
ben Becalela uplyne 7. září 2009:
a) 400 let
b) 420 let
c) 450 let
2. Lidový název Nemocnice
Na Homolce před rokem
1989 byl:
a) SANOPZ
b) Státní ústav národního
zdraví
c) Homolka
3. Jako osvětlovací plyn pro železniční vagóny se
zpočátku používal:
a) zemní plyn
b) acetylén
c) svítiplyn nebo olejový plyn
Co najdete v příštím čísle 3/2009:
 Nová výstava v Galerii Smečky:
P. Aubrechtová, Vl. Gebauer –
Spolu, a každý jinak
 10 let Plynárenského muzea
 Nové projekty prodeje tepla
Řešení sudoku na straně 12:
3
4
8
9
2
6
1
7
5
7
2
5
3
1
8
4
6
9
9
6
1
5
7
4
3
2
8
6
1
4
8
5
2
7
9
3
5
3
7
4
6
9
2
8
1
2
8
9
7
3
1
6
5
4
8
7
2
1
4
5
9
3
6
1
9
3
6
8
7
5
4
2
4
5
6
2
9
3
8
1
7
1
2
4
5
6
8
3
7
9
8
6
5
3
9
7
2
4
1
9
3
7
4
1
2
6
8
5
6
7
8
1
4
9
5
3
2
5
9
2
6
8
3
4
1
7
4
1
3
7
2
5
8
9
6
7
8
1
2
3
6
9
5
4
3
4
6
9
5
1
7
2
8
2
5
9
8
7
4
1
6
3
Tajenka křížovky na straně 12:
Nová půjčovna aut na plyn je v Českých Budějovicích.
11