ve znamení slunce

O Č I M A A R C H I T E K TA
VE ZNAMENÍ
SLUNCE
Ke krásnému golfovému hřišti patří bezesporu
i příjemná klubovna se zázemím pro hráče. Není
nad to, mít si po hře kde dát horký čaj (anebo něco
ostřejšího) a mít kde posedět s kamarády z flightu
a ještě trochu rozebrat tu dnešní hru… O tom, že jinak
se vám sedí v neútulném, studeném a neosobním
prostoru a jinak v příjemné, domácí atmosférou
vonící klubovně, o tom tedy žádná. A právě to je ten
hlavní úkol pro architekta a designéra. Ještě lépe,
sejdou-li se vám obě tyto profese v jedné osobě.
A právě o jednom takovém muži bude teď řeč.
Seznamte se s Jiřím Georgem Gebertem.
118
napsala Pavla Charvátová foto archiv
P
ro ty, kdo o jeho jméně dosud neslyšeli,
jen stručně. Jiří Georg
Gebert má ve svém
portfoliu nejen golfové projekty
realizované např. v Austrálii, ve
Spojených arabských emirátech,
v Německu, Švýcarsku, USA, Dominikánské republice, ale dnes už
i v České republice. Jeho curriculum vitae říká, že se narodil v Praze-Podolí v roce 1942 a studoval
hned několik škol – na ČVUT
Fakultu architektury a pozemního
stavitelství a dále Akademii výtvarných umění a Školu architektury (tu však již nedokončil). Na
začátku 80. let odešel do Německa, kde dlouhá léta žil a pracoval.
Působil také v Austrálii. Po roce
1990 se vrátil do Prahy a založil
tady architektonický ateliér. Nyní
žije a pracuje střídavě v Praze
a v Mnichově. Jeho práce a stavby
najdeme po celém světě. Dokonce
navrhoval i několik luxusních interiérů soukromých letadel pro hlavy států včetně japonského císaře;
kanceláře pro krále, prezidenty
a vládce Orientu i podnikatele...
U nás jeho rukopis najdete mimo
jiné v komplexu zámeckého hotelu Štiřín. Z bývalé konírny hraběte
Ringhoffera je dnes dům Jockey
a právě jeho interiéry rekonstruoval architekt Gebert. Jeho zatím
asi nejnovější stavbou v Čechách
je Pavilon Slunce – multifunkční
budova, která je součástí golfového hřiště na Slapech.
Jak vzniklo jméno
Jiří Georg
„V Německu jsem měl přátele
a děda byl taky rodilý Bavorák ze
Šumavy, který s českou babičkou
silně počeštil. Proto Jiří Georg.
V německém pase je Georg Jan,
v českém zase Jiří Jan. No a Jan
je jméno české i německé. Proč
ne. Můj bratr žije v Praze a dostal
jméno John.“
Vizualizace Pavilonu Slunce na Slapech – interiér hala
Vizualizace Pavilonu Slunce na Slapech – exteriér s golfisty
Jiří Georg Gebert
sám o sobě…
Doby dávno minulé
Od roku 1976 jsem byl na volné
noze a navrhoval hlavně interiéry
restaurací. To skončilo zákazem
činnosti v roce 1982 v Husákově
akci proti svobodným povoláním. Proč jsem odešel, je nasnadě: nechtělo se mi topit v kotelně ani chovat ovce na chalupě.
V roce 1980 jsem navštívil na půl
roku matku v Melbournu a pracoval jako architekt. V roce 1984 už
to tady dál nešlo, kamarádi jeden
po druhém balili kufry. Nikdo nevěděl, že to za pět let praskne.
Vizualizace Pavilonu Slunce na Slapech – interiér klubovna
Realizace
v Československu
Architekt Gebert je mimo jiné
také spoluautorem hotelu Inter-Continental v Pařížské ulici v Praze. „Šlo o první stavbu
s americkým investorem za totality. Způsob práce, velkorysost
konceptu, důvěra a dvoustranná
spolupráce s architektem Filzakem byly nejlepší školou profese,
stejně jako byly 200stránkové
standardy řetězce hotelů InterContinental i prohlídky těchto
hotelů v Evropě. Zkušenost v té
době neslýchaná. Navrhoval jsem
řadu studií hotelů pro Čedok, stavělo se tehdy málo. Nabídky na
vedoucí místa byly spojené s politickým vydíráním. A tak pro mě
období hotelů v Česku skončilo.
Příležitost navrhovat hotelové interiéry jsem pak plně využil v Německu. Nějaký čas jsem se snažil
architektům sídlišť vysvětlit, že
živé město potřebuje tržní ekonomiku a že architekturu neděláme
pro uznání kolegů nebo pro módní trend, ale pro lidi (například
v recenzích zásadních západních
publikací, pokud to tedy v té době
ještě šlo).“
Moje stavby?
„Moje stavby – to je silné slovo. Některé mám opravdu rád.
Víte, jak je to s autorstvím, když
jdete do kina. Spolupracovníků
jak na běžicím pásu. Co je režisér bez kamery, produkce a co
autoři, herci, scenárista, hudba
atd. Film může dostat osm Oscarů a každého dostane někdo
jiný. Ale i architektura je týmová
práce. Stavební projekt je týmová práce projektantů a stavařů,
která používá prvky a produk-
Návrh klubovny Stará Boleslav
119
O Č I M A A R C H I T E K TA
ty, které vybádali, zdokonalili
a vyzkoušeli v široké spolupráci
celé firmy. Moje autorství může
být výtvarný nebo urbanistický
koncept.“
Interiéry
„Návrhy interiérů – báječná práce,
ale je třeba ji báječně honorovat.
V Austrálii jsme rekonstruovali
na muzeum nádhernou starou
továrnu se čtyřpatrovou strojovnou se smaltovanými nádržemi.
„Pumping station“, která pumpovala kdysi odpad do moře. Jindy
to byla Mallorca, Menorca, pokaždé jiná kultura, kterou chcete
respektovat. Pokud jde o exotiku,
tak mohu tvrdit, že moje návrhy
interiéru jsou opravdu, když ne trvale a když ne na všech, tedy určitě
v prostoru milionů míst zeměkoule. Navrhl jsem asi 20 luxusních
lík aktů tažených expresivní konturou. Dvě výstavy v Mnichově.
A několik let jsem bral v Mnichově
i zakázky ilustrovat pro reklamní
agentury. Byl jsem už v 90. letech
mistrem komputerové vizualizace, později stále častěji ve spolupráci s českým kolegou. Dráha
umělce mne ale neláká. Což není
architektura umění? Za dnes prominentním umělcem je většinou
krátkodechá sebeexhibice a prodejní schopnosti galeristů.“ Kromě
toho si Jiří Gebert najde čas i na
psaní. „Snažím se psát a mluvit do
věcí, na které mají mnozí opačné
názory. Třeba rozvoj města, architektura nebo politika. Miluju konflikt, když na něj dojde.“ O tom, že
pan architekt má velmi poetickou
duši a používá jazyk plný fantazie,
se můžete přesvědčit v následující
krátké ukázce textu, který napsal
Moje stavby? Některé mám opravdu rád. Ale
architektura je týmová práce.
interiérů soukromých letadel pro
hlavy států včetně japonského
císaře; kanceláře pro krále, prezidenty a vládce Orientu i podnikatele a věru nevím, kde právě
co letí, třeba zrovna nad námi…
Představte si, že máte budget, kde
se počítá s nejdražšími materiály,
kde stoly mají desku z polodrahokamů lemovanou zlatou žilkou.
Na stěnách jsou potahy z nejvybranějších materiálů a uprostřed
sálu v Boeingu 747 navrhnete prosvícený taneční parket pod reminiscencí hvězdné oblohy. O mých
projektech a tvorbě si můžete udělat lepší obraz na výstavě k otevření Pavilonu Slunce.“
Kromě architekta také
výtvarník a spisovatel?
Jiří Gebert měl a má nesporně
i další umělecké a kumštýřské
vlohy. Kromě poetických skic k architektonickým návrhům najdeme
mezi jeho díly třeba i obrazy. „V totalitě jsem měl čas malovat. Je tu
série poloabstraktních leteckých
pohledů na australskou poušť a ba-
o nově vznikajícím Pavilonu Slunce na hřišti Golf Park Slapy sv. Jan.
Budova v duchu neokoloniálního
britského stylu s použitím prvků
vzdálené Indie bude slavnostně
otevřena letos v květnu a díky své
multifunkcionalitě nabídne nejen zázemí pro golfisty, restauraci
a obchod, ale také dvě zasedací
místnosti, infocentrum pro turisty,
půjčovnu kol, wellnes a dokonce
galerii! Bude to prý skutečné místo setkávání, kterému architekt
Gebert přiřadil moto: „Enjoy your
stay!“
J. G. Gebert o budově píše: „…
objekt Pavilon Slunce je moderní
prosluněná stavba. Místo, na kterém
bude stát, je na vyvýšeném bodě blízkého okolí, jako keltská pozorovatelna. Stavba obklopená záhony květin, stromky a několika borovicemi
bude vydechovat atmosféru přírody
vltavského údolí. Na zdech a pergolách rostou věčně zelené i kvetoucí
porosty. Strohá elegance zeleného
hřiště je v bezprostředním okolí objektu vystřídána jistou dávkou exo-
Jiří Georg Gebert
* 6. 6. 1942 (znamení Blíženci), V PRAZE-PODOLÍ
– ČVUT Fakulta architektury a pozemního stavitelství,
– Akademie výtvarných umění, Škola architektury (nedokončeno)
– člen Komory bavorských architektů
– člen Komory českých architektů
– člen Komory českých designérů golfu
tiky. Okna a terasy se dívají do všech
stran. Na východ na Rabyňskou
horu s jamkami č. 1 a 6, na sever
míří pohled přes jezírko s biotopem
k druhé devítce, na jih je nádherný
výhled k přehradě a ke Ždáni. Vycházející slunce osvítí segment terasy
a vstoupí do domu prosklenou čelní
stěnou. Průběžný pás obloukového
světlíku pustí široký proud slunečního světla do osy interiéru, neseného
a lemovaného sloupořadím. Rám
z leštěného dřeva bude odrážet
paprsky světla do stran restaurace
a sálu. Ve východním čele stavby
stojící krbová zeď s mřížkami orientálního kamenořezu, ústí do dvou
lesklých komínků na střeše, které si
hrají se světlem a odrazy interiéru.
120
V pásu světlíku na síti z ocelových lanek rozprostírá své výhonky exotická
rostlina. Listí prosvícené sluncem mi
připomíná průhledný stín eukalyptů v tropickém arboretu. Okna
cedí proužky bambusových závěsů
světlo, které je rozptýlené závěsem
z látky světlého odstínu s motivy
bambusových listů… Kouzlo koloniálního pavilonu akcentují decentní
detaily indické dřevořezby. Obrazy
na panelech a stěnách jsou součástí
včera otevřené výstavy. V dřevěných
polstrovaných blocích u krbu je cítit
vůni hořících bukových polen. Celá
stavba v celku a každým detailem
vyzařuje rovnováhu a protiváhu
k dennímu shonu… Den na Slapech
se vydařil….“