prací žáků českého jazyka Slohová práce

prací žáků českého jazyka Slohová práce

Almanach
prací žáků českého jazyka
„Hymna života
Život je šance - využij ji
Život je krása - obdivuj ji
Život je blaženost - užívej ji
Život je sen - uskutečni ho
Život je výzva - přijmi ji
Život je povinnost - naplň ji
Život je hra - hrej ji
Život je bohatství - ochraňuj ho
Život je láska - potěš se s ní
Život je záhada - pronikni ji
Život je slib - splň ho
Život je smutek - překonej ho
Život je hymna - zpívej ji
Život je boj - přijmi ho
Život je štěstí - zasluž si ho
Život je život - žij ho.“
(Matka Tereza)
Slohová práce
(Úvaha)
Téma: Je lepší nevyčnívat z řady?
Je lepší nevyčnívat z řady?
Proč bychom neměli vyčnívat z řady? Já říkám, že bychom měli, ale
co je jedna osoba proti většině?
Stádo, dav – je to něco obrovského, co se drží jediného názoru
a ignoruje ty, co mají jiný nápad. Dav se dá také velice snadno
zmanipulovat a usměrnit. Názorný příklad je ve 2. světové válce
a mnoha dalších, kde se vždy vyskytl jeden vůdce, řečník nebo bojovník,
který strhl vždy tak obrovskou lavinu ničivých událostí, že se na
to nesmí nikdy zapomenout.
Co kdyby tehdy vystoupil někdo z řady a vzepřel se? Dopadlo by
to stejně, nebo jinak? To se asi nikdy nedozvíme, protože není nikdo
znám, kdo by to alespoň zkusil. A na druhou stranu, Hitler taky
vystoupil z řady a k nohám mu padl skoro celý svět. Nejnebezpečnější
tedy není samotný dav, ale ten, kdo dal podnět k jeho vytvoření.
Samozřejmě, že bez takových lidí bychom dnes byli v mnoha věcech
pozadu, protože ruku v ruce s nimi jde i jistý pokrok, otázkou však
zůstává, proč je k tomu potřeba tolik nevinných lidských životů?
Je tedy lepší nevyčnívat z řady? To je relativní a musí si na to přijít
každý sám, protože na tohle neexistuje žádná příručka. Konec konců,
největšími zbraněmi nejsou jaderné zbraně ani pistole, ale jazyk, řeč
a manipulace, které jdou spolu ruku v ruce odnepaměti.
Slabá L. VIII. A
„Učitel ti může otevřít dveře, ale vstoupit do nich musíš ty sám.“
(Neznámý autor)
Slohová práce
(Úvaha)
Téma: Lžu. Proč?
Lež
Většina lidí si myslí, že je lež špatná. Podle mě to ale není pravda.
V dnešní době se lže poměrně často. Většinou je to ze špatných důvodů,
zlomyslnosti, hrdosti nebo závisti. Taková lež hodně často přechází
v pomluvy. V minulosti byly za lhaní a pomlouvání obviňovány
převážně ženy. Nevím, proč tomu tak bylo, když velká část mužů lhala,
lže a bude lhát lépe než ženy. Muži velmi často lžou kvůli nevěře nebo
proto, že ztratili práci. Mnohdy kvůli tomu nemají špatné svědomí. My,
ženy, naopak máme aspoň výčitky, špatné svědomí a většina se přizná
(neplatí to o všech ženách). Tuhle lež bych zařadila do kategorie „špatná
lež“.
Na druhé straně je lež užitečná a někdy i oprávněná. Například
když matka zjistí, že její dítě někoho okradlo, nebo způsobilo trestný čin.
Tato žena je postavena do velmi složité situace. Ví, že by to měla nahlásit
na policii, ale zároveň je to její dítě, které vychovala a porodila. Asi si
myslíte, že by to měla nahlásit. Zkuste se vžít do této situace a uvidíte, že
se nebudete moci rozhodnout.
Kategorie „Užitečná lež“ se používá především při vyjednávání,
ochraně nebo při přibarvení nějakých zážitků. Určitě ji každý z nás
alespoň jednou použil.
Já osobně lžu kvůli tomu, abych nikoho nezranila, neublížila mu
nebo ho nezklamala. Lžu třeba kvůli známkám. Většinou se přiznám,
nakonec pak zjistím, že jsem se nemusela ničeho bát, protože rodiče
to vzali dobře. Obvykle mě donutí se lépe učit. Pro někoho to je
nepříjemná věc. Ale obvykle to pomáhá dostat lepší známku. Taky jsem
lhala kvůli tomu, abych neublížila kamarádce tím, že bych jí řekla
pravdu o tom, co se o ní povídá. Raději jsem ji povzbuzovala a před
pomluvami bránila. Jakmile jsem uznala za vhodné, že bych jí to měla
říct, tak jsem to prostě udělala. Ona mi jen řekla, že o tom všem ví a že si
cení toho, co jsem pro ni udělala.
Takže se ptám. Existuje někdo, kdo nikdy nezalhal? Myslíte
si, že lež je opravdu tak špatná?
Dufková M. VIII. B
Slohová práce
(úvaha)
Téma: Když příroda pláče…
Uvažovala jsem nad tím, jak může příroda plakat. Jaký k tomu
je důvod? Je to kvůli lidem? To my jsme ty nestvůry?
Člověk by nevěřil, jak přírodě ublíží, když vyhodí plastovou láhev.
Ta se rozkládá spousty a spousty let, než ji příroda znovu pojme za svou.
Líbí se mi, že lidé vymýšlí takové věci, jako jsou tašky, které se za dva
roky rozloží. Ovšem je šok, když něco takového najdete na dně skříně…
Navíc jsou tu i tací, kteří přírodě ubližují zcela úmyslně. Příroda pak roní
další a další slzy. Pro nás je její bolest nepředstavitelná.
Připadá mi to jako v ringu. Zem proti lidem. A jak je zvykem…lidé
zasahují tvrdé rány. Ale proč? Proč jsme taková monstra? Proč se lidé
snaží vytěžit ropu do poslední kapičky? Pralesy do posledního stromu?
Proč? Jednou se ale Zemi uleví. Lidé ji opustí, i když ji zmačkají
a vyhodí jako popsaný papír. Najdou si nový…čistý a nepoškozený,
který zničí stejně jako Zem.
Proč jsou lidé tak hloupí? Proč vyhazují jídlo jen tak? Proč
bezdomovci nosí odpadky do lesa? Cožpak je to baví? To jim nedojde,
že jim domek z papíru vydrží leda tak do prvního deště? Vždyť
je
to absurdní. Netřídit odpad, zakládat nelegální skládky, ničit svět…
To jsou lidé opravdu tak tvrdošíjní? Proč vyvražďují ohrožené druhy?
Cožpak nevědí, že příroda pláče? Bojím se, že na tyto otázky nikdy
nenaleznu odpověď. Ale vlastně ji ani znát nechci. Bojím se toho,
co si někteří jedinci myslí. Měli bychom přírodu opečovávat, starat
se oni… Je to ten největší skvost, který existuje. Člověk ani neví, kolik
krásy má kolem sebe….
Daníšková B. VIII. B
Slohová práce
(úvaha)
Téma: Moderní je nekouřit
Proč nekouřit?
Je kouření nezdravé? Myslím si, že ano.
V dnešní době se počet kuřáků rapidně zvedl. Kouřit začínají nejen
lidé ve středním věku, ale i mladiství, kteří ještě ani zdaleka nedovršili
dospělosti. A proto se ptám: Proč se počet kuřáků nesnižuje? Opravdu
je v dnešní době tak moderní kouření? Chcete – li znát můj názor, tak
odpověď je NE. Podle mě je moderní nekouřit a to už z několika
důvodů.
První důvod je ten, že cigarety jsou drahé. To opravdu chtějí kuřáci
utratit své jmění jen za cigarety? Vždyť by se za tolik peněz dalo koupit
úplně něco jiného a mnohem víc užitečného. Podle mě by výrobci měli
cigarety zdražit, nebo už je vůbec nevyrábět. Třeba by to kuřáky
odradilo a příroda by bez poházených nedopalků byla mnohem hezčí.
Dalším důvod je ten, že hodně lidí v restauracích kouří. Nekuřáci
by si rádi vychutnali své jídlo, aniž by jim do nozder proudil ne příliš
vábně vonící kouř z cigaret. A proto se ptám: Kuřáci, chcete, abyste
ostatním lidem znechucovali jejich pochoutky? Nechcete si raději chodit
zakouřit před restauraci?
Třetí důvod je zdraví. Kuřáci, ať už více závislí, či méně,
si vdechovaným kouřem ničí plíce, a nejen ty. Ničí zdraví i přátelům,
spolupracovníkům anebo jen lidem, které potkávají s cigaretou v ruce
na ulici. Mají zapotřebí pořád kašlat a navštěvovat lékaře? Myslím,
že kdyby kuřáci přestali kouřit, všem by se ulevilo.
Linhartová P. VIII. B
Slohová práce
(Úvaha)
Téma: Potřebujeme umět cizí jazyky?
Potřebujeme umět cizí jazyky?
Právě mi je 20 let. Dokončil jsem střední školu a začínám
přemýšlet, co budu v budoucnu dělat. Vždycky jsem si přál pracovat
v Anglii, ale umím dost dobře anglicky? Najdu si tam dobrou práci?
Co zkusit vystudovat anglickou vysokou školu? Ovládal bych
plynule anglický jazyk, ale byl bych dost dobrý, abych tam mohl
pracovat? Mám na to? Zvládnul bych to v pořádku, či budu propadat
a jen tak „proplouvat“ všemi předměty…?
Nebo mám raději jít do Německa a zkusit pracovat tam? Znamená
to spoustu cestování a navíc, co můj domov? Budu tam bydlet trvale,
nebo dojíždět? Budu se setkávat s rodinou a přáteli?
Jak zní známé přísloví: „Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem“.
Platí anebo ne? Mám se tímto příslovím řídit? Bavilo by mě cestovat
po světě. Ale stačí mi tyto dva jazyky, které částečně umím?
Co se učit další? Které? Ruštinu, francouzštinu, španělštinu? Který
je asi nejlepší? Nebo to mám vše zahodit a zůstat doma v České
republice a postačit si s češtinou. Zbavil bych se mnoha problémů
a starostí. Budu blízko své rodiny a lidí, co dobře znám.
Ale cestování mě láká víc. Chci vidět moře, pouště, pláže
a spoustu krásných míst. A navíc existují spousty slovníků a překladačů.
Nemusím být k tomu přece „vysokoškolák“ a umět deset jazyků.
Nebo ano?
Je lepší tohle vše umět? Myslím si, že takhle dobrý nebudu.
Umět cizí jazyky se do života hodí. Je dobré ovládat jazyk, který hraje
prim. Člověk je pak svobodný.
Heckr J. VIII. A
Slohová práce
(Úvaha)
Téma: Je lepší nevyčnívat z řady?
Procházka M. VIII. A
Vyčnívat z řady? Ano – ne?
Domnívám se, že pokud by nikdo nevyčníval z řady, svět by byl
moc monotónní a nebyla by ani špetka pobavení, na které jsme zvyklí.
Ale pokud chci vyčnívat z řady, nebudou se ostatní lidé smát? To
záleží na povaze druhého člověka a už ne tolik na nás, protože my
nemůžeme ovlivnit chování druhých lidí. Když vyčníváme z řady
jakkoliv,
ať
už
je
to rasou, barvou vlasů, chováním, přízvukem, řečí, vlastnostmi, tak
to neovlivňuje naše práva. Každý člověk, přestože je každý nějak
rozdílný, by měl být rovnocenný.
Má to nějaké nevýhody? Pokud rádi bavíte lidi, má to pouze jednu
nevýhodu. Vždy se najde někdo, kdo by utlačoval vaše práva kvůli vaší
rozdílnosti. Výhoda je, že každý člověk může být jiný, jinak zábavný, a
to tvoří svět rozmanitým. Ovšem rozdílnými se nemusíme stát z vlastní
vůle. Můžete se narodit třeba s vadou řeči. Poté již záleží na kolektivu,
jak vás přijme.
Vyčnívat z řady je pro svět důležitý faktor, jelikož jinak by tu bylo
vše stejné. Kdybyste nevyčnívali z davu svým názorem, nikdo by si
nevšímal problémů a nedostatků, které vás trápí, nikdo by vás
nepodpořil a nikdo by s vašimi problémy nic neudělal.
A jaké to má důsledky? Někteří lidé, kteří nerespektují druhé, kteří
si myslí, že jsou nejlepší, se vám budou smát za vaši odlišnost. Ale
někteří lidé to vezmou jako vítanou změnu do života. Většina lidí se
obléká a chová jako každý jiný člověk na planetě, ale když jim otevřete
oči svou odlišností, začnou se na svět dívat lépe a stanou se alespoň
v něčem výjimeční. Ovšem samozřejmě se domnívám, že kdybyste se
změnili chováním z normálního člověka na vandala ulic, moc lidí tím
nepotěšíte. Přemýšlím nad tím, že když lidé budou čím dál tím více
výjimeční, tak ze světa vymizí nuda a všichni se budeme bavit více, než
se nám kdy zdálo.
Být jiný je vlastnost, která má své klady a zápory. Pro mě osobně
převažují klady, a tím pádem jsem rád za to, že může být každý
rozdílný.
Slohová práce
(Úvaha)
Lžu. Proč?
Je milosrdná lež dobrá? Podle mého názoru jde především
o situaci. Například lhát svému příbuznému před operací, že všechno
určitě dopadne dobře, vám zajistí klidný průběh operace. Ale lhát svému
manželovi, že jste mu věrná, přestože nejste, už není nevinná lež.
Milosrdná lež je dobrá, když se za ní skrývají dobré úmysly.
Proč lžeme? Myslím si, že většina z nás lže proto, aby vylepšily
svět kolem, nebo sami sebe. Domnívám se, že každý alespoň jednou
zatajil špatnou známku, nebo jednu ze svých horších vlastností. Každý
jednou zalhal, ale pak musel nést následky.
Dokázala bych týden nelhat? Kdyby to nebyl moc špatný týden,
myslím si, že ano. Ale bylo by to těžké, když počítáte i legraci
s kamarádkami a pár špatných známek. Přesto všechno bych se
odhodlala a dokázala bych to.
Souvisí nedůvěra se lží? Jak bych se zachovala, kdyby mi někdo
lhal? Podle mého názoru, nedůvěra na lži přímo závisí. Kdyby vám
někdo lhal, vaše důvěra k němu prudce klesne. K člověku, který by mi
lhal, bych se zachovala podle velikosti jeho lží.
Lež má své dobré a špatné stránky. Lež je prostě součástí života,
stejně jako nás samých.
Kellerová Z. VIII. A
Slohová práce
(Úvaha)
Téma: Cizí jazyky
Potřebujeme umět cizí jazyky?
Kdybychom neuměli cizí jazyky, tak by to ve světě nevypadalo
jako teď. Každý by měl jen svůj mateřský jazyk a nedokázal by se
domluvit v zahraničí. Nebyla by taková možnost pro cestování,
zahraniční
politiku
a domluvy mezi státy.
Myslím, že umět cizí jazyky je prospěšné a důležité. Učíme se
mnoho nového, potom také máme větší možnosti. Třeba, když chceme
najít práci. Všichni víme, že už v mnoha zaměstnáních je potřeba umět
cizí jazyky. Když je budeme umět, nebo alespoň trochu ovládat, tak
budeme mít větší šanci najít nějakou slušnou práci.
Uvažuji, že také cestování by nebylo jednoduché. Ano, cestovat by
se asi dalo, ale kdybychom měli v cizině nějaký vážný problém a
nedokázali bychom si poradit a domluvit se, jak by nám bylo?. Asi by se
nikomu moc cestovat nechtělo. Lidé by nemohli poznávat kultury jiných
zemí.
Je neférové, že se jako světový jazyk učí angličtina, ale to už určitě
nezměníme. Neustále přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdyby
světovým jazykem byla čeština. Musí to být velká výhoda. Ale kdyby
nebyl jeden určený jazyk, tak by nebyly domluvy mezi státy a myslím,
že by bylo více sporů a byly by nepokoje.
Určitě je výhodné umět cizí jazyky, nebo alespoň ovládat jejich
základy. Svět by nebyl takový, jaký je teď.
Dryjáková D. VIII. A
„Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí
kolem, že stojí za to si ji užít.“
(Jan Werich)
Robinsona brzy ráno probudí zvláštní zvuk ze stromu, který dělal ŠŠŠŠŠŠ!
Robinson: ,,Ty umíš mluvit?“
Strom: ŠŠŠŠŠŠ!
Robinson: ,,Takže neumíš mluvit?“
Strom: ŠŠŠŠŠŠŠ!
Robinson: ,,Ty si ze mě budeš dělat srandu?!“
Strom: ŠŠŠŠŠŠŠ!
Robinson: …
Strom: ŠŠŠŠŠŠ!
Robinson: ,,Takže ty si ze mě budeš dělat ŠŠŠŠŠŠ?!“
Strom: ,,Né, jenom nacvičuju mašinku!“
Zdrůbecký V., Doege L. VII.B
NAFOUKANÁ ČEPICE
Robinson: „Áá, tady jsi!“
Čepice: „Jó, jsem úplně mokrá!“
Robinson: „To jsem tak rád, že jsem tě našel.“
Čepice: „Ale já jsem mokrá!“
Robinson: „Tak tě pověsím na strom.“
Čepice: „Ty větve pořád všude tlačí.“
Robinson: „Nestěžuj si pořád!“
Čepice: „Já jsem zvyklá na komfort.“
Robinson: „Pětihvězdičkové hotely nevedeme.“
Čepice: „To raději zůstanu mokrá!“
Robinson: „Tak buď!“
Robinson odešel a tak zůstala čepice mokrá.
Zettelová K., Labudová L., Malá B. VII. B
Tato zpověď není zcela podle pravdy!!!
Boxerky
29. 5. 2014
Šmejd jeden! Dneska se rozhodl, že ho budu krýt ještě den.
Říkám mu Frantík (tomu člověku samozřejmě)
13:49
Už se zase drbe. Nenávidím ho. Pořád do mne něco pouští. Nevím, co to je.
Deprimuje mě to.
16:30
Šmejd jeden. On si nemůže dojít na velkou. Ty plyny mě rozežírají.
Tak je 21:45 a já jdu do koše.
30. 5. 2014
10:45
Franta vstává. Bere mě z koše a hodí mě do pračky. Sype na mě nějaký žravý
písek a nahoru lije Vaniš.
11:45
Už skoro hodinu se točím a na hlavu mi pořád teče ten Vaniš. Ptám se ostatních
boxerek na hygienu. Dozvěděl jsem se, že na tom tak špatně nejsem, ale stejně
mě to štve.
14:16
Právě visím na prudkém slunci. Čistý, složený.
17:00
Tma. Všude je tma, spal jsem a teď nevím, kde jsem.
1. 6. 2014
7:30
Frantík mě táhne v něčem na kolečkách. Prý jdu někam do přírody. Ten den už
se nic zajímavého neděje.
Šlauf J. VIII. A
Robinson a strom
R: „Ahoj strome!“
S.....
R: „Tak ty mne ignoruješ.”
S.....
R: „Víš, stojíš mi v cestě.”
S.....
R: „Uhni!”
S.....
Robinson půl hodiny hleděl na strom a dožadoval se odpovědi, Ta však stále zněla.
S....
R: „Uhni, nebo se neudržim!”
S....
Robinson začal do stromu vztekle kopat a mlátit, ale po pěti minutách padnul vyčerpáním.
R: „Ehm, máš tuhý kořínek.”
S....
R: „Víš co, já tě pokácím.”
Ale Robinsonovi došlo že nemá čím.
A začal do stromu opět kopat a mlátit, po další hodině Robinson řekl:
„Vyhrál jsi.”
A strom obešel.
Poté, co odešel za strom, na něj spadl asteroid.
Velich D. , Kunc P. VII. B
Tabule
30. 3. 2014
Já, školní tabule, jsem zase špinavá. Nikdo mě neutírá. Ani když jsem popsaná
a špinavá od těch jejich fixek.
31. 3. 2014
Dnes mě ta nepříjemná uklízečka konečně umyla.
1. 4. 2014
Je neděle a nic se neděje. Je tu nuda a tma. Hodil by se mi kamarád.
2. 4. 2014
Přivalily se hordy dětí a píší na mě nesmyly. A to ještě není ani hodina. Nejvíc
ze všech ten Jakub Šimsa z VIII. A.
3. 4. 2014
Dnes je volno, takže jsem tu zase sama
… o 3hod. později: A hle, je tu asi nový kamarád. Nějaká elektronická tabule
a pokládají ji hned vedle mě.
3. 4. 2014 VEČER
Ale nééé, sundali mě a hodili mě na velké stěhovací auto. Už vím co se děje.
Vyměnili mě. Mě, věrnou tabuli, co jsem tu byla 20 let. Vyměnili mě za tu
NOVOU…
4. 4. 2014
Jsem na skládce. Jsem tu se spoustou nových přátel. Dokonce jsem méně
špinavá než ve škole.
5. 4. 2014
Pomoc! Dali mě do stroje, do kterého něco vleze a vyleze to jako kostka šrotu.
To je asi můj konec!!!
Diviš M., Šimsa J. VIII. A
Robinson Crusoe a jeho nekonečný příběh
V: Po ztroskotání Robinsona Crusoe v roce 1569 uplynulo 5 týdnů. Jednou
takhle ráno, když se vzbudil, říká…
R: Nemůžu tady jen tak trčet a koukat do moře, musím se vrátit domů. Nejprve
bych měl jít na průzkum.
V: A tak se náš Robinson vydal do nedaleké jeskyně, s přístupem k moři.
R: Hele, vor… asi tu nebudu sám. Vypadá to, že jeho majitel už ho nebude
potřebovat.
V: Robinson vor odtáhnul ke své pláži, kde ho zprovoznil, aby vydržel celou
cestu.
R: Nevím, jak dlouho budu na cestě, tak si obstarám pár zásob jídla a vody.
V: Po půl hodině hledání zásob si šel ještě pro kokos.
R: Pojď sem, ty kokose, nadutej!
K: Nepudu, nepudu…
R: Říkám, pojď sem, akorát mě zdržuješ.
K: Fajn…
V: BUM!!! Kokos mu spadl přímo na hlavu. Robinson ztratil paměť a vor
odplul zpět do jeskyně. Po dvou hodinách se Robinson probral.
R: Hmm…Nemůžu tady jen tak trčet a koukat do moře, musím se vrátit
domů…
Konec… nebo začátek?
Hons T., Jizba M. VII. B
Dialog Levé a Pravé boty
Levá: ,,Proč musí být jen jedna levá bota?“
Pravá: ,,Pozor tam dole.“
Levá: ,,To mluvíš na mě?“
Pravá: ,,Na koho jiného!?“
Levá: ,,Aha, odkud jsi přiletěl?“
Pravá: ,,Z lidské nohy.“
Levá: ,,Aha, ty jsi pravá, já se bavím jen s levými.“
Pravá: ,,No, tak dneska budeš mít premiéru.“
Levá: ,,Tak to s tebou zkusím.“
Pravá: ,,Jak dlouho tu seš?“
Levá: ,,Dlouho.“
Pravá: ,,Co myslíš pod pojmem dlouho?“
Levá: ,,Hniju tady už dva týdny.“
Pravá: ,,Jo, to znám. Přiletěl jsem z nohy Robinsona Crusoa…“
Kučerová H. , Roháč A. 7. B
Robinsonova
mysl
R: „Kde jsem to skončil?“ Pravil Robinson.
k: Nevím.
R: „Plavil jsem se po moři. Víš, co se mi potom stalo?“
k: Vím, ale nepovím.
R: „Řekni mi to, já to chci vědět!!!“
k: Ne.
R: „Počkat, já mluvím s kamenem“?
k: Jo.
R: „Já jsem se asi zbláznil.“
k: Máš pravdu.
R: „Kde to vlastně jsem?“
k: Na ostrově.
R: „Ty mluvíš?“
k: Ne.
Robinson vztekle mrštil kamenem do moře, pak padl vyčerpáním.
Kuba T., Čihák A. VII. B
Z deníku mobilu…
Pondělí:
7:00 - už zase musím vzbudit toho lenocha…
8:00 - už mě zase strčila do té nechutné kapsy, vsadím se, že mě zase vyndá v
hodině a začne mě matlat těmi svými upatlanými prsty …
10:00 - zase ležím na lavici, jestli mě ta nepříjemná učitelka zase sebere, ať si
mě ta holka nepřeje. Já nejsem hračka, aby si mě lidé vyměňovali jako
samolepku!!!
12:00- ajéje, je tu oběd. To znamená, že zase budu mít nudle s mákem úplně
všude…
15:00 - tentokrát do mě zase něco strčila a ještě ke všemu mě nutí zpívat… to
budu zase všem pro smích.
15:30 - a heleme se, někdo jí volá. To budu zase půl dne poslouchat debatu ve
slovech: miluju tě, jsi moje zlatíčko...no to se mám zase na co těšit, alespoň už
nemusím zpívat…
17:00 - pomalu už mi dochází energie. Měla by mě strčit do nabíjení, ale ona ne!
No tak to si budu muset zase poradit sám. Dobrou…
20:00 - proč mě zase budí? Já musím spát… musím doplnit energii…
Oooo, ona mě strčila do nabíjení a mně to úžasně prospělo. Jsem nabitý na
100%, teď už mě snad jenom položí na stůl a nechá mě být… Zítra mě čeká to
samé...
Asi začnu stávkovat!!!
Suchánková B. VIII. A
Rozhovor pro strach
Puška: Ach jo, konečně už mě našel, že mu to trvalo.
Ten necita! Jen tak si mě hodil na rameno a třese se mnou jak s pytlem mouky.
Co se to děje?! Vykřikla puška a Robinson zaběhl za strom.
Puška: A v tu chvíli jsem věděla po čem Robinson jde, byl to krásný mohutný
orel sedící na větvi stromu.
Robinson: ,,Tak jdem na to...Nabít...!“
Puška: Stůj! Počkej, vydrž! O co se tu pokoušíš!?
Robinson dál přehlížel slova pušky.
Robinson: „Cvak, nabito, zamířeno...“
Puška opět : Ty neslyšíš!? Stůj! Haló ! Nedělej to!
Robinson: „...zamířit a vystřelit ...!“
Puška si uvědomovala situaci a snažila se varovat orla, ale bylo už pozdě.
Robinson vystřelil, ozvala se rána a kouřová clona.
Orel smutně vyhekl, puška byla jako nemluvně.
Po pár vteřinách se puška začala usmívat od spouště ke spoušti.
Puška : Někdo nám tu neumí mířit a zakřenila se.
Procházková T. VII. B
Suk Š. VII. B
Robinson a puška
Robinson: Něco jsem našel. Je to schované pod bednami. Budu je muset
odsunout. Hej rup!
Puška: A sakra, už mě našel. A to to vypadalo, že to bude klidná dovolená.
Robinson: Co to je? To jsem ještě neviděl.
Puška: Ten chlap je snad úplně blbej!
Robinson: Vypadá to, že je tu spoušť. Zkusím ji zmáčknout.
Puška: Doufám, že umí mířit.
Puška: Pif!
Robinson: Co to sakra bylo?
Puška: Tak nic, no…
Vypravěč: Poté Robinson odhodil pušku do moře s tím, že raději použije jiné
zbraně.
Vypravěč: Po pár dnech vyplavala puška na břeh a provedla krutou pomstu.
Záleská A., Škvarová N. VII. B
Sekerka: Tak už jsem konečně zhotovena. Čekám, až mě někdo použije.
Palma: Snad si mě sekerka nevšimne. Je poměrně blízko.
Sekerka: Támhle je hezká palma, můžu s ní naštípat dost dřeva.
Palma: Slituj se, je tu dřeva dost, nemusím to být zrovna já.
Sekerka: Dobrá, dnes dřevo štípat nebudu. Ale dávej si pozor, jsi snadný terč!
Palma: Děkuji ti sekerko!
Jizba M.
Libertová P. VII. B
„Přítel je, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Je to osoba, s kterou se
odvažujete být sám sebou.“
(Crane)
Miniportrét
Danča je má nejlepší kamarádka. Ráda hraje basketball a doslechla jsem
se, že ho prý hraje dost dobře. Je stejně stará jako já.
Má skvěle vypracovanou postavu, modrozelené oči jako Karibské moře,
nos tak akorát – ani velký, ani malý a plné rty. To, co všechny upoutá na první
pohled, jsou dlouhé hnědé kudrnaté vlasy.
Většinou má dobrou náladu a je jako sluníčko. Když chce, umí být celkem
tichá a nenápadná, ale to jenom ve škole. Je milá, upřímná a otevřená. Někdy
dokáže být i duchem nepřítomna.
V dospělosti by nejspíš chtěla být letuškou a procestovat celý svět.
Zejména Austrálii a Spojené arabské emiráty. Miluje hlavně Sydney, Gold
Coast a Dubaj.
Na závěr bych snad chtěla jen dodat, že ji mám hrozně ráda a přeji jí, aby
si splnila všechny své sny a aby nikdy nezapomněla na naše trapasy a neztratila
svoje trefné hlášky, kterými dokáže rozesmát snad celou třídu.
Slabá L. VIII. A
Miniportrét
Usain Bolt
Usain Bolt - skvělý, úžasný, dokonalý. Je to můj velký vzor.
Neskutečné je, že se ve svých 25 letech stal nejrychlejším mužem
planety a držitelem několika světových rekordů na trati 100 m, 200 m.
Se svými běžeckými kolegy na štafetě 4 x 100 m vyhrál již několik
světových šampionátů a jsou držiteli světového rekordu. Myslím si,
že ho zná snad každý! A pokud ne, seznámíte se s ním tehdy, když
budete sledovat různé atletické soutěže a šampionáty.
Jaký Usain je? Pochází z Jamajky, tudíž je černé pleti. Má
hnědočerné vlasy, čokoládově zbarvené oči, vysokou a neskutečně
svalnatou postavu, kterou mu dokreslují dlouhé vypracované nohy.
Už jen podle projevu na závodech si myslím, že je milý,
skromný a usměvavý. Prostě človíček oplývající velkou spoustou
energie a bezkonkurenčního humoru a zábavy.
Vybrala jsem si ho, protože se sama věnuji atletice a jednou
bych chtěla dokázat to, co dokázal on. Stát se legendou KRÁLOVNY
SPORTU a pobavit svět svým humorem a vtípky.
Shönphlugová K. VIII. A
Miniportrét
Lenka má čtrnáct let. Je to moje nejlepší kamarádka. Znám ji už od první
třídy
a moc si jí vážím.
Má celkem dlouhé hnědé vlasy, čokoládově hnědé oči a tmavší pleť. Je
vysoká a hubená. Nosí brýle.
Neustále se usmívá jako sluníčko. Je chytrá, milá a přátelská. Všichni ji mají
moc rádi. Má logické myšlení. Vždy chodí včas a nikdy nepřišla pozdě. Ve
svém volném čase se věnuje odbíjené, která ji moc baví. Ráda by procestovala
celý svět. Má velkou a bujnou fantazii. Také se zajímá o přírodní vědy a vyniká
v matematice.
Jejím snem je se stát zahradní architektkou. Umí se hezky oblékat. Někdy
přijde do školy oblečená jako modelka. Občas je moc sebekritická.
Lenka je má nejlepší kamarádka a doufám, že naše přátelství vydrží co
nejdéle.
Dryjáková D. VIII. A
Mini portrét
S Míšou se známe asi dva roky, je to moje nejlepší kamarádka a je
jí 14 let.
Míša má dlouhé hnědé vlasy a krásné zeleno-hnědé oči. Její postava je
štíhlá a středně vysoká. Její nohy jsou velmi dlouhé. Líbí se mi, jak se obléká,
hlavně proto, že jí to sluší. Na její tváři stále poletuje úsměv. Její obličej zdobí
světlé pihy.
Míša je velmi milá, hodná, kamarádská, ale také drzá a velmi snadno
se naštve. Je stydlivá a většinou naprosto upřímná. Mezi její zájmy patří hlavně
kamarádi a gymnastika. Ale také ráda chodí ven se psem a kreslí. Tráví hodně
času na mobilu a strašně ráda spí u kamarádek. Ráda se dívá na filmy a různé
seriály, mezi její oblíbené patří Prolhané krásky.
Mám ji moc ráda. Je to moje nejlepší kamarádka.
Koderová R. VIII. A
„Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená
stávat se hlupákem.“
(Jan Amos Komenský)
Žáci 8. ZŠ
Kladno
272 01 Vodarenská 2116
Ministerstvo školství
Praha
161 00 Hradčany – Pražský hrad
Žádost o zlepšení školy
Vážené Ministerstvo školství,
po anketě, kterou jsme vytvořili, jsme zjistili, že by se ve škole dala zavést herna
s bowlingovou dráhou, minigolfem, kulečníkem, s nějakými automaty na hry
a s barem s nealkoholickými nápoji. Také by tu mohly být třídy se zaměřením
na určitý předmět. Dále by se daly rozšířit tělocvičny, zavést bazény
a vybudovat několik prosklených výtahů. A místo školní jídelny by mohla být
restaurace s obsluhou a profesionálními kuchaři.
Za kladné vyřízení předem děkujeme.
Kladno 22. 3. 2014
Žáci VII. B
ZÁVODY
Jednoho dne si vyšla želva na procházku, když tu uviděla u stromu
osamělého šneka, hned za ním šla. A ptá se: „Šneku, copak ti je? Proč si tak
sám?“ A šnek odpovídá: „Víš, chtěl jsem si s někým hrát, ale nemám žádné
kamarády.“ Želva na to povídá: „Tak pojď se mnou na závody, mám tam
spoustu kamarádů, můžeš se s nimi seznámit.“
Odpoledne na louce:
Odpoledne, když začínaly závody, želva nervózně říká: „Kde je ten šnek,
už by tu měl být? Už začínají závody.“ Najednou vidí, jak šnek přichází. V tom
se všichni připravili na start, byl slyšet výstřel a všichni se rozeběhli. I přesto,
že se šnek snažil, doběhl poslední. Želva k němu přišla a laskavým hlasem
praví: „Šneku, i přesto, že jsi prohrál, viděla jsem tvoji snahu. Něco ti povím.
Horší než prohrát, je nepokusit se.“ A v tento den si šnek našel nejlepšího
přítele.
Ponaučení: Horší než prohrát, je nepokusit se.
Zikmundová K., Zettelová K., Hajková K. VII. B
BAJKA O SOVĚ A TUČŇÁKOVI
Jednou takhle lesem prolétá sova. A najednou vidí malého tučňáka, který
kráčí lesem. Velice se podiví a ohlédne se za ním. Bohužel si nevšimne velikého
stromu a nabourá do něj. Okolo zrovna prochází tučňák. Sova, která si zlomila
křídlo, mu poví: „Pomoz mi a já ti to oplatím.“ Tučňák jí ale nepomohl a šel
pryč.
Asi po měsíci se stala tučňákovi nehoda. Spadne do díry právě v tu chvíli,
kdy kolem zrovna letí sova. Najednou si vzpomene, že tučňák jí také nepomohl
a bez váhání odešla. Tučňák jí po té nehodě vyhledal a omluvil se jí. Od té doby
jsou nejlepší přátelé.
Ponaučení: Vždycky na každého jednou dojde.
Doege L., Zdrůbecký V. VII. B
Organizace na vznik svátků
Havlová 69420
27. 5. 2014 v Praze
H. Vávrová
L. Malcová
Dobrý den,
žádám o povolení konání významného dne vtipů. Tento svátek by se mohl týkat
dne 17. 5. Asi se ptáte proč. Důvod je ten, že by každý obyvatel České republiky
měl znát všechny vtipy. Vtipy dělají člověku radost. Může se dostavit každý, kdo
zná nějaký vtip, nebo by se chtěl nějaký naučit.
Za kladné vyřízení předem děkuji.
Malcová L., Vávrová H. VII. B
Prase a mravenci
Jednoho dne nedostalo prase najíst, a tak se rozhodlo, že si bude potravu
shánět samo. Uteče z ohrady a vydá se po cestě dál. Kousek od cesty uvidí
obrovské mraveniště a mravenečníka, který se láduje mravenci. Prase dostalo na
mravence chuť a bálo se, že mu je mravenečník sní. Vrátí se zpět do ohrady
a vyrobí z bláta falešné mravence, které potom podstrčí mravenečníkovi.
Nastraží mravence na cestu a vrátí se zpět. Mravenečník prochází cestou a vidí
falešné mravence. Jelikož je plný, nebude je jíst a pokračuje si odpočinout. Po
několika minutách se prase vrací zpět do ohrady. Jde stejnou cestou, a protože
má ještě hlad, sní falešné mravence. Až poté co je sní, si uvědomí, že to byli ti
falešní.
Poučení: ,,Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.“
Libertová P., Škvarová N., Malá B. VII. B
O čilém hrochovi
Žil byl jednou jeden hroch. A ten hroch byl vtipkař. Vždy si ze sousedů
utahoval tím, že je mají napadnout krokodýli.
Stalo se to jednou, pro ostatní dobrý vtip. Stalo se to podruhé, už otřepané
jim to přišlo být. Stalo se to po třetí, ostatní se naštvali.
A pak jednoho dne volá hroch: „Krokodýli a né né né!“
Ostatní mu však nevěřili a krokodýlové doopravdy zaútočili.
Kvůli hrochovi byli všichni zabiti.
Ponaučení: Vtip vícekrát řečený už není vtipný. A když jde o vážnou věc, pak ti
ostatní nevěří.
Kunc P. VII. B
„Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.“
(John Lennon)
Kufřice
Zase už do mě hází všelijaké věci a oblečení. Áá, říkám si, to zase někam
pojedu. Jediné, co mě zajímá, je kam. Jenom doufám, že zase nezažiji něco
podobného jako stanování. Tam mě pořád vytahovali z teplého auta ven a sedali
si na mě. Málem jsem vypustila duši. Nebo zase někam do hor. Tam vám byla
taková zima! Celou dobu jsem se třásla jako osika a ani mi nenechali žádné
oblečení. Všechno si nacpali do té nafoukané skříně, která se mi posmívala
a celou noc se mnou házela ze strany na stranu.
Cítím, že toho oblečení není zase tak moc, a tak doufám, že pojedu někam
do tepla. Avšak jaké bylo mé překvapení, když mě dali do auta a za chvíli mě
opět vytahovali ven a táhli do nějaké obří budovy! Vevnitř bylo takových
různých lidí a…letušek? Potichu se zaraduji, jelikož můj kamarád kufr už tady
prý byl. Jenom je škoda, že ho nevzali s sebou. Nejspíš byl moc svalnatý,
zatímco já jsem samá výztuha.
Najednou mě moji páníčci odevzdají nějaké potrhlé zmalované ženštině
a ta mě potetuje! Grr, říkám si, taky mi mohla vybrat hezčí. Jsou tam samé čárky
a číslíčka. Naloží mě na takový divný hejbátko a tím mě vyvezou ven. Tam mě
nějací dva chlápci vezmou a hodí mě do… myslím, že se tomu říká éro. Snažím
se jim říct, aby nám tu rozsvítili, ale už je pozdě a zavírají za námi dveře. Vidím
jen černo a černo. Když tu se najednou místnost začne třást a já si pomyslím, že
odtud se už nikdy nedostanu a rozpářu se. Pak omdlím..
Honková V. VIII. A
Povlečení
Ahoj, já jsem povlečení. Lidé mi tak říkají, je to pitomé. Proč se nemůžu
jmenovat třeba křestním jménem. Co Linda? Jo, tohle jméno se mi líbí. Budu
si říkat Linda.
A teď vám o sobě něco povím. Mám na sobě proužkované vzory, vlastně
je jich víc. Ležím na posteli, celá zmuchlaná a špinavá. Ale mám tu kamarádku,
je barevná jako duha s různými vzory, s lepšími než které mám já. Ležíme
tu spolu už od rána, je tu strašná nuda.
Slyšíme za dveřmi kocoura, který běhá po bytě, škrábe na dveře, protože
se taky asi nudí. Je to fakt otrava a bude to ještě horší, až přijde ta hlučná holka
ze školy. Většinou bouchne dveřmi, pustí si nahlas písničky a já to musím až do
večera poslouchat. Občas na mě taky hodí kabelku, špinavé prádlo nebo ovladač
na televizi. Je tady víc holek, ale ta hlučná holka je nejhorší. Taky mě občas
vyperou. Ale to nemám ráda, v pračce se točím minimálně hodinu, pak mě kdosi
vyndá a pověsí na šňůru. Tam je to fajn, ale když by do vás pořád někdo
žďuchal, taky by se vám to nelíbilo.
Po nějaké době uschnu, někdo mě hodí na postel a tím to končí. A tak
je to pořád dokola.
Machová V. VIII. A
Obhajoba ježibaby z Perníkové chaloupky
Chaloupka byla můj domov. V temném lese žiji už od svého dětství. Delší
dobu tam žiji sama. Jednou kolem procházely děti. Pozvala jsem je na kakao
a perník. Souhlasily a já byla šťastná, že budu mít společnost. Děti jsem
pohostila, ale ony neměly pořád dost. Dožadovaly se perníku, ale já už neměla.
Vylezly ven, všimly si mé perníkové stěny a bez váhání začaly perník loupat. Ani
mé pokárání je od stálého loupání perníku nevyrušilo. Tak jsem se naštvala,
čapla jsem je, vzala do chaloupky a zavřela do klece. Žadonily, abych je pustila,
ale se mnou to ani nehlo. Byly neodbytné. Mně už to jejich žadonění lezlo
krkem. Neudržela jsem se a zapálila v kamnech. Rozhodla jsem se jich totiž
zbavit a ony to prokoukly. Proto, když jsem je chtěla strčit do pece, mi utekly.
Vyběhla jsem za nimi s velkou omluvou, ale ony mě neposlouchaly a běžely
domů. Doma všechno pověděly a sepsaly o tom všem knihu, a tak po mně
začali všichni pátrat a bát se mě.
Mirčevská A. VIII. A
Můj obraz nad postelí
Někdy na začátku jara jsem se dostal k jedné dívce. Dívka si mě pověsila
nad postel, přímo na tu stranu kde má hlavu. Když má roztažené žaluzie, mohu
se dívat přímo ven z okna, ale když je zatáhne, koukám akorát do tmy, což
je někdy výhodné. Třeba když svítí sluníčko, aspoň se nevyšisuji. Skoro
pokaždé, když se na mě podívá, si se mnou začne povídat. Je to super si takhle
s někým pokecat, ale pořád nechápu, proč mluví většinou v množném čísle nebo
mě oslovuje „Maki“, nebo i „Kiki“, protože já se tak přeci nejmenuji! Poté
někdy začne zkoumat nějaké písmo. To, co mám prý v pravém dolním rohu,
a začne řešit, jestli to psala ta „Maki“, nebo ta „Kiki“. Vůbec nechápu, proč to
řeší. Vždyť je to přece jedno, jestli to psala „Maki“ nebo „Kiki“, ne? Už mě to
docela někdy otravuje. Když si se mnou náhodou nepovídá, tak si povídám
s obrazem vedle mě, který se sem dostal stejně jako já. Na ten obraz taky často
kouká, ale moc si s ním nepovídá, ale říká, že ho má od té „Maki, prý až ze
Šanghaje. Tu dívku mám rád, ale mohla by mě oslovovat mým jménem!
Mirčevská A. VIII. A
Gumička
Tak to jsem já. Nejdřív jsem byla jenom vlna, ale pak mě vzali do
školy, kde jsem dlouhou dobu studovala. Najednou jsem si měla vybrat
povolání. Někdo chtěl být ponožkou, někdo tričko a kamarádka se chtěla
vdát
za
plast
a být penálem. Ale co já? Byla jsem černá vlna, malého vzrůstu, a tak
jsem si vybrala, chtěla jsem být gumičkou.
A jelikož jsem chtěla být vzdělaná gumička, podala jsem si
přihlášku na vysokou školu gumičkářskou. Týden po příjímacím řízení
přišel dopis…. A oni mě vzali!!!
První den jsem musela podepsat nějaké protokoly, pak mě dali do
stroje, který ze mě udělal právoplatnou gumičku. Další 4 roky nás
zpevňovali, přidávali gumu, ale taky nás učili jak pěkně držet a netahat.
Když jsem vystudovala, šla jsem si hledat práci. Na úřadě práce,
lidé tomu říkají obchod, naštěstí bylo volné místo, i když mizerně
placeno, ale lepší než nic. Nastoupila jsem okamžitě a čekala a čekala.
A najednou přišla, byla to holčička s dlouhými hnědými vlásky.
Ach, jak ty byly krásné. Prošla celým úřadem, až se zastavila u mě. V tu
chvíli jsem měla výhodu, protože na rozdíl od ostatních jsem byla černá.
Koupila si mě a já od té doby pracuji pro ni, pro tu s těmi krásnými
vlasy…
Kellerová Z. VIII. A
Počítač
Po dlouhém a krásném nočním spánku mě už zase zapíná ten hnusný kluk. Ještě
k tomu na mě křičí: „Rychle, dělej, zapni se ty starej křápe.“ Ale když jsem
pořád rozespalý, jak se mám rychle zapnout? Když se načtu, nenechá mě ani
rozkoukat a už mi „osahává“ tu mou krásně propracovanou klávesnici.
A co teprve můj oblíbený domácí mazlíček. Myš to vždycky schytá nejvíc, ale
jednou řekl, že už nefunguj. Umřela chudák, ani jí pohřeb neudělal. A potom
přinesl úplně novou. Ale byla nějaká divná, asi jí amputovali ocas chudince. Ale
nejhorší je, když si přinese nějaké jídlo. Vidět ho jak si olizuje ty jeho tlustý
prsty je fakt nechutné, ale to nejhorší přijde potom, těmi ušmudlanými prsty
na mne začne sahat. „No to je hnus“….
Heckr J. VIII. A
„Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.“
(Robert Fulghum)