Peter Ulrych`s article in C.O.T. Media

Jifií Kolbaba:
Antarktida/Antarctis
Jsem posedlý
cestováním!
S fotografiemi Jiřího Kolbaby se můžete setkat téměř na každém kroku – na
výstavách, v časopisech, knihách, na kalendářích... Dokonce i v učebnicích.
Setkat se s jejich autorem ale není zrovna jednoduché – pokud zrovna se
svým nikonem nepobíhá mezi domorodci kdesi v Indonésii, objíždí česká
města a v narvaných sálech vypráví dychtivým posluchačům své zážitky
z cest. Nebo v rozhlasovém či televizním studiu odpovídá na zvídavé
otázky moderátorů. Když to ale nakonec vyjde, čeká vás pozoruhodné
a poučné setkání. Dostanete-li chuť vyrazit do světa, nedivte se.
Snad málokdo alespoň na chvíli nezatoužil být
cestovatelem. Odpovídá realita našim romantickým představám? Jak vypadá běžný rok profesionálního cestovatele?
Nejdříve se intenzivně připravuji na cesty a lítám
mezi velvyslanectvími, abych získal všechna potřebná víza, ležím v knihách, v mapách a průvodcích a surfuji po internetu, abych získal maximum
informací. Vlastní cesty jsou pak náročné přede-
To už moc romanticky nezní...
Přiznávám, že jsem workoholik, neznám víkendy ani svátky. Je pochopitelné, že s rodinným životem se
povolání cestovatele jen těžko slučuje. Nechci nikomu brát jeho romantické představy, ale cestování opravdu není pouze zábava. Vždyť já třeba několik měsíců nevidím postel
@@@@@@@@e?
@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e
@@@@@@@@e?
@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@
@@@@@@@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
„Jsem posedl˘ cestováním do nov˘ch zemí a jejich
hlubok˘m poznáváním. Mám radost z toho, Ïe mohu se
sv˘mi poznatky seznámit ‰irokou vefiejnost.“
@@g
@@g
@@g
@@g
@@g
@@g
@@@@@@@@
@@@@@@@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
?@@
?@@
?@@
?@@
?@@
?@@
?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@
?@@@@@@@@
?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@ ?@@@@@@@@
vším fyzicky, protože na zádech nosím kolem
20 kg techniky a další osobní věci. Pohybuji se
v pouštích, horách, pralesech i na ledovcích. Když
se pak vrátím, mohlo by se zdát, že mám „vyděláno“ a čas na oddech. Jenže opak je pravdou –
musím nechat zpracovat všechny nafocené filmy,
napsat desítky článků, připravit rozhlasové a televizní pořady, zkrátka dát o sobě vědět a zároveň
se snažit získat prostředky na další cesty.
30●TS magazine
a teplé jídlo, někdy jsem bez jakého·alamounovy ostrovy/Solomon Islands
koli jídla i několik dní, často dva týdny se musím obejít bez pitné vody
a mnohokrát jsem byl vázán na něco,
co jsem se musel učit od domorodců. Například vštěvě jihovýchodní Asie jsem musel jíst papayu
v pralesích Jižní Ameriky jsem spolu s domorod- s pečenými žábami a škorpiony. Podotýkám, že
ci musel jíst různé exotické plody, listy a kořínky, žáby pečou celé. Jenom krysy jsem s díky odmítněkdy jsem s nimi musel lovit piraně. Dokonce nul... Přes všechna odříkání bych však tento žijsem jedl i různé brouky. Nebo při poslední ná- vot za jiný nevyměnil.
KambodÏa/Cambodia
Sám se touto zásadou řídím. Bezpočtukrát se mi
stalo, že jsem byl v nějakém místě vůbec prvním
Čechem, kterého místní obyvatelé viděli. Tehdy
jsem reprezentantem své země a podle toho se
musím na cestách chovat. Tedy když někde slíbím domorodci, že mu pošlu fotografii, skutečně
to udělám. Kdybych ji neposlal, riskuji, že si Českou republiku, případně Evropu, nebo dokonce
celou bílou rasu spojí s tím, že podvádíme a lžeme. Jsou oblasti, o kterých říkáme, že tam žijí primitivové. Jenže oni by nám mnohdy mohli dát
velkou lekci, co je to vzdělání, co je to poctivost,
co je to morálka. Takové lidi potkávám velmi
často. Dokonce tak často, že mě to nutí přehodnocovat některé momenty mého života v této naší kultuře, a pak zatoužím po návratu mezi ně.
Cestování mě naučilo, že v životě potřebujeme
velmi málo – být zdraví, mít přátele, malý kousek půdy, slunce nad hlavou, jednu papayu a trochu vody.
Jifií Kolbaba (1957)
Jeden z nejznámějších českých cestovatelů a fotografů
současnosti, čerstvý viceprezident Českého klubu
cestovatelů. Původním povoláním grafik a odborník
na reklamu. Cestovat a fotografovat začal v polovině
90. let minulého století, dodnes procestoval přes
100 zemí všech kontinentů. Ročně stráví na cestách
6-7 měsíců. Jeho archiv čítá víc než 60 tisíc snímků.
Toto je dost extrémní způsob cestování. Dokážeš si naopak představit, že by ses do světa vypravil s cestovní kanceláří, která by se o tebe od
rána do večera starala?
Ale samozřejmě, já jejich službami nikterak neopovrhuji. Právě naopak, vždyť jich také občas
využívám, zvlášť pokud jde o dopravu a některé
další služby. Na místě samém se už ovšem většinou pohybuji na vlastní pěst. A je naprosto přirozené a správné, že se miliony lidí na celém světě, pro které není cestování povoláním, svěřují
do péče těchto profesionálů. Dokonce bych řekl,
že každý, kdo chce někdy cestovat svobodně, by
si měl nejdřív vyzkoušet, jaké to je, cestovat
s podporou cestovní kanceláře. Koneckonců –
mít v dané zemi zkušeného průvodce ušetří
spoustu starostí, času a peněz.
V které z oné stovky zemí, které jsi procestoval,
se ti líbilo nejvíc?
Obzvlášť mi k srdci přirostla Antarktida. Sugestivní místo, snad jediné na světě, kde ještě zvířata nemají zakódováno, že člověk přináší smrt
a zkázu. Hluboký vztah mám také k Indonésii,
protože jsem tam potkal úžasné lidi a poznal jejich filozofie. Obecně miluji všechny ostrovy,
protože mne zvláštním způsobem posilují. Dodnes jsem jich navštívil téměř dvě stovky. Současně jsem ale také náruživým milovníkem své
rodné země. Miluji Šumavu a horské oblasti vůbec. Nedávno jsem pak objevil netušeně krásné
kouty Českého ráje a západního pohraničí, tedy
okolí Mariánských Lázní a Karlových Varů.
Jaký cestovatelský sen by sis teprve rád splnil?
Takových tužeb mám několik, přičemž jen čas mi
v současné době brání si je splnit. Hlavní jsou tři
– Japonsko, Indie a severní pól.
32●TS magazine
Na svých cestách se určitě potkáváš se spoustou
krajanů. Jací jsou Češi cestovatelé?
Jsme jako národ po oněch dlouhých desetiletích
zákazů vyprahlí po cestování, takže si nyní houfně plníme své sny. Největší radost mi dělají setkání s lidmi, kteří museli na cestu dlouho šetřit.
Bývají skromní a pokorní. Bohužel ale často potkávám „cestovatele“, kteří si myslí, že si za peníze mohou dovolit cokoli, a chovají se nesmírně
vulgárně a arogantně. Nerespektují třeba místní
náboženství a zvyklosti, čímž tamní obyvatele
hrubě urážejí. Neuvědomují si, že tak pokládají
velmi špatný základ pro další generace cestovatelů z Čech, kteří danou zemi v budoucnu navštíví. Tedy třeba i pro své vlastní děti.
Cookovy ostrovy/Cook Islands
Cestování ovšem přináší i řadu kuriózních
a někdy i nebezpečných zážitků. Jakými se můžeš pochlubit ty?
Jsou jich spousty a kupodivu téměř všechny
kladné. Přestože jsem se často pohyboval v zemích, kam se cestovat nedoporučuje, nikdy jsem
dosud nebyl přepaden nebo okraden, nikdy jsem
nemusel vyhledat pomoc lékaře. Na pozitivní
zážitky byla bohatá i má nedávná dvouměsíční
cesta po Laosu, Myanmaru, Kambodži a Thajsku. Už během prvního dne se mi porouchal fotoaparát, takže exponovaný film se nenavíjel
zpět do kazety. Několikrát za den jsem proto musel najít místo, kde bych mohl v absolutní tmě
otevřít fotoaparát, ručně přetočit film do kazety
a založit nový. Musel jsem se proto obracet na
mnichy žijící v různých svatyních či jeskyních
a vznikaly nesmírně kuriózní zážitky. Kdyby se
mi toto nestalo, nikdy bych nevstoupil do prostor, která jsou často tabu, případně by mě ani
nenapadlo se k nim vypravit. Takto jsem se zničehonic ocitl u mnichů doma, v jejich skříních, na
toaletách, nebo dokonce pod postelemi, a oni mi
zakrývali okna, případně mne samotného pod
deky. Že tím vznikla řada přátelství, nemusím
zdůrazňovat.
A negativní zážitky? Nepříjemně mě překvapila
třeba Jamajka, kterou považuji za jednu z nejnebezpečnějších zemí světa. Mnoho lidí je tam pod
vlivem drog a alkoholu a poměrně agresivně vyžadují od turistů peníze. A tím se vracím k tomu,
proč vlastně cestuji – abych konfrontoval zprostředkovanou informaci s osobní zkušeností
a mohl toto porovnání předat ostatním. Za to
bych dal nevím co. Mám v hlavě tisíce představ
o tisících míst na světě a musím říct, že onen reálný zážitek je vždy jiný. Naštěstí v drtivé většině lepší, než byly původní představy.
• Petr Manuel Ulrych
Foto: Jifií Kolbaba
@@@@@@@@e?
@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?
@@@@@@@@e?
@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@
@@@@@@@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
Více o Jiřím Kolbabovi se dozvíte na:
www.theworld.cz
@@g
@@g
@@g
@@g
@@g
@@g
@@@@@@@@
@@@@@@@@
?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@
?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
?@@
?@@
?@@
?@@
?@@
?@@
?@@@@@@@@
?@@@@@@@@
Jifií Kolbaba:
I am obsessed
with travelling!
You will run into pictures of Jiří
Kolbaba at every step – at exhibitions,
in magazines, in books, in calendars
Even in textbooks. To meet their author
is not so easy – if he and his Nikon are
not running among the natives
somewhere in Indonesia, he is
travelling around Czech cities and
telling packed halls of eager listeners
about his travel experiences. Or he is
in a radio or television studio replying
to the presenter’s probing questions.
But if it works out, you will have a
remarkable and educational meeting.
Don’t be surprised if you develop
wanderlust.
Kanada/Canada
That does not sound so romantic...
I admit that I am a workaholic. I do not know
about weekends or holidays. It is
understandable that the profession of explorer
is not too compatible with family life. I do not
want to take away anyone’s romantic ideas, but
travelling really isn’t just fun. Sometimes I do
not see a bed or a warm meal for several
months, sometimes I go without any food for
days on end, sometimes I have to do without
drinking water for a fortnight and many times
I have had to depend on something I learnt
from the natives. For example, in the jungles of
South America I had to join the natives in
eating different fruits, leaves and roots, and
sometimes I had to fish for pirhana with them.
I have even had to eat various bugs. Or on my
last visit to Southeast Asia I had to eat papaya
with roasted frogs and scorpion. I must
@@@@@@@@e?
@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?
@@@@@@@@e?
@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@
@@@@@@@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@h?
@@
Myanmar
Few people have not, at least for a while,
wanted to be an explorer. Is the reality
anything like our romantic imaginings? What
is a normal year like for a professional
explorer?
First I prepare intensively for the trip and spend
time running from embassy to embassy so that I
have all the necessary visas, spend time reading
up in books, maps and guides and surfing the
internet so that I have maximum information.
The trip itself is physically demanding because I
carry around 20 kg of technology and personal
stuff on my back. I travel through deserts,
34●TS magazine
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
mountains, jungles and over
icebergs. When I come back it
could appear that I have now
“earned my living” and it is
time to rest. But the reverse is
true – I have to have all the
films developed, write dozens
of articles, prepare radio and television
programmes – in short let everybody know I am
here and at the same time try to get sponsorship
for the next trip.
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
“I am obsessed with
travelling to new countries, and
knowing them in depth. I am happy
when I can tell the general public about
what I have discovered.”
@@g
@@g
@@g
@@g
@@g
@@g
@@@@@@@@
@@@@@@@@
?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@
?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
?@@
?@@
?@@
?@@
?@@
?@@
?@@@@@@@@
?@@@@@@@@
mention that the frogs are roasted whole. Only
the rats I refused, with thanks. But in spite of
all the privations I would not change this kind
of life for anything.
Namibie/Namibia
I personally respect this rule. Many times I have
been the first Czech the locals have seen. Then I
am a representative of my country, and I have to
behave accordingly. So if I promise a native
somewhere that I will send him a photograph, I
really do it. If I do not send it then I risk that he
will connect the Czech Republic, maybe Europe
or even the whole white race with lying and
cheating. There are parts of the world where we
say savages live. But many times they could give
us a lesson in what education is, what honesty is
and what morals mean. I frequently meet such
people. So frequently that it forces me to reevaluate some moments of my life in our culture
and I long to return to them. Travelling has
taught me that we need very little to live – be
healthy, have friends, a little piece of land, the
sun overhead, a papaya and a little bit of water.
Jifií Kolbaba (1957)
One of the most famous Czech travellers and photographers of
the present day, the new vice-president of Český Klub
Cestovatelů (Czech Travellers Club). Originally he was
a graphic designer and advertising specialist. He started to
travel and take photographs in the middle of the ‘90s, and thus
far he has travelled through over 100 countries on all
continents. He spends 6-7 months a year travelling. His
portfolio contains more than 60 thousand photos.
This is quite an extreme way of travelling. As
an alternative can you imagine setting out on a
trip with a travel agency that would take care of
you day and night.?
But of course, I have nothing against them. Quite
the contrary, I do sometimes use them, especially
when it comes to transport and some other
services. In the location itself, of course, I get
around on my own. It is absolutely correct and
natural that millions of people in the world for
whom travelling is not their trade should put
themselves in the hands of professionals. I
would even say that anybody who wants to
travel on his own should first try it with the
support of a travel agency. In the end, to have an
experienced guide in a particular country will
save a lot of worry, time and money.
Which country, of the hundred you have
travelled, did you like the best?
I especially liked Antarctica. It is an inspiring
place, possibly the only one in the world where
36●TS magazine
animals do not have it
encoded that man brings
death and destruction. I also
have a deep feeling for
Indonesia because I have met
amazing people there and got
to know their philosophy. I
generally love all the islands
because they recharge me in
some curious way. So far I
have visited almost 200. At the
same time I love my own
country. I love Šumava and all
the mountain regions. I have
recently discovered beautiful
unsuspected corners of Český
Ráj and the western border
region, especially the area
around
Marienbad
and
Carlsbad.
What explorer dreams do you
have left to fulfil?
I have several such dreams,
and it is only time right now that prevents me
from fulfilling them. There are three main ones –
Japan, India and the North Pole.
You are sure to meet lots of fellow countrymen
on your travels. What kind of travellers are the
Czechs?
As a nation, after all the long years of
prohibition, we are thirsty for travel and so now
we are fulfilling our dreams in droves. I get the
greatest pleasure from meeting people who had
to save a long time for their trip. They are usually
modest and self-effacing. Unfortunately I
frequently meet “travellers” who think that
money can buy anything, and they are vulgar
and arrogant. They do not respect local religions
and customs, which is really insulting for the
local people. They do not understand that they
are laying a very bad foundation for future
generations of travellers from the Czech
Republic who will visit this country in the
future. Maybe even for their own children.
Travelling, of course, also brings a whole lot of
curious and sometime dangerous experiences.
Do you have any to tell us about?
There are many of those, surprisingly almost
always positive ones. In spite of the fact that I
have frequently been in countries I was
recommended not to travel in, I was never
attacked or robbed, and I never had to seek a
doctor.. My recent two month trip in Laos,
Myanmar, Cambodia and Thailand was rich in
positive experiences. On the first day of the shoot
my camera broke down, and the exposed film did
not roll back into the cassette. Several times a day
I had to find a place where I could rewind the
film into the cassette in complete darkness and
put in a new one. I had to turn to the monks
living in a variety of shrines and caves and very
curious experiences occurred. If it had not
happened I would never have entered spaces that
are frequently taboo, and it would not even enter
my mind to go towards them. This way I
frequently appeared at the monks’ homes in their
cupboards, lavatories, or even under their beds,
and they covered windows for me or even myself
under blankets. I do not have to tell you that
many friendships were started this way.
Negative experiences? I was unpleasantly
surprised by Jamaica which I consider one of the
most dangerous countries in the world. There
are a lot of people under the influence of drugs
and alcohol who demand money from the
tourists quite aggressively. And so I return to the
reason I travel – so that I can compare the official
information with personal experience and can
then offer this observation to others. I would
give anything for that. I have thousands of
images in my head about thousands of places in
the world and I have to say that the actual
experience is always different, but luckily by a
sweeping majority better, than the original
image was.
• Petr Manuel Ulrych
Photos: Jifií Kolbaba
@@@@@@@@e?
@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?
@@@@@@@@e?
@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@
@@@@@@@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@h?
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
You can learn more about Jiří Kolbaba on:
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
www.theworld.cz
@@g
@@g
@@g
@@g
@@g
@@g
@@@@@@@@
@@@@@@@@
?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@
?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@?e@@@@@@@@e?@@@@@@@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
@@
?@@
?@@
?@@
?@@
?@@
?@@
?@@@@@@@@
?@@@@@@@@