Předmluva

Předmluva
Následujících 16 vyučovacích kapitol se pouţívá v biblických výcvikových centrech
v Západní Africe od roku 1987. Programem prvního ročníku uţ prošlo tisíce studentů.
Tyto učební lekce byly sestaveny tak, aby se staly pro studenty nástrojem efektivního
vyučování v konkrétní oblasti, ať uţ v nedělní škole, v církvi, na seminářích nebo v biblické
škole. Pouţijte je proto dle svých potřeb. Můţete je ofotit a pouţít jakoukoli část k tomu,
abyste poţehnali ostatním.
Modlíme se, aby toto vyučování posílilo slabé, povzbudilo zkroušené v srdci a
otevřelo oči porozumění pravdě Boţího slova.
V Jeho sluţbě
Russ Tatro
Obsah
Biblické doktríny
Boţí character
Boţské uzdravení
Démonologie
Duch svatý
Evangelizace
Křesťanské správcovství
Krevní smlouva
Modlitba
Porozumění autoritě
Poslušnost
Sluţba v praxi
Spravedlnost
Učednictví
Úvod do sluţby
Základy víry
2
2
9
15
20
23
26
29
34
43
51
54
56
60
63
69
73
Biblické doktríny
I. Co je to doktrína?
A. Doktrína doslova znamená "učení" nebo "nauka".
B. Teologie představuje "základní biblické pravdy uspořádané systematickou
formou".
C. Rozdíl mezi "doktrínou" a "dogmatem":
1. Doktrína je Boţím zjevením pravdy, jak ji nalézáme v Písmu.
2. Dogma je lidským prohlášením této pravdy v podobě vyznání víry (např.
Apoštolské
vyznání víry).
II. Proč je studium doktrín důleţité?
A. Je zásadní pro rozvoj charakteru. To, jak člověk něčemu rozumí a věří,
ovlivňuje způsob jeho ţivota.
B. Je ochranou proti omylům (Mt 22,29; 2 Tim 4,2-4).
C. Je nezbytné k získání uceleného pojetí biblických pravd, které se nacházejí v
nejrůznějších částech Bible.
III. Písmo
A. Veškeré Písmo bylo inspirováno Bohem (2 Tim 3,16; 2 Pt 1,21).
1. "Bohem vdechnuté" - v řečtině "Theopneustos".
a. Stejně jako z lidských úst vychází řeč.
b. Jako kdyţ hudebník hraje na flétnu.
2. Poznámky.
a. Dvojí autorství; např. Mk 12,36, kde se říká, ţe Duch je autorem toho, co
v Ţ 110 napsal David.
b. Bůh dohlíţel na to, co má být zapsáno, ale nediktoval slovo od slova
(kromě
několika výjimek, jako je Deset přikázání).
c. Přestoţe Bůh pouţil lidské autory a jejich osobitý styl, zabránil jim v tom,
aby se dopustili chyb.
d. Bible nejen obsahuje Boţí slovo, ale přímo Boţím slovem je.
e. Inspirované je kaţdé slovo Písma, nejen jeho pojetí (verbální inspirace).
B. Jaký byl Jeţíšův pohled na Písmo?
1. Důleţitost kaţdého písmene (Mt 5,18).
2. Neznáme-li Písmo, hřešíme (Mt 22,23-32; 29.v.).
3. David psal z Ducha (Mat 22,41-46; 43.v.).
4. Písmo je věčné (Mt 24,35).
5. Je to duch a ţivot (Jan 6,63).
6. Máme ho poslouchat (Mt 5,19).
7. Slovo je přirovnáno k potravě (Mt 4,4).
C. Jak se dívali na Písmo apoštolové?
3
1. Pavel a Petr
a. Vdechnuté Bohem a uţitečné k vyučování, k usvědčování, k napravování a
k
výchově ve spravedlnosti (2 Tim 3,16).
b. Dává člověku moudrost ke spasení (2 Tim 3,15).
c. Ţádné proroctví Písma není z vlastního výkladu (2 Pt 1,20).
d. Dvojsečný meč Ducha (Ef 6,17).
e. Musí se naplnit (Sk 1,16).
f. Mluveno Duchem svatým (Sk 1,16).
D. Jedinečnost Bible
1. Napsána v průběhu 1.600 let a 40 generací.
2. Napsána více neţ 40 autory různého povolání (králové, rolníci, rybáři, filozofové,
básníci, státníci, učenci ap.)
3. Napsána ve třech světadílech: Africe, Asii a Evropě. Třemi jazyky: hebrejsky,
aramejsky a řecky.
4. Obsahuje stovky kontroverzních témat, o nichţ se píše v souladu a souvisle.
5. Zachovává jednotu tématu a záměru, kterou můţe vysvětlit pouze jediná Mysl
s nadhledem, Duch svatý.
6. Je nadčasová. Jedna z nejstarších knih, a přesto nejmodernější.
7. Dokazuje, ţe je inspirovaná. Funguje!
IV. Pán Jeţíš Kristus - Jeho přirozenost
A. Boţí Syn je jedinečný
1. Jeţíšovy nároky:
a. Boţský původ (Jan 16,28).
b. Boţské poznání a společenství (Mt 11,27).
c. Zjevit v sobě Otce (Jan 14,9-11).
d. Boţské rysy:
1) Všudypřítomnost (Mt 18,20).
2) Moc křísit z mrtvých (Jan 14,9-11).
3) Moc odpouštět hříchy (Mk 2,5-10).
4) Soudit člověka (Jan 5,22).
2. Kristova autorita:
a. Mluvil v autoritě všemocného Boha (Mt 7,24-29).
b. Naprostá nepřítomnost takových výrazů jako "Podle mého názoru",
"Moţná",
nebo "Myslím".
3. Kristova bezhříšnost - naprosto ţádné vědomí vyznání hříchu v Jeţíšových slovech
nebo skutcích (Jan 8,46; 1 Pt 2,22).
4. Svědectví učedníků a Jeţíšova bratra Jakuba:
a. Jan 1,1-3; 20,28; Sk 2,33-36
b. Pokud by byl nepravý, falešný, Jeho bratr by to jistě poznal. Jakub Ho však
nazýval Pánem (Jk 1,1).
5. Vzkříšení - pouze Ten, kdo je od Boha, můţe přemoci smrt.
4
B. "Slovo" je jiné Jeţíšovo oslovení (Jan 1,1-3.14).
1. Slovo vyjadřuje lidské myšlenky, je prostředkem, kterým člověk komunikuje nebo
se
otevírá.
2. Jeţíš je "Slovem", protoţe zjevuje Boha (Ţd 1,1-3).
3. Jako "Slovo" je Jeţíš věčný (Jan 1,1.14).
4. Jako "Slovo" je Jeţíš Spolu-stvořitelem vesmíru a všechno drţí pohromadě (Jan
1,3;
Ţd 1,3).
C. Syn člověka
1. Jeţíš byl plně člověkem, neměl však hříšnou přirozenost (1 Pt 2,22).
2. Vtělení: Jak se Bůh Syn (Jeţíš) stal člověkem skrze narození z panny.
a. Iz 7,14; Mt 1,23; Lk 1,27-35
b. Záměr vtělení:
1) Zjevit Boha lidem (Jan 1,14).
2) Dát příklad, jak ţít (Jan 13,15).
3) Zajistit oběť za hřích (Ţd 10,1-2).
4) Zmařit ďáblovy skutky (1 Jan 3,8).
5) Umoţnit Mu, aby byl milosrdným a věrným Veleknězem (Ţd 5,56).
c. Důkazy Jeho lidství:
1) Měl lidské tělo (Gal 4,4; Jan 1,14).
2) Měl lidskou duši (Mt 26,38) a ducha (Lk 23,46). Nebyl na 50%
člověk
a na 50% Bůh. Byl 100%-ní člověk a 100%-ní Bůh.
3. Měl rysy lidské bytosti.
a. Měl hlad (Mt 4,2).
b. Měl ţízeň (Jan 19,28).
c. Byl unavený (Jan 4,6).
d. Plakal (Jan 11,35).
D. Nesprávné představy o Kristově přirozenosti
1. Byl nejvyšším Boţím stvořeným představitelem (svědkové Jehovovi, unitáři).
2. Pouze vypadal jako člověk, ale ve skutečnosti lidskou bytostí nebyl (docetisté).
3. Byl adoptován jako boţský při svém křtu (unitáři).
E. Správný pohled
1. Plně Bůh a plně člověk.
2. Dvě přirozenosti se sjednotily v jednom člověku, aniţ by se vytvořila třetí
přirozenost.
3. Jeţíš byl bez hříchu (bezúhonný).
V. Kristovy úřady/pomazání (Iz 11,1-3; 6,1)
A. Prorok (Mt 13,57)
1. Prorok je ten, koho si Bůh pouţívá, aby zjevil a předal svoji zvěst člověku; aby
Boha člověku představil.
2. Jeţíš ukázal cestu, jak uniknout vině hříchu, a zjevil moc národům i jedincům.
3. Jeţíš poukázal na hřích, vyhlásil spravedlnost a přikázal poslušnost Boţímu slovu.
5
B. Kněz (Ţd 5,1-10)
1. Kněz je nadpřirozeně posvěcen, aby představil člověka Bohu a přinášel za něj oběti
(Ţd 8,3).
2. Jeţíš se vydal jako oběť na Kalvárii, aby člověku zajistil odpuštění hříchů.
3. Jeţíš navěky ţije, aby se za člověka přimlouval (Ţd 7,25).
C. Král (1 Tim 6,15)
1. Král vládne ve svém království a patří mu svrchovaná autorita.
2. Jeho království není z tohoto světa, není zaloţeno lidskou mocí. Mnozí Jeho vládu
odmítají. Přijde však den, kdy kaţdé koleno poklekne a kaţdý jazyk vyzná Jeho
panství (Fp 2,9-11).
VI. Sluţba Jeţíše Krista v současnosti
A.
B.
C.
D.
E.
Modlí se za svůj lid (Ţd 7,25).
Připravuje pro nás věčné příbytky (Jan 14,3).
Buduje Církev, která je Jeho tělem (Mt 16,18).
Přebývá v kaţdém věřícím a zmocňuje ho (Gal 2,20).
Odpovídá na modlitby svého lidu (Jan 14,12-14).
VII. Budoucí Kristova sluţba
A. Přijde ve vytrţení pro svoji Církev (1 Tes 4,13-18).
B. Vyleje na zem Beránkův hněv (Zj 6,16-17).
VIII. Spása
A. Řecké slovo "soteria" znamená: vysvobození, zachování, spása.
1. Vysvobození od hříchu, nemoci, poráţky a smrti.
2. Spása v sobě nese myšlenku stát se celistvým.
B. Ospravedlnění
1. Sloveso "ospravedlnit" je právnickým výrazem, který znamená prohlásit
spravedlivým,
zprostit viny, vyhlásit rozsudek přijetí.
2. Stav přijetí a správné postavení před Bohem, do něhoţ člověk vstupuje vírou v
prolitou
Kristovu krev.
3. Dar, který je zdarma a který není moţné si zaslouţit (Řím 5,1.2.15-16).
4. Je to Bůh, kdo ospravedlňuje (Řím 8,33).
5. Změna postavení - byl jsi pod Boţím odsouzením.
6. První odečtení znamenalo zrušení hříchu. Druhé přičtení znamenalo, ţe nám byla
připsána Jeţíšova spravedlnost.
7. Bůh jedná s ospravedlněným člověkem, jako kdyby nikdy nečinil nic jiného neţ
dobro (marnotratný syn).
8. Poţehnání ospravedlnění (spravedlnost):
a. Vysvobození ze smrti (Př 10,2).
b. Hojný ţivot (Př 11,19.30; 12,28).
6
c. Pokoj a důvěra (Iz 32,17).
C. Obnova
1. Boţí skutek, jímţ Bůh předává věřícímu Kristův ţivot.
2. Novozákonní popis obnovy:
a. Narození (Jan 3,3-8).
b. Očištění (Tit 3,5).
c. Stvoření (2 Kor 5,17; Ef 2,10).
3. Duchovní ţivot vzniká najednou, zjevuje se jako tajemství, vyvíjí se postupně.
4. Jedinečný rys - ţádné jiné náboţenství neslibuje, ţe má schopnost přeměnit hříšnou
přirozenost tak, ţe do ní vnese Boţí ţivot.
5. Co obnova není:
a. Křest ve vodě - 2 Jan 3,5: voda je obrazem Boţího slova (Ef 5,25-26).
b. Náprava - obnova není dílem člověka a není zaloţena na lidských
rozhodnutích (Tit 3,5).
c. Členství v církvi - zvíře oblečené jako člověk je stále zvířetem. Hříšnou
přirozenost člověka není moţné napravit, musí se proměnit.
6. Co obnova je:
a. Nadpřirozený čin, během něhoţ Bůh předává do ducha člověka nový
ţivot (1
Pt 1,23).
b. Kdyţ uvěříme v Jeţíše, Duch svatý, který z důvodu Adamova a Evina
hříchu
odešel, se vrací zpět jako dar spravedlnosti.
c. Transplantace (duchovní) srdce (Ez 36,26).
7. Závěr: Skutečnost, ţe jsi obnoven, znamená, ţe v sobě máš Boţí ţivot. Máš Jeho
přirozenost a schopnosti (Gal 2,20; Kol 1,27; Jan 15,5). Tvá kapacita být úspěšným
je omezena pouze tebou samým.
D. Adopce
1. Způsob, jakým Bůh umoţňuje synovství tomu, komu přirozeně nepatří (Řím 8,15;
Gal
4,5).
2. Bůh neadoptuje věřící jako se adoptují děti. Skrze Ducha svatého se vírou rodí do
Boţí
rodiny (Vineův výkladový slovník). Ef 1,5 - Některé překlady nesprávně pouţívají
výraz "adopce dětí". V řečtině je "adopce, přijetí za syny".
3. Adopce naznačuje, ţe člověk přichází do rodiny jako dospělý syn.
4. Rozdíl mezi Starou a Novou smlouvou:
a. Pod Starou smlouvou se s Izraelci zacházelo jako s malými dětmi, protoţe
byli
pod vedením vychovatelů a učitelů (Zákona). Za Nové smlouvy se s
věřícími
jedná jako s dospělými syny.
b. Hlavní výhodou adopce je, ţe v nás Duch svatý přebývá a vede nás.
5. Výhody a výsady vztahu s Otcem:
a. Otcova péče (Lk 12,4-7).
b. Trestání (Ţd 12,5-11).
c. Útěcha (2 Kor 5,17).
d. Dědictví (Řím 8,16-17).
6. Poţehnání, která přijímáme jako členové Boţí rodiny:
a. Sdílení rodinného jména (Fp 2,9).
7
b. Sdílení rodinné podoby (2 Kor 5,17).
c. Sdílení rodinné lásky (1 Jan 1,3; 3,14).
d. Sdílení rodinné práce a záleţitostí.
7. Budoucí poţehnání - oslavené vykoupené tělo (Řím 8,23; Fp 3,20-21).
IX. Posvěcení
A. Způsob, jakým Bůh povolává, očišťuje a odděluje věřícího od hříchu pro svoji
vlastní potřebu a slávu.
B. Dvojí význam: oddělení od zlého a vydání se Bohu (2 Kor 7,1).
C. Význam slovesa "posvětit":
1. Uctívat nebo uznat hodným obdivu a chvály (Lk 11,2; 1 Pt 3,15).
2. Oddělit od světských věcí a vydat se Bohu (Mt 23,17).
3. Vyčistit nebo odstranit nečistoty (Ef 5,26; 1 Tes 5,23).
D. Posvěcení zahrnuje následující:
1. Postavení
a. Oddělení věřícího pro Boha, k němuţ dochází v okamţiku obrácení (1 Kor
6,11; Ţd 10,14; 1 Pt 1,2).
b. Kristus je posvěcením věřícího (1 Kor 1,30).
2. Zkušenost
a. Očištění věřícího ode všeho, co poskvrňuje (2 Kor 7,1).
b. Věřící je proměňován do Kristovy podoby (2 Kor 3,18; Řím 8,29).
c. Svlečení starého ţivota a oblečení nového (Kol 3,8-13).
1) Předkládejte se plně Bohu rozhodnutím své vůle (Řím 12,1).
2) Obnovujte svoji mysl Slovem (Ef 4,23; Řím 12,1-2).
3) Buďte zaštítěni pěti sluţebními obdarováními, která byla dána ke
zbudování svatých (Ef 4,11-12).
4) Následujte svého ducha (Gal 5,16).
5) Spoléhejte na Jeţíše, ţe vám pomůţe (Sk 26,18).
3. Závěr: Doktrína posvěcení učí, ţe kdyţ ses stal křesťanem, přestal jsi být
obyčejným.
Jsi oddělen ke zvláštnímu pouţití.
X. Církev
A. Co je to církev? Řecký výraz pro církev "ecclesia" znamená "shromáţdění
povolaných".
1. Slovo pouţívané k označení těla křesťanů v jednom městě (Sk 11,22; 13,1).
2. Vztahovalo se na místní sbor (1 Kor 14,19.35; Řím 16,5).
3. Pouţívá se k označení světové církve sloţené ze všech věřících na zemi (Ef 5,32).
B. Anglické slovo "church (církev)" pochází z řeckého výrazu "kos", který
znamená "patřící Pánu".
C. Církev je tedy "společenství lidí povolaných ze světa, kteří vyznávají a prokazují
věrnost Pánu Jeţíši Kristu." (Pearlman: Znalost biblických doktrín, 1937)
D. Církev má tato označení:
8
1. TĚLO KRISTOVO (Ef 4,4; 1 Kor 12,12-27)
a. Organismus, něco ţivoucího, nikoli organizace.
b. Zdrojem jeho energie je Kristův ţivot.
c. Má mnoho údů, z nichţ kaţdý má svoji funkci.
2. BOŢÍ CHRÁM (1 Pt 2, 5-6; Ef 2,20-22)
a. Bůh přebývá v církvi svým Duchem (1 Kor 3,16-17).
b. Křesťané mají jako kněţí (v Boţím chrámu) přinášet duchovní oběti
modliteb,
chvály a dobrých skutků.
3. KRISTOVA NEVĚSTA (2 Kor 11,2; Ef 5,25-27)
a. Jeţíš církev ţárlivě miluje, stará se o ni a chrání ji.
b. Církev se podřizuje Kristu jako manţelka manţelovi.
E. Jaká je úloha církve?
1. Kázat evangelium Jeţíše Krista, aby lidé mohli být spaseni (1 Tim 2,4; Mt 28,1920).
2. Obětovat Bohu modlitby a chvály (1 Pt 2,9; Kol 1,12; 1 Tes 5,16-18).
3. Cvičit Kristovy učedníky a skrze Boţí slovo rozvíjet křesťanskou zralost (2 Tim
3,1617; 1 Pt 2,2).
4. Poskytovat společenství:
a. Se svatou Trojicí (1 Jan 1,3; Fp 2,1).
b. Jednoho s druhým (Sk 2,42; 1 Jan 1,7).
5. Uchovat společnost od morální zkázy (Mt 5,13-16).
6. Uplatňovat autoritu a nadvládu nad královstvím temnoty (Lk 10,18-20; Ef 1,1523).
F. Některé výhody členství v církvi a křesťanského obecenství
1. Vzájemná shoda (Amos 3,3).
2. Zdroj síly (Lk 22,32).
3. Prostředek útěchy (Řím 1,12).
4. Druzí mohou s tebou nést tvá břemena (Gal 6,2).
5. Duchovní výţiva (Kol 3,16).
6. Pomáhá věřícímu překonat lstivost hříchu (Ţd 3,13).
XI. Jaká by měla být tvá reakce?
A. Nezanedbávej společná shromáţdění (Ţd 10,24-25).
B. Ať trvá bratrská láska (Ţd 13,1).
C. Buď spojen v jednom duchu s ostatními věřícími a jednou myslí společně bojujte
ve víře evangelia (Fp 1,27).
Boţí charakter
9
I. Zdroj zjevení
D. Můţeš svým hledáním najít Boha? (Job 11,7 - angl. překlad)
E. Jak se Bůh zjevil:
1. Obecným zjevením - prostřednictvím přírody a historie (Ţ 19,2-7; Řím 1,18-20).
2. Konkrétním zjevením - prostřednictvímJeţíše Krista a Bible (Jan 1,18; 14,9; 5,39;
Lk
24,27.44-45).
II. Boţí atributy (které se netýkají morálky)
D. Vševědoucnost: atribut, na jehoţ základě Bůh všechno zná - přítomnost,
minulost a budoucnost
1. Bůh od věků zná dokonale sám sebe a všechno ostatní, ať uţ se jedná o skutečnost
nebo pouhou moţnost.
2. Stejně tak se znají navzájem Otec, Syn a Duch svatý (Mt 11,27; 1 Kor 2,11).
3. Bůh zná všechny věci, které skutečně existují, včetně neţivého stvoření (Ţ 147,4),
lidi
a jejich skutky (Ţ 33,13-15), lidské myšlenky a srdce (Ţ 139,1-4) a lidská břemena
a
touhy (Ex 3,7; Mt 6,8).
4. Bůh zná všechno, co se můţe stát (1 Sam 23,11; Mt 11,23).
5. Bůh zná budoucnost. Předzvědění není kauzativní (příčinné), tj. budoucí události se
neodehrávají proto, ţe jsou vidět, ale jsou vidět, protoţe se uskuteční.
6. Bůh vidí věci simultánně, tj. vidí je najednou v celku, nikoli po částech jako jednu
za druhou.
E. Všudypřítomnost: atribut, na jehoţ základě Bůh naplňuje vesmír ve všech jeho
částech a je v jednom okamţiku přítomný na všech místech.
1. Nejen Jeho část, ale celý Bůh je přítomen na kaţdém místě.
2. Nejedná se o panteismus, který učí, ţe všechno je součástí Boha (např. ţidle, na níţ
sedíš, nebo tuţka, kterou píšeš, je Jeho součástí). Bůh je přítomen na kaţdém místě,
a přesto je odlišný od svého stvoření.
3. Přestoţe je Bůh přítomný všude, Jeho přítomnost se projevuje v různých stupních.
4. Tato doktrína jak utěšuje, tak děsí. Věřícímu je všudypřítomný Bůh vţdycky k
dispozici se svou pomocí (Dt 4,7; Ţ 46,2; MT 28,20). Pro hříšníka platí, ţe ať se
sebevíc snaţí, Bohu nemůţe uniknout (Ţ 139,7-12).
F. Všemohoucnost: atribut, který popisuje Boţí schopnost udělat, cokoli chce.
1. Boţí vůle je omezena Jeho přirozeností. Nemůţe udělat nic, co by bylo v rozporu s
Jeho dokonalostí.
a. Bůh není schopen lhát (Tit 1,2).
b. Bůh není schopen sám sebe popřít (2 Tim 2,13).
c. Bůh není schopen se dívat příznivě na nepravost.
d. Bůh není schopen se mýlit.
e. Bůh není schopen dopustit se něčeho absurdního, bláznivého nebo
protichůdného, jako nakreslit kulatý čtverec, sečíst dva plus dva jako šest
nebo udělat nesprávně správné.
2. Bůh není řízen svojí mocí. Existence všemohoucnosti ještě nevyţaduje projev této
moci. Bůh má moc nad svou mocí, jinak by přestal být svobodný. Můţe udělat, co
10
chce, ale nemusí chtít něco udělat.
3. Všemohoucnost v sobě zahrnuje sebeomezující moc. Bůh se do určité míry omezil
tím, ţe své stvoření obdařil svobodnou vůlí. Proto svou mocí nevymýtil ze světa hřích
a nikoho nepřivádí ke spáse násilím.
4. Bůh vládne absolutní a udělenou mocí.
a. Absolutní moc: Kdyţ Bůh jedná přímo, jako při činění zázraků nebo při
stvoření něčeho z "neviditelných věcí".
b. Udělená moc: Kdyţ Bůh koná své dílo prostřednictvím sekundárních
činitelů, jako je proces setí a sklízení.
5. Biblické odkazy a příklady:
a. "Je to snad pro Hospodina nějaký div?" (Gn 18,14)
b. "Uznávám, ţe všechno můţeš a ţe ţádný záměr tobě není neproveditelný."
(Job 42,2)
c. "Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi." (Ţ 135,6)
d. "Činí podle své vůle v nebeské armádě... a nikdo nemůţe zadrţet jeho paţi
nebo mu říci: 'Co to děláš'." (Dan 4,35 - angl. překlad)
6. Zdroj velké útěchy a naděje pro věřícího, ale pro hříšníka je mocný Bůh vţdycky
varováním a zdrojem strachu (1 Pt 4,17; Zj 6,15).
7. Dokonce i démoni se třesou (Jk 2,19). Jednoho dne se budou i ti nejsilnější a
největší chtít před Ním schovat (Zj 6,15) a kaţdé koleno poklekne před jménem
Jeţíš (Fp 2,10).
G. Neměnnost: atribut, na jehoţ základě je Bůh neměnný a nezměnitelný.
1. Mal 3,6: "Nebo já Hospodin neměním se." (Jk 1,17; Ţ 33,11)
2. Člověk se můţe změnit k dobrému nebo ke špatnému. Bůh se nemůţe změnit k
dobrému, protoţe uţ je naprosto dokonalý. Nemůţe se změnit ani ke zlému.
3. A co taková místa jako Gn 6,6; Ex 32,14 a Jon 3,10, kde se píše, ţe Bůh "litoval"
nebo si něco rozmyslel?
a. Bůh se nemění, co se týče Jeho charakteru (Ţ 102,27-28) nebo záměru (Ţ 33,11).
b. Bůh se mění v tom, jak jedná s lidmi. Mění okolnosti, aby zůstal věrný svému
charakteru a záměru, který nemůţe změnit.
c. Příklad: Ninive.
4. Ţd 13,8: "Jeţíš Kristus je tentýţ včera, dnes i na věky."
III. Boţí atributy (týkající se morálky)
G. Svatost: atribut, na jehoţ základě si Bůh navěky přeje a uchovává svá vlastní
morální měřítka.
1. Značí, ţe Bůh je oddělen od svého stvoření a přesahuje ho.
2. Věčná neposkvrněnost Jeho charakteru. Je oddělen od veškerého morálního zla a
hříchu. Být zdravý představuje více, neţ nebýt nemocný. Podobně svatost je více
neţ nepřítomnost hříchu. Je to zdravý pozitivní stav správnosti (Lv 11,44; 1 Pt
1,15).
3. Svatá půda. "Řekl: 'Nepřibliţuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém
stojíš, je půda svatá.'" (Ex 3,5)
4. Kvůli své svatosti nemůţe mít Bůh společenství s hříchem.
5. Lidskou reakcí na zjevení Boţí svatosti je pocit bezvýznamnosti a vědomí
nečistoty (Iz 6,5).
6. Svatost je atributem, podle něhoţ chtěl být Bůh znám zvláště ve Starém zákoně.
a. Slovo svatost je ve Starém zákoně uţito více neţ 830 krát.
b. Svatost zdůrazněna rozdělením svatostánku a chrámu na svatyni a svatyni
11
svatých.
c. Svatost zdůrazněna obřadními zákony (oběti, kněţství, slavnosti a ustanovení
o nečistotě; Lv 1-5 a 23).
d. Svatost zjevena prostřednictvím morálního zákona, který promlouvá formou
lidského svědomí, a Jeţíše Krista, "Svatého a Spravedlivého" (Sk 3,14).
7. Boţí svatost učí, ţe:
a. Bůh a člověk jsou od sebe odděleni propastí (Iz 59,1-2).
b. Člověk sám za sebe nemůţe získat bezhříšnost, která je nezbytná k tomu, aby
se přiblíţil k Bohu.
c. Je potřeba smíření, bez něhoţ není moţné uniknout jistému soudu.
d. Člověk má k Bohu přistupovat s úctou a údivem, "neboť náš Bůh je
stravující oheň" (Ţd 12,28-29).
e. To, co vyţadovala Jeho svatost, zabezpečila Jeho láska (Řím 5,6-10).
B. Dobrota: Je v kaţdém ohledu takový, jaký měl jako Bůh být - dokonale splňuje
ideál nebo měřítka toho, co to znamená být Bohem
1. Protoţe Bůh je dobrý, jedná v hojnosti a s laskavostí s veškerým svým stvořením (Ţ
145, 9.15-16).
2. Protoţe Bůh je dobrý, jeho láska je bezpodmínečná.
a. Bůh je láska (1 Jan 4,8).
b. Láska hledá dobro milovaného objektu.
c. Bůh miluje v takové míře, ţe to člověk nemůţe pochopit (1 Jan 4,8-10).
d. Znaky lásky (1 Kor 13,4-8).
e. Zdroj útěchy věřícímu.
1) Pouţije všechno k dobru věřícího (Řím 8,28-39).
2) Je Otcem, který ví, co Jeho děti potřebují (Mt 6,8).
3) Svobodně svým dětem dává všechny dobré věci (Řím 8,32; Jk 1,17).
i. Protoţe je Bůh dobrý, je milosrdný.
a. Milosrdenství představuje Boţí dobrotu, která se projevuje vůči těm, kteří
mají trápení a jsou v úzkosti.
b. Bůh je bohatý v milosrdenství (Ef 2,4), plný slitování a milosrdenství (Jk 5,11)
a oplývá velkým milosrdenstvím (1 Pt 1,3).
c. Jeţíš byl pohnut milosrdenstvím (slitováním).
1) Muţ z Gadary posedlý démony (Lk 8,26-39).
2) Uzdravení malomocného (Mk 1,40-41).
ii. Protoţe je Bůh dobrý, je milostivý.
a. Milost představuje Boţí dobrotu, která se projevuje vůči těm, kteří si ji
nezaslouţí.
b. Milost se dívá na hříšného člověka z pohledu viny, zatímco milosrdenství z
pohledu jeho trápení a bídy.
c. Milost je zdrojem všech duchovních poţehnání udělených hříšníkům
(Ef 2,8-9).
d. Ţena přistiţená při cizoloţství (Jan 8,1-11).
iii. Protoţe je Bůh dobrý, je shovívavý.
a. "Ty však, Panovníku, jsi Bůh slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš
milosrdný, věrný." (Ţ 86,15)
b. Bůh dlouho snáší hříšníky navzdory jejich neustálé neposlušnosti.
c. Záměrem Boţí shovívavosti je přivést člověka k pokání a nemá se zaměňovat
za otálení (2 Pt 3,3-9).
D. Spravedlnost a právo
1. Spravedlnost a právo jsou základem (přebýváním) Jeho trůnu (Ţ 89,15; 97,2).
12
2. "Coţ Soudce vší země nejedná podle práva?" (Gn 18,25).
3. Kdosi řekl: "Bůh ustanovil na světě morální vládu na základě spravedlivých
zákonů a odpovídajících sankcí."
a. Boţí zákony se uplatňují prostřednictvím udělování odměn a trestů.
b. Udělování odměn (odměňovací spravedlnost) (Ţ 58,12; 2 Par 6,15).
c. Udělování trestů (trestní spravedlnost) (Gn 2,17; Ex 34,7).
4. Bůh nemůţe ustanovit zákon a odpovídající trest, aniţ by trest uplatnil v případě, ţe
dojde k porušení zákona.
5. Spravedlnost vyţaduje trest hříšníka, zároveň však přijímá zástupnou oběť někoho
jiného, jak je tomu v případě Izaiáše 53,6 a Římanům 5,8.
6. Boţí spravedlnost a právo se ukazuje na:
a. Jeho trestu vůči hříšným (Zj 16,5-9).
b. Ochraně Jeho lidu před těmi, kdo činí zlo (Ţ 129,1-5).
c. Odpuštění věřícímu jeho hřích (1 Jan 1,9).
d. Dodrţování zaslíbení vůči Jeho lidu (Ţd 10,23).
e. Odměňování věrných (Ţd 6,10).
7. Úloha trestu.
a. Zachování spravedlnosti.
b. Rehabilitace lidí a společnosti.
8. Boţí spravedlnost a právo povzbuzuje věřícího v tom, ţe můţe vědět, ţe Bůh soudí
spravedlivě, a tak si můţe být jist, ţe spravedlivé skutky, které dělá, neprojdou bez
povšimnutí (Př 19,17).
IV. Definice Boha
"Bůh je duch, nekonečný, věčný a neměnný ve svém bytí, moudrosti, moci, svatosti,
spravedlnosti a pravdivosti." (Westminsterský katechismus)
V. Boţí charakter se zejvuje prostřednictvím Jeho jmen
D. Význam lidského jména v Bibli
1. Znát jméno člověka znamená znát jeho podstatu (přirozenost).
2. Charakter člověka byl často vyjádřen jeho jménem. Změna jména s sebou nesla
odpovídající změnu charakteru, povolání nebo postavení, např. Šimon byl
přejmenován na Petra (Mt 16,17-18).
3. Pokud někdo někoho pojmenovává, ustanovuje tím vztah nadvlády nebo
vlastnictví, např. kdyţ Adam pojmenoval zvířata.
4. Člověk pojmenovává všechno, co vlastní, ať uţ je to dobyté město (2 Sam 12,28),
jeho země (Ţ 49,12) nebo jeho manţelky (Iz 4,1).
5. Jméno a člověk jsou jedno a není moţné je oddělit.
6. Proto znát Boţí jméno znamená znát Boţí charakter a vlastnit Jeho moc, sílu,
odvahu a Jeho samotnou přítomnost.
7. Jméno a autorita: jméno Jeţíš je Jeho autoritou, kterou dává člověku, aby mohl
činit zázraky, kázat a modlit se k Otci (Mk 16,17; Sk 4,7). Jeţíš nám předal "plnou
moc", abychom jednali v Jeho zastoupení.
E. Boţí jména jako nástroje zjevení Jeho postavení, charakteru a poslání
1. El nebo Elohim - překládá se jako "Bůh".
a. Také znamená:
13
1) Být silný.
2) Mít rozšířené pole vlády.
3) Oplývat závaznou silou.
b. Pouţívá se vţdycky, kdyţ je popisována nebo naznačována Boţí tvořivá
všemohoucnost.
c. Mnoţné číslo nastiňuje budoucí Trojici.
d. Popisuje Boha jako moc, která vládne nad přírodou, stojí za ní a přesahuje ji.
e. El Šadaj - "Všemocný Bůh"- Poukazuje na Boţí majestát, stabilitu, na Boha
jako na spolehlivé útočiště a nepohnutelný sloup.
2. Jehova (Jahve) - překládá se jako "Hospodin, Pán".
a. Smluvní Boţí jméno.
b. Pochází ze slovesa, které znamená "být" - "Jsem, který jsem." (Ex 3,13-14)
c. Značí, ţe Bůh je věčný, Ten, který byl, je a přijde.
d. Jméno bylo tak významné, ţe se písaři vyhýbyli tomu, aby ho vyslovili.
3. Jehova Rá - "Hospodin, můj Pastýř."
a. Hospodin je ve Starém zákoně zobrazen jako Pastýř (Ţ 23,1; 80,2).
b. Nový zákon: Jeţíš je dobrý Pastýř, který vydal svůj ţivot za ovce (Jan10,11).
c. Potřeba lidského pastýře.
1) Ovce se o sebe samy nemohou postarat.
2) Mají slabý orientační smysl - snadno by se ztratily.
3) Hrozí jim neustálé nebezpečí ze strany divokých zvířat a zlodějů.
4) Stejné je to s člověkem: má sklon k toulání a je v neustálém
nebezpečí.
d. Vztah mezi Pastýřem a Jeho ovcemi.
1) Osobní a důvěrné poznání mezi sebou.
a) Volá své ovce jménem (Jan 10,3). Jeţíš volá tebe jménem.
b) Jeho ovce znají Jeho hlas (Jan 10,4).
c) Je schopen zjistit nepřítomnost byť jen jediné ovce (Mt 18,12-13).
d) Ţádný lidský pastýř nikdy neznal tak důvěrně své ovce jako Jeţíš
(Jan 10,14).
2) Vede své ovce (Jan 10,4; Ţ 23,3).
a) Protoţe neznají cestu a stezka je úzká a nebezpečná.
b) Aby jen bezcílně nebloudily, ale byly někam vedeny.
3) Přivádí zpět ovci, která zbloudila.
a) Ovce, která zbloudila od stáda, je naprosto bezmocná.
b) Pastýř musí ovci najít a přivést ji zpět do stáda.
c) Stejné je to s naším Pastýřem Jeţíšem (Iz 53,6; Ţ 23).
4) Skutečnost, ţe má Otec mnoho dětí, neznamená, ţe se méně stará o ty
nejmenší z nich.
5) Dobrý Pastýř nechce, aby se něco zlého stalo Jeho maličkým
(Mt 18,12-14).
e. Lidský pastýř, který se stará o ovce v mimořádných dobách potřeby
(Iz 43,2).
1) Kdyţ přecházejí přes proudy vod, řeky a oheň.
2) O ty, které jsou nemocné nebo raněné.
a) Běţným léčebným prostředkem, který pouţíval byl olivový olej.
b) "Maţeš moji hlavu olejem." Kdyţ jsme nemocní nebo ranění, Pán
nás maţe olejem svého Ducha a uzdravuje nás (Ţ 23,5). Dobrý
Samaritán (Lk 10,30-37), uzdravení nemocných (Jk 5,14).
f. Charakteristické rysy pastýře: neustálá bdělost, nebojácnost a odvaha,
trpělivost a láska.
14
4. Jehova Rafa - "Hospodin, který tě uzdravuje." (Ex 15,22-26; Ţ 107,20)
a. Nikdo nemá autoritu změnit Boţí vykupitelská jména, neboli říci, ţe Bůh uţ
dnes neuzdravuje.
b. Uzdravení je Boţí vůlí pro kaţdého.
1) Víra začíná tam, kde je známa Boţí vůle.
2) Uzdravení malomocného (Mk 1,40-41).
3) Dt 7,15; Ţ 103,1-5.
4) Boţí dokonalá vůle zjevená v Jeţíšově sluţbě.
a) Mt 4,24; 9,35; 10,1; 12,15; 14,14.34-36; Lk 6,17-19; Sk 10,38.
b) Jeţíš nikdy neodmítl nemocného člověka a neřekl "Neuzdravím tě".
5) "Milovaný, především si přeji, abys ve všem prospíval a byl zdráv, tak
jako prospívá tvá duše." (3 Jan 2)
c. Uzdravení ve Smíření.
1) Řecké slovo "soteria" překládané jako spása znamená vysvobození,
uzdravení, zachování, zdraví.
2) Řecké slovo "sozo" překládané jako spasený a uzdravený znamená
učinit zdravým nebo celistvým (Řím 10,9; Sk 14,9).
3) Vysvobozeni z prokletí zákona (Gal 3,13; Dt 28,15-62).
4) Jeho ranami jsme uzdraveni (1 Pt 2,24; Iz 53; Mt 8,17).
5) Měděný had (Nu 21,9).
d. Nesprávné učení o Pavlově trnu je překáţkou uzdravení (2 Kor 12,7-10).
1) "Trn v těle" je obrazná řeč.
2) Nikdy není v Bibli pouţit s odkazem na nemoc (Nu 33,55; Joz 23,13).
3) Řecké slovo "angelos" je v Bibli pouţito 188 krát a pokaţdé se
vztahuje na osobu, nikoli na věc.
4) Při zmínce o trnu v těle Pavel mluví o Satanově poslu.
VI. Sedm Boţích vykupitelských jmen, která zjevují, jaká poţehnání přineslo
Smíření
F.
G.
H.
I.
J.
K.
L.
Jehova Šama Jehova Šalom Jehova Rá Jehova Jire Jehova Nisi Jehova Cidkenu Jehova Rafa -
Hospodin, který je přítomný.
Hospodin je pokoj.
Hospodin, můj Pastýř.
Hospodin dohlíţí nebo zaopatří.
Hospodin, moje korouhev, vítězství.
Hospodin, naše spravedlnost.
Hospodin, který uzdravuje.
(Ez 48,35)
(Soud 6,24)
(Ţ 23,1)
(Gn 22,14)
(Ex 17,8-15)
(Jer 23,6)
(Ex 15,26)
Nejvyšší Bůh
Věčný Bůh
Otec nebo tatínek
(Gn 14,18-20)
(Gn 21,33)
(Řím 8,15)
VII. Další jména
A. El-Eljon B. El-Olam C. Abba
Boţské uzdravení
I.
15
Adam a Eva v zahradě Eden
A. Před pádem neexistoval na zemi ani hřích ani nemoc
B. To nám ukazuje na Boýí vůli, kdyţ stvořil člověka
C. Pád člověka dovolil, aby na zemi vstoupili hřích a nem
Exodus 15:26 D. Dokonce i po pádu Bůh zaopatřil uzdravení
II.
Boţí charakter ve Starém zákoně
A. Ţalm 145:1-21
1. "Milostivý" znamená ochotný prokázat přízeň (v8)
2. "Pán je dobrý ke všem!" ( verš 9a)
3. "Milosrdenství nad vším svým stvořením." (verš 9b)
a. My jsme součást Jeho stvoření ( Efezs. 2:10)
b. Země je součástí Jeho stvoření
B. Exodus 15:26 - On je Pán, který mě uzdravuje!
1. Nikde v Bibli se neříká, " Já jsem Hospodin, který tě ničí!"
2. Ve Starém zákoně se děly strašné věci kvůli neposlušnosti
Boţího lidu
a. Byla to jejich volba neposlouchat boha ( 5. Moj. 28:58)
b. Bůh dovolil, aby se tyto věci staly, On je neposlal.
3. Posílá Bůh na lidi nemoc?
a. Jeţíš řekl, " Zloděj nepřichází, neţ aby kradl, zabíjel a
ničil" (Jan 10:10)
b. On dopouští, aby lidé kradli, vraţdili, pili,atd., ale
neposílá je, aby to dělali
C.
D.
E.
F.
"Počet tvých dnů naplním" ( Exod. 23:25-26)
Aby se prokázal jako silný ( 2. Par. 16:9)
"Zlé se nepřiblíţí k tvému domu! ( Ţalm 91:10,16)
"Který uzdravuje všechny tvé nemoci", všimněte si " VŠECHNY"
(Ţalm 103:2-3)
G. Toto je proroctví o Jeţíši ( Ţalm 107:20)
III.
Kdo je autorem nemoci?
A. Satan postihl Jóba bolavými vředy ( Jób 2:7)
B. Satan svázal tuto ţenu na 18 let ( Luk. 13:16)
1. Byla smluvní dcerou Abrahamovou
2. Satan jí spoutal, Jeţíš ji osvobodil
C. Vydáni Satanu ke zkáze těla ( 1. Kor. 5:5)
D. Uzdravení všech, kteří byli utlačováni od ďábla ( Skutky 10:38)
1. Nemoci a choroby jsou svázanosti od Satana
2. Kaţdý dobrý dar pochází od Boha. Uzdravení je dobrý dar!
3. "Koho Pán miluje, toho vychovává." (Ţid. 12:6)
a. Je nemoc Boţí výchova ?
b. V tomto verši není jediná zmínka o nemoci
c. "Vychovává" znamená doslova " trénovat, vzdělávat
16
nebo vyučovat dítě"
d. Křesťanská miminka potřebují výchovu - vyučování od
Pána, protoţe se učí a dozrávají. Vy své děti
nevyučujete skrze nemoc.
E. Satan - Ten, který klame ( Zjev. 20:3,10)
1. Klamat znamená způsobit víru v něco, co není pravda
2. Satan tě klame, aby jsi nejednal na tom, co víš
IV.
Jeţíš Kristus je Lékař
A. Jeţíš: předobraz v celém Starém zákoně
1. Kristus náš velikonoční beránek ( 1. kor. 5:7)
a. Velikonoční beránek ve Starém zákoně je předobrazem
oběti Kristovi
b. Jeţíš - naše Oběť ( Jan 10:11)
2. Prorocký obraz ( Ex. 11:1 aţ 12:51)
a. Smrt je Boţský soud hříchu ( Ex. 11:5)
b. Velikonoční beránek. Náhrada ( Ex. 12:3)
1- Jeţíš byl Beránek boţí ( Jan 1:29)
2- On byl náhradou za naše hříchy ( gal. 1:4)
3- Bůh vydal sám sebe za nás ( Titus 2:14)
4- " V určený čas Kristus zemřel za bezboţné"
( Řím. 5:6)
c. Překročení Rudého moře je typem nového narození
1- Kanán je typem zaslíbené země
a. Máme na výběr
b. Bojuj, aby jsi si udrţel to, co je spravedlivě
tvoje
2 - Bůh sám sebe manifestoval, by vysvobodil
Izraelity
a. Jeţíš byl zjeven, aby nás osvobodil od
hříchu (1.Jan 3:5 )
b. Jeţíš byl zjeven, aby zmařil skutky ďábla (
1. Jan 3:8)
d. Nový začátek ( Ex. 12:12)
1- Vybraný beránek ( Ex. 12:5)
a. Ţádná závada ( beze skvrny, beze známky
deformace)
1/ Jeţíš sám o sobě neměl ţádný hřích ( Kor.
5:21)
2/ Byl bez poskvrny ( Petr 1:19)
3/ Nebylo v Něm ţádné vady ( Jan 19:6)
4/ byl pokoušen ve všech oblastech, přitom
zůstal bez hříchu ( Ţid. 4:15)
b. Všimněte si, ţe "beránek není mnoţné číslo.
Bůh měl na mysli jenom jednoho Beránka, a
to Jeţíše
2- Vybraný z krve ( Ex. 12:7)
a. Kvůli jejich fyzické síle
17
b. Bůh je připravoval na dlouhou cestu
c. Nebylo mezi nimi jediného chromého ( Ţalm
105:37)
d. Jeţíš zaopatřuje to samé ( 1. Kor. 11:23-24)
1/ Pavel měl přímé zjevení od Jeţíše ( 1.
Kor. 11:23)
2/ Rozlišování Těla Kristova ( 1.Kor. 11:30)
a/ Slabý: bez síly, nemocný, s fyzicky
malou silou, chorý
b/ Nemocný: někdo, od nějţ jeho síla
odešla kvůli nemoci
c/ Usínající: Umírající, odešlí k Otci
d/ toto je hlavní důvod, proč křesťané jsou
dnes nemocní, protoţe nerozlišují Tělo
Kristovo
3/ Rozsuzej se ( 1. Kor. 11:28)
4/ Přijmi své uzdravení skrze veeři Páně
a/ Jeho krev zaopatřuje svobodu od
hříchu
b/ Jeho rány zaopatřují uzdravení pro
naše těla ( 1. Petr 2:24)
B. "A On je všechny uzdravil"
1. Otec dělá ty skutky ( Jan 14:8-10)
2. Jeţíš uzdravil zástupy ( Mat. 14:14)
3. Jeţíš uzdravil kaţdou nemoc a kaţdou chorobu ( Mat. 9:35)
4. On je uzdravil všechny ( Mat. 15:30,31)
5. On je uzdravil všechny ( Mat. 12:15)
6. Vzkládal svoje ruce na kaţdého z nich a uzdravoval je ( Luk.
4:40)
7. Všechny je uzdravil ( Luk. 6:17-19)
8. Uzdravil některé? NE. Uzdravil je všechny, kteří byli
utlačováni od ďábla ( Skutky 10:38)
9. Je zaznamenán jediný případ, ky Jeţíši bylo zabráněno, aby
činil vůli svého Otce v jejich ţivotech ( Marek 6:5-6)
a. Kvůli jejich nevěře
b. Pochybnosti je okradli o Boţí poţehnání
c. Jeţíš se jednoduše nezvedl bez toho, aby jim nic
nezanechal. Šel a učil je, jak věřit. Slovo mění nevěru
do víry
10. Uzdravující moc proudila skrze Jeţíše, uzdravil kaţdého,
kdo
za ním přišel ve víře
a. Kdyţ Jeţíš odešel a byl posazen po pravici Otce, dal
moc církvi ( Svému Tělu, a tato moc plynula skrze
prvotní církev ( Skutky 5:16)
18
b. I dnes proudí v Jeho Těle, kdyţ věřící vzkládají ruce na
nemocné ( Marek 16:18)
C. "Jeţíš Kristus je stejný včea, dnes i navěky" ( Ţid. 13:8)
D. Uzdravení zaopatřené skrze usmíření
1. Izaj. 53:3-5
a. "Smutky" a "trápení" byli nesprávně přeloţeny v
překladu Bible Krále Jakuba
1/ "Smutky" ( Hebrejsky "cholliy") znamená nemoc
nebo choroba
2/ "Trápení" ( Heb. "makobah") znamená bolesti.
b. "Nést" znamená "zvednout a odnést na vzdálené místo"
1/ Nemoc a choroba ode mne byli odňaty na Kalvárii
2/ Spasení a zdraví na mne na Kalvárii přišli
c. "...a Jeho ranami jsme uzdraveni."
2. Byli jsme uzdraveni ( 1. Petr 2:24)
a. Dokončené dílo
b. Uzdravení je naše
3. On vzal naše nemoci ( Mat. 8:17)
4. Jehova Rapha - Pán tvůj Lékař ( EX. 15:26)
E. Jeţíšova ochota uzdravovat ( Luk. 5:12-13)
1. "Plný malomocenství", naznačuje poslední stadium této
nemoci
2. Podle Ţidovského zákona byl nečistý
a. Překročil zákon
b. Poţádal o milosrdenství
c. Jeho poslední nadějí byl Jeţíš
3. Jeţíš zodpověděl otázku ohledně Jeho ochoty uzdravit,
řekl:"Chci, buď čist!"
a. Malomocný jiţ slyšel o Jeţíšově schopnosti uzdravit.
Nepochyboval o Jeho schopnosti uzdravit
b. Jeho starost byla: "Jeţíši, uzdravíš mě?"
c. Jeţíšova odpověď VŠEM je CHCI!
V.
Sedm způsobů, kterými Bůh uzdravuje
Najdi jeden, ve který můţeš uvolnit svou víru
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
VI.
19
Ţádání ve jménu Jeţíše ( Jan 16:23)
Vzkládání rukou ( Ţid. 6:2) ( Marek 16:18)
Pomazání olejem ( Jak. 5:14) ( Marek 6:13)
Vymítání ducha slabosti ( Luk. 13:11-13) ( at. 8:16)
Motlitba shody (Mat. 18:19)
Motlitba svazování a rozvazování ( Mat. 18:18)
Brát Boţí Slovo jako lék ( Přísl. 4:20-22)
Jednání na Boţím Slově
A. Můţeš si s Bohem napsat svou vlastní cedulku ( Marek 5:25-34)
1. Řekni to!
Ona řekla ( verš 18)
2. Udělej to!
přišla ( verš 27)
3. Přijmi to!
pocítila ( verš 29)
4. Řekni to!
řekla ( verš 33)
B.
C.
D.
E.
Buď odhodlaný
Proţil sám Boţské uzdravení
Vybuduj si neotřesitelnou víru
Vzepři se ďáblu a on od tebe uteče ( Jak. 4:7)
Démonologie
Studium o původu a působení Satana a démonických duchů.
" Zloděj nepřichází, neţ aby kradl, zabíjel a ničil. ( Jan 10:10)
I.Satan byl v nebi jako Lucifer ( Ezech. 28:1-19)
20
A.
B.
C.
D.
Byl svrţen ( zjev. 12:9)
Třetina andělů se k němu přidala
Vládne ve světovém systému jako bůh tohoto světa ( 2. Kor. 4:4)
Má duchovní autoritu a hierarchii ( Efezs. 6:12)
II.Satan a jeho démoni jsou dnes aktivní
A. Chodí a ničí ( 1. Petr 5:8)
B. Aktivně ţalují na bratry ( Zjev. 12:10)
C. Nemohou se reprodukovat s lidmi
D. Nemohou číst ničí mysl
III. Jeţíš porazil Satana ( Kol. 2:15)
A. Jeţíš nám dal veškerou autoritu nad Satanem a zlými duchy ( Luk 10:19),
( Marek 16:15-20), (Matouš 28:18-20)
B. Musíme být vedeni Boţím Duchem abychom efektivně jednali se zlými
duchy
C. Nebuďte nevědomí ohledně jeho strategií, nebo toho vyuţije ( 2. Kor.
2:11)
IV. Sedm kroků útoku nepřítele
1. Regrese: jít zpátky, odpadnout
2. Represe: nevyjadřuje se , introvertní, tichý, stahuje se , nemluví o
problémech
3. Supprese: abnormálně utlačený, skrývat, skrývá pocity a emoce
4. Deprese: zkroušený duch, rozbitý, zmatený, hněv, ţádný pokoj, ţádná
radost, sebevraţedny, dívající se do prázdna, ţádná energie, ţádný
entusiasmus.
5. Oprese: obtěţkání něčím, co nemůţeš unést, nemoc, choroba,
zármutek, strach
6. Obsese: komplex, fobie,leţ se stává pravdou, pravda se stává lţí, nejde
myslet na nic jiného. Potřebuje pomoc zvenčí, aby byl osvobozen
7. Obsazení: konečný krok, ďábel má úplnou vládu, hlasy, poblázněnost,
démonický pohled, pouze pomoc zvenčí můţe pomoci
V. Satanova jména
1. Abaddon ( Apollyon): " A měli nad sebou krále, coţ je anděl bezedné
propasti, jehoţ jméno je v Hebrejštině Abaddon, ale v Řečtině je jeho
jméno Apollyon ( Zjev.9:11)
2. Ţalobce bratří: "Neboť ţalobce našich bratří je svrţený, neboť je
obviňoval před Bohem dnem i nocí".
3. Protivník:" Buďte střízliví, buďte bdělí, neboť váš protivník ďábel
obchází jako lev řvoucí, hledaje, koho by pohltil". ( 1. Petr 5:8)
4. Anděl Světla: " A ţádný div, nebotˇ sám Satan se vydává za anděla
světla". ( 2. Kor. 11:14)
5. Pomazaný cherub: "Ty jsi pomazaný cherub ochránce: já jsem tě tak
ustanovil, byl jsi na svaté hoře Hospodinově, chodil jsi nahoru a dolů
mezi ţhavými uhlíky". ( Ezech. 28:14)
21
6. Belzebub: " Ale kdyţ to Farizeové uslyšeli, řekli, tento člověk
nevymítá démony jinak neţ skrze Belzebuba, kníţete démonů". ( Mat
10:25) ( Mat 12:24)
7. Belial: " A co má společného Kristus s Beliálem ? A co má společného
věřící s nevěrníkem ?" ( 2. Kor. 6:15 )
8. Ďábel ( ten, který oklamává): "A velký drak byl svrţen, ten starý had ,
zvaný dˇábel, a Satan, který podvádí celý svět".
9. Narušitel myslí: " Ale obávám se, aby se nestalo, aby tak jako had
podvedl Evu skrze svoji podlost, nebyli vaše mysli odvedené od
prostoty, která je v Kristu". ( 2. Kor. 11:3)
10. Drak: " A bylo další znamení na nebi, a hle velký rudý drak, se sedmi
hlavami a sedm rohy na hlavách sedm korun." ( Zjev. 12:3). Také
Zjev. 20:2-7.
11. Nepřítel: " Nepřítel, který je zasel je dˇábel, ţeň je konec světa". (
Mat. 13:39)
12. Bůh tohoto světa: " V nichţ bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící
mysli, aby světlo slavného evangelia Kristova, který je obrazem
Boţím, jim nezazářilo!" ( 2. Kor.4:4)
13. Král: " A měli nad sebou krále, který je andělem bezedné propasti".
(Zjev. 9:11), také (Efezs. 6:12)
14. Lhář: "Vy ze svého otce ďábla jste, a činíte záměry svého otce. On
byl vrah od počátku, a nepřebýval v pravdě, protoţe v něm ţádná
pravda není. Kdyţ mluví leţ, mluví ze svého vlastního, nebotˇje lhář a
otec lţi. ( Jan 8:44)
15. Lucifer: " Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi
sraţen k zemi, zotročovateli pronárodů!" (Izaj. 14:12)
16. Vrah: " On byl rahem od počátku, a nepřebýval v pravdě". (Jan 8:44)
17. Utlačovatel: " Jak Bůh pomazal Jeţíše z Nazaretu Duchem Svatým a
mocí, který chodil,činil dobře a uzdravoval všechny utlačované od
ďábla." ( Skutky 10:38)
18. Kníţe ovzduší: " Kníţe moci ovzduší." ( Efezs 2:2)
19. Kníţe temnoty: " Proti vládcům temnoty tohoto světa" ( Efezs. 6:12)
20. Kníţe tohoto světa: " nyní přichází soud tohoto světa: nyní bude kníţe
tohoto světa vyvrţen" ( Jan 12:31) také Jan 16:11
21. Lev řvoucí: " Buďte střízliví, nebotˇ váš protivník ďábel obchází jako
lev řvoucí, hledaje, koho by pohltil" ( 1. Petr 5:8)
22. Satan: " A přišel den, kdy Boţí synové měli předstoupit před Boha, a
přišel mezi nimi i Satan".( Jób 1.6.)také (Zjev.12:9)
23. Had: " Ale obávám se, aby jako had podvedl Evu", ( 2. kor. 11:3)
také ( Gen 3:1. Zj.12:9, a Gen 3:14)
24. Pokušitel: "A kdyţ k němu přišel pokušitel......" ( Mat 4:3)
25. Zloděj: " Zloděj nepřichází, neţ aby kradl zabíjel a ničil, Já jsem
přišel, aby měli ţivot a měli ho v hojnosti." ( Jan 10:10)
26. Ten zlý: " Kdokoli slyší slovo o království a nerozumí mu, k tomu pak
přichází ten zlý, a ukradne slovo, které bylo zaseté do jeho srdce." (
Mat 13:19)
22
VI. Jména pro démonické duchy
1.
2.
3.
4.
Duch slabosti ( Luk 13:11)
Němý a hluchý duch ( Mark 9:25)
Nečistý duch, pouţito 22x ( Mat. 12:43, Mk 1:23, Luk 9:42)
Obeznámený duch ( Lev. 20:27, Isa 8:19, 2. Král. 23:24). Zlý duchové
jsou obeznámeni se vzhledem, zvyky a zivotem zemřelého člověka.
Napodobují zesnulého človéka, aby odvedlitruchlící do okultismu.
Tento zázitek je i skutečný a nadpřirozený. Je vţdy falešný. Někteří
lidé byli svedeni a uvěřili, ţe médium bylo v kontaktu s mrtvým
příbuzným a vinou tohoto upadli do okultismu. Média na svých
seancích jsou posedlí těmito obeznámenými duchy.
5. Anděl ( 2. kor.11:14)
a. podvodný duch
6. Lţivý duch ( 1. král. 22:22,23, 2. Par. 18:21,22)
7. Duchové svodu ( 1. Tim. 4:1)
a. Ţádost, cizoloţství
b. Smilstvo
c. Homosexualita
8. Nečistý duch ( Marek 9:25, Zjev. 18:2)
9. Ţárlivý duch ( 4. Moj. 5:14,30)
a. Hněv
b. Nenávist
c. Deprese
10. Duch strachu ( 2. Tim.1:7)
11. Věštecký duch (Skutky 16:16)
VII. Jak být ochráněn uprostřed duchovného boje
A. Obléci si duchovní zbroj Boţí ( Efezs. 6:10-18)
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Pancíř spravedlnosti
Bedra opásaná pravdou
Nohy obuté připraveností kázat evangelium pokoje
Přilba spasení
Štít víry
Meč Ducha- Slovo Boţí
B. "Modléce se vší motlitbou a prosbou v Duchu, bděte ve vší vytrvalosti a
prosbě za všechny svaté". ( Efezs. 6:18)
Duch svatý
I. Kdo je Duch svatý ?
A. On je Bůh ( Skutky 5:3-4, 1. Kor. 3:16-17)
1. Duch svatý je ten, kterého si Bůh náš stvořitel pouţil, aby stvořil zemi ( Gen.
1:1-2) ( Jób 33:4)
23
2. Zvířata Jím byla stvořena ( Ţalm 104:30)
3. Ducha svatého pouţil Bůh Otec, aby počal našeho Pána Jeţíše Krista
4. Duch svatý byl první z Boţí trojici, který byl viděn na zemi. ( Gen 1:2)
B. Je to osoba, ne jenom síla dobra
1. Duše se skládá z tvé mysli, vůle, intelektu a emocí
a. Duch svatý má mysl (Řím. 8:27)
b. Má intelekt (1. Kor. 12:9-11)
c. Má pocity. Lze Ho zarmoutit ( Efezs. 4:30) a miluje ( Řím. 15:30)
d. Pohybuje se ( Gen 1:2. Mluví, cokoli slyší ( Jan 16:13). Prozkoumává
hlubiny Boţí, ( 1. Kor. 2:10)
e. Rmoutí se ( Efezs. 4:30)
II. Otec a Syn a Duch svatý tvoří Boţí trojici
A. Jeţíš má ducha, duši a tělo
1. Jeţíš se rmoutil v duchu ( jan 11:33)
2. Jeţíš byl zarmoucen v duši ( Marek 14:34)
3. Jeţíš s stal tělem ( Jan 1:14)
B. Otec je duch
III. Boţí trojice je jedno v působení, ale jiní co do osoby
Jeden Bůh, tři osoby. Ne jedna osoba be třech manifestacích
A. Jejich jednota ( 5. Moj. 6:4). Slovo "jedenů v hebrejštině je "achad", to
znamená společný, ne soliterní. Např. Jedna hroznová kulička ve
srovnání s hroznem vína.
1. Otec aDuch svatý jsou jedno ( Jan 10:30) (Efezs. 4:4-6) ( 1. Kor. 12:6)
Srovnej s Izajášem 6:9-10 a Skutky 28: 25-26
B. Jejich odlišnost( Mat. 3:16-17)( Mat. 28:19)( Jan 14:16)( 1. Kor. 12:5-7)
1. Bůh Otec je Operátor. Pán jeţíš je administrátor. Duch svatý, je ten, který
manifestuje
2. Bůh Otec je zdroj. Jeţíš je ten, který ze zdroje dává. Duch svatý je moc
zdroje
3. Dvě otázky, které dokáţí, ţe jsou skutečně odlišné osoby
a. Proč v Izajáši 63:8-10, Otec tak ochraňuje Ducha svatého, aţ si
znepřátelí lidi ?
b. Jak je moţné, ţe Jeţíš řekl, ţe Jeho krev očistí naše vědomí od hříchu,
ale rouhání proti Duchu svatému nebude nidkdy
odpuštěno?(Mat.12:31)
C. Jejich pluralita a jednota ( Gen 1. 26-27) " Stvořme člověka podle naší
podoby".
IV. Symboly a charakteristika Ducha svatého
A. Symboly
1.
2.
3.
4.
5.
24
Olej
Oheň
Vítr
Voda
Déšť a rosa
6. Holubice
B.Vlastnosti Ducha svatého
1. Můţe být uhašen nebo zarmoucen ( Efezs. 4:30) ( 1. tes. 5:19)
2. Můţe být oslaven ( 1. Petr 4:14)
3. Je milostivý ( Ţid. 10:29)
4. Je spravedlivý ( Izaj. 4:4) ( Skutky 5)
5. Je nesobecký a je to dokonalý gentleman ( Jan 16:13-15)
6. Usvědčuje z hříchu ( Jan 16:18)
7. Pomazává vám, abyste řekli světu o jeho hříchu ( Mich. 3:8)
8. Je mocný ( Izaj. 11:2)
9. Je svobodný a ochotný duch ( Ţalm 51:12). Kdyţ Ho poţádáš,
aby Ti pomohl, o On řekne, ano, popros Ho, aby tě uzdravil a on
řekne, ano! ( 2. Kor. 2:20)
10. Nemůţeš přijít k Otci bez Ducha svatého ( Efezs. 2:18)
11. Nemůţeš opravdově milovat bez Ducha svatého ( Řím. 5:5)
12. Nemůţeš uctívat Boha bez Ducha svatého ( Jan:23)
13. Nemůţeš se modlit v duchu bez Ducha svatého ( Juda 20)
14. Nemůţeš poslouchat Boha bez Ducha svatého ( 1. Petr 1:22)
(Filip. 2:13)
15. Chce tě znát a mít s tebou obocenství ( Filip. 2:1) ( 1. Kor. 12:1)
16. Je naší pečeté věčného ţivota ( Efezs 1:13-14)
17. Učí tě a vede tě ( Jan 16:13)
V. Duch svatý v novém narození a křtu v Duchu svatém
A. Dvě oddělené zkušennosti: Jedna mluví o studni vody ( Jan 4:13-14), ta
druhá mluví o řece ( Jan 7:38)
B. Raná církev a naplnění Duchem svatým
1. Byli znovuzrození dříve, neţ byli naplnění Duchem svatým ( Jan 20:22)
(Skutky 1:4-8) ( Skutky 2:4)
2.Naplnění Duchem svatým přichází po novém narození ( Sk. 8:15-17)
a. Pavlův záţitek ( Sk. 9:1-6) ( sk. 9.10-12,17) ( 1. Kor. 14:18)
b. Církev v Efezu ( Sk. 19:1-2)
3. Biblická evidence o naplnění Duchem je mluvení v jazycích ( Sk. 2:4) ( Sk.
2:33) - Co slyšeli ? Jazyky.
a. Samařští ( Sk. 8:18-19)
b. Pavel mluvil v jazycích poté, co byl naplněn Duchem svatým ( 1. Kor.
14:18)
c. Pohané ( Sk. 10:44-48)
d. Církev v Efezu (Sk. 19:6)
C. Chybná vyučování o křtu v Duchu svatém
1. Musíš vyčkávat na Ducha svatého ( Luk. 24:49) ( Sk. 1:4)
2. Musíš prosit, ţebrat a křičet, třást se ( tradice)
3. křest v Duchu svatém s mluvením v jazycích pominulo s
posledními apoštoly
4. Duch svatý je dar, který Bůh vybírá jen pro některé ( 1. Kor.
12:30)
5. Jazyky pominuly (1. Kor. 13:8-12)
25
VI. Obecenství Ducha svatého
( 2. Kor. 13:14, Zech. 4:6)
A. Přijetí Ducha svatého není jenom jednorázový záţitek, Je to Duch svatý,
Boţská osoba, která přichází, aby v nás přebývala, aby měla domov v
našich tělech ( 1. Kor. 3:16) ( 2. Kor. 6:16)
1. Je nazýván Duchem pravdy, to znamená, ţe vás povede, bude vás
vyučovat a směrovat. ( Jan 14:16-18, 26, 15:26-27, 16:7-15) ( 1. Jan 4:6)
2. Kaţdý Duchem naplněný věřící v sobě má připravenou k pouţití veškerou
moc, kterou kdy bude potřebovat, aby jim v ţivotě pomohla ( 1. Jan 4:4)
(Řím. 8:31)
3. Sedminásobná sluţba Ducha svatého pro tebe ( Jan 14.16) Amplified
překlad
a. Utěšitel
b. Rádce
c. Ten, který posiluje
d. Přímluvce
e. Advokát
f. Ten, který je pomocí v zásobě
g. Pomocník
4. Důleţitým klíčem pro chození v Duchu je si vţdy být vědomí
přítomnosti Ducha svatého přebývající v nás
B. Důleţitost a poţehnání mluvení v jazycích
( 1. Kor. 14:2-4, 18,39, Juda 20)
1. Je to cesta k hlubším věcem Ducha
2. Boţí slovo se stane ţivé ( Jan 16:13)
3. Váš modlitební ţivot je obohacený ( Juda 20-21)
4. Přinese vám větší zjevení o Jeţíši ( Jan 16:14)
5. Dá vám silnější ujištění ( Řím. 8:16)
6. Vstoupíte do plnosti Boţí lásky ( (Rím. 5:5)
7. objevíte velkou radost Ducha svatého ( Řím. 14:17)
8. Stanete se efektivními ve své práci pro Tělo Kristovo
Evangelizace
I. Definice evangelizace ( Luk. 19:10)
A. Podívej ( Jan 4:35)
1. K evangelizaci je zapotřebí vize ( Přísl. 29:18)
a. Práce ( Mat. 9:37-38) ( Jan 5:17)
b. Doby (Jan 4:23) ( Luk. 17:26-30)
26
c. Pekla a stavu hříšníka ( Luk 16:19-31) ( Ţalm 9:17) ( Přísl. 27:20)
2. K evangelizaci musíte mít soucit ( Mat. 9:36, 14:14)
a. Soucit není lítost. Lítost lituje, soucit jedná.
b. Je to postoj krutosti, vidět lidi, jak jsou do pekla a nebýt tím pohnut
B. Jdi ( Marek 16:15)
1. Mnoho křesťanů nejde, protoţe mají slabého ducha
a. Bojí se ( 2. Tim. 1:7)
b. Jsou líní ( Přísl. 6:6-9, 10:26,26:14)
2. Tvůj duch musí být ve správném stavu, aby jsi šel pro Jeţíše. Musí být plný
síly, radosti a moci
3. Silný duch se získá skrze čtení Bible, motlitbu v jazycích a uctívání Jeţíše
C. Řekni ( Marek 5:19, 16:15)
1. Kaţdý má svědectví ( Jan 4:28-29), ať není příliš dlouhé!
2. Kaţ dobrou zprávu. Špatný příklad je " Jsi špinavá hříšník,
přestaň pít a kouřit nebo jinak půjdeš do pekla!" - to není dobrá
zpráva
3. Duch svatý ti můţe dát slova, na která bzs nikdy nepomyslel
( Marek 13:11)
II.Nástroje evangelizace
A. Láska je největší evangelizační nástroj
1. Pamatuj, jakého jsi ducha
a. Vţdy buď veden a motivován láskou
b. Nehádej se, laskavá odpovědˇ vyhání hněv ( Přísl. 15:1)
c. Jsi povolaný, abys prohlašoval evangelium, ne, abys ho obhajoval
2. Pokud nejsi vedený láskou, nedáváš Jeţíši ţádnou slávu ( 1. Kor. 13:1)
B. Moc a autorita ( Skutky 1:8)
1. Tvá slova mohou být plná moci a autority ( Luk 4:30-32) ( Marek 1:22)
a. Jeţíš napomínal démony ( Luk. 4:35)
b. Jeţíš napomínal horečky ( Luk 4:39)
2. Nikdy nezapomeň, kso je Jeţíš a co můţe udělat ( Marek 16:20)
a. Jeţíš ja nad kaţdým dém onem, nemocí a chorobou ( Jan 3:31)
b. Jméno Jeţíš je tvoje! Pouţij Ho!
c. Nenabízej ztracenému hříšníkovi náboţenství, dej mu Boţí moc!
C. Moudrost ( Přísl. 11:30) ( Jak. 1:5)
1. Nauč se, kdy mluvit a kdy být zticha (Mat. 10:19)
2. Ty musíš mít vládu nad rozhovorem
3. Chytří jako hadi a bezelstní jako holubice
4. Musíš znát Boţí Slovo ( 2. Tim. 2:15)
III. Techniky svědčení
A. Pomůcky
27
1. Připrav svého vnitřního člověka
b. Neměj ve svém ţivotě ţádný nevyznaný hřích ( 1. Jan 1:9)
c. Neţ vyjdeš, modli se!
2. Připrav svého vnějšího člověka. Buď všem vším ( 1. Kor. 9:22).
Oblékneš se jinak, kdyţ svědčíš obchodníkovi, neţ kdyţ svědčíš
rolníkovi.
3. Vezmi si s sebou malý Nový zákon
4. Běţ ve skupině dvou nebo tří
5. Usmívej se a buď bdělí
6. Nikdy nebuď tím jediným, kdo mluví. Rozpoznej z toho, co říkají,
kde duchovně jsou.
a. Nikdy se lidí neptej: jsi křestan...spasený...znovuzrozenýˇ?
Hříšníci mluví jiným jazykem
b. Zeptej se: "Uţ jsi někdy přemýšlel o tom, kde strávíš věčnost?"
7. Nikdy neměj postoj " jsem svatější neţ ty
8. Podtrhni si verše o spasení ve své Bibli a věz, kde jsou!
a. Měj plán: přímý a k věci ( např. Řím. 3:10,23, 5:8, 10:9-10)
b. Nikdy se neptej ano/ne otázky. Nedovol, aby řekli ne!
c. Zanech pevný základ z Slova ohledně spasení
B. Rozhodnutí být spasený a následovat
1. Hříšníkova motlitba: ať je to krátké a jednoduché a pro hříšníka
pochopitelné. Ty se modli modlitbu díkůčinění za to, ţe ho Bůh spasil!
2. Co dál?. Ukaţ jim důleţitost veřejného prohlášení ( Mat. 10:32-33)
a. Řekni jim o důleţitosti kaţdodenní četby Bible
b. Řekni jim o důleţitosti kaţdodenní modlitby a uctívání
c. Řekni jim o důleţitosti pravidelné docházky do církve
3. Pomoz jim stát se učedníky
a. Řekněte jim proč
b. Ukaţte jim jak
c. Pomoţte jim začít
d. Pomeţte jim jít dál
e. Pomoţte jim získávat ostatní
C. Jednání s těmi, kteří mají problémy (2. Tim. 2.23-26)
1. Výmluvy, které lidé pouţívají a biblické odpovědi na ně
a. Bez zájmu: verše, které usvědčují z hříchu ( Přísl. 27:1),
(Luk 13:3) ( Jan 3:18) (Řím. 6:23) (Ţid. 2:3)
b. Sebespravedlivý moralisté : ukaţte jim na hřích
sebespravedlnosti ( Isa 53:6, 64:6-7) ( Řím 3:10) (Efezs.
2:8-9) (Titovi 3:5)
c. Pokrytci v církvi: ukaţte jim, ţe spasení je u Krista, né u lidí
( Izaj 1:18) ( Jan 3:14-15) ( Skutky 17:30-31) ( Řím 14:12)
d. Ti, kteří si myslí, ţe jejich hřích je příliš veliký, a proto
nemohou být spaseni. Ukaţte jim, ţe Bůh je trpělivý je a
28
Jeho láska je věčná ( Ţalm 86:5) ( Izaj 1:18) ( Jan 6:37)
(Ţid. 7:25) (2.Petr 3:9) ( Zjev. 22:17)
e. Ti, kteří si myslí, ţe jsou příliš slabí na to, aby přestali hřešit:
Ukaţte ji, ţe kdyţ přijmeme Krista, staneme se novým
stvořeními, a dostaneme nové touhy. ( Jan 10:27-28) (1. Kor.
10:13) ( 2. Kor. 12:9-10) ( 1. Jan 4:4. 5:12) ( Juda 24)
f. Ti, kteří říkají, ţe křesťanský ţivot je příliš těţký: pouţij
verše, které ukazují, ţe křesťanství není náboţenství nebo
soupis pravidel, ale vztah s Bohem ( Mat. 11:28-30)
(Jan1:12)( Fil.4:13)( 2.Tim. 1:12)
g. Ti, kteří říkají, ţe nejsou špatní. Ukaţte jim, ţe spasení není
zaloţeni na "dobrý nebo špatný" ( Kaz. 7:20) ( Přísl. 14:12)
(Jan 14:6) ( 1. Jan 1:8)
h. Ti, kteří chtějí čekat: Ukaţte jim nebezpečí odkládání ( Přísl.
29:1)(Luk.12:16-20)(Jan 3:18) (2. Kor. 6:2)(Jakub 4:13-14)
2. Další verše o spasení
( Ezech. 36:26) ( Mat. 10:32. 16:26) ( Luk 19:10) (Skutky 4:12)
(Řím. 14:11) ( 2. Kor. 5:21) ( Ţid. 9:27)
Křesťanské správcovství
I. Správný pohled
A. Bůh vlastní zemi a vše, co je na ní ( Ţalm 24:1)
29
B. My jsme správci, jimţ byla svěřena odpovědnost spravovat to, co
patří Bohu.
C. Jeţíš řekl o správcovství mnoho
1. Podobenství o hřivnách ( Mat. 25:14-30)
a. Bůh dává různé dary a odpovědnosti
b. Bůh chce, aby jsi vyuţil v plnosti zdroje a schopnosti, které máš
c. Boţí správcovství je odměněno ještě větší zodpovědností, ale Bůh
odejme od chudého správce to, co mu bylo dáno
d. Buď to pouţij, nebo to ztratíš
2. Dobrý a špatný správce ( Lukáš 12: 35 - 40)
a. Správce nemá svobodu udělat cokoli chce, protoţe bude muset
skládat účty
b. Času je málo a Pán se můţe vrátit v jakýkoli okamţik
3. Nespravedlivý správce ( Luk. 16:1-13)
a. Měli bychom být tak horlivý v hledání Boţích věcí, jako je hříšník v
hledání věcí světa.
b. Pouţití materiálního vlastnictví, aby se lidé dostali do nebe ( verš 9)
c. Kdo je věrný v mále, tomu můţe být svěřeno mnohé
d. Nelze slouţit dvěma pánům
II. Bůh touţí po prosperitě svého sluţebníka - 5. Mojţ. 28
A.Starozákonní odkazy
1. Abraham ( Gen. 13:2, Gen. 24: 35)
2. Izák, Jákob ( Gen. 26:12, Gen. 30:43)
3. Šalamoun ( 1. Král. 3:13)
4. Jób (42:12)
B. Novozákonní odkazy
1. ( Marek 10:29. Lukáš 6:38, Filip. 4:19, 3. Jan 2)
2. Pavel nedychtil po ničím zlatě a stříbře, protoţe měl vlastního více neţ dost.
To pocházelo z jeho obchodu šití stanů ( Skut. 20:32 - 35), ( Filip. 4:18, 19)
3. Jeţíš
a. Měl pokladníka
b. Staral se o evangelizační tým nejméně 12 muţů
c. Měl bezešvý šat
III. Nebezpečí spojená s prosperitou
A. Touha po majetku kvůli majetku vede ke všelikému zlu ( smilstvu) ( 1.
Tim. 6:9-10)
30
B. Nebezpečí shromaţďování: měřit svou hodnotu materiálním vlastnictvím
znamená uplatňovat falešné ţivotní měřítko ( Luk. 12:15, Kaz. 5:13 a
Jakub 5:1-3)
C. Bohatství můţe vést k pýše a způsobit, ţe člověk zapomene na Pána - konec
je zkáza ( 5. Moj. 8:11-19)
D. Bohatý člověk, který miloval svoje bohatství více neţ Boha: jeho peníze
vlastnili jeho, namísto toho, aby on vlastnil je ( Marek 10:17-27)
E. Problémem nejsou peníze, ale náš postoj k nim. Nejlepším testem, jestli jste
na bezpečné půdě je jestli jste ochotni dávat, sdílet to, co máte ( 1. Tim.
6:6-19)
F. Závěr: Bohatství v ţivotě kohokoli, jehoţ srdce nemá k Bohu správný
postoj je nebezpečné
G. Návod, jak se vyhnout nebezpečím, která s sebou bohatství nese
1. Dívej se na věci, které jsou nahoře, ne na ty, jeţ jsou dole ( Kol. 3:1,2)
2. Nevyhledávej být bohatým, vyhledávej být poţehnáním. Ať je dávání
hlavním důvodem pro tvou prosperitu.
3. Jako správci nevlastníme to, co nám Bůh svěřil. Staň se kanálem, ne
skladem.
IV. Klíče k biblické prosperitě
A. Dávání desátků: Desátek je desetina tvách příjmů, které mají být
odevzdány na podporu církve ( Mal. 3:10)
1. Přikázání v zákoně " A veškerá desetina země, semena země, nebo plody
stromů, to je HOSPODINOVO, je to svaté u BOHA." ( 3. Moj 27:30)
2. Uplatňováno před zákonem
a. Abraham dal desátek ze všeho svého jmění Melchizedekovi (Gen 14:1824}
b. Jákob slíbil dát Bohu desetinu všeho svého jmění ( Gen 28:10-22)
3. Důvod desátků
a. Učí nás dát vţdy Boha na první místo v našich ţivotech (5. Moj.14:2223)
b. Pomáhá nám být svobodní od toho, aby nás materiální věci ovládaly a
nestali jsme se otroky peněz
c. Podporuje sluţbu a funkci církve ( 4. Moj. 18:21)
d. Zaopatřuje semeno, které Bůh rozmnoţuje v zaopatřování načich potřeb
(1. Kor. 9:10)
e. Zdokonaluje nás jako správce a učí nás věrnosti v nakládání s Boţím
majetkem
4. Desátek a Nový Zákon
a. Proč je tak málo řečeno o desátcích v Novém Zákoně ? Protoţe to bylo
31
přijato všemi a nestalo se kontroverzním tématem.
b. Jeţíš vyučoval, aby se nezanedbávaly desátky ( Mat. 23:23)
c. Jeţíš jako nejvyšší kněz podle řádu Melchiesedekova příjímá naše
desátky, i kdyţ sezdá, ţe je dáváme člověku ( Ţid. 7:8)
5. Desátky a oběti
a. Oběti jsou dary representující více neţ 10 procent načeho příjmu
b. Částka naší obti bude záviset na našem příjmu, naší lásce, naší víře, a
vedení Duchem Svatým
c. Zákon dávání a sklízení ( 2. Kor. 9:6)
d. Závěr: Celý náš příjem je Boha. On nařizuje , co máme udělat s
desetinou. Přinést ji so sýpky. Nám dává svobodu pouţít 90 procent
toho, co nám dává na zaopatření našich potřeb a podporování
Evangelia obětmi.
e.Poţehnání a zlořečenství spojené s dáváním desátků ( Mal. 3: 8-12)
B. Úplné vydání se Boţímu království
1.Všechny věci, které potřebujeme ( oblečení, jídlo, pití, atd.) jsoun zaslíbeny
Boţímu dítěti (Mat. 6:24-34)
2.Podmínky pro naplnění zaslíbení
1 - Hledat na prvním místě Boţí království. Ať je Boţí
království a těšení Boha Tvým prvním cílem ( verš 33)
2 - Důvěřovat Bohu a nedělat si starosti, příklad, víra ( verš
31)
1. varovámí před staráním se o materiální věci, protoţe:
1 - ukazuješ, ţe nedůvěřuješ Bohu
2 - materiální věci se můţou stát modlou
3 - toto smilstvo ovlivňuje jak chudé, tak bohaté
b. 2. Král. 4. Příklad Boţí schopnosti zaopatřit, kdyţ my Ho dáme na
první místo a důvěřujeme Mu. - olej vdovy a syn Šunemanky.
1. vdova prokázala víru tím, ţe poslechla Boţí slovo
2. Poznámka: Tak slouho, dokud byly prázdné nádoby, olej tekl.
Zastavíme své poţehnání, kdyţ přestaneme přinášet své
nádoby ( v očekávání zázraku)
c. Abraham nabyl velkého duchovního a materiálního bohatství, Jaké
bylo jeho tajemství?
1. na prvním místě hledal Boţí království, ne přirozené věci
1 - zanechal materiální pohodlí v Haranu, coţ byl jeho
domov, aby poslechl Boha ( Gen 12:1)
2 - Kdyby byl zahleděný do materiálních věcí, neopustil by
toto město, které bylo komerčním centrem, kde mohl mocně
prosperovat
3 - Vyhledával Boţí království, město nezbudované
lidskýma rukama ( Ţid.11:8-10)
2. Abraham chodil vírou, ne viděním, ţil Boţím Slovem
1 - Kdyţ mu Bůh řekl, aby odešel do země, kterou nezná,
poslechl
2 - Kdyţ mu bylo řečeno, aby obětoval Izáka, poslechl
32
3. Abraham se varoval hádek a chodil v pokoji se svými bratry
(Gen. 13:8-12)
4. Abraham byl nesobecký a štědrý ( Gen. 13:9)
5. Abraham byl přímým a upřímným muţem ( Gen. 14:13-24)
1 - Odmítl udělat zkratku v získání rychlého bohatství, která
by neoslavila Boha
2 - Vyhýbal se pokušení vstupovat do nesvatého spojenectví
se světovým systémem pro svůj osobní uţitek
6. Abraham pamatoval na zákon prosperity a dával desátek ( dal
nejméně 10 procent z veškerého svého jmění) ( Gen 14:20)
7. Abraham podřídil všechno Bohu, dokonce i Izáka, svého
milovaného syna ( Gen. 22)
V. Praktické principy dávání a dostávání
A. Kdyţ dáváš, aktivuj svou víru
1. Semeno víry
2. Vyznávej, ţe Tě Bůh poţehnal, a ţe jsi poţehnáním
3. Měj pozitivní duševní postoj a obraz o Bohu
B.Udělej si seznam věcí za které věříš Bohu ( Abakuk 2:2)
1. Seznam vám pomůţe se zaměřit na vaši víru a pomůţe vám vidět jak Bůh
pracuje
na naplňování vašich potřeb
2. Můţete se dostat do víru pochybností pokud máte mnoho potřeb, které ve vaší
mysli nejsou jasně definované
C. Za všechno se modli a buď konkrétní
a. Prosil přesně za to, co potřeboval - 3 bochníky ( Luk. 11:5)
b. Pamatuj si, za co jsi se modlil
c. Všeobecné motlitby jsou příliš neurčité na to, aby byly zodpovězené
D. Buď v Boţí vůli ( Efezs. 5:17)
1. Bůh od tebe poţaduje závazek udělat cokoli On řekne, neţ zjeví, co chce ,
aby jsi udělal. Proto se vydej činění Boţí vůle bez ohledu na okolnosti, pocity
atd.
2. Ujisti se, ţe jsi poslušný Slovu
E. Dej si pozor, aby jsi si dělal dostatečně velké plány, vyţadující Boţí zásahy
1.Pokud je toho moţno dosáhnout bez Boţí pomoci, potom je to příliš malé
2.Nenech se limitovat svými zdroji a nesnaţ se vymyslet, jak to Bůh udělá
F. Jednej na svých plánech - vyjdi a pamatuj, ţe víra bez skutků je mrtvá
33
G.
H.
I.
J.
K.
L.
M.
N.
O.
P.
Dávej těm, kteří ti slouţí ( Gal. 6:6, 1. Kor. 9:7-14)
Ţij dnes tak, jako kdyby se Jeţíš měl vrátit dnes ( Efezs. 5:16)
Dopředu si naplánuj dávání ( 1. Kor. 16:1,2)
Investuj do lidí, protoţe lidi měl Jeţíš na prvním místě
Popros Ducha Svatého, aby Tě vedl při tvém dávání
Ujisti se, ţe sluţebník nebo církev, kterou podporuješ finančně káţe
skutečné Boţí Slovo, pouţívá Boţí finance zodpovědně a ţije správně před
Bohem
Dávej radostně ( 2. Kor. 9:6-7)
Dávej z celého srdce ( 2. Kor.9:7)
Dej k Boţí slávě ( 2. Kor. 9,12-13)
Biblické příklady ( Luk. 10:30-37)
Krevní smlouva
I. Co je to krevní smlouva ?
A. Definice. Dohoda nebo smlouva mezi dvěma lidmi nebo stranami,
zpečetěná prolitím krve.
34
1. Nejtěsnější, nejtrvalejší a nejsvětější smlouva známá člověku
2. Vytváří neporušitelné pouto nebo svazek
B. Nejstarší smlouva známá člověku
1. Mnozí učenci věří, ţe začala v zahradě Eden
a. Bůh zabil zvířata, aby zakryl nahotu Adama a Evy ( Gen. 3:21 )
b. Krev zvířat přikryla jejich hříchy ( Ţid. 9:22)
C. V Bibli prolití krve symbolizuje vydání ţivota
1
1.Nesymbolizuje smrt ( Lev. 17: 10,14)
2. Vydání ţivota za druhého je největší forma lásky ( Jan 15:13)
D. Neomezená smlouva
1. Všechno jmění , dluhy, závazky, talenty a vzájemné vlastnictví.
a. Dluhy jednoho partnera náleţí i druhému
b. Majetek jednoho partnera náleţí i druhému
2. Většina dnešních smluv má omezenou povahu
a. Například smlouva na natření domu nezahrnuje rozvedení elektřiny
b. Krevní smlouva - neomezená smlouva - ovlivňuje všechny oblasti ţivota
E. Neporušitelná smlouva
1. Nedotknutelná (posvátná) mezi všemi primitivními národy
2. Krevní smlouva je známá lidem po celém světě
3. Tam, kde se praktikuje, je poţadavkem ji nikdy neporušit
a. Pokuta za porušení krevní smlouvy je smrt
b.Vlastní rodina by pronásledovala člověka, který porušil krevní smlouvu
II. Důvody pro vstoupení do krevní smlouvy
A . Ochrana
1. Slabší člověk nebo kmen vstupuje do krevní smlouvy kvůli ochraně
a. Napadnou jednoho člena smlouvy bylo jako napadnout oba
b. Ostatní členové by jim přispěchali na pomoc
B. Pro obchodní záměry
1.Obchodníci vstupují do krevní smlouvy aby nikdo z nikoho netěţil
2.Zloději někdy vstupují do tohoto druhu smlouvy aby si zajistili ochranu od
spolu zlodějů
35
C. Z lásky
1.Láska je hlavním důvodem pro vstup do smlouvy
2.Jonatán a David uzavřeli smlouvu kvůli lásce ( 1. Sam. 18:1,4)
3.Někdy zářez mezi partnery v manţelství symbolizuje nerozbitný svazek
III. Způsoby, jak vejít do krevní smlouvy
A. Zářez do dlaně ruky a potřesení si rukou
1. Původ potřesení rukou - smíšení krve na rukou
2. Byl učiněn zářez a poté si partneři potřásli rukama, přičemţ se smísila krev
B. Zářez do zápěstí a smíšení krve
C. Zářez do zápěstí a smíšení krve v kalichu
1. Kaţdý z partnerů vypil polovinu směsi krve
2. Nebiblické!
a. Lev. 17:10
b. Povaţuje se za původ kanibalismu
D. Nahrazení krve zvířete za lidskou krev se praktikovalo ve Starém
zákoně. Bůh přijal krev zvířat na přikrytí lidských hříchů.
IV. Kroky vstupu do krevní smlouvy
A.Většinou následovalo 8 kroků
1.Výměna plášťů - Jonatán a David si vyměnili pláště ( 1. Sam. 18:3-4).
2.Výměna zbraní
a. Toto značilo, ţe veškerá síla a bojeschopnost byla sdílená
b. My máme Boţí sílu a schopnost na naší straně
c. Plná Boţí zbroj je nám dostupná
d. Naše smlouva s Bohem nám dává právo na veškerou ochranu nebe
3.Výměna jmen
a. Obě osoby si berou část jména toho druhého
b. Lidé v krevní smlouvě mají plnou autoritu pouţívat jméno partnera krevní
smlouvy
c. Jméno Jeţíš je naše smluvní jméno
4. Prolití krve zářezem
a Slovo pouţité v Bibli - ( hebrejština) - "řezat dokud neteče krev"
b. Prolití krve je nezbytné, je zpečetěním smlouvy
a. Po zářezu, popel či jiná hmota je vetřena do rány, aby se udělala
viditelná rána, coţ je
36
znamení či pečeť krevní smlouvy
b. Toto viditelně označovalo partnera pro všechny ostatní
c. Lidé, kteří uzavřeli smlouvy se nazávají Hlavami smlouvy smlouva ale nebyla pouze pro Hlavy, ale také pro celou rodinu a
pro všechny generace
5. Půlení zvířat
a. Zvíře bylo rozříznuto napůl jako součást smluvního obřadu
b. Půlky byly poloţeny na zem a účastníci prošli "osmičku" mezi půlkami
6. Prohlášení poţehnání a prokletí
a. Kaţdý z partnerů prohlásí poţehnání a prokletí vůči druhému partnerovi
b. Poţehnání za poslušnost smlouvě, prokletí za neposlušnost smlouvě
c. 5. Moj. je vlastně seznam poţehnání a zlořečenství
7. Ustanovení památníku
a. Partneři postaví památník nebo něco, co by připomínalo jejich smlouvu
b. Příklady z historie
1 - Velký kámen ( Gen. 31:44,45)
2 - Hromada kamení ( Gen. 31: 46 -51)
3 - Kameny, na něţ partneři napsali smlouvu
4 - Výměna ovcí nebo jiných zvířat ( Gen. 21:28,30)
5 - Zasazení stromu ( Gen. 21:31,32)
c. Můţe být pouţita kombinace kterýchkoli bodů
8. Jezení smluvního jídla
a. Chléb a víno jsou tradičním smluvním pokrmem
b. Chléb označuje tělo, víno potom krev
B. Není nezbytné naplnit všech 8 kroků, jakékoli dva jsou dostačující
V. Naše krevní smlouva je s Bohem
A. Proč je nezbytné mít krevní smlouvu s Bohem ?
1. Bůh učinil Adama vládcem na této zemi ( Gen. 1:26, 28)
2. Bůh dal člověku moţnost volby
a. Adam se rozhodl Boha neposlechnout
b. Předal autoriu Satanu
c. Jeho Duch v té chvíli zemřel, byl duchovně oddělen od Boha
d. V ten samý okamţik dolehlo na lidstvo prokletí chudoby, nemoci a smrti.
B. Bůh chtěl obecenství s člověkem
1. Začal uskutečňovat plán, aby přivedl člověka zpět do obecenství
2. V Abrahamovi našel člověka, který Mu důvěřoval a poslouchal Ho
3. Bůh nemohl zničit Adama a stvořit z prachu dalšího člověka
a. Země patřila Satanu
37
b. Bůh nemohl pouţít prach země - uţ nepatřila ani Jemu ani Adamovi
4. Bůh musel přivést druhého Adama ( Jeţíše Krista) na zem. Člověk způsobil
pád, a člověk musel lidstvo vykoupit ( Řím. 5:17, 18).
C. Bůh našel v Abramovi člověka, se kterým mohl pracovat
1. Bůh začíná jednat s Abramem ( Gen. 12:1-6)
2. Abramovi bylo 75, kdyţ k němu poprvé Bůh přistoupil
3. Bůh řekl Abramovi, aby opustil svůj domov, zemi a příbuzné. On Bohu
důvěřoval a odešel.
4. Bůh Abramovi zaslíbil mnoho věcí. Abram uvěřil Bohu. ( Gen. 12: 2-3)
D. Bůh uzavřel krevní smlouvu s Abramem, dovršuje to, co započal v Gen. 12
1. Krevní smlouva mezi Bohem a Abramem ( Gen. 15: 1-17)
a. Bůh říká, ţe bude Abramův štít a jeho přehojná odměna ( verš 1)
b. Abram se ptá Boha " Co mi dáš" ( verš 2)
c. Bůh mu to říká ( verš 5)
d. Abram uvěřil a bylo mu to počítáno za spravedlnost ( verš 6)
e. Bůh říká, co udělá pro Abrama (verš 7-15)
2. Abram se ptá, jak můţe vědět, ţe to pro něj Bůh udělá
a. Bůh řekl Abramovi " Přiveď mi jalovici"
1 - Toto je mluva krevní smlouvy
2 - Krevní smlouva byla Abramovi dobře známá
3 - Abram věděl, ţe Bůh to myslí váţně
4 - Abram si mohl být jistý, ţe Bůh naplní své slovo
b. Abram přivedl zvířata a rozpůlil je
1 - Odhání ptáky ( representující ďábla, který krade slovo)
2 - Čekal na druhého účastníka smlouvy, aţ s ním projde mezi půlemi
c. Abram upadl do hlubokého spánku ( verš 12). Potom Bůh promluvil k
Abramovi a dovolil mu vidět, co se dělo.
d. Dýmající pec a hořící pochodeň prošly mezi půlemi ( verš 17)
1 - Dýmající pec reprezentuje Boha Otce ( Exod. 19:18)
2 - Hořící pochodeň je Bůh Syn ( Zjev. 21:23)
E. Skrze Abrahamovskou smlouvu mohl mít Bůh vztah s člověkem.
1. První krok je přivést druhého Adama ( Jeţíše) na zem
2. Lidé pod touto smlouvou měli mnoho uţitků
a. Částečně byla obdrţena uţ před ukřiţováním. My přijímáme díky
ukřiţování.
b. Nebylo moţné být znovuzrozený nebo být naplněný Duchem
c. Pokud naplnili podmínky, mohli přijmout poţehnání zdraví, prosperity a
dlouhého ţivota (Deut. 28: 1 - 14)
3. Dívali se směrem ke kříţi a to jim bylo počítáno za spravedlnost
F. Výměna jmen byla krokem krevní smlouvy
38
1.YHWH - to je Boţí jméno v hebrejštině. Hlavní část je písmeno " H"
a. Bůh přidal " H " ze svého jména, aby vzniklo jméno Abraham
b. Přidal " H " ke jménu Sara, aby vzniklo jméno Sarah. ( Gen. 17:15),
Sarah znamená princezna
2. Bůh změnil také svoje jméno
a. Poté, co Bůh uzavřel smlouvu s Abrahamem, nazval se "Bohem
Abrahamovým“
b. Později přidal " Izákův a Jákobův"
c. Zahrnul jejich jméno do své identity
G. Boţí smlouva s Abrahamem je věčná smlouva
1. My jsme Abrahamovo símě a dědicové
2. Nemohli by existovat dědicové něčeho, co jiţ neexistuje
3. Abrahamovská smlouva stále ještě trvá
4. Mojţíšovský zákon, se svými krevními oběťmi a nařízeními ( týkající se
např. oblečení, atd.) byl naplněn na kříţi
5. My jiţ nejsme pod kletbou zákona
6. My jsme dědici zaslíbení kvůli Jeţíši
H. Další kroky krevní smlouvy
1. V Abrahamovské smlouvě byla prolita krev, kdyţ byl Abraham obřezán
(Gen.17:8,11,23)
2. V druhé a lepší smlouvě byla prolita Jeţíšova krev. Jeţíš prolil svou krev
na kříţi.
3. Obřízka připomínala Abrahamovi jeho smlouvu
a. Kdyţ se oblékal, koupal nebo měl fyzický poměr se Sárou, připomenula
se mu smlouva
b. Obřízka označovala Abrahama a jeho potomky jako ty, kteří mají
smlouvu s Bohem
I. Krevní smlouva umoţnila Bohu legálně přivést na zem druhého Adama
1. Dva lidé ve smlouvě mají společné vlastnictví, talenty a schopnosti
2. Obě strany mohou poţadovat cokoli po té druhé a očekávat, ţe přijmou.
3. Bůh poţadoval obětování Izáka ( Gen. 22:2)
a. Bůh věděl, ţe Abraham by dal své všechno
b. Bůh zkoušel Abrahama a zjistil, ţe mu nic nechybí
c. Bůh viděl Abrahamovu ochotu dát svoje všechno, a bral to tak, jako
kdyby skutečně obětoval Izáka ( Ţid. 11:17)
d. Bůh zaopatřil obětního beránka ( Gen. 22:13)
4. Abraham byl ochoten obětovat svého jediného syna. Bůh jako jeho smluvní
partner nemohl udělat méně.
VI. Bible obsahuje dva zákony, nebo smlouvvy, starou a novou
39
A. Stará smlouva mezi Bohem a Abrahamem
B. Za doby Mojţíše byl přidán zákon
1. Zákon najdeme ve druhé Mojţíšově a je to seznam " musíš a
nesmíš "
2. 3. Mojţíšova: seznam obětí a obřadů v případě porušení
zákona
a. Uskutečnění těchto obětí a obřadů přikrylo hřích
b. Krevní oběti pouze přikryly hřích, nesmazali ho
c. Pouze krev Jeţíše můţe smazat hřích
C. Pod zákonem krev býků a kozlů přikryla hřích jen na určité období
1. Pokaţdé, kdyţ lidé zhřešili, museli vykonat příslušnou obět, aby byl hřích
přikryt.
2. Pět typů obětí pod zákonem:
a. Zápalná oběť, přídavná oběť, pokojná oběť, oběť za přestoupení a oběť
za hřích
b. Tyto oběti se opakovaly pokaţdé, kdyţ se vyskytl hřích
D. Zákon - dočasné měřítko ( Gal.3:19)
E. Bůh plánoval poslat Jeţíše od zaloţení světa
.
1. Kristus byl beránkem bez vady, obětovaným od doby před zaloţením světa
(1. Petr 1:19-21)
2. Bůh věděl, ţe člověk padne, ale měl připravený plán spasení
3. Zákon s obřady a oběťmi byl dán, aby ukázal, ţe člověk ho nikdy nenaplní
a. Ukázal člověku, ţe potřebuje Boţí milost
b. Ukázal člověku, ţe nemůţe naplnit Boţí poţadavky ze své vlastní
schopnosti.
c. Nasměroval člověka na kříţ a ukázal mu jeho potřebu Spasitele
d. Ţádný člověk nemohl naplnit zákon.
VII. Člověk potřebuje Spasitele
A. Jeţíš byl předurčen zemřít před zaloţením světa ( 1. Petr 1: 19-24)
B. Bůh Ho poslal v určený čas, aby zemřel na kříţi ( Gal. 4:4)
C. Člověk zhřešil, tedy Člověk musel zemřít, aby usmířil lidstvo
1. Nemohl to udělat jen tak nějaký člověk
2. Vykupitel musel být někdo svobodný od hříšné přirozenosti
40
3. Jenom Jeţíš - cele Člověk a cele Bůh
a.Kdyby byla dostatečná krev obyčejného člověka, Abraham mohl obětovat
Izáka
b. Krev Izáka nebyla dostatečná
4. Krev musela být prolitá, ale krev bez hříchu
5. Krev člověka pochází z lidského semene
a. Krev Jeţíše byla zaopatřená Bohem
b. Jeţíšova krev byla prostá hříšné přirozenosti, proto byla přijatelnou obětí
VIII. Díky Jeţíši máme lepší smlouvu
A. Smlouva lepší, lepší zaslíbení ( Ţid. 8:6)
1. Stará smlouva nebyla dokonalá ( Ţid 8:7)
2. Nemohla plně smířit člověka s Bohem
3. Zákon, dočasné měřítko k ukázání na lidský hřích a jeho neschopnost zákon
naplnit ( Efez. 3:24-25)
B. Jeţíš přišel, aby naplnil zákon ( Mat. 5:17,18)
1. Jeţíš naplnil zákon a tím byl jednou provţdy naplněn
a. Zákon byl dán pouze do doby, neţ přišlo Semeno ( Gal. 3:19)
b. Jeţíš, Semeno, přišel a naplnil zákon
2. Jakmile Jeţíš prolil svou krev, oběti zvířat uţ nebyly zapotřebí
3. Proč se snaţit zakrýt to, co bylo odstraněno ?
C. Abrahamovská smlouva je stále ještě efektivní
1. Smlouva, kterou Bůh uzavřel s Abrahamem je věčná
2. Smlouva nemůţe pominout, dokud není naplněná
3. Kol. 2:14
a. Jeţíš vzal soupis nařízení , která byla proti nám
b. Abrahamovská smlouva není proti, zákon byl proti
c. On odstranil zákon z cesty a přibil ho na kříţ
d. Jsme svobodni od prokletí zákona
D. Abrahamovská smlouva bude naplněná při druhém příchodu
1. Aţ se vrátí, veškerá země zaslíbená Abrahmovi v Genesis 15 bude
obnovená
2. Toto naplňuje veškerá smluvní zaslíbení
3. Potom bude smlouva dokončena
4. My budeme vládnout tisíc let s Jeţíšem Kristem
5. Abrahamovská smlouva bude nahrazena, protoţe uţ nebude zapotřebí
IX. Nová smlouva je také krevní smlouva
41
A. Stará smlouva byla zpečetěna krví člověka, Abraham ( při obřízce)
B. Nová smlouva zpečetěná Boţí krví Jeţíše ( na kříţi)
C. Prolití krve je vţdy nezbytným prvkem krevní smlouvy
1. Nová smlouva je lepší, protoţe byla zpečetěná Boţí krví
2. Krev Jeţíše byla jedinou dostatečnou cenou, která byla nutná k zaplacení dluhu
hříchu lidstva
D. Osm moţných kroků krevní smlouvy - Jeţíš je všechny naplnil
1. První krok, Jeţíš si vyměnil roucho s hříchem ( Izaj. 64:6) ( Řím. 3:23)
a. Jeţíš vzal naše špinavé roucho nespravedlnosti, a dal nám své čisté roucho
spravedlnosti
b. Naše hříchem pošpiněná roucha jsou nyní očištěná a čistá
2. Druhý krok, my máme Boţí zbroj ( Efez. 6:13-17)
a. Máme Boţí zbroj jako jednu z našich smluvních výsad
b. My si ji musíme obléci, ale je naše, abychom ji pouţívali
3. Třetí krok, Jeţíš prolil svou krev, aby zpečetil smlouvu
a. Prolití krve je vţdy nezbytné při krevní smlouvě
b. Chrámová opona se roztrhla, kdyţ Jeţíš zemřel. To značilo konec oddělení
mezi člověkem a Bohem
c. Krev Jeţíše vykoupila zpět náš vztah s Bohem
d. Kletba na lidstvu byla vyzdviţena jednou a naposledy
e. Jeţíš, poslední obětovaný beránek ( 1. Kor. 5:7)
4. Čtvrtý krok, poţehnání a prokletí
a. Jeţíš byl učiněn hříchem za nás, aby na nás přišla poţehnání ( Gal. 3:13)
b. Jeţíš trpěl všechny nemoci, choroby a utrpení tohoto světa, abychom my
nemuseli ( Izaj. 53)
c. Byl oddělen od Boha, abychom my s Ním mohli mít vztah
d. Šel do pekla, abychom my mohli jít do nebe
5. Pátý krok, výměna jmen
a.V krevní smlouvě, partneři mají právo pouţívat jméno svého partnera
b. Jméno Jeţíš je naše smluvní jméno
c. My máme právo pouţívat jméno Jeţíš a mít naplněné naše potřeby a touhy
6. Šestý krok, zaloţení památníku
a. Jeţíš nám dal večeři Páně, nebo poslední věčeři, jako památku na Něj
b. Pokaţdé, kdyţ máme večeři Páně, připomínáme si Jeho smrt a vzkříšení
(1. Kor. 11:25,26)
7. Sedmý krok, rozpůlení zvířat
a. Jediný krok, který Jeţíš nenaplnil
b. Jeho krev byla dostatečná. Krev zvířat nebyla zapotřebí
8. Osmý krok, smluvní jídlo
a. Poslední večeře nebo večeře Páně je smluvním jídlem
b. Skládala se z chleba a vína ( tradiční smluvní jídlo)
c. V tom, co Jeţíš udělal, je velký význam
d.Ve staré ţidovské tradici je na velikonočním stole chlebník se třemi kapsami
naplněný chlebem
1 - Jeţíš vzal chléb z prostřední kapsy ( podle tradice ) a rozlomil ho
2 - Ţidé si mysleli, ţe chléb representuje Abrahama , Izáka a Jákoba.
42
Neví, proč
Jákob by měl být tím zlomeným.
3 - Jeţíš rozlomil prostřední chleba ukazující na rozlomené tělo Syna
4 - Chleba ve skutečnosti ukazuje na Otce, Syna a Ducha Svatého
e. Stará ţidovská tradice také měla 4 poháry, tři plné a jeden prázdný
překlopený na velikonočním stole
1 - Plné poháry značí Abrahama, Izáka a Jákoba. Prázdný pohár je
Mesiášův
2 - Jeţíš vzal Mesiášův pohár, naplnil ho a pil z něj (Marek 14:16)
3 - Tímto vyjádřil, " Já jsem Mesiáš".
4 - Tento význam byl učedníkům velmi jasný
9. Dalším krokem bylo vetřít popel do zářezu, coţ posléze vytvořilo
jizvu
a. Obřízka označovala Ţidy jako smluvní lid
b. Dnes je pečetí nebo znamením smlouvy Duch Svatý
c. ( Efez. 1:13, 4:30, 2. Kor. 1:22)
E. My máme smlouvu s Bohem podepsanou krví Jeţíše
1. Kdyţ Jeţíš zvolal " Je dokonáno", to slovo, které pouţil je TELESTI. Toto bylo
zvolání římského generála sledujícího bitvu z návrší. Kdyţ viděl, ţe jeho strana
jasně vyhrává, zvolal, aby dal svým jednotkám na srozuměnou, ţe bitva je uţ
vlastně vyhraná.
2. Mnoho římských vojáků bylo okolo kříţe. Jeden z vojáků , který toto slyšel
řekl: "Jistě to byl Boţí Syn ".Nemohl porozumět tomu, proč člověk umírající na
kříţi by provolával vítězství římského generála. Proto řekl: " Jistě to byl Boţí
Syn ". (Matouš 27:54)
3. Jeţíš vyhrál bitvu
a. Všechno, co bylo zapotřebí ještě udělat bylo strávit tři dny v pekle
b. On věděl, ţe zvítězil
c Mohl prokřikovat vítězství, protoţe úspěšně dokončil svůj úkol
d. Jeţíš získal člověka zpět Bohu
Modlitba
I. Důleţitost modlitby
II. Co modlitba není (Mt 6,5-8)
43
H. Modlitba není cvičení v marnosti, zoufalství nebo nevěře
1. Zoufalství z duševního pohledu říká: "Moţná je tu nějaká šance, ţe se má modlitba
prodere skulinkou v nebi aţ k Boţímu trůnu; a moţná, ţe se má modlitba dostane
k Bohu zrovna, kdyţ na ni bude mít náladu."
2. Modlíš-li se v zoufalství, přestaň a čiň pokání a začni chválit Boha. To pomůţe
tvému
modlitebnímu ţivotu a tvému postoji.
I. Modlitba není podívaná, která má oslnit lidi nebo Boha (Mt 6,5; Lk 18,10-14).
J. Modlitba není prázdným odříkáváním naučených frází (Mt 6,7).
III. Co je modlitba
A. Modlitba je prosba (Mt 7,7-8).
B. Modlitba znamená říkat Bohu Jeho slovo a připomínat Mu ho (Iz 43,26).
C. Modlitba je vytrvalá ţádost (Ef 6,12-18).
D. Modlitba je společenství s Pánem, stejně jako je díkůvzdání, chvála a uctívání.
IV. Co řekl o modlitbě Jeţíš
A. V Matouši (5,44; 6,5-16; 7,7-11; 9,38; 18,19; 21,18-22; 26,40-41).
B. V Markovi (11,19-26).
C. V Lukáši (10,2; 11,1-13; 18,1-8).
D. V Janovi (14,10-14; 15,7-8; 16,23)
V. Co řekl o modlitbě Pavel
F. V Římanům (8,26; 10,1).
G. V 1. Korintským (14,2.13-14).
H. V Efezským (6,18-20).
I. Ve Filipským (4,6-8).
J. V 1 Tesalonickým (5,16-18.23.25).
K. V 1 Tiomoteovi (2,1-8; 4,5).
VI. Co řekli o modlitbě jiní
44
A. Jan 5,14-15
B. Jakub 5,13-18
C. Petr 3,7.12; 4,7; 5,7
D. Juda 20
VII. Modlitby v Novém zákoně
A. Římanům 1,8-10
B. 1. Korintským 1,4-5
C. 2. Korintským 13,7
D. Efezským 1,16-23; 3,14-21
E. Filipským 1,3.9-11
F. Koloským 1,9-12; 4,3-4
G. 2. Tesalonickým 1,11-12; 3,1-2
H. Filemon 4
I. 3. Jan 2
Principy modlitby
Osnova pro studenty
Všeobecná fakta o modlitbě
1. Definice modlitby - komunikace s Bohem obsahující jak mluvení tak naslouchání
obou stran.
45
2. Všechno je narozeno, udrţováno a naplňováno skrze modlitbu
3. Bible nás povzbuzeje, abychom se modlili Ţalm 32:6, Jakub 5:13, Kol. 4:2, 1. Tes.
5:17
4. Musíš se naučit se poddat hlasu Ducha svatého - Řím. 8:26-27, 1. Král. 19:11-12
5. Tvoje vůle je při moslitbě zapojena - Jak. 4:3, 1. Jan 5:14,15
6. Měl by si mít ustanovený kaţdodenní čas na modlitbu
7. Modlitba je způsob, jak se dějí 3 věci
a. Mění se ţivoty a okolnosti
b. Zjevuje se Boţí přítomnost
c. Přichází vedení
Spravedlnost - základ pro úspěšnou modlitbu
8. Náš problém číslo jedna je modlení se v nespravedlnosti
9. Řím. 2:4, Řím. 3:20-26
10.Boţí vůle pro nás je, abychom byli vítězi - Jan 16:33, 1. Jan 4:4, Zjev. 12:11
11. 2. Kor. 5:17
12. Kdyţ víš, ţe jsi spravedlivý, máš smělost Ducha xvatého a jistotu - Ţid. 4:16
13. Boţí podmínky pro zodpovězené modlitby
a. pokoř se
b. Odvrať se od svých hříšných cest
c. Buď soucitný
d. Buď milující, soucitný a zdvořilý
e. Nikdy neodplácej zlé zlým, uráţkou za uráţku
f. Modli se za dobro, štěstí a ochranu pro ty, kteří proti tobě vystupují
14. Bible je zjevená Boţí vůle
15. 1. Jan 5:11-15. To je základ pro zodpovězenou modlitbu
a. měj ţivot v Jeýíši ( spasení)
b. Věř ve jméno jeţís
c. Měj důvěru ve svůj vztah s Bohem
d. Pros podle Boţí vůle
16. Mal. 3:6, Ţid. 13:8, 2. Kor. 1:20
17. Kdyţ se modlíte podle slova, modlíte se za uskutečnění Boţí vůle ve vašem ţivotě
18. Bůh ví, co chce, aby bylo uskutečněno, a kdyţ se modlíme Jeho vůli, souhlasíme s
Ním, aby se uskutečnila
19. "Pokud je to tvá vůle" je víru ničící modlitba
20. 1. kor. 2:9-16
21. Ne všechno, co se stane křesťanovi je Boţí vůle
22. Fil. 4:6
Modli se odpověď
23. 1. Jan 5:14
24. Mk 11:23-24
25. Víra ve slovo přináší výsledky - Přísl. 4:20-23, 5. Moj. 8:18, 3. Jan 2, 5. Moj. 28
26. Kdyţ slyšíme slovo a to je narozené v našem duchu, zformované naším jazykem a
46
promluvené ústy, je to tvořivá moc - jsme to, co říkáme, ţe jsme.
Modlitba ve jménu Jeţíše
27. Jan 14:12-14, Jan 16:23
28. Mt. 28:18 - veškerá autorita byla dána Jeţíši
a. Efezs. 1:19-21 - Jeţíš nám dal Svojí autoritu
b. Teď máme autoritu na zemi skrze jméno Jeţíš
29. Sk. 19:13-15 - ďábel ví, jestli nad ním máš autoritu, nebo ne
30. Máš autoritu do té míry, do jaké jsi pod autoritou
a. Satan rebeloval proti Boýí autoritě - Iz. 14:12-14
b. Můţeš rebelovat proti Boţí autorit tím, ţe děláš svou vlastní vůli místo té
Jeho. Nejsi pod autoritou, proto nemáš autoritu
c. Jeţíš měl autoritu, protoţe dělal Boţí vůli
31. Víra fuhguje tam, kam míří Bůh
a. Jeţíš dělal to, co mu Bůh ukázal, aby dělal, mluvil Boţí vůli - Sk. 10:38
b. Máš tu samou autoritu, kdyţ mluvíš Boţí vůli ve jménu Jeţíše
32. Sk. 3:1-8
33. Kdyţ se pro tebe stanou Boţí zaslíbení skutečná, Bůh způsobí, aby se věci děly
a. Čtením Bible zjišťujeme Boţí vůli
b. Modlením se boţích zaslíbeních se stávají pro nás skutečné
34. Jan 16:23-24
35. Všechny ďáblovy podvody jsou způsobeny nedostatkem poznání z Bible
a. Kroky, jak být svobodný od podvedení
1/ Měj obecenství s Bohem - modli se
2/ Zůstávej ve slov - čti Bibli kaţdý den
3/ Choď v odpuštění
4/ Pravidelně choď do církve
5/ Podřiď se Boţímu vedení nad tebou
Jeţíšovo vyučování o modlitbě
36. Mt. 6 a 7, Luk. 11
a. Pánova modlitba - Mt. 6:9-15, Luk. 11:2-4, skládá se z hlavních principů k
dosaţení naplněné potřeby
b. Modlitba vytrvalosti - Mt. 7:7-11, Luk. 11:5-13, obsahuje hlavní principy, jak
dosáhnout naplněných potřeb ostatních
37. Mt. 6:8, Mt. 7:7
38. Řím. 10:9-10 - základní "návod", jak obdrţet boţí zaslíbení
39. Pět moslitebních principů, které nacházíme v Pánově modlitbě
47
a. verš 9 - princip chvály
b. v. 10 - princip dávání Boha na první místo Mt. 6:33
c. v. 11 - princip denní modlitby Mt. 6:33-34
d. v. 12 - princip odpuštění Luk. 11:14-15
e. v. 13 - princip osvobození od pokušení
40. Mt. 21:18-22, Mk 11:12-14, 20:24, Jan 15:7-8
Další vyučování o modlitbě
41. Pavlovo vyučování - Efezs. 1:16-19, 3:14-19, Fil. 1:9-11, Kol. 1:9-11, 1. Tes.
5:16-18, 2. Tes. 1:11-12, 1. Tim. 2:1-2,8
Jak se modlit a za co se modlit
42. Jakubovo vyučování Jak. 5:13-16
Jakub klade tři otázky a odpovídá na ně
43. Judovo vyučování - verše. 20, 21
a. v. 20 - modlitba v jazycích vás buduje
b. Řím. 10:17 - víra přichází ze slyšení Boţího slova, buduješ svou víru skrze
slyšení Boţího slova
c. Modlitba v jazycích tě buduje duchovně na víře, kterou máš díky slyšení slova
44. Petrovo vyučování - 1. Petr 3:1-7
Tvůj vztah s partnerem můţe bránit modlitbám
45. Janovo vyučování - 3. Jan 2
a. Tato modlitba se týká třech oblastí ţivota
1/ fyzická
2/ Duchovní
3/ Materiální
b. Bůh tě touţí poţehnat v kaţdé oblasti ţivota
Modlitba ve víře
46. Pokud chceš mít zodpovězenou kaţdou modlitbu, kaţdá modlitba musí být
modlitnou víry zaloţená na Boţím slově
47. Mk. 11:12-14 - příběh Jeţíše a fíkovníku
48. Mk. 11:23-24 - modlitba víry - věření v srdci a mluvení ústy
a. Modlitba je podmíněná
1/ Ve tvém srdci by neměli být ţádné pochybnosti
2/ Musíš věřit tomu, ţe co říkáš, se stane
3/ Musíš věřit tomu, ţe jsi jiţ přijal to, za co ses modlil
b. Ţalm 37:1-7
49. modlitby víry jsou zrozené z obecenství s bohem
50. Lidská vůle rozhoduje o cestě ţivota
a. Kdyţ se to shoduje s Boýţí vůlí, síly ďáblovy jsou zastaveny
b. Řím. 8:31-37
c. 1. Kor. 15:57
51. Ve své mysli byste měli vidět , jak vlatníte věci, které pro vás Bůh má
a. 1. Jan 5:14-15
b. Ţid. 11:1
c. 2. Kor. 4:13
48
52. Jak se modlit modlitbu víry
a. Nauč se Boţí zaslíbení sám pro sebe
b. Poté, co jsi přesvědčen, ţe zaslíbení, které potřebuješ je tvoje, řekni to
c. Kdyţ přijde myšlenka pochybnosti, vyznej zaslíbení a děkuj Bohu za to
d. Stůj v tom, a stane se to
Modlitba prosby
53. Definice - pokorná, naléhavá prosba k Bohu, ţádání
54. Boţí vůle je, aby vaše potřeby - duchovní, duševní a fyzické byli naplněné
Není třeba se modlit " pokud je to tvá vůle", pokud je to v bibli, tak je to Jeho
vůle
55. Musí to být moslitba víry - Mt. 21:22, Mk. 11:24, Fil. 4:6
56. Vţdy by mělo následovat díkůčinění
57. Jak se modlit modlitbu přímluvy
a. Ustanov svou potřebu
b. Najdi verše, které mluví o zaslíbení naplnění potřeby
c. Předloţ modlitbu ve víře a s díkůčiněním
d. Uvrhni tu starost o ni na Pána
e. Modli se a jednou Fil. 4:6
58. Dva klíče, jakmít zodpovězenou modlitbu ţádání
a. Aktivuj svou víru skrze dávání toho, co potřebuješ
b. Vyvyruj se rozporů - jak. 3:6, 1. Tim. 2:1,8
Modlitba svazování a uvolňování
59. Definice - svazování ďábla pro uvolnění určité osoby nebo okolnosti a uvolnění
sluţebných duchů, aby slouţili a dělali cokoli, co je třeba ku pomoci
60. Mt. 16:19
61. Svazování
a. Efezs. 6:12 - lidé nejsou tvůj nepřítel
b. 2. Kor. 4:4 - Satan oslepuje mysl svázáním duše
1/ Oslepuje mysl vůči pravdě
2/ Oslepuje vůli od připojení se k Boţí vůli
3/ Ovládá pocity a manipuluje je vůči okolnímu světu
c. Gen. 1:28 - Satan můţe dělat pouze to, co mu dovolíš dělat
d. Zlomíš moc nepřítele tím, ţe ho sváţeš ve jménu Jeţíše, a uvolníš drţení, které
měl na jednotlivci nebo okolnosti - Mt. 12:29
62. Uvolňování
a. Ţid. 1:14 - andělé jsou posláni od Boha, aby pomáhali boţím dětem, kdyţ
poţádají o pomoc
b. Ţalm 103:20, hlas Jeho slova je náš hlas, kdyţ mluvíme slovo
63. Jak se modlit modlitbu svazování a uvolňování
a. Svázat ducha. Nepřítele - 2. Kor. 4:4
b. Svázat Jeho moc nad daným člověkem nebo situací ve jménu Jeţíše
c. Vírou udrţovat tlak na ďábla
1/ Nepochybuj, ani se nedívej na okolnosti
49
2/ Měj svou mysli soustředěnou na to, co říká Boţí slovo
d. Uvolnit dluţebné duchy ve jménu Jeţíše
e. Pokračovat v děkování Bohu
Modlitba shody
64. Mt. 18:19-20
65. Definice - kdyţ se shodnou dva nebo tři na tom, co říká slovo, ţe je jiţ udělané .
Mt. 18:16
66. 5. Moj. 32:30 - před jedním jich uteče 1000, dva zaţenou 10 000
67. Kaz. 4:12 - Tříproudý provaz je těţko přetrhnout
68. S kým se shodovat
a. Někdo, kdo je ti blízký a zná tě
b. Někdo silný ve víře, jehoţ modlitby mají výsledky
69. Jak se modlit modlitbu shody
a. Ustanov svou potřebu
b. Mluv zaslíbení z bIble ohledně tvojí potřeby či situace
c. Děkuj Bohu za to, ţe je to hotové
Modlitba přímluvy
70. Satan stojí proti Boţím zaslíbením a svazuje lidi
Modlé se příkazy, aby Satan přestal činit své dílo, aby se mohla uskutečnit Boţí
vůle
71. Definice - ten, který zpátky přivede k sobě ty, kteří byliodloučeni
72. Základ pro přímluvnou modlitbu je láska a soucit pro lidstvo - Mt. 14:1-14
73. Kroky k přímluvné modlitbě Izaj. 62:10
a. Krok 1 - " projít branami "
1/ Mt. 16:18
2/ Mimo autoritu, která drţí člověka od toho, aby přišel k Pánu
b. Krok 2 - " připravit cestu pro ostatní, vyrovnat silnice"
1/ Izaj. 40:3
2/ Připrav cestu pro lidi v duchu, aby mohli přijít k Pánu
c. Krok 3 - " odklidit kameny"
1/ Odmodluj překáţky, které jim brání, aby přišli k Pánu - strach, nevěra,
nehodnost
d. Krok 4 - " pozvednutí standardu"
74. Modlitba vytrvalosti - Luk. 11:5-13, Mt. 7:7-11 - biblický příklad přímluvné
modlitby
a. Luk. 11:9 - "popros a dostaneš"
1/ Originální řecký txt říká, pros a pokračuj v prošení, toto platí pro
přímluvnou modlitbu, ne pro modlitbu prosby
2/ Přímluvná modlitba zahrnuje vůli někoho dalšího, kdo byl podvedený a
svázaný ďáblem a kvůli tomu byli vybudované pevnosti
3/ Převzměte autoritu nad duchovní silou, která ovládá ţivot toho člověka a
přikaţte, aby přestaly působit
50
Modlitba vydání se
75. Definice - uvrhování břemen na Pána - 1. petr 5:7
76. Ţalm 37:5
77. Bůh nevezme tvá břemena, ty Mu je musíš dát
78. Mt. 6:25-27, Fil. 4:6 - starosti anulují moslitbu
79. Ţalm. 121:4
Modlitba uctívání
80. Definice - uctívání, sluţba, očekávání na Boha a obecenství s Ním
81. Je třeba jako jednotlivec i společně
82. Sk. 13:1-4
83. Někdy funguje modlitba uctívání, kdyţ nic jiného nepomůţe
84. jak se modlit modlitbu uctívání
Modlitba jednota
85. Definice - více neţ pozvednutí jednoho hlasu v souladu k Bohu
86. Sk. 1:12-14, 2:1-4
87. Sk. 4:23-31
88. Sk. 16:25-31
Modlitba
89. Luk. 22:42
90. Definice - modlitba vydání svého ţivota Bohu
91. je to modlitba vedení
92. je to jediná modlitba s pravidlem " pokud je to tvá vůle"
93. Vydej se čemulkoli On řekne - nepoţádá tě o nic, na co by tě nepřipravil, abys v
tom zvítězil
Porozumění autoritě
Úvod: Autorita má vliv na nás na všechny
“A kdyţ poddáno jemu bude všechno, tehdy I sám Syn poddá se tomu,
kterýţ jemu poddati má všechno, aby byl Bůh všechno ve všech”.
51
I. Poddání se autoritě, základ pro úspěšný křesťanský ţivot
A. Nejvyšší autoritou je Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch Svatý a Jeho
Slovo
Toto jsou přímé autority ve vašem ţivotě
Nepřímá nebo delegovaná autorita je daná lidem v pozicích
1
2
B. Rebelie proti Boţí autoritě (přímé nebo nepřímé) je přímá rebelie
proti Bohu samotnému
1
2
3
4
Adam a Eva ( Gen. 2:17 - 3:19)
Lucifer ( Izaj. 14:12-15)
Saul ( 1. Sam. 15:1-23). Rebelie je jako hřích čarodějnictví.
Jako výsledek své rebelie proti autoritě ztratili své pozice
C. S autoritou přichází zodpovědnost vydávání počtu
1
2
Proces předávání autority( odpovědnosti ) se nazývá delegace
Existují tři úrovně autority
b Úplná autorita: můţe danou věc uskutečnit bez konzultace s
nadřízeným
c Omezená autorita: můţe danou věc uskutečnit, pokud poté
informuje svého nadřízeného
d Ţádná autorita: nemůţe podniknout nic bez předchozí
konzultace s nadřízeným
II. Autority ustanovené Bohem ( přímé autority)
A. Ve světě: pro občany - zákony a vláda ( Řím. 13:1) ( 1. Petr 2:13 - 14)
B. V rodině:
1. Manţel je nejvyšší autoritou v rodině ( Gen. 3:16) ( Efezs. 5:23)
a. Člověk by měl opustit svého otce a matku a postarat se o
svou novou rodinu( Gen. 2:24) ( Efez. 5:31)
b. Abraham a Lot se oddělili kvůli tlaku a problémům
rozvětvené rodiny (Gen. 13:1-12)
c. Manţel má milovat svou manţelku, jako Kristus miloval
církev (Efezs. 5:25)
2. Manţelky se mají podřizovat manţelům ( 1. Petr 3:1)
3. Děti rodičům ( Efezs. 6:1-3)
a. Rodiče mají zodpovědnost vychovat své děti (Gen. 18:19)
(Přísl. 22:6)
b. Musíme káznit své děti, abychom je vycvičili
( Přísl. 19:18, 22:15, 13:24, 23:13-14, 29:17)
52
C.
V církvi: ( Efezs. 1:22-23)
1
2
3
4
5
Úřady sluţebných darů ( Efez. 4:11)
Autorita v místní církvi je pod hlavou Pastora ( Skutky 20-28)
Biskupové, asistující pastoři a starší jsou vybraní pastorem
nebo apoštolem ( Skutky 4:23) ( Tit. 1:5)
Diakonové jsou vybráni shromáţděním ( Skutky 6:5-6)
Poţadavky a kvalifikace starších a diakonů ( 1. Tim. 3)
D. V práci: zaměstnaný zaměstnanci ( otroci pánům) ( Efez 6:5-7) (1.
Tim 6:11) (Titus 2:9-10)
E. Tvé svědomí nebo duch (1. Tim 1:18-19) (Skutky 24:15)
1.Vědomé překročení vašeho svědomí ho ocejchuje a zatvrdí
( 1. Tim. 4:1-2)
2. Mírný duch vytvoří správný postoj. Citlivé svědomí je rozvinuto
skrze okamţité jednání na Boţím Slově, poddání se vyšší autoritě,
motlitbu v duchu a okamţité poslechnutí hlasu svědomí
3. Ocejchované svědomí začíná u myšlenek ( 2. Kor. 10:5)
III. Delegovaná autorita ( nepřímá autorita)
A. Role delegáta: Kdy a kde byste měli pověřovat?
1. Při opakovaných záleţitostech
2. Často se opakující menší rozhodnutí
3. Detaily, které vám zabírají mnoho času
4. Práce, pro které jste nejméně kvalifikováni
B. Jak pověřovat
1. Vyberte pro danou pozici tu správnou osobu
2. Nepověřujte příliš
3. Dejte výběru čas
4. Pověřte včas, ještě neţ přijdou problémy
5. Konzultujte s pověřeným dopředu
6.Komunikujte
C. Potřeba komunikace
1. Vysvětlete potřebu pro pověření
2. Pouţijte pověřování k motivaci zaměstnanců dělat více neţ je jejich
práce
3. Jasně úkol definujte ( Gen. 6:9-22) ( Joz.6:1-5)
4. Jakmile jste úkol zadali, zeptejte se, zda delegát úkolu rozumí
5. Kontrolujte výsledky, ne metody
6. V problémových oblastech vyhledejte doporučení od ostatních
53
delegátů
7. Nebuďte tím, kdo hledá chyby
8. Jednejte s lidmi v lásce, s respektem a úctou
9. Nikomu nestraňte ( 1. Tim. 5:21) (Efezs. 6:9)
10. Buďte pohotoví ve vyplácení mzdy
D. Role delegáta. Jak můţeš být uţitečnější Boţímu muţi, pro kterého
pracuješ ?( 2. Tim 4:11)
1. Sluţ mu “jako Pánu” ( Kol. 3:23)
2. Poznej lidi nad tebou
3. Zůstávej v mezích své autority ( 1.Tim. 2:12). Kdyţ tělo získá
autoritu nad duchem, máte ve svém ţivotě abnormálnost, tak to je
také kdyţ převezmete autoritu, která vám nepatří.
a. Dělej to, o co jsi byl poţádán
b. Soustřeď se a přemýšlej o 99 procentech dobré práce, která se
dělá.
c. Modli se za své problémy
d. Mluv se svou autoritou. Ujisti se, ţe máš všechny informace.
4. Seznam se se strukturou autority v církvi
5. Získej si jejich důvěru
6. Buď poučitelný a opravitelný
7. Nenarušuj systém ( Skutky 9:5)
8. Nebuď tím, kdo mluví do všeho
Poslušnost
1) Úvod do poslušnosti
A. Co to je a co to není
1. Poslušnost je dobrovolný ţivotní styl věřícího, se záměrem dodrţovat a
54
činit vše, co Bůh nařídil
a. Odklonit se od vlastních tuţeb, být poučitelný (Gal. 6:3)
b. Poslušnost je skutek s postojem . Vychází ze srdce.
c. Poslušnost bez podřízenosti je otroctví
1. Poslušnost není jednoduše poţadavek na věřícího, je to příkaz
a. Není to provádění rituálů, formalit a obětí ( Gal 4:9-10)
b. Není to něco, co děláme kvůli odměně
c. Není to něco, co děláme, abychom neměli špatné svědomí
1. Poslušnost je odpovědí na dobré a čisté svědomí (1. Tim 3:9) ( 2. Tim.
1:3) (Ţid. 13:18)( 1 Petr 3:16)
2. Příklad Saula ( 1. Sam. 10:18, 13:1-10, 15:3-23)
a. Saul měl problém s rituály, obřady a obětmi
b. Bůh touţí po poslušnosti mnohem více neţ po obětech
c. Bůh má zalíbení v člověku, který následuje instrukce od Něj
d. Bůh poţaduje úplnou poslušnost, ne částečnou ( nic takového jako
částečná poslušnost neexistuje)
A. Láska k poslušnosti a její výsledky
( Ţalm 119:97-105, 129-136, 165-174)
1. Láska k poslušnosti způsobí, ţe budete meditovat Boţí Slovo, a díky
tomu je dodrţovat ( Joz. 1:8)
2. (Ţalm 119:97-100)
3. Vyvarujete se tím hříchu ( Ţalm 119:9, 101-104)
4. Dá vám nasměrování a vedení ( Ţalm 119:105)
5. Dá vám dokonalý pokoj ( Ţalm 119:165)
Poslušnost: Jeden prvek ( element) ráje
A. Ráj, Kalvárie, a Nebe prohlašují jedním hlasem
( Řím. 5:19) (Filip. 2:8-9) ( Ţid 5:8-9) ( Zjev 22:14)
A. Starozákonní lidé poslušnosti
1. Noah ( Gen 6:22, 7:5)
2. Abraham ( Gen 22:16-18) ( Ţid 11:7)
3. Mojţíš ( Exod19:5)
A. Novozákonní lidé poslušnosti
1. Poslušnost Kristova ( Řím 5:19) ( Ţid 10:9) ( Jan 10:18)
a. Pro Krista byla poslušnost ţivotním principem ( Jan 6:38)
b. Pro Krista byla poslušnost radostí ( Ţalm 40:8) ( Jan 4:34)
c. U Krista způsobila poslušnost očekávání na Boţí vůli ( Ţalm 40:68)
d. Pro Krista byla tato poslušnost poslušností aţ k smrti ( Jan 6:38)
e. U Krista vyvěrala poslušnost z nejhlubší pokory ( Filip. 2:5-8)
f. U Krista vyvěrala poslušnost z víry, z úplné závislosti na Boţí síle
( Jan 5:30)
1. Petr (Skutky 5:32) ( 1. Petr 1:2, 14-45, 22)
55
2. Pavel ( Řím. 1:5, 16:26)
3. Co o poslušnosti řekl Jakub ( Jak. 1:22)
4. Co řekl o poslušnosti Jan ( 1. Jan 2:3, 4, 3:18-22, 5:3)
A. Neposlušnost od Tebe zadrţí Boţí poţehnání
1. Láska a odpuštění – ( Mat 5:44) ( Marek 11:25) ( Jan 13:34)
2. Slovo a motlitba – ( Jozue 1:8) ( Jan 15:7)
3. Svědek – říkat ostatním dobrou zprávu o Jeţíši Kristu ( Marek 16:15)
4. Chození do církve – ( Ţid.10:25)
5. Díkůčinění a chvála - ( Filip. 4:6)
a. Starosti nejsou díkůčinění a chvála – (Filip 4:6)
b. Ani reptání a stěţování si ( Filip 2:14)
c. Ani hněv
d. Ani odrazení
6. Víra pracuje skrze lásku ( Gal 5:6). Víra nemůţe pracovat bez
poslušnosti. Kdyţ milujete Boha a jste v úplné poslušnosti Jeho Slovu,
není absolutně nic, co by mohlo stát v cestě vaší víře.
7. Příklad Kaina a Ábela ( Gen. 4:1-7)
6
7
8
9
III. Učení se tajemství pravé poslušnosti ( Ţid. 5:8-9)
A.Poslušnost je naučená
B. Škola poslušnosti
1.Učitel je Kristus a Jeho příklad (Jan 12:49-50)
2.Učebnice je Bible – ( Mat 4:4,7,10) ( Luk 24:27). Jeţíš byl muţem Slova,
ale Slovo bez Ducha nemá ţádnou moc, aby vypůsobilo poslušnost
C. Ţák - Ty !
1. Musí se z celého srdce poddat Učiteli
2. Musí Učiteli důvěřovat. Musí věnovat Učiteli pozornost, kterou od něj
poţaduje.
Sluţba v praxi
I.
II.
Úvod. Definice sluţby v praxi
Boţí povolání
A. Jak ho rozpoznat
1. Iniciativa přichází od Boha . ty si ho nevybíráš jako světskou
56
kariéru
2. Budeš zavalený péčí a soucitem pro duše
3. Jak porosteš, nebudeš spokojený, pokud bys dělal něco jiného
4. Pokud jsi povolaný, ale ještě si nejsi jistý, můţe to být ze
dvou důvodů
a. Špatné načasování
b. Konflikt zájmů kvůli tvým vlastním odlišným touhám,
tvá mysl je rozdělená
B. Vydání se povolání
1. Musí mít sílu čelit protivenství
2. Musí se neustále připravovat a studovat
3. Musí vést ţivot modlitby a půstu
C. Kvalifikace prosluţbu ( 1. Tim. 3:1-16)
1. Musí být pracovitý a pilný. Zahrnuje to i jistý obchodní
smysl.
2. Musí lidi milovat a rozumět jim
3. Musí být člověkem neochvějného charakteru
D. Ţivotní priority
1. Bůh a Jeho slovo
2. Rodina a domov
3. Sluţba a církev
a. Kvalifikace dobrého manţelství
b. Kvalifikace dobrých dětí
4. Práce
III.
Praktické oblasti sluţby
A. Správa
1. Organizace, pokud máš v nepořádku domov, jid sám
nepořádný ( 1. Tim. 3:4)
2. Plánování a stanovení cíle
3. Finance
a. Tvůj postoj vůči tvým osobním financím ovlivňuje tvůj
postoj vůči sborovým financím
b. Nauč se dělat rozpočet
B. Postoje
1. Špatné postoje
a. Zlost
b. Arogance
c. Kritika
d. Ţárlivost
e. Pýcha/ chlubení se
f. Soutěţivost
2. Dobré postoje
a. Pokora
b. Poučitelnost
c. Soucit
d. Trpělivost
e. Štědrost
f. Píle
57
g. Entusiasmus
3. Postoje v kázání
C. Vztahy
1. Mnohokrát váš úspěch ve sluţbě bude záviset na vaší
schopnosti ustanovit kvalitní vztahy
2. Dvě mocné potřeby v tvojem ţivotě a sluţbě
a. Potřeba přijímat lásku, souhlas, pozornost, a náklonnost
b. Potřeba dávat lásku, souhlas, pozornost a náklonnost
3. Vztahy Sluţebník - sluţebník ( etika)
a. Chraň dobré vztahy s těmi, které ctíš a respektuješ
b. Miluj a čiň dobré těm, kteří ti nepřejí
4. Obchodní vztahy
a. Měj respekt k těm ve svém společnosti, čestní správa
( Sk. 6:3)
5. Nejdůleţitější vztah - ty a Bůh
D. Vzhled
1. Lidé dříve, neţ slyší, kdo jsme vidí, kdo jsme
a. Máš jenom jednu šanci udělat první dojem
b. Své nálady vyjadřujeme svým oblékáním. Vyjadřujeme
svojí filosofii skrze vzhled
2. Osobní hygiena
a. Buď čistý a upravený
b. Měj dobrý dech
IV.
Pokušení
A. Myšlenky - pokušení začíná v mysli
1. To, o čem nejvíce medituješ rozhodne o cestě tvého ţivota
2. Musíš odrazit pokušení hned v počátku
3. Uvědom si, ţe Satanův cíl je zničit kazatele a sluţebníky
B. Deprese - pokušení skončit
1. Proč můţe chtít sluţebník skončit ?
a. Kritika - ať uţ spravedlivá nebo nespravedlivá
b. Nedostatek zřejmého posunu ve sluţbě
c. Porovnávání se s někým, kdo se zdá mít viditelný
úspěch
2. Co dělat během deprese
a. uvědom si, ţe tvoje pocity jsou normální, lidské a
předvídatelné
b. Znovu se soustřeď na priority svého ţivota
c. Přestaň přikládat dříví do ohně kritickými rozhovory s
ostatními.
d. Pomoţ někomu vedle tebe, kdo potřebuje pomoc
e. Podívej se zpříma na skutečnou příčinu deprese. Lidé
jsou jen málokdy smutní nebo zklamaní z těch důvoda,
které si myslí.
f. Vyhledej radu u respektovaného a ukušeného
spolusluţebníka, spolkni pýchu
58
g. Iniciuj změnu ve svém okolí, jako je četba nové knihy,
návštěva nového místa, atd.
h. Pamatuj, vyhráváš nebo prohráváš mezi svýma ušima
C. Sexuální nevěra
1. Nečistota je ochromující, destruktivní, a vţdy nakonec bude
souzena Bohem
2. Existuje 5 skupin sluţebníků, co se týče vztahu k sexuálnímu
pokušení
a. Sluţebníci, kteřímálokdy, pokud vůbec proţijí silný tlak
b. Sluţebníci, kteří čelí pokušení, ale vítězí nad ním
c. Ti, kteří bujují, ale neustále prohrávají
d. Ti, kteří nebojují, ale nustálš a ochotně zneuţívají
milosrdenství Boţího
e. Ti, kteří ctí ţivot ve svatosti, ale tajně mají strach z
moţného poddání se pokušení ve chvíli slabosti
3. Osobní návrhy, jak zvítězit nad pokušením
a. Rozhodněte se ţít, zboţný, čistý a svatý ţivot před
Bohem a lidmi
b. Odstaňte ze svého domova a osobního ţivota jakékoli
nevhodné vztahy, nebo dveře pro Satana, aby zasel
semeno nemorálnosti
c. Vyhněte se poradenství osobě opačného pohlaví bez
přítomnosti vaší manţeldy nebo někoho dalšího
d. Neustále naplňujte svá ústa chválou a chválou
e. Denně se krmnte Boţím slovem
D. Podvádění, lţi a vychloubání se. Bezúhonnost je neviditelná moc u
Boha a člověka. Je klíčem k vybudování trvající a úspěšné sluţby.
V.
Konflikty
A. Sluţebník vs světový systém: pamatujte, nejste proti hříšníkům,
jste proti hříchu
B. Sluţebník vs sluţebník
1. Pamatujte, je to bláznivé ztrácet čas a energii bojem proti
vlastnímu domu, namísto nepřítele
2. Nevznášejte obvinění bez důkazů
3. Dávej si pozor na svá slova
C. Sluţebník vs shromáţdění
D. Sluţebník vs zaměstnanci
VI.
Úspěch ve sluţbě
A. Proč někteří sluţebníci selţou
1. Uvolnění v morálce
2. Negativní kázání - odvozené od doktrinálních kontroverzí
3. Manţelství mimo Boţí vůli
4. Selhání pilnosti v obchodních záleţitostech
5. Špatné pouţívání peněz a jejich zneuţívání
59
6. Nedostatek studia a přípravy
7. Nedostatek duchovník poradců, nebo ţádní
8. Povolení v duchovnosti
9. Vstoupení do sluţby před tím, neţ jsou připraveni
10. Pýcha - nebezpečí rzchlého úspěchu
11. Budování jména, sluţby nebo sekty namísto Boţího
království
B. Sedm zlatých pravidel pro úspěšnou sluţbu
1. Rozpoznej své specifické povolání
2. Poraď se ze zkušenými
3. ustnov si denní cíl, který ti pomůţe se dostat do místta určení
4. Studuj čerstvý materiál
5. Udělej si kaţdý den čas na modlitbu
6. Udrţuj se v dobrém fyzickém stavu, a ujisti se, ţe dostatečně
odpočíváš.
7. Zůstaň poučitelný, přijmi radu a opravení, buď ochotný de
změnit
Spravedlnost
I. Nedostatek porozumění spravedlnosti - důvod, proč církev selhala.
A. Místo spravedlnosti se kázalo odsouzení
1. Lidé byli nuceni k víře, ţe spravedlnost si musí zaslouţit (Řím 3,21-22).
2. Lidé byli nuceni k víře, ţe k našemu vykoupení a spáse dojde aţ po smrti (1 Jan
5,13).
60
B. Výsledkem bylo vědomí hříchu
1. Definice vědomí hříchu.
2. Dva příznaky vědomí hříchu.
a. Ztráta vědomí Boha a získání vědomí sebe sama.
b. Člověk si začíná být více vědom přirozeného neţ nadpřirozeného.
C. Správná definice spravedlnosti (2 Kor 5,21)
1. Definice.
a. Schopnost stát před Bohem Otcem bez pocitu viny nebo méněcennosti.
b. Ospravedlněn - "jako bych nikdy nezhřešil", prohlášen spravedlivým; skutek
prohlášení člověka svobodným od viny a učinění ho přijatelným pro Boha.
c. Spravedlností jsme učiněni, nestáváme se jí.
d. Spravedlnost není věc, je to postavení.
Spravedlnost je dar, který dostáváme zadarmo.
D. Jak se stát spravedlivým (Řím 10,10)
II. Obnova spravedlnosti
Jeţíš jako poslední Adam pro nás všechny obnovil to, co první Adam ztratil.
A. Důsledky Adamovy spravedlnosti - před pádem (Gn 1,3-28; 2,15)
1. Měl správný vztah s Bohem.
2. Měl nadvládu nade vším.
3. Byl plně zaopatřen vším, co potřeboval.
4. Slyšel Boţí hlas a měl s Bohem společenství.
5. Neproţíval ţádné pocity méněcennosti nebo viny.
6. Neznal strach ani selhání.
7. Znal pokoj.
8. Těšil se důvěře a autoritě.
B. Důsledky Adamova hříchu - po pádu (Gn 3,6-19)
1. Ztratil své společenství s Bohem.
2. Ztratil svoji autoritu.
3. Poznal, co je strach, vina a selhání.
4. Začal vládnout hřích a nemoc.
5. Ďábel se stal bohem tohoto světa (2 Kor 4,4).
6. Hřích přešel na kaţdého člověka (Řím 5,12).
7. Hřích je matkou smrti (Řím 5,12).
C. Vírou v dar spravedlnosti nám Jeţíš znovu vrací všechno, co ztratil Adam (Řím
5,17).
1. Kristus je světlo, které přemáhá temnotu (Jan 1,5; Sk 10,38).
a. Stav světa v době Kristova příchodu (Mt 4,16).
b. Postavení těch, kteří jsou bez Krista (Ef 2,1-2; 4,17-18).
c. Jeţíš zavedl nový způsob ţivota, kterého se ďábel nemůţe zmocnit.
2. Kristus nás činí jedním se sebou smaým (Ef 2,13-16).
3. Spravedlnost obnovuje v našem duchu tichost, odpočinek a pokoj (Iz 32,17-18;
54,13-14; Řím 5,1).
a. Nespravedliví nebo hříšní nemají ţádný pokoj (Iz 57,20-21).
b. Boţí pokoj není jako pokoj tohoto světa (Jan 14,27).
61
c. Jak si udrţet pokoj (Fp 4,6-8).
4. Spravedlnost způsobuje, ţe ztrácíme pocit nedostatku:
a. Peněz.
b. Schopností.
c. Lásky.
5. Spravedlnost obnovuje naši plnou svobodu.
III. Dva typy spravedlnosti (Fp 3,9)
A. Srovnání starozákonní a novozákonní spravedlnosti (Gal 5,1-4)
1. Spravedlnost ze skutků (Řím 10,3; Lk 18,9-14; Iz 64,6).
2. Přijetím Ducha svatého se člověk stává synem (Řím 8,15).
B. Srovnání vztahu a společenství (1 Jan 1,9; 3,21)
1. Mnoho synů a dcer nepřijímá odpuštění a ţijí pouze jako sluţebníci, ne jako děti.
Pamatuj, ţe hřích tě činí bezmocným, dokud ho nevyznáš.
2. Pouze synové se dokáţí postavit chudobě, nemoci a hříchu.
3. Pouze synové se mohou těšit z Boţích zaslíbení.
IV. Chození ve spravedlnosti
A. Dávej si pozor, aby tě ďábel neoklamal (Zj 12,9; Jan 10,10; 2 Kor 2,11)
1. Ďábel způsobil, ţe Adam přestal jednat z pozice správného postavení před Bohem.
a. Bůh dal Adamovi autoritu udrţovat (stráţit) zahradu a podmanit zemi (Gn
1,28; 2,15).
b. Bůh dal i tobě autoritu (Lk 10,19; Mk 16,15).
c. Takový, jaký je On, jsme i my na tomto světě (1 Jan 4,17).
d. Věřící je srovnáván s Kristem (2 Kor 6,14-15).
2. Ďábel tě klame tím, ţe tě nutí:
a. Věřit něčemu, co není pravda.
b. Nedělat, co víš, ţe dělat máš (Jk 1,22; Mt 7,24-27).
B. Jak chodit ve spravedlnosti
1. Uvědom si, ţe v okamţiku svého znovuzrození se dostáváš do správného postavení
před Bohem. (2 Kor 5,17).
2. Teď je třeba, abys něco udělal se svým tělem a se svou myslí (Řím 12,1-2). Obnova
mysli je pravděpodobně největší potřebou znovuzrozených věřících.
3. Můţeš být spravedlivý a i to vědět, ale přitom nemusíš svoji spravedlnost pouţívat
nebo uplatňovat, jako např. straší syn (Lk 15,25-31). Kdo jedná spravedlivě, nikdy
se nepohne (Ţ 15,2.5).
4. Nerosteš ve spravedlnosti, ale v jejím poznání a zjevení.
V. Ovoce spravedlnosti
A. Součástí uplatňování nebo konání spravedlnosti je tvůj modlitební ţivot (Jk
5,16-18)
B. Ovoce spravedlnosti
2 Kor 9,10 nejen mluví o tvém chování, způsobu mluvení nebo ţivotním stylu, ale
62
také o činění Jeţíšových skutků (Jan 14,12). Člověk, který ví o své spravedlnosti, a
přesto ji neuplatňuje, je jako milionář, který má v bance milióny dolarů, ale
nepouţívá tyto své zdroje k tomu, aby pomohl lidem postiţeným chudobou a
umírajícím.
VI. Jak nás Bůh učinil spravedlivými
A. Co se stalo na kříţi (Iz 53,4-5)
1. Přemohl hřích tím, ţe dovolil, aby hřích přemohl Jeho (2 Kor 5,21).
2. Přemohl smrt tím, ţe dovolil, aby smrt přemohla Jeho.
3. Přemohl nemoc tím, ţe dovolil, aby nemoc přemohla Jeho.
4. Přemohl Satana tím, ţe dovolil, aby Satan přemohl Jeho.
B. Byli jsme ztotoţněni s Kristem v Jeho smrti, pohřbu a vzkříšení
1. Kdyţ Jeţíš přemohl Satana a zbavil ho jeho moci (Kol 2,15), v Otcově mysli to
bylo, jako bys to udělal ty.
a. Kdyţ Kristus zemřel, zemřel jsi s Ním (Kol 3,3; 2,20).
b. Kdyţ byl Kristus vzkříšen, byl jsi vzkříšen s Ním (ef 2,5-6; Kol 2,13; 3,1).
2. Jsi dnes Satanovým pánem, stejně jako byl Jeţíš při svém vzkříšení z mrtvých.
a. Satan se bojí spravedlnosti víc, neţ čehokoli jiného.
b. Buď dobré mysli, ţivot strachu uţ pro tebe skončil.
Učednictví
I. Důleţitost Nového zákona v porovnání se Starým
A. Přehled Nového Zákona
1.
2.
3.
4.
63
Evangelia - manifestace našeho spasení
Skutky - historická kniha vysvětlující spasení a Boţí království.
Epištoly - knihy učení vysvětlující naše spasení a Boţí království
Zjevení - prorocká kniha ohledně našeho spasení
B. Přehled evangelií
1. Evangelium znamená dobrá zpráva
2. Evangelia jsou napsána čtyřmi různými autory, z nichţ kaţdý byl
směrován k jiné skupině lidí s různými důrazy
3. Synoptický přehled evangelií Matouše, Marka a Lukáše v
porovnání s evangeliem Jana. ( Matouš 58%, Marek 93%, Lukáš
42%, Jan 8%)
a. Synoptická evangelia vykreslují Jeţíše v Jeho lidskosti a to, co
dělal, mají více zázraků neţ Jan.
b. Jan klade důraz na Kristovo Boţství a na to Kdo je.
c. Synoptická evangelia presentují Jeţíše v Galilei, jak vyučuje o
Království Boţím.
d. Jan ukazuje n a Jeţíše, který sám sebe zjevuje jako vtěleného
Boha.
e. Jan jakoby podával zprávu o všech Jeţíšových rozhovorech a
setkáních s lidmi
4. Čtyři zvířata representují čtyři evangelia ( Zjev. 4:7)
a. Lev ( Matouš) - Jeţíš je zde vykreslen jako Lev z kmene Juda
b. Člověk ( Marek) - Nejprostší a nejlidštější. Napsáno Římanům,
demonstruje Jeho moc. Je vykreslen jako Přemoţitel.
c. Vůl ( Lukáš) - Sluţba, oběti - Jeţíš je vykreslen jako ohromný
sluţebník. Napsáno Řekům, jejichţ ideálem byl dokonalý člověk
- Syn Člověka.
d. Orel ( Jan) - Universální evangeliu - orel je symbolem cti nebo
majestátu. Symbolizuje Jeţíšovo Boţství - Syn Boţí.
1 - Lev, Vůl a Člověk ţijí na zemi
2- Orel ţije ve vzduchu. Ukazuje, ţe Jeţíš je shůry.
II. Evangelium podle Matouše
A. Téma
1. Ústřední téma je: Jeţíš je Mesiáš nebo Král
( Matouš 2:2, 21:5,22:11, 25:34, 27:11, 27:42)
2. Je napsáno Ţidům, kteří měli poznání o prorokovaném příchodu Mesiáše.
Matouš ukazuje Jeţíše jako Toho, který ( starozákonní) Písma vztahující
se k Mesiáši: ( Gen.3:15, 22:18, 49:10) ( 5. Moj. 18:15) ( Isaj. 2:4, 7:14,
9:6, 11:1, 28:16, 42:1, 53, 59:16, 61:1, 63:1) ( Jer.23:5) ( Dan 9:25) (
Mich :2) (Ageus 2:7) ( Zach. 3:8, 6:12, 9:9, 11:12, 12:10, 13:7)
3. Četné Starozákonní odkazy ukazují, čím má Mesiáš být. Záznam
Jeţíšových činů dokazuje, ţe byl Mesiášem.
4. Časté pouţití slov "Království" a "Království nebeské" ( objevuje se 50x
a 30x) ustanovuje království, které bylo zaslíbeno ve Starém Zákoně, tak
jak bylo prohlašováno Janem Křtitelem ( Mat. 3:2), Jeţíšem ( Mat 4:17).
Nyní je representováno církví, triumfální při Jeţíšově druhém příchodu.
B. Autor
1. Matouš je pověřen psaním spolehlivou tradicí
64
2. Jen málo je toho řečeno o matouši v Novém Zákoně. Víme pouze, ţe byl
celníkem pod římskou vládou a byl povolaný Pánem jako učedník a apoštol
( Mat. 10:3) ( Marek 2:14)
C. Obsah
1.Příchod Mesiáše ( Mat. 1:1 aţ Mat. 4:11)
2.Sluţba Mesiáše ( Mat. 4:12 aţ Mat. 16:12)
3.Obětˇ Mesiáše ( Mat. 24 aţ Mat. 27)
4.Triumf Mesiáše ( Mat. 28)
III. Evangelium podle Marka
A. Téma, napsáno 67-70 a.d.
1. Jeţíš jako Syn Boţí
2. Napsáno pro militantní lid - Římany. Jeţíš je vykreslen jako Vůdce
našeho spasení, jako mocný přemoţitel
B. Autor
1. Marek byl synem Marie, Jeruzalémské ţeny, jejíţ dům byl otevřený pro rané
křesťany ( Skutky 12:12)
2. Marek se účastnil spolu s Pavlem a Barnabášem jejich první misijní cesty,
ale vrátil se do Jeruzaléma. Později způsobil Barnabášův návrh vzít Marka i na
druhou misijní cestu neshodu mezi ním a Pavlem. Barnabáš se oddělil od
Pavla.
Měl pocit, ţe Marek by měl mít příleţitost napravit minulé chyby.Vzal ho
tedy s sebou na Kypr ( Sk. 15:36-41). Záznamy dokazují, ţe později měl Jan
Marek ve sluţbě úspěch.
3. Římské jméno Marek naznačuje, ţe byl přiveden do římských kruhů
uchopněný psát evangelium pro Římany
C. Obsah
1. Příchod velkého Přemoţitele
a. Jeho jméno a ohlaseni ( Marek 1:1-8)
b. Jeho původné vítězství nad Satanem ( Marek 1:9-13)
c. První prohlášení Jeho království ( Mk. 1:14-20)
d. Jeho první skutky moci ( Mk. 1:21-2:12)
2. Konflikt mocného Krále
a. Kdo je předmětem Jeho království: apoštolé, publikáni, hříšníci,
nemocní a potřební ( Mk. 2:13-3:35)
b.Vysvětlení růstu Jeho království ( Mk 4:1-34). Přemoţitelská
přirozenost, démoni, nemoci, smrt ( Mk. 4:35-5:43).
c. Čelil opozici od lidí ( Mk. 6:1-6), Heroda ( Mk. 6:14-29) a od
zákoníků a farizeů ( Mk. 7:1-23, 8:10-12)
3. Přemoţitel si nárokoval právo na království moci
a. Vyučoval své následovníky, jak mělo být získáno vítězství v Jeho
království, skrze utrpení a smrt. ( Mk. 8:31-38, 10:28-45)
b. Nárokoval si své právo do království v Jeruzalému tím, ţe do něj
triumfálně vstoupil ( Mk: 11:1-11), tím, ţe vyčistil chrám ( Mk
11:15-19), tím, ţe porazil vůdce, kteří zpochybňovali Jeho autoritu
( Mk.11:27-12:44), a proroctvím o Svém druhém příchodu ve slávě
65
( Mk.13:1-37)
4. Přípava na zbudování Jeho království
a. Příprava na smrt ( Mk. 14: 1-72)
b. Poddání se smrti ( Mk.15:1-47)
5. Zabrání království ( duchovně)
a. Vítězství nad smrtí ( Mk. 16:1-14)
b. Vyslání následovníků, aby šli a prohlašovali Jeho vítězství (
Mk. 16:15-20)
IV. Evangelium podle Lukáše
A. Téma ( napsáno 62a.d.)
1. Jeţíš jako Syn Člověka, Spasitel
2. Bylo napsáno prom Řeky, kteří usilovali o morální, intelektuální a
fyzické vylepšení člověka, a jejichţ ideálem byl dokonalý člověk.
Vidouce svou neschopnost spasit lidstvo skrze učení, poznali řečtí
filosofové, ţe jedinou nadějí na spasení byl příchod Boţského Člověka.
Lukáš naplňuje potřebu Řeků tím, ţe předkládá Jeţíše jako dokonalého
Boţského Člověka, reprezentanta a Spasitele lidstva.
B. Autor
1. Lukáš byl přítelem apoštola Pavla ( Kol. 4:14, Fil. 24, 2. Tim. 4:11)
2. To, ţe byl lékařem naznačuje, ţe měl vysoké vzdělání.
3. Lukášův styl naznačuje, ţe to byl přemýšlivý muţ, který psal
rozjímavým lidem - Řekům. Jeho styl je poetický. V evangeliu je
kladen větší důraz na Jeţíšovi dialogy neţ na Jeho skutky. Na ty je
kladen důraz v evangelium podle Marka. Vynechal části, které jsou
zřetelně ţidovské. Nezmiňuje téměř nic o starozákoních proroctví.
C. Obsah
1. Úvod ( Luk. 1:1-14)
2. Příchod Boţského Člověka ( Luk. 1:5-4:13)
3. Jeho sluţba v Galilei ( Luk. 4:14-9:50)
4. ( Luk. 9:51-19:28)
5. Jeho ukřiţování a vzkříšení
V. Evangelium podle Jana
A. Téma ( napsáno 80-90 a. d.)
1. Jeţíš je Kristus, Syn ţivého Boha
2. Napsáno Janem na ţádost církve, které jiţ měla ostatní evangelia pro
hlubší pravdy evangelia, napsáno za účelem hlubšího duchovního ţivota
církve
3. Napsáno mnoho let po ostatních evangeliích. Toto evangelium bylo
napsáno církvi všeobecně. Ostatní byla misionářská evangelia napsána
neduchovnímu člověku, vyjadřující pravdu evangelia.
B. Autor
1. Napsáno apoštolem Jeanem, který měl ze všech apoštolů nejtěsnější
66
vztah s Mistrem. Patřil do uţšího kruhu - on, Petr a Jakub.
2. Byl to Jan , který spočíval na Jeţíšových prsou během velikonoční
večeře, byl to on, který poté, co ostatní učedníci utekli, následoval Pána
na soud ( Jan 18:15), ze všech apoštolů, on byl tím jediným, který stál u
kříţe, aby přijal zprávu od umírajícího Pána ( Jan 19:25-27).
3. Jeho vztah a obecenství s Pánem spolu s padesátiletou skušeností pastora
a evangelisty, ho kvalifikovali k napsání evangelia, které obsahuje
nejduchovnější a také nejhlubší učení ohledně osoby Krista
C. Obsah
1. Prolog - úvodné promluva ( Jan 1:1-18)
2. Jeţíšova veřejná sluţba ( Jan 1:19-12:50). Jan velmi opatrně vybral určité
zázraky, aby ukázal Jeţíše takového, jakým skutečně byl
3. Jeţíšova sluţba svým vlastním učedníkům ( Jan 13: 1-17:26)
4. Jeţíšovo utrpení a vzkříšení ( Jan 18:1-20:31)
5. Epilog - závěrečná prohlášení ( Jan 21: 24,25)
D. Důkazy Jeţíšova Boţství
1. Proměna vody ve víno - představuje Jeţíše jako Pána kvality
2. Uzdravení syna vysoko postaveného muţe zjevuje Jeţíše jako Pána
vzdálenosti a prostoru.
3. Uzdravení bezmocného člověka u rybníka Bethesda zjevuje Jeţíše jako
Pána času ( člověk byl nemocný více neţ 38 let)
4. Nasycení 5000 zjevuje Jeţíše jako Pána kvantity ( mnoţství)
5. Chození po vodě zjevuje Jeţíše jako Pána přírodních zákonů
6. Uzdravení slepého člověka ukazuje Jezíše jako Pána nad neštěstím
7. Vzkříšení Lazara zjevuje Jeţíše jako Pána nad smrtí
8. Více důkazů Jeţíšova Boţství:
a. Jan 1:1-5, 14-18
b. Jan 15:18-24
c. Jan 8:12
d. Jan 10:33-38, 11:4
e. Jan 11:25-27
f. Jan 14:1-11
g. Jan 20:26-31
h. Jan 12:48-50
VI. Úvod do učednictvi
A. Povolání do učednictví ( Luk. 14:25-27) ( Slovo nenávidět má dnes jiný
význam)
1. Kdo je to učedník ?
a. Disciplinovaný následovník Jeţíše Krista
b. Ten, který se vzdaal všeho, aby následoval Krista
c. Ten, který vytváří ţivotní podmínky
d. Duchovní člověk
2. Rozdíl mezi evangelizací a učednictvím
67
B. Povolání dělat z dalších učedníky ( Mt. 28:19-20) ( 2. Tim. 2:2)
VII. Cíl učednictví: růst Boţího královstvi
A. Práce Krista v tobě je vybavit tě pro Boţí království (Luk. 9:62) , Jeţíš
strávil většinu 3 a půl roku výcvikem svých muţů, aby se z nich stali
učedníci.
B. Stav Jeho církve je pro Jeţíše Krista věcí číslo jedna
1. Sedm dopisů bylo napsáno sedmi církvím hlavně ohledně tělesnosti
těchto církví Zjev. 2:3
2. Pavel napsal většinu epištol, aby napravil problémy v církvi
3. Bez vytvoření podmínek ţivota v církvi, království Boţí nebude růst
4. Prvky, které zabraňují plynutí ţivota a vytvářejí podmínky smrti
a. Pýcha, vlastní důleţitost, neyávislý duch strnulosti
b. Láska ke chvále, touha po nadřazenosti, upoutávání pozornosti na
sebe, např. v rozhovoru
c. Hádání se, výřečný duch, tvrdohlavý, nepoučitelný, svéhlavý,
nepoddajný, komandující duch, kritický duch, popudlivost, vztekání
se, chtít být přemlouván, chlácholen
d. Hledání chyb , mluvení o chybách a selháních druhých více neţ o
ctnostech těch více talentovaných a oceňovaných neţ ty sám
e. Chtíč, touhy chtíče, nesvaté jednání, nepatřičná familiérnost vůči
opačnému pohlaví, dychtivost
f. Neupřímnost, klamavé jednání,vyhýbavost, zakrývání prady
g. Sobectví, láska k penězům, lenost, upřednstňování sebe samotných
před ostatními,
h. Formálnost, duchovní mrtvo, nezájem o duše, suchost
X Co Jeţíš vyučoval o učednictví
A. Učedník musí být jako jeho Pán ( Mat. 10: 24,25) ( Luk. 6:40)
1 Dělat skutky jako Jeţíš, bez toho, abychom ţili ţivot jako On, by bylo
povyšování se nad Něj. (Jan 14:12).
2 Musíme následovat Jeho příklad ( 1. Petr 2:21-23) ( 1. Jan 2:6)
B Zapři sám sebe, vezmi svůj kříţ a následuj Jeţíše
( Mat. 16:24-25) ( Marek 8:34-35) ( Luk 9:23)
C Zůstanete-li v mém Slově, jste skutečně mými učedníky ( Jan 8:31)
1 Jak je Slovo udušeno a naše ţivoty se stávají neplodnými ( Mar. 4:13-19)
a. Oklamání bohatstvím
b. Starosti tohoto světa
c. Chtíč po ostatních věcech ( 1. Jan 2:15-17)
2 Dovol Boţímu Slovu aby v tobě přebývalo, aby jsi nesl ovoce, to tě
uschopňuje být Jeho učedníkem (Jan 15:7-8)
D. Pokud nezemřeš své vlastní vůli, mnoho ovoce neponeseš ( Jan 12:24)
68
XI. Jak Jeţíš chodil a miloval - co řekl
A Jeho obecenství s Otcem
1. V motlitbě ( Marek 1:35) ( Luk. 6:12)
2. V postu ( Luk.4:1-4)
B Jeho ţivotní styl
1. Vzpíral se a přemáhal pokušení tohoto světa, těla a ďábla ( Luk. 4:113)
2. Trpěl pronásledování, samotu, odmítnutí ( Luk. 9:22, 58) (Mat.
10:25)
3. Vytrval skrze kříţ ( Ţid. 12:2) a ţil ţivotem sluţby a oběti ( Luk.
22:27) (Efezs. 5:2)
4. Jeho smýšlení a charakter ( Fil. 2:5-8)(1. Petr 4:1-2)
Úvod do sluţby
Úvod: Bůh dal církvi, Tělu Kristovu, dary, aby činili efektivně dílo na budování
Boţího království na zemi. Budeme studovat různé typy darů, a jakým způsobem
zapadáme do těla a co máme se svými dary dělat. Mnoho členů sborů. Dokonce
sluţebníků nevědí, jaké dary a schopnosti jim Bůh dal, nebo kam patří v Těle
Kristově. Nejsou potom efektivní ani produktivní pro Boţí království.
I.
Tři typy darů
A. Sluţebné dary
1. Apoštol
2. Prorok
69
3. Evangelista
4. Pastor
5. Učitel
B. Motivační dary
1. Proroctví
2. Milosrdenství
3. Slouţení
4. Vyučování
5. Povzbuzování
6. Dávání
7. Vedení ( organizování)
C. Charismatické dary
1. Tři dary promluvy: jazyky, proroctví, výklad jazyků
2. Tři dary moci: zázraky, víra, uzdravování
3. Tři dary zjevení: slovo poznání, slovo moudrosti, rozlišování
duchů
D. Často motivační dary jsou schody do pětinásobné sluţby(Sk. 6:1-6)
1. Co je to dar ?
2. Můţe být dar zaslouţený?
3. Motivační a sluţebné dary. Jak spolupracují :(Efezs. 4:11-12)
II.
Sluţebné dary
Sluţebné dary jsou něco jiného neţ devět darů Ducha. Existuje pět
sluţebnýchdarů které jsou dány církvi pro její vývoj a budování. Základy
nacházíme v 1. Kor. 4:15. V této celé kapitole Pavel vysvětluje Korinťanům, ţe
my, jako sluţebníci Krista, jsme činitelé sluţby Kristu. Existuje velosvětová
církev skládající se z kaţdého, kdo přijal Jeţíše jako svého Spasitele. Pán Jeţíš je
ten, kdo dává církvi ( Ef. 4:8-12). Jeţíš je hlavou církve. Jedna z nejúţasnějších
věcí na sluţbě Jeţíše Krista je různorodost.
A. Apoštol zahrnuje všechny úřady
B. Prorok je inspirující nebo inspirovaný. Mluvé skrze boţskou
inspiraci a zjevení
C. Evangelista má nasměrování od Boha kázat evangelium
D. Pastor je úřad daný sírkvi, aby vedl Boţí ovce, ostatní existují za
účelem instruování církve
E. Učitel je ten, který nevzučuje slovo díky přirozené schopnosti, ale
díky nadpřirozenému uschopnění
Je moţné si zapamatovat pět sluţeb za pomoci prstů na ruce. Ukazováček
je prorok, prostředníček je evangelista, prsteníček je pastor, malíček je
učitel a palec je apoštol.
III.
Apoštol
Apoštol je hlavou sluţebných darů, jak vidíme v 1. Kor. 12:28. První úřad
apoštola, který existoval byl u Jeţíše Krista ( Ţid. 3:1). Řecké slovo pro apoštola
je poslaný, nebo ten poslaný. Jeţíš je největším příkladem toho poslaného ( Jan
20:21). Ten, kdo má tento úřad je ten, kdo je na první úrovni, ne na druhé úrovni.
Apoštol je ten poslaný, ne prostě jenom ten, kdo jde. Má pověření. Ve Skutcích
13, Pavel a Barnabáš byli pověřeni jít.
70
A. Znamení apoštola
1. Znamení, divy a mocné skutky
2. Hluboky a skutečný osobní záţitek s Pánem ( 1. kor. 9:1)
a. Pavel viděl Jeţíše
b. Bylo mu dáno zjevení o Něm(1. Kor.11:23,Gal.1:11-12)
B. Práce apoštola - základní vrstva ( 1. Kor. 3:10 a Efezs. 2:20)
1. Úřad apoštola se můţe dotýkat všech ostatních sluţebných
dary. Rozlišující faktor je schopnost zakládat sbory.
a. Má nadpřirozený dar nazývaný " vláda" ( moci
organizací) vyjmenované v 1. kor. 11:28
b. Má autoritu pouze nad církvemi, které ustanovil
2. Misionář, který je skutečně povolaný od Boha a poslaný
Duchem svatým je skutečný apoštol ( Sk. 13:2,4)
3. Apoštol má schopnost plynout i v ostatních sluţebných
darech
a. Udělá dílo evangelisty
b. Vyučí a upevní lidi
c. Udělá dílo pastora
d. Naším příkladem je apoštol Pavel
C. Existují dnes apoštolé ?
1. Ne ve smyslu těch původních dvanácti
2. V Novém zákoně najdeme několik dalších. Barnabáš a Saul (
Sk. 14:14), Pánův bratr, Jakub ( Gal. 1:19), Andrinikus a
Junia ( Řím. 16:7), Silvanus a Timoteus ( 1. tes. 2:6), Apolos
( 1. Kor. 4:4-9), Epafroditus ( Fil. 2:25). Slovo "posel" v
těchto verších znamená apoštol
D. Znamení apoštola dnes
1. Nebývalé duchovní dary
2. Hluboký osobní proţitek s Pánem
3. Moc a schopnost zakládat sbory
4. Je schopný zaopatřit adekvátní duchovní vedení
IV.
Prorok
1. kor. 12:28 říká, za druhé proroky, a v Efezskţm jsou zmíněni proroci. Úřad
proroka by neměl být ceněn více neţ jakýkoli jiný úřad. I dnes existují proroci.
A. Co ustanovuje proroka ?
1. Dlouhodobá manifestace alespoň dvou darů zjevení ( slovo
poznání, slovo moudrosti, rozlišování duchů), plus proroctví
2. Má vize a zjevení
B. Rozdíl mezi starozákonním a novozákonním prorokem
1. Lidé ve Starém zákoně chodili k proroku pro vedení
2. Novozákonní věřící jsou vedení Duhem Boţím
3. Skutečný prorok dává na první místo Boţí Slovo
C. Rozlišování mezi Boţím Duchem a obeznámenými duchy
1. Jenom proto, ţe je to nadpřirozené není důvod prot o, ţe je to
Duch Boţí, (2. Kor. 11:14)
2. Vyvysuje to člověka nebo Jeţíše ?
D. Některá mylná pojetí úřadu proroka
1. Mnoho lidí si myslí, ţe všechno, co prorok dělá je , ţe
71
prorokuje
a. prorok dělá více, neţ ţe má zjevení
b. Uzdravující sluţba a vzkládání rukou jde se sluţbou
proroka
2. Prorok neví o všech všechno a o všem, co se kolem něj děje
V.
Evangelista
A. Povolání
1. Bůh ustanovuje ane lidé
2. Bůh povolává, ne lidé
3. Bůh vybavuje, ne lidé
4. Motivace a záměr povolání
B. Sluţebný dar evangelisty
1. Slovo evangelista se v Novém zákoně vyskytuje jenom
třikrát. Znamená to ten, který přináší dobrou zprávu, posel
dobré zprávy ( Efezs. 4:11) (Sk. 21:8) ( 2. Tim. 4:5)
2. Evangelistovo oblíbené téma je spasení
3. Jediný novozákonní příklad evangelisty, který máme je Fillip.
a. Káţe Krista ( Sk. 8:5,35)
b. Následují zázraky a uzdravení ( Sk. 5:5-8)
c. Rozdíl mezi evangelistou a povzbuzovačem
C. Znamení skutečného evangelisty
1. Nadpřirozená "reklama"
2. Musí kázat Slovo. Nadpřirozená Boţská moc přitáhne dav.
Zázraky a uzdravení přitahují pozornost. Ale je to víra ve
Slovo, co člověka spasí. ( Sk. 8:6-8)
VI.
Pastor
Úřad pastora je určený ke krmení ovcí, k péči o ně. Pastor má velikou
zodpovědnost za krmení Boţího stáda a zorganizování skupiny lidí, kteří se
nazývají diakoné, aby mu pomáhali a pomohli slouţit i ostatním. V Jakubovi 5
nevolali pastora, aby pomazal nemocné, ale starší, starší pomáhají vést duchovně
lidi. Diakoné se starají o fyzické potřeby sboru a patora. Odpovědností pastora je
krmit ovce. Jeiný způsob, jak tohle můţe pastor udělat je vytrénovat starší a
siakony, aby mu pomáhali. Pastor potom můţe strávit hodně času s Pánem a být
připravený krmit stádo vyváţenou stravou Boţího slova. Rozjímej nad Ez. 34:110 a Jer. Jer. 23:1-2, pokud jsi povolaný jako pastor. Pán dnes sleduje všechny
pastory, a kaţdý pastor bude stát jednoho dne před Pánem!
VII. Učitel
Úřad učitele je zmíněn na třech místech : ( Ef. 4:11, 1. Kor. 12:28-29 a Řím. 12:411). Sluţba vyučování je v Novém zákoně dobře definovaná. Vyučovací dar je
také moţni najít v pastorovi, prorokovi a evangelistovi. Někdo můţe být v úřadu
učitele a být patorem. Někdo můţe být prorokem nebo evangelistou a zároveň
učitelem. Člověk můţe být učitelem bez toho, aby byl pastorem. Takový člověk
obvykle cestuje, aby vyučoval. Má přitom svého pastora a církev, kam patří.
Kaţdý křesťan můţe vyučovat Bibli nebo sdílet to, co vědí, toto se nazývá sluţba
72
smíření ( 2. Kor. 5:18). To z daného člověka nedělá učitele. Ten, kdo působé v
´řadu učitele vyučuje Boţí slovo díky specielnímu daru. Není to jednoduše člověk
s přirozenou schopností nebo sklonem vyučovat. Schopnosti a sklony mohou být
ku pomoci, ale ten dar není něco přirozeného, je nadpřirozený.
VIII. Sluţba pomoci
Přímo uprostřed seznamu těchto sluţebných darů nacházíme sluţbu pomoci.
Můţeš být povolán do sluţby pomoci. ( 1. kor. 12:28)
A. Slovo "pomoc" znamená v řečtině pomocník nebo úleva
1. Je zřejmé, ţe je se liší od ostatních sluţebných darů. Je blízký
typu sluţby diakona.
a. Slovo je pouţité ve Fil. 1:1 a 1. Tim. 3
b. Mluví se tak o Fébé v Řím. 16:1 a překládáno je to jako
sluha
c. Sluţba diakonů v rané církvi byla spojena hlavně s
dohledem nad financemi a starostí o chudé a nemocné.
d. Je to nadpřirozený dar od Hlavy Církve. Něco více neţ
pouhé obchodnické schopnosti je zapotřebí.
2. Prvních sedm diakonů ( Sk. 16:3-6)
3. Sluţba hudby - je rozdíl mezi sluţbou hudby a pouhým
ţpíváním
4. Duch svatý je ve sluţbě pomoci Jan 14:16 ( utěšitel pomocník)
5. Manţelky jsou ve sluţbě pomoci Gen. 2:18 - pomocnice
manţelovi
B. Kvalifikace na diakona ( 1. Tim. 3)
IX.
Závěr
Nebuďte uchváceni tituly a jmény. Pokud nevíte, k čemu vás Bůh povolal,
nedělejte si stím ani na chvilku starosti. Pokud v sobě cítíte povolání, vyučujte a
kaţte a nechte Boha, aby vás ustanovil do úřadu nebo pozice, kterou pro vás má.
Bůh odměňuje věrnost, ne tituly. Nejsi evangelita jenom proto, ţe se tak nazýváš.
Základy víry
I. Co je víra? Jak získat víru ?
A. Definice
1. Víra je demonstrovaná důvěra Bohu, volba, kterou následuje odpovídající
jednání
2. Skutečná víra v Boha, ze srdce, je věření a jednání na Boţím slově, bez
ohledu na to, jak to vypadá v přirozenu
3. Víra není ani tak to, co máme, ale to, co děláme.
a. Víra je ruka, která bere věci, které potřebujeme od Boha ( např. Jako vzít
si dárek)
73
b. Věřit je pohybové sloveso. Věřit biblicky znamená vzít nebo uchopit.
Můţete věřit v Jeţíše i spasení, bez toho, abyste byli spaseni, pokud Ho
nikdy nevezmete jako Spasitele, můţete věřit v uzdravení apřitom nebýt
uzdraveni, pokud nikdy nepřijmete své uzdravení. Věření je skutek vůle.
c. Víra je vţdy zaloţena na něčem minulém. Jeţíš uţ zaopatřil vše, co
potřebujeme skrze vykoupení. Ty věci musí být uchopeny v dochovní
oblasti, nespadne to jen tak z nebe.
4. Běţná víra je něco jiného, neţ dar víry nebo speciální víra ( 1. Kor. 12:9)
B. Všichni věřící mají víru
1. Jsme věřící. Máme víru, jinak bychom nebyli spaseni ( 2. Kor. 4:13) ( Efezs.
2:8-9)
a. Jsme narozeni z Boha a přijali jsme Jeho vlastnosti. Jedna z nich je víra
(např. Neprosíme lékaře o ruce, kdyţ nám jsou 4 roky, narodili jsme se s
nimi)
2. Bez víry není moţné se líbit Bohu, takţe je důleţitá ( Ţid. 11:6)
a. Kdyţ Bůh vyţaduje, abychom měli víru, musí nám dát prostřeky, díky,
které tu víru můţeme mít.
b. Víra je ze slyšení Boţího slova ( Řím. 10:17)
c. Bible se nazývá slovem víry ( Řím. 10:8)
3. Víra je v srdci, nebo duchovním člověku
a. Víra je od Boha, a je zasazená ve vašem duchu, kdyţ se znovuzrodíte
(Efezs. 2:8)
b. Všichni máme míru víry ( Řím. 12:3)
c. Víra je ze srdce, není to mentální souhlas ( Přísl. 3:5)
1. Víra můţe pracovat v tvojem srdci s pochybnostmi v hlavě. Můţeš
něčemu věřit bez toho, abys tomu rozumněl
2. Jak rozpoznat, zda je to víra, nebo jenom mentální souhlas ? Jednáš
na tom ?
4. Víra je způsob ţivota " Spravedlivý bude ţít vírou" ( Gal. 3:11) ( Řím. 1:17)
(Ţid. 10:38)
5. Potutelné pozorování
a. Neustále něčemu věříš - ať uţ dobrému nebo špatnému. Pochybnost je
věření na té špatné straně.
b. Mnozí věří, ţe všechno je moţné u Boha, ale nechtějí věřit tomu, ţe
všechny věci jsou moţné věřícímu ( Mar. 9:23)
c. Lidé si budou myslet, ţe jste trochu divní, ale to je v pořádku. Přirozený
člověk nemůţe rozumět duchovním věcem ( 1. Kor. 2:14)
C. Víra je zaloţená na Boţím slově
1. Boţí slovo je neselhatelné ( Jan 17:17) ( 2. Tim. 3:16) ( 1. Tes. 2:13)
b. Jeho slovo je pravda, Bůh nemůţe lhát ( 4. Moj. 23:19)
c. Můţeš mít slovo ve stejné úctě, jako kdyby to byl sám Jeţíš v těle
d. Pokud nevěříš slovu, nazýváš Boha lhářem
2. Víra začíná tam, kde je známá Boţí vůle, a Jeho slovo je Jeho vůle
a. Nemůţeš dostat pomoc mimo Boţí slovo. Bůh jedná v jednotě se svým
Slovem
b. Je třeba, abychom znali Boţí vůli a Jeho milující a zaopatřující charakter.
74
Jeţíš byl Bohem, zjeveným v těle, poznat Jeţíše znamená poznat Boţí
charakter.
c. Neustále si musíš obnovovat mysl ohledně toho, kdo jsi v Kristu. V něm,
V Němţ atd.
e. Je to nanejvýš důleţité, číst, studovat, a meditovat ve Slově Boţím.
f. Zůstávej ve slové a budeš mít zodpovězené modlitby ( Jan 15:7)
g. Poslušnost je nezbytná. Musíš znát přikázání, abys je dodrţoval ( 1. Jan
3:22)
3. Boţí zaslíbení jsou přijata vírou
a. Aktivujeme Boţí moc spínačem víry
b. Ilustrace: elektřina
D. Dva druhy víry
1. Víra v hlavě - Tomáš ( jan 20:29), přirozená pravddda, smysly, pocity a
rozum, smyslové poznání
2. Víra v srdci - Abraham ( Řím 4:17-21)
a. Zaloţeno na Boţím slově
b. Víš, ţe jsi znovuzrozený, bez toho, ţe by ses tak cítil nebo vypadal.
Nemůţeš vysvětlit, jaký je to pocit, nebo jak spasení vypadá. Proč ?
bible to říká. ( Řím 10: 9-10)
c. Ilustrace: povídej si? Aţ zemřeš, půjdeš do nebe ? Jak to vypadá ? Byl jsi
tam ? Kde je to ? A jsi si jistý, ţe tam půjdeš ?
E. Víra vs naděje
1. Láska, nadějě a víra jsou všechny důleţité, ale nemůţeš nahradit jednon
druhým. Existuje přirozená lidská víra a nadpřirozená víra. Přirozená víra je,
ţe kdyţ si sedneš, tak nespadneš.
II. Jak růst ve víře ? ( 2. Tes. 1:3)
A. Je to na nás
1. Naše víra roste, jak se Boţí slovo pro nás stává reálné ( Řím. 10:17)
2. Víra roste díky příleţitostem ji pouţívat
a. Vyskytnou se obtíţná místa, Není to vţdycky jednoduché
b. Mějte trpělivost ( Jak. 1:3-4) ( Ţid. 10:35-36)
1/ Např. Svaly rostou skrze fyzické cvičení
2/ Kdyţ má víra tendenci polevovat, přide jí na pomoc trpělivost, aby
zůstala stát. Je zapotřebí vytrvalosti, dokud se odpověď nemanifestuje
3/ Častokrát, víra bez trpělivosti selţe a nedosáhne cíle
3. Víra se zdokonaluje
b. Víra je síla, a je třeba jí cvičit, aby se zdokonalila
1/ Např. Zdoknalování svalů skrze fyzické cvičení
2/ Na začátek začni s malými věcmi
3/ Např. Děti se učí chodit
c. Začni tam, kde jsi, ne tam, kde je někdo jiný.
4. Pokud se zdá, ze tvoje víra nefunguje, musíme začít změny.
a. Bůh se nemění. Jeţíš neselhává. Pokud to nefunguje, musíme
prozkoumat sami sebe.
b. Odpověď na tvou modlitbu záleţí více na tobě neţ na Bohu.
c. Ujisti se, ţe ty neselháváš, a nikdy nebude ve tvím ţivotě chyba ve víře
či modlitbě
d. Víra pracuje skrze lásku ( Gal. 5:6)
75
1/ Opakem víry je strach. Dokonalá láska strach zahání. ( 1. Jan 4:18)
2/ Nejenom ty jsi dítětem víry Boha víry, ale také dítětem lásky Boha
lásky.
3/ Láska, stejně jako víra můţe růst. Jsou to ovoce ducha.
4/ Naše víra nebude fungovat, pokud nechodíme v lásce, v myšlence,
slově i skutku ( Fil. 2:3-4, 1. Kor. 13)
5/Musíme chodit v odpuštění ( Marek 11:25). Jeţíš to dělal. Odpuštění
znamená chovat se, jako by se to nikdy nestalo. Osoba, která vám
učinila zle se musí odpovídat Bohu. Dovolte Bohu, aby s nimi jednal.
Neodpuštění blokuje plynutí Ducha Boţího ve vašem ţivotě.
B. Nepřátelé víry
Bojujte dobrý boj víry. ( 1. Tim. 6:12). Nebylo by boje bez nepřátel. Ďábel
nás napadává v našich nejslabších oblastech. Toto nám ukazuje, kde je
třeba, abychom nejvíce zdokonalovali naši víru.
1. Pochybnost ( nebo nevěra) nebo strach
a. Dva druhy nevěry
1/ Jedna vychází z nedostatku poznání. Léčba je poznání.
2/ To druhé je chtěná nevěra, neochotná dovolit Boţímu slovu, aby
vládlo v ţivotě jednotlivce, který s enechce necht přesvědčit. Léčba je
poslušnost.
b. Na třech místech c bibli vidíme, jak Jeţíš napomenul učedníky za nevěru.
Nevěra znamená být nedosaţitelný.
1/ Petr se začal topit, kdyţ se přestal dívat na Jeţíše a díval se na
okolnosti ( Mat. 14:22-32)
2/ ( Mat. 17:18) ( Mar. 4:39-40)
c. Nedoval duchu strachu, aby tě ovládal. Musíš s tím jednat. Nemůţeš se
pořád modlit, aby se okolnosti změnily jenom proto, ţe nechceš jednat se
strachem ( 2. Tim. 1:7). Např: ţena se bojí zůstat sama doma.
d. Jak jednat s pochybnostmi a nevěrou ?
1/ Rozpoznej je a analyzuj je
2/ Nevyznávej je, odpírej ďáblu. Nikdy se tomu nepoddávej
3/ Bojuj proti tomu Biblí a modlitbou
Pokud je to nutné, promluv se sourozencem v Kristu
e. Kdokoli v Markovi 11:23 je ten samý kdokoli v Jan 3:16. odmítni
pochybovat. Nevěř více okolnostem, neţ Boţím zaslíbením.
2. Nedostatek poznání. Víra je ze slyšení, ne z modlení se za ní.
3. Pocit nehodnosti ( 2. Kor. 5:17) ( Efezs. 2:10)
a. Bůh nestvořil ţádné nehodné nové stvoření
b. Věř tomu, co Bible říká a nedívej se na vlatní nedostatky
c. Obnovuj si mysli tím, kým jsi v Kristu. Bůh nás vidí v Něm ( 2. Kor.
5:21)
d. Bůh nemá ţádné oblíbence
76