SOČce - Úvod

STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
Trest smrti
Číslo oboru: 17
Název oboru: filozofie, politologie a ostatní humanitní a společenskovědní
obory
Gymnázium, Brno-Řečkovice
Terezy Novákové 2
62100 Brno
Jan Fučík, Adam Láníček
Sexta B
2005/2006
Prohlašujeme tímto, že jsme soutěžní práci vypracovali samostatně pod vedením Mgr.
Dalimila Krejčíře a uvedli v seznamu literatury veškerou použitou literaturu a další
informační zdroje včetně internetu.
V Brně dne
Na tomto místě chceme poděkovat Mgr. Dalimilu Krejčířovi za vstřícný a přátelský
přístup a podnětné připomínky při zpracování naší seminární práce.
Obsah
Obsah......................................................................................................................................... 1
Abstrakt..................................................................................................................................... 3
1
Úvod ................................................................................................................................... 4
2
Diskuse o trestu smrti ....................................................................................................... 5
2.1
Argumenty podporující trest smrti......................................................................................................... 5
2.1.1
2.1.1.1
Obecná fakta o argumentu odstrašení....................................................................................... 5
2.1.1.2
Argument odstrašení z hlediska zkušenostního ........................................................................ 5
2.1.1.3
Argument odstrašení z hlediska morálního .............................................................................. 7
2.1.2
Obecná fakta o argumentu pojistky .......................................................................................... 8
2.1.2.2
Argument pojistky z hlediska zkušenostního ........................................................................... 8
2.1.2.3
Argument pojistky z hlediska morálního.................................................................................. 9
Argument odplaty............................................................................................................................ 10
2.1.3.1
Obecná fakta o argumentu odplaty ......................................................................................... 10
2.1.3.2
Argument odplaty z hlediska zkušenostního .......................................................................... 10
2.1.3.3
Argument odplaty z hlediska morálního................................................................................. 10
2.2
4
Argument pojistky............................................................................................................................. 8
2.1.2.1
2.1.3
3
Argument odstrašení ......................................................................................................................... 5
Argumenty odporující trestu smrti....................................................................................................... 11
2.2.1
Nezvratnost trestu smrti .................................................................................................................. 11
2.2.2
Justiční omyly a pochybné popravy ................................................................................................ 11
Historie trestu smrti........................................................................................................ 12
3.1
Historie trestu smrti ve světě ............................................................................................................... 12
3.2
Historie trestu smrti v českých zemích ................................................................................................ 12
Způsoby exekuce ............................................................................................................. 13
4.1
Historické způsoby .............................................................................................................................. 13
4.1.1
Poprava pomocí zvířat..................................................................................................................... 13
4.1.2
Rozpárání břicha ............................................................................................................................. 14
4.1.2.1
4.1.3
Harakiri................................................................................................................................... 14
Ukřižování....................................................................................................................................... 14
4.1.3.1
Ukřižování přivázáním ........................................................................................................... 15
4.1.3.2
Ukřižování přibitím ................................................................................................................ 15
4.1.4
Naražení na kůl ............................................................................................................................... 15
4.1.5
Rozčtvrcení a roztrhání ................................................................................................................... 16
4.1.6
Upálení ............................................................................................................................................ 17
4.1.6.1
Upálení na hranici .................................................................................................................. 17
4.1.6.2
Pomalé spalování.................................................................................................................... 17
-1-
4.1.7
Pila .................................................................................................................................................. 18
4.1.8
Stětí ................................................................................................................................................. 18
4.1.8.1
Stětí ve stoje ........................................................................................................................... 19
4.1.8.2
Gilotina................................................................................................................................... 19
4.1.9
Lámáním kolem .............................................................................................................................. 19
4.1.10 Estrapáda ......................................................................................................................................... 20
4.1.11 Garota.............................................................................................................................................. 21
4.1.12 Další způsoby .................................................................................................................................. 21
4.2
5
6
Dodnes používané způsoby ................................................................................................................. 21
4.2.1
Elektrické křeslo.............................................................................................................................. 21
4.2.2
Oběšení............................................................................................................................................ 22
4.2.3
Plynová komora .............................................................................................................................. 22
4.2.4
Ukamenování .................................................................................................................................. 23
4.2.5
Zastřelení, popravčí četa ................................................................................................................. 23
4.2.6
Smrtící injekce ................................................................................................................................ 24
Světové rozšíření trestu smrti v současnosti ................................................................. 25
5.1
Obecná fakta o rozšíření trestu smrti ve světě ..................................................................................... 25
5.2
Mapa rozšíření trestu smrti ve světě .................................................................................................... 26
Průzkum veřejného mínění............................................................................................ 27
6.1
Metodika.............................................................................................................................................. 27
6.2
Výsledky průzkumu............................................................................................................................. 29
6.2.1
Trest smrti – ano či ne? ................................................................................................................... 29
6.2.2
Muži versus ženy............................................................................................................................. 30
6.2.3
Argumenty příznivců trestu smrti.................................................................................................... 31
6.2.4
Hrdelní zločiny................................................................................................................................ 32
6.2.5
Argumenty odpůrců trestu smrti...................................................................................................... 33
6.2.6
Věkové kategorie ............................................................................................................................ 34
6.2.7
Dosažené vzdělání........................................................................................................................... 35
7
Závěr ................................................................................................................................ 36
8
Rejstřík............................................................................................................................. 37
9
8.1
Užité pojmy ......................................................................................................................................... 37
8.2
Seznam obrázků................................................................................................................................... 38
Seznam použité literatury .............................................................................................. 39
-2-
Abstrakt
Práce se zabývá tématikou trestu smrti, otázkou jeho zavedení. Dozvíte se zde, jak
argumentují jeho zastánci i odpůrci, jaké způsoby poprav byly a jsou používány, historii trestu
smrti. Nechybí a ni současné rozšíření ve světě a rozebrání online dotazníku, který je možno
vyplnit na webových stránkách: http://trest-smrti.wz.cz.
-3-
1 Úvod
Naše práce se soustředí na často rozebírané a diskutované téma trestu smrti. V první
části diskutujeme o argumentech pro a proti tomuto trestu, podrobně je rozebíráme, jak
z hlediska empirického, tedy zkušenostního, či hlediska etického, morálního. Pro nastínění
problematiky se v další části vracíme do historie nejvyššího trestu a nechybí ani popis vývoje
trestu smrti v českých zemích a zahraničí. Způsoby exekuce jsou podrobně popsány
v následující kapitole, kde najdete různorodé a mnohdy i velice zarážející metody ukončení
života. Následuje podrobná mapa s vyznačením zemí, kde je trest smrti již zrušen, zemí, kde
se uplatňuje jen velice zřídka a států, kde má trest smrti plnou platnost. V další kapitole jsou
vypsány výsledky námi provedeného průzkumu veřejného mínění. Výsledkem naší studie je
zjištění názoru české veřejnosti na případné zavedení trestu smrti a jeho porovnávání se
sociálním statutem a věkem daného respondenta. Celá práce je ukončena shrnutím zjištěných
faktů a vyslovení našich názorů na věc.
Toto pojednání by mohlo sloužit jakožto prostředek k ovlivnění názoru čtenáře na
dané téma.
-4-
2 Diskuse o trestu smrti
2.1 Argumenty podporující trest smrti
2.1.1 Argument odstrašení
2.1.1.1 Obecná fakta o argumentu odstrašení
Argument odstrašení je nejčastějším důvodem, pro který by lidé trest smrti zavedli.
Podle zastánců tohoto trestu nich je třeba pachatele zbavit života, aby se zařídilo odstrašení
dalších případných delikventů před spácháním stejného trestného činu.
2.1.1.2 Argument odstrašení z hlediska zkušenostního
Prvním důvodem, proč je argument odstrašení nelogický, je fakt, že většina zastánců
se domnívá, že vraždy jsou předem plánovány a prováděny z rozmyslem. Opak je však velmi
často pravdou. Kriminálníci páchají svůj čin “v afektu, tehdy, kdy se rozumu zmocní extrémní
emoce“ (viz [1], str. 16). Tento náhlý zkrat není pouze nějakým individuálním stavem
vrahovy mysli, ale mnohem častěji k němu dochází například pod vlivem alkoholu,
omamných látek či když osoba zpanikaří, že bude čin odhalen.
Z výzkumů dále vyplývá, že velká část pachatelů si před vraždou vůbec neuvědomila
možnost dopadení nebo dokonce hrozbu trestu smrti a jednala čistě v zajetí emocí. Jiní si zase
namlouvali, že dopadeni ani náhodou nebudou, čímž tento argument odstrašení úplně ztrácí
účinnost. Neplatí také, když je “zločin spáchán lidmi s extrémně labilní psychickou konstitucí
nebo duševně postiženým člověkem, jak se nezřídka stává” (viz [1], str. 16).
Logicky by se také v zemích se zrušeným trestem smrti, zvyšoval počet zločinů, za
které tento trest hrozil a počet zločinů v zemích, v nichž byl trest smrti zrušen, by byl vyšší
než v těch, kde zrušen nebyl. Navíc by se ve státech se znovu zavedeným trestem počet vražd
a jiných zločinů opětovně snížil. Tyto fakta však zatím žádné průzkumy neprokázaly. Lze
však říci, že se kriminalita v zemích se zrušeným trestem smrti nějak výrazně nezvýšila.
-5-
Neúčinnost trestu smrti prokazuje například i studie jednoho profesora práv a
kriminologie z Nigérie, který vyhodnotil statistiky, týkající se vražd a poprav, v období let
1967-1985. Výsledky ukázaly, že se výskyt vražd zvyšoval i přesto, že za ně byl trest smrti, a
že o tomto téměř každý věděl. Toto platilo i pro ozbrojené loupeže ve stejném časovém
období, ještě předtím než byl tento čin roku 1970 označen za těžký.
Jeden z mála průzkumů, které se pokoušeli prokázat vztah mezi počtem poprav a
vražd, je práce Isaaca Ehrlicha. Ten v 70. letech za pomoci regresní analýzy, zkoumal vliv
poprav na počet vražd v USA v období 1932-1970. Počet vražd se v této době průběžně
zvyšoval, zatímco se naopak počet poprav snižoval. Roku 1975 pak Ehrlich v článku
konstatoval, že jeho studie »prokázala existenci účinného odstrašujícího účinku trestu smrti«
(viz [1], str. 18). Dokonce tvrdil, že se »jedinou popravou za rok navíc dalo ve zkoumaném
období zabránit více jak osmi vraždám« (viz [1], str. 18).
Isaac Ehrlich však pominul řadu různých vlivů, jako např. “nárůst kriminality v 60.
letech, přičemž je třeba vzít v úvahu, že se počet vražd v porovnání s ostatními delikty
zvyšoval pomaleji. Také bylo mimo jiné snazší opatřit si zbraň“ (viz [1], str. 18).
Ehrlichova práce byla nakonec roku 1978 skupinou odborníků, roku 1975 pověřenou
vypracovat posouzení studií zabývajících se souvislostí trestů a kriminalitou, zpochybněna a
prohlášena za neobsahující „žádné použitelné doklady o odstrašujícím účinku trestu smrti“
(viz [1], str. 19). Ti dodali, »že stávající důkazní materiál není pro konečný závěr o
odstrašujícím účinku trestu smrti dostačující« (viz [1], str. 19).
Výzkumy o kriminalitě vražd v Německu, prováděné od r. 1882, ukazují například, že
statisticky nejslabším rokem byl rok 1929, ve kterém nebyla vykonána žádná poprava.
Některá vyšetřování dokonce tvrdí, že popravy počet vražd zvyšují. Pozorování
výskytu vražd v USA za měsíc v letech 1907-1963 ukázalo, že za měsíc následující popravu
bylo spácháno v průměru o dvě vraždy více než v měsících ostatních. Vědci se domnívali, že
za to může „mravy zdrsňující" účinek trestu smrti a ten podle nich neplatí pouze pro vraždy,
ale i sebevraždy, vraždy hromadné či atentáty.
-6-
Nelze však jednoduše říci, že by trest smrti žádný neměl. Královská komise Velké
Británie: »Věří, že by se vynášením rozsudků a vykonáním trestů smrti jakožto vyjádřením
nesouhlasu s vraždou a jejím odsouzením časem dalo v celé společnosti vypěstovat cítění
bezpodmínečné zavrženíhodnosti vraždy a tím jí zabránit« (viz [1], str. 17). Rozhodně
odstrašující účinek tohoto trestu, tedy alespoň zčásti, platil v minulosti, kdy se, za pomoci
různých hrůzostrašných popravovacích technik a praktik, veřejně demonstroval následek
neuposlechnutí zákona.
2.1.1.3 Argument odstrašení z hlediska morálního
Nevezmeme-li v potaz pouze doložená fakta, která jsou buď pro či proti trestu smrti,
existuje i mnoho etických otázek, které tento trest vůbec nepřipouštějí, zvláště pak z důvodu
odstrašujícího.
Odsouzený je použit jako „pouhý prostředek a nikoliv také jako samoúčel“ (viz [1],
str. 21), je tedy trestán pouze proto, aby posloužil jako příklad ostatním a aby je odradil od
zločinu.
„Tím porušuje tento odstrašující účinek kategorický imperativ Kantův v jeho druhé
formulaci, jehož platnost se v trestním právu výslovně potvrdila:“ (viz [1], str. 21) »Jednej
tak, abys považoval lidstvo, a to jak ve své vlastní osobě, tak v osobě každého dalšího, vždy
zároveň za účel i smysl, nikdy jen za pouhý prostředek« (Immanuel Kant). Odůvodnění trestu
jeho odstrašujícím účinkem je tedy v rozporu s Kantovým imperativem a bylo by jej možno
uznat pouze, že bychom platnost imperativu odmítli.
Keller uznává etickou správnost principu, který zakazuje člověka považovat za pouhý
prostředek. Jeho postoj byl potvrzen nerespektováním a porušováním tohoto zákazu za
národního socialismu. Člověku se přiznává nezrušitelná vlastní hodnota, což je jednou z
nejvyšších předností naší společnosti.
Hardwig zase naopak tento argument odstrašení, tak, že člověk není jen prostředek, ale
také „zodpovědný člen právní společnosti“ (viz [1], str. 21), a proto by se, trestem i větším
než je vina pachatele, mohla zodpovědnost zdůraznit.
Při bližším zkoumání zjistíme, že Hardwigovy námitky se vztahují k potlačení
jednotlivce ve společnosti.
-7-
„Proti přehnané zodpovědnosti jednotlivce vůči právní společnosti - přehnané proto,
že již normální trest za provinění na této zodpovědnosti staví! - je postavena dokonalá
nezodpovědnost společnosti, která smí nakládat s jednotlivcem dokonce jako s prostředkem.
Krok k totalitárnímu myšlení společnosti pak už na sebe nedá dlouho čekat.“ (viz [1], str. 21)
2.1.2 Argument pojistky
2.1.2.1 Obecná fakta o argumentu pojistky
Pokud není účinnost odstrašovacího účinku jednoznačná, jeví se jako jasný účinek
pojistky před další pachatelovou aktivitou – je nadobro zneškodněn a nemůže již páchat další
zlo.
2.1.2.2 Argument pojistky z hlediska zkušenostního
Pokud tedy prohlásíme účel pojistky jako argument pro trest smrti, věříme v
„neomylnost lidských úsudků a rozsudků a neschopnost státu zajistit bezpečnost“ (viz [1], str.
22). Vykonání trestu je tak podle Hans-Petera Alta nespravedlivé, pokud je provedeno „bez
nezbytné nutnosti. V takovém případě se jeví jako vražda, které se dopouští stát z titulu své
vyšší moci na bezbranném“ (viz [1], str. 22).
Argumentující by musel předpokládat, že stát jistě ví, že pachatel svůj čin zopakuje,
jinak by totiž musel počítat s tím, že bude popraveno i mnoho osob, které svůj zločin
nezopakují. Svaz amerických psychiatrů roku 1982 předložil k případu, kde odsouzení
záviselo na psychiatrickém posudku, aspekt: „rozsáhlé výzkumy hovoří o tom, že i při
optimálních předpokladech jsou nejméně dva ze tří psychiatrických posudků, týkajících se
dlouhodobé prognózy budoucí nebezpečnosti pachatele, nesprávné“ (viz [1], str. 22).
Informace z roku 1989 ukazují, že u osob odsouzených pro vraždu je výskyt recidiv nepatrný.
Královská komise ve Velké Británii byly vyhodnotila informace o 129 k smrti
odsouzených mužů v Anglii a Walesu, kteří byli v letech 1934-1948 omilostněni a propuštěni:
112 z nich již nepřekročilo zákon v souvislosti s trestním právem a pouze jediný spáchal další
vraždu. Tato osoba byla první a poslední v tomto století a navíc byl propuštěn za zvláštních
okolností během druhé světové války.
-8-
Podobné výsledky získala Královská komise i v dalších Evropských zemích: „»Podle
všeho není propuštění vězňů odsouzených na doživotí v dnešní době spojeno takřka s žádným
rizikem,« prohlásila Komise a »... všichni odsouzení vrahové, kteří neměli být z
bezpečnostních důvodů propuštěni, pravděpodobně nejsou duševně zdrávi«“ (viz [1], str. 22).
Poznatky tvrdí, že nehrozí téměř žádné riziko dalších přečinů během vazby.
Kriminálníci, odsouzení za vraždu, se dokonce generálně chovají lépe, než jiní vězňové.
Studie amerického kriminologa Thorstena Sellina toto jen potvrzuje. Hovoří o tom, že:
»počet zabití ve věznicích, spáchaných odsouzenými vrahy, je velmi malý, resp. že se blíží
nule« (Thorsten Sellin).
Z šestnácti vězňů, kteří se v kalifornských věznicích v letech 1964-1965 dopustili
zločinu s následkem smrti, nebyl ani jediný odsouzen za vraždu.
V letech 1945-1954 se z 342 vězňů, kteří byli v Kalifornii ve vazbě odsouzeni k trestu
smrti a pak omilostněni, „se do roku 1956 dopustil nové vraždy jen jeden, a to za méně
přitěžujících okolností, za nichž mu nehrozil trest smrti“ (viz [1], str. 23).
V Pensylvánii se z 607 vrahů, kteří byli zkušebně propuštěni, se během 37 let opětné
vraždy dopustil jen jeden. Taktéž v Michiganu se z 268 omilostněných, v letech 1959-1972,
dopustil trestného činu jen jeden a navíc ne činu násilného.
Sellin konstatuje: »k recidivám u omilostněných vrahů sice dochází, ale... jejich podíl
mezi všemi propuštěnými, kteří se nakonec dopustí deliktu vraždy, je mimořádně malý.«
(Thorsten Sellin).
2.1.2.3 Argument pojistky z hlediska morálního
Při trestu smrti z důvodu pojistky se volí mezi smrtí vraha a smrtí jeho možné oběti,
přičemž není vůbec jasné, zda delikvent ještě někoho zabije. Když bychom vzali tento
argument opravdu důsledně, bylo by třeba popravit mnohem více kriminálníků, než je třeba.
Velké většině, tedy těm, kteří by byli popraveni, vraždy by se už více nedopustili a byli tudíž
usmrceni zbytečně, upřeme jejich lidskou hodnotu a jak říká Keller: »Upřeme-li člověku jeho
lidskou hodnotu, vyřkneme-li o člověku definitivní ortel: nehoden života, pak ideu lidské
důstojnosti znehodnocujeme úplně, protože je-li učiněna vyjímka jednou, může dojít snadno i
k dalším.« Podle slov Alta: »Poprava jen domněle nebezpečného vraha ho zbavuje jeho práva
na osobnost, kvalifikuje ho jako pouhého ‘škůdce’ a degraduje na úroveň zvířete.«
-9-
Pokud tedy pro trest smrti argumentujeme pojistkou, vidíme vraha jako
„nepolepšitelnou zrůdu“, která nemá s lidmi nic společného.
Navíc podle obecné mravní myšlenky žádnému člověku nepřísluší určit druhého za
nehodného života, což byl problém doby národního socialismu.
I podle tvrzení Alberta Camuse, že nikdo není nevinný, nemá proto právo soudit
druhého a zasahovat do osudu tohoto člověka tím, že zemře dříve, než mu předepsal
„definitivní osud“, se jeví oprávnění trestu smrti jako pochybné.
2.1.3 Argument odplaty
2.1.3.1 Obecná fakta o argumentu odplaty
Odplata, jakožto odčinění trestného činu jemu rovným bývá považován za
nejdůležitější argument pro trest smrti. Znázorňuje nesouhlas společnosti se zločincovým
aktem, předvádí se zde spravedlnost.
Tato teze byla uplatňována již odedávna, např. zlodějům byla useknuta ruka, lhářům
vyříznut jazyk apod. Tělesné tresty, kromě trestu smrti, již ve většině zemí vymizely.
2.1.3.2 Argument odplaty z hlediska zkušenostního
Odplata trestu smrti za zabití, je sice pochopitelná, ale i přesto se zde vlastně
»posvátnost a nedotknutelnost lidského života...«
dokazuje »...právě zničením lidského
života« (Hans-Peter Alt). Ovšem odčinění znásilnění, či zmasakrování trestem smrti již není
rovnocenný ekvivalent.
Amnesty International vychází z faktu, že nikdy neexistoval systém povznesený nad
možná chybná lidská rozhodnutí, a proto není schopen oprávněně odsoudit k smrti, a
vyvozuje tak, že „volání po trestu smrti jakožto výrazu spravedlnosti... je v rozporu s
nespravedlností a zvůlí, které uplatnění trestu smrti provázejí“ (Amnesty International).
2.1.3.3 Argument odplaty z hlediska morálního
Myšlenka odplaty je pro každého člověka subjektivním problémem, je dána jeho
vlastním chápáním spravedlnosti. Ovšem pokud vezmeme v potaz následky trestu pro
delikventa, měli bychom se pokusit, spíše než emocionálně a vlastním cítěním, řešit tento
problém rozumově.
-10-
2.2 Argumenty odporující trestu smrti
2.2.1 Nezvratnost trestu smrti
Většinou nejdůležitější argument, uvězněného nevinného člověka je možno alespoň
částečně odškodnit, kupříkladu materiálně, popravenému však život navrátit nelze.
Nevinné oběti nacházíme již od počátku věků. I Victor Hugo o tomto tématu napsal:
„Gilotina mi připomíná Lesurquese, kolo se jmenuje Calas, hranice se jmenuje Jeanne d’Arc,
skřipec Campanella, popravčí špalek Thomas Morus, pohár s bolehlavem Sokrates a šibenice
Ježíš Kristus“
Asi nikdy nebude počet poprav nevinných nikdy znám, ale víme, že se tak děje i
v dnešní době a nejspíše bude k justičním omylům docházet i nadále. Neplatí zde totiž fakt, že
je člověk nevinný, dokud je mu vina znatelně prokázána, proto je každé odsouzení
neusvědčeného obyčejnou vraždou.
2.2.2 Justiční omyly a pochybné popravy
Mezi nejznámější justiční omyly u nás patří například poprava JUDr. Milady
Horákové, která se stala obětí justiční vraždy jako členka demokratické opozice proti režimu
komunistické strany.
22. června 2000 byl popraven ve věku 38 let Gary Graham, který byl odsouzen
za vraždu, již měl údajně spáchat v 17 letech. Během téměř poloviny svého života, strávené
v texaském vězení stále trval na své nevině. Jeho odsouzení bylo přitom nelegální z hlediska
mezinárodního práva, které zakazuje trest smrti pro zločiny spáchané v nezletilosti. Gary
Graham prosil své příznivce, aby byl jeho případ předložen mezinárodnímu soudu, a aby
požádali o odklad popravy. Roku 1981 byl zastřelen na parkovišti Bobby Lambert, z jehož
vraždy byl Graham obviněn, jediným důkazem viny byla svědkyně vraždy. Neexistuje však
žádný fyzický důkaz, pět lidí tvrdilo, že s ním byli v této době několik mil od místa vraždy. Ti
byli prohlášeni za nespolehlivé svědky. Dva další svědci též uvedli, že je Graham nevinný.
Vina byla předpokládána Grahamovi vzhledem k jeho minulým zločinům. Navíc byl Graham
černoch a Lambert běloch, nelze tudíž ani vyloučit rasové podbarvení. Před věznicí se 22.6.
v Hountsville shromáždily davy lidí na Grahamovu podporu. Tu odsoudilo i Parlamentní
shromáždění Rady Evropy, francouzská vláda, Komise OSN pro lidská práva a Amnesty
International.
-11-
3 Historie trestu smrti
3.1 Historie trestu smrti ve světě
Již dlouhá tisíciletí je trest smrti nejvyšším možným trestem. Z počátku byla hlavním
důvodem osobní msta, kde bylo zabití pachatele odplatou a zaručovalo udržení pořádku.
S postupným upevňováním státní moci byla osobní msta postupně omezována, trest
byl vykonáván státem jako následek porušení zákona. Cílem bylo potrestat pachatele jako
odstrašující příklad pro ostatní a definitivně jej vyřadit ze společnosti.
Ačkoli trest smrti byl poprvé na krátkou dobu zrušen již v prvním stolení před naším
letopočtem v Antickém Římě a v 8. století v Číně, ve větším měřítku se myšlenka zakázat jej
začala prosazovat až koncem 18. století. Přispěl hlavně k tomu Voltaire, právní reformátor
Jeremy Bentham a především právník Cessare Beccaria svým převratným dílem O zločinech
a trestech, publikovaným v roce 1746.
Prvním nezávislým státem, který zrušil trest smrti, se stalo Toskánsko v roce 1786. V
Rakouském císařství byl trest smrti krátkodobě zrušen za panování Josefa II. a Leopolda II..
Roku 1846 zrušil trest smrti americký stát Michigan, roku 1853 Venezuela, v Evropě roku
1867 Portugalsko.
3.2 Historie trestu smrti v českých zemích
Za raného a rozvinutého feudalismu byl trest smrti hojně využíván a často nesl
symbolické prvky pomsty na pachateli (např. upálení za žhářství). Roku 1787 byl Josefem II.
vydán všeobecný zákoník o zločinech a trestech za ně. Podle tohoto poměrně převratného
zákoníku byl trest smrti zrušen, jen v případě výjimečného stavu (stanné právo) bylo možné
zastřelení. Až do roku 1978, kdy byla v rámci Charty 77 sepsána petice o zrušení trestu smrti
a do roku 1990, kdy byl oficiálně zrušen, se nejvyšší trest v nejrůznějších případech
uplatňoval. Poslední poprava v Čechách byla vykonána 2. února 1989, na Slovensku
8. června 1989. Trest smrti byl zrušen 2. května 1990.
-12-
4 Způsoby exekuce
4.1 Historické způsoby
4.1.1 Poprava pomocí zvířat
Již odedávna byla zvířata využívána k popravení člověka. Podle druhu zvířete byli
odsouzení buď požíráni, drásáni, drceni či usmrceni jiným způsobem. Rozdupání slony bylo
oblíbeno v Kartágu a Indii, Egypťané zase dávali přednost předhození krokodýlům.
Předhazování psům byl však nejhanebnější a nejpotupnější trest, který na vězně aplikoval již
sedm století před Kristem asyrský král Aššurbanipal. Tento trest se rozšířil po celém světě. Při
dobývání Ameriky nechali Španělé psy roztrhat stovky Aztéků a Inků. Germáni pro změnu
přivázali odsouzené ženy za vlasy k divokému koni a nechali je usmýkat k smrti. Ve Francii a
v Anglii uplatňovali tento trest vůči otcovrahům.
Nejvíce však k trestu smrti využívali zvířat Římané. Nejdříve bývali odsouzení,
předhození divé zvěři, svázáni, později však již byli volní a postupem času se přišlo na to, že
by bylo možno spojit výkon trestu s divadelními hrami, a tak kriminálníci dostávali i lehké
zbraně, aby jejich odpor trval co nejdéle. V představeních hráli často i profesionální herci, ve
finále pak byly předvedeny odsouzené ženy, které byly znásilněny zvířetem s velkým údem,
například medvědem či oslem, pokud přežili byly ihned scéně zardoušeny. Především zde ale
nejvíce trpěla zvířata, která byla často týrána nebo na ně byly v cirku uspořádány hony. Na
hrách při otevření Kolosea bylo například zabito asi devět tisíc divokých šelem přivezených
z Afriky.
Jindy byli odsouzenci po ramena či krk zahrabáni do země a ponecháni napospas
mrchožravým ptákům.Ve Francii, Anglii a v Holandsku zase často umístili delikventovi na
holé břicho obrácený kotlík nebo klec s krysami, lasicemi nebo jinými hlodavci. Na dně
kotlíku nebo klece byl potom rozdělán oheň, jehož a vystrašená zvířata v panice rozhryzala
břicho odsouzeného a dostala se mu do těla.
-13-
V Jižní a Střední Americe a v Africe naopak ponechávali zločince napospas
blanokřídlému hmyzu nebo mravencům, ti sežerou vše co jim přijde do cesty (z koně zbude
do osmačtyřiceti hodin jen holá kostra). Tento způsob trestu existoval ještě v polovině
18.století v Maroku či Brazílii, delikventi byli přivazováni např. ke stromům a pomazáváni
medem.
4.1.2 Rozpárání břicha
Řekové a Římané břicho prostě rozpárali, Orientální národy z rozpárání učinili
pomalou a hrůznou smrt. Než začali v Persii zločinci řezat a vytrhávat maso, rozpárali mu
břicho a navinuli šest až osm metrů střev na naviják. Tento zvyk obnovili protestanti v době
náboženských válek ve Francii. Břicha katolíků otevřeli a na hůl navíjeli vnitřnosti, dokud
břicho zcela nevyprázdnili.
4.1.2.1 Harakiri
Dříve než se harakiri stalou formou sebevraždy to byl způsob popravy. V 15. století
přijala oficiálně japonská císařská justice harakiri jako alternativu trestu smrti stětím a
odsouzení šlechtici, měli možnost vzít si život sami. Příprava na harakiri začínala většinou
hostinou a meditací kvůli duševní koncentraci.Odsouzený si pak při meditaci klekl na rohož,
vzápětí si odložil vrchní část oděvu. Tu pak odložil za sebe a rukávy svázal pod koleny do
uzlu.
Přítel, kterého sám vybral, mu podal malou šavli, kterou sebevrah zdvihnul s úctou
k čelu a pak si pomalu a vznešeně vrazil zbraň do levého boku tak, aby prošla napříč tělem a
vyšla pravým bokem ven.Poté se přítel, pro nějž byla tato asistence velikou ctí, prudce
vztyčil, vytáhl šavli z pochvy a sťal odsouzenému hlavu.
4.1.3 Ukřižování
Tento trest používali Egypťané, Židé, Kartaginci, Féničané, Peršané, v Makedonii, v
Řecku či v Římské říši byl výhradně pro otroky a při potřebě obzvlášť ponížit velké zločince.
Některé kříže měly tvar písmene T, jiné X, další zase Y, někdy probíhalo ukřižování do
čtverce. Kříž tvaru T se u buřičů často obracel, takže jejich hlava směřovala dolů. Odsouzenec
byl napřed zbičován a donucen odnést si patibulum na místo popravy. Nenesl tedy, jak bývá
zobrazován Kristus, celý kříž, protože stips byl většinou již zatlučen do země.
-14-
4.1.3.1 Ukřižování přivázáním
Občas byl přivázán ke kříži provazy, jakmile měl ruce natažené a přichycené
k patibulu, bylo vytaženo pomocí kladky nahoru na stips, do nějž pak pevně zapadlo.
4.1.3.2 Ukřižování přibitím
Mnohem častějším způsobem bylo přibití.Ruce byly nejprve přibity k patibulu, hřeby
se zatloukaly do dvou míst do zápěstí. Hřeby bývaly vraženy mezi kosti tak, aby tento prostor
roztáhly, ale nic nezlomily.
Jakmile byl trestanec zavěšen, přibili mu nohy. Buď byly přibity každá zvlášť vedle
sebe, překříženy a přibity naráz, nebo, u čtverhranných křížů, roztaženy. Někdy proběhlo
přibití už na zemi a kříž pak byl vztyčen a zasazen do předem připravené jámy i odsouzeným.
Nikdy se však paty neopíraly o podpěru, jak můžeme na obrazech často spatřit. Smrt totiž
nezpůsobilo vyhladovění či žízeň ani vykrvácení, ale udušení. Podpěra by tedy ukřižovanému
umožnila opřít se a nadechnout. Ten mohl dýchat jedině přitáhnutím za paže. V jeho poloze
docházelo k prudkým stahům svalů, zatímco se hrudní koš nemohl vyprázdnit.
Pouze Židé zmírňovali tak, že odsouzenému zlomili nohy, čímž udušení urychlili.
Odsouzenci zůstali na kříži viset, dokud se o ně nepostarali draví ptáci. Nad zločincovu hlavu
bylo umístěno oznámení, kde bylo jeho jméno a zločin.
4.1.4 Naražení na kůl
Jeden z nejhorších způsobů usmrcení, který spočívá v zaražení kůlu do těla trestance,
jenž je tak ponechán dokud se nedostaví smrt. I když se na tento způsob specializovaly hlavně
orientální a asijské národy, vyskytoval se na celém světě – v Africe, Střední Americe, Evropě,
ve slovanských zemích či německých státech za Karla IV., kde býval použit pro ženy, které
zabily své dítě. V Rusku přežilo naražení na kůl až do poloviny osmnáctého století. Ještě i o
století byl tento trest rozšířen v Siamu, Persii, a zejména Turecku, odkud jsou o něm hlášení
dokonce kolem roku 1830.
Technika byla všude přibližně stejná, ale měla několik variant. Například Asyřané
vráželi odsouzeným kůl do břicha, ale většinou byl dřevěný nebo kovový kůl zaváděn řitním
otvorem. Zločinec byl položen břichem na zem, byly mu roztaženy a upevněny nohy, ruce
byly znehybněny kolíky, zaraženými do země, nebo svázány za zády.
-15-
Podle průměru kůlu stačilo buď řitní otvor namazat nebo musel být proříznut nožem.
Kat pak vrazil kůl do těla a zatloukl jej ještě palicí.Při dalším postupu záleželo na rozsudku.
Někdy byl kůl zaveden do zhruba půlmetrové hloubky a následovně zasazen i s trestaným do
připravené jámy.
Ten trpěl hroznými bolestmi a příchod smrti trval velmi dlouho. Kůl pronikal pouze
tíhou odsouzeného do těla stále hlouběji, až nakonec vylezl ven pod paží, hrudí, zády nebo
břichem podle způsobu zavedení. Většinou měl kůl velmi ostrou špičkou. Smrt pak nastala
mnohem rychleji, protože byla poraněna řada orgánů a způsobeny rány a krvácení.
Peršané, Číňané, Barmánci a Siamci však před ostrou špicí dali přednost seříznutému a
zakulacenému konci. Ten tak co možná nejméně narušil důležité životní orgány, ty nebyly
roztrhány ani probodnuty, jen odstrčeny z cesty. Smrt, která byla stejně nevyhnutelná, mohla
přijít až za několik dní, což zvyšovalo výstražnost trestu. Číňané dokonce zavedli ještě
odpornější způsob naražení na kůl, kdy do těla nejprve zavedli dutý bambus a jím dovnitř
zarazili rozžhavenou železnou tyč.
4.1.5 Rozčtvrcení a roztrhání
Způsob, při němž je tělo rozřezáno na malé kousky nebo postupně vytrhávány kousky
kůže a svaloviny. Oblíbeno především asijskými a orientálními národy, Egypťany, Asyřany,
Babyloňany a samozřejmě také Peršany. Taktéž za vlády Jindřicha VIII. se v šestnáctém
století v Anglii čtvrcení a trhání těšilo veliké přízni.
Podle starého Anglického zákoníku, který platil až do devatenáctého století, bylo
ustanoveno, že srdce a vnitřnosti budou z těla vyrvány zaživa a pak uvařeny (tato praktika
však nebyla již dlouho před zrušením zákoníku prováděna). Římané začínali vytržením ňader
žen a kastrací mužů. Mistry v trhání zaživa se však stali Číňané, kteří zcela přesně určili
průběh tohoto trestu.
Podle Číňanů se začalo utržením ňader a vytržením hrudních svalů. Následovalo
vytržení masa z vnější strany stehen, dále byl zbytek těla roztrhán kousek po kousku. Trestaný
pak zcela bezvládný zemřel za několik hodin.
-16-
4.1.6 Upálení
Trestání ohněm je užíván již od dob poznání ohně. Hranice byly tvořeny především
dřevem obsahujícím hodně smůly. Řekové používali na své čtvercové hranice hlavně tis,
borovici a jasan.
U Římanů mívala hranice tvar oltáře a dřevo bylo z jasanu a borovice a dále dřeviny
typické pro Itálii. Galové pálili ve velkých proutěných košících. Podobně trestali i Japonci
ještě v 19. století. Císař Nero nechával ukřižované natírat dehtem a smolou bavil se pohledem
na tyto živé pochodně. Po celý středověk se v západní Evropě a Rusku hromadně upalovali
příslušníci sekt. Ve Francii byly hranice pro čarodějnice a heretiky vztyčovány až Velké
Francouzské Revoluce, v jiných zemích Evropy pak až do počátku devatenáctého století.
4.1.6.1 Upálení na hranici
První způsob upálení na hranici spočívá v přivázání odsouzeného ke stožáru, jenž je
vztyčen na ploše pokryté poleny a otepmi, které mu sahaly ke kolenům nebo stehnům.
Tato metoda byla velmi oblíbena španělskou inkvizicí, protože skrze plameny bylo
možno trestaného vidět. Používali ji i soudci v Německu a Švýcarsku. Druhý způsob byl
daleko užívanější v Anglii, Itálii a ve Francii. Při něm byl zločinec zahrnut otepmi ze všech
stran jako skořápkou. Tímto způsobem byl například u pálen i Mistr Jan Hus nebo Johanka
z Arku, i když jsou zpravidla zobrazováni podle první metody. Oheň často nespálil celé tělo a
museli být dovezeny další vozy se dřevem. Johanku z Arku oheň úplně nestrávil a její srdce a
vnitřnosti byly vhozeny do Seiny.
V mimořádných případech nařizovalo retentum připsané pod rozsudkem, aby kat
odsouzeného tajně zabil a ušetřil ho utrpení. Při čtení rozsudku se retentum nečetlo a nevěděl
o něm dokonce ani odsouzený.
4.1.6.2 Pomalé spalování
Za vlády Františka I. byli trestanci přivazování k dlouhému trámu, který byl sklápěn
přes kolmé břevno. Odsouzený tak mohl být spouštěn do ohně a zase z něj vytažen, aby hořel
pomaleji. Tento trest dostávali zvláště odsouzení vojáci a v Paříži i kalvinisti, dále pak mnoho
čarodějnic a traviček. Tento způsob výkonu přežíval až do druhé poloviny osmnáctého století.
-17-
4.1.7 Pila
Trestu užívali Egypťané, Peršané, Médové, Thrákové, Židé a další východní národy,
od těch je převzali Sparťané, Makedonci a dále také Řekové a Římani. Při prvním způsobu
byla oběť vpravena do dřevěné bedny, stisknuta mezi dvě prkna a rozříznuta ve výši pasu
pilou na dva kusy.
Caligula dával přednost, po zvyku orientálních národů, druhému způsobu. Při něm
nebyl odsouzený rozříznut uprostřed těla, nýbrž po délce. Pro tento způsob existoval dvojí
postup. První z nich spočíval v rozříznutí od hlavy směrem dolů.
Při druhém se začínalo řezat mezi nohama, které byly roztažené a končilo se
rozříznutím hlavy.Tento druhý způsob byl bolestivější, protože zločinec ztrácel vědomí, až při
dosažení břicha. Občas byly oběti věšeny hlavou dolů, aby se muka ještě prodloužila, protože
poloha zajišťovala lepší okysličení mozku a bránila přílišnému krvácení.Tento trest byl často
vyhrazován homosexuálům.
Poslední popravy pilou byly dílem gestapa během německé okupace Francie. Ve svém
sídle v rue Lauriston v Paříži měli kromě pil i malé gilotiny, sloužící k usekávání údů.
4.1.8 Stětí
Princip spočívá v oddělení hlavy od těla. Vzhledem ke složitosti a krutosti ostatních
způsobů bylo stětí bráno jako prostý, mírný test smrti.
Někteří panovníci jsou známi mimořádnými počty setnutých hlav. Kupříkladu Karel
Veliký dal ve Werdenu stít čtyři tisíce Sasů najednou, aby je obrátil na víru. To je ovšem
mizivá cifra oproti čínskému Š`Chuang-ťiovi, který nechal budovat Velkou čínskou zeď, ten
dal v roku 234 před Kristem useknout sto tisíc hlav kvůli upevnění své vlády.
V Anglii, Rusku a německých státech se používala sekyra, ve Francii, Itálii či
Španělsku naopak meč. V Indii, Číně, Persii kat nejdříve oběti způsoboval tržné rány, sekal
do ní. Zabil ji tedy spíše ořezáváním, než stětím. Na katovi záleželo, zda bude stětí úspěšné.
Podle zručnosti buď oběť kat zabil napoprvé nebo se o to musel pokusit vícekrát. Meč býval
většinou těžký, dlouhý a široký.
Při výkonu trestu se musel kat plně soustředit, protože při nesoustředěnosti mohl
trestaného pouze poranit a byl tak nucen tnout vícekrát, což mohlo mít za následek pobouření
diváků. Nezřídka se stávalo, že, při neúspěšném prvním úderu mečem, lidé počkali, až bude
rozsudek vykonán a následně se na nebohého kata vrhli a často jej i zabili či zmrzačili.
-18-
V Anglii bylo počátkem 18. století stětí postupně nahrazováno pověšením. V Rusku
bylo zrušeno Kateřinou Velikou, ale v Porýní se tento způsob výkonu trestu smrti užíval až do
19. století.
Dodnes se stíná ještě například v Saúdské Arábii. Odsouzeného srazí na kolena, a
popravčí vytne mečem do krku. Je možné, že v mozku zůstává i chvíli po exekuci okysličená
krev, čímž by bylo možné, že mozek ještě registruje bolest.
4.1.8.1 Stětí ve stoje
Tento způsob vyžadoval od kata velkou zručnost.Oblíbené bylo hlavně v Číně, kde
byly tímto způsobem popravovány pouze významné osoby. Obyčejní trestanci byli stínáni
obyčejně na kolenou.Rozšířeno též v zemích Perského zálivu a Jemenu.
4.1.8.2 Gilotina
Mechanické popravčí zařízení zavedené za Velké francouzské revoluce. Prosazeno a
nazváno podle Y. I. Guillotina. Gilotinou se popravovalo i ve francouzských koloniích.
Principem bylo spadení asi šedesáti kilogramové čepele se šikmým ostřím odsouzenci na
hlavu, která potom spadne do koše před gilotinou.
4.1.9 Lámáním kolem
Pokud existovaly u zločinu polehčující okolnosti, byla šance, že rozsudek určí lámání
shora, které bylo alespoň lehce přijatelnější. Kolo totiž vážilo 30 až 40 kilogramů a první úder
směřoval na provinilcovo hrdlo, což většinou znamenalo okamžitou smrt. Další procedury tak
probíhaly už jen na mrtvém těle.
Princip lámání kolem spočíval v tom, že se odsouzencovy nohy i ruce podložily
malými trámky a mezi tyto udeřil kat svým kolem, že se kost prolomila. Na nohou byla
lámána lýtka a stehna, na pažích předloktí a nadloktí. Další údery následovaly na hrudní koš a
poslední úder mířil opět na hrdlo.
-19-
Poté, bez ohledu na to, zda již byl odsouzený mrtev či ne, bylo roztříštěné tělo vloženo
na příslušné kolo či do něj dokonce vpleteno svými rozlámanými končetinami Trup obvykle
spočíval na kole a ruce a nohy byly podle katových představ nejrůznějšími způsoby
propleteny mezi příčky kola. Pak bylo kolo umístěno na vysoký kůl a vyzdviženo do výšky.
Tělo popraveného zůstávalo na kole dokud se skutečně nerozpadlo. Podle některých rozsudků
mohlo být rozlámané tělo odsouzence i s kolem vloženo na hranici a spáleno.
„Protože při vyskytujících se kriminálních případech, při nichž musí být nad delikventem
vynesen trest lámání kolem, není vlastním úmyslem, aby delikvent trpěl, ale aby spíše poskytl
ostatním hrozný příklad k odstrašení, rozhodl jsem se, že od nynějška a do budoucna bude
exekuce vždy vykonávána tak, že před trestem lámání kolem, třebaže jako takové musí být
patrno při pohledu shora dolů nebo zdola nahoru, bude delikvent, ovšem vskrytu a tak, aby si
nikdo z přihlížejících ničeho nevšiml, napřed zardoušen a pak teprve vykonána exekuce
kolem, ledaže by byl jeho zločin tak enormní, že by zvláštní okolnosti vyžadovaly mimořádně
ohavné exemplum, takže by bylo nutno mimořádně zločince odsoudit, aby si trest lámání
kolem odpykal zaživa.“
Pruské kabinetní nařízení z roku 1749 (viz. [2], str. 124)
4.1.10 Estrapáda
Není přímo způsobem trestu smrti, po jejím výkonu však většina lidí zemřela.
Estrapáda byla vynalezena v Itálii, používala se hlavně na Sicílii, Sardinii, ve Francii,
Rusku, Číně a některých německých státech.
Trest spočíval ve vytažení zločince na provaze, který procházel pod rukama
svázanýma za zády, na vrchol stožáru nebo šibenice. Odtud byl potom shozen, ale nedopadl
až na zem.
Nárazem při zastavení pádu se vykloubily ruce, někdy se výkon trestu trochu okořenil
například přidáním závaží na nohy. V tomto případě se vykloubily nejen ruce, ale i nohy,
u těžších závaží se odsouzenci často roztrhlo břicho a vyhřezly vnitřnosti. V Rakousku, kde
estrapáda nahrazovala dočasně zrušený trest smrti, zemřelo asi 60% odsouzených.
-20-
4.1.11 Garota
Nástroj užívaný k usmrcení zardoušením, při němž seděl delikvent opřen o kůl, na
kterém byl umístěn železný obojek. Ten měl zločinec usazený kolem krku a byl postupně
dotahován, až do udušení.
Jiným typem garoty je drát s dřevěnými rukojeti, který popravčím drží. Později vznikl
i další typ, tento měl na koncích dvě zatížená ramena, za která stačilo pouze škubnout, navíc
zde byl i výstupek, který rozdrtil mozek. Dále existovala i garota prstencovitého typu: jeden
prstenec z nich se pohyboval dopředu, druhý dozadu. Tlakem prstenců se přerušila mícha a
nastala rychlá smrt. Jeden typ, do něhož byla začleněna i čepel, která přesekla míchu. Garota
byla používána v Portugalsku, Španělsku, jejich koloniích a zemích pod jejich vlivem.
4.1.12 Další způsoby
Mezi další způsoby patří například zahrabání zaživa. Odsouzená bývala v těchto
případech posazena či položena do vykopané jámy a na její srdce namířen naostřený kůl. Živá
byla zasypána hlínou a teprve potom probodnuta. Kromě stínání bylo zahrabání zaživa
nejčastější, téměř jedinou formou poprav odsouzených žen.
Dále například smrt utopením, sedření z kůže či uvaření zaživa, které se provádělo ve
velkém kotli s vroucím olejem, vínem nebo vodou. Delikvent mohl být do kotle vhozen naráz
nebo spouštěn postupně. Časté také bylo kombinování různých trestů dohromady.
4.2 Dodnes používané způsoby
4.2.1 Elektrické křeslo
S vynálezem elektrického křesla je spojen boj Thomase Alva Edisona, jenž používal
stejnosměrný proud, a George Westinghouse, který dával přednost střídavému proudu.
Současné křeslo však vynalezl zubař Alfred P. Southwick, který přišel s nápadem popravovat
elektřinou. První elektrické křeslo bylo vyrobeno roku 1888 v New Yorku a hned dva roky na
to byl, jako první, popraven William Kemmler.
-21-
Zločinec je připoután ke dřevěné židli s elektrodami na hlavě a nohou. Části, kde se
elektrody, navlhčené ve slaném roztoku, dotýkají těla, jsou oholeny kvůli odporu. Popravčí se
přemístí do pozorovací místnosti. Na znamení dozorce je zapojen střídavý proud o rozpětí 500
- 2300 voltů, specifickém pro každý stát USA.
Po půlminutové elektrizaci je zdroj vypojen a oběť zkontrolována lékařem, případně
se postup celý opakuje nanovo. Postup je též specifický pro jednotlivé státy.
Při tomto způsobu popravy se však také nachází možnost, že trestaný neztratí vědomí
a trpí. Právě rychlost ztráty vědomí není jistá, někdy je poprava doprovázena zvracením,
pomočením, krvácením z úst či očí. Často se vytváří kouř, může dokonce dojít k vypadení
očních bulev oběti nebo jejímu hoření, je cítit spálená kůže a maso. Odsouzený umírá na
zástavu srdce a paralýzu respiračního systému.
4.2.2 Oběšení
Metoda, používaná již ve starověku, přetrvala dodnes. Postup se mírně liší v každé
zemi, základ je však zhruba stejný.
Nejdříve je trestanec zvážen a provedena zkouška pytlem, který pomůže zjistit
potřebnou délku provazu. Pokud je provaz příliš dlouhý, může dojít k oddělení hlavy od těla.
Naopak, při nedostačující délce provazu může nastat dlouhé dušení. Provaz nesmí pružit, u
smyčky bývá namazán mýdlem nebo voskem. Před popravou jsou vězňovi zavázány oči,
svázány ruce a nohy, kolem krku je mu umístěna smyčka, potom se otevře poklop a vězeň jím
propadne.
Rychlá smrt však nastane málokdy, pokud je trestanec příliš lehký, má silné krční
svaly, provaz je krátký nebo je smyčka špatně upevněna, nedojde k rychlému přelomení
krčních obratlů a oběť se pomalu zadusí. Tento jev bývá doprovázen defekací a vystrčením
jazyka, dochází k prudkým pohybům. Například v Íránu se používá pouze způsob, při kterém
je provaz krátký a nastane pomalé udušení.
4.2.3 Plynová komora
Plynová komora vznikla roku 1924 v Nevadě, kdy se pokoušeli vězňovi jménem Gee
Jon načerpat do cely kyanovodík, který však unikal. Popravovat plynem se mělo jako
lidštějším způsobem popravy.
-22-
Plynová komora je neprodyšná místnost, ve které je židle s připoutaným vězněm, na
toho je napojen stetoskop, lékař, jenž není uvnitř komory, jej tudíž může prohlásit za mrtvého.
Po uzavření komory je na znamení uvolněn kyanid sodný nebo draselný, ten zreaguje
s kyselinou chlorovodíkovou, respektive sírovou a reakcí se vzniká kyanovodík, který rychle
komoru zaplní. Vězeň má instrukce, jež jej nabádají k hlubokému dýchání, aby se tím
proces urychlil. Navzdory instrukcím se mnoho vězňů pokouší zadržet dech, neztratí proto
vědomí hned. Potom je na vězni patrná bolest, zvracení, totální zděšení, lapání po dechu,
trvající několik sekund.
Jeden z odsouzených v kalifornské věznici, Caryl Chessman se před svojí popravou
roku 1960 domluvil s reportéry, že kdyby jej poprava bolela, kývne hlavou. Podle
zúčastněných svědků kýval několik minut.Smrt nastane účinkem kyanovodíku, který se váže
na hemoglobin a znemožňuje přenos kyslíku.
4.2.4 Ukamenování
Způsob dodnes používaný například v Íránu. Oběť je svázána, kolem ní se nachází dav
lidí. Ti nesmějí ke kamenování používat velké kameny, které by zločince usmrtily příliš
rychle. Smrt nastává poraněním mozku, nemožností dýchat nebo kombinací různých zranění.
4.2.5 Zastřelení, popravčí četa
Rozšířená metoda exekuce, postup se liší v každé zemi. V Číně jsou trestanci v kleče
svázány ruce za zády a je střelen do hlavy zezadu. V případě popravy veřejné, je vězni silně
utažen provaz kolem krku, který zabrání křiku odsouzeného.
Oproti tomu v USA zločince přivážou k židli, kolem níž jsou naskládány pytle
s pískem, jež pohltí krev. Delikvent dostane černou kuklu na hlavu a na prsa mu umístí bílý
látkový terč. Ze vzdálenosti dvaceti stop pak na něj postupně vystřelí pět střelců, z nichž
jeden má slepý náboj.
Příčin smrti může být několik: například vykrvácení, roztržení srdce, aorty, plic.
Kulka, která zasáhne hlavu, způsobí vcelku rychlou smrt, poškodí totiž hodně mozkových
tkání. Ke ztrátě vědomí potom dochází pouze pokud je přerušeno dodávání krve do mozku.
Při minutí srdce nastává dlouhé vykrvácení.
-23-
Jedním z případů pomalého vykrvácení je například poprava Elisia Marese v Utahu
10. září 1951. Všichni střelci tehdy zamířili mimo látkový terč a pak jen pozorovali, jak
Mares postupně krvácí.
4.2.6 Smrtící injekce
Smrtící injekce je považována za nejpřijatelnější způsob exekuce. Roku 1977 ji, jako
první, přijala Oklahoma. První poprava se však uskutečnila až roku 1982 v Texasu,
popraveným byl Charles Brooks.
Poprava injekcí se používá v pěti státech světa, je nejčastějším způsobem popravy
v USA. Tam se postupuje takto: Zločinec je připoután ke stolu, kde jsou mu do žil vpraveny
dvě jehly, z nichž je jedna záložní. Roztoky, jež proudí do žil jsou následující: jako první je
dodáván neškodný roztok, po signálu se zvedne záclona místnosti se svědky a po v pravení
thiopentalu sodného odsouzený do patnácti vteřin usíná. Dále pokračuje dávka pankuronia,
které ochromí svaly a zastaví dýchání. Poslední látkou je chlorid draselný. Ten zastavuje
činnost srdce.
Problémem může být nepřítomnost lékaře, jenž pouze vyřkne diagnózu o delikventovi
smrti. Často totiž jehly zavádí laičtí technici, a pokud se roztok rozšíří do svalů místo žil,
nastávají velké bolesti oběti. Navíc je občas těžké vhodnou žílu najít, v důsledku zničení
vězňových žil užíváním drog.
-24-
5 Světové rozšíření trestu smrti v současnosti
5.1 Obecná fakta o rozšíření trestu smrti ve světě
V současnosti je v 58 zemích světa trest smrti úplně zrušen, v 15 dalších byl trest
zrušen mimo výjimečné případy (jako např. trestné činy spáchané v době války) a 27 dalších
zemí sice nejvyšší trest ve svém právním řádu má, ale nevykonává ho. Všechny dostupné
průzkumy veřejného mínění, jakožto i ten náš, ukazují, že občané jsou jiného názoru. Právní
normy i přesvědčení zákonodárců jsou tak v rozporu s názory občanů. Za drtivou většinu
poprav je zodpovědná jen malá skupina států. Amnesty International, organizace ochraňující
politické vězně a stavící se proti trestu smrti, obdržela zprávy o 3500 popravách v Číně, 167
na Ukrajině, 140 v Rusku a 110 v Íránu jen za rok 1996. To je přes 90% všech poprav
provedených za tento rok. Jeden příklad mluví za vše: v Číně jsou veřejné popravy
předepsanou součástí výchovy školáků. Jediná demokracie západního typu, která používá
trest smrti, jsou Spojené státy americké. Od obnovení platnosti tohoto trestu v roce 1976 tu
bylo popraveno už na 500 osob, další tisíce odsouzených jsou vězněny v celách smrti. V USA
je nejvyšší trest povolen ve většině států, je ustanoven ve federálním i vojenském právu.
V mapce uvedené na další straně můžeme zjistit, ve kterých zemích konkrétně trest
smrti v trestním právu figuruje, popřípadě kde byl zrušen, či kde se uplatňuje jen velice
zřídkakdy.
-25-
5.2 Mapa rozšíření trestu smrti ve světě
Obr. 1 - Mapa rozšíření trestu smrti
Význam barev:

modrá: zrušen pro všechny delikty

světle modrá: zrušen pro normální delikty (avšak jen mimo válečného stavu)

zelená: nezrušen, ale za posledních 10 let nebyl uplatněn

oranžová: je uplatňován proti dospělým

červená: je uplatňován i proti mladistvým
-26-
6 Průzkum veřejného mínění
6.1 Metodika
Jako metodu průzkumu veřejného mínění jsme zvolili internetový dotazník na adrese
http://trest-smrti.wz.cz, jehož ukázka se nachází na následující straně. Abychom
respondentům umožnili co největší volnost, v mnohých otázkách, týkajících se nejvyššího
trestu, jsme nabídli více možností. Rozlišení respondentů do několika skupin jsme provedli
prostřednictvím otázek týkající se pohlaví, dosaženého vzdělání a věku. Následoval základní
dotaz, podle něhož byl dotazovaný přesměrován. Odpověděl-li kladně, zobrazily se mu
argumenty, jimiž měl své rozhodnutí odůvodnit. Poté si návštěvník vybral z uvedené nabídky
činů, které by se měly takto trestat. Odpověděl-li záporně, odůvodnil své rozhodnutí stejným
způsobem. Užitím programovacích jazyků XHTML, PHP a MySQL jsme takto vytvořili
databázi příspěvků, které jsme dále zpracovali a vyhodnotili v grafech knihovny JPGraph.
-27-
Dotazník
Pohlaví :
 muž
 žena
Věk:
 0 - 18
 19 - 25
 26 - 40
 41 - 55
 55 a více
Dosažené vzdělání:
 základní
 středoškolské
 vysokoškolské
Souhlasili byste s případným zavedením trestu smrti?
 ANO
Důvod(y) pro zavedení:
 odstrašení (případných dalších kriminálníků)
 pojistka (před další aktivitou odsouzeného pachatele)
 odplata (trestný čin je odčiněn činem jemu rovným)
 nechci uvádět
Činy, které by si, podle Vás, zasloužily trest smrti:
 vražda
 brutální znásilnění
 zmasakrování (s příp. doživotními následky)
 nechci uvádět
 jiný čin ..................................
 NE
Důvod(y) proti zavedení:
 přirozené právo na život
 možnost justičního omylu
 možná náprava kriminálníka
 nechci uvádět
Obr. 2 - Vzor dotazníku
-28-
6.2 Výsledky průzkumu
6.2.1 Trest smrti – ano či ne?
Obr. 3 - Trest smrti – ano či ne?
"Souhlasili byste s případným zavedením trestu smrti?"
Na otázku „Souhlasili byste s případným zavedením trestu smrti?“ se nám dostalo
předpokládané odpovědi. Nadpoloviční většina respondentů odpověděla kladně a potvrdila
tak všeobecně známý názor české společnosti na problematiku.
-29-
6.2.2 Muži versus ženy
Obr. 4 - Muži versus ženy
Při porovnání dvou výše uvedených grafů nezjišťujeme u obou pohlaví velký rozdíl
v názoru na nejvyšší trest. Přestože muži potvrdili, že jsou v této věci o něco více radikální,
ženy nezůstaly příliš pozadu a jejich nadpoloviční většina potvrzuje vůli po zavedení trestu
smrti.
-30-
6.2.3 Argumenty příznivců trestu smrti
Obr. 5 - Argumenty příznivců trestu smrti
"Důvod(y) pro zavedení:"
Pro dotázané, kteří v základní otázce odpověděli „ANO“ jsme připravili možné
argumenty, které respondenty k této odpovědi vedli. Mezi odpověďmi nepřevládala žádná
z nabídnutých možností, téměř každý druhý dotázaný však odůvodnil své rozhodnutí
argumentem odstrašení.
-31-
6.2.4 Hrdelní zločiny
Obr. 6 - Hrdelní zločiny
"Činy, které by si, podle Vás, zasloužily trest smrti:"
Dále měl respondent za úkol označit činy, které by trestem smrti trestal, většinu hlasů
obdržela vražda, avšak ani zmasakrování a brutální znásilnění nezůstaly pozadu. Několik
uživatelů ovšem uvedlo také jiné prohřešky, které by takto nevybíravě trestali. Za zmínku
určitě stojí názor respondenta, který by takto trestal i terorismus a obchod s drogami a to
systémem 3x a dost. Další dotázaný by zločince vůbec nešetřil a popravoval je za všechny
úmyslné trestné činy a to opět dle pravidla 3x a dost. Velice nás zaujal názor respondenta,
který napsal, cituji: „Trestem smrti bych použil pouze v případech masových vrahů, také pro
zločince, kteří plánovaně zabíjeli (např. bombový útok). Při trestu smrti musí být důkazy nade
vší pochybnost a k usmrcení by se mělo přistoupit s časovou prodlevou 5-10 let pro případné
důkazy, které by mohly odsouzeného osvobodit“.
-32-
6.2.5 Argumenty odpůrců trestu smrti
Obr. 7 - Argumenty odpůrců trestu smrti
"Důvod(y) proti zavedení:"
Odpověděl-li respondent na základní otázku záporně, dostal na výběr 3 možné
protiargumenty, prostřednictvím kterých měl svoji volbu vysvětlit. Z tohoto hlediska zcela
logicky a jednoznačně převažovala možnost justičního omylu Přibližně třetinu hlasů získalo
také přirozené právo na život.
-33-
6.2.6 Věkové kategorie
Obr. 8 - Věkové kategorie
Abychom zjistili případné rozdíly mezi generacemi, byli dotazovaní rozděleni do pěti
věkových skupin. Nejmladší respondenti se svými názory lišili a poměr záporných a kladných
hlasů byl takřka vyrovnaný, u druhé skupiny, lidí narozených v období úpadku socialistického
režimu pozorujeme touhu po zavedení nejvyššího trestu. Stejně tak stojí o jeho zavedení i
lidé stáří kolem dvaceti let. Lidé ve středním a pokročilém věku, možná také díky svým
životním zkušenostem, už tak radikální postoj nezastávají a poměr hlasů v těchto dvou
skupinách je proto vyrovnaný.
-34-
6.2.7 Dosažené vzdělání
Obr. 9 - Dosažené vzdělání
V této položce našeho dotazníku jsme si chtěli ověřit, zda vzdělání ovlivňuje názor na
trest smrti. Musíme ovšem podotknout, že výsledky hlasování u tázaných, jenž přiznali
základní vzdělání, jsou trochu zkreslené. Většina respondentů z této skupiny totiž doposud
nedosáhla plnoletosti a tak jiným než základním vzdělání ve většině případů oplývat nemohla.
Zde se tudíž opět potvrzuje vůle mladistvých po zavedení nejvyššího trestu. Nejpočetnější
skupina respondentů dosáhla vzdělání středoškolského a zde pozorujeme opravdu velkou
touhu po trestu smrti. Lidé, jenž v dotazníku u položky vzdělání označili „vysokoškolské“, se
svými názory lišili a poměr hlasů je zde vyrovnaný.
-35-
7 Závěr
Cílem naší práce bylo přiblížit vám tolik diskutovaný trest smrti se vším, co se jej
týká. Představili jsme vám způsoby, jak lze zbavit člověka života. Mnohdy nám při psaní této
pasáže nabíhala po celém těle husí kůže, stačilo jen trošku zapojit fantazii a jeden z mnoha
aktů si představit. Zjistili jsme, jak lidé dokáží být krutí. Zároveň je si však třeba uvědomit, že
ona krutost nepřichází bez podnětu. Masoví vrahové, bezohlední násilníci a další podobní
delikventi nejhrubšího zrna si jistě tyto tresty často zaslouží, neboť mnohdy ani sami neznají
hranice lidskosti. Zde se přímo nabízí použít známé přísloví: „Na hrubý pytel hrubá záplata.“,
ovšem opravdu se chceme této spodině vyrovnat? Je vážně nutné trestat bestiální činy takhle
nevybíravým způsobem? Jistě, mnoho z vás teď podotkne, že nelidské popravy již nejsou
v moderní civilizaci příliš rozšířeny. Ano, v civilizovaných zemích nyní nacházíme elektrická
křesla a smrtící injekce a různé na první pohled mírnější způsoby, avšak stačí otevřít oči a
pohlédnout na situaci na Blízkém a Dálném východě, kde je rozšířena většina námi
prezentovaných bestiálních způsobů, při kterých se člověku opravdu zvedá žaludek a názor
musíme opět trošku pozměnit.
V našem průzkumu veřejného mínění jsme nenašli žádné odlišnosti od dosud
provedených studií na toto téma. Potvrdilo se, že v české společnosti převažuje kladný názor
na trest smrti a že většina obyvatelstva by uvítala jeho zavedení. Máte snad jiný pohled na věc
a nechápete, jak někdo může trest smrti podporovat? Přestože také zastáváme názor, že by se
stávající trestní systém v této věci měnit neměl, chápeme důvody, které jednotlivce k těmto
závěrům vedou. Dennodenně se na každého z nás valí z každé strany zprávy z nejtemnější
„černé kroniky“ a to na osobnost člověka určitý vliv mít musí. Možná je to také daň, kterou
platíme sdělovacím prostředkům, které si takto získávají sledovanost a při honbě za ní se
nestarají o pocity a dojmy, které tyto informace v lidech vytvářejí.
Existuje opravdu nespočetné množství argumentů, proč trest smrti zavést, na druhou
stranu se na nás však ze všech stran valí minimálně stejné kvantum proti-tvrzení, podle
kterých může velká část společnosti trest smrti úplně zavrhnout. Nelze úplně s jistotou trest
smrti prosazovat, ale zároveň se nemůžeme tvářit, jako by tyto rozsudky vůbec neexistovaly a
daná problematika se nás netýkala.
-36-
8 Rejstřík
8.1 Užité pojmy
Amnesty International - celosvětové hnutí, které monitoruje porušování lidských práv a
iniciuje kampaně proti případům jejich porušení
pro více informací viz. http://www.amnesty.cz
hemoglobin - červené krevní barvivo, které je obsaženo v červených krvinkách obratlovců,
má schopnost vázat a uvolňovat kyslík a přenášet oxid uhličitý
heretik – kacíř, někdo, kdo popírá víru nebo její část
chlorid draselný – (KCl) dráždí sliznici a pokožku, užití jako hnojivo
JPGraph - přídavná knihovna jazyka PHP, která umožňuje tvorbu grafů
pro více informací viz. http://www.aditus.nu/jpgraph
kyanovodík - (HCN) bezbarvá, těkavá kapalina, soli kyanovodíku – kyanidy – se vlivem
vzdušné vlhkosti a oxidu uhličitého rozkládají za vzniku kyanovodíku. Kyanovodík je velmi
silný jed, jeho toxicita spočívá v blokování enzymů tkáňového dýchání, užíván jako pesticid
či bojový plyn, vznik:
2KCN + H2SO4 ––––> K2SO4 + 2HCN
HCl + NaCN ––––> NaCl + HCN
kyselina chlorovodíková - (HCl) velmi silná kyselina, jedná se o vodný roztok plynného
chlorovodíku (HCl). I slabé poleptání může způsobit velmi vážná zranění či dokonce smrt
kyselina sírová - (H2SO4) silná dvojsytná kyselina, neomezeně mísitelná s vodou, její ředění
je silně exotermní proces. Nebezpečná žíravina, způsobuje dehydrataci organických látek,
reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku. Kyselina sírová je velmi reaktivní, reaguje
téměř se všemi kovy kromě olova, zlata, platiny a železa
MySQL - databázový systém, vytvořený švédskou firmou MYSQL AB. Multiplatformní
databáze. Komunikace s ní probíhá – jak už název napovídá – pomocí jazyka SQL. Podobně
jako u ostatních SQL databází se jedná o dialekt tohoto jazyka s některými rozšířeními
pro více informací viz. http://www.mysql.com
pankuronium - (vzorec C35H60Br2N2O4, název pancuronii bromidum) látka uvolňující svaly
v těle, vysoká dávka v těle však může způsobit ochrnutí svalů a následné udušení,
pankunorium je obsaženo v léku Pavulon
-37-
patibulum – vodorovné břevno kříže
thiopental sodný – (C11H17N2NaO2S, název sodium thiopental) rychle účinkující
anestetikum, které rychle dorazí k mozku a způsobí stav bezvědomí, používá se též jako
„sérum pravdy“
PHP - (zkr. Hypertext PreProcessor, původně Personal Home Page) programovací jazyk
určený především pro programování dynamických internetových stránek. PHP je jazyk
interpretovaný, jeho skripty se začleňují přímo do struktury jazyka. Syntaxe PHP kombinuje
hned několik programovacích jazyků (Perl, C++, Pascal a Java)
pro více informací viz. http://www.php.net
stips – svislá část kříže
XHTML - (zkr. eXtensible HyperText Markup Language) značkovací jazyk pro tvorbu
hypertextových dokumentů v prostředí WWW vyvinutý W3C konsorciem. Nástupce jazyka
HTML, jehož vývoj byl ukončen, a na rozdíl od svého předchůdce se jedná o aplikaci XML
pro více informací viz. http://www.w3.org/TR/xhtml1
8.2 Seznam obrázků
Obr. 1 -
Mapa rozšíření trestu smrti ......................................................................... 26
Obr. 2 -
Vzor dotazníku............................................................................................ 28
Obr. 3 -
Trest smrti – ano či ne?............................................................................... 29
Obr. 4 -
Muži versus ženy ........................................................................................ 30
Obr. 5 -
Argumenty příznivců trestu smrti ............................................................... 31
Obr. 6 -
Hrdelní zločiny............................................................................................ 32
Obr. 7 -
Argumenty odpůrců trestu smrti ................................................................. 33
Obr. 8 -
Věkové kategorie ........................................................................................ 34
Obr. 9 -
Dosažené vzdělání ...................................................................................... 35
-38-
9 Seznam použité literatury
[1]
Best, C. C.: Trest smrti v německo-českém porovnání, Nakladatelství doplněk, Brno
1996, ISBN 80-85765-56-X
[2]
Dülmen, R. van: Divadlo hrůzy, Rybka publishers, Praha 2001, ISBN 80-86182-44-4
[3]
Hodgkinson P., Schabas , W. A.: Capital punishment, Cambridge University Press
2004, ISBN 0 521 81590 8
[4]
Navrátilová L.: Dějiny a techniky hrdelního trestu ve světě a českých zemích,
http://www.mravenec.cz/henry/File-hist/Trest-smrti.rtf
[5]
http://www.mujweb.cz/www/Rigel/trest.htm
[6]
http://cs.wikipedia.org/
[7]
http://cs.wikipedia.org/wiki/Trest_smrti
[8]
http://www.feudum.cz/view.php?cisloclanku=22
[9]
http://www.pismak.cz/dilo.php?num=91388
[10] http://www.drugdigest.org/DD/DVH/Uses/0,3915,8087%7CPavulon,00.html
[11] http://www.volny.cz/bad.death/popravy.html
-39-