docZprávy - Fontes Nissae
download 
Stížnost Transkript
Zprávy - Fontes Nissae
STUDIE Zprávy Drobné zmínky o Bredovské zahradě nacházíme v Uměleckých 94 Fontes_sazba_02_0212_fin.indd 94 FONTES NISSAE | PRAMENY NISY 11.12.2012 23:29:15 Státní okresní archiv Liberec ZPRÁVY Vladimír Ruda, promovaný historik (Sobotka 1. 9. 1922 – Liberec 15. 12. 1990) HANA CHOCHOLOUŠKOVÁ V letošním roce by se dožil 90 let zakladatel libereckého archivnictví a dlouholetý ředitel Okresního archivu v Liberci Vladimír Ruda. Narodil se 1. září 1922 v Sobotce manželům Františku a Růženě Rudovým. Protože všichni jeho sourozenci brzy po narození zemřeli, vyrůstal jako jedináček. Otec, vyučený švec, vykonával v Sobotce funkci policejního strážníka. Oba rodiče, původně katolíci, vystoupili po vzniku republiky z církve. Syna již nedali pokřtít. Vladimír Ruda studoval nejprve v letech 1933–1941 na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Ani jeho neminulo totální nasazení v Sudetech. Toto složité období mu pomáhala překonat dobrá znalost německého jazyka, k níž přispěli značnou měrou jeho rodiče, kteří posílali chlapce o prázdninách do německy mluvící oblasti na „handl“. Po skončení války začal Vladimír Ruda studovat na fakultě filozoficko-historické Univerzity Karlovy v Praze československé dějiny a pomocné vědy historické. Zároveň v letech 1945–1948 navštěvoval Státní školu archivní, kterou zakončil prací Správa poddanského města Sobotky na panství kosteckém. V té době již vykonával funkci soboteckého městského archiváře a praktikoval v Archivu hlavního města Prahy jako pomocná vědecká síla. Státní archivní zkoušku složil 10. června 1948. Na studiích ho ovlivnily takové osobnosti, jako byli Václav Vojtíšek, František Roubík, Zdeněk Kalista, Václav Chaloupecký, filosofii přednášel Jan Patočka. Když se v Liberci rozhodla rada Ústředního národního výboru na podnět Expozitury Archivu Ministerstva vnitra 1 vybudovat městský archiv, byl na toto místo doporučen. Konkurz, který se konal na jeho narozeniny 1. září 1948, Vladimír Ruda vyhrál a na podzim se stal libereckým městským archivářem. I po příchodu do Liberce pokračoval ve studiu. Jeho dizertační práci Sociální poměry v Sobotce po válce třicetileté mu recenzovali profesor Václav Husa a docent František Graus. Promován byl 25. června 1955 v aule Karolina. Archiv v Liberci budoval na „zelené louce“. Musel si pro něj sehnat vhodné prostory, zařízení i peníze na stavební úpravy. Dne 18. ledna 1949 rozhodla rada ÚNV přidělit archivu dům v Moskevské ulici č. 23, který byl pro tyto účely uvolněn Fondem národního majetku. Archivu sloužil do roku 1993, kdy byl přestěhován XIII 2012 2 Fontes_sazba_02_0212_fin.indd 95 1_Spravovala fondy bývalého říšského archivu Vladimír Ruda v archivu do nového areálu v Liberci - Františkově. Velká spotřeba starého papíru a nejrůznější sběrové akce způsobily, že nový archivář musel v zájmu záchrany archiválií okamžitě přikročit k pořádání skartací. Z úkrytů byly do archivu sváženy ty nejcennější archiválie – městské listiny a archiválie převzaté z bývalého říšského archivu. Dalšími dokumenty, které byly přejímány, se staly písemnosti původně samostatných obcí připojených v době války k Liberci. Archivní kompetence městského archivu se po vzniku Jednotného národního výboru v roce 1949 rozšířily na celý okres Liberec, pod který v té době spadalo i Jablonné v Podještědí. Archiv dohlížel na celou řadu městských archivářů a stal se vzorovým školicím střediskem v tomto oboru. Po správní reformě, kdy zanikl v roce 1960 samostatný Liberecký kraj, došlo v roce 1962 ke spojení libereckého městského a mezitím již spojených okresních archivů v Liberci a Frýdlantu pod vedením Vladimíra Rudy. Badatelská návštěvnost v archivu, jehož sídlem se stala budova bývalého městského archivu v Moskevské ulici, vzrostla až na 2000 badatelských návštěv ročně. Vznikaly práce celostátního významu o dělnickém hnutí a velmi dobré a přínosné diplo95 11.12.2012 23:29:15 Státní okresní archiv Liberec 2_1877-1880, Drobné zmínky osídlila Bredovské zahradě Valdštýnské ve nacházíme v ul. Uměleckých 25 3_12. - 15. března 1921 Drobné zmínky o Bredovské zahradě nacházíme v Uměleckých 96 Fontes_sazba_02_0212_fin.indd 96 ZPRÁVY Hlavní text k dějinám okresu. V libereckém archivu se mové práce často objevoval i spisovatel Václav Kaplický. Hledal tu podklady pro svůj román Železná koruna. Od té doby oba muže pojilo přátelství a navzájem si měnili vydané publikace. Po smrti Kaplického v roce 1982 prosadil Vladimír Ruda vybudování jeho pamětní síně na frýdlantském zámku a vytvořil k ní libreto. K velké vytíženosti archiváře přispěly i přednášky z dějin dělnického hnutí na Vysoké škole strojní a textilní, přednášky pro Socialistickou akademii, kde byl až do své smrti v roce 1990 vedoucím historické sekce, práce pro Městský a Okresní národní výbor v Liberci. Zde byl členem nejrůznějších komisí – například názvoslovných, památkové péče a ochrany přírody; byl členem poradního sboru při filmovém studiu Správy městských kin, poradního sboru pro koncerty Parku kultury a oddechu v Lidových sadech. Na veřejnosti byla viditelná též jeho činnost ve Sboru pro občanské záležitosti, jehož byl předsedou, na liberecké radnici oddával novomanžele a vítal nové občánky města. Trvalou památkou po něm zůstane městská kronika, kterou psal čtyřicet let – od roku 1949 do své smrti, poslední zápisy se týkají roku 1989. Vladimír Ruda byl činný v archivnictví i v celostátním měřítku. Byl členem komise pro otázky znaků měst při Archivní správě Ministerstva vnitra. S kolektivem se mu podařilo v roce 1971 vydat průkopnickou publikaci Znaky severočeských měst, na kterou pak navázala v roce 1985 celostátní publikace Jiřího Čarka Městské znaky v českých zemích. Až do svého důchodu byl též členem pracovní skupiny pro výzkum česko-německých vztahů, kterou vedl PhDr. Vácslav Babička. Působil jako člen ediční rady Severočeského nakladatelství v Ústí nad Labem a redakční rady Sborníku Severočeského muzea v Liberci. Rodinné prostředí, tatínek byl prvorepublikový sociální demokrat, ho přivedlo k členství v KSČ. V době normalizace mnohostranně pomáhal badatelům, kteří měli v té době potíže s publikováním. Ústředním tématem jeho vědecké práce bylo od dob studií dělnické hnutí. V Liberci, od druhé poloviny 19. století rychle se rozvíjejícím průmyslovém městě, sídlila nějakou dobu ilegální rakousko-uherská sociálně-demokratická strana.2 V Koloseu se konal ustavující sjezd německé sekce KSČ.3 V archivu byly archivní materiály, téma bylo v kurzu a články s touto tematikou požadovány tiskem. Dalším badatelským okruhem Vladimíra Rudy bylo místo jeho mládí – Sobotecko. Neustále se zmenšuje počet pamětníků, kteří se s ním osobně setkali. Ale liberecká městská kronika, shromážděný archivní materiál, diplomové práce a vydané publikace přetrvají i pro budoucí generace. Bibliografie důležitějších prací: RUDA, Vladimír. Karel Liebknecht v severních Čechách roku 1912, Ústí nad Labem 1975. RUDA, Vladimír. Liberecká radnice, Zprávy České besedy 44, Liberec 1984. RUDA, Vladimír. Liberecko v letech 1352–1577, Zprávy České besedy 15, Liberec 1977. RUDA, Vladimír. Počátky textilního průmyslu v Liberci, Zprávy České besedy 13, Liberec 1973. RUDA, Vladimír. Privilegia města Sobotky [edice 13 privilegií]. In: Jubilejní sborník k 450. výročí povýšení na město, Sobotka 1948, s. 99–115. RUDA, Vladimír. Protesty proti zaměstnávání děvčat v kartounkách Boleslavského kraje roku 1835. In: Sborník Severočeského musea, Historia I, Liberec 1958, s. 168–186. RUDA, Vladimír. Stavební vývoj Sobotky. In: Osvětová beseda 1968, Sobotka, s. 37–47. RUDA, Vladimír. Události roku 1844 v Boleslavském kraji. In: Sborník archivních prací VIII, Praha 1958, s. 50–97. RUDA, Vladimír. Z dějin textilního průmyslu v Kosmonosích, Josefově Dole a Mladé Boleslavi do začátku 20. století. In: Boleslavica 68, Sborník příspěvků k dějinám Mladoboleslavska, Mladá Boleslav 1969, s. 70–90. RUDA, Vladimír et al. Znaky severočeských měst, Most 1970. HORÁKOVÁ, Libuše a Vladimír RUDA. Historický kalendář Liberecka 1945–1970, Zprávy České besedy 19, Liberec 1978. CHOCHOLOUŠKOVÁ, Hana a Vladimír RUDA. Sobotecko v dobách husitského hnutí. In: Sborník prací východočeských archivů 4, s. 221–248. TECHNIK, Svatopluk a Vladimír RUDA. Liberec minulosti a budoucnosti, Liberec: Severočeské nakladatelství v Liberci, 1961. TECHNIK, Svatopluk a Vladimír RUDA. Liberec minulosti a současnosti, Ústí nad Labem 1980. TECHNIK, Svatopluk a Vladimír RUDA. Stavební vývoj Liberce v době průmyslové revoluce. In: Sborník Severočeského musea, Historia 2, Liberec 1959, s. 269–293. Kolektiv autorů, 130 let zdravotnictví na Liberecku, Zprávy České besedy 18, Liberec 1978. Kolektiv autorů, Z prvních let České besedy v Liberci, Zprávy České besedy 20, Liberec 1979. FONTES NISSAE | PRAMENY NISY 11.12.2012 23:29:15 Katedra historie FP TU v Liberci ZPRÁVY Jubileum profesora Roberta Kvačka Drobné zmínky o Bredovské Bredov- zahraskénacházíme dě zahradě nacházíme v Uměleckých v Uměleckých MILOSLAVA MELANOVÁ Hlavní text července letošního roku měli členové Počátkem české historické obce příležitost připojit se k mnoha gratulantům. V plné svěžesti a činorodosti slavil osmdesáté životní jubileum jeden z předních českých historiků Robert Kvaček. Rodák z Dvorců, které jsou dnes součástí Jičína, zůstal tomuto kraji věrný i během mnohaletého působení na Univerzitě Karlově v Praze a v posledních desetiletích zde opět trvale bydlí. Od vzniku vysokoškolského pracoviště historie v Liberci na počátku devadesátých let je jeho působení spjato také s dnešní Katedrou historie na Fakultě Přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity. Robert Kvaček se narodil 5. 7. 1932 a své dětství i gymnaziální léta prožil v rodném městě. Roku 1951 zamířil na Filozofickou fakultu UK. Jednooborové studium historie zde ukončil prací věnovanou diplomatické přípravě mnichovské dohody. Téma Mnichova, zkoumané z hlediska postoje velmocí k československému státu, bylo také předmětem Kvačkova prvního vydaného knižního titulu Osudná mise. V této otázce, do dnešních dnů považované za jeden z neuralgických bodů českých dějin, se stal uznávanou autoritou. Potvrzuje to i titul, vydaný v roce 2011. Kniha Poslední den, popisující události, které předcházely vydání mnichovské dohody, byla v září letošního roku oceněna cenou Egona Erwina Kische, udělovanou autorům literatury faktu.1 Problematika Mnichova stála na počátku jeho dráhy specialisty na dějiny diplomacie a evropské politiky meziválečného období. Po velké řadě studií a práci na edicích dokumentů k československo-německým vztahům vydal v roce 1966 rozsáhlou monografii Nad Evropou zataženo, která nese podtitul Československo a Evropa 1932–1937. Celé dosavadní historiografické dílo Roberta Kvačka má široký záběr, nejpočetnější jsou monografie a mnoho desítek studií věnovaných právě meziválečnému období a českým a československým dějinám první poloviny dvacátého století.2 Tam směřoval na počátku své vědecké práce a jemu věnuje soustavnou pozornost po celý život. Nejde pouze o mezinárodní vztahy, mnichovské téma, či postavu Edvarda Beneše a politické proudy. Pozornost věnuje také vývoji kultury a kulturních proudů. Moderní československé dějiny odkrýval i před rokem 1989 navzdory ideologickým tlakům na úrovni tehdejší evropské historiografie. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy rozvíjel vědecký výzkum od poloviny padesátých let jako odborný asistent, od roku 1966 jako docent a od r. 1990 jako profesor československých dějin. Zároveň 1_KVAČEK, Robert. Poslední den, Praha: Epocha 2011, ISBN 97880-7425-064. 2_Soupis prací Roberta Kvačka za léta 1956–1996 je součástí jubilejního sborníku České země a Československo v Evropě XIX. a XX. století. Sborník prací k 65. narozeninám prof. dr. Roberta Kvačka. (Jindřich Dejmek - Josef Hanzal), Praha 1997, s. 21–45. ISBN 80-85268-61-2. Práce z dalších let viz Bibliografie prof. PhDr. Roberta Kvačka za léta 1997–2002. In: Česko-slovenská historická ročenka 2002. Brno: Masarykova univerzita. 2002, s. 13–15. ISBN 80-210-3021-6. Tyto soupisy doplnil a navázal na ně přehled Výběrová bibliografie prof. Roberta Kvačka, CSc., za léta 1996–2007 v jubilejním sborníku Svět historie – historikův svět. Sborník profesoru Robertu Kvačkovi. (Milan Svoboda ed.), Liberec: Technická univerzita 2007, s. 661-673. ISBN 978-80-7372214-2. Nejnovější přehled prací sestavila Václava Horčáková, Výběrová bibliografie prací Roberta Kvačka za léta 2007–2011. In: ČECHUROVÁ, J., P. ANDRŠ a L. VELEK et al. Posláním historik, Pocta prof. Robertu Kvačkovi k 80. narozeninám. České dějiny, Ediční řada Ústavu českých dějin FF UK a Nakladatelství Lidové noviny, svazek 4, Praha 2012, s. 647– 653. ISBN 978-80-7422-172-9. Prof. Robert Kvaček v diskusi na semináři Česko-slovenské vztahy v Liberci XIII 2012 2 Fontes_sazba_02_0212_fin.indd 97 97 11.12.2012 23:29:16 Katedra historie FP TU v Liberci Drobné zmínky o Bredovské 3_KVAČEK, Robert a Dušan zahradě nacházíme v Uměleckých TOMÁŠEK. Causa Emil Hácha, Praha: Themis. 1995. ISBN 8085821-30-3. KVAČEK, Robert a Dušan TOMÁŠEK. Generál Alois Eliáš. Jeden český osud, Praha: Epocha. 1996. ISBN 80-9021295-6. KVAČEK, Robert a Dušan TOMÁŠEK. Generál šel na smrt. Životní příběh Aloise Eliáše, Praha: Drobné zmínky o Bredovské zahraEpocha. 2007. ISBN 978-80dě nacházíme v Uměleckých 87027-98-1. KVAČEK, Robert a Dušan TOMÁŠEK. Obžalována je vláda, Praha: Themis. 1999. ISBN 80-85821-68-0. 4_KVAČEK, Robert. První světová válka a česká otázka, Praha: Triton. 2003. ISBN 80-7254448-9. 5_KVAČEK, Robert. České dějiny II, Praha: SPL Práce. 2002. ISBN 80-86287-48-3. 6_Informace o Česko-slovenské komisi historiků viz http://www. cskh.sk/ 7_K libereckým seminářům blíže MELANOVÁ, Miloslava. Dvě desetiletí česko-slovenských diskusí a setkávání v Liberci. In: Fontes Nissae. Prameny Nisy XII, 2011, s. 311–329. 8_K nejrozsáhlejším dosud vydaným dílům s účastí R. Kvačka patří Kniha o Liberci (KARPAŠ, Roman et al.), Liberec: Dialog, 1996, Liberec: Dialog, 2004 (2. vyd.), Stalo se na severu Čech 1900/2000, (KARPAŠ, Roman et al.) Liberec: Nakladatelství 555, 2001. 98 Fontes_sazba_02_0212_fin.indd 98 zasvěcoval Hlavní text studenty historie do tajů historického řemesla. Jeho profesionální i lidský vklad poznamenal několik generací českých historiků. Od počátku učil své posluchače rekonstruovat obraz dějin na základě kritické analýzy různých typů pramenů, ale také s nadhledem a s rozhledem po evropské historiografii a především se stále přetrvávajícím profesionálním zápalem. V čase normalizace přispěl tlak „režimních strážců“ dějin meziválečného období k tomu, že Robert Kvaček nemohl dokončit a publikovat rozpracovaná témata k tomuto období a nemohl je ani vyučovat. Tehdy přenesl svou pozornost k dějinám 19. století. Analyzoval řadu pramenů k životním osudům osobností 19. století a také k dějinám kultury a promýšlel české dějiny a vyvrcholení českého národního dozrávání v evropských souřadnicích. V té době také publikoval řadu populárně komponovaných článků a prací, které byly později shrnuty do několika knih. Vynikající znalec české prózy i poezie dodnes hledá otisk soudobých ideálů i zklamání také v krásné literatuře. Po roce 1989 mohly být vydány práce o osobnostech, které jsou součástí „českého údělu“ a dramatických evropských dějin 20. století. Odborníci i veřejnost dostali k dispozici čtivé tituly o období okupace Československa a druhé světové války (vydávané spolu s publicistou Dušanem Tomáškem), věnované Emilu Háchovi, Aloisi Eliášovi a protektorátní vládě.3 Také za tyto knihy získal jubilant Ceny Egona Erwina Kische. Podobná Cena Vojtecha Zamarovského mu byla udělena na Slovensku. Dalším významným tématem, jemuž věnoval v posledním dvacetiletí R. Kvaček pozornost, je tvorba moderní československé státnosti a zápasy o její podobu. Útlá práce První světová válka a česká otázka je autorovým výrazným pohledem na vznik československého státu.4 Kvačkova mimořádná schopnost promýšlení vývoje v širokých souvislostech se uplatnila ve výrazné účasti na nových syntézách českých dějin (např. Češi na cestě stoletím, Bohemia in History) a populárně zaměřených příručkách k českým dějinám (Sto událostí, které dramaticky změnily naši historii – Kdy, kde, proč & jak se to stalo v českých dějinách, Záhady českých dějin). Svůj pohled na moderní české dějiny vložil Robert Kvaček do promyšleně koncipované učebnice České dějiny ZPRÁVY II, určené středoškolské výuce dějepisu.5 Otázkám školní výuky dějepisu a přípravě učitelů věnoval jubilant soustavnou pozornost. Jako neúnavného školitele jej proto znají učitelé dějepisu z celé republiky. Patří také k úspěšným popularizátorům české historické vědy. Kultivovanou formou dokáže přibližovat výsledky historického poznání veřejnosti a zároveň neváhá korigovat některé současné publicistické snahy o reinterpretaci českých dějin. Někdy břitký kritik, jindy lehce ironizující autor přednášek a diskutér stále přitahuje posluchače ve všech koutech České republiky. Od mládí aktivní sportovec, dodnes zasvěceně sledující fotbalová i hokejová střetnutí a výkony sportovců, také oslňuje nevšedními znalostmi historie moderního sportu. Robert Kvaček vždy věnoval v rámci československých dějin pozornost vztahu Čechů a Slováků. Po rozpadu společného československého státu cílevědomě usiloval o udržování stálé vazby českých a slovenských historiků. Patřil proto k zakládajícím členům česko-slovenské komise historiků.6 Téma česko-slovenských vztahů jej také přivedlo do Liberce. Od prvního ročníku libereckého semináře Česko-slovenské vztahy v roce 1991 sem každoročně přijížděl diskutovat o dějinách Slováků a Čechů, jejich vztazích i jejich místě v Evropě a ve světě.7 Pravidelná účast se posléze proměnila v odbornou garanci a stálé působení na liberecké katedře historie. Od roku 1998 tak procházejí i liberečtí studenti odborným školením R. Kvačka a vědecké směřování katedry historie nese jeho stopu. Záhy se stal Robert Kvaček členem Vědecké rady FP TUL, v níž přispívá k podpoře pěstování i respektu humanitních věd na Technické univerzitě. Jako spoluautor, vědecký garant, lektor či školitel se podílel a podílí na výzkumu i publikacích z dějin Liberecka.8 Od vzniku sborníku Fontes Nissae v roce 2000 je členem redakční rady regionálního periodika. Zásluhy o celoživotní vědeckou a pedagogickou práci a podíl na formování a rozvoji vědy v Liberci ocenila Technická univerzita u příležitosti letošního životního jubilea Roberta Kvačka udělením Zlaté medaile TU. Katedra historie FP TU a redakce sborníku Fontes Nissae přejí panu profesorovi spolu s díky za liberecké angažmá dobré zdraví a síly do dalšího života i vědecké a pedagogické činnosti. FONTES NISSAE | PRAMENY NISY 11.12.2012 23:29:16 Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci ZPRÁVY Marguerite Kottulinsky-Rohan Drobné zmínky o Bredovské Bredov- zahraskénacházíme dě zahradě nacházíme v Uměleckých v Uměleckých Nekrolog MILOŠ KADLEC Hlavní text Ve středu 19. září 2012 zemřela ve věku nedožitých devadesáti let jedna z posledních příslušnic rodu Rohanů-Guemenée-Rochefort, paní Marguerite, hraběnka Kottulinsky. Marguerite Johanna Gabrielle Michaele Daniela Maria princezna z Rohanu, hraběnka Kottulinsky, byla členkou významné francouzské aristokratické rodiny Rohanů, která se honosila titulem „princů z královské krve“. Osud zavál její předky po Francouzské revoluci do rakouské monarchie a zámek Sychrov se stal jejich novým domovem. Ve zdech tohoto novogotického „květu Francie na české půdě“, jak se Sychrovu často říká, se narodila 21. července 1923 jako druhorozená dcera JUDr. Alaina Rohana a Marguerite, rozené Schönburg-Hartensteinové. Díky rodičům prožila krásné, bezstarostné, šťastné dětství a mládí, což se stalo důležitým základem po její další život. Sychrovský zámek, jeho nádherný anglický park a celé jeho široké okolí se hluboce a nesmazatelně zapsaly do jejího srdce. Osud příslušníky rodu Rohanů znovu těžce zkoušel. Přišli o Francii a po skončení druhé světové války ztratili Rohanové, usídlení v Čechách, znovu svůj domov, který začali budovat od roku 1820 právě na Sychrově. Ihned po odchodu z Československa se Marguerite 29. září 1945 provdala za o devět let staršího Kunatu Johanna Ignaze Josepha hraběte Kottulinského a svůj další život spojila s Rakouskem. Zde žila zpočátku v Ebenthalu a od roku 1946 ve Vídni a Salzburku. V roce 1952 převzala od rodiny Orleans velký dům na břehu jezera Attersee, který sloužil jako lovecké sídlo prince Pedra Orleánského, a vedla ho až do svých posledních dní jako penzion. Vila Orleáns v Atterssee se na šedesát let stala jejím domovem, který s velkou láskou zvelebovala a obhospodařovala. Attersee se stalo pro její dvě dcery, zetě, vnoučata i pravnoučata i rozvětvené příbuzenstvo místem, kde se rodina rozesetá po celém světě scházela a cítila opravdu doma. XIII 2012 2 Fontes_sazba_02_0212_fin.indd 99 Marguerite Kottulinsky-Rohan Na svůj rodný Sychrov ovšem nikdy nezapomněla. Několikrát se jí ho podařilo navštívit před rokem 1989 a po sametové revoluci přijížděla na Sychrov velice pravidelně. Stala se členkou Spolku přátel zámku Sychrov, který byl založen v roce 1991. Díky jejímu nezdolnému elánu a energii začali přátelé Sychrova zakládat své pobočky po celé Evropě i v Americe a přispívali na společné projekty se Správou zámku Sychrov. Mezi nejúspěšnější z nich se zařadily např. restaurování interiérů tzv. královského apartmá, obnova bazénů a dendrologické ošetření dřevin v zámeckém parku,… Díky kontaktům paní Marguerite Kottulinsky koncertovala na zámku Sychrov známá anglická klavíristka Moura Limpany, uskutečnila se zde česká premiéra opery G. Donizettiho Maria di Rohan. Přístup a snaha nezištně pomáhat obnově i propagaci zámku Sychrov vedla k vzácné spolupráci mezi potomky posledních majitelů zámku Sychrov z rodu Rohanů se správou státního zámku. Marguerite Kottulinsky-Rohan se nesmazatelně zapsala do srdcí i paměti všech, kteří měli tu čest ji poznat a spolupracovat s ní. Člověk si ve svém životě vědomě či mimoděk z tisíců poznaných lidí vybírá vzory. Ona se stala jistě vzorem pro mnoho z nás, kteří jsme ji znali. Čest její památce. 99 11.12.2012 23:29:16 Katedra historie FP TU v Liberci ZPRÁVY PhDr. Zdeněk Brunclík zemřel Nekrolog RUDOLF ANDĚL PhDr. Zdeněk Brunclík Pan PhDr. Zdeněk Brunclík prožil své rané dětství v Liberci, kde se narodil 24. ledna 1926 v rodině živnostníka, který provozoval své pekařství ve čtvrti Rochlice, na tzv. Českém kopci. Poznal tak jako chlapec všechny potíže, s nimiž se setkávali příslušníci zdejší české menšiny a prožil i trampoty, když se rodina po záboru pohraničí v roce 1938 odstěhovala do Mladé Boleslavi. Zde Zdeněk dokončil základní vzdělání, absolvoval obchodní akademii, prodělal válečné nasazení a byl činný při osvobozovacích akcích v roce 1945. Bylo přirozené, že se Brunclíkovi po válce zase vrátili do Liberce, kde Zdeněk nastoupil do svého prvního zaměstnání ve Spořitelně města Liberce. V roce 1948 odešel na základní vojenskou službu a její dva roky v něm ještě posílily jeho schopnosti rozumět mladým lidem, kterých nabyl již z předchozí aktivní sportovní činnosti. Tyto zkušenosti přispěly později jistě k tomu, že celý svůj další život věnoval práci, která vyžadovala schopnosti jednat s mladými lidmi. Měl k tomu i povahové předpoklady, měl vstřícný, spravedlivě náročný a lidský přístup k jednotlivcům i ke kolektivu. Těmito vlastnostmi získával náklonnost studentů i sympatie a podporu svých kolegů na místech, kde působil. 100 Fontes_sazba_02_0212_fin.indd 100 Postupně pracoval jako vedoucí učňovského domova, jako zástupce ředitele v odborném učilišti státních pracovních záloh (do roku 1957), v letech 1958–1961 jako ředitel učňovské školy ve Frýdlantu. V letech 1954–1959 vystudoval na Vysoké škole pedagogické v Praze dálkově obor dějepis a složil závěrečné zkoušky. Po založení Pedagogického institutu v Liberci byl Zdeněk Brunclík přijat jako odborný asistent pro výuku nejnovějších československých dějin. Zde působil do roku 1966. Do tohoto období spadá také publikace řady jeho odborných prací určených učitelské veřejnosti. V roce 1966 bylo vzdělávání učitelů základních škol převedeno na Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem a Zdeněk Brunclík byl přijat na tamní katedru dějepisu, kde pokračoval v dosavadní činnosti pedagogické a rozvíjel dále svou činnost publikační a badatelskou v oblasti historie, ale i metodiky a teorie vyučování dějepisu. V roce 1970 pak obhájil na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze svoji dizertační práci a byl promován doktorem filozofie. Působení Dr. Brunclíka na ústecké fakultě skončilo v důsledku normalizačních opatření v roce 1971, kdy byl spolu s dalšími členy katedry historie z fakulty propuštěn. Protože mu bylo současně zakázáno vyučovat dějepis, přijal v roce 1972 místo na Učňovské škole v Liberci, kde vyučoval předmětům, k nimž měl blízko z dob svých studií na obchodní akademii. Po událostech v letech 1989/1990 byl na základě konkurzního řízení jmenován zástupcem ředitele na Středním odborném učilišti v Liberci. V této době (1991– 1994) začala již jeho spolupráce ve výuce na nově zřízené Pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci, kam posléze na katedru dějepisu na plný úvazek přešel. Nyní mohl opět rozvinout své schopnosti učitele, rádce a konzultanta při vedení seminárních a diplomových prací a přirozeně i aktivity publikační, zaměřené i na širší regionální tematiku spojenou s jeho rodným Libereckem. Svůj zájem o veřejné dění prokazoval úspěšnými přednáškami historickými i aktivní činností v liberecké turistice. Činorodost pana dr. Brunclíka omezil teprve v posledním období jeho zhoršený zdravotní stav. Rodina dr. Zdeňka Brunclíka a přátelé, kolegové i spolupracovníci ztratili jeho odchodem dne 7. července 2012 vzácného člověka, který zůstane pro své pozitivní lidské vlastnosti natrvalo v jejich nejlepších vzpomínkách. FONTES NISSAE | PRAMENY NISY 11.12.2012 23:29:17 Katedra historie FP TU v Liberci ZPRÁVY Bibliografie prací PhDr. Zdeňka Brunclíka za léta 2007–20121 Život profesora a sportovce Zdeňka Sobotky, Mladá fronta DNES. Liberecký Dnes. Roč. 22, č. 24 (29. 1. 2011), s. B4. Před 90 lety skončil boj o Liberec, Mladá fronta DNES– Liberecké vydání. Roč. 19, č. 294 (16. 12. 2008), s. C4 T. G. Masaryk a Liberecko, Mladá fronta DNES – Liberecké vydání. Roč. 21, č. 54 (5. 3. 2010), s. B4. Sokolové v Liberci: dlouhý příběh útlaku, Mladá fronta DNES– Liberecké vydání. Roč. 19, č. 147 (24. 6. 2008), s. C4. František Zejdl (1897–1971) : první český prezident Vznik Československa a Liberec 1918, Krkonoše. Obchodní a živnostenské komory v Liberci a politický vězeň. Jizerské hory. Roč. 41, č. 10, 2008, s. 32–34. In: Fontes Nissae. Prameny Nisy 10, 2009, s. 69–85. Anarchisté na Liberecku v 80. a 90. letech 19. století : Jak Beneš bojoval za český Liberec, Mladá fronta DNES o Ladislavu a Arnoštovi Brunclíkovi a dalších mladých – Liberecké vydání. Roč. 20, č. 127 (2. 6. 2009), s. C4. lidech, kteří chtěli změnit společnost. In: Fontes Nissae. Prameny Nisy 8, 2007, s. 43–61. K nedožitým 80. narozeninám PhDr. Františka Palackého, CSc. In: Fontes Nissae. Prameny Nisy 10, 2009, s. 269–270. O Křišťálové noci na severu, Mladá fronta DNES. Roč. 18, č. 261 (8. 11. 2007). [Kraj] Liberecký, s. C4. Vzpomínka na doc. PhDr. Jaroslava Jozu, CSc. In: Fontes Nissae. Prameny Nisy 10, 2009, s. 268–269. T. G. Masaryk a Liberecko, Mladá fronta DNES. Roč. 18, č. 214 (13. 9. 2007). [Kraj] Liberecký, s. B6. 1_Bibliografie prací PhDr. Zdeňka Brunclíka za léta 1955–2005 je uvedena jako příloha medailonu k jeho 80. narozeninám, viz ANDĚL, Rudolf. K osmdesátinám historika PhDr. Zdeňka Brunclíka. In: Fontes Nissae. Prameny Nisy 7, 2006, s. 251–253. Exkurze katedry historie FP TU v Liberci 30. dubna – 3. května 2012 KATEŘINA LOZOVIUKOVÁ Jako každý rok proběhla i v tom letošním tradiční odborná exkurze liberecké katedry historie. Tentokrát jsme se vydali po stopách tzv. železné opony (především v kontextu československo-rakouské hranice), která výrazným způsobem poznamenala život obyvatel československého státu i jejich sousedů žijících ve svobodném světě. Státní hranice mezi Rakouskem a českými zeměmi fakticky po několik staletí vůbec neexistovala. Vždy zde přirozeně existovaly historické hranice zemské, které oddělovaly Horní a Dolní Rakousy od Čech a Moravy. Vzhledem ke skutečnosti, že všechny čtyři historické země byly od počátku 16. století součástí jednoho státního celku, jenž se od konce třicetileté války stále více centralizoval, ztrácely hraniční linie svůj smysl a hrály spíše úlohu správní a administrativní. Česko a moravsko-rakouské pomezí tak vlastně bylo až do roku 1918 vnitrozemskou oblastí. „Neexistenci“ hranic umocňovalo etnické složení obyvatelstva na obou stranách česko-rakouského pomezí, které bylo ve většině případů, ne však vždy, německé. Pohyb obyvatel po obou stranách státní hranice byl značný. Mezi významnou částí XIII 2012 2 Fontes_sazba_02_0212_fin.indd 101 obyvatelstva českých zemí i Rakouska se vyvinuly silné historické i osobní vazby. Zánik Rakousko-Uherska a vznik Československa a Rakouské republiky znamenal, že se původní vnitrozemí změnilo v pohraničí mezi dvěma historicky nesmírně blízkými, avšak ne příliš přátelskými státy. Migrace obyvatelstva mezi oběma zeměmi pokračovaly i po zániku monarchie. Vznik pevných státních hranic vedl ke konstituování nových pravidel společného soužití. Na „čáře“ se pojednou objevily bezpečnostní sbory Finanční stráž a Zollwache, které měly za úkol dohlížet na hranicích na dodržování pořádku, bránit jejich nedovolenému překračování a především, což bylo důsledkem nové ekonomické reality, bojovat proti pašerákům. Přesto však československo-rakouská hranice zůstávala i v meziválečném období s většími či menšími omezeními nadále propustná, stále platil malý pohraniční styk a příbuzní po obou stranách hranice mohli i nadále udržovat vzájemné styky. Výrazná změna přišla až v důsledku událostí třicátých a čtyřicátých let 20. století. Nejprve byly historické hranice fakticky vymazány a zrušeny po uzavření Mni101 11.12.2012 23:29:17 Katedra historie FP TU v Liberci chovské dohody a o sedm let později se vyhnáním původního německého obyvatelstva z jižních Čech a z jižní Moravy zásadním způsobem změnila etnická skladba osob žijících na československé straně hranice. Další zásadní změna přišla v důsledku únorových událostí roku 1948. Státní hranice se uzavřela a vznikem „železné opony“ se její překročení stalo mnohdy životu nebezpečné. Vznik „železné opony“ dále přinesl tabuizaci řady událostí a témat. První den exkurze jsme se pohybovali na Pohansku, Valticku a v Mikulově. Ve společnosti Miroslava Kasáčka (člena občanského sdružení Paměť, spoluautora řady knih a dokumentů – př. Mlynáři od Babic) a Milana Vojty jsme mimo jiné navštívili soukromé „Muzeum železné opony“ ve Valticích a pietní místo na soutoku Dyje a Kyjovky, kde byli v 50. letech 20. století zastřeleni ZPRÁVY československou pohraniční stráží dva rakouští občané. Druhý den jsme dopoledne absolvovali cyklus přednášek věnovaných dané problematice a diskuzi s pamětnicemi Marií Kasáčkovou, roz. Melkusovou a Janou Brejcha. Odpoledne jsme prošli „Stezkou svobody“, která byla v Mikulově instalována díky aktivitám již výše zmíněného občanského sdružení Paměť. Středeční den jsme strávili ve Vídni, kde jsme mimo jiné navštívili univerzitu a diskutovali s Janou Starek, odbornicí na problematiku československých emigrantů v Rakousku. Ve čtvrtek jsme se po Dunaji přesunuli do Bratislavy, kde se nám věnovali archiváři a historici Ústavu Pamäti národa. I tento rok měli absolventi exkurze z řad studujících za úkol sepsat esej. Jako vítězný byl vyhlášen text Markéty Těthalové, který je uveřejněn níže. Máme všechno MARKÉTA TĚTHALOVÁ Technická univerzita v Liberci – Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Historická exkurze 2012 – esej 1_BURSÍK, Tomáš: Osud odbojové organizace Černý lev 777, Praha 2007, s. 78. 2_Projekt Oral history – Svedkovia z obdobia neslobody [online]. URL: <http://www.upn.gov.sk/ filmy/projekt-oral-history-svedkovia-z-obdobia-neslobody > [cit. 2012-05-28]. 102 Fontes_sazba_02_0212_fin.indd 102 Máme všechno. Můžeme cestovat, studovat. Můžeme číst, co chceme, psát, co chceme, a můžeme říkat, co si myslíme. Žijeme ve svobodném státě. Máme budoucnost… a máme odpovědnost vyrovnat se s minulostí. Žijeme v iluzi svobodné doby, ale zapomínáme na spoustu věcí. Zapomínáme, že nestačí dějiny pouze zapsat a přidat do učebnic dějepisu, ale že se s nimi musíme také vyrovnat a hlavně naučit se s nimi žít. A ony žijí s námi – jsou to naši sousedé, naši lékaři a naši učitelé. A ačkoli se distancujeme od doby, kterou pomáhali aktivně vytvářet, nedistancujeme se od nich. Měli bychom však mít na paměti, že dějiny píší vítězové. A mezi vítězi „sametové revoluce“ jsou i ti, proti kterým brojila. Mašinerie komunistické strany a lidové demokracie fungovala velice precizně, ale nefungovala sama od sebe – tvořily ji tisíce „běžných úředníků“, kteří po revoluci zůstali ve svých funkcích a dnes stále působí. Měli bychom se zamyslet nad tím, zda je pro společnost rozumné, aby její zdraví hlídali lidé, kteří se starali o bezpečnost totalitního režimu. Nepřijde nám divné, že lidé, kteří posuzovali, co bylo pro stát a stranu dobré tehdy, posuzují, co je pro nás dobré dnes? Staráme se, pokud dochází ke střetu zájmů politika, který tak vydělá peníze, ale nestaráme se, pokud předrevoluční soudce odsoudí politického vězně za zoufalý pokus domoci se práva. V roce 2010 zemřel člověk, který aktivně vystupoval proti formujícímu se komunistickému režimu a sympatizoval s hnutím Bílé legie. Byl však zatčen a odsouzen za velezradu na šest let. Po propuštění byl perzekuován a ilegálně emigroval. Státní bezpečnost ho považovala za nepřítele státu a sledovala jeho činnost v zahraničí. V roce 1961 byl pak v nepřítomnosti odsouzen k patnácti letům vězení za špionáž. Nezachránil ho ale ani pobyt ve svobodném Rakousku – StB ho (jako ostatně další osoby) přepadla, unesla a uvěznila v Leopoldově – nejtvrdším vězení v komunistickém Československu.1 Nezlomilo ho ani opakované uvěznění po tzv. rehabilitaci a následné represe ze strany státních bezpečnostních orgánů. Takového člověka by si měl stát a národ vážit (a teď pomiňme rozdělení Československa, protože minulost mají oba nástupnické státy společnou a současný přístup k velké škodě též). Smutným faktem ale je, že tento muž byl za svůj boj proti komunismu a za skutečné odškodnění politických vězňů odsouzen znovu – tentokrát ve svobodném státě. Jeho požadavek odsouzení těch, kteří se na něm dopustili křivdy, mu přinesl 3 měsíce podmíněně.2 Ironií osudu je, že za jeho posledním odsouzením stojí stejní lidé jako za těmi předchozími. Pokud budeme cyničtí, můžeme říci, že velkou „nevýhodou“ civilizovaného člověka je to, že když provádí státní převrat, nechá své předchůdce žít. A hloupý civilizovaný člověk je nechá stále u moci. Měli bychom mít ale na paměti, že kdo zapomněl na svou minulost, prožije ji opět. A kdo se jí neumí postavit, prožije ji dříve, než je mu milé. Emil Švec zemřel 23. prosince 2010. Čest jeho památce. FONTES NISSAE | PRAMENY NISY 11.12.2012 23:29:17 ZPRÁVY Krajská vědecká knihovna v Liberci Výběrový soupis článků k dějinám Libereckého kraje za rok 2011 VÁCLAV KŘÍČEK ASCHENBRENNER, Martin. Ferdinand V. a jeho dvůr v korespondenci svých úředníků. Bezděz. 2011, č. 20, s. 447–460. ISSN 1211 9172. ASCHENBRENNER, Martin. Manové zákupského panství v době předbělohorské. Bezděz. 2011, č. 20, s. 439–446. ISSN 1211 9172. ASCHENBRENNER, Martin. Obrazy na zámku v Zákupech v době císaře Ferdinanda V. In: Památky Libereckého kraje. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2010–2011. 2011, s. 52–67. ISBN 978-80-904852-3-5. BARTOŠ STURC, Jiří. Krypta kostela Nalezení sv. Kříže v Liberci a její otevření v říjnu 2010. Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2011, roč. 12, s. 281–308. ISSN 1213-5097. Rés. něm. a pol. s. 299–304. BAŽANT, Jan. Ohlasy slavných antických soch ve Sloupu u České Lípy. Bezděz. 2011, č. 20, s. 87–108. ISSN 1211 9172. Rés. něm. s. 109–110. BENEŠ, Jaroslav. Dva pohraniční incidenty na Kammlochu v letech 1934 a 1936. Bezděz. 2011, č. 20, s. 479–486. ISSN 1211 9172. BERAN, Lukáš. Funkce a tvar : architektura televizních věží. Zprávy památkové péče. 2011, roč. 71, č. 5, s. 356–360. ISSN 1210-5538. Rés. něm. s. 389, angl. s. 391. BLAŽKOVÁ, Jana. Němečtí antifašisté po skončení druhé světové války na Českolipsku. 1. část. Bezděz. 2011, č. 20, s. 161–199. ISSN 1211 9172. Rés. něm. s. 200–201. BOCK, Jiří. Sídelní vývoj Liberecka, jeho církevní správa a počátky Liberce v předhusitském období. Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2011, roč. 12, s. 9–54. ISSN 1213-5097. Rés. něm. a pol. s. 40–46. BRADÁČOVÁ, Michaela. Poddanské město Turnov a vojsko v druhé polovině 17. století. Z Českého ráje a Podkrkonoší. 2011, č. 24, s. 13–31. ISSN 1211-975X. Rés. angl. s. 31. BROŽ, Jiří. Obec Jenišovice. Od Ještěda k Troskám: vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí 2011, roč. 18, č. 2, s. 116–124. ISSN 1214-1798. DRAHOŇOVSKÝ, Jan. Městské muzeum a galerie v Lomnici nad Popelkou roku 2010. Z Českého ráje a Podkrkonoší. 2011, č. 24, s. 284–286. ISSN 1211-975X. FABIÁNOVÁ, Bohdana. Kolokvium o dějinách SIALu v Liberci. Zprávy památkové péče. 2011, roč. 71, č. 4, s. 294–295. ISSN 1210-5538. [Liberec, 24.–25. 2. 2011] FAPŠO, Marek. Od mýtu k fetiši: příběh obrazu Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou. Z Českého ráje a Podkrkonoší. 2011, č. 24, s. 32–48. ISSN 1211-975X. Rés. angl. s. 48. FEIGE, Jakub. Tři příběhy obecní samosprávy na česko-německém národnostním rozhraní. Šumburk nad Desnou – Tanvald – Velké Hamry (1850–1945). Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2011, roč. 12, s. 75–130. ISSN 1213-5097. Rés. něm. a pol. s. 125–130. FILIP, Robert. ONV Liberec v letech 1960–1990 – správní vývoj okresu Liberec: část I. (1960–1968). Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2011, roč. 12, s. 225–251. ISSN 1213-5097. Rés. něm. a pol. s. 249–251. GELNAR, Michal. Hmotné prameny ze zaniklé sklářské hutě na k. ú. obce Horní Světlá na Cvikovsku. Bezděz. 2011, č. 20, s. 395–402. ISSN 1211 9172. GLOS, Peter. Zastrešenie Manského paláca na Státním hradě Bezděz. Zprávy památkové péče. 2011, roč. 71, č. 1, s. 53–55. ISSN 1210-5538. [Bezděz, 24. 6. 2010] GRISA, Miroslav. Josef Bachtík a jeho sklářská huť v Jesenném. Z Českého ráje a Podkrkonoší. 2011, č. 24, s. 49–63. ISSN 1211-975X. Rés. něm. s. 64. HABÁN, Ivo. Rekapitulace obnovy identifikace movitých kulturních památek 2007–2011. In: Památky Libereckého kraje. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2010–2011. 2011, s. 138–143. ISBN 978-80-904852-3-5. HABÁNOVÁ, Anna. «Edler Wettstreit der beiden Völker» : die Anfänge der Tätigkeit der Reichenberger Kreisgruppe XIII 2012 2 Fontes_sazba_02_0212_fin.indd 103 103 11.12.2012 23:29:17 Krajská vědecká knihovna v Liberci ZPRÁVY des Metznerbundes, die Oktobergruppe und Erwin Müller. Umění / Art. 2011, roč. 59, č. 5, s. 415–426. ISSN 0049 5123. Rés. čes., angl. s. 457. „Ušlechtilá soutěž obou národů.“ Počátky činnosti liberecké pobočky Metznerbundu, výtvarná skupina Oktobergruppe a Erwin Müller. HAIS, Rudolf. 100. výročí zřízení Sklářského zkušebního a experimentálního ústavu při Státní odborné sklářské škole v Novém Boru. Bezděz. 2011, č. 20, s. 495–510. ISSN 1211 9172. HÁJEK, Václav. Památce statečného sokola a zasvěceného knihkupce. Od Ještěda k Troskám. 2011, roč. 18, č. 1, s. 22–23. ISSN 1214-1798. [Václav Baumrt 1881–1944, knihkupec a odbojář z Turnova] HAVELKA, Miroslav. Václav Leitensdorfer. Z Českého ráje a Podkrkonoší. 2011, č. 24, s. 253–255. ISSN 1211975X. [Václav Leitensdorfer 1913–1984, čs. vojenský letec] HEJRALOVÁ, Petra. Městské muzeum v Železném Brodě v roce 2010. Z Českého ráje a Podkrkonoší. 2011, č. 24, s. 303–305. ISSN 1211-975X. HERBST, Ivan František. Obec Všeň. Od Ještěda k Troskám: vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí. 2011, roč. 18, č. 1, s. 29–33. ISSN 1214-1798. HOJDA, Zdeněk. Příběh jablonecké kašny aneb Prodaný rytíř. Dějiny a současnost. 2011, roč. 33, č. 4, s. 12. ISSN 0418-5129. HOLÝ, Martin. Gymnázium ve Zhořelci a Čechy (1565–1620). Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2011, roč. 12, s. 55–74. ISSN 1213-5097. Rés. něm. a pol. s. 68–71. CHOCHOLOUŠKOVÁ, Hana. Osobní fondy ve Státním okresním archivu Liberec. Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2011, roč. 12, s. 255–270. ISSN 1213-5097. Rés. něm. a pol. s. 269–270. JAKOUBĚOVÁ, Vladimíra. Zpráva o činnosti Muzea Českého ráje v Turnově za rok 2010. Z Českého ráje a Podkrkonoší. 2011, č. 24, s. 267–272. ISSN 1211-975X. JELÍNEK, Karel. Skromná připomínka života velkého rodáka. Od Ještěda k Troskám: vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí. 2011, roč. 18, č. 4, s. 246–248. ISSN 1214-1798. [Václav Mařan 1879–1962, výtvarník] JENŠOVSKÝ, Václav. Můj táta historik : vzpomínková esej. Od Ještěda k Troskám: vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí. 2011, roč. 18, č. 4, s. 240–246. ISSN 1214-1798. [Prof. Václav Jenšovský-Fotr 1891–1981, historik] KADLEC, Miloš. „Gedenkbuch des Schlosses Sichrow“ (Pamětní kniha zámku Sychrov). In: Památky Libereckého kraje. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2010–2011. 2011, s. 68–93. ISBN 978-80-904852-3-5. KAŠPAR, Jan. Rodinné, rodové a firemní fondy uložené ve Státním okresním archivu (SOkA) Jablonec nad Nisou. Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2011, roč. 12, s. 271–279. ISSN 1213-5097. Rés. něm. a pol. s. 278–279. KAŠPAROVÁ, Anna. Zpráva o studentském projektu Kristián Kryštof hrabě Clam-Gallas : stručná biografie. Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2011, roč. 12, s. 330–333. ISSN 1213-5097. KMOCH, Pavel a Kateřina LOZOVIUKOVÁ. Pomsta, nebo spravedlnost? Trestní nalézací komise v českých zemích. Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2011, roč. 12, s. 185–206. ISSN 1213-5097. Rés. něm. a pol. s. 205–206. KMOCH, Pavel. Měl jsem štěstí. Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2011, roč. 12, s. 338–343. ISSN 1213-5097. KOLÍN, Petr. Srpnové povodně 2010 očima archivářů. In: ČAS v roce 2010: ročenka České archívní společnosti. Praha: Česká archívní společnost, 2011, s. 92–96. ISBN 978-80-904688-0-1. KOLKA, Miroslav. Obnova vyhořelé zvonice u kostela sv. Jakuba Většího v Železném Brodě v letech 2007–2009. In: Památky Libereckého kraje. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2010–2011. 2011, s. 94–106. ISBN 978-80-904852-3-5. KONVALINKOVÁ, Tereza. Spolupráce NPÚ ÚOP v Liberci na přeshraničním projektu Cíle 3: Společně pro zachování podstávkových domů. Zvyšování povědomí a informovanosti. In: Památky Libereckého kraje. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2010–2011. 2011, s. 131–137. ISBN 978-80-904852-3-5. KRATOCHVÍL, Jiří. Vývoj plánování průjezdních silnic v České Lípě do roku 1945. Bezděz. 2011, č. 20, s. 137–159. ISSN 1211 9172. Rés. něm. s. 160. KRAWC, Miklawš. Chronika Towarstwa serbskich studentow w Čěskej Lipje. Rozhlad : serbski kulturny časopis. 2011, roč. 61 č. 11, s. 32–34. ISSN 0557-4250. KRČMÁŘ, Miloš. Pomník svárovské stávky. In: Památky Libereckého kraje. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2010–2011. 2011, s. 151–155. ISBN 978-80-904852-3-5. KREJCAR, Robert. Konečně deníkem! Deutsche Leipaer Zeitung pod Bergmanem (1914–1918). Bezděz. 2011, 104 Fontes_sazba_02_0212_fin.indd 104 FONTES NISSAE | PRAMENY NISY 11.12.2012 23:29:17 ZPRÁVY Krajská vědecká knihovna v Liberci č. 20, s. 111–133. ISSN 1211 9172. Rés. něm. s. 134–135. KRUMMHOLZ, Martin. Gallasovský hofmistr Johann Heinrich Dienebier. Theatrum historiae. 2011, roč. 6, č. 9, s. 375–395. ISSN 1802-2502. Rés. něm. s. 395. KŘÍŽOVÁ, Květa. Historik J. V. Šimák o zámku v Mnichově Hradišti. Od Ještěda k Troskám. 2011, roč. 18, č. 3, s. 161–162. ISSN 1214-1798. KÜHN, Petr. Štoly na železnou rudu na Děvíně u Hamru na Jezeře. Bezděz. 2011, č. 20, s. 219–248. ISSN 1211 9172. Rés. něm. s. 249–250. LACINOVÁ, Helena. Hana Chocholoušková stále táž čili Blahopřání k narozeninám. Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2011, roč. 12, s. 403–405. ISSN 1213-5097. LANGHAMER, Antonín. Jaroslav Brychta, spolutvůrce železnobrodské skleněné legendy. Sklář a keramik. 2011, roč. 61, č. 9–10, s. 212–217. ISSN 0037-637X. Rés. ang. s. 212. [Jaroslav Brychta 1895–1971, sklářský výtvarník] LANGHAMER, Antonín. K nedožitým devadesátinám Miloslava Klingra. Sklář a keramik. 2011, roč. 61, č. 11–12, s. 300–301. ISSN 0037-637X. [Miloslav Klingr 1922–1999, sklářský výtvarník] LANGHAMER, Antonín. Ladislav Přenosil a železnobrodské ryté sklo. Sklář a keramik. 2011, roč. 61, č. 7–8, s. 162–166. ISSN 0037-637X. Rés. ang. s. 162. [Ladislav Přenosil 1893–1965, sklářský výtvarník] LANGHAMER, Antonín. Nedožité devadesátiny profesora Stanislava Libenského. Sklář a keramik. 2011, roč. 61, č. 3–4, s. 83–84. ISSN 0037-637X. [Stanislav Libenský 1921–2002, sklářský výtvarník] LOZOVIUKOVÁ, Kateřina a Vlasta VANÍČKOVÁ. Paměť Liberecka IV. – Příběh Otakara Raulíma. Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2011, roč. 12, s. 207–224. ISSN 1213-5097. Rés. něm. a pol. s. 223–224. LUŠTINEC, Jan. Krkonošské muzeum v Jilemnici v roce 2010. Z Českého ráje a Podkrkonoší. 2011, č. 24, s. 281–283. ISSN 1211-975X. MACHALÍKOVÁ, Pavla. Zázemí řemesla a perspektivy akademických studií : k ranému dílu Josefa Führicha v Čechách. Umění / Art. 2011, roč. 59, č. 1, s. 20–39. ISSN 0049 5123. Rés. angl. s. 90. MALÁ, Lenka, Pavel VANĚK a Petr PEŠEK. Obec Tatobity: naše Tatobity od minulosti k dnešku. Od Ještěda k Troskám. 2011, roč. 18, č. 2, s. 125–133. ISSN 1214-1798. MÁLKOVÁ, Žaneta. Kapitoly z dějin druhého odboje v semilském okrese. Z Českého ráje a Podkrkonoší. 2011, č. 24, s. 65–108. ISSN 1211-975X. Rés. angl. s. 108. MANDAŽIEV, Petr. Materiálie k dějinám sakrální architektury na novozámeckém panství: Historické fragmenty. Bezděz. 2011, č. 20, s. 403–413. ISSN 1211 9172. MEČÍŘOVÁ, Iveta. Muzeum a Pojizerská galerie v Semilech v roce 2010. Z Českého ráje a Podkrkonoší. 2011, č. 24, s. 290–293. ISSN 1211-975X. MELANOVÁ, Miloslava. Dvě desetiletí česko-slovenských diskusí a setkávání v Liberci. Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2011, roč. 12, s. 311–329. ISSN 1213-5097. MIKULE, František. Křížový kámen jako připomínka vraždy. Od Ještěda k Troskám. 2011, roč. 18, č. 1, s. 47–49. ISSN 1214-1798. [Ploukonice, okres Semily] MLEJNEK, František a Jaroslav HAVLÍČEK. Obec Mírová pod Kozákovem. Od Ještěda k Troskám. 2011, roč. 18, č. 4, s. 249–263. ISSN 1214-1798. MORÁVKOVÁ, Lenka. Sokolstvo v boji proti nacistické říši. Od Ještěda k Troskám: vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí. 2011, roč. 18, č. 1, s. 12–22. ISSN 1214-1798. MORÁVKOVÁ, Lenka. Sto let Tichánkovy rozhledny na Táboře. Od Ještěda k Troskám. 2011, roč. 18, č. 3, s. 203–204. ISSN 1214-1798. NAVRÁTIL, Ivo. Pronásledování katolické církve v horním Pojizeří v letech 1948 – 1953: 2. část. Z Českého ráje a Podkrkonoší. 2011, č. 24, s. 109–148. ISSN 1211-975X. Rés. něm. s. 146. NAVRÁTIL, Ivo. Státní okresní archiv Semily v roce 2010. Z Českého ráje a Podkrkonoší. 2011, č. 24, s. 265–267. ISSN 1211-975X. NĚMCOVÁ, Zdeňka. Restaurování výstavního tabla z dutých perlí. In: Památky Libereckého kraje. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2010–2011. 2011, s. 171–175. ISBN 978-80-904852-3-5. NĚMEC, Václav. Lisovna Franze Mänerta v Jablonci nad Nisou. K historii firmy a návštěvě císaře Františka Josefa I. v roce 1906. In: Památky Libereckého kraje. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2010–2011. 2011, s. 165–170. ISBN 978-80-904852-3-5. XIII 2012 2 Fontes_sazba_02_0212_fin.indd 105 105 11.12.2012 23:29:17 Krajská vědecká knihovna v Liberci ZPRÁVY NOVÁK, Radek a Jan PROSTŘEDNÍK. Archeologický výzkum panského sídla v Lomnici nad Popelkou. Z Českého ráje a Podkrkonoší. 2011, č. 24, s. 151–200. ISSN 1211-975X. Rés. něm. s. 190–191. Nové přírůstky ve Sbírce stavebně historických průzkumů Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci. In: Památky Libereckého kraje. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2010–2011. 2011, s. 184–189. ISBN 978-80-904852-3-5. OUHRABKA, Čeněk. Sokolstvo v boji proti nacistické říši : vzpomínky Čeňka Ouhrabky na věznění. Od Ještěda k Troskám. 2011, roč. 18, č. 2, s. 96–103. ISSN 1214-1798. OUHRABKA, Martin. Co odnesla velká voda. In: Památky Libereckého kraje. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2010–2011. 2011, s. 107–120. ISBN 978-80-904852-3-5. PANÁČEK, Jaroslav a Michal PANÁČEK. Dva gotickorenesanční portály z České Lípy. Průzkumy památek. 2011, roč. 18, č. 1, s. 149–172. Rés. něm. s. 170–171. ISSN 1212-1487. PANÁČEK, Jaroslav. Českolipské cínařství. Bezděz. 2011, č. 20, s. 37–84. ISSN 1211 9172. Rés. něm. s. 85. PANÁČEK, Jaroslav. Eduard Steffen (1839–1893) výtvarník a zvelebitel České Lípy: K výstavě v galerii VGM v České Lípě v roce 2011. Bezděz. 2011, č. 20, s. 461–477. ISSN 1211 9172. PANÁČEK, Jaroslav. Regesta lippensia addenda: Dodatky edice pramenů k dějinám České Lípy do roku 1437. Bezděz. 2011, č. 20, s. 387–394. ISSN 1211 9172. PEŘINA, Ivan. Studniční zařízení na hradě Hrubá Skála. In: Památky Libereckého kraje. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2010–2011. 2011, s. 121–130. ISBN 97880-904852-3-5. PODZIMEK, Michal. Ohlédnutí za doc. PhDr. Ing. Milošem Rabanem, Th.D. Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2011, roč. 12, s. 409–413. ISSN 1213-5097. PROSTŘEDNÍK, Jan a Petr HARTMAN. Archeologický výzkum parkánové hradby hradu Kumburku v roce 2008. In: Památky Libereckého kraje: sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2010–2011. 2011, s. 176–181. ISBN 978-80-904852-3-5. PUJMANOVÁ, Magdaléna. Textilní vzorníky ve sbírce VMG v České Lípě : vzory ve sbírce textilních vzorníků – od jednobarevného tapetového motivu po čtyřbarevný figurální motiv v abstraktní podobě. Bezděz. 2011, č. 20, s. 415–436. ISSN 1211 9172. SOVADINA, Miloslav. Vlastivědný sborník Bezděz a jeho přínos regionální vlastivědě. Bezděz. 2011, č. 20, s. 203–218. ISSN 1211 9172. Rés. něm. s. 217–218. SVOBODA, Milan. Lutherische Eliten? Geistliche von der Wende des 16. zum 17. Jahrhundert an der Grenze Nordböhmens und der Oberlausitz (Untersuchungen zu den Herrschaften Friedland und Reichenberg). In: Geschichte – Erinnerung – Selbstidentifikation. Die schriftliche Kultur in den Ländern der Böhmischen Krone im 14.–18. Jahrhundert, (edd. Lenka Bobková a Jan Zdichynec), Praha, FF UK. 2011, s. 507–521. ISBN 978-80-87292-16-7. SVOBODA, Milan. „Relace aneb Historické vyprávění“ o obléhání pevnosti Velký Varadín Turky. Osobní svědectví svobodného pána Melchiora z Redernu z roku 1598. In: Vítězslav Prchal a kol., Mezi Martem a Memorií. Prameny osobní povahy k vojenským dějinám 16.–19. století, Pardubice, Univerzita Pardubice 2011, s. 11–25. ISBN 97880-7395-471-0. SVOBODA, Milan a Kateřina LOZOVIUKOVÁ. Historická exkurze „Žít (Žid) či nežít (nežid)?! O životě, smrti a menšinách“: (Brno – Mikulov – Vídeň 4. – 8. 5. 2011). Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2011, roč. 12, s. 334–337. ISSN 1213-5097. ŠÍDA, Petr, Jan PROSTŘEDNÍK, Jiří DOHNAL a Tomáš ŘÍDKOŠIL. Semínské paradoxy. Archeologie ve středních Čechách. 2011, roč. 15, č. 1/2, s. 491–500. ISSN 1214-3553. Rés. angl. s. 500. [Semín část obce Troskovice, okres Semily – archeologické naleziště] ŠTEFANOVÁ, Dana. Obrigkeitliche Gestaltungsräume in der nordböhmischen Gutsherrschaft Frýdlant (1550– 1750). In: Zeitschrift für Agrargeschichte und Agrarsoziologie. 2011, roč. 59, č. 1, s. 51–67. ISBN ZAA-1-2011. Rés. angl. s. 91–92. ŠTEFFL, Jindřich. Bronzové depoty z období popelnicových polí v severních Čechách. Bezděz. 2011, č. 20, s. 371–386. ISSN 1211 9172. ŠUBRTOVÁ, Jana. Restaurování sloupu se sochou Panny Marie Immaculaty v Semilech. In: Památky Libereckého kraje. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2010–2011. 2011, s. 156–164. ISBN 978-80-904852-3-5. 106 Fontes_sazba_02_0212_fin.indd 106 FONTES NISSAE | PRAMENY NISY 11.12.2012 23:29:17 ZPRÁVY Krajská vědecká knihovna v Liberci VEJROSTOVÁ, Markéta. Luxusní a dekorativní produkce firem S. Reich & Co. a J. Schreiber & Neffen v letech 1850–1918. Sklář a keramik. 2011, roč. 61, č. 5–6, s. 121–124. ISSN 0037-637X. Rés. ang. s. 121. VODIČKA, Ondřej. Jan Chudoba z Vartenberka na Ralsku: Pokus o portrét severočeského pána husitské doby. Bezděz. 2011, č. 20, s. 11 – 34. ISSN 1211 9172. Rés. něm. s. 35–36. WEISS, Petr a Vladimír TREGL. Rehabilitace interiérů Státního zámku Hrubý Rohozec. In: Památky Libereckého kraje. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2010–2011. 2011, s. 23–51. ISBN 978-80-904852-3-5. ZAJÍČEK, Václav. Květnové dny roku 1945 v Hodkovicích. Od Ještěda k Troskám. 2011, roč. 18, č. 2, s. 103–104. ISSN 1214-1798. ZAJÍČEK, Václav. O významném kolektivu osvětářů a památkářů Hodkovic: (věnováno památce PhMr. Karla Havlíka a Josefa Fanty). Od Ještěda k Troskám. 2011, roč. 18, č. 3, s. 205–206. ISSN 1214-1798. [Karel Havlík 1923–1995, osvětový pracovník ; Josef Fanta 1894–1974, malíř] ZAJÍČEK, Václav. Pomístní jména v Hodkovicích nad Mohelkou. Od Ještěda k Troskám. 2011, roč. 18, č. 1, s. 38. ZEMAN, Jaroslav. Mezi tradicí a modernitou – tvorba ateliéru Lossow & Kühne v severních Čechách. Fontes Nissae. Prameny Nisy. 2011, roč. 12, s. 131–184. ISSN 1213-5097. Rés. něm. a pol. s. 155–156. ZEMAN, Jaroslav. Palác Dunaj – první výšková budova v Liberci a její tvůrce. In: Památky Libereckého kraje. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2010–2011. 2011, s. 6–22. ISBN 978-80-904852-3-5. ZEMAN, Václav. Figurální sklomalby v ikonografickém programu evangelického kostela v Jablonném v Podještědí. In: Památky Libereckého kraje. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2010–2011. 2011, s. 144–150. ISBN 978-80-904852-3-5. XIII 2012 2 Fontes_sazba_02_0212_fin.indd 107 107 11.12.2012 23:29:17
