prezentace

Digittální poze
emní fottogramm
metrie Základní pojjmy diigitáln
ní foto
ogram
mmetriie 1. Ob
bor foto
ogrammetrie •
D
Definice ob
boru fotograammetrie
Fotograammetrie je j vědní obor, kterrý se zab
bývá získávváním info
ormací (především geomettrických vztaahů) z obrazových zázn
namů (nejčastěji měřicckých snímkků). Informaace → geom
metrické vztahy: tvar, velikost a poloha p
objeektů zobrazzených na snímcích s
(speciálními metod
dami, tj. sníímkováním ve více spe
ektrálních p
pásmech, lze zjišťovat ttéž druh a stav o
objektů). Obrazovvý záznam → měřický snímek: fotografický ssnímek poříízený za speeciálních po
odmínek měřicko
ou komorou (lze pou
užít též snímky semim
měřické, neeměřické nebo jiné obrazové o
záznamy, např. datta dálkovéh
ho průzkumu Země). •
V
Výhody pou
užití fotogrammetrie
Fotograammetrie vyyužívá bezkkontaktní m
metody měře
ení – objektty mohou b
být značně vvzdálené od místta snímkováání (není nutný kontaakt s předm
mětem měřeení). Tato vvlastnost se
e projeví předevšším u obtíížně přístupných neb
bo zdraví nebezpečný
n
ých oblastíí a prostor (např. nepřístu
upné horskéé masivy, skkalní stěny, kamenolom
my nebo skládky chemických látekk). Výhodo
ou je také krátká k
doba sběru daat – doba snímkování
s
je podstattně kratší (n
např. ve srovnán
ní s geodetickým zaměěřením velkého území nebo členittých objekttů), většina prací se přesouvvá do kanceeláře (včetněě volby pod
drobných bo
odů na sním
mcích). Celkováá doba potřřebná pro m
mapování území většíh
ho než cca 5
5 km2 je op
proti geode
etickému zaměření kratší a finanční náklady n
jsou
u menší. Práce v terénu jsou kratší také v případě v
zaměření kamenollomů nebo zdobených
h průčelí bu
udov (nepraavidelné tvaary, velké množství m
podrobn
ných bodů). 1
Digittální poze
emní fottogramm
metrie Další výýhodou je m
možnost periodického opakováníí snímkován
ní – vyhodn
nocením sníímků lze získávatt informace o změnách
h objektů v ččase (např. při živelních pohromách). •
V
Vztah fotog
grammetrie
e k dalším o
oborům Příbuzným oborem
m fotogramm
metrie je dáálkový průzzkum Země
ě (DPZ). Od počátku 90
0. let 20. d
díky společném
mu využíváání digitálnícch obrazových dat ke sbližování postupů století dochází jejich zp
pracování. Rozdílem zůstává způssob vzniku obrazových
h záznamů: ve fotograammetrii převážn
ně středovýým průmětem pomoccí měřických komor a v DPZ posstupným sn
nímáním obrazu družicovým
mi skenery (sskenujícími radiometryy). Fotograammetrie je j vedle geodézie g
a dálkovéh
a ho průzkum
mu Země jedním z hlavních dodavattelů geogrraficky loka
alizovaných dat pro GIS G – geografické in
nformační systémy (Geogra
aphic Inform
mation Systeem). •
Z
Základní hl
ediska děle
ení fotogram
mmetrie Pod
dle polohy stanoviska: – pozemní: p
p
olohu komo
ory na nepo
ohyblivém sstanovisku je možné urrčit přesně g
geodetickým
mi metodam
mi na zemskkém povrch
hu, – letecká (aer
l
rofotogram
mmetrie): po
olohu pohyb
blivé komorry v okamžikku pořízení snímku j
je možné ur
rčit pouze p
přibližně (naapř. pomocíí GNSS a dalších pomoccných zaříze
ení), – družicová: v
d
využívá družicových sn
nímků s vyso
okým rozlišeením pro tvvorbu obecn
ně‐
g
geografický
ých a tematiických map středního aa malého m
měřítka. Pod
dle počtu snímků: – jednosnímk
j
ková: každýý snímek vyh
hodnocujem
me samostaatně, použittí je vhodné pouze p
pro rovinné
é objekty a tterén → 2D – získkáváme dvěě souřadnicee v rovině (X
X, Y), 2
Digittální poze
emní fottogramm
metrie – dvousnímk
d
ová (stereo
ofotogramm
metrie): vyho
odnocujeme oblast přeekrytu sním
mkové d
dvojice za p
pomoci uměělého sterosskopického vjemu → 3D – získkáváme tři ssouřadnice vv prostoru ((X, Y, Z), – vícesnímko
v
ová (průseko
ová): pomocí prostorovvého protín
nání řešenéh
ho na dvou a více s
snímcích pr
rovádíme bo
odové vyho
odnocení be
ez možnosti využití sterreoskopické
ého vjemu → 3D – získkáváme tři ssouřadnice vv prostoru ((X, Y, Z) •
M
Možnosti v
využití fotoggrammetrie
e Letecká fotogrammetrie je hlavní maapovací metodou prro mapy sstředních měřítek. m
Důvodeem je velká finanční a časová úsp
pora oproti geodetickýým metodám (pro úze
emí větší než cca 5 km2) při zzachování p
požadovanéé přesnosti. Další mo
ožnosti využití jsou ve:: stavebnicttví (dokume
entace stavveb, zaměřeení liniových
h staveb, mapovéé podklady pro projektty a rekonsttrukce, měřření deform
mací), archeo
ologii a pam
mátkové péči (do
okumentacee archeologgických naleezišť, památtkově chrán
něných objeektů, nedesttruktivní průzkum
m), strojírenství (prom
měřování výýrobků, sledování montáže velkýých dílů), tě
ěžebním průmysslu (sledovvání povrch
hových dolů a lomů
ů, inventarrizace skláádek), zem
mědělství (sledováání využití krajiny), lesnictví (p
porostní maapy, sledovvání těžby, polomy), vodním hospodářství (modelování po
ovodí, zjišťťování rozsaahu záplav), ekologii (sledování skládek odpadu a znečištěění, např. vodních v
to
oků), urbanismu a arcchitektuře (3D modely měst, pohledo
ové studie, sledování postupu výstavby), v
designu d
(urrčování a m
modelováníí tvarů), policii a a kriminalisstice (dokum
mentace veelkých doprravních neh
hod a míst závažných zločinů), medicín
ně a tělovýcchově (sledování a dokkumentace výsledků reehabilitace, plastická chirurgie, zubní ap
plikace, poh
hybové stud
die), vojensttví (rychlý p
průzkum rozzsáhlých území, špionááž). 3
Digittální poze
emní fottogramm
metrie 2. Měřický ssnímek Základeem pro využžití fotogram
mmetrie je měřický sníímek, tj. sníímek, kterýý splňuje po
ožadavky na kvalitu, přesno
ost a pro ktterý známee tzv. prvkyy vnitřní a vnější orieentace – je pořízen ou komorou
u. Společně s rozvojem digitálního snímkován
ní se v pozem
mní fotograammetrii měřicko
začaly vvyužívat takké komory semiměřickéé (výrobcem
m pro použittí ve fotogrrammetrii upravené a kalibrované proffesionální zrrcadlovky) aa neměřickéé komory (kkvalitní foto
oaparáty, u kterých se před
dem nepřed
dpokládá vyyužití ve fottogrammetrii). Při sním
mkování jinými než mě
ěřickými komoraami musímee vždy brátt v úvahu omezení pře
esnosti výsledků vyhod
dnocení a omezení o
vzdálenosti sníman
ných objekttů (přesnosst klesá s druhou moccninou vzdáálenosti objjektu od komoryy) – možné b
bude využití pouze pro
o blízkou fottogrammetrrii (cca do 3
30 m). Klasickýý analogovvý fotogra
afický sním
mek vznikáá změnou chemického složeníí citlivé (fotograafické) vrsttvy, která je způsobeena energiií dopadajícího záření během expozice e
(osvitu). Využívá se citlivossti některýcch halogen
nidů (halovvých solí) stříbra na světlo. Zachyceený obraz nazýváme n
latentní (skrytý – neníí viditelný) a musí býtt vyvolán (sstane se viditelnýým a trvalým). Digitáln
ní fotograficcký snímek jje obrazová informace převedená do číslicovéé formy. Do
opadající záření (jeho abso
orbovaná energie) měění elektrické vlastnosti čidla (d
detektoru) – např. elektrický náboj (Q
Q), odpor (R) ( nebo vo
odivost (G)); při změn
ně jedné veeličiny doch
hází i ke změně o
ostatních. •
V
Vznik digitá
álního obrazu Proces převodu obrazové o
in
nformace do d číslicové
é formy nazýváme d
digitalizace obrazu. Využívá se tzv. vzzorkování, kdy jsou ve zvolené periodě od
dečtu (vzorrkovacím km
mitočtu) 1
měřenyy hodnoty analogovéého signálu
u pomocí A/D převo
odníku (An
nalog To Digital).
D
V případ
dě digitalizaace obrazu je odečítána intenzitaa záření do
opadajícího na čidlo a perioda 1
Podobný proces vzorkování se pou
užívá při digitaalizaci nejrůzn
nějších analogových signálů (např. zvukovvých). 4
Digittální poze
emní fottogramm
metrie odečtu je nahrazen
na rozlišením
m snímku (množství naaměřených hodnot je d
dáno počtem všech čidel vee snímači – senzoru)). Postup vzniku v
digitálního obrazu je náásledující: odečtení o
analogo
ového signáálu na čidlee ⇒ zesílení signálu ⇒ ⇒ vstup do A/D převodníku a vzo
orkování signálu (digitalizacee) ⇒ digitállní výstup ⇒
⇒ uložení digitálního obrazu. •
Č
Čidla (detek
ktory) Všecchna zde uvvedená čidlaa patří mezi křemíkové
é fotodiody:: – CCD C
prvkyy (Charge Coupled Device D
– “zařízení “
s sdruženými náboji”) jsou se p
polovodičov
vé křemíko
ové prvky, reagující r
na záření vlnových délek 200 až 1100 nm. J
Jejich citlivo
ost k barvám (tzn. k rů
ůzným vlno
ovým délkám
m) musí být upravena pomocí f
filtrů tak, aby a reagovaly pouze na oblast viditelného v
spektra (3
380 – 720 nm). Při e
expozici na čidlech vzniká elektriický náboj, který je náásledně přeenesen do registru, v
v podobě a
analogového
o signálu zeesílen, digittalizován a uložen. 2 Jeednotlivá čiidla jsou u
uspořádána
a do matic (senzorů), které zachyccují obraz vyytvořený ob
bjektivem. 3 – CMOS prvk
C
y (Complem
mentary Meetal Oxide Seemiconducttor) pracují na bázi tran
nzistoru; o
oproti CCD mají výrazn
ně nižší spottřebu elektrické energie (1%), jsou menší a vvýroba je l
levnější (o 80%), mohou m
mít ale nižší a nestejn
noměrnou citlivost (o
obecnou ii k barvám). 4 – fotočlánek f
– je polovvodič jako CCD, ale mnohem m
věětší (nevytvváří matice prvků); p
používá se v bubnovýcch (laboratorních) a družicových d
skenerech a také pro
o výrobu e
elektrické e
energie v solárních panelech. 2
Předáváání sdružených
h nábojů mezi čidly až do reegistru je využžíváno u čipů s tzv. progressivním skenem
m. Uspořád
dání čidel (dettektorů) do řáádek a sloupců
ů (tj. do maticce) nazýváme snímač (senzo
or) nebo také čip. Stejné usspořádání do m
matice potom
m mají i pixely pořízeného digitálního obrazu. 4
U pasivn
ních CMOS je dalším probléémem vysoký šum – používvají se v levnějjších fotoaparrátech. U aktivnícch CMOS je kee každému čid
dlu připojen o
obvod redukující šum – dosaahují pak vyso
oké kvality obrazu. 3
5
Digittální poze
emní fottogramm
metrie •
Z
Základní po
ojmy digitállního obrazzu – pixel p
(Pictu
ure Element), obrazovvý bod – základní a nejmenší n
jeednotka diggitálního o
obrazu; má
určitou čísselnou hodn
notu (která vyjadřuje jeho barvu) a souřadniice (číslo ř
řádku a slou
upce v matiici, číslováno od nuly s počátkem vv levém horrním rohu), – obrazová fu
o
unkce – udává vztah m
mezi souřad
dnicemi pixelu a jeho ččíselnou ho
odnotou; p každý pixel zjistí podle polohy v obraaze jeho barvu; pro b
je to
o funkce nespojitá n
(
(diskrétní), – kódování k
o
obrazu – zp
působ zápisu digitálníí obrazové informace; podle počtu bitů p
potřebných
h na vyyjádření b
barvy jed
dnoho pixelu rozlišujeme 1bitové, 8
8bitové a 2
24bitové kód
dování obraazu (tato třři jsou nejpo
oužívanější)); zvolené kkódování m
má zásadní vliv na celkkovou veliko
ost obrazového souborru, 5 – barevná b
hlloubka – udává u
maximální počet barev v obraze, v
tj. maximáln
ní počet r
různých číse
elných hodn
not vyjádřených pomo
ocí určitého počtu bitů; závisí na zvvoleném k
kódování a barevném ssystému, 6
– barevný b
syystém RGB – pro vyjádření úrovn
ně každé ze tří základ
dních barevv (R‐red, č
červená, G‐
‐green, zeleená, B‐blue, modrá) je použito 8biitové kódovvání, barva jjednoho 7
p
pixelu je teedy zapsána celkem 24 2 bity; získkáváme tzvv. pravé barvy (True Colour);
C
s
systém RGB
B se nejvíce používá v d
digitální foto
ografii a pro
o zobrazováání na počítačích, 8 5
Pokud vvynásobíme po
očet všech pixxelů v obraze počtem bitů p
potřebných prro vyjádření b
barvy jednoho
o pixelu, získáváme velikost nekkomprimovaného obrazovéého souboru (Pozor: 1kB = 1
1024 B, 1MB == 1024 kB, atd
d.). 6
Zvolenéému kódování í odpovídá barrevná hloubkaa obrazu: 1 bitt → max. 2 baarvy, 8 bitů → max. 256 barrev, 24 bitů → vííce než 16 miliionů barev (16
6 777 216). 7
V DPZ a digitální leteccké fotogramm
metrii se použžívá v rámci viiditelné části sspektra snímáání ve třech barevný obraz vzniká jako syyntéza těchto
o pásem. samostattných pásmech (R, G, B) a b
8
Dalším b
barevným systémem je nap
př. CMYK; pou
užívá se ve čtyyřbarvotisku (b
barvy C‐cyan, azurová, M‐m
magenta, purpurovvá a Y‐yellow, žlutá jsou dop
plňkové k barvvám základním
m a K‐black slouží pro tisk ssytě černé barrvy); barevný ggamut (rozsah
h všech barevných odstínů, které lze v syystému vyjádřit) je v CMYK menší než v R
RGB. 6
Digittální poze
emní fottogramm
metrie – vícepásmov
v
vý obraz (m
multispektráální) – vznikká, pokud pořizujeme p
obrazové záznamy z
v více speektrálních pásmech ve p
(ttj. v různých částech spektra) taaké mimo viditelné v
z
záření (před
devším v ob
blasti zářeníí dlouhovlnn
ného: infraččervené a m
mikrovlnné),, – rozlišení r
diigitálního obrazu o
– nejčastěji n
se
e uvádí v DPI D (Dots p
per Inch), tj. t počet o
obrazových
h bodů (pixxelů) na déélku jednoh
ho palce (1‘‘ = 25,4 m
mm); u ske
enerů se r
rozlišení ud
dává také veelkostí jedn
noho čidla vv řádce v μm
m; pro obraazové záznaamy DPZ (
(dálkového průzkumu
u Země) ro
ozlišení lete
eckých sním
mků nebo ortofota se s uvádí v
velikost jed
dnoho pixelu ve skuteččnosti (napřř. 1 pixel odpovídá na zemském povrchu p
ploše 10 x 1
10 m) – označuje se zkrratkou GSD (Ground Sa
ample Dista
ance). •
O
Obrazové f
ormáty Obraazových forrmátů (tj. datových d
fo
ormátů urče
ených pro uložení u
obrazových rasstrových dat) je vvelké množsství. Běžně používanýcch je ale jen několik: 9 – BMP – Wind
B
dows Bitma
ap – PNG – Porta
P
able Netwo
ork Graphic
– GIF – Graph
G
hics Intercha
ange Forma
at – JPEG (JPG) –
J
– Joint Phottographic Exxperts Grou
up – TIFF – Tagg
T
ges Image Fiile Format
•
K
Komprese (
(komprimacce) obrazovvých dat – formáty bez
f
z kompresee – není pou
užit žádný kkompresní aalgoritmus, objem datt zůstává s
stejný (odp
ovídá počtu
u pixelů v ob
braze a pou
užitému kód
dování), – formáty s n
f
neztrátovou
u (bezztrátovou) komprresí – zmenšením objeemu dat se z obrazu n
neztrácí žád
dná informaace; po deko
ompresi do
ostáváme naaprosto stejjná data, 9
Pro zjed
dnodušení je vv textu uveden
no označení o
obrazového fo
ormátu shodnéé s koncovkou
u (příponou) obrazovéého datového souboru. 7
Digittální poze
emní fottogramm
metrie – formáty f
see ztrátovou
u kompresíí – při zm
menšení objemu dat dochází ke
e ztrátě i
informace (např. zjednodušení in
nformace o o intenzitě barev); v obraze se provedou n
neodstranit
telné změnyy, po dekom
mpresi nezísskáme půvo
odní data Kom
mpresní po
oměr je po
oměr objeemu dat komprimova
k
aného a n
nekomprimo
ovaného obrazovvého souboru – udává míru zmenššení množsttví dat. 10 formát kódování baarevná hlou
ubka (přípo
ona souboru
u) (m
max. možnéé) (max. počet barev) BMP 24 bitů max. 16 777 m
216 bez komprese PNG 24 bitů max. 16 777 m
216 bezztráto
ová GIF 8 bitů max. 256
6 bezztráto
ová JPEG 24 bitů max. 16 777 m
216 ztrátovvá TIFF všecchny možno
osti viz kódování různé volby komprese Form
mát BMP se nepoužívvá pro obrazy větších rozměrů. Objemy O
dat bez komprese, při zachováání plné barevnosti, to
otiž mohou být obrovsské. Formátt PNG umo
ožňuje uklád
dat plně barevnéé obrazy, ale a často se s používá i s menším počtem barev, kd
dy jeho neztrátová kompreese dává neejlepší výsledky. Formáát GIF se po
oužívá pro o
obrazy s om
mezenou baarevností nebo pro p černobíílé obrazy (max. 256 barev neb
bo stupňů šedi). Form
mát JPEG (JPG) je nejrozšíířenější pro
o ukládání fotografický
f
ých snímků; umožňujee plnou barrevnost a poměrně p
malý daatový objem
m. Vzhledeem ke ztráttové komprresi ale nen
ní vhodný pro uložení čárové kresby (např. map
p nebo texxtů), tj. ob
brazů s prudkými bareevnými přeechody (baarevnými hranam
mi) nebo velkkých obrazů
ů s malým p
počtem barev. Formát TIFF poskyttuje velké m
množství voleb (p
počet barevv, kompressní algoritm
mus), takže jeho správné použití závisí na vhodném nastaveení. Využívá se pro přen
nos dat mezzi různými ssoftwary. 10
Pro někkteré formátyy lze ve specializovaných so
oftwarech velikost kompressního poměru nastavit. 8
Digittální poze
emní fottogramm
metrie •
T
Tvorba bare
evného obrrazu Všecchny tři uveedené postu
upy vytvářejjí barevné o
obrazy v sysstému RGB. Jejich úkole
em je získat digitální výsttup pro tři zzákladní barrvy (červeno
ou, zelenou a modrou): – tři t průchod
dy (Three Pass) P
– předloha je sn
nímána třikkrát pomocíí jednoho senzoru, s
p
pokaždé s jiným předřřazeným baarevným filttrem (R, G,, B); používvá se ve ske
enerech; v
výhodou jee jednoducchá konstru
ukce zaříze
ení a kvaliitní barevn
né podání; naopak n
nevýhodou velká časovvá prodlevaa, – tři t senzory – světlo see rozkládá do d barevné
ého spektra (hranolem
m nebo mřížžkou), ze k
kterého se třemi filtry vymezí a třřemi senzorry zaznamenávají záklaadní barvy ((R, G, B); p
používá se v
v profesionálních komo
orách, kvalitních video
okamerách aa skenerech
h, – jedna j
expo
ozice (Onee Shot) – barevné filtry f
jsou naneseny přímo na čidlech u
uspořádaný
ých do řád
dek a sloup
pců v senzo
oru (čipu), sousední čidla tvoří čtveřici 11
s
s barvami R
RGBG
– to
oto uspořádání se nazzývá Bayero
ova mřížka nebo filtr; 12 každá č
čtveřice čid
del dává výsstupní bareevný signál pro jeden p
pixel; výsled
dný počet pixelů je p
v
v každé řád
dce a v každ
dém sloupcci o jeden menší m
než jee počet čid
del v řádku resp. ve s
sloupci; pln
ně barevnýý obraz vzn
niká během
m jedné exxpozice; používá se u většiny d
digitálních f
fotoaparátů
ů. Pou
užitý zdroj – a
autor textu 11
Zelená barva se opakuje dvakrát aa její výstupní í signál (G) se proto musí děělit dvěma. Dů
ůvodem pro to
oto řešení je zvýšená citlivost lidsského oka na žžlutozelenou barvu. 12
Podle ssvého vynálezce Bryce E. Ba
ayera z firmy K
Kodak. 9
Digittální poze
emní fottogramm
metrie 3. Vlíícovací body •
V
Vlastnosti v
vlícovacích bodů Pom
mocí vlícovacích bodů (V
VB) určujem
me vztah me
ezi snímkem
m (pro jedno
osnímkovou
u fot.) nebo prrostorovým modelem ((pro dvousn
nímkovou fo
ot.) a mapou (při analo
ogovém vyhodno
ocení) nebo
o geodetickými souřadnicemi (při analytickém
m a digitálníím vyhodno
ocení). Používáme je jako identické body při tran
nsformacích
h. •
V
Vlastnosti v
vlícovacích bodů – leží na vyho
l
odnocovanéém terénu n
nebo objekttu, – jsou jednoz
j
načně identifikovateln
né (rozpoznaatelné) na ssnímku i v teerénu, – mají určeny
m
y geodetickéé souřadnicce dvojím ne
ezávislým ggeodetickým
m měřením v terénu n
nebo fotogr
rammetrickky pomocí snímkové triiangulace,
– přesnost p
urrčení a identifikace záávisí na mě
ěřítku snímku: má býtt dvakrát vyšší v
než p
přesnost výýsledného plánu nebo
o mapy (naapř. grafickká přesnostt výslednéh
ho plánu 0 mm, pro vlícovaccí body dvaakrát vyšší 0,1 mm, v 0,2 v měřítku 1:100 to znamená z
p
přesnost po
ožadovaná p
pro určení vvlícovacího bodu 0,01 m
m), – mohou mít m
přirozenou
u nebo umělou signalizaci, – velikost sig
v
nálu s závissí na měřítkkovém čísle
e snímku ms a velikosti měřické značky d, s = d ⋅ ms = d ⋅
y
(pro pozemní fo
ot.), kde d = = 0,05 mm je průměr měřické zn
načky ve f
v
vyhodnocov
vacím přístrroji, 13 y – vzzdálenost p
předmětů přřed objektivvem a f – ko
onstanta k
komory. 13
Velikosst měřické znaačky se liší pod
dle konkrétníh
ho výrobce a vvýrobku; obvyykle se pohybuje mezi 0,04 až 0,06 mm.
10
Digittální poze
emní fottogramm
metrie •
V
Volba vlíco
vacích bodů
ů – jednosnímk
j
ková fotogra
ammetrie Pro překreslen
ní snímku nebo kolin
neární rovinnou transsformaci raastru potře
ebujeme ň 4 vlícovaací body o dvou sou
uřadnicích [X, Y] rovn
noměrně ro
ozmístěné v rovině alespoň
překreslení (např. vv rozích sním
mku) na vyh
hodnocovan
ném terénu
u nebo objeektu. d
ová a průseková fotogrrammetrie
– dvousnímko
Pro vnější orientaci pro
ostorového modelu nebo prosstorovou p
podobnostn
ní (resp. projektiivní) transfformaci po
otřebujeme alespoň 3 3 vlícovacíí body o ttřech souřadnicích [X, Y, Z]; pro dvoussnímkovou m
metodu mu
usejí ležet v překrytové části snímkků. Uvedené počtyy vlícovacích
h bodů jsou
u minimální pro danou metodu. Běžně ovšem
m volíme nadbyteečný počet bodů tak, aaby mohla být při vyho
odnocení provedena kkontrola a p
případně i vyrovn
nání zpřesňu
ující výsledkky vyhodnoccení. 14 •
S
Signalizace vlícovacích
h bodů v po
ozemní foto
ogrammetrii – přirozená si
p
ignalizace: rohy oken, dveří, křížení říms, vrcholy stožárů
ů, apod. – umělá signa
u
alizace: pap
pírové čtverce a kruhovvé terče na kůlu, cílováá zařízení naa stativu, s
samolepící reflexní terčíky (pro menší objektyy, na kratší vzdálenosti). 14
Použiitý zdroj – arch
hiv autora texxtu Pro dvo
ousnímkové m
metody nejčasstěji 4‐5 VB v p
překrytu. Pro jednosnímkovvé metody maax. 8‐12 VB. 11