Máte problém? Naučte se ptát na radu sami sebe

42
/ Osobní rozvoj /
Máte problém? Naučte
se ptát na radu sami sebe
Č
asto míváme přesnou představu, jak
by něco mělo být – jak by se měli druzí
chovat, jakým způsobem by měly události probíhat. Trápí nás, že se tak neděje,
a máme pocit, že víme proč: Neposlouchá
mě? Pak to znamená, že mu na mně nezáleží, neváží
si mě, nemá mě rád. „Trpím, když svým myšlenkám
věřím. Když jim nevěřím, trpět přestanu,“ říká Byron Katie, zakladatelka metody The Work. Zformulovala ji v roce 1986 během svého pobytu v domě
na půl cesty pro ženy s poruchami příjmu potravy.
A otevřeně přiznává, že jí změnila život. Metoda je
na první pohled jednoduchá. Spočívá v tom, že sami
sobě položíme čtyři otázky, a pokud se na ně pokusíme opravdu upřímně odpovědět, můžeme přijít
na to, jak se orientovat ve vlastních emocích, jak
je podrobit racionální úvaze a příště jim nedovolit
ovládnout naše myšlení a chování.
Čtyři otázky
„The Work vám dává možnost podívat se na jakoukoliv stresující situaci ve vašem životě a na myšlenky, kterým v této situaci věříte. Pomáhá vám zjistit,
proč se v určitých situacích chováte tak, jak se chováte, a proč se v této situaci necítíte dobře,“ říká Lucie Nováková, která je jedinou certifikovanou koučkou metody The Work v ČR a přímou žačkou a spolupracovnicí americké motivátorky Byron Katie.
Čtyři otázky pátrající po pravdivosti našich myšlenek, které tvoří jádro metody The Work, můžeme
otestovat třeba na zmíněném příkladu, že někdo
(váš partner nebo šéf) vás neposlouchá, nevěnuje
vám pozornost.
Přijměte skutečnost, jaká je,
a přestaňte se trápit věcmi,
které nemůžete změnit. Když se
naučíte ptát sami sebe, zjistíte,
že spousta myšlenek, kterým
jste věřili, není pravdivých –
a ohromně se vám uleví. Tak
můžeme stručně popsat cíl
seberozvojové metody The Work.
1. Je to pravda?
2. Můžu s absolutní jistotou vědět,
že je to pravda?
3. Jak reaguju, když této myšlence věřím?
4. Kdo bych byl bez této myšlenky?
„Není to kvíz, takže není cílem co nejrychleji vystřelit odpověď. Naopak, je potřeba si situaci vybavit,
opravdu se nad ní zamyslet a na odpověď si počkat,“
vysvětluje Lucie Nováková. Pokud si tedy vybavím situaci, kdy druhému něco sděluji a mám pocit, že mě
neposlouchá, odpovím na první otázku nejspíš ano.
„Ale můžu to vědět s absolutní jistotou? Možná že
když si na odpověď počkám, bude znít ne. Uvědomím
si, že mě poslouchá, ale v tu chvíli to neřeší, nebo ne
tak, jak jsem čekala,“ pokračuje koučka.
Postupme ke třetí otázce. Jak v takové situaci
reaguju? „Nejspíš cítím lítost, vztek, zklamání, smu-
/ květen 2014 / www.psychologiednes.eu / 43
tek. Jak s touto osobou zacházím, když si myslím,
že mě neposlouchá? Začnu ji přesvědčovat, zvýším
hlas, nebo naopak rezignuju, přestanu se s ní bavit. Mám pocit, že to nemá smysl, začnu ji odsuzovat, v tu chvíli jí něco vyčtu,“ říká Lucie Nováková
a pokračuje: „Kdo bych byla v stejné situaci bez
myšlenky, že mě ta osoba neposlouchá? To je meditační otázka – znovu si potřebujeme představit
situaci s partnerem nebo šéfem. Jak bych se cítila
bez té myšlenky? Budu klidná, spokojená, dávala
bych možná víc pozor na to, co říká on, byla bych
schopna vidět věci, které jsem předtím neviděla, cítila bych se víc ve spojení s druhou osobou, neodsuzovala bych ji. Možná bych se i zeptala, jestli mě
opravdu poslouchá. Protože pokud rovnou uvěříme
tomu, že ne, blokuji si možnost zeptat se ho na to.
Část druhá: otočení
Když jsme prozkoumali myšlenky a pocity, které
se týkají druhé osoby nebo události, otočíme původní myšlenku, že můj partner (šéf) mě neposlouchá, směrem k sobě: Já neposlouchám sama sebe.
Je pravda, že já sama sebe někdy neposlouchám?
„Otočení směrem k sobě nás víc vede k sebereflexi.
Když se v určité situaci neposlouchám, znamená to,
že se necítím dobře. Chtěla bych například odejít,
ale neudělám to. Přestože si myslím, že můj názor
je správný, neposlechnu sama sebe a začnu z něj
ustupovat.
Následuje otočení k druhé osobě – já ho neposlouchám. Přestože jsme přesvědčeni, že to je on, kdo
nás neposlouchá, podívejme se na situaci obráceně.
Nemohla by být pravda, že já vlastně neposlouchám
jeho? Pokud jsme sami k sobě upřímní, podobné příklady najdeme,“ vysvětluje koučka. To naše
„neposlouchání“ může souviset s našimi emocemi
v dané chvíli. Když mám vztek nebo mě přepadne
sebelítost, v tu chvíli úplně vypínáním, neslyším, co
mi druhý říká. „Možná ho neposlouchám, protože
nechci slyšet, co mi říká, nelíbí se mi to,“ dodává
Lucie Nováková.
„Potom si tu základní myšlenku otočíme do protikladu. Z tvrzení, že on mě neposlouchá, bude opak:
on mě poslouchá. Mohla by to přece jen být pravda? Najdeme náznak nějaké zpětné reakce, které
svědčí o tom, že nás přece jen poslouchá? Pokud za
námi přešel nebo pokud si nás šéf zavolal, neznamená to, že chce slyšet náš názor? Že se nezachová
tak, jak jsme si představovali, přece ještě neznamená, že si našeho názoru, nebo dokonce nás samotných neváží.“
Piš a uvidíš
Dotazování sebe sama probíhá s pomocí pracovních listů. „Každý člověk popíše nějakou vlastní
situaci, která mu přinášela stres nebo nepříjemné
emoce. Napíše, co mu v situaci vadilo, jak by sii
představoval změnu, která bude pro něj ideální,
í,
například jak by se určitá osoba měla změnit, co
od ní chce, co potřebuje, aby se v dané situaci cí-
til dobře. Pak na každý z těch konceptů položí čtyři
otázky – a pohled na situaci to úplně změní. Nejdůležitější přitom je, že my sami si poradíme, jak
se příště zachovat, aby se situace buď neopakovala,
nebo abychom se v ní cítili lépe. Metoda The Work
nás vlastně naučí, jak dát sami sobě dobrou radu,“
uzavírá Lucie Nováková.
To není nic pro mě
Ačkoli The Work vypadá jednoduše, vyžaduje notnou dávku ochoty k sebereflexi a upřímnosti sám
k sobě. Pro člověka, který nepochybuje o své pravdě, není snadné přijmout fakt, že může ve svých
úsudcích dělat chyby. Pro toho, kdo je příliš hluboce
„zakopaný“ v pocitu oběti a je přesvědčen, že věci se
mu prostě dějí, je obtížné připustit, že on sám může
být hybatelem změny.
„Když přestaneme být ochotní odpovídat na otázky, metoda nefunguje,“ potvrzuje Lucie Nováková.
Kd mám vztek nebo mě přepadne
Když
sebelítost,
sebe
v tu chvíli úplně vypínáním,
neslyším, co mi druhý říká. Možná ho
neposlouchám, protože nechci slyšet.
t.
„Také se setkávám s klienty, kterým v určité chvíli
jde především o to, aby v dané situaci měli pravdu.
Pokud si ji chtějí udržet, v pořádku, tady není prostor ke změně. Nejsou prostě na jiný úhel pohledu
připraveni. I to se stává,“ konstatuje koučka.
Nicméně pokud na tuto práci na sobě přistoupíme a osvojíme si metodu kladení otázek, stačí nám
podle Novákové k prozkoumání určité situace pouhých patnáct minut. Můžeme se nad ní zamyslet při
procházce se psem, při cestě autobusem do práce
(řízení auta v dopravní špičce není pro hlubší sebereflexi optimální chvíle). „Situacím, které se opakují a stále se nám je nedaří uspokojivě zvládnout,
bych doporučila víc času, v klidu si sednout a vyplnit
pracovní list. Zabere to hodinu i déle, ale už to, že
své myšlenky a pocity z té situace napíšeme, nám
může pomoci leccos pochopit.“ Zdravá skepse vůči
některým „pravdám“, jež si mnohdy v sobě neseme od dětství, může do našeho – na první pohled
nezměněného – života přinést více pocitu svobody
a spokojenosti.
Daniela Kramulová
ODBORNÁ SPOLUPRÁCE
Lucie Nováková (vlevo)
Zabývá se individuálním i skupinovým koučinkem, vede
on-line kurzy pro ženy, pořádá semináře k metodě The
Work, spolupracuje s Byron Katie na pořádání wokrshopů
v zahraničí.
h ičí Na
N Havaji, kde převážně žije, organizuje mezinárodní
transformační semináře pro ženy Zrození bohyně. www.coachingbylucie.com