4/2011

HLAS MUÈEDNÍKÙ
Č L E N
M E Z I N Á R O D N Í
K Ř E S Ť A N S K É
A S O C I A C E
I C A
4 / 2011
Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás
může potkat utrpení. – Židům 13,3
Láska vítìzí nade vším
Noèní písnì – svìdectví íránské podzemní církve
Svìdectví indonéského pastora
Úvaha Toma Whita
Nakladatelství STEFANOS nabízí:
Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu
Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha.
A5, 134 stran, cena 77 Kè.
Richard Wurmbrand – Vítìzná víra
Inspirující ètení na téma køesanské víry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè.
Ken Anderson – Smìlý jako beránek
Životní pøíbìh známého èínského køesanského
disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè.
Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání
Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor
zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti.
Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè.
John Bunyan – Milost pøehojná
Duchovní autobiografie Johna Bunyana.
11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè.
John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf
životní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele
Obnovené Jednoty bratrské.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran,
cena 175 Kè.
Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB
Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù
v Sovìtském svazu v šedesátých letech.
12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè.
Richard Wurmbrand –
Kristus na židovské cestì
Autor sám židovského pùvodu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè.
Sam Wellman – William Carey
Kniha o životì anglického misionáøe v Indii.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 167 Kè.
Hans Martin Braun – Let pøes hranice
Napínavý román z prostøedí ruské podzemní
církve se špioná�ní zápletkou.
Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2.vydání,
cena 138 Kè
Mike Fearon – Martin Luther
Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav
historie køesanství.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran,
cena 165 Kè.
Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem
NKVD
Memoáry agenta sovìtské tajné služby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku.
Vázaná s pøebalem,
12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè.
Tom White – Akce Kuba
Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví
autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou
oponou“.
A6, 230 stran, cena 83 Kè.
Darlene Deiblerová-Roseová –
Ve stínu vycházejícího slunce
Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky
v japonském zajetí za druhé svìtové války.
Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str.,
cena 248 Kè.
Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby
promluvily
Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která
jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem
o hlubinách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství.
Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè.
Sam Wellman – Jan Kalvín
Biografie slavného reformátora.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 225 Kè
Bratr Andrew – Pašerákem ve službách
Nejvyššího
Kniha popisuje zaèátky služby bratra Andrewa.
Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali
zajímat o utrpení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnìž pomohla nalézt
víru v Ježíše Krista.
Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str.,
cena 245 Kè
Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si mùžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky.
Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz.
HLAS MUÈEDNÍKÙ 4 / 2011
FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:
Íránská sestra Amardad ukrývá malou knihovníčku křesťanské literatury.
RICHARD WURMBRAND NAPSAL
Láska vítìzí nade vším
„Ale v tom ve všem víc než vítìzíme skrze
toho, který si nás zamiloval.“
(Øímanùm 8,37)
Drazí bratøi a sestry,
moje rodina prošla holocaustem. S manželkou na vlastní kùži
víme, co to znamená pøijít v holocaustu o oba rodièe, nìkolik
sester, bratra i o adoptivní dìti. Bylo to za nacismu v domì jednoho souseda. Byl jsem pøedstaven jistému èlovìku z rumunské
armády, který se pyšnil tím, že se právì vrátil z fronty. Chvástal
se, jak zabíjel Židy, a to dokonce i takové, kteøí v náruèí drželi
své malé dìti.
Ten èlovìk nevìdìl, že jsem také Žid. Wurmbrand zní jako dobré
nìmecké jméno. Navíc mu bylo øeèeno, že jsem faráø, a on sotva nìkdy
v životì slyšel, že by mohl nìjaký Žid být køesanským pastorem. Stál tam
v pøesvìdèení, že jsem nìmeckým faráøem. Neøekl jsem mu ale na jeho
ohavné vychloubání jediné špatné slovo, a navíc jsem ho pozval k nám
domù. Protože se velmi zajímal o hudbu, slíbil jsem mu, že mu zahraji
pár skladeb na klavír. Byl veèer. Moje žena byla zrovna nemocná a ležela
v posteli ve vedlejší místnosti. Byl jsem s tím èlovìkem sám v obývacím
pokoji, nikdo další s námi v tu chvíli nebyl. Usedl jsem ke klavíru a zaèal
jsem hrát.
Pak jsme spolu hovoøili o nejrùznìjších vìcech. Když bylo už hodnì
pozdì, øekl jsem mu: „Pane, musím vám ještì nìco povìdìt. Ale slibte
mi, prosím, že mì budete bez pøerušení alespoò deset minut poslouchat. Potom mi sdìlíte svùj názor.“ Odpovìdìl: „samozøejmì, v poøádku,
mluvte tøeba víc jak deset minut, slibuji, že vás rušit nebudu. Mùžete mi
øíci, cokoli chcete.“ Na jeho tváøi se nato rozhostil blahosklonný úsmìv,
mùj host vypadal nanejvýš spokojenì.
Pak jsem zaèal mluvit: „Ve vedlejší místnosti spí moje žena. Je Židovka,
a rovnìž já jsem Žid. Její rodina, která je i mou rodinou, zahynula v koncentraèním táboøe. A vy jste se chlubil, že jste právì v tomto táboøe, kam byla
naše rodina poslána, zabíjel Židy. A tak jste podle všeho pravdìpodobným vrahem naší rodiny.
Proveïme nyní takový experiment. Pùjdu za svou manželkou a øeknu
jí, kdo jste. Mohu vás ujistit, že moje žena vám neøekne jediné vyèítavé
1
slovo, nebude se na vás dokonce ani hnìvivì dívat a bude se na vás
usmívat jako na kteréhokoli jiného hosta. Pøijde a nabídne vám kávu
se zákusky. Dostane se vám od ní pozornosti jako kterémukoli jinému
hostu. A jestliže má manželka, která je pouhým èlovìkem, se k vám
dokáže takto chovat, dokáže vám projevit tolik lásky, dokáže vám i pøes
vaše èiny ze srdce odpustit, pak o co více vás miluje Ježíš, který je láska
sama.
Nedokážu popsat scénu, která pak následovala. Šlo o muže vysokého
jako já, ne-li ještì vyššího. Zaèal plakat, až mu slzy stékaly na sako. Prohlásil: „Co mám udìlat, co mám jen udìlat? Jsem vinen prolitím tak velkého množství krve.“ Zaplavila ho opravdová lítost. Øekl jsem: „Nuže,
pokleknìte, a proste, aby vám Bùh odpustil.“ Poklekl. Pronesl jsem krátkou modlitbu a vyzval jsem ho, aby se modlil taktéž. On ale nikdy žádnou
spontánní modlitbu neslyšel. Nevìdìl, jak se má modlit. Místo toho jen
opakoval: „Ježíši, prosím, odpus mi, odpus mi, vìøím, že mi odpouštíš.“
Dlouho plakal a pak jsme se objali.
Øekl jsem: „Slíbil jsem vám experiment. Pùjdu nyní pro svou ženu.“
Manželka nic z našeho rozhovoru neslyšela. Byla v jiné místnosti,
a nemìla ani tušení, co se dìje. Pøivedl jsem manželku a zeptal jsem se,
zda našeho hosta zná. Odpovìdìla, že nikoli. Pak jsem jí øekl: „Tento
èlovìk zabil mnoho Židù a je docela možná vrahem tvých sester, tvého
bratra a tvých rodièù. Nyní ale èinil pokání a v Mesiáši se stal naším bratrem ve víøe. Co mu øekneš?“
Po mých slovech manželka tohoto èlovìka objala a oba se rozplakali. Byla to nebeská scéna. To je to, co dokáže vykonat jen Ježíš. On je
láska.
Mám velice rád Bibli nejen pro verše, které obsahuje, ale také pro verše,
které v ní nenajdete. Jedním takovým veršem, který mi pùsobí radost, protože v Bibli není, je to, že Ježíš se nikoho neptal: „Poslyš, ty lumpe, kolik
høíchù jsi spáchal? A které to jsou? A s kým jsi høešil?“ Na tohle se Ježíš
nikdy neptal. A jste uèinili cokoli, Bùh vás miluje. Nikde v celé Bibli také
nenajdete, že by nìkdo Ježíši øekl: „Prosím, odpus mi.“ My obèas øíkáme,
když udìláme nìco špatného, „prosím, odpus mi.“
Žádal ale v Novém zákonì nìkdo Ježíše o odpuštìní?“ Ježíš vstal z mrtvých a setkal se s Petrem, který ho zapøel. Neèteme však, že by ho Petr
prosil o odpuštìní. Petr se podíval Ježíšovi do tváøe a vidìl tolik dobroty,
tolik porozumìní a tolik odpuštìní. Vy neøíkáte slunci, aby svítilo. Svítí,
protože je slunce. Ježíš vám chce odpustit ještì døíve, než o to prosíte,
protože On je odpuštìní, protože On je láska.
Nyní ještì závìrem nìkolik slov o Hlasu muèedníkù. Naše misie již
pùsobí ve zhruba ètyøiceti zemích a naším zámìrem je pomáhat církvím,
které zakoušejí pronásledování. Do tìchto míst svìta pašujeme Bible a jinou køesanskou literaturu. A v nìkterých pøípadech tam pašujeme i celé
tiskaøské stroje. Hlásáme také evangelium prostøednictvím rozhlasových
vln do oblastí, které se køesanství uzavírají. Leží nám na srdci tisíce vìznìných køesanù v nejrùznìjších koutech svìta. Nikdo ani nedokáže
2
pøesnì spoèítat, kolik jich je v komunistických a muslimských zemích.
V Súdánu byli køesané dokonce køižováni. Tisíce vìøících bylo v této zemi
vypuzeno na pouš kolem rovníku – bez potravy, vody a úkrytu pøed
dìsivým žárem. Mnozí to nevydrželi. Kdekoli mùžeme a máme k tomu
prostøedky, snažíme se pomoci.
Ptáci nezpívají kvùli tomu, abychom se obdivovali jejich zpìvu. Zpívají,
protože mají radostná srdce. Hovoøím, protože mám v srdci lásku a ta se
sama snaží tryskat ven. Žijte rovnìž se srdcem plným radosti a prokazujte
Ježíšovu lásku ostatním.
Bùh vám žehnej!
V Kristu váš
Richard Wurmbrand
[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn ètrnáct let
v komunistickém žaláøi. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným køesanùm. Tento èlánek pochází
z amerického zpravodaje Hlasu muèedníkù z bøezna 1999.]
PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKE V DNES
Noèní písnì – svìdectví íránské
podzemní církve
Íránci patøí k nejutištìnìjším lidem na svìtì. Íránská vláda se snaží mít
pod kontrolou každou oblast života svých obèanù – od úèesu pøes televizní vysílání až po lidské vztahy – všechno se musí podøizovat islámu.
Ženy jsou nuceny nosit èádor, což je èerné roucho zakrývající celé tìlo,
které je jakýmsi symbolem temného útlaku, pod kterým tento národ žije.
Jedním z dùsledkù této situace je i skuteènost, že v Íránu žije nejvìtší
poèet drogovì závislých lidí na svìtì.
Když ale Íránci pøijmou Ježíše, je jim do úst vložena nová píseò. Jakmile se sami odevzdají do Božích rukou skrze víru v Ježíše Krista, jejich
radostné písnì a svìdectví vytrysknou nehledì na hrozby, bití, vìznìní
èi jiný útlak.
Zde je nìkolik takových „písní“, které lze zaslechnout od íránských
konvertitù, jejichž hnutí je co do množství obrácených nejvìtší v muslimském svìtì. Prostøednictvím zkušeností tìchto vìøících, kteøí jsou nuceni
setkávat se tajnì, se dozvíte, kolik toho musí obìtovat, aby se takových
shromáždìní zúèastnili. Následující svìdectví jsou vybrána z pìti rùzných
íránských domácích církví a všechna jsou to svìdectví žen. Ty jsou pod
3
islámem utlaèovány dvojnásobnì a snad proto je jejich radost z poznání
Krista taktéž dvojnásobná.
Svìdectví v mešitì – sestra „Tahiri“
Islám prohlašuje, že pokud nìkdo zmìní své náboženství, nemùže se již
dostat do nebe. To pochopitelnì èiní každého úzkostlivým. Ale Íránci sami
hledají Boha. Vìtšina z nich islám nenávidí a nenávidí i zdejší vládu. Když
si uvìdomí, kam tento systém vede, zmocòuje
se jich deprese. Tomuhle nikdo neuteèe, protože zde každý žije pod nepøetržitým tlakem.
Když ale uslyší o Ježíši a vidí naše šastné tváøe
a veselé barvy našich šátkù, jsou tím zaraženi
a ptají se po pùvodu naší radosti. Štìstím,
radostí a laskavostí pøitahuje Ježíš lidi do
spoleèenství tìch, kteøí ho pøijali.
Pøed každou evangelizaèní výpravou se
spoleènì modlíme a prosíme za Boží vedení
a poznání Boží vùle, abychom skuteènì
dospìli až k tìm, kteøí Boha opravdovì hledají a po nìm touží. Pak oslovujeme lidi ve vlacích, autobusech nebo v parcích a snažíme se
jim zvìstovat Boží lásku. Tohle konáme každý Sestra Tahiri (v èerveném sveden. Jednou jsem oslovila jistou ženu, která se tru) se modlí za mladého konvertitu, který se rozhodl pøimnou jela v taxíku: „Kdybyste uvidìla Boha, jmout køest.
co byste mu øekla?“ Ta žena zaèala køièet: „Vy
jste andìl, kterého mi poslal Bùh. Myslíte si, že mì Bùh miluje?“ Nakonec
mi dala své telefonní èíslo a prosila mì, abych se s ní zase setkala.
Také jsem šla èastokrát do mešity, kde ženy musí sedìt oddìlenì, aby
na nì muži nevidìli. V mešitì musíme mít všechny èerný èádor. Mám
u sebe vždycky evangelizaèní traktáty. Usednu vždycky mezi ostatní
ženy a v duchu se modlím, aby mi Bùh nìkoho ukázal. V jedné mešitì
mìli také knihovnu. Dala jsem do ní Bibli. Když jsem tam šla napøíštì,
prohledávali všem pøíchozím ženám kabelky. Následující úterý jsme
dávali pøedstaveným v mešitì své modlitební žádosti. Vytiskla jsem
k tomu na papír malou poznámku o Ježíši, a ten jsem pak složený pøedala v mešitì.
Bùh je pro mì skuteèná Osoba, a proto se nebojím. V tento èas pro mì
není na svìtì nic dùležitìjšího.
Polohlasné písnì – svìdectví sestry „Sanaz“
Když zpíváme, mám ve zvyku tiše bubnovat do taktu na dno hrnce, ve
kterém vaøím rýži. Bydlíme v nájemním bytu, a proto nemùžeme zpívat
pøíliš hlasitì, aby nás neslyšeli naši sousedi. Nikdy se také nescházíme
ve vìtším poètu, než je dvacet vìøících. Pokud nìkdo z naší skupiny promluví pøíliš hlasitì, musí zaplatit pokutu v pøepoètu asi dvacet korun.
Peníze pak používáme pro naše spoleèenství.
4
Každého pùlroku konáme výjezd na venkov,
abychom tam konali svá
shromáždìní, nebo se
tam cítíme bezpeènìji než
tady ve mìstì. Tady je to
obtížnìjší. Dospìlí se sejdou v jedné místnosti ke
shromáždìní, zatímco dìti
sedí v druhé místnosti a dívají se na køesanské kresleKøesané se v Íránu tajnì scházejí v soukromých
né
filmy anebo jim nìkdo
bytech, aby se spoleènì vzdìlávali a studovali Boží
z dospìlých vypráví bibslovo.
lické pøíbìhy. Tøebaže by
rády zpívaly, nemohou, ale slibujeme jim, že až zase pojedeme na venkov, budou si moci zazpívat písnì, které se pøedtím doma nauèí.
Co se týèe dìtí, musíme se mít velice na pozoru. Jeden sedmiletý chlapec, jehož rodièe k nám patøí, šel poprvé do školy. Když stál v øadì s ostatními dìtmi a mìl opakovat oslavné fráze na proroka Mohameda, vyskoèil
na lavici a øekl: „Ne, ve jménu Ježíše, já to øíkat nemohu. Mnì se to nelíbí.“
Øeditel školy si zavolal do školy jeho rodièe. Ti prohlásili, že jejich syn
musel asi vidìt nìco v televizi.
S manželem také chodíme na rùzná shromáždìní,
abychom se s ostatními
køesany vzájemnì povzbuzovali a pøedávali si
zkušenosti. Obèas je toho
tolik, že máme èas na jídlo
jen pøi cestì v taxíku. Èasto
navštívíme v jediném dni
i ètyøi shromáždìní. Zrovna na to poslední jsme dorazili o pùlnoci a pak jsme
s ostatními tiše zpívali až
Tyto dìti mají sice zakázáno zpívat, ale uèí se písnì do šesti hodin do rána.
zpamìti a potichu si je broukají. Až když se dostanou
Nìkdy se nám stane, že
mimo mìsto, mohou si je teprve nahlas zazpívat.
i dva dny nespíme.
Jako køesané se nestaráme, kde jsme a zda nás zrovna nìkdo nepronásleduje. Všichni se
zamìøujeme jen na jediné – na radost, že jsme na cestì do Božího království.
Krabice pod postelí – svìdectví sestry „Amarmad“
Naše mìsto ovládá duch strachu. Je to nejreligióznìjší místo v Íránu.
Žádné církvi zde není povolena èinnost. Pøed náboženskými svátky po
5
celém mìstì hlídkují policisté a sledují, zda se všechno pøipravuje na
slavnosti.
Abychom mohli poøádat svá setkání, museli jsme se nejprve scházet
jen ve skupinkách o nìkolika lidech po parcích. Vzali jsme si termosku
s èajem, nìjaké kostky cukru a papírové šálky a vytvoøili jsme iluzi malého
pikniku. Sedli jsme si na lavièku. Když se pøiblížil nìkdo cizí, ihned jsme
pøestali s hovorem o Ježíši. Pøed našimi velmi malými dìtmi jméno Ježíše
Krista nevyslovujeme, protože by nás mohli prozradit sousedùm. Øíkáme
mu „Isa“, což je v Íránu velmi rozšíøené jméno.
Pozdìji jsme se zaèali scházet ve svých domácnostech. Když se nás
nìjaký soused zeptal, co se to u nás sešlo za spoleènost, ihned jsme zmìnili byt, kde jsme se shromažïovali. Nakonec jsme zakoupili pro naše
shromáždìní dùm. Když je doba našeho setkání, vìøící pøicházejí jednotlivì a tiše zaklepou na dveøe. Než otevøeme, podíváme se pøes dveøní
kukátko. Nikdy pøed tímto domem nenecháváme své automobily. Jakmile
je náš spoluvìøící vpuštìn dovnitø, musí si vyjmout ihned baterii ze svého
mobilu. V jednom takovém køesanském domì se totiž stalo, že si jistý
vìøící nechal v mobilu baterii a policie ho kvùli tomu vysledovala a celé
shromáždìní pozatýkala.
Odpoledne pøed shromáždìním pøipravím pro ostatní èaj, peèivo,
ovoce a oøechy. Mùj manžel zase pøipravuje rùzné texty a tiskne písnì,
které se mají zpívat. Vìøící pøi shromáždìní sedí na pohovce nebo na
koberci. Bìhem setkání necháme vyjít našeho dvouletého synka na dvorek pøed dùm. Pak mùj manžel vybìhne za ním, jako by nám synek utekl,
a pøitom se nenápadnì rozhlédne kolem, co se kolem domu dìje. Pøi
shromáždìní se snažíme mluvit a zpívat tlumenì. Žádné zvuky se nesmí
dostat ven. Okna nemùžeme otevøít ani když je velmi horko.
Kdykoli se setkáme, máme vypracovaný modlitební seznam a každého
pøítomného køesana povìøujeme, aby se za nìco konkrétního pomodlil – tøeba za narušené manželství, za nìèí uzdravení nebo za jinou naléhavou potøebu. Každý
z nás prostì ví, za co se
má modlit. Pokud máme shromáždìní jen pro
ženy, musíme je ukonèit
ještì pøed soumrakem,
aby se všechny dostaly zavèas domù. Mnohé mají
nevìøící manžele, které by
mohl jejich pozdní pøíchod
rozhnìvat.
Nìkteré z našich pøátel již vyšetøovala policie.
V dùsledku toho nám poÍránští køesané sledují dychtivì køesanské satelitní licie zabavila tøi satelitní
antény, takže jsme pak netelevizní stanice.
6
mohli sledovat vysílání køesanské rozhlasové stanice Mohabat. Z tohoto dùvodu jsme se pøestìhovali do jiného domu. Celkem jsme se takto
stìhovali již dvakrát. Poprvé to bylo kvùli mému otci, který na policii nahlásil, že konáme køesanská shromáždìní. Otec šel dokonce tak daleko,
že šel do školy, kam chodí náš syn, a mluvil s øeditelem. Otec také prohlásil, že zaøídí, aby naše dítì vychovával on.
V našem mìstì není ani jedno køesanské knihkupectví. Máme však
vlastní køesanskou knihovnu. Knihy uchováváme v papírových krabicích od ovoce, které vìtšinou máme pod nábytkem. Každý vìøící si mùže
knihu pùjèit na deset dní.
Když se nìkdo stane novì køesanem, dáme mu jednu kompletní Bibli. Bible nedáváme nikdy jen zájemcùm o køesanství, protože jich máme
velký nedostatek. Než nìkoho uznáme za opravdovì obráceného, musíme se nejprve ujistit, že nejde o policejního špeha. Musíme stále myslet
na podobné vìci nebo policie je zde velmi vynalézavá.
Modlitba u vysavaèe – svìdectví sestry „Jasmíny“
Byli jsme s manželem nepøetržitì ve sváru. Naše manželství prostì
vùbec nefungovalo. Chtìla jsem od nìho odejít, stát se uèitelkou a žít si
svùj vlastní život. Bála jsem se ale, že tak pøijdu o možnost vychovávat
své dítì.
Pøíbuzní z mojí i manželovy èásti naší rodiny pøišli do našeho bytu
a snažili se nás s manželem smíøit, ale jejich snaha nìjak nezabírala. Když
odešli a já jsem zùstala v bytì sama, zapnula jsem vysavaè, aby sousedi
nic neslyšeli, a pak jsem zaèala plakat a volat:
„Bože, kde jsi? Kde je tvé pùsobení v mém
životì?“
Jako muslimka jsem Boha velmi milovala,
ale nedokázala jsem k nìmu nìjak proniknout a nalézt ho. Když jsem se trochu uklidnila, vypnula jsem vysavaè a nakonec jsem
vyèerpaná a frustrovaná usnula.
O nìkolik týdnù pozdìji nás pøišel navštívit
jeden z našich pøíbuzných. Vidìli jsme, že se
nìjak zmìnil. Ptali jsme se ho: „Co se to s tebou stalo? Co tì tak zmìnilo?“ A on nám zaèal
vyprávìt o Ježíši a jeho zázracích. Potom øekl:
„Mìl jsem sen. V tom snu mi Ježíš øekl, abych
šel k vám a zvìstoval vám dobrou zprávu. Pak
nám dal Bibli.
Zaèala jsem Bibli èíst a po èase jsem ode- Hlas muèedníkù financoval
vzdala své srdce Ježíši. Stala jsem se laska- vznik vydání studijního pøevìjší a pøíjemnìjší. Mùj manžel ale zaèal kladu celé Bible v íránském
jazyce fársí, který èítá na ètyøi
zuøit. Byl totiž radikálním muslimem. Øekl tisíce stran. Tento pøeklad poumi: „Ty ses stala køesankou? Vidím, co to žívají v Íránu pøedevším skupiny domácích církví.
s tebou dìlá!“
7
Vzpomnìla jsem si tehdy na místo Písma, kde Ježíš prohlašuje, že
pokud ho zapøeme, zapøe nás i on pøed svým Otcem. Pomyslela jsem si,
„dobrá, stejnì se chce dát se mnou rozvést, tak a se dozví pravdu“. Když
jsem mu povìdìla, k èemu jsem dospìla, manžel prohlásil: „Je to dobrá
vìc, že ses stala køesankou, rád bych si také pøeèetl Bibli. Chci se rovnìž
zmìnit. Vzal si Bibli a na týden nìkam odešel. Potom mi zatelefonoval:
„Vìøím nyní ve stejného Boha jako ty.“
Nyní oba sloužíme Bohu. Chodíme do ulic a vydáváme svìdectví
každému, na koho zrovna narazíme. Nìkteøí lidé již uvìøili. Jednou náš
sedmiletý syn poslouchal otcovu modlitbu pøi shromáždìní. Manžel se
zrovna rozhodl, že opustí své dobøe placené zamìstnání, aby mohl ještì
více sloužit Bohu. Tu náš syn pøistoupil ke svému otci a øekl: „Abraham
byl pøipraven obìtovat Bohu svého syna a ty zùstáváš jen u práce.“
Manžel své zamìstnání opravdu opustil a nyní spoleènì s jedním konvertitou, který má za sebou kriminální minulost, zvìstují evangelium.
Každý mìsíc tak získají kolem tøiceti nových konvertitù.
Láska ke køíži sestry „Minu“
Když jsem byla muslimkou a vidìla jsem nìkde na zdi køíž, vyvolávalo
to ve mnì milý pocit. Køíž mì nìjak vždy pøitahoval, cítila jsem v nìm
duchovní hloubku. Touha po živém Bohu mì provázela již od dìtství.
Podobnì jako vìtšina Íráncù jsem pociovala zvláštní pøíchylnost k Ježíši, avšak nevìdìla jsem o nìm nic podrobnìjšího, protože v naší zemi
ti, co jsou u moci, nemají zájem, aby lidé o nìm nìco vìdìli. Proè tomu
tak je ale nikdo nevysvìtluje. Já jsem vždy mìla pøesvìdèení, že pokud
pochází nìjaká osoba od Boha, tak je to Ježíš. K formálnímu náboženství jsem spíše mìla odpor. To je i jeden z hlavních dùvodù, proè jsem se
stala køesankou.
Když se setkáváme se všemi našimi dìtmi v parku, nebereme si sebou
žádnou literaturu ani Bible nebo nìjaké zápisky. Všechno, o èem chceme
hovoøit, musíme mít jen ve své pamìti. Pak usedneme do trávy, posadíme
zvl᚝ chlapce a zvl᚝ dìvèata a následuje promluva. Po ní dìti opakují,
co jim utkvìlo v pamìti.
Nìkteøí z køesanských
konvertitù se strachují a
pak se èasto ptají: „Co máme dìlat?“ Øíkáme jim, že
strach není od Boha a radíme jim, aby více èetli Bibli, hledali Boží pøítomnost
a rostli tak ve víøe, a to je
nejlepší recept proti strachu. Tento svìt stojí pod
kletbou a vládou zlého,
a pokud budete rùst ve víøe, doèkáte se i pronásledo- Køtìní nových konvertitù je v Íránu stále èastìjší
8
vání. To je normální souèást køesanského života. A když pronásledování
pøijde, je dùležité, abychom setrvali pro Ježíše ve svém pøesvìdèení.
Tohle jsem vyprávìla na jedné naší skupinì a stalo se, že zrovna druhý
den byli všichni zatèeni. A když tito vìøící prošli vìzením, najednou jejich
problémy zmizely. Naopak, po svém propuštìní mìli pro ostatní silná
svìdectví.
Jistý muž vydával svìdectví o svém uzdravení a byl za to zatèen a týrán.
Pozdìji mu jeden soudce øekl: „Jak jste se mohl odvážit stát se køesanem!
Jste špinavec a neèistý.“ Dokonce ho dozorci bili i pøi soudním pøelíèení.
Ale jiný soudce se ho zase se zájmem tajnì vyptával, jak se to pøihodilo,
že se stal køesanem.
***
Íránští køesané zakoušejí tajemství, o kterém v Písmu hovoøí prorok
Micheáš (7,8): „Neraduj se nade mnou, má nepøítelkynì! Padla-li jsem,
povstanu, sedím-li ve tmì, mým svìtlem je Hospodin.“
Sestra Sanaz nám pøipomnìla, že pronásledování není tím hlavním
bodem, ale že našim nejdùležitìjším hlediskem je být zamìøen na vìènost. Svìdectví vìøících, kteøí procházejí pronásledováním, nám pomáhají, abychom svou pozornost zamìøili na Ježíšùv køíž. Ten je chloubou
všech vìøících na zemi i na nebi. Nehledì na okolnosti zùstaneme ve víøe
spojeni s íránskými køesany a budeme spoleènì s nimi uctívat jediného
pravého Boha, který svému lidu vkládá do úst písnì i v temné noci.
Pastor Nadarkhani – naléhavý pøípad pronásledování
Není nikterak pøehnané, když prohlásíme, že íránským køesanùm
mùže za jejich aktivity hrozit i trest smrti.
Pastor Youcef Nadarkhani je toho smutným pøíkladem. Youcef je ètyøiatøicetiletý pøedstavitel jedné sítì domácích církví v íránském mìstì
Rasht. Zatèen byl v øíjnu 2009 v dùsledku svých protestù proti vládní
politice, podle které musí dìti ve škole povinnì studovat korán. Youcef
pøedstavitelùm školy øekl, že íránská ústava zaruèuje každému svobodu
praktikovat vlastní náboženství. V dùsledku svých protestù byl zatèen tajnou policií a postaven pøed politický tribunál. Jeho obvinìní bylo dodateènì zmìnìno na odpadlictví a evangelizování muslimù. Youcef byl souzen 21–22. záøí loòského roku a Revoluèním soudem
odsouzen za odpadlictví k trestu smrti.
Pastor Nadarkhani je držen ve vìzení Lakan, kde
úøady neváhají používat nejrùznìjší násilné zpùsoby,
aby ho pøivedly zpátky k islámu.
Když se pastor Youcef obrátil ke køesanství, byla
jeho manželka zatèena a bez možnosti aby ji u soudu
hájil právní zástupce, byla odsouzena na doživotí.
Pozdìji však byla propuštìna, když se její advokát
proti rozsudku odvolal.
Podle jednoho spolupracovníka Hlasu muèedníkù
v Íránu byl verdikt soudem provincie Gilan znovu
Youcef
9
odložen. Dùvodem zdržení je podle pastorova obhájce skuteènost, že
pøípad byl postoupen nejvyššímu duchovnímu vùdci zemì – ájatolláhu
Chameneímu. Je ovšem nanejvýš neobvyklé, aby soud žádal o právní
názor nejvyššího vùdce.
Modleme se za pastora Youcefa, aby byl osvobozen a pamatujme též
na jeho manželku a dìti i na ty, kteøí stojí v tomto soužení pøi nich.
– Hlas muèedníkù, USA, øíjen 2011
SVĚDEC T V Í PRONÁSLEDOVANÝCH K ŘESŤANŮ
Indonésie
Postupnì nabytá odvaha
Santoso (pøezdívka) zaèal utíkat pøed svým duchovním povoláním
v roce 1990, když ho jeho pastor a pøátelé vybídli, aby se stal pastorem.
Lidé kolem nìho si totiž uvìdomovali, že má k tomu výrazné obdarování.
Ale Santoso tehdy rozhodnì odpovìdìl: „V žádném pøípadì!“ Chtìl sice
být Božím služebníkem, ale cítil se znaènì nesvùj, když mìl hovoøit pøed
velkým množstvím lidí.“
Tehdy teprve osmnáctiletý Santoso nebyl vùbec pøipraven nést veškeré
dùsledky, které by mu z následování Ježíše plynuly. Tøebaže v té dobì Santoso prodìlal tøi vážné dopravní nehody, pøi kterých mohl pøijít o život
on i další lidé, pøesto v tom odmítal spatøovat Boží ochrannou ruku.
V té dobì byl Santoso vášnivým fotbalistou. Pøi jednom zápase si ale
vážnì poranil koleno a skonèil v nemocnici. Jeho pastor ho navštívil a zeptal se ho, kdy už pøestane s tím útìkem pøed Bohem. Nakonec Santoso
pocítil lítost a rozhodl se, že pùjde cestou víry v Ježíše. Od té doby již
nikdy z této cesty neuhnul.
V roce 1996 již jako ètyøiadvacetiletý odešel do biblické školy a v ní
dokonèil základní biblická studia. Šlo o jednoletý kurs, po jehož absolvování byl Santoso se svou manželkou poslán na ostrov Poso, kde oba
manželé bydleli spoleènì s dalšími ètyømi rodinami v jednom církevním
domì. Bùh tuto službu požehnal a dnes na tomto ostrovì navštìvuje
domácí církev mnohem více lidí než døíve. V roce 1998 se Santoso vrátil
do biblické školy, kde dokonèil další roèní kurs.
V roce 1998–99 došlo na ostrovì Poso k eskalaci konfliktu mezi køesany a muslimy. V roce 2000 muslimští extrémisté provedli útok na køesanskou ètvr ve mìstì Tentena, pøi kterém všichni køesané uprchli do
hor. Jelikož tamní vìøící pøišli o svého pastora, pøijal Santoso nabídku,
aby se stal jeho nástupcem. Santoso zastával a hlásal názor, aby se køesané neúèastnili žádných násilností.
V roce 2003 se Santoso stal ordinovaným kazatelem a byl pøeložen
do jiné oblasti ostrova, kde nastoupil službu v jednom sboru. Santoso
to považoval za dùkaz toho, že s ním Bùh poèítá ve svých zámìrech na
10
tomto ostrovì. Touto oblastí protéká øeka, která oddìluje køesanské obyvatelstvo od muslimù.
Netrvalo dlouho a Santosovy evangelizaèní aktivity pohnìvaly nìkteré
místní lidi, avšak Santoso byl pøesvìdèen, že ho k této službì povolal Bùh,
a ten že ho také ochrání. V roce 2004 došlo v oblasti k sérii únosù a jeden
køesan byl rovnìž brutálnì zavraždìn. V dùsledku toho se zaèal Santoso
obávat o vlastní bezpeènost.
23. prosince 2004, veèer po bohoslužbì, šel Santoso s manželkou na
noc do domu svých rodièù. Mìli za to, že zùstávat pøes noc ve sborové
budovì není bezpeèné. „Následujícího rána jsme se s manželkou modlili, a já jsem necítil ani stopy nìjakého strachu, naopak mì naplnil pocit
pokoje, který jsem do té doby snad nikdy nezakusil.“
Onoho dne dopoledne si Santoso pùjèil od jednoho známého motocykl a jel se podívat do kostela. Když dokonèil své obvyklé povinnosti,
poprosil pøítomné spoluvìøící, zda by ho nìkdo z nich nedoprovodil
nazpìt do domu jeho rodièù. Jeden z jeho blízkých kamarádù se uvolil,
a tak oba usedli na motocykl. Ujeli jen asi kilometr, když se pøed nimi
z buše vynoøily nìjaké mužské postavy.
„V tu chvíli jsem necítil nìjaký zvláštní strach, tøebaže jsem si všiml,
že jeden z tìch mužù drží v ruce maèetu. Myslel jsem si, že to jsou dobøí
chlapi, kteøí se právì vracejí z polních prací,“ vzpomíná Santoso. Kdykoli
takto døíve cestoval, mìl strach, ale toho dne ráno mu dal Pán pøi modlitbì do srdce pokoj, takže se nebál.
„Jeli jsme proto dál, a když jsme byli od nich asi tøi nebo ètyøi metry,
usmál jsem se a zatroubil jako pozdrav na klakson. Tu k nám náhle pøiskoèil muž s napøaženou maèetou a snažil se mì seknout do krku!“
Santoso rychle sehnul hlavu, avšak ostøí maèety ho zasáhlo do tváøe
a úst. Ještì nìkolik metrù dokázal øídit, ale pak se i s motorkou pøevrátil na zem. Dva muži
se za ním rozebìhli, zatímco další dva napadli jeho kamaráda, který
ho doprovázel. Ten se ale
nedal, mužùm se vytrhl
a bìžel pro pomoc. Také
Santoso bìžel, co mu síly staèily a ještì si pøitom
držel tváø, aby zabraòoval
krvácení.
Když se za ním rozbìhli
dva útoèníci, Santoso
vykøikl: „Bože, pomoz
mi!“ Bezprostøednì po
modlitbì pocítil, jak mu John Wilson, vedoucí australské poboèky Hlasu
pøibyly síly, takže dokázal muèedníkù se po rozhovoru modlí spoleènì se Santosou.
bìžet i pøes své zranìní.
11
„Pøekvapivì, když jsem bìžel, žádnou bolest ze svého zranìní jsem
nepocioval, ale krvácel jsem znaènì. Dobìhl jsem do nejbližší vesnice,
která byla od místa útoku asi kilometr. Potkal jsem tam nìjakého èlovìka
a požádal jsem ho o pomoc.“
Vesnièané Santosa naložili do dodávky a odvezli ho, do zhruba dvaceti
kilometrù vzdálené nemocnice. Cesta ale trvala dlouho, protože vùz byl
ve velmi špatném technickém stavu. Navíc si Santoso nebyl jistý, co s ním
vesnièané chtìjí ve skuteènosti udìlat. Zùstával však potichu a dùvìøoval
v Boží øízení.
Santoso se dostal do nemocnice zhruba v sedm hodin ráno. Do jedenácti hodin si ho však nikdo ani nevšiml, protože personál vìdìl, že
jde o køesana a ještì o pastora. Lékaøi Santosovi kladli naprosto zbyteèné otázky, poøídili si snímky jeho zranìní a ještì pøed ošetøením
požadovali záruky, že bude poskytnutá zdravotní péèe uhrazena. Evidentnì zámìrné oddalování ošetøení Santosa znaènì znervózòovalo,
nebo zaèínal postupnì nabývat dojmu, že by v nemocnici byli nejradìji, kdyby útok nepøežil.
Kolem desáté hodiny do nemocnice pøijel pastor s mìsta Poso, který se
také zaruèil, že nemocnièní úèet zaplatí. Pozdìji se mu podaøilo pøesvìdèit
místní úøady, aby uhradily všechny náklady na ošetøení Santosa. Nakonec zùstal Santoso v nemocnici asi dva týdny. Od rány maèetou mìl rozøízlá ústa i jazyk, pøišel o deset zubù a mluvit mohl jen s velkou námahou. Také policie vyvinula urèitou snahu, aby
dopadla muže, kteøí na Santosu zaútoèili.
V roce 2005 se o Santosovì pøípadu i jeho
zdravotní kondici dovìdìli zástupci Hlasu
muèedníkù a naše misie uhradila Santosovi
kompletní operaci èelisti i zubní protézy. Díky
tomuto zásahu mùže dnes pastor Santoso opìt
kázat.
Santoso je velice vdìèný Bohu za uzdravení.
Prohlašuje, že by si nikdy ani nepomyslel, že se
lidé ze zámoøí mohli zajímat o indonéské køesany – jakými tìžkostmi procházejí a jakou
potøebují pomoc.
Santoso také vyprávìl, jak jeho man želka
stála v jeho soužení vìrnì pøi nìm. „Když
Hlas muèedníkù Santo- poprvé uslyšela, co se mi pøihodilo, prohlásila,
sovi financoval zevrubné že to byla Boží vùle. A když mì pak uvidìla v nelékaøské ošetøení.
mocnici, dodávala mi sílu, tøebaže sama nade
mnou plakala. Jsem Bohu velmi vdìèný za to, že
mi poskytl novou šanci, abych mu sloužil a zvìstoval evangelium.
Santoso také odmítl zákrok na plastické chirurgii, pøi kterém ho mohli
lékaøi zbavit veliké jizvy na tváøi. „To je z toho dùvodu, že naopak chci, aby
Boží lid vidìl, èím jsem prošel a v jaké situaci mì Bùh ochránil. Ta jizva je
také povzbuzením pro mì, abych byl svému Pánu ještì vìrnìjší.“
12
Na druhé stranì však Santoso neváhá odpustit tìm, kteøí na nìho
tak brutálnì zaútoèili. „Bùh vložil do mého srdce vizi, abych mu sloužil
více než kdy pøedtím a já bych chtìl získat Pánu mnoho lidí. K tomu ale
musím zøetelnì ukazovat tìm, kteøí neznají Krista, Boží lásku, to je náš
prvoøadý úkol. Nebo si mnoho lidí èasto bláhovì myslí, že jsme jejich
nepøátelé.“
Zástupci australského Hlasu muèedníkù se setkali se Santosem, aby
ho povzbudili v jeho službì. Santoso nyní pracuje pøedevším mezi pøíslušníky tamního domorodého kmene Wana, kteøí žijí stále ještì primitivním zpùsobem a zabývají se pøedevším tìžbou døeva. Díky Santosovu
úsilí mají tito lidé nyní k dispozici své Bible.
Santoso nedávno pokøtil deset nových vìøících a prohlašuje o nich, že
jejich víra se den ode dne utvrzuje. Ve službì tìmto domorodcùm mu horlivì pomáhá také jeho manželka, se kterou již založili sbory v nìkolika
vesnicích.
Zeptali jsme se Santosa, zda po všem tom, co zažil, pociuje pøi své
službì strach. „I když mi bylo od té doby nìkolikrát vyhrožováno, nebojím
se. Vždy hlásám svìdectví o Boží moci v lidském životì.“ A na otázku, co
ho pøedevším posiluje v jeho práci, odpovìdìl: „Vím, že mi Pán pomáhá
a jsem pln vdìènosti, že si mì používá za svùj nástroj.“ Santoso projevuje odvážnou víru a Pán mu nyní pøidal do jeho misijního týmu další
tøi pracovníky.
– Hlas muèedníkù , èervenec 2010, Austrálie
ÚVAHA TOMA WHITA
Život v podzemní církvi
Na zaèátku sedmdesátých let minulého století,
zaèalo nìkolik misijních organizací – vèetnì té naší –
používat termín „podzemní církev“. Tímto oznaèení
se upozoròovalo na køesany v rùzných èástech svìta,
kteøí jsou nuceni setkávat se na tajných místech, protože úøady jim jejich shromáždìní nepovolují. Napøíklad John Bunyan, autor slavné knihy Cesta poutníka, proslovoval svá
kázání po stodolách, nebo za jeho èasu byli køesané, kteøí se scházeli
mimo úøední církev, vìznìni a pronásledováni.
Nedávno jsem obdržel od kohosi upozornìní, že v celém Novém
Zákonì není o „podzemní církvi“ jediná zmínka. Nevím, zda si autor
této poznámky církev pøedstavuje a pro sebe definuje jako budovu
s køížem a s vývìskou o termínech bohoslužeb, popø. s dalšími údaji.
V každém pøípadì bych rád nyní na základì míst Písma poukázal
na skuteènost, že již prvotní církev byla nucena se obèas setkávat
tajnì.
13
V Janovì evangeliu (8,59; 12,36) shledává Ježíš nezbytným, aby se pro
naplnìní své pozemské služby ukryl pøed svými nepøáteli. Rovnìž používá
„podzemní“ metodu, aby se shromáždil se svými uèedníky v horní místnosti. U Marka 14,13 èteme, jak Ježíš instruoval dva uèedníky, aby následovali neidentifikovaného muže, který nese džbán vody. Proè jim neøekl
jeho jméno anebo místo, kde bydlí? Pro uèedníky bylo nebezpeèné jít do
mìsta, nebo farizeové se spikli proti jejich Mistru a chtìli ho zabít. Snad
tak Ježíš uèinil i kvùli Jidáši, který by mohl místo jejich setkání oznámit
náboženských pøedákùm.
U Jana 12,42 zase èteme, že nìkteøí vysoce postavení farizeové vìøili
v Ježíše, ale protože se báli perzekuce, svoji víru skrývali. Jak to ale mohl
Jan vìdìt? Komunikovali tito „vìøící“ farizeové nìjak tajnì mezi sebou
a byli o tom informováni uèedníci?
Podobnì u Jana 20,19 èteme, že se uèedníci setkali za zavøenými dveømi
ze strachu pøed židy. Dokonce i po pøijetí Ducha svatého a nové odvahy
shùry, používali vìøící hojnì utajované techniky, jako tøeba, když pomáhali apoštolu Pavlovi utéci z Damašku a tajnì ho v koši spustili na provaze
z hradeb. Pavel, autor prohlášení, že „všechno mohu v Kristu,“ zahrnuje
rovnìž do slova „všechno“ i podzemní praktiky církve.
V Turecku jsem navštívil veliký jeskynní systém, který vytesali køesané
prvních dvou století, jehož pomocí utíkali pøed svými nepøáteli. Podzemní
církev používala toto kamenné sedmiposchoïové mìsto, ve kterém byly
kuchynì, stáje, skladištì a samozøejmì kaple po více než ètyøi sta let. Pøed
ètyøiceti lety jsme pomáhali ruským køesanùm, kteøí po mìsíce obývali
tajné podzemní místnosti, ve kterých tiskli ilegální Nové Zákony. V Èínì
jsme zase financovali tiskaøský stroj, který vìøící po jednotlivých souèástech pronášeli skrz vyhloubený tunel, aby ho nakonec zase sestavili
v místnosti vytesané do skály.
V jisté zemi pravidelnì navštìvujeme jednu køesanku, která byla uvìznìna za to, že muslimské dìti uèila
o Ježíši. Když byla ve vìzení, podporovali jsme celou její rodinu. A co ta
žena udìlala, když byla propuštìna
z vìzení? Protože nemohla evangelizovat na zemi, uchýlila se doslova do
podzemí. Pøátelé ji pomohli vyhloubit na zahradì velkou jámu, kterou
zakryli všelijakým harampádím. Do
jámy udìlali schody. V tìchto zvláštních prostorách, kde je i elektrické
svìtlo a vìtrání, nyní dál vy uèuje
o Ježíši, s dìtmi hraje na kytaru
a spoleènì zpívají køesanské písnì.
Jáma slouží jako „nedìlní škola“.
V jedné zemi, kde jsou církevní
Tajné biblické studijní setkání v jedné
bývalé asijské komunistické zemi
budovy úøednì zavírány, si vìøící
14
upravili jeden dùm k bohoslužbám. Odstranili vnitøní zdi a ponechali
jen zdi obvodové, støechu a nosné trámy. Tøebaže se pøi shromáždìní potí
horkem, radují se v srdci ze svého Spasitele a svého vykoupení. Nestarají
se o to, zda je nazýváme církví „podzemní“, nebo „polopodzemní“ nebo
ještì nìjak jinak. Naši pronásledovaní spoluvìøící dìlají to, co je nezbytné
pro jejich duchovní zdraví – setkávají se a hlásají evangelium.
V zemích, kde jsou køesané pronásledováni, není podzemní církev
tak snadným cílem. Vìøící se nesetkávají v budovì s køížem v prùèelí.
Tøebaže by byli rádi, kdyby mìli svobodu a mohli se setkávat ve vìtších
skupinách a mohli si jako my zvolit své duchovní správce a zøídit si své
biblické školy, musí se scházet ve svých domácnostech, èasto mìní místo
setkávání a musí se vyvarovat jakéhokoli podezøelého chování.
V tomto bulletinu budete èíst o našich bratrech a sestrách v Íránu.
Všichni tito bývalí muslimové, kteøí pøijali Krista, hovoøí persky, tzv. jazykem fársí. Tito køesané nesmìjí navštìvovat pùvodní arménsky mluvící
sbory, které se mohou scházet oficiálnì. Z tohoto dùvodu nemají jinou
volbu, než se scházet jako podzemní spoleèenství.
Co do poètu nových obrácení, pøedstavují tito íránští vìøící jedno z nejvìtších hnutí køesanských konvertitù z muslimského prostøedí na svìtì.
Nech jim Bùh pomáhá a nech si nás používá, abychom jim všemožnì
pomáhali a posilovali je.
– Hlas muèedníkù, USA, øíjen 2011
ZPR ÁV Y ZE SVĚTA
AFGHÁNISTÁN
Køesané zùstávají v ohrožení
Odhaduje se, že v minulém roce po vlnì
protikøesansky zamìøených televizních
zpráv uprchlo ze zemì kolem tøiceti tisíc
køesanù. V afghánské televizi byly vysílány
zábìry z køesanské bohoslužby, pøi které
byli køtìni køesanští prozelyté, kteøí opustili islám. Zatímco se vìtšinì ohrožených
køesanù podaøilo utéci ze zemì, nìkteøí
byli zatèeni. Jedním ze zatèených je i bývalý muslim Said Musa, nyní køesanský konvertita, který pracoval pro Èervený køíž.
Tøebaže nebyl nikdy oficiálnì obvinìn,
èelí možnému trestu smrti za odpadlictví.
Na základì internetové kampanì Hlasu
muèedníkù poslalo zaèátkem roku Saidovi na 2 500 lidí povzbuzující dopis. Nakonec byl Musa po devíti mìsících vazby propuštìn na svobodu.
I pøes trvající hrozby nìkteøí afghánští
køesané dál odvážnì hlásají víru v Krista a snaží se povzbuzovat i ostatní. Shoaib
Assadullah byl zatèen a odsouzen k trestu smrti za to, že rozdával mezi muslimy
Nové Zákony. Naštìstí byl Shoaib v tomto
roce propuštìn a to jen nìkolik týdnù po
propuštìní Musy.
Naši køesanští partneøi dostávají stovky
telefonátù od Afgháncù, kteøí touží hovoøit
o køesanství.
15
Hlas muèedníkù se snaží stát pøi tìchto
odvážných køesanech, kteøí mají odvahu
vyznávat svoji víru i v tìch nejobtížnìjších situacích. Prostøednictvím rozhlasových programù, internetu i dalších zpùsobù se snažíme pomáhat afghánským
køesanùm, aby mohli pøedávat dál svoji
víru. Tento rok jsme pomohli sestavit rozhlasové programy, které nabízejí více než
devìt hodin týdnì povídání na téma evangelizace a køesanský život.
Hlas muèedníkù podporuje evangelisty v Afghánistánu i v jiných zemích jak
finanènì, tak v mnoha pøípadech i vzdìlávacími kursy v našich støediscích.
„Díky vám za to, že jste mi ukázali cestu od temnoty ke svìtlu Božímu,“ sdìlil jeden novì obrácený afghánský køesan našemu pracovníkovi. „Zakusil jsem ve svém
životì mnohou promìnu a vím, že Bùh koná
v mém srdci.“
– Hlas muèedníkù, USA, øíjen 2011
FILIPÍNY
Militanti terorizují køesany
Nancy De La Cruz vidìla svého bratra
naposledy pøi sobotní veèeøi v domì jednoho z pøátel. Po veèeøi se rozlouèil a vydal se na svém mopedu k domovu. To bylo
5. kvìtna 2009 na pøevážnì muslimském
ostrovì Mindanao. O tøi dny pozdìji byl
bratr Nancy mrtev. Zavraždila ho skupina
muslimù, které nadmíru pohnìvalo, že si
dovolil vstoupit do jejich teritoria. Násilníci mu nejprve svázali ruce a nohy a pak ho
ubili k smrti.
„Mùj bratr tìmto lidem naprosto nic neudìlal,“ prohlašuje Nancy a pokouší se pøitom zadržet slzy. „Zemøít, to je vìc jedna,
a být tímto zpùsobem umuèen je vìc druhá… kdybych tak mohla být na jeho místì
a vzít na sebe jeho bolest.“
Nancy a další køesané, kteøí žijí na filipínském ostrovì Mindanao, jsou každodennì terorizováni muslimskými extrémisty. Tento ostrov je pohroužen do civilní
16
války mezi vládními vojáky a islámskými
rebely, kteøí usilují o nezávislost. Køesané nejsou jen zajatci tohoto konfliktu, ale
jsou pøímým terèem nenávisti povstalcù,
kteøí jsou pøesvìdèeni, že køesané jsou
vládními spojenci. „Museli se asi domnívat, že je špeh,“ øíká Nancy o svém bratru,
„ale on jel pouze nakoupit nìjaké zboží, které chtìl prodat na trhu.“
Hlas muèedníkù na Mindanao úzce spolupracuje s køesanskými pastory a pøedstaviteli a snaží se tamním vìøícím pøinášet pomoc i útìchu. Mnohé køesanské
rodiny byly v dùsledku obèanské války vystìhovány. V souèasnosti pomáháme dvanácti køesanským rodinám, které zùstávají již osmnáct mìsícù v uteèeneckých
táborech. Muslimští útoèníci napadli jejich
vesnice a znièili jim jejich obydlí. Finanènì
podporujeme zejména ty rodiny, které pøišly pøi útocích o nìkterého svého èlena.
– Hlas muèedníkù, USA,
øíjen 2011
ERITREA
Žádné zprávy o uvìzeném
evangelistovi
Mussie Ezaz byl horlivým evangelistou
ve sboru Kale Hiwot v Eritreji. Po léta spolupracoval s misií Youth for Christ
Christ. V záøí
2007 byl ve svém domì zatèen. Byl pøevezen
do malého vesnického vìzení, ze kterého
se mu podaøilo uprchnout. Byl však znovu
dopaden a zatèen pøi pokusu opustit zemi.
Nìkolik dalších køesanù bylo uvìznìno za
to, že Ezazovi pomáhali. Britský Hlas muèedníkù pátral po jeho dalších osudech,
ale podle posledních zpráv o nìm nikdo
nic neví. Jeho rodina, manželka a tøi dìti,
zùstávají ve velikých obavách o jeho život
a zdraví. Panují znaèné obavy, že byl ve
vìzení umuèen. Pamatujme ve svých modlitbách na tohoto køesana i jeho rodinu i na
další tìžce zkoušené køesany v Eritreji.
– Hlas muèedníkù, Kanada,
èervenec 2011
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ
Pøinést Bohu i to nejnepatrnìjší
„...Bùh ...vyvolil to, co není...“ (1. Korintským 1,28).
„Vzal tìch sedm chlebù, vzdal díky, lámal a dával svým uèedníkùm,
aby je pøedkládali. I jedli, nasytili se“ (Marek 8, 6; 8).
Pøedpokládejme, že by Ježíšovi uèedníci nemìli sedm bochníkù chleba,
ale pouze tøi nebo jeden; co by se bývalo stalo? Zástupy by byly nasyceny týmž zpùsobem. To vyplývá i ze skuteènosti, že pøi jiné pøíležitosti
mìl Ježíš k dispozici místo sedmi bochníkù pouze pìt. A pøesto nasytil
dokonce vìtší zástup a sebrali více košù kouskù než pøedtím (Marek 6,
41–43) . Mùžete sloužit Bohu s tím málem, které máte. Jeho požehnání
nezávisí na velikosti nebo kvantitì toho, co máte, ale na skuteènosti, že
to pøinesete Ježíšovi.
Ale co za pøedpokladu, že nemám nic, co pak? Èlovìku je ale nemožné,
aby nemìl, co by Ježíši pøinesl. Nakonec ani slovo ani symbol nuly se
v Bibli nevyskytují.
Èlovìk, který prohlašuje: „Nic nejsem, ani nic nemám,“ mùže Ježíši
pøinést nìco zvl᚝ cenného: sebe sama a svou naprostou chudobu. Èlovìk
mùže pøinést Ježíši také své høíchy. Bùh promìnil høíšného perzekutora
køesanù Saula na horlivého apoštola Pavla. Z høíšné, padlé ženy Marie
Magdalény se stala v Boží lásce pevná svìtice. Pøineste Kristu své slabosti.
Nìjaké jistì máte. Jeho moc zjeví na vašich slabostech svou dokonalost.
Zaènìte s málem, ale místo, abyste se toto málo sami snažili uplatnit,
pøineste ho Ježíši. A On ho rozmnoží a mocnì požehná.
– Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights
Mùžete nám psát na naši e-mailovou adresu:
[email protected]
[email protected]
Další informace v angliètinì lze najít na internetových adresách:
www.persecution.com
www.persecution.net
Starší èísla v elektronické podobì naleznete na internetové adrese:
www.hlas-mucedniku.cz
MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY
Skryté kameny v základech církve
GUIDO DE BRÈS
31. kvìtna 1567
Guido de Brès (1522–1567) žil v šestnáctém století na hranicích dnešní
Francie a Belgie. Za císaøe Karla V.
Habsburského bylo v této oblasti pronásledování protestantù pomìrnì øídké
a sporadické. Avšak když se ujal vlády
jeho syn Filip II., zamìøil se na vymýcení protestantských reformátorù.
Kvùli perzekuci odešlo z této oblasti
mnoho protestantských køesanù do
nìmeckého Frankfurtu. Byl mezi nimi
i Guido de Brès. Ve Frankfurtu se Guido
setkal Janem Kalvínem, který mu byl
uèitelem a oporou ve víøe. V roce 1559
se opìt vrací do Nizozemí.
Guido a další pronásledovaní protestanté považovali za potøebné sepsat své
vyznání víry a pøedložit je králi. Jejich
zámìrem bylo podat Filipovi dùkazy, že
jsou pouze køesany, kteøí touží zùstat
vìrni Písmu a nemají nic spoleèného
s povstaleckým násilím. Toto vyznání,
jehož hlavním protagonistou byl Guido
de Brès, vešlo ve známost jako Belgická
konfese.
Král obdržel toto vyznání s dopisem, ve kterém stálo: „Pokud se snažíte
zastavit nás zabíjením, za každého, kdo
zemøe, povstanou stovky jiných. Pokud
neustanete se svým násilím a zabíjením,
pak se odvoláváme k Bohu, aby nám
dal milost vytrvalosti pro slávu svého
jména. A nebesa i zemì nám budou za
svìdky, že jste nás nespravedlivì vydal
na smrt.“
Když královští úøedníci zjistili, že
se Guido podílel na tomto dopise, dali
prohledat jeho dùm a znièili v nìm
množství písemností. Guidovi se podaøilo zavèas uprchnout. V této dobì se
tajnì staral o své souvìrce a pracoval
na svém konfesním vyznání.
Proti Guidovì vùli zašla jeho kongregace pøíliš daleko a její èlenové
vzali útokem katolické katedrály a kostely. Filipovi vojáci povstání potlaèili
a Guida navzdory jeho nesouhlasu
s nepokoji zatkli.
31. kvìtna 1567 byl Guido de Brès
veøejnì obìšen ve mìstì Valenciennes. Pøed smrtí nabádal shromáždìné
lidi, aby zachovali vìrnost Písmu a respektovali vrchnost. Tøebaže je jméno
Guida de Brès známé jen zasvìceným
lidem, Belgická konfese trvá až do
našich dnù.
Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka.
V prosinci vychází dvojèíslo.
Toto periodikum je registrováno u Ministerstva
kultury ÈR pod evidenèním èíslem
MK ÈR E 12970
Bulletin vydává obèanské sdružení
POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI
K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí:
• poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm
• informovat veøejnost o pronásledování køesanù
• podporovat vydávání literatury, která vypovídá
o køesanských muèednících a svìdcích víry.
Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian
Association (ICA).
Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židùm 13,3:
1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu
pronásledováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci.
2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám
køesanských muèedníkù.
3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením
v bývalých komunistických zemích.
4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro
Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování
køesanù v totalitních zemích a problémových
oblastech.
5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných
na køesanech.
Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese:
Hlas muèedníkù
pošt. pøihrádka 21
377 01 Jindøichùv Hradec
Úèet pro dobrovolné pøíspìvky:
ÈSOB Jindøichùv Hradec
è. ú.: 131257607/0300