Monarchistický zpravodaj

Monarchistický
zpravodaj
Zpravodaj Koruny České
(monarchistické strany Čech,
Moravy a Slezska)
Číslo 36/2011
DEUS * REX * PATRIA
www.korunaceska.cz
Rodinné hemžení v Evropských monarchiích
Z obsahu
čísla:
Ohlasy na úmrtí
JCKV
Otty
2–5
*
Prohlášení KČ
6–7
*
Čechy a Morava
850 let spolu
8
*
Akce a dění v KČ
9
*
Církev a monarchie 10–11
*
Akce a oznamy
12–14
*
Dynastická pověst a
nástupnické právo
15
*
Svatba
německého císaře
17
*
Monarchisté
v uniformách
18–19
*
Kontakty
20
*
Diskuse, články
21–24
Jan Kubalčík
Benjamín Kuras
Petr Novák
Josef M. H. Motov
Letošní rok a zejména prázdninový čas není z monarchistického hlediska
žádnou okurkovou sezónou. Panovníci (a to i ti nevládnoucí či dočasně
trůnů zbavení) o sobě dávají vědět a zejména svatby v jejich rodinách znovu obrací i společnosti, které monarchiemi nejsou, k zájmu o vše, co
s panovníky souvisí. Je dobře známo, že jejich rodinný život je nejlepším
promonarchistickým PR.
Rekapitulace v panovnických domech by mohla být následující: Loni v
červnu se vdávala švédská princezna Victorie, letos britský princ William,
monacký kníže Albert, princezna Nathalie (neteř dánské královny), Zara
Phillips (vnučka Alžběty II.) a za pár dní se ožení i německý následník
trůnu princ Georg Fridrich (o jeho svatbě více uvnitř čísla). Ze šťastné
série rodinných událostí se tak vlastně vymyká jen pohřeb našeho císaře a
krále JCKV Otty, ke kterému se v tomto vydání také ještě jednou vrátíme.
Přestože není třeba příliš zdůrazňovat, že všichni výše uvedení příslušníci
královských rodin mají přemyslovský původ, je pro ně i pro nás velkou
nadějí vždy další generace malých princů a princezen, kteří na svůj životní
úkol teprve čekají.
Podle oficiálních zpráv z královských dvorů by se měly v nacházejícím
roce řady nových následníků také významně rozšířit. Počátkem roku 2012
by se mělo narodit dítě francouzské princezně, vévodkyně z Vendôme. Své
těhotenství také oficiálně oznámila švédská princezna Victorie (potomka
očekává v březnu a podle švédského práva se bude bez ohledu na pohlaví
jednat o post následnický) a nakonec i dánská princezna Marie (manželka
prince Joachima, druhorozeného syna královny). Máme se tedy společně
s potomky našich králů nač těšit.
Petr Nohel
Ohlasy – srpen 2011
2
Vzpomínka na Vídeň Poslední rozloučení se s panovníkem, či jeho historicko–genealogickým pokračovatelem je krokem, který se řadě historiků, či příznivců nemusí po‐
dařit za celý život. Byl jsem obdařen milostí leccos prožít a vnímat nejen médii, rozhovory, ale nakonec i svojí osobní přítomností ve Vídni. To vše ve mně smíchalo složitý amalgám vjemů, ze kterého je nutno nejprve vyřadit euforii a oprostit se od emocí. To po čase umožní realističtěji si zavzpomínat na podobnou událost. Musím přiznat, že mě oslovil plán předsedy Koruny České, který sliboval v této souvislosti nejen návštěvu Schönbrunnu, ale i Hofburgu, prožití cere‐
moniálu posledního rozloučení vč. sledování průvodu až po Kapucínskou hrobku, setkání monarchistů u morového sloupu po aktu atp. Tento program byl natolik lákavý, že jsem toužil jej absolvovat. Byl jsem však naivní a vůbec si neuvědomil, že tento plán je pro početnou delegaci nerealizovatelný, zvláš‐
tě v den zvýšeného cestovního ruchu, a navíc po zkušenostech s některými představiteli strany, že idea je jedna věc, reál je však jiný… Díky přátelským vztahům s „koruníky“ ze Strážnice jsem byl přijat coby host k účasti na této akci pod hlavičkou KČ. Po 10. hodině ranní vyrazil náš „minikonvoj“ za vedení MVDr. Čížka s pěti pasažéry a jednoho auta se dvěma pasažéry ku Vídni. Debata o současné situ‐
aci v Brně byla natolik živá, že až vrtule větrných elektráren jednoznačně daly na vědomí, že jsme již jinde… Do Vídně se dá cestovat i jinými silnicemi, než jsou ty placené bez zbytečné‐
ho najetí kilometrů navíc, máte–li GPS navigaci. Tuto jsme sice měli, ale pově‐
domost o množství semaforů, zpomalujících provoz zvláště, když někdo spě‐
chá, již nikoliv. Přesto se nám podařilo dostat se k Schönbrunnu kolem 11.45 a zaparkovat na rohu ulic Rotenmühlgasse a Schönbrunner Strasse, kde nikdo poplatek za parkování od nás nevyžadoval a k levému bočnímu vstupu do sídelního komplexu to bylo asi 200 metrů pěšky. Tedy začátek docela dobrý… Pokud jsme se kolem 13. hod. chtěli dostat do Hofburgu, skutečně jsme moc času neměli. Přesto jsme se ale vydali na procházku přes Meidlinger bránu, dále alejí kolem oranžérie až na volné prostranství před palácem, kde jsme se vyfotili. Čas k dalšímu vychutnávání krás již nebyl. A honem zpět k autu! Přesun autem centrem Vídně a nalezení vhodného a bezplatného místa k parkování (Rotenmühlgasse – An‐
dreasgasse – asi 3 km) – není jednoduchá věc a dá pořádně do těla i člověkovi s anglickým klidem, andělskou trpělivostí a železnými nervy. Lze považovat za úspěch s notnou dávkou štěstí, že se nám krátce po třinácté hodině podařilo zaparkovat – opět bezplatně u redakce KURIER. Vydali jsme se tedy Lipovou ulicí přes Mari‐
ahilferstr, Babenberskou ulicí kolem kunsthistorického muzea a proletěli jsme Hofburgem s jednou zastávkou na společné foto. Naděje na společné setkání s dalšími účastníky opět zhasla. Poněkud překvapen jsem byl množstvím opalujících se skoronaháčů v nedbalkách v Hradní zahradě v tento pietní den. A nakonec i poblíž trasy smutečního průvodu vše žilo všedním životem, jako by se nechumelilo… Nutno přiznat i to, že rakouská policie měla vše dobře zorganizováno. Zátarasy k VIP zóně hlídali policisté a za nimi se již začali tísnit lidé způsobem „tělo na tělo“, přičemž před sebou mohl člověk vidět jen toho, kdo přišel dřív, katedrálu částečně obalenou lešením a potištěnými plachtami s reliéfem katedrály, obří monitor s vysíláním ORF 2 a cítit funění toho, kdo přišel později s občasným žduchancem do nejrůznějších částí těla. I přes tyto poměry se část delegace sešla, hlavně ti, kteří jeli sólo a měli se možnost vyhledat podle modrožlu‐
tých praporů Koruny České. Krátce po 14. hod se objevil sekretář Hoffmann, který položil věnec KČ k rakvi princezny Reginy u Kapucínů a přicházeje s nápadem přesunu k hrobce. Sluníčko skutečně nabíralo na síle – a bylo to vidět. To prakticky znamenalo vysvlečení sak a odhalení pro‐
pocených zad s obrazy nejrůznějších tvarů a velikostí. „Ha – hospoda!“, vykřikl kdosi zázračnou větu – to byl šťastný objev – i když asijská. Nicméně později se Ottakringer Goldfassl pil celkem dobře. Tu nelze opome‐
nout mistrné vyjednávací schopnosti sekretáře Hoffmanna, díky kterým se podařilo sjednat s policií vstup do oné hospody se zahrádkou, ležící již za bezpečnostním koridorem. „Wunderbar!“ I když záminkou bylo patrně vyjednat slušné místo se 7 standartami, policejní úředník vysvětlil, že v případě podání žádosti předem jsme mohli obdržet některé z míst, určených vlajkonošům…. Ale i tak prokázal flexibilitu a do oné hospody nás pustil. Nicméně radost byla předčasná… Po půlhodině jsme byli usazeni (10 lidí) a statečně ochutnávali Otta‐
kringer v asijském podání, desinfikovaným moravskou trnkou, prohnanou přes trubky. Její vůně byla zřejmá, přilákala totiž účastnici, rodilou z Bratislavy, žijící již dlouho ve Vídni. Úctyhodná dáma – měla však společ‐
nost. To jí však nebránilo nejen ochutnat a prohodit s námi pár slov, ale i zapózovat a vyfotit se… A tak jsem se opět zabýval přemýšlením, zda jí imponovala moje majestátní „špajska“ a francjosefovské vousy, Tondův knír, sousedova svítící hlava, či Petrův nos… To ví jen Bůh, ona – a slivovička. Při tom všem bylo možno krásně sledovat přípravy u Kapucínské hrobky. Ti všímaví si mohli dále všimnout, jak současný mladý voják před kryptou zdraví k. u. k. obersta v historické uniformě, úroveň chování mladších ke starším, zvláště ti, kteří dávají na odiv svou příslušnost a identitu. A nakonec i neúcta a řevnivost mezi všemi, držícími v ruce fotoaparát, kameru či mobil k filmování. Přes svoji snahu o slušnost, uctivost a neclonit poté vyrostla přede mnou hradba zadnic, kýt a stehen, v lepším případě se dalo zezadu hodnotit úroveň po‐
rostu na hlavě. Bylo vidět nejen husté houští, ale i svítící sluníčka, připomínající tonzury mnichů, stejně jako individua se spletenými vlasy a korálky v nich, připomínající dětskou hračku, kaktus, hřeben či torzo po vypá‐
leném lese – samé kůly…Bylo mi záhadou, jak se tam ti posledně jmenovaní dostali… A tak jsem rezignoval, sbalil své nádobíčko a šel na pivečko, které nám krátce před obřadem celému stolu dala přinést naše krásná neznámá… 3 čestné salvy v celém průběhu aktu patřily nepochybně k danému obřadu stejně jako na závěr tři zpívané znělky z melodií rakouské státní hymny, Ódy na radost a ve všech jazycích rakousko – uherského mocnářství: Zachovej nám Hospodine. Po půl sedmé se skutečně přehuštěné náměstí začalo rozcházet. A my spěchali k morovému sloupu na inter‐
nacionální setkání monarchistů, které se opět – neuskutečnilo. Ve snaze alespoň něco vidět jsme nahlédli do kostela sv. Petra, kde však probíhala bohoslužba a na opravu kostela jsme vybrali něco drobných do klobouku sekretáře Hoffmanna. Závěr patřil procházce skupině monarchistů Vídní ke Karlsplatzu, při kterém jsme dále „zvětšili objem“ a šli navštívit kostel Karlskirche. Výjimečnou osobností byl i k nám přádající se průvodce (jehož jméno se mi bo‐
hužel nepodařilo zjistit) a ze sebe sypající jednu anekdotu za druhou, prokládající vyprávění vzpomínkami na „starého pána“, pana Schwarzenberga vlastnící poblíž Karlsplatzu „dům“ (ve skutečnosti palác). Rozsah těchto vzpomínek by byl opět na dlouhé vyprávění. Jeden za všechny: Při návratu k autu jsme míjeli hotel Evropa, kde stálo zaparkované Ferrari s poznávací značkou FL (Fürsten‐
tum Liechtenstein – knížectví Lichtenštejnské). A milý průvodce při našem okukování prohlašoval: „Leošku,“ (šlo o rytíře řádu Lazariánů, pana Leo Ge, monarchistického příznivce, kterému jsme byli „u Boromejců“ před‐
stavení, a který nás dále také doprovázel), „tady máme přistaveno to naše auto – to „pro ty faráře…“ Bylo sku‐
tečně štěstím potkat ony osobnosti, které nás doprovázely přes 2 km nazpět a vzájemné rozpravy a moudra byly tou nejkrásnější tečkou za pobytem ve Vídni. A vskutku na takováto setkání se vzpomíná celý život… Množství sympatií i plno témat k rozhovorům byly opodstatněným důvodem k našemu zdržení. Opravdu bylo těžké se loučit po dvouhodinovém příjemném setkání. Kolem 22. hodiny jsme vyrazili „na sever“ pomocí GPS navigace, zpestřované písněmi jednoho moravského chrámového sboristy. Opět jsem nemohl přijít na to, jak se chrámový pěvec naučí písničky, které i při použití spisovných termínů je vhodné interpretovat až po 22. hodině. I když s navigací, bylo pochopitel‐
né, že se řidič potřebuje soustředit a vní‐
mat okolí. A co by já sám řidič, jsem velmi dobře rozuměl jeho příkazu: „Miro, dej mu oharek do huby!“. Chtěl jsem, ale co jsem měl dělat, když sem sa nemohl pro něj ohnút!!! Štastně jsme dojeli před půlnocí do Břec‐
lavi, kde jsme se rozloučili s Ing. Petrem Tichým, a poté kolem jedné hodiny po půlnoci zpět do svých domovů. Zajímavé, že v Břeclavi našemu slavnému zpěvákovi došel repertoár… S úsměvem, nostalgií i úctou vzpomínal Miroslav Pauřík Video: Pohřeb Otty Habsburského / Abscheid von Otto von Habsburg / Otto von Habsburg Funeral – YouTube Češi potřebují krále, ne prezidenta Češi jsou svým založením monarchisté a milují obřady spojené s uctíváním panovníka. Pokoušeli se sice jako krále milovat Havla i Klause, ovšem není nad skutečného monarchu. Ve Vídni byl v sobotu slavně pohřben Otto Habsburský, jenž měl na českém trůnu vystřídat dnes už blahoslaveného Karla I. a dost možná zůstat českým králem až do své nedávné smrti (zemřel 4. července). Už ve čtyřech letech byl totiž jmenován následníkem císařského trůnu, tedy i budoucím českým králem. Dějiny mu ale královskou roli neumožnily, neboť roku 1918 bylo Rakousko–Uhersko rozbito na padrť. A to za přispění nejednoho českého politika, jenž býval oddaným ctitelem ústavní monarchie. Tak třeba Karel Kra‐
mář, který se stal prvním premiérem nově vzniklého Československa, byl za monarchie majitelem oblíbeného českého deníku Národní listy. A právě Kramářův list považoval Jeho Výsost císaře Františka Josefa I. za solid‐
ního mocnáře a oporu domácích elit. Obavy Čechů o císaře pána A protože autor těchto řádků si čte ve sto let starých Národních listech možná častěji než v současné Mladé frontě Dnes či v Lidových novinách (kvůli přípravě pravidelné rubriky Stoletý kurýr na tomto webu), zbývá mu než potvrdit, že velká část českého národa měla svého monarchu upřímně ráda. Jinak by totiž Karel Kra‐
mář nemohl čtenáře denně otravovat rubrikou, v níž byl národ pečlivě informován o tom, co právě císař pán činí. Tak třeba 23. července 1911 Františka Josefa I. překvapila vichřice, když si vyrazil na lov do lesů kolem svého letního sídla v Bad Ischlu. "Vichřice byla tak silná, že vyvrátila v lázních Ischlu četné stromy a vytrhla ze střechy farního kostela několik tašek. O panovníka byla všeobecná velká obava. Mocnář postavil se však za lovu pod skálu, a to na území, kde roste jen kleč, a byl takto ušetřen nepohody. O třech čtvrtích na 8. hod. vrátil se do Ischlu, kde mu obyvatelstvo připravilo hlučné ovace," napsaly tehdy s ulehčením Národní listy. Přitom nemusely, společnost byla svobodná a nikdo z Vídně novinářům nenařizoval psaní oslavných pajánů na monarchu. Pražský čtenář novin měl ale eminentní zájem o informa‐
ce z panovnického dvora, a když císař zavítal do Čech, připravil mu vždy ty nejhlasitější ovace. S monarchistickou duší českého národa proto pracoval i T. G. Masaryk, jenž také kynul davům v českých měs‐
tech, navíc v pseudocísařské bílé uniformě či na koni. Také z prezidentů Havla a Klause chtěl mít národ pa‐
novníky a zahrnoval je ovacemi na kdejakém náměstí, jenže záhy byl nucen vyslechnout politické proklamace. To František Josef I. řečnil vždy neutrálně jen o "svém království Českém a Všemohoucím, který požehná práci jeho lidu". Co více si přeje občan slyšet od panovníka v ústavní monarchii? Nic. Monarcha je tady od toho, aby národu každé ráno popřál slunce v duši. Prezidenti ale nejsou mocnáři a ke každému zamávání ke shromážděnému lidu přidávají i politické poznámky, jimiž svoje poddané notně otravují. Češi to neumějí vyslovit nahlas, jejich srdce však touží po monarchovi, který by kynul davům, obdarovával děti zlatými mincemi a občas za přítom‐
nosti kamer ulovil desetikilového kapra, aniž přitom bude strašit občany výroky o nebezpečí občanské spo‐
lečnosti či o zemi, která zrovna moc nevzkvétá. Na to přece mají vládu, 200 poslanců a 81 senátorů. http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/cesi–potrebuji–krale–ne–prezidenta_207263.html Měla by rozpadající se Evropskou unii znovu nahradit monarchie? Tuto otázku jsem během dvou dnů, kdy se Vídeň loučila s posledním následníkem habsburského trůnu, který ještě reálně zažil monarchii, slyšela několikrát. Otto Habsburský za svého života odpoví­
dal na podobné dotazy velmi diplomaticky. Koneckonců musel se nároků na habsburský trůn za svou osobu vzdát, aby vůbec mohl po druhé světové válce do Rakouska. Tak moc se rakouští socialisté báli, že by si rakouský lid znovu monarchii s Ottou v čele vynutil. Když jsem volání po tzv. „starých habsburských časech“ slyšela v okolí chrámu Svatého Štěpána či před vchodem do Kapucínské krypty, kde je císařská hrobka, nepřekvapilo mě to. Ale když se o možnosti znovuob‐
novení monarchie dohadovali tři mladí muži v kavárně Braunhofer, zarazila jsem se. Začala jsem se proto po ulicích rakouské metropole i v hotelu, kde se mnou bydleli převážně byznysmeni, vyptávat. To, co u nás v Čechách vyvolává soucitný úsměv nad pomateným brebtáním, berou v Rakousku překvapivě jako něco, co není úplně nemožné. Nejde samozřejmě o to, že by významná část Rakušanů věřila, že je možné a žádoucí během pár let zrušit republiku a obnovit monarchii v čele s nejstarším synem právě zesnulého Otta Karlem Habsburským. Nicmé‐
ně jak jsem vyrozuměla, nějaká větší účast Habsburků na dění a směřování Rakouska by byla vítaná. A jed‐
nou… kdo ví. Vždyť se podívejte, kam se řítí unie. Tímto povzdechem a pokrčením ramen mi většina dotáza‐
ných vysvětlovala, proč jim připadá možnost monarchie (pro nás Čechy a Moravany šílená a nepředstavitelná i díky tvrdé protihabsburské propagandě) možná. Zvláštní je, že ani v bývalých Uhrách nepovažují v posledních letech možnost obnovení monarchie pod vede‐
ním Habsburků za výplod šílené mysli. Mladší syn Otty Habsburského Jiří se dokonce nechal přejmenovat na Gyorgiho, hovoří skvěle maďarsky, žije v Budapešti a je v Maďarsku politicky velmi aktivní a mezi lidmi popu‐
lární. Když jsem nad monarchistickou myšlenkou dál jen nevěřícně kroutila hlavou, zatímco jsem se dlaní chladila o monumentální sarkofág, v němž je pohřbeno tělo Marie Terezie, pošeptal mi jeden z účastníků po‐
hřbu z okruhu rodiny Habsburků, jestli vím, že někteří Habsburkové jsou pochováni i v Praze, ve Svatovítské katedrále. I tam jsou doma. Už několik stovek let. Co je prý proti tomu necelé jedno dvacáté století. 18. 07. 2011 – Text: Adéla Knapová http://www.reflex.cz/clanek/politika/42542/mela–by–rozpadajici–se–evropskou–unii–znovu–nahradit–
monarchie.html Dne 23. 7. jsem se zúčastnil výroční mše sv. v kapli bl. Karla z Domu Rakouského v Branišově u Kdyně (okr. Klatovy). Mše se konala k příležitosti ročního výročí zasvěcení kaple bl. Karlu I., našemu poslední­
mu úřadujícímu císaři a králi. Je to první církevní stavba ne pouze na našem území, jak jsem se dozvěděl, ale i na celém světě, jež byla zasvěcena právě tomuto světci (a našemu panovníkovi). Což je tedy událost nebývalého a možná podceňovaného významu. Mše sv. se účastnilo více jak sto poutníků, dle mých počtů (ze zvědavosti) cca 110–120. Dále Klub ostrostřelců ze Stříbra, jehož jednotka dvakráte vypálila salvu za zemřelého Jeho císařskou a královskou Výsost Ottu von Habsburg–Lothringen. Mše se účastnil i místostarosta města Kdyně a poslanec PS PČR, který měl po skončení mše proslov, kde hovořil o obnově pomníku císaře Františka Josefa I., o renesanci zájmu o monarchii, R–U, o tom, jak mnohé výdobytky Podunajské monarchie u nás přetrvávají dodnes a jak mno­
ho pozitivního nám tato historická epocha odkázala (jeho slova). Celá řeč poslance PS PČR se tedy nesla ve velice vstřícném duchu a byla " balzámem" pro mé uši i srdce. Pan poslanec, jehož jméno si ovšem nepamatuji, se účastnil i křtu a autogramiády knihy pana kolegy Josefa Pejřimovského o bl. Karlu I. v dobříkovské hospůdce a také si zakoupil tuto publikaci! Dále se nám podařilo s p. Pejřimovským hovořit s přítomným redaktorem a fotografem z regionu o nás, KČ, myšlence na návrat monarchie a vyměnit si s ním kontakty. Na závěr si dovoluji především poděkovat všem našim členům, jenž neváhali, nelitovali času i peněz, a této akce se zúčastnili a zastupovali naši politickou stranu. Napočítal jsem z KČ 7 členů vč. mne. Není to mnoho, vím, ale přesto děkuji! V dokonalé úctě Jaroslav Konečný . Prohlášení – srpen 2011
Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) cítí potřebu, vhledem k probíhajícím
a neutuchajícím polemikám, vyjádřit se ještě jednou k akci „Prague Pride 2011“, k její nepřiměřené me-
dializaci, cílené propagaci a k naprosto nevyváženému a neobjektivnímu referování většiny médií o kriticích této akce, resp. o
kriticích oné mediální nevyváženosti.
KČ se účastní od r. 2002, pokud možno, všech voleb. Jedním
z ústředních našich hesel zvláště v posledních letech bylo: „
Veškerá práva menšinám, nikoli však na úkor většiny“. Nejde jen
o volební heslo, jde o naše bytostné přesvědčení – monarchisté
totiž obvykle nemluví do větru. Dle našeho názoru se naši homosexuální spoluobčané těší všem právům a nikdo je nediskriminuje, nedehonestuje, nepronásleduje, nepřekáží jim v jakémkoliv
druhu pracovního uplatnění, studia, kariéry a podnikání. Tento
stav trvá nejméně od roku 1989, ovšem homosexualita přestala
být v tehdejší ČSSR trestným činem dokonce již v r. 1961.
Přejeme tedy opravdu, ale opravdu upřímně našim homosexuálním spoluobčanům vše dobré a ani v nejmenším nemáme
v úmyslu zasahovat do jejich soukromých podniků, večírků a
pochodů (za předpokladu, že budou financovány jimi samotnými).
Dovolujeme si však, nejen očekávat, ale zároveň i zdvořile žádat
tutéž toleranci a pochopení od nich. Nemůžeme se totiž zbavit
tíživého dojmu, že „Prague Pride 2011“ nemá za cíl (kterého
ostatně bylo dosaženo již dávno a dokonce měrou vrchovatou)
zrovnoprávnění menšiny, ale že je provokativním útokem na
většinu. Přesněji řečeno, tímto provokativním útokem se zdá být
nepřiměřená, ba přímo bombastická reklama, propagace a především nenávistné a hluboce netolerantní ostrakizování každého,
kdo si dovolí této barnumské reklamě s nadšeným pokřikem
netleskat či dokonce klást otázky, nebo, nedej Bože, kritizovat.
Při vší úctě a plném a upřímném respektu ke VŠEM menšinám
se nikdy nevzdáme svého hlubokého přesvědčení, že většině
náleží (mimo jiné i vzhledem k jejímu podílu na plnění daňových
povinností, koncesionářských poplatků veřejnoprávním médiím
atd.) v ideálním případě poměrné, v každém případě však alespoň NĚJAKÉ zastoupení v médiích. Toho se však, žel nedostává. Kdy naposledy jsme například mohli číst v novinách či vidět
v televizi reportáž o rodině, která je fungující, soudržná a vychovává například tři či dokonce více dětí?!
Závěrem si dovolujeme vyslovit HRDOST, nikoli však – na
rozdíl od některých apologetů výše uvedené akce – PÝCHU, nad
tím, že za základ státní i národní existence i nadále považujeme
tradiční rodinu, kterou chápeme jako nezrušitelný a nezpochybnitelný svazek dvou osob opačného pohlaví, které nalezly tu odvahu, přes nepřízeň doby a ostentativní nezájem médií, zplodit a
především řádně vychovat pokud možno více potomků. Žádáme
zdvořile pana primátora královského hlavního města Prahy, aby
zveřejnil informaci o nákladech, jimiž z jeho příkazu či posvěcení
přispějí daňoví poplatníci na propagaci a pořádání akce menšiny
a zároveň jej prosíme, aby nám sdělil, kdy a jaké akce na podporu rodin s dětmi, populační politiky atd. chystá či hodlá financovat
v budoucnu.
Domníváme se rovněž, že akce pořádané s podporou pana
primátora královského hlavního města Prahy by měly mít český,
nebo alespoň dvojjazyčný název. S hrdostí (nikoli však s pýchou)
konstatujeme, že pro formulaci svých stanovisek i pro organizaci
svých akcí považujeme – na rozdíl od pořadatelů PP a jejich
mediálních nohsledů – nejkrásnější jazyk na světě, totiž náš
mateřský, za více než vyhovující.
Koruna Česká
6
Koruna Česká podporuje Pochod pro rodinu 13. srpna 2011
v Praze
Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska)
s nadšením přijala zprávu o pořádání již druhého ročníku Pochodu pro rodinu, s radostí se k této akci připojuje a dovoluje si
vyzvat k účasti na ní nejen své členy, ale i příznivce a širokou
veřejnost.
Koncepce tradiční rodiny je jednou ze základních hodnot, které
Koruna Česká vyznává, zároveň však vnímá, že její podpora
není sdílena celou společností, která díky své vysoké atomizaci a
individuální možnosti legální relativizace hodnot, není vždy a ve
všech případech schopna hájit své vlastní základy a tím
v důsledku i svoji existenci.
Koruna Česká nijak neupírá sexuálním menšinám právo na
demonstraci svých názorů, velmi se však podivuje nad tím, že
v diskusi o jejich obhajobě je na ně neúměrně často upozorňováno v porovnání s právy a názory většinové společnosti, která je
pro přežití naší civilizace a kultury směrodatná.
Čeští monarchisté se domnívají, že pouze osvědčený koncept
rodiny tvořený mužem a ženou, kteří jsou manželé, je nosný,
životaschopný a více než dlouhodobě udržitelný. Děti vyrůstající
v takovém prostředí přirozeně vrůstají do typicky mužských a
ženských rolí. Snáze a bezproblémově si tak osvojují vzorce
chování, které jsou pro jednotlivé pohlaví odlišné, ale díky své
nezaměnitelnosti se vzájemně vhodně a přirozeně doplňují.
Koruna České tímto srdečně zve všechny zastánce tradičního
konceptu rodiny na Pochod pro rodinu, který začne 13. srpna
2011 ve 12 hodin u Obecného domu v Praze a bude zakončen
v kostele sv. Jiljí bohoslužbou. Podrobnější informace naleznete
zde: http://www.prolife.cz/?a=70&b=3&id=1626.
Předsednictvo KČ
Jeho Excelence Setkání MS Střední Čechy p. László SZÖKE Vážení přátelé monarchisté. Předem vás všechny srdečně
velvyslanec zdravím a přeji královské letní dny. Chci vás všechny nezávazně
Maďarské velvyslanectví pozvat na další setkání (schůzi) MS Střední Čechy. Bude se
Pod Hradbami 17 konat v pondělí 29. srpna od 17 hodin, tentokráte v ČelákoviPraha 6 – Střešovice cích v restauraci U Bohuslavů na náměstí přímo proti radnici.
Pokud by někdo měl ve večerních hodinách zájem nechat se
Vaše Excelence, vážený pane velvyslanče, s plným porozuměním jsme přijali informaci o změně odvézt k metru Černý most, pokusil bych se zajistit neplacené
maďarské ústavy. Přijaté změny jsou nám velmi sympa­ taxi prostřednictvím mé osoby či přátel.
tické a věříme, že přispějí k právnímu i společenskému ozdravění maďarské společnosti. Novým zněním Vaší Předpokládanými tématy setkání budou blížící se zájezd do
ústavy jsme inspirováni a doufáme, že v obdobném du­ Vaduzu, resp. Možnosti, jenž setkání s JV nabízí, vnitrostranická
témata posledních dvou měsíců, politická situace v zemi, souchu bude změněna i naše ústava. Všímáme si ovšem i atmosféry, jakou nová maďarská časné veřejné causy, seznámení členů MS a všech přítomných
ústava vzbudila v Evropské unii. Velmi nelibě neseme hostů o jednání Předsednictva a se zápisy z jednání Předsednicpředevším usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. tva. Návrhy na připravovanou zástavu (prapor) MS a možnosti
července 2011 o změně maďarské ústavy. Považujeme je jeho výroby, Oslavy v Milešově o druhém zářijovém víkendu a
za naprosto nepřijatelné a to ve všech přijatých bodech. jiné akce, diskuse na středočeská témata jako je například býv.
Vyjádření, že ustanovení o právu na život od okamžiku voj. prostor Brdy, středočeské nemocnice a jiné, možnost spolupočetí vyvolává riziko diskriminace, nás pak naplňuje práce s Komitétem na obnovu památek z války 1866, jenž by si
MS mohla v rámci KČ vzít pod patronát a další a další... Mimo
přímo zděšením. jiné i diskuse kolem návrhu připravovaného za naší MS stran
Usnesení Evropského parlamentu považujeme za nepři­
účinnějšího výběru členských poplatků v KČ a návrhu ohledně již
jatelné vměšování do záležitostí suverénního státu –
dlužných nezaplacených příspěvků a doladění návrhu než jej za
námi vážených a milovaných zemí Koruny sv. Štěpána. MS předložím jako jeden z bodů na zasedání Předsednictva KČ.
S úctou a jménem Koruny České (monarchistické strany Další diskuse na vámi předložená témata a další, jenž přednesu
Čech, Moravy a Slezska) až osobně, bude–li čas.
Václav Srb Jaroslav Konečný, předseda MS
předseda Monarchisté si připomněli výročí vymření Přemyslovců po meči Stejně jako v minulosti byla i v tomto roce sloužena Mše svatá za všechny příslušníky rodu Přemyslovců. I letos se tato připomínka slavila na místě pro naši první panovnickou dynastie klíčovém a to na původním přemyslovském hradišti na Levém Hradci, ze kterého se nám až do dnešní dnů zachoval v přestavbě pouze kostel sv. Klimenta založený právě prvním českým knížecím párem sv. Ludmilou a Bořivojem I., který je tak nejstarším českým sakrálním prostorem. Mše svaté za rod Přemyslovců jsou zde slouženy pravidelně od roku 2006, kdy jsme si připomněli kulaté 700. výročí zavraždění Václava III. v Olomouci. Tento panovník byl posledním legitimním mužským potom‐
kem Přemyslovců, královská krev se poté dědila mezi potomky jeho sestry princezny Elišky a to až do dneš‐
ních dnů. V příštím roce si 4. srpna na Levém Hradci připomeneme již 706. výročí této smutné dějinné události. Bývalí i současní členové předsednictva Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska) a členové Konzervativní plat­
formy se společně zúčastnili Mše svaté za rod Přemys­
lovců na Levém Hradci. Josef Pejřimovský, Jaroslav Konečný, Jaroslav Foltýn, Jindřich Jenček, Bohumil Šourek, Richard Pech a Petr Nohel (zleva) Hlídka – srpen 2011
8
Čechy a Morava již 850 let spolu Letos si připomínáme 850. výročí ukončení válek mezi Čechami a Moravou a stvrzení jejich trvalé jednoty v rámci jediného státního celku. K usmíření mezi oběma znesvářenými přemyslovskými liniemi došlo v roce 1186 v Novém Kníně na Příbramsku podepsáním tzv. Knínskému míru. Před tímto aktem nebyl vztah Čech a Moravy jasně vymezen, nicméně fakt, že jednotlivé moravské úděly byly obsazovány mladšími Přemyslovci a později dokonce jejich celými vedlejšími liniemi, svědčí o jakési formě jedno‐
ty mezi oběma budoucími zeměmi Koruny české. Moravské úděly jako správní a titulární územní jednotky vznikly přirozeným způsobem kolem hradů ve Znojmě, Brně a Olomouci, které založil Břetislav I. Oficiálně je ustanovil v roce 1055 a přetrvaly jako úděly olomoucký, brněnský a znojemský až do konce 12. století, kdy byly sjednoceny pod vládou Konráda II. Oty a poté Jindřicha Břetislava, čímž vzniklo Markrabství moravské. Konrád II. byl také (za moravskou stranu) signatářem zmíněného Knínského míru spolu s českým knížetem Bedřichem (starší bratr Přemysla Otakara II.). Oba Přemyslovci byli bratranci ze 3. kolene; jejich společným předkem (prapradědečkem) byl právě již zmíněný kníže Břetislav I. (syn Oldřicha a Boženy). Knínský mír určil jako vrchní autoritu nad oběma zeměmi českého knížete, zaručoval však také Konrádu II. Oto‐
vi užívání markrabského titulu. Ten si jej však paradoxně přestal uvádět poté, co sám usedl na český knížecí sto‐
lec. Zavedl tím tak mimoděk praxi udělování markrabského titulu některému vedlejšímu členu rodu (byť nejčas‐
těji synovi nebo bratrovi), aniž by tím ohrozil vlastní vládu nad Moravou a územní celistvost tohoto soustátí. Nutno říci, že i přes zpřesnění, které Knínský mír přinesl, nebyl status Moravy zcela jasný po celou dobu pře‐
myslovské vlády. S konečnou platností byl definován až v roce 1348 Karlem IV., který Moravské markrabství prohlašuje lénem a to lénem českého krále, nikoliv římského císaře. Morava tak nemůže být od Čech odtržena z mocenských zájmů budoucích císařů a udělena jiné než české vládnoucí dynastii. Od té doby je možno Moravu chápat jako zcela samostatnou zemi, která je personální unií spojena s Českým královstvím, neboť po vymření Lucemburků již není titul markraběte udělován v rámci panovnické rodiny. Jeho držitelem (jako později v případě titulu slezského vévody) je již sám panovník. Petr Nohel Oznámení a dění v KČ – srpen 2011
Předsednictvo Koruny České
Předsednictvo KČ se sešlo dne 12. 08. 2011 od 18.00 hodin
v počtu 5 členů.
Projednalo přijímání nových členů (3 přijati, 1 odmítnut).
Předsednictvo dále uvítalo založení RS Olomouckého kraje a
děkuje všem monarchistům z tamního regionu za jejich aktivitu,
zejména předsedovi MS KČ Olomouc (p.MUDr. Andrš) za práci
vedoucí k založení RS. Usneslo se na předpokladu konání Ideové
konference mezi polovinou ledna a polovinou února r. 2012.
Podrobnosti budou včas sděleny.
Předsednictvo se usneslo, že skupinovou emailovou adresu KČ
mohou dostat subjekty s oporou ve stanovách KČ a se zánikem
členství se tato adresa ruší.
P zhodnotilo účast KČ a zejména Předsednictva na pohřbu
JCKV. S uspokojením konstatovalo, že pohřbu se zúčastnilo
velké množství členů a příznivců KČ, pravděpodobně polovina
veškeré členské základny. Naše účast i samotný průběh obřadu
byly zhodnoceny kladně. Zároveň se kriticky vyjádřilo k poměrné
ignoraci KČ ze strany médií v této souvislosti.
P. neschválilo návrh na uspořádání sbírky na podporu Komitétu
pro udržování památek z války r. 1866 s odůvodněním, že požaduje v takovém případě vybrat konkrétní památku (pomník) a
případně uspořádat sbírku na tuto konkrétní věc.
P. Pech přišel osobně informovat o zájezdu do Vaduzu a jeho
přípravách. Po diskusi na téma zájezdu spojeného
s autogramiádou u JJ knížete Hanse Adama II. P. KČ schválilo
zájezd jako celostranickou akci KČ.
Monarchistický kalendář 2012
* Pan Jan Drnek dodal k 15. srpnu podklady s rukopisným návrhem Monarchistického kalendáře na rok 2012 na CD pro
každého člena předsednictva. Návrh bude do 15. září připomínkován. Zároveň bude rozhodnuto o nákladu a cenové kalkulaci.
Kalendář bude mít tentokrát podobu ročenky a bude obsahovat
výtah údajů a článků ze všech zatím vydaných čísel Monarchistického zpravodaje a Monarchistických listů, počínaje rokem
2008.
Poutní Mše svata ke cti bl. Císaře a krále Karla I.
POUTNÍ MŠE SVATÁ U BLAHOSLAVENÉHO KARLA RAKOUSKÉHO byla sloužena NAD BRANIŠOVEM u Kdyně u
příležitosti výročí posvěcení kaple dne 23. 7. 2011 od 11.00
hodin. Následovalo představení knihy Josefa Pejřimovského o bl.
v dobříkovské hospůdce.
Karlovi
9
3
Vážení kolegové,
tento týden nám (MS Strážnice) došly vlajky z poslední níže
uvedené adresy. Škoda, že v nabídce nemají také vlajku Vévodství slezského, měli bychom pak do průvodů a na další akce v
podstatě kompletní sestavu vlajek, včetně císařské. Nejsou drahé, doporučuji nahlédnout.
Vivat rex Carolus, Jirka Čížek
http://www.shop–royal.de/fahnen–und–flaggen/90–x–
150/historische–flaggen/fahne–koenigreich–boehmen–90–x–150–
cm–6–200679/
http://www.shop–royal.de/fahnen–und–flaggen/90–x–
150/historische–flaggen/fahne–oesterreich–ungarn–adler–bis–
1915–90–x–150–cm–6–38456/
http://www.flaggen–
pehl.de/product_info.php?cPath=3_12&products_id=2071&osCsid=
77b7821801914f83aee55d2c72946a75
http://www.amazon.de/Flagge–%C3%96sterreich–Ungarn–1815–
1915–150–Misc/dp/B004APQ8RK
http://www.flagsonline.it/asp/flag.asp/flag_austria–
hungary/austria–hungary.html
http://vltava2011.cz/army–eshop/goods–3611215–64–vlajka–
rakouskouhersko–orlice–90–x–150–cm.html
Církev a monarchie – srpen 2011
Stát vydělal na církvích 150 miliard, tvrdí Joel Ruml 10
7. 8. 2011 Jan Němec, Praha – "Církevní majetek přispěl za 60 let do státní kasy částkou 150 miliard korun," vzkazuje odpůrcům dohody o vyrovnání státu s církvemi předseda Ekumenické rady církví Joel Ruml. Odvolává se přitom na modelové propočty Národohospodářského ústavu, které se v roce 2008 propočítávaly v souvislosti s pokusem Topolánkovy vlády ukončit církevní restituce. Tehdy ovšem vláda narazila ve sněmovně: návrh vyplatit církvím 83 miliard korun, které by se pak během šedesáti let vyplácení vyšplhaly kvůli valorizaci na zhruba 280 miliard, smetli opoziční poslanci a přeběhlíci. Současný návrh, který připravila vládní komise, dospěl do stádia, kdy už církve kývly na nabídku státu a do‐
hodly se, jak si finanční odškodnění rozdělí. Zbývá konečná dohoda s vládou a návrh zákona pro Parlament. Teď by měly církve dostat dohromady 59 miliard korun (s inflací během 30 let odhadem 79 miliard) a zpát‐
ky pozemky za dalších zhruba 76 miliard korun. Zároveň ale stát po přechodném období 30 let od sebe církve odstřihne – a přestane platit mzdy duchovních i další příspěvky církvím. "Jde o to, že se uzavírá minulost. Majetek se nějak nahradí a uzná se, že stát žije z církevního," říká k dohodě Joel Ruml, sám farář Českobratrské církve evangelické. "Naše církev se ze dvou třetin financuje z vlastních darů a jedna třetina je státní dotace – od státu dostáváme 75 milionů korun ročně," upřesňuje. A.cz: V diskusích pod články o vracení majetku církvi zaznívají i názory typu: Církve si vydržujte z vlastních peněz. Co byste na to odpověděl? Záleží na tom, v jakém rozpoložení by mě to zastihlo. Kdyby v bojovném, potřeboval bych být anonymem na internetu. Stát na církvích neprodělal. Propočítal to Národohospodářský ústav AV (zabýval se tím v roce 2008 – pozn. A.cz), tedy ani ne zástupci vlády, ani církví: zabavený majetek vynesl od roku 1948 něco přes 220 mili‐
ard korun. A za těch víc než 60 let stát dal církvím kolem 70 miliard. Takže nějakými 150 miliardami přispěl církevní majetek do státního rozpočtu. Tohle si nikdo nechce připustit. A.cz: Dohoda zatím vypadá idylicky, ale nespokojenost už i v řadách vládních stran – třeba Věcí ve­
řejných – probublává. Věříte, že se to tentokrát povede? Pomáhám tomu, aby to vyšlo. I přes to, že máme 20 let zkušeností a pokusů, které vypadaly leckdy taky tak dobře. Tento návrh navázal na rok 2008, kdy byl projekt nejpropracovanější. Vyjít by to mohlo, ale nepropad‐
nu žádnému hlubokému rozčarování, když se bude Parlamentu zdát, že to projít nemá. Ale nejvíc pak budou naříkat města a obce, protože ten majetek zůstane dál zablokován. A.cz: Dokážou církve vyžít z té částky, kterou stát nabízí? Malé církve jako minoritní tuto situaci znají. Budou se muset naučit žít ze svého a začít být daleko obětavější, než jsou. V některých církvích jsou zvyklí odevzdávat desátky podle biblického učení a nemají problém. Ty větší církve – jako i ta naše – se trochu schovaly za tu velikost. A.cz: Nebylo by pro církve nakonec výhodnější zůstat navázané na státní rozpočet, který platí i mzdy duchovních? Můj osobní názor: do jisté míry by to bylo jednodušší pro pojetí státu i církví. Stát by vrátil jen symbolickou část a uznal, že se majetek ztratil, zašantročil, prohospodařil. Ale pro další činnost by dál fungovala smlouva se státem. Tento současný návrh je ale zajímavější – církve si to zkusí. A.cz: Nemůže se ale stát, že po přechodném období 30 let církve zjistí, že nejsou schopné zajistit svůj chod samy a budou chtít dál příspěvek od státu? Třicet let je dlouhá doba. My o tom přemýšlíme očima dneška, ale nevíme ani, jaký duch bude ve společnosti za deset let. I tento stát bude za třicet let jiný – může být naprosto totalitní s ideologií, která církve naprosto zničí, může nastoupit stát, který pochopí, že církve tady potřebuje. Netuším. A.cz: Uvažovalo se i o daňových asignátech po vzoru Německa, kde věřící část daní dávají přímo círk­
vím, nebo se toho církve bály? Německý model je nepřijatelný. Nedá se sem vnést. A.cz: Proč ne? V Německu musíte být registrován podle církevní příslušnosti. U nás máte přes polovinu lidí pokřtěných a teď je donuťte platit daň. Mluvívalo se o ní, ale bylo by to jen takové přilepšení. A.cz: Rýpnu si: neměla by být vlastně církev po biblickém vzoru chudá? Měla. A.cz: Tak proč potřebuje majetek? Církev nemá mít majetek pro to, aby byla mocnou. Ale měla by mít peníze na projekty pro druhé a částečně na provoz sebe sama. Používat je pro vyvržené – ať už jsou to nezaměstnaní nebo uprchlíci. Je–li toto chudo‐
ba, to já nevím. Nevím, jak si představit chudobu církve: máme chodit ve vietnamkách a nemít bydlení? Mys‐
lím, že chudoba je protipól toho mít bohatství pro moc a pěstovat svou image. A.cz: A používají církve peníze na takové projekty? Naše církev teď, když je nějaká nenadálá situace, používá sbírky. Ale to je látání děr, nestačí to na dlouhodo‐
bé programy. A.cz: Čím si vysvětlujete, že vracení majetku církvím vyvolává takové vášně? Na druhou stranu jde o desítky miliard korun… V anonymitě internetu jsou lidé, kteří musí být vždycky slyšet a čím peprnější argument, tím líp, protože se na něj naváže vlákno a letí to dál. Ale na druhé straně: společnost zůstává ve svém myšlení anticírkevní, pro‐
tože kladnou zkušenost s církvemi nemá. Církve jsou chápány jako přežitek, jako něco nemoderního. A.cz: To jste ale vypálil do vlastních řad: jak to, že společnost nemá kladnou zkušenost s církvemi? Otázka je, jestli vůbec může být kladná zkušenost. Věřit v Boha znamená vstoupit na náročnější půdu – ne‐
koukáte se na užití času, který je vám darován, jen z pohledu svého, ale zatahujete tam ohled na to, co by ob‐
stálo pod pohledem věčnosti. A to je pro vás v první chvíli komplikace. Brzdí vás to v rozletu, abyste si užil. V církevním společenství se vzájemně omezujeme. Ale člověk vstoupí do společenství lásky. A.cz: A to není ta kladná zkušenost? Ano, ale kladná zkušenost s církevním společenstvím vzniká až vevnitř. Zvenčí ne. A.cz: Počet věřících dál klesá, i vaší církvi… Statisticky ano. Je to dáno i tím, že spoustu sborů máme na venkově a ten se vylidňuje a ti lidé se nepřehlásí do jiného sboru. Ale i ve městech, i na venkově, teď přicházejí lidé střední generace na fary a chtějí být po‐
křtěni. To je úplně něco jiného než v minulém desetiletí. Mění se vztah k vlastnímu životu poté, co člověk vy‐
budoval kariéru, pozvedl svůj standard vysoko nad své rodiče – a zjišťuje, co koupit nemůže. A ona stačí po‐
věst, že je někde vnímavý farář nebo farářka. A oni přijdou. A taková církev pořád ještě nepatří do starého železa. A.cz: Přesto: česká společnost je poměrně sekularizovaná. Jak tedy vidíte budoucnost církví? Vidím to optimisticky. V cizině na nás koukají s lítostí: no jo, vy jste ti největší ateisti v Evropě. Ale podíváte se po Německu: sbor má několik tisíc hlav a v kostele se jich krčí deset. Co to je? No sekularizace jako hrom! Ale pořád se žije s tím, že statisticky mají 46 procent společnosti registrovaných v církvi. To je přelud. A oni si to nakonec i připouštějí. Církve jsou tady menšinou. Ale věřím, že čas církve, která nese to, co nést má, je před námi. http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=709807#utm_medium=newsbox&utm_sou
rce=centrumHP AKCE – srpen 2011
Víkendový podzimní zájezd do Lichtenštejnska Poznávací monarchistický zájezd Koruny České se uskuteční ve dnech 9. – 11. září 2011 (pátek – neděle). Součástí zájezdu je setkání s Jeho Jasností Hansem Adamem II., vlád­
noucím knížetem v Lichtenštejnsku, při kterém podepíše zájemcům svou knihu „Stát ve třetím tisíciletí.“ Cena zájezdu činí 3.500,–– Kč (včetně ubytování) a dosud jsou v autobuse
volná místa. Plakát k této akci přikládám jako přílohu tohto e–mailu, bližší podrobnosti pak naleznete na stránkách www.korunaceska.cz nebo
http://www.korunaceska.cz/index.php/cs/zajezd–do–vaduzu Předpokládáme odjezd v pátek brzy ráno, se začátkem trasy v Ostravě. 12
Rakousko a město Vídeň k poctě českého obránce Vídně Zdeňka Kašpara Kaplíře ze Sulevic u příležitosti 400. výročí narození Gardová hudba Armády Rakouské republiky – posádková hudba města Vídně doprovodí Slavnost
Zdeňka Kašpara Kaplíře v jeho domově, v Milešově
(obec Velemín), dne 10. září 2011 ve 14.00 hodin Gardová hudba Armády Rakouské republiky – po‐
sádková hudba města Vídně zve v rámci svého pobytu v České republice v pátek 9. září v 17 hodin na 3. ná­
dvoří Pražského hradu na svůj promenádní koncert
tradiční rakouské vojenské hudby Vážení kamarádi, vážení přátelé,
tak jako vloni, i letos budeme vzpomínat našeho velkého
hrdiny, obránce Vídně před Turky, pana Zdenka Kaplíře ze Sulevic, v jeho domově v Milešově. Protože se letos završu­
je jeho 400. výročí, posílá nám Rakousko a město Vídeň k
této slavnosti Gardovou vojenskou hudbu z Vídně, která
bude náš slavnostní průvod v Milešově doprovázet. Tato
vojensko–historická akce je akcí česko–rakouské vzájem­
nosti, je událostí neobyčejnou a bude opět navštívena
diplomatickým sborem v čele s J.E. Ö velvyslancem panem
z Trauttmansdorffu a generalitou. Protože hudba sama čítá 55 muzikantů, je teď naší sta­
rostí, aby oproti nám, českým a moravským císařským a
královským vojákům i historickým klubům nebyla v přesi­
lovce. K účasti v Milešově jsou zváni všichni vojáci tradičních
císařsko–královských regimentů bez rozdílu reprezento­
vaného historického období a zbraně, slavnostní ústroj nutná, prapory vítány. Jednotky střelbyschopné nechť se
předem meldují na adrese Olt. Michaela Herese IR 28 Pra­
ha. Sraz všech uniformovaných nejpozději ve 13.30 hodin v
nádvoří Milešovského zámku, kde bude vyřazen průvod.
Parkování vozidel na vyhrazeném parkovišti u fotbalové­
ho hřiště, kam se v průvodu vrátíme, příjezd k zámku, kde není místa k parkování, se přísně zapovídá. Prosím zpravodajce a velitele pluků, aby předali tyto
informace dalším kamarádům, a těším se na bohatou a
odpovědnou účast vojsk, Viribus Unitis! Dr. Milan Novák O.S.G.M., Mjr. DR 14 C.a k.
zámek Brandejs nad Labem Stotisícová armáda osmanských Turků oblehla 14. července roku 1683 Vídeň, bránu do Evropy. Císař Leopold I. jmenoval dvaasedmdesátiletého českého šlechtice Kašpara Zdeňka Kaplíře ze Sulevic hlavním představitelem civilní administrativy Vídně, vojen‐
ským velitelem byl hrabě Ernst Rüdiger Starhemberg. Obrana obležené Vídně se stala klíčovým zájmem celé střední Evropy a celé evropské křesťanské civilizace, ale pomoc přicházela jen velmi pomalu. Kašpar Kaplíř po 62 dnů hrůzného obléhání stál v čele města. Převzal i vrchní velení v době, kdy Starhemberka vyřadilo zranění. Teprve 12. září dorazila vojska v čele s anděl‐
skými husary polského krále Jana III. Sobieského a v bitvě u vrchu Kahlenberg byli Turci na hlavu poraženi.
Kaplířova zásluha na záchraně Vídně byla obrovská. Maršálskou šerpu a hůl dostal od císaře Leopolda na počátku prosince 1683. Pětasedmdesátiletý zemřel ve Vídni dne 6. října 1686. Do rodové hrobky, kterou vybudoval v kostele sv. Antonína Paduánského v Mile‐
šově, bylo jeho tělo uloženo 20. října 1686. Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic se narodil roku 1611, letošní slavnost je tedy i oslavou výročí 400 let od narození tohoto významného šlechtice a vojevůdce. Obec Velemín – Milešov
Biskupství Litoměřické Rakouské kulturní fórum v Praze Římskokatolická farnost Milešov Vás srdečně zvou na historickou slavnost Zděněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic – obránce Vídně. Milešov 10. září 2011 Program: 13,00 – prohlídka kaple Andělů strážných na zámku 14,00 – slavnostní průvod s hudbou za účasti vojen‐
ských historických regimentů od zámku ke kostelu sv. Antonína Paduánského 15,00 – mše svatá, celebruje generální vikář litoměřic‐
ké diecéze P. Stanislav Přibyl, CSsR. 16,00 – Čestná salva před kostelem a průvod s hudbou od kostela na fotbalové hřiště 16,30 – Proslovy a ukončení oficiální části slavnosti 17,00 – Kulturní program: hudba, ukázka uměleckého kovářství, zábava pro děti aj. Bitva o Plzeň – Husité před branami 9. až 11. září 2011 Po loňském úspěchu se uskuteční 2. ročník ojedinělé akce, která zavede návštěvníky hluboko do historie města Plzně – letos s upraveným názvem Bitva o Plzeň aneb husité před branami. Sdružení šermířů, muzikantu a dalších přátel historie Plzeňští a obchodní centrum Plaza nabídnou opět podívanou, která připomene slavné ob‐
dobí našeho města – rekonstrukci úspěšné obrany Plzně před husitskými vojsky... Vše se odehraje v amfiteátru za Plazou, na místě, kde skutečně husité tábořili. "Dne 13. července 1433, v úterý na den rozejití se sv. apoštolů, přivedli kněz Bedřich, hlava Orebitů a Jan Pardus z Horky 700 jezdců, 7 tis. pěších a 300 vozů do předměstí a vsi Škvrňan. Tito tábor na západ od města rozbili. Za nimi přišli Táborité, jejichž vůdcem byl Jan Kerský. Ti obklíčili město od východu, u cesty na Prahu. Mezi nimi byl i kněz Prokop Malý zvaný Prokůpek. K těm pak přibyla vojska dalších mest, Žatečtí, Lounští, Klatovští a z Domažlic. Plzeňští byli o jejich příchodu však zpraveni a požali všechno obilí, ačkoli nezralé bylo sušeno na náměstí. Sousední šlechta sešla se z hradů svých do Plzně – Vilém, Aleš a Pertold Švihovští z Rýzmberka, Hádek z Duban a Lvík z Rovného. Sudím a hlavou Plzně byl Václav Ditlík. 25. srpna 1433 v pondělí na svátek sv. Bartoloměje, přitáhli Pražané, ze Starého i Nového města a Plzeň byla tak sevřena ze všech stran. V jejich čele byl kněz Prokop Holý." 9., 10. a 11. září 2011 najdete v Plzni za Plazou nevídanou, více než 5 metru vysokou maketu plzeňských hradeb a shlédnete rekonstrukci obléhání – velkolepou bitvu, kterou předvedou skupiny Balteus, Gotika, Lancea, Romantika, Rytí‐
ři koruny české a další... O zábavu se postarají hudebníci ze skupiny Strašlivá Podívaná, těšit se můžete i na sličné tanečnice – plzeňské skupiny Althea a Glorie. V dobových stáncích naleznete mnohé pěkné předměty k zakoupení, o dobré jídlo a pití bude rovněž bohatě postaráno, pro děti jsou nachystány mnohé soutěže a také jízda na koních. – noční bitva bude nejen v sobotu, ale i v pátek, vždy ve 21 hodin. – kromě obléhání vojsky Prokopa Holého bude připomenuto i období, kdy v Plzni pobýval Jan Žižka. – po sobotní noční bitvě se diváci mohou zúčastnit velkého mumraje a radovánek na oslavu vítězství s výu‐
kou dobových tanců a dobovým ohňostrojem. Veřejný
dluh České
republiky
K aktuálnímu
datu a hodině
najdete na:
www.verejnydl
uh.cz
SVĚT MONARCHIÍ – srpen 2011
15
svobodné volby knížete z členů Přemyslovského rodu.
Přemyslovská dynastická pověst a nástup­ Tuto skutečnost zřejmě ještě respektuje Zlatá bula sicil‐
nické právo českých panovníků ská v roce 1212. Ale právě Přemysl Otakar I., příjemce
Co vlastně říká pověst o povolání Přemysla na knížecí
stolec a jakou má souvislost s českým nástupnickým
řádem? Abychom byly přesní, přemyslovská pověst
existuje ve dvou variantách. Starší autor, Kristián zdů‐
razňuje jedinou věc, povolání Přemysla na knížecí stolec
na základě věštby, tedy na základě rozhodnutí vyšší než
lidské moci – resp. moci božské. Z potomků Přemyslo‐
vých pocházejí další, česká knížata. Pozdější, Kosmova varianta uvádí řadu podrobností, jak zmatky v zemi po smrti praotce Čecha (Přesněji Boema podle Kosmy), volbu knížete Kroka, jeho smrt
bez mužských potomků. Vládu jeho dcery Libuše, vyvo‐
lení manžela Přemysla, z jehož potomků pocházejí další,
česká knížata. K tomu je dobré si uvědomit, že postavení českých
panovníků, knížat a později králů se, alespoň v teorii
vymyká z obvyklých schémat. Bula Karla IV. z roku
1348 sv. Václava za věčného českého krále, takže držitel
královského důstojenství v Čechách není absolutním
vladařem, ale pouze náměstkem sv. Václava, chceme–li, podobně, jako je papež náměstkem sv. Petra. Ale tradice
o sv. Václavovi jako věčném českém vládci, jehož je
aktuální panovník pouhým náměstkem, není dílem Kar‐
la IV., ale je ¨téměř o 300 let starší. Na mincích knížete, a
později prvého českého krále Vratislava I. (1061–1091) je tento panovník označován nejprve jako kníže, a od
roku 1085 i jako král za mana sv. Václava – tedy někoho,
kdo vládne v jeho zastoupení. Ostatně sama skutečnost, že vládní moc je v Čechách ještě v knížecí době charak‐
terizována jako „mír sv. Václava v rukou knížete N" dává
tušit, že sv. Václav byl považován za věčného vládce
Čech ještě před dobou knížete–krále Vratislava II. (I.)
Podobná situace, chápání aktuálního panovníka jako
zástupce věčného krále lze naleznout prakticky pouze v Norsku, kde vládnoucí panovník byl náměstkem sv. Olafa. Nástupnické právo prvých historických Přemyslovců neznáme, ale víme, že nastupoval vládu syn po otci
(Spytihněv I. po Bořivojovi I., sv. Václav po Vratislavu I.,
Boleslav II. po Boleslavu I., Boleslav III. po Boleslavu II.) nebo bratr po bratrovi, zdá se, že mladší po starším
(Vratislav I. po Spytihněvovi I., Boleslav I. po sv. Václa‐
vovi, Jaromír a Oldřich po Boleslavu III.) Jasné nástup‐
nické právo, prvorozenecké nebo stařešinské, z těchto
údajů dovodit nelze, ale je jasné, že nástupnictví zůstá‐
valo v rodě, resp. rodině vládnoucího knížete. V Čechách po celý středověk nebyly psané zákony.
Právo se nalézalo, případ od případu. Při nalézání práv
se hojně využívalo precedentu – staršího rozhodnutí v podobných případech. Je proto vhodné se podívat
podrobněji na nástupnická pravidla českých panovníků
i příslušné precedenty, které mohly mít na nástupnická práva vliv. Prvý známý nástupnický zákon knížete Břetislava –
zákon stařešinský (vládcem se měl stát nejstarší člen
rodu) zanikl na základě opakovaných precedentů této buly, změnil nástupnický řád tak, že králem se stával
nejstarší syn krále – tedy zákon prvorozenství neboli
primogenitury. Ten pak nebyl porušen do vymření Pře‐
myslovců po meči v roce 1306 – cca 4 generace. Po zavraždění Václava III. se pokusil římský král Al‐
brecht prosadit právo na obsazení odumřelého říšského
léna z moci vrchního lenního pána, ale narazil na odpor
české šlechty, byl nucen uznat práva pozůstalých Pře‐
mysloven, a svého syna Rudolfa I. oženit alespoň s vdo‐
vou po králi Václavu II. Rudolf však předčasně zemřel.
Česká šlechta sama uskutečnila volbu manželů pozůsta‐
lých Přemysloven – dcer Václava II., nejprve Jindřicha
Korutanského, manžela starší Anny, kterého následně
sesadila a pak Jana Lucemburského, za kterého provdali
mladší Elišku. Tento precedent představuje nástupnické
právo po přeslici, když nejsou potomci po meči, a záro‐
veň právo českého sněmu vybrat z manželů pozůstalých
žen z panovnického rodu toho, koho považují za nej‐
vhodnějšího. Tedy to, co stanovil Karel IV. ve Zlaté bule
jako nástupnická řád nebylo nic nového, ale pouze pí‐
semné a slavnostní potvrzení platného, zvykového čes‐
kého nástupnického práva, v Čechách obecně uznávané‐
ho. K tomuto právu, bereme–li v úvahu nástupnické prá‐
vo Karla IV. a jeho synů, patřilo i nástupnické právo po‐
tomků té princezny, jejíž manžel se stal českým králem a
jehož potomci vstupovali jako následnická dynastie do
práv dynastie vymřelé, včetně práv nástupnických. Uvedený precedent byl vlastně porušen jen jednou –
volbou a korunovací Jiřího z Poděbrad za českého krále.
Předchozí neúspěšné pokusy o volbu českého krále po
tzv. sesazení císaře a krále Zikmunda a za nezletilosti
jeho vnuka Ladislava Pohrobka nabyly úspěšné, nenalezl
se nikdo, kdo by uznal český sněm za oprávněné k takové
volbě při existenci zákonného dědice a českou korunu
přijal. Samozřejmě, že v té neochotě přijmout českou
korunu z rukou sněmu přispěla i snaha císaře Fridricha
nedopustit zbavení svého synovce Ladislava Pohrobka
jeho dědictví a případně se sám stát jeho dědicem, to
však na věci nic nemění. Jediná úspěšná volba krále, který nebyl potomkem ani
příbuzným předchozí dynastie – Jiřího Poděbradského
nezakládá precedent, zvláště, když on sám i jeho potomci
se práva na českou korunu vzdali, doporučili volbu po‐
tomka po přeslici Přemyslovců, Lucemburků a jedné,
Ladislavem Pohrobkem po meči vymřelé linie Habsburků
a na základě svobodné volby (byli na živu 2 dcery po‐
sledního krále Albrechta I., 4 synové mladší Alžběty v
Polsku a 2 dcery starší Anny v Sasku, – manželka knížete
Hynka, syna Jiřího z Poděbrad a tehdy ještě neprovdaná
starší Markéta) a přijali za krále Vladislava II. Jagellon‐
ského. Potomkům Vladislava II. Jagellonského pak nutně na
základě precedentu při volbě Jana Lucemburského nále‐
želo dědičné právo k české koruně. Po bezdětné a před‐
časné smrti krále Ludvíka patřila jeho sestře Anně stejná
práva, jako sestrám Václava III. (dcerám Václava II.) a
jejímu manželovi, Ferdinandu I. a jejich potomkům, tedy
dědičné právo na českou korunu. Tím spíše pak patřila stejná práva po vymření Habsburků po meči jediné vlád‐
noucí královně – Marii Terezii, jejímu Manželovi Štěpánu I. Lotrinskému a jejich potomkům. Nebylo vlastně ani třeba pragmatické sankce, ale pouhého přijetí Marie Terezie za českou královnu. Z tohoto hlediska, nástupnictví po vládnoucí královně z habsburského rodu a nikoli po jejím manželovi – v Čechách ani Uhrách nevládnoucím Fran‐
tišku Lotrinském, lze pochopit i zdůrazňování habsburského původu vládnoucí lotrinské dynastie, která se označo‐
vala jako Habsbursko–Lotrinská. Precedent svobodné volby, pokud nejsou žádní potomci vládce, jak v případě praotce Čecha, a nástupnictví dcer vládce, pokud nejsou v rodě mužští potomci má své odůvodnění v přemyslovské dynastické pověsti v Kosmově podání, (starší Kristián se soustřeďuje jen na povolání Přemysla na základě věštby, tedy z vůle vyšší moci), praotec Čech pravděpodobně umírá bezdětný, nový, svobodně zvolený kníže Krok nemá syna, k vládě je povolána jedna z jeho dcer – Libuše. Ta se pak provdala za Přemysla a jejich potomkům patřilo nástupnické právo k vládě v Čechách. I když jde o „pouhou pověst" a nevíme přesně, k jaké předhistorické nebo mytologické události se podání o Libuši a Přemyslovi vztahuje, jeho konstitutivní vliv na české poměry, zejména následnické právo nelze popírat. Lze říci, že právo k vládě nad českým královstvím náleží současné habsbursko–lotrinské dynastii již na základě tradice, obsažené přemyslovské pověsti ze 12. stol. v Kosmově podání. Pejřimovský Habsburský následník trůnu byl počat u nás, zní v Novém Jičíně 19. července 2011 Společně s pohřbem následovníka rakousko–
uherského trůnu Otty Habsburského se v Novém Jičíně opět vynořila legenda, že tento úctyhodný muž byl po‐
čat právě v tomto severomoravském městě. Necelých devět měsíců před narozením totiž jeho rodiče, arcivé‐
voda a pozdější poslední český král Karel s chotí Zitou, strávili společnou noc na místním zámku. Tato pověst se v Novém Jičíně občas objeví, a proto není divu, že vídeňský pohřeb Otty o uplynulém víken‐
du k tomu opět zavdal důvod. "Těžko říci, kolik je na početí Otty Habsburského v Novém Jičíně pravdy. Nelze to potvrdit, ale ani vyvrátit. Pravda je, že 12. března 1912 zde Karel a Zita strávili noc, neboť už byli manželé a sdíleli společné lože. A 20. listopadu se narodil prvo‐
rozený Otto," uvedl historik Muzea Novojičínska Radek Polách. Při pobytu v Novém Jičíně ještě nebylo o těhotenství arcivévodkyně nic známo, to až později. Arcivévoda Karel, tehdy až druhý nástupce rakousko–uherského trůnu po Františku Ferdinandovi d’Este, o dva roky později zastřeleném v Sarajevu, vyjel s manželkou Zitou na reprezentativní cestu z Brandýsa do Haliče, tedy současného území východního Polska a západní Ukraji‐
ny. Zastavovali se v různých městech. Budoucí rakouský císař jel s družinou dragounů na běloušovi, Zita cestova‐
la vlakem. Do Nového Jičína přijeli ve čtvrtek 12. břez‐
na. Město se na vzácnou návštěvu majestátně vyšňořilo. Zita přijela na nádraží o něco dříve a po přijetí staros‐
tou odjela do Žerotínského zámku, který tehdy patřil Tereziánské akademii. Brzy přiklusala družina s Karlem v čele, mohutně vítána špalírem novojičínských občanů. Na zámeckém nádvoří arcivévodu přivítali okresní hejtman, starosta, farář, rabín a další představitelé regi‐
onu. Večer Karel se Zitou usedli do automobilu a projeli si slavnostně nasvícený Nový Jičín. "Podle dobových zá‐
znamů prožili hezký večer, na který pak dlouho vzpo‐
mínali. Takže je možné, že pak si příjemné chvíle pro‐
táhli. Ale je to jen spekulace. Každopádně zní zajímavě, že následovník Otto byl počat právě u nás," usmál se Polách. Poslední rakouský císař a český král Karel (1887–1922)
Poslední rakouská císařovna a česká královna Zita (1892–1989) Arcivévoda Karel 12. března 1912 na cestě na Horno­
branské ulici (dnes ulice K nemocnici) a poté při přivítání na zámeckém nádvoří
Historik sledoval pohřeb Otty Habsburského ve Vídni a přiznává, že oceňuje konec předsudků vůči císařské dy‐
nastii. "Až na pár výjimek se tento akt obešel bez cynických a provokativních excesů a stal se důstojným rozlouče‐
ním s osobností, která ovlivnila život v Evropě," řekl. Příští rok uplyne od vzácné návštěvy sto let. Muzeum chystá několik vzpomínkových akcí. "Plánujeme výstavu a možná si zopakujeme i slavnostní příjezd s uvítáním. Ale vše je stále ve stadiu úvah," dodal historik Polách. Zdroj: http://ostrava.idnes.cz/habsbursky–naslednik–trunu–byl–pocat–u–nas–zni–v–novem–jicine–pt7–/ostrava–
zpravy.aspx?c=A110718_152753_ostrava–zpravy_jog Svatba německého císaře Sobota 27. srpna 2011 je svatebním dnem následníka pruského a ně‐
meckého trůnu a také velkým dnem našich západních sousedů, monar‐
chistů. Žení se Jeho Císařská a Královská Výsost princ Georg Fridrich, který by byl za jiných dějinných okolností králem Pruska a německým císařem. JCKV Georg Fridrich se narodil v roce 1976, rok před úmrtím svého otce prince Ludvíka Ferdinanda. Když tedy v roce 1994 zemřel i jeho děda (rovněž Ludvík Ferdinand), stal se poté v poměrně mladém věku pretendentem německého i pruského trůnu a hlavou rodu Domu Hohenzollernů. Dědečkem jeho dědečka byl Vilém II., poslední německý císař a pruský král. JCKV princ Georg Fridrich má dva strýce, kteří jsou staršími bratry jeho otce, avšak uzavřeli nerovnorodé sňatky. Vzhledem k tomu, že rod Ho‐
henzollernů ctí předpis rovnosti manželů, přešlo nástupnictví na Gerorga Fridricha, který je sám nadějí na legitimní pokračování rodu, neboť sňa‐
tek s jeho vyvolenou, princeznou Sophií von Isenburg, odpovídá jejich vzájemnému společenskému postavení. Svatba se uskuteční ve Friedenskirche v Postupimi v pravé poledne a je tak vrcholem letošních oslav 950. výročí Hohenzollernské dynastie. Snoubenci pozvali na svatbu přes 700 oficiálních hostů včetně zástupců zahraničních panovnických domů a evropské vysoké šlechty. Sami se například zúčastnili nedávné svatby knížete Alberta II. v Monacu. Císařský ženich je také potomkem mnoha Evropských vládnoucích rodů, mj. i českých králů. Jedna z možností,
jak doložit jeho Přemyslovský původ, je následující: Bořivoj I. → Vratislav → Boleslav → Boleslav II. → Oldřich → Břetislav I. → Vratislav II./I. → Vladislav I. → Vladi‐
slav I./II. → Přemysl Otakar I. → Václav I. → Přemysl Otakar II. → Václav II. → Eliška (oo Jan Lucemburský) →
Karel IV. → Zikmund → Alžběta (oo Albrecht Habsburský) → Alžběta (oo Kazimír IV. Polský) → Vladislav II. →
Anna (oo Ferdinand I. Habsburský) → Marie (oo Vilém, vévoda Jülich–Cleves–Berg) → Marie Eleonora (oo Albert Frederick Brandenburský) → Anna (oo Jan Zikmund Brandenburský) → Jiří Vilém → Frederick Vilém → Frede‐
rick I. Pruský → Frederick Vilém → Augustus Vilém → Frederick Vilém II. → Frederick Vilém III. → Vilém I. Ně‐
mecký → Frederick III. → Vilém II. → Vilém → Ludvík Ferdinand → Ludvík Ferdinand → Georg Frederick K uzavření sňatku srdečně bla‐
hopřejeme. Petr Nohel Klip německých monarchistů k císařské svatbě je možno shléd‐
nout zde: http://www.youtube.com/watch
?v=zfN1Nu–kKdo&. Rozhovor s následníkem z mlad‐
ších let je ke shlédnutí zde: http://www.youtube.com/watch
?v=qgozaKutQ50&. AKCE – Monarchisté v uniformách – srpen 2011
18
Akce Svazu c. k. voj. vysloužilců zemí Koruny české. Jindra Lipecký, t. č. Představený Svazu. http://svazvyslouzilcu.sweb.cz/index.html Pro připomenutí generacemi neprávem opomíjené‐
ho hrdinství našich předků, bývalých vojáků c. k. armády, prokázaného bezpočtukrát na všech bojiš‐
tích mnohých válek a bitev v minulosti vybojova‐
ných, pro připomenutí jejich statečnosti, s níž často hleděli smrti do tváře a přesto věrně a neochvějně stáli v řadách vojsk, pod císařským praporem k obraně své vlasti, pro připomenutí jejich hrdosti, s níž tito dříve udatní bojovníci později oblékali slav‐
nostní uniformu vojenského vysloužilce, pro připo‐
menutí jejich ušlechtilosti a obětavosti, s níž se stara‐
li o své nemohoucí a nemocné druhy, pro připome‐
nutí jejich věrnosti, s níž stáli při sobě až do svého posledního dne, pro připomenutí památky našich pradědů a dědů, vojenských vysloužilců, a pro naši hlubokou úctu a obdiv k nim, ve snaze přispět k oživení tradic spolkového života vojenských vysloužilců, rozhodli jsme se založit Klub přátel vojenské historie, který by byl věnován právě jen a jen c. k. vojenským vysloužilcům. Jak to vlastně začalo K založení Svazu c. k. vojenských vysloužilců (dále Svaz) došlo z iniciativy Jindřicha Lipeckého, poručíka Sboru Rakovnických ostrostřelců. Zeptali jsme se ho, jak to vlastně začalo... Již před několika lety můj předchůdce předseda Musejního spolku Královského města Rakovníka a okresu ra‐
kovnického pan Zdeněk Eichinger na základě mého vyžádání zjistil v našem okresním archivu, že zde existoval početný Spolek vojenských vysloužilců. Samozřejmě za monarchie, po vzniku republiky jako takový zanikl. Kon‐
cem minulého roku jsem díky vstřícnosti ředitelky archivu paní Mgr. Renaty Maierové a odbor pracovníků PhDr. Jana Černého a Luboše Smitky mohl prostudovat zachované dokumenty, včetně krásné Pamětní knihy vysloužilců. Zde jsem se dočetl veškeré potřebné informace včetně jmen, hodností, vzhledu praporu, uniforem atd. Sám jsem
před 15 lety stál u zrodu obnovení rakovnických ostrostřelců, a protože je vojenská historie můj největší koníček
již od dětství, dále jsem neváhal. K činu mne také inspirovala krásná monografie pana Jaromíra Indry – "Spolky c. k. vojenských vysloužilců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku" (2010), která nejenom mapuje tyto spolky včetně vydaných dekorací, ale hlavně seznamuje čtenáře s jejich vznikem, organizací, uniformováním, činností atd. Před‐
pokládal jsem, že když oslovím některé známé kolegy ve zbrani ze spřátelených sborů, že Ti jako já budou naklo‐
něni oživit mezi různými vojenskohistorickými spolky, hlavně zaměřenými na vojenské pluky monarchie i tuto velkou tradici. Vždyť tyto spolky byly doslova v každé větší vesnici, o městech ani nemluvě. A byli v nich právě
naši dědové i pradědové, sloužící předtím v bývalé RU armádě. Na pozvání kolegů z LIR 10 začátkem ledna t. r.
jsem se zúčastnil přátelského setkání zástupců vojensko – historických spolků z Čech i Moravy. Bylo to v restaura‐
ci "U Hymrů" v Mladé Boleslavi. Tam jsem začal jednat. Moje myšlenka zde oslovila např. i samotného velitele c. k.
pluku v Železnici Milana Cermana, mého nového známého Miloše Macka z IR 42 Terezín a některé další, jako např.
Karla Drábečka z IR 35 Plzeň. Díky ochotě i pochopení hostitelů – velitelů LIR 10 v Mladé Boleslavi Josefa Křeliny (taktéž velkohoteliéra U Hymrů ) a Miloše Kredby jsem domluvil na místě, že bychom se my zájemci o vojenské vysloužilce sešli zde dne 5. 2. t. r. Ještě v lednu t. r. jsem se seznámil prostřednictvím internetu s dalšími dvěma
nadšenci – známým faleristou (sběratelem vyznamenání) Pavlem Nejedlo ze Stráže pod Ralskem a Hynkem Do‐
malípem z Varnsdorfu, který má své webové stránky, zaměřené na vojenskou historii hlavně naší habsburské
monarchie v období První světové války. Již vloni při setkání na památném místě bitvy u Chlumu jsem oslovil
dalšího mého známého Jirku Šubrta z c.k. dělostřelecké jednotky z Josefova, který byl mou myšlenkou obnovit
vojenské vysloužilce hned nadšen a také projevil zájem o vlastní realizaci. A pak již to byla jen otázka času a pří‐
prav. Nejvíce jsme záležitost, vzájemně po internetu, konzultovali s Pavlem Nejedlo a Hynkem Domalípem a při‐
pravovali se na ustavující schůzi a vznik spolku na plánovaný termín 5. 2. 2011. A tak se také stalo, my tři jsme
utvořili jakýsi přípravný výbor a na schůzi jsme také pozvali i Rudolfa Koldovského z pluku Železnice a Jardu Ře‐
záče z Prahy, který se zabývá m. j. výrobou replik historických c. k. militárií včetně zhotovení, či zajištění různých doplňků na uniformy, ušití uniforem atd. Na schůzi byl ustaven Svaz c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny
české. Za představitele výboru zvolen Pavel Nejedlo, jeho zástupcem Jindřich Lipecký a zapisovatelem Hynek Domalíp. Později do rozšířeného výboru byli kooptováni Milan Cerman jako velící, Vojta Penc jako zástupce velí‐
cího, Jiří Šubrt jako praporečník a Miloš Macek jako revident. Těchto 7 nadšenců tvoří zakládající členy Svazu. Dohodnuto, že zatím budeme fungovat jako volné sdružení zájemců o historii c. k. vojenských vysloužilců pod patronací KVH Rakovník (předseda ing. Jiří Svoboda) a LIR 10 v Mladé Boleslavi. Spolková místnost bude zatím U Hymrů díky vstřícnosti
majitele. Závěrem bych chtěl také velmi poděkovat za
obrovský kus práce Pavlu Nejedlo (hlavně na vytvoření
dokumentů Svazu) i Hynkovi Domalípovi, především za
krásné grafické návrhy listin, emblémů a dalších materi‐
álů prostřednictvím PC. Shodli jsme se na tom, že bude‐
me otevření vůči případným dalším zájemcům, ale roz‐
hodně se nechceme stát masovou organizací, spíše nao‐
pak. Mnohdy méně znamená více (jak je známo i z čin‐
nosti některých dalších nám známých spolků). Čas uká‐
že, jak to vše bude fungovat. Dne 16. července 2011 proběhl ve Vídni pohřeb Otty von Habsburg, Svaz c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny české na pohřbu zastupoval Jirka Šubrt, který se
osobně vydal na poslední rozloučení s Ottou von
Habsburg. Pátá schůze Svazu c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny české se konala ve čtvrtek 4. srpna 2011, tento‐
krát v severočeském Vilémově. Útočištěm se stal hosti‐
nec " Mlsná koza ", kde byla schůze zahájena ve 14,30
hod. Na schůzi byly probírány nové stanovy a transfor‐
mace Svazu na občanské sdružení. Následně byl pláno‐
ván harmonogram prací na rekonstrukci pomníku pad‐
lým vojákům v první světové válce v Novém Hraběcí. Členové Svazu c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny
české dne 5. srpna 2011 provedli rekonstrukci a úpra­
vu okolního terénu pomníku padlým vojákům v první
světové válce. Povolení vyjednal s úřady místní samo‐
správy Milan Vašíček, který také zajistil nářadí a materi‐
ál pro vlastní práce. Během úprav byl přemístěn kámen, který byl pravděpodobně během druhé světové války
necitlivě usazen před ústřední kámen. Tento byl nově
zasazen do původního půlkruhového sestavení kamenů.
Všechny kameny byly očištěny od mechu a nečistot. Dále
byly odstraněny náletové dřeviny, upraven živý plot a
vybudován chodníček od schodiště, až k centrálnímu
kameni pomníku. Na závěr byla pořízena fotodokumen‐
tace a symbolicky zapálena svíčka. V následujícím obdo‐
bí plánujeme pomník doplnit o informační tabulku Zarostlý areál s málo již čitelnými nápisy se nachází u
obce Nové Hraběcí u Šluknova, kde byl původně zbudo‐
ván zásluhou veteránů z 1. sv. války a to v roce 1922. Pomník je unikátní svým zpracováním a rozsahem, což bylo jistě pro tak malou obec velmi nákladné. Pomník jako
takový není jen vzpomínkou na padlé hrdiny, ale dnes i
památkou na práci mistrů kameníků té doby a jako tako­
vý má i svou kulturní hodnotu. U každého jména je datum
narození, jednotka, u které dotyčný sloužil, a místo, kde
zemřel. Většina mužů z Nového Hraběcí narukovala, a
někteří i padli v řadách 42. pěšího pluku se sídlem v Tere­
zíně, další našli svou smrt v řadách 9 pluku zeměbrany se
sídlem v Úštěku. Příští rok uplyne 90 let od jeho odhalení a
tak bychom v rámci spolku rádi dali okolí pomníčku do
důstojného stavu, jaký si jistě zaslouží. Milan Vašíček
Schůze U Mlsné kozy.
Dole pomník v roce 1920
KONTAKTY – srpen 2011
Specifické symboly pro platby v KČ
Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat
účel vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme!
Platby ve prospěch KČ:
účel
specifikace
specifický symbol
chod strany
členský příspěvek
1112012*
chod strany
dary a příspěvky příznivců
2222012*
ML
vydávání ML
333
ML
inzerce v ML
322
ML
příjmy z prodeje ML
300
ML
předplatné ML
311
reklamní předměty
odznaky KČ
444
Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo.
*Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.
VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ
Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru):
http://www.primaplana.net/
Stránky císařovny Sisi a její rodiny:
http://erzsebet–kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar–franz–josef–i
Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.:
http://www.franz–josef.cz/
Stránky František Ferdinand d´Este:
http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek–Ferdinand/II./
Stránky Habsburkové a jejich země:
http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty–a–rozhovory
Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/
Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie):
http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1
20
DŮLEŽITÉ KONTAKTY
Koruna Česká
(monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska)
Adresa:
Senovážné nám. 24, 110 00, Praha 1
e–mail: [email protected]
internet: www.korunaceska.cz
IČ 44266740
č. účtu: 1928428359/0800 (CZK)
account: 1721719263/0800 (EUR)
IBAN: CZ2808000000001721719263
předseda
Václav Srb
+420 603 412 671
[email protected]
generální sekretář
Bc. Aleš Hoffmann
+420 607 208 971
[email protected]
Monarchistický zpravodaj KČ – Periocidita: Měsíčník
Petici – Zrušte prezidenty podepisujte na adrese:
Redakční rada:
www.zrusmeprezidenty.cz
Jan Drnek (šéfredaktor) [email protected]
Mgr. Vlastimil Ježík (korektura) [email protected]
Otto Brachtel a Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika) [email protected]
Monarchistický zpravodaj je stranickým periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických myšlenek a informací pro členy a příznivce strany. V žádném případě není prostorem pro spory a polemiku. O zveřejnění příspěvků rozhoduje předsednictvo Koruny České.
MONARCHISTICKÉ A HISTORICKÉ KALENDÁŘE 2011
Objednávejte
nebo odebírejte v kavárně a vinárně U posledního soudu, Jagellonská 8, Praha 3 –
www.uposlednihosoudu.cz denně od 17 do 22 hod. Nyní slouží zbytek nákladu kalendáře jako propagační materiál KČ, tedy zdarma, ale kde smysluplným účelům.
DISKUSE – srpen 2011
Názory na těchto stránkách nemusí být v souladu s oficiální linií představenstva KČ
Lež ze Stalinovy dílny Opět jsem zaznamenal, jako již tolikrát, účelově zavádějící označení nacismu, resp. fašismu coby pravicového či dokonce konzervativního hnutí. Tentokrát se k manipulativnímu šíření tohoto nesmyslu snížil pan Lukáš Jelínek v článu Kde je konec české radikální pravici?: „Kdykoli se proto budeme uklidňovat tím, že u nás silnou krajní, nacionalistickou nebo fašizující pravici nemáme, vzpomeňme si, že k hnědnutí společnosti i politiky zpra­
vidla dochází pozvolna a k následnému požáru nevídaných rozměrů stačí jen přeskočení nepatrné jiskry.“. Připomeňme při této příležitosti jiné podobné výroky: Reagan se pokouší nahradit „...Listinu práv fašistickými poučkami převzatými doslovně z Mein Kampfu.“ (De‐
mokratický kongresman William Clay) „Zde máme obyčejné, prosté muže (ano, ba i ženy) kteří konečně přišli vzít do svých rukou vládu nad tímto sto­
letím... Jsou úzkoprsí, jsou to paliči knih a cenzoři pravdy, jsou záludní, lakotní, závistiví, netolerantní, bojácní, malicherní, mají násilnické sklony, jejich morálka je triviální, jejich patriotismus je falešný, ke svým nízkým cílům zneužívají rodinu, hvězdnatý prapor i Boha; jsou tuctoví, mělcí, malí, licoměrní... jsou to přesně ti lidé, kteří tvo­
řili hlavní sílu německého nacismu, kteří kolaborovali s nacismem ve Francii a podporovali vládu ve Vichy.“ (Henry Fairlie, „Mencken’s Booboisie“, Washington Post 27. 7. 1980, komentář ke shromáždění delegátů celo‐
státního předvolebního sjezdu Republikánské strany) „Spojené státy se vydaly cestou tak hluboce reakční, tak negativní a nízkou, tak šovinistickou a sebeklamnou, že naše doba může brzy soutěžit s érou McCarthyho.“ (Alan Wolfe po zvolení R. Reagana, The Nation) Nacisté byli, popř. jsou zcela samozřejmě a v prní řadě socialisty. Pregnantně to shrnul nacistický ideolog Gregor Strasser: „Jsme nepřátelé, úhlavní nepřátelé dnešního kapitalistického hospodářského systému s jeho vykořisťováním ekonomicky slabých, s jeho nespravedlivým platovým systémem, s jeho nemorálním způsobem posuzování hodnoty lidských bytostí podle jejich bohatství, jejich peněz.“ Projev, který jako první přitáhl mladé‐
ho Adolfa Hitlera k nacismu, nesl název „Jak a jakými prostředky by měl být zlikvidován kapitalismus?“. Nacis‐
tická strana ve svém programu požadovala jistotu pracovních míst, zrušení bezpracných příjmů, znárodnění všech velkých obchodních společností a koncernů, podíl na zisku v průmyslových podnicích, zvýšení starob‐
ních důchodů, převzetí velkých obchodních domů vládou a mnoho dalších „pokrokových“ reforem. Nacisté se snažili vymýtit ze společnosti autoritu církve a tradice a nahradit je nadvládou státu a diktátem politické správnosti – to vše ve jménu pokroku. Nacisté zčásti vyrostli z prvních „zelených“, zdravých mládež‐
nických hnutí na Západě, a kooptovali je. Protonacistický filosof (a vášnivý antisemita) Ludwig Klages sepsal jeden ze zakládajících textů dnešního environmentalismu „Člověk a Země“, ve které poprvé zaznívá většina obžalob, jež jsme slýchali a slyšíme z úst Ala Gorea a dalších lidí na environmentální levici. Němečtí Zelení v roce 1980 Klagesův manifest znovu vydali při příležitosti oslav založení své strany. Ikona feministek Charlotte Perkins Holmanová pranýřovala „nekontrolovanou domácí tyranii“ a zdůrazňova‐
la, jak důležité je uznat „děti … za občany s právy, jež má garantovat pouze stát“. Myšlenka „zmocnit se“ dětí pro sociálně–inženýrské účely fascinuje politiky a intelektuály již od dob Platónovy Ústavy. To je důvod, proč Robespierre hájil názor, že děti má vychovávat stát, a proč Hitler – který věděl, jak důležité je získat si srdce a mysl mládeže – jednou řekl: „Když protivník prohlásí ‚Já na vaši stranu nepřejdu‘, řeknu jen klidně ‚Vaše děti už k nám patří… Nebude trvat dlouho a nebudou znát nic jiného než toto nové společenství.‘“ Fašismus a nacismus nejsou samozřejmě identická hnutí. Jsou sice často zaměňována, zejména slouží–li levici jako nadávka pro pravici či konzervativce, ale fašismus je přece jen o něco méně socialistický než na‐
cismus. Mnohé však pochopitelně nacismus s fašismem spojuje. Co tedy patří k charakteristickým znakům fašismu? Mezi jiným kult akce, glorifikace násilí, velebení mládí, vědomá potřeba stvořit „nového člověka“, nenávist ke konvenční morálce a tradiční autoritě, klanění se „ulici“ a „moci lidu“, ospravedlňování zločinu jako politické vzpoury a očerňování vlády zákona jako formy útlaku. To vše jsou zřetelné rysy „hnutí mláde‐
že“ šedesátých let. (Během krize na universitě v Cornellu, kam si mladí radikálové přinesli zbraně, zaskočil tehdejší profesor Walter Berns studenty předčítáním výňatků z Mussoliniho projevů. Studenti jásali – dokud se nedozvěděli jméno autora.) Jistá část našich „elit“ však stále vidí hnědě právě při pojmu „konzervatismus“. Nikdo jim prostě nevymluví, že co konzervativec, to v hloubi duše „fašoun a nácek“ (a dost možná, že co „fašoun a nácek“, to konzervati‐
vec), přičemž některým konzervativcům se to daří skrývat lépe, jiným hůře – ale nakonec budou odhaleni všichni! Toto přesvědčení je v zásadě velkým Stalinovým vítězstvím: to on se potřeboval „odstřihnout“ od svých nacistických spojenců, s nimiž ruku v ruce rozpoutal 2. světovou válku, poté co jej zradili a napadli... A sovětská propaganda začala hlásat, že zatímco komunismus (internacionální socialismus) je levice, nacismus (nacionální socialismus) je pravice. K dovršení celé lži pak sověti zahájili oblíbené zaměňování nacismu s fašismem, neboť v nacismu je pořád socialismus nepříjemně přítomen a připomíná pravý původ hnutí – proto čistá sovětská verze většinou hovoří o nacistech jako o „germanskich fašistach“, aby bylo snažší tvrdit, že se jedná o pravicové hnutí. Stokrát opakovaná lež se sice nestala pravdou, ale dodnes sovětskou verzi mnozí papouškují v přesvědčení, že jinak to ani být nemůže. Komunismus a nacismus jsou přitom přirozená totalitaristická dvojčata – je prakticky nemožné říct, které z nich bylo či je horší. Obě tyto zrůdy mají stejné kořeny v představě, že lze lidskými prostředky vybudovat „ráj na zemi“, že spása čeká člověka tady, za jeho pozemského života, z jeho vlastních rukou, že nového nad‐
člověka lze vyšlechtit (arijce, stachanovce) a takové, kteří se pro zářnou budoucnost nehodí, je možné bez uzardění vyvraždit (Židy, kulaky). Konkrétní aplikace „trojitého schématu“ německé říše (první říše, která zanikla v roce 1806, druhé, Bismarkovy, která zanikla v roce 1918, a třetí nacionálně socialistického hnutí) vypadá ve srovnání s celosvětovými historickými spekulacemi německých idealistů, Comteho či Marxe, mělce a provinčně. Její nacionalistický, nepodstatný rys, je důsledkem toho, že symbol Dritte Reich nevznikl spekula‐
tivním úsilím opravdového filosofa, ale pocházel z pochybných literárních výpůjček od autora, který neměl žádné nacionálně socialistické záměry, avšak zjistil v průběhu práce na svém díle o německých vydáních Do‐
stojevského děl, že mu příslušný symbol plně vyhovuje z jiného důvodu: ruskou ideu o Třetím Římu lze totiž charakterizovat jako stejnou směs eschatologie duchovního království a jeho uskutečnění politickými pro‐
středky. Mesiášská vize v sekularizované podobě inspirovala ruskou diktaturu proletariátu k domněnce, že po dobytí světa, ten rozkvete v marxistickou společnost, království svobody. Moskva jako Třetí Řím a Hitlero‐
va Třetí říše jsou dvěma plody téhož jedovatého gnostického stromu. Totalitarismus, definovaný jako existen‐
ciální vláda gnostických aktivistů, je konečnou formou pokrokářské civilizace. K fašismu i nacismu tedy mají mnohem blíže socialisté všeho druhu, stoupenci feminismu, nebo zelení akti‐
visté – a to tím více, čím silněji chtějí prosazovat svoje ideje státní mocí. Komunisté stojí na levici společně s nacisty, méně již s fašisty, liší se od obou jen univerzalistickým pojetím svých idejí a rozlišují „třídy“, nikoli národy, zatímco ti druzí jsou nacionalisty, tedy jsou principiálně naladěni spíše nepřátelsky vůči jiným náro‐
dům. Celkově, antitotalitní konzervatismus vyznávající svobodu a respektující nekonečnou důstojnost každého člověka je opakovaně osočován reprezentanty kolektivistických utopií, jejichž teoretici nabízejí „řešení“ v duchu „když se kácí les, lítají třísky“. Je to pomluva, která má primárně odvrátit pozornost od skutečnosti, že to jejich vlastní ideologije jsou s nacismem v blízkém příbuzenském vztahu. A závěrem související otázka. Téměř celý text se zabývá stranou Suverenita; no vážně, pane Jelínku, co je na té Suverenitě pravicového? Jan Kubalčík www.konzervativnistrana.cz Text zpracován s využitím těchto zdrojů:
1. Johan Goldberg: Půl století očerňování – Nejsou to konzervativci, kdo se musí zodpovídat z fašismu, National Review,
January 28, 2008, s. 35–39 (česky bulletin Občanského institutu č. 203 z července 2008)
2. Steven F. Hayward: Reagan patří konzervativcům, National Review, February 7, 2011, s. 34 – 36 (česky bulletin Občanského institutu č. 233 z ledna 2011)
3. Michael Novak: Duch demokratického kapitalismu, Občanský institut, Praha 1992
4. Eric Voegelin: Gnosticismus – podstata modernosti, 1952
5. R. Aron: Demokracie a totalitarismus, Atlantis, Brno 1993
Nemluvíme o pravici vládní (dnes levicové), ani krajní (dnes scvrklé tak, že na oslavy Hesse se jí sjelo z celé Evropy jen pět tisíc), ani okrajové (Mach a Bobošíková), ani o lidovcích (snad už dekalouskizovaných?) Pestrá česká pravice
Pokoušíme se sledovat, jak kvasí nová („pravá“?) česká pravice dlící převážně v chrabrých diskusích blogo‐
sféry. A klademe si otázku, jak ladí s novou pravicí západoevropskou, kterou ze všech evropských politiků nejvýrazněji prezentuje Geert Wilders. I tu donedávna hlavní média označovala za extrémní. Nakonec však musela vzít na vědomí její charakter ryze demokratický, důsledně nerasistický, liberální a antitotalitní a nej‐
nověji si ji přejmenovala na „populistickou“. Populistické na ní je to, že zastupuje obavy a zájmy široké populace, která se cítí hlavními politickými stra‐
nami přehlížená. A protože populus znamená totéž, co démos, mohla by být docela nadějnou cestou zpět k demokracii coby vlády vycházející z lidu. Věří v sekulární demokracii zaručující svobodu projevu, ale žádá obranu před těmi, kdo ji ohrožují. Přestala se zabývat otázkami rasy, zcela se zřekla antisemitismu a antisio‐
nismu, které přenechává levici. Vyjadřuje dvě nejakutnější obavy: Zánik evropské civilizace pod islámem a zhroucení demokracie pod byrokracií EU. Zatímco v Londýně imámové na tiskové konferenci oficiálně vyhlašují celoevropský kalifát, nová česká pra‐
vice řeší: Jaké doutníky Havel kouřil ve vězení. Který farář je kacíř. Který zpěvák lidových písní je vlaste‐
nečtější. Jak Američané sami provedli 11. září. Jak inkvizice nepronásledovala nýbrž chránila kacíře. Jak sata‐
nističtí zednáři persekvovali církev. Který papež zradil víru. Zda více lidí vzájemně povraždili katolíci či pro‐
testanti. O kolik milionů se přepočítali sčítači obětí holocaustu. Co je pravá víra a co blud. Z kdysi talentovaných a prezidentem republiky obdivovaných novinářů se tu stávají lovci spiknutí zednář‐
sko–globalisticko–bilderbergovsko–americko–imperialisticko–sionisticko–pravdoláskových, která řídí všechny zla světa, i tu islamizaci. Jediným příspěvkem domýšlivých Židů západní civilizaci je podle nich lichva. I za tím norským masakrem (jako za vším) stojí Mosad. Že by antisemitismus? Kdepak. Podle izraelské definice je antisemita někdo, kdo nenávidí Židy víc než je nutné. Jakýmsi bizarním sebeklamem se všichni rádi označují za konzervativce. A jsou si všemi svými vírami doko‐
nale jistí. Jenže esencí konzervatismu je proslulá věta konzervativce Disraeliho na adresu liberála Gladstona: „Kéž bych si byl tak jistý čímkoli, jako je si on jistý vším“. A táží se, jakouže to vlastně civilizaci máme zachraňovat, když je tak nemravná a nekřesťanská. Odpověď na to je až trapně jednoduchá: Tu, kterou máme. Lepší nemáme, nikdy jsme neměli a neměl ji ani nikdo jiný. Křesťanská (či židovsko–křesťanská) civilizace je návod a ideál, kterému jsme se nikdy nepřiblížili. Máme z něho jen politický a ekonomický systém, který se dlouho a bolestně vyvíjel, aby se k těmto ideálům mohl při‐
bližovat, diskutovat o nich, vytřibovat a zkoušet je. Jiný takový systém na světě není. Pravice, která toto neví, je k zachraňování Evropy nepoužitelná. Benjamin Kuras
PROČPAK HOŘÍ, MÁ PANENKO? Vy máte doma elektrický spotřebič. Neříkejte, že ne, každý ho má, dokonce ne jeden, ale celou kohortu. Ale zůstaňme u toho jednoho. On je sestrojený tak, aby v širokých mezích kladl stejný odpor protékajícímu prou‐
du, a navíc funguje nejlépe při určitém napětí. Bejvávalo, že parametry napětí v naší síti byly v hodnotách 380/220V. Teď už ne. Nápadeček se zrodil v Německu, a protože šlo o spolehlivé vykrádání peněženek obča‐
nů, vláda ho uvedla roku 1987 úplně potichoučku do praxe a změnila parametry sítě na 400/230V a navíc rozšířila toleranci z dřívějších 8% na 10%, takže dodavatel se může pohybovat v mezích od 360/208 do 440/254V. Je jasné, že pravda vadí, a když se jí dopouštím, mnozí se budou snažit usvědčit mne ze lži. Mají na to chechtáky a slouhy od tajných služeb po kohorty právníků, také noviny, rozhlas a televizi, mají zkrátka všechno – kromě pravdy. Takže já bych začal něčím zdánlivě nepatrným a nedůležitým a zvolím něco, co si každý z nás může kliďánko ověřit. Multimetr mám na dosah ruky, nastavuji. Je 18. 12. 2010, čas 20.20. Měřím a napětí v zásuvce činí 235V. Multimetr si může opatřit každý a měření je snadné. Naměřená hodnota není vysoká, když si prohlížím záznamy o sérii 18–ti měření z intervalu 27. 9. 2009 až 12. 2. 2010, je průměrné naměřené napětí 238,5 V v rozpětí od 231 do 245 V. Nenudím vás? Viďte, že ano? Tak já s tím přestanu a za‐
čnu o něčem ještě horším. A teď k principu fintičky: Lidé měli spotřebiče, které jsou hospodárné při 220V a když do nich pustíte v prů‐
měru 230V, sežerou navíc (zbytečný) výkon o velikosti 9,3%, takže aniž by vláda hnula prstem, zdražila lidem elektriku o 9,3% – a neinformovala je o tom. Navíc jsou spotřebiče stavěné na určité parametry a dlouhodobé přepětí nevydrží, shoří a občánek maže do krámu a koupí si za své šušníky nový spotřebič. To je tedy vláda za všechny prachy, nicht wahr? My máme lepší, heč! Ale co vás vede! Od roku 2009 vstoupila v platnost norma ČSN 330121 a i v naší síti napětí poskočilo stejně, jako v Německu. Samozřejmě potichoučku, přece nebudete lidem vykládat, že jim zdražíte elektriku v průmě‐
ru o 9,3 %? No ale podívejme se na některé technické důsledky. Řekněme, že máte někde žárovku 100 W – a ona najed‐
nou spotřebuje v průměru 109,3 W a navíc, na takové nominální zatížení není sestrojená a brzy zkolabuje (při průměrném naměřeném napětí 238,5 W vás vláda okradla o 17,5 % platby a žárovka shoří ještě dřív). Podnikáte? Tak podnikejte. Koupil jste jeden provoz a máte v něm sklad nebo dílnu. A jste úspěšný, takže začínáte pěkně nasírat bolševika, který dělá totéž, protože mu to soudruzi po převratu přiklepli. Zvedne tedy telefon a do sítě vašeho nového provozu, která je konstruována na 380/220 V, najednou proudí o 32 % větší výkon – a už hoří, plameny šlehají do výše, hasiči houkají. Všimněte si, furt u nás někde hoří. I trolejbusy nějak záhadně furt hoří. Vyšetřovatelé dospějí k názoru, že chyba byla v rozvodné síti – a nic! Pojišťovna si s vámi následně vytře pr... pardon, nic vám nedá. Když naši vládnoucí filutové viděli, jak jsou lidi blbí a nechají se v oboru energie okrádat jako jehňata, jejich sebevědomí se zvedlo a vymýšleli dál. Využili povolenek na emise (o tomhle podfuku byste měli vědět, a jestli ne, později si o něm počtete) a darovali spřáteleným firmám 100 miliard vašich penízků ve formě povolenek. Nejspíš docela nezištně, jak jinak, že? A prošlo jim to, takže pokračovali. Ve fotovoltaice. Dostali vás do situa‐
ce, že budete zase platit víc, bude to něco pod pět procent. Poslancové se k tomu při veřejných projevech staví jako vyjevení jelimani, ale nevěřte jim. Oni totiž, pokud jde o vykrádání vašich kapes, pracují v naprosté sho‐
dě, tak říkajíc napříč politickým spektrem. Nejprve tedy sehráli hru, jako že hnusní fotovoltaici je oklamali a zdraží se o 10, ale oni, hrdinové, zasáhnou a zdraží se jen o 5. No nejsou k zulíbání? A to ještě mají v záloze excelentní lupičský nástroj jménem arbitráž a může se stát, že budeme všichni ronit krvavé energetické slzy. Mohu uvést příklady i z jiných oborů, ale myslím, že tenhle stačí. Budete platit za elektriku a jiné komodity jako mourovatí a pokud jde o popsaný elektrický podfuk, opravdu si ho můžete snadno ověřit. Chce–li někdo měřit a hrát si s číslíčky, pak tedy výkon se změní podle vzorečku P = P0 x (U : U0)2. A právě druhá mocnina podílu napětí ukazuje, o kolik víc zaplatíte. Při přechodu z 220 na 230 V odebere váš spotřebič o 9,3 % výko‐
nu víc a vy to zaplatíte. Nevymýšlím si. Když jsem byl kluk a bastlil krystalku a později i jednoduchý tranzisto‐
rák a další hračičky, měl jsem starý voltmetr z Metry Blansko. Neměl izolované kontakty a každou chvíli mne praštil, ale byl dost přesný. A tak vím, že tenkrát bylo v síti podpětí. Norma umožňovala výrobci jít až na 202,4 V, ale tak daleko to nikdy nedošlo. Mez byla někde na 215 V, ale tehdejší spotřebiče, třeba první televizory, byly na podpětí citlivé a tak si lidé kupovali ještě stabilizátory napětí. Občas dnes měřím a v síti jsem zatím nikdy nezjistil podpětí, vždycky jenom přepětí. A přepětí znamená, že spotřebiče polykají více elektřiny a ta se musí vyrobit a zaplatit a výroba se neobejde bez devastace prostředí... (c)2011 Petr Novák PŘESTALA MĚ ZAJÍMAT SPOLEČNOST, VE KTERÉ ŽIJI Patříval jsem mezi lidi, kteří se rádi baví, kterým není smích cizí. Dokonce jsem po „sametové revoluci“ věřil v lepší budoucnost země, do které jsem se ze zahraničí v roce 1994 vrátil. Věřil jsem klukům a holkám, kteří se po roce 1989 postavili do čela této země, kterou pak postupně a systematicky rozkrádali, rozprodávali, tunelovali a jinak devastovali. Věřil jsem v opravdovou demokracii, ve fungující systém. Věřil jsem v stát, kte‐
rý bude vždy a za všech okolností bránit práva svých občanů. Věřil jsem ve zdravotnictví a soudnictví. Věřil jsem všem slibům úlisných a slizkých politiků, kteří nikdy nepracovali pro blaho svého voliče, jak se nakonec vždy potvrdilo. Česko se od roku 1989 stalo ABSURDISTÁNEM bez pravidel a rozumných zákonů. Zemí, kde se neměří všem stejným metrem. Místem na planetě, kde se děti rodí jako dlužníci jen proto, že si několik vyčůraných politiků postavilo mnohamilionové, luxusní vily jak v Česku, tak v zahraničí. Jen proto, že si pěchují vlastní konta, pro‐
tože každý z nich ví, že špičkovým politikem nebude napořád. O této zemi jsem ztratil veškeré iluze a je mi to nesmírně líto. Líto proto, jelikož jsem ji nesmírně miloval a býval hrdý na to, že jsem Čech. Dnes, kdy čítávám zahraniční tisk, kdy diskutuji se svými zahraničními přáteli o životě v České republice, se jen stydím a nenacházím slova vysvětlení. Je smutné, že už dnes nepociťuji to příjemné šimrání v podbřišku, když slyším hrát českou hymnu, nebo když poslouchám novoroční projev prezidenta republiky. Je smutné, že musím být nedobrovolným svědkem toho, jak se řítíme do nekonečné propasti zadluženosti, za kterou obyčejný občan nenese absolutně žádnou odpovědnost. Je smutné, jak se vrcholoví politici bezostyšně vysmívají svému voliči, kterému vděčí za své křeslo. Je smutné, že kolem sebe vidím hlubokou nespokojenost a stále rostoucí vztek. Jako řešení se dostaví utáhnutí opasku, zase jen pro obyčejného člověka, který už tak musí počítat každou korunu, aby uživil svoji rodinu. Gesto, kdy si páni poslanci odhlasují snížení platů o tři tisícovky, je opět neslýchaným výsměchem všem poctivým občanům. Při měsíčních příjmech, dietách, odměnách, či prémiích se jedná skutečně o částku zanedbatelnou až směšnou. Prohnilý a zkorumpovaný státní aparát vůbec nezajímá, jak občané v této zemi opravdu žijí. Nikoho nezají‐
má, že exekutor zabavuje kvůli pokutám v MHD celé domy, které pak pod cenou prodává ve zmanipulovaných dražbách. Nikoho to nezajímá, poněvadž se to všechno děje za tichého souhlasu právě tohoto státu. Všech těch mocipánů, kteří z toho všeho profitují. Je smutné, že se český občan se vším smířil a rezignoval, že zase drží „hubu“ a krok, jak tomu bylo za komu‐
nistického režimu. Je smutné, že je nás, co se nebojíme si tu „hubu“ otevřít, žalostně málo. Zlo je opět v přesile a mně nezbývá než říct sám za sebe, že opovrhuji českými politiky a zdejší politikou vůbec. Opovrhuji zkorumpovaným soudnictvím, zákony a celým prohnilým, státním aparátem. Přestala mě zajímat společnost, ve které žiji. Josef M. H. Motov