Pentagram - Lectorium Rosicrucianum

P e nt a gr a m
Lectorium Rosicrucianum
Tao, velká síla ve středu
Mäkká voda
Imprese světla
Spoločný odchod je možný
Barvy slova
Váha slova
Síla ticha
Johann Michael Hahn
2014
ČÍSLO
1
Šéfredaktor
A. H. v. d. Brul
Redakční rada
P. Huijs
Obrázky
Wendelijn van den Brul
Design
Studio Ivar Hamelink
Redakce
Pentagram
Maartensdijkseweg 1
NL-3723 MC Bilthoven
e-mail: [email protected]
Administrace
Medzinárodná škola Zlatého Ružokríža
Lectorium Rosicrucianum
Masarykova 1 2
SK-040 01 Košice
e-mail: [email protected]
Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží
Lectorium Rosicrucianum
Křesomyslova 8
CZ-1 40 00 Praha 4
e-mail: [email protected]
Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží
Lectorium Rosicrucianum
Nové sady 4
CZ-602 00 Brno
e-mail: [email protected]
www.lectoriumrosicrucianum.org
K překladu použito:
německé vydání Pentagramm 2/201 3
anglické vydání Pentagram 4/201 3
maďarské vydání Pentagram 4/201 3
Vydavatel
Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží
Lectorium Rosicrucianum
Křesomyslova 8
CZ-1 40 00 Praha 4
e-mail: [email protected]
Autor
© Stichting Rozekruis Pers
Bakenessergracht 5
NL-2011 JS Haarlem
e-mail: [email protected]
www.rozekruispers.com
Kopie ne bez písemného souhlasu
Evidenční číslo MK ČR E 1 8833
Časopis Mezinárodní školy
Zlatého Kříže s Růží
Lectorium Rosicrucianum
Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit na
novou dobu, která započala ve vývoji lidstva.
Pentagram byl za všech časů symbolem
znovuzrozeného člověka, Nového Člověka.
Je však také symbolem Universa a jeho
věčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.
Symbol však obdrží smysl jen tehdy, je­li
uskutečněn v životě. Teprve tehdy, když
člověk uskutečňuje pentagram ve svém
mikrokosmu, ve svém malém světě, teprve
pak vstoupil na stezku transfigurace.
Časopis Pentagram vyzývá čtenáře,
aby tuto duchovní revoluci v sobě samých
připustili a uskutečnili.
P e nt a g r a m
Číslo 1/2014
Logos, impresia slova vo
vydaní o reči
Neodňateľné
Tao, velká síla ve středu
Toto nám nebude odňaté: čítať
A so zatajeným dychom strany obracať,
Ďaleko od každodennosti.
Tí, ktorí čítajú, môžu byť osamelí.
obrazy
Ale takými boli od svojho detstva.
Volá ich svet, kde Veľkí,
Tí Bezčasoví, stále pretrvávajú,
Kam my, malí, môžeme ísť;
Oni sú jediní, ktorí nás nikdy nevyženú.
Ida Gerhardt (1905 ­ 1997)
Střed obsahuje všechny
2
Mäkká voda 8
Rytmus 12, 40, 41, 45
Imprese světla 13
Spoločný odchod je možný
Výprava v siedmich
fázach
19
Barvy slova 28
Síla ticha 33
Pozliepané vety 39
Váha slova 42
Vnitřní vize Johanna
Michaela Hahna
Pozoruhodný příklad
osvícení
46
STŘED OBSAHUJE VŠECHNY OBRAZY
Tao, velká síla ve středu
J. van Rijckenborgh
Viditelné účinky velkého Te jsou následkem proudění Tao. To je přirozeností Tao. Tao je ve svém tvoření neurčité a matoucí. Jak matoucí!
Jak neurčité! A přece střed obsahuje všechny obrazy. Ó, jak neurčité,
jak matoucí! A přece, ve středu je duchovní bytí. Toto bytí je nanejvýš
skutečné a obsahuje neklamné svědectví. Od pradávna bylo jeho jméno
nepomíjející. Propůjčuje skutečnému stvoření život. Jak vím, že v něm
má vše stvořené původ? Skrze samotné Tao.
V
iditelné účinky velkého Te jsou
následkem proudění Tao. Tao je
ve svém tvoření pro přírodně zrozené,
pro všechny, kteří už předem náleží
k nějakému „hřbitovu“, neurčité a ma­
toucí. V astrálním životním poli od­
děleném od pramatky tomu nemůže
být jinak. A přece střed tvoření Tao ob­
sahuje všechny obrazy. Výraz velké Te
je některými autory překládán jako
„velká ctnost“. A ačkoli je Te opravdu
nesmírně velkou ctností, přece je lepší
Te opisně a výstižně překládat „stezka
osvobození“ a jako „výsledek kráčení
stezkou osvobození“. Když se člověk
přibližuje podstatě Te tímto způsobem,
pak zabraňuje tomu, že bude brát vel­
kou ctnost jako aspekt přírodně zroze­
ného života.
2
Pentagram 1 /201 4
V přírodě smrti může člověk na­
zývat mnohé věci ctnostné, dobré.
Ale ctnost a dobro nejsou v této pří­
rodě absolutní, nevztahují se na „Je­
diné dobro“, jak to nazývá Hermes
Trismegistos. K tomu je řečeno ve
21. kapitole Tao­te­ťingu o viditel­
ných účincích jako výsledku kráčení
touto stezkou, jako výsledku upotře­
bení trojnásobné gnostické praxe,
o které bylo pojednáno v poslední
kapitole. To jsou účinky, které abso­
lutně nemusí být neurčité, neboť tyto
účinky jsou následky emanací nebo
proudění Tao.
Tao je božské Jedno, Absolutno;
je to samotné „To“. Ale není toto vy­
mezení pojmu poněkud neurčité? Ne­
musí být ze tří důvodů. Zaprvé jsou
Jan van Rijckenborgh a Catharose de Petri jsou zaklada­
telé duchovní školy Zlatého Kříže s Růží. Svým žákům
v této škole stezku osvobození duše všemi možnými způ­
soby a často na základě původních textů z univerzálního
učení vysvětlovali, prozkoumali a příkladně žili.
Symbol pro
„sílu Tao“.
Kdo přemůže
druhé, je silný,
kdo přemůže
sám sebe, je
všemocný.
Tao, velká síla ve středu
3
tyto emanace přirozeností Tao. Za­
druhé Tao stojí a je absolutně „ve
středu“. A zatřetí nese tento střed
„všechny obrazy v sobě“. Pokusme
se to vysvětlit.
V celém vesmírném zjevení, v ce­
lém prostoru stvoření stojí Tao, božské
Jedno, ve středu. V tomto nezměrném
prostoru existuje bezpočet astrálních
polí, která se od sebe všechna velmi
odlišují. O každé této rozdílnosti, kte­
rá je obsažena v jednotě, musí člověk
říci: „Tao stojí ve středu“.
To je samo o sobě velmi důležité
a potěšující. Ale mnohem důležitější
je moci konstatovat, že z této božské
síly „ve středu“ vycházejí emanace,
proudění, záření, účinky, které napl­
ňují veškerý nezměrný prostor svým
majestátem. Ještě důležitější je to,
když člověk odhalí, že všechny tyto
myriády hvězdných systémů, a v těch­
to systémech zodiakální systémy,
v těchto zodiakálních systémech slu­
neční systémy, a v těchto slunečních
systémech všechna planetární tělesa
vlastní v nejpravdivějším smyslu slova
ve svém středu Tao.
Každá planeta, každé slunce, kaž­
dý systém je obklopen a prostoupen
duchovní esencí Tao. Je to esence,
která tvoří ohnisko ve středu těchto
nebeských těles a systémů. Planeta,
kterou obýváme, nese Tao v absolut­
ním smyslu ve svém srdci. Proto se
říká, že v nejvnitřnější vrstvě naší
4
Pentagram 1 /201 4
planety sídlí Kristův duch. Proto se
tak ostře rozlišuje mezi planetárním
duchem a planetárním Logosem. Pla­
netární duch je výraz pro dialektický
náhled, pro nositele obrazu planetární
přírody smrti. Planetu, kterou známe
jako Zemi, můžeme přirovnat k osob­
nosti člověka. Naproti tomu je pla­
netární Logos jsoucí existencí Tao,
existencí skutečné, z Boha zrozené
Země, která může být přirovnána
k našemu mikrokosmu. Je to nebeská
země Apokalypsy, planeta, která je
zcela odlišná od nám známé a která
je nám přesto velmi blízká.
Ještě více ohromující bude, když
zjistíme, že mikrokosmos vzhledem
ke kosmu a makrokosmu netvoří
žádnou výjimku. „Jak nahoře, tak
dole.“ Pochopte tento hermetický
axiom dobře! Také v mikrokosmu je
Tao přítomné, a to „ve středu“. Je to
střed, který koresponduje s naším tě­
lesným srdcem, střed, ve kterém jsou
emanace velmi jasně poznatelné.
Tak jsme tedy, i když poněkud ne­
souvisle, načrtli přirozenost Tao. Tao
je všude a u každého „v absolutním
středu“. To je velký zázrak Tao. Tato
velká, živoucí, božská síla hovoří a září
v srdci všeho a všech. Je to zázračná
přirozenost Tao, vlastnost Boha. „Proč
je potom hlas Tao,“ mohli bychom se
zeptat, „ve mně tak neurčitý? Proč mi
způsobuje zmatek?“ Protože Tao je
„Proč je potom hlas Tao ve mně tak neurčitý? Proč mi způsobuje
zmatek?“
sice ve vás, ale ne z vás. Tao ve vás
není ztělesněno, není žádnou částí
vaší hmotné existence, zatímco vaše
vlastní existence, vaše osobnost má
vlastní vědomí, vlastní hlas. Jste z jiné
přírody; Boží příroda je ve vás jen
jako hlas, jako záření. Je to Slovo,
které bylo a je od počátku.
Když se člověk omezí výlučně na
své přírodní zrození, když v něm má
dostatek prostoru, když vychází vý­
lučně z něho, když ani neví o možnosti
jiné přírody, jejíž hlas se v něm ozývá,
pak je logické, že tomuto hlasu nero­
zumí a je jím zmaten. Když ale člověk
o existenci jiné přírody ví, avšak ži­
votním postojem se jí pozitivně ne­
přibližuje, pak kromě zmatku existuje
už jen největší neurčitost. Pak Světlo,
slovo svítí v temnotě, ale temnota ho
nemůže nebo nechce pochopit. Pozná­
váte, jak je prolog Janova evangelia
konkrétní?
Když jste vysvobozeni ze zmatku
a neurčitost chcete proměnit v jasné
světlo, pak nesmíte nikdy zapome­
nout, že se v celém vesmírném zje­
vení vždy hovoří o dvou přírodách:
na jedné straně o absolutní přírodě,
která je Tao; a na druhé straně o vzni­
kající přírodě, která není nebo ještě
není Tao. Ve vašem mikrokosmu jsou
tedy dva životy. Vznikající příroda,
která podle okolností ve svém vzestu­
pu stagnovala jako ta vaše – a tím se
neustále otáčí a musí se vrátit ke své­
mu výchozímu bodu, ke kolu zrození
a smrti. Jestliže existují dvě přírody,
pak také existují dva od sebe odděle­
né stavy vědomí: stav vědomí abso­
lutní přírody a stav vědomí vznikající
přírody; vědomí mikrokosmu a vědo­
mí osobnosti. To nižší musí uvolnit
místo tomu druhému nebo v tom dru­
hém zaniknout. Především na to musí
brát ohled stav vědomí bytosti, která
existuje ve stagnující přírodě, hněvi­
vé přírodě. Její stav vědomí musí být
rozlomen, aby vytvořil místo božské
přírodě, aby osvobozená bytost mohla
jednou říci: Otec a já jsme jedno.
Hovoříme zde o věcech, které bezpo­
chyby již dávno víte; jde však o to,
abyste je nechali v tomto okamžiku
před sebou ožít. Uvědomte si, že Pán
veškerenstva se v tomto okamžiku
nachází ve vašem středu, ve chlévě
vaší dialektické bytosti, ve středu chrá­
mu, ve středu vašeho mikrokosmu.
V minulosti jste se jistě v mno­
hém ohledu ztráceli v neurčitostech
a zmatcích.
Pochopte tedy nyní slova Lao­c’:
A přece jeho střed obsahuje všechny
obrazy. Ve středu je duchovní bytí.
Tao, velká síla ve středu
5
Znovuzrození, má svůj počátek v Tao, které je ve vašem středu, které
vám dává sílu a ta může být tvořivou schopností Tao pochopena.
Toto bytí je nanejvýš skutečné a obsa­
huje neklamné svědectví.
Lze to vyjádřit ještě konkrétněji
než v této svaté řeči Lao­c’?
Ze srdce Tao proudí božská du­
chovní esence, Boží hlas, Boží slovo.
Tento hlas, toto slovo zahrnuje celý
plán. Písmena božského slova sestá­
vají z obrazů, z velmi konkrétních
vjemů. Z jaderného principu mikro­
kosmu, z růže srdce, vychází zářící
světelná síla, světelná síla, která v so­
bě, s sebou nese řadu obrazů velké
skutečnosti, které musí být v člověku
a skrz člověka uskutečněny.
Pomyslete v této souvislosti na rá­
dio a televizi. Tento banální příklad
vám může objasnit, jaké mocné řady
obrazů a zvuků ze srdce Tao proudí
a mohou být člověkem vnímány, jest­
liže je k tomu jeho instrumentárium
uzpůsobené, toho schopné.
Tato obrazná řeč Boha je k vám
v každém okamžiku vyzařována, při­
chází každý okamžik ze středu k vám.
Tato řeč Boha, která hovoří v nás, je
stejná jako ta, která hovoří ve vás.
Takto máme srovnávací prostředek
pro ověření. Stejnou řečí Boha k nám
promlouvá planetární Logos. Myslete
na to: nikoliv planetární duch. Krátce
řečeno, toto slovo, tato řeč k vám při­
chází z nespočetných směrů.
6
Pentagram 1 /201 4
Toto slovo obsahuje nanejvýš sku­
tečně veškeré vědění. Obsahuje neo­
mylné svědectví o vznikání celého
vesmíru, jak říká Lao­c’, totiž jak
musí toto vznikání probíhat, kde je
to chybně, jak to lze v celém vesmíru
udělat správně. Každý problém, který
předložíte vnitřnímu tribunálu v mik­
rokosmu, kosmu a makrokosmu, je
vám vícerozměrným způsobem pro­
mítán v obrazech, je transmutován
do obrazu, který můžete rozpoznat,
pochopit a uchopit.
Každý člověk, který se takto sku­
tečně přibližuje k Pánu ve středu, zís­
kává podíl na Božím světě, na jeho
univerzalitě. Samotné vědění, které
je v něm obsaženo, představuje neo­
mylné svědectví. Lao­c’ o tom ve
20. kapitole říká: „Osvoboďte se od
vědomostí, pak od vás starosti ustou­
pí.“ Jen poznání Boha, prakticky uplat­
ňované, je prospěšné pro svět a lidstvo
a slouží Božímu plánu. Můžete si nyní
představit, proč na vás tak silně nalé­
háme, abyste učinili co je jen možné,
abyste v sobě nechali hovořit duchovní
bytí a tím z něho zazářilo neomylné
svědectví? Je to svědectví odedávna,
nepomíjející, síla, která může uvést
v život skutečné stvoření. Toto stvo­
ření vzniká zcela přírodovědecky. Je
to proces, který může kandidát svaté
Když je přijímající
Yin úplný, objevuje se v jeho středu
zárodek Yang.
Je-li úplný energický Yang, pak se
z jeho hloubky
rodí Yin.
vědy bezprostředně následovat, proto­
že celé zrození, znovuzrození, má svůj
počátek v Tao, které je ve vašem středu,
které vám dává sílu a ta může být tvo­
řivou schopností Tao pochopena. 
Čínská Gnose, kapitola 21­II
Tao, velká síla ve středu
7
Mäkká voda
Čo by sa stalo, keby človeku zrazu zobrali jazyk, ktorým hovorí?
Máme slová, hovorenú a písanú
reč. Okrem toho máme tiež iné
spôsoby komunikácie, ako je napríklad reč tela, hudba a výtvarné
umenie. Ale čo by sa stalo, keby
ľuďom boli odobraté všetky formy reči?
M
yslenie môže byť vyjadrené
usporiadanou rečou. Prostred­
níctvom reči sa vyjadrujeme a človek
má príležitosť uvedomovať si seba
samého, keď komunikuje s inými.
Týmto máme príležitosť, spoznať sa­
mých seba, ako aj iných ľudí. Z pro­
tikladov, z duality medzi Ty a Ja zís­
kavame skúsenosti. Keď vyslovíme
myšlienku, vtedy sa v nás z nej niečo
stáva vedomé. Takto je reč založená
na dualite, ktorá nás pobáda ďalej sa
vyvíjať. Ak by človeku vzali reč ale­
bo schopnosť komunikovať, unikli by
sme aj škole života, ktorú vzájomne
s inými zažívame? Navyše, ak o tom
budeme neprestajne premýšľať, zna­
mená to, že v dôsledku toho sa stane
úmysel čoraz menej dôležitý? Stratilo
by sa aj naše vedomie? Čo by napokon
ostalo?
Pomocou jazyka komunikujeme
a jazyk používa slová na odovzdanie
8
Pentagram 1 /201 4
informá­
cií. Pomo­
cou lekárskych
prístrojov môžeme
dokonca pozorovať,
ktoré oblasti nášho mozgu sú
v tomto procese aktívne. Slová sú
nositeľmi informácií a tak je logické,
že sú podriadené reči. Takto je reč
komunikačným princípom a slovo
je formou, v ktorej je obsiahnutá
myšlienka alebo zmysel.
Slová potrebujeme k tomu, aby
sme nimi mohli vyjadriť rôzne nuansy
toho, čo chceme povedať. Keď však
je potrebné vyjadriť ešte jemnejšie
rozdiely, vtedy sú dôležitejšie poci­
ty a vysvetlenia, a to už presahuje
možnosť
slov. Okrem
toho existujú
oblasti prejavu,
bežné kódy a zaužíva­
né formulácie, ktoré si často
ani neuvedomujeme, lebo tieto kódy
sa stali našou súčasťou. Prostredníc­
tvom kódovanej reči alebo žargónu
môžeme do rozhovoru zapojiť, alebo
práve naopak z rozhovoru vylúčiť,
určitú skupinu ľudí alebo jednotliv­
cov. Takto upevníme slová, ktoré
používame pri našej konverzácii do
viac alebo menej uznávaných interpre­
tácií s tým výsledkom, že náš jazyko­
vý prejav sa individualizuje a stáva sa
čoraz menej univerzálnym, akým by
mohol byť. Môžeme to badať v spô­
sobe, akým mladí ľudia prostredníc­
tvom jazykového prejavu určujú svoju
identitu, ako ju udržujú a posilňujú.
Druhý aspekt nášho myšlienko­
vého pochodu je skutočnosť, že je
veľmi ťažké vymyslieť niečo úplne
nové. Zdá sa, že väčšina z nás uviazla
v špecifickej oblasti myšlienok a prak­
ticky každý je závislý na tejto kolek­
tívnej alebo individuálnej oblasti.
Vskutku nové tvorenie používa tva­
roslovný princíp slov a jazykového
prejavu, ktorý môže vzniknúť len
z toho, čo pochádza mimo nášho
myšlienkového sveta. Jestvuje niečo
také a sme potom schopní to vyjad­
riť? Aký je pôvod myšlienky, ktorá
sa chce prejaviť? Z akých myšlienok
a z ktorého myšlienkového sveta čer­
páme a sme? Jestvuje iný svet?
Slovo sa považuje za jadro myš­
lienky, za pravzor. Reč používa slová
Mäkká voda
9
Cesta každodenného života, nie je
Cestou Ciest. Život vlastne nie je to,
čo si z neho robíme. Skutočné je to,
čo sa domnievame, že je skutočnosť.
Ten pokorný sa už prebudil vo vyššej
rovine.
na vyjadrenie myšlienok a dáva im
život. Je teda reč slovo, alebo slovo je
rečou? Čo je nástrojom komunikácie,
slovo alebo reč?
Slová, zložené z našej abecedy,
sa zdajú byť výstižným prostriedkom
komunikácie. Keď je západný človek
konfrontovaný s čínskym piktografic­
kým písmom s jeho menej ohraničeným
významom, tak vstupuje na neznáme
územie. Autor C. van Dijk v úvode
k svojim parafrázam Tao Te Ťingu
píše: „Takto západný spôsob myslenia
vlastne stotožňuje východnú múdrosť
s overiteľnými hypotézami, zatiaľ čo
vo svojej podstate je to práve opačne.
Každá racionálna analýza je totiž len
škrupina, pod ktorou sa skrýva hlboké
jadro. Z toho dôvodu je každé kon­
krétne pomenovanie vo filozofickom
zmysle len hypotéza […] Silný musí
uznať, že nič nie je natoľko silné ako
mäkká voda, ktorá sa všetkému pod­
dáva a prispôsobuje, a tak aj rozprá­
vač musí uznať jej podstatu. […]
10
Pentagram 1 /201 4
Keď sa to zdráhate prijať, vtedy sa
neunúvajte s čítaním tejto knižky. Ne­
bude vám dávať zmysel. […] Ak však
existuje nejaká skutočnosť, ktorú ne­
poznáme, v čom potom spočíva naša
konkrétna schopnosť myslenia?
Zvykli sme si všetko analyzovať. Ale
ak napríklad rozrežeme malý žaluď,
nájdeme v ňom dub? Vari takto ná­
jdeme strom? Van Dijk si nevyberá
preklady alebo porovnania už jestvu­
júcich prekladov týchto veľmi rozlič­
ných čínskych znakov, ale vyberá si
parafrázy, pretože všetko závisí od
individuálnych schopností vedomia.
Preto nazval svoje parafrázy „pre­
dumanými básňami zo starovekej
Číny“. Konfrontuje nás s potrebou
nového uspôsobenia zažitých predstáv
a myšlienok a radí nám, aby sme rad­
šej nad textom meditovali, než sa ho
snažili rozoberať. Hovorí, že filozo­
fické myslenie si vyžaduje určitý druh
kanálu, cez ktorý môže prúdiť. 
Mäkká voda
11
R
Y
T
M
U
S
Život sa odohráva v rytmoch; sem a tam – odvážna a zároveň šikovná hra.
Napríklad hra rytmického tlkotu srdca – akrobatická rovnováha bytia,
ako to vyjadruje francúzsky maliar Léger vo svojich maľbách. „Hudba
a rytmus si nájdu cestu k najtajnejším hĺbkam duše,“ písal Platón
v 4. storočí pred n l. a Quintiliánus k tomu o päť storočí neskôr dodal:
„V starších časoch pomenovali rytmus mužským princípom, zatiaľ čo
melódiu nazvali ženským princípom.“
12
Pentagram 1 /201 4
Imprese světla
Během svého posledního roku na vysoké škole napsal nadšený student
přírodních věd na svém blogu: „Světlo je možné nalézt a použít všude.
Evidentně se může projevovat mnoha způsoby.“
T
ento objev zatím nepřinese mla­
dému studentovi Nobelovu cenu,
kterou už získal Einstein za práci
o fotoelektrickém jevu, pokud náš
pilný student nebude úspěšný v od­
halování dosud neznámých vlastností
světla. Avšak čas pro tento objev za­
tím ještě nenastal. Představte si naše­
ho studenta, zabraného do různých
jevů a využití přírodního světla – ved­
lejšího produktu tepelných zdrojů
jako je vyzařující Slunce, plamen
ohně v krbu, zapálená svíčka nebo
nažhavený drát v žárovce jeho stolní
lampy.
Světlo je základem všech potrav­
ních řetězců. Prostřednictvím foto­
syntézy může rostlinný organismus
z jednobuněčného organismu vyrůst
do velkého kvetoucího stromu. Tyto
organismy jsou pak zdrojem jídla pro
zvířata, poté následuje zbytek řetězce
těch, kdo se pojídají navzájem: od
všežravců po masožravce. Nicméně
bez světla by celý cyklus pojídání
a požírání nebyl možný.
Smyslové orgány jiných savců
jsou v porovnání s člověkem více
vyvinuté. Slon může cítit vodu ze
vzdálenosti desítek kilometrů. Lidské
bytosti toto neumí ani ze vzdálenosti
jednoho metru. Netopýr může ze svých
zvuků vytvořit ozvěnu pro většinu lidí
neslyšitelnou a použít ji v noci při lé­
tání v lesích, aniž by do čehokoliv
narazil. Beruška se může procházet
po naší kůži a ani si jí nevšimneme.
Naše chuť byla vyvinuta jen do té
míry, kdy běžný host upřednostňuje
návštěvu restaurace, která je více
známa pro nabídku velkých porcí,
než pro používání vynikajících ingre­
diencí. Výjimkou jsou však naše oči
se svou citlivostí ke světlu. Máme
bystrý zrak jak na dívání zblízka, tak
pro vidění do dálky. Naše oči se umí
dobře přizpůsobit obojímu: letnímu
slunnému dni i temné noci. Kromě
toho umíme vnímat široký rozsah ba­
rev. Jako vizuálně orientované bytosti
si obvykle lépe zapamatujeme to, co
jsme viděli vlastníma očima.
Naše řeč poukazuje na preferenci
světla a vizuální schopnost. V tomto
smyslu je náš metaforický jazyk zvlášť
pestrý. Tady je několik příkladů pou­
žití světla v našem vyjadřování: někdy
ztrácíme odvahu, dokud neuvidíme
Imprese světla
13
14
Pentagram 1 /201 4
světlo na konci tunelu anebo také –
každý mrak má stříbrné obrysy. Náš
obličej se rozzáří a my začínáme vy­
zařovat radost a tak slunce znovu svítí.
Po temném středověku světlo rene­
sance znovu vysvitlo a nyní, když
jsme zahlédli světlo, nebloudíme dále
v temnotách nevědomosti. Prostřed­
nictvím světla poznáváme svět jako
svět jevů. Ve stejném světle jsme vní­
máni a viděni druhými.
Na to, abychom vnímali své okolí
přiměřeným způsobem, nevydáváme
žádné úsilí. Když je to nutné, použí­
váme dalekohled, a pokud stárneme,
tak brýle. Slábne­li náš zrak, může­
me podstoupit laserovou operaci.
Náš lékař chce vidět na vlastní oči,
co je špatně, a tak požaduje rentge­
nový snímek nebo magnetickou re­
zonanci, aby odhalil skryté příčiny
nemoci.
V tuto chvíli je jasné, že světlo je
formou záření: příjemnou, ale někdy
škodlivou. Radioterapie, používaná
k léčení rakoviny, může také zdravé
tkáni ublížit. V každém případě příliš
záření není dobré, protože může způ­
sobit poškození DNA – rakovinou
jako možným následkem. Na rozdíl
od většiny přírodního světla, které má
tepelný původ vyplývající z širokého
spektra vlnových délek a barev, se jed­
nobarevné (monochromatické) světlo
v ideálním případě skládá z jedné vlno­
vé délky (jedna vlnová délka obsahu­
je nekonečný „věčný“ vlnový svazek
bez začátku a konce: lasery se podobají
takovým dlouhým vlnovým svazkům).
Tyto jednobarevné paprsky vytváří
interferenci. Z vědeckého pohledu je
laserové světlo světelné záření o vel­
mi vysoké intenzitě, koherentnosti
a určité vlnové délce, s malou diver­
gencí (rozbíhavostí) paprsku. Jsou to
vlastnosti jediné vlnové délky a ne­
rozbíhavosti, které umožňují velké
zesílení a tak i sílu laseru.
Oblasti použitelnosti světla jsou
rozmanité a působivé. Působení
Imprese světla
15
Je to zvláštní, že člověk, jako bytost citlivá na přirozené světlo, si toho
není vůbec vědom.
přirozeného světla zde popisujeme
pouze rámcově.
SVĚTLO NADPŘÍRODY Doposud
jsme nezmínili jiný druh světelného
jevu, který můžeme opatrně nazvat
Světlem. Toto světlo je také popiso­
váno jako „světlo nadpřirozené“. To
je to Světlo, popisované evangelistou,
když říká: „Bůh je Světlo a není v něm
temnoty.“ V jiném citátu: „Světlo září
do temnoty, ale temnota je nepohltila“;
nebo také Světlo, které bylo „na po­
čátku“, předtím než se objevilo slun­
ce, měsíc a hvězdy, jak můžeme číst
v knize Genesis.
Vlastnosti tohoto jiného, neucho­
pitelného a neviditelného druhu Světla
jsou přeměna a transformace, což je
úplně odlišný druh fotosyntézy. Za­
prvé, přeměňuje člověka spícího na
člověka probuzeného, stejně jako slu­
neční svit, který nás probouzí ráno;
přeměňuje člověka v člověka s živým
vnitřním já, žijící duší, a nakonec v du­
chovního člověka. Může být zřejmé,
že v této souvislosti jsme se dostali
k jinému významu, k velmi odlišné­
mu rozměru světla než u výše zmíně­
ného světla, o kterém mluvil student
přírodních věd.
Toto Světlo díky své povaze do­
sahuje mnohem dále, než bychom
16
Pentagram 1 /201 4
mohli napoprvé předpokládat. Jeho
účinky leží za přirozenou hranicí na­
šeho vnímání a nezáleží na tom, jak
moc se snažíme jej pochopit a uchopit.
Je neomezené v takovém rozsahu, že
člověk, i když je přirozeně na světlo
citlivý, není schopný toto Světlo vní­
mat. Avšak způsob, jak si být tohoto
Světla vědom, je nechat ho proniknout
hluboko do člověka, osvítit jeho nej­
více skryté vnitřní já. Tento proces
osvícení může být možný, když se
člověk naučí, jak se tomuto Světlu
otevřít. Postupně člověk získává stále
více vhledů a nabírá s tímto Světlem
více zkušeností. Pokaždé, když se za­
plete do různých druhů protikladů, se
za předpokladu, že v nich nezůstane,
více otevírá a díky doteku tohoto Svět­
la získává znalosti z první ruky.
Tak je jeho srdce osvíceno a, jiný­
mi slovy, dosahuje „poznání srdce“.
Mohl by hledat velmi dlouho, avšak
toto duchovní světlo nemůže nalézt
v tomto smysly vnímatelném světě,
ale začne ho poznávat svým srdcem.
Po dlouhou dobu nevěděl, že je mu
toto Světlo blíž než ruce a nohy a že
Světelný zdroj svého bytí může vlast­
ně najít ve svém vlastním nitru.
SVĚTLO, KTERÉ PROMĚŇUJE Svět­
lo, které dopadá na cokoli, co bylo
pro člověka v tomto světě smyslupl­
né, jej nyní již neuspokojuje, protože
vytváří iluze, zkreslený nebo zamlže­
ný obraz reality. Pak to vypadá, jakoby
v člověku přírodní intenzivní světlo
mizelo. Pak je sám a osamocen a to
doprovází začátek jeho sebepoznání
v oblasti, která vypadá zcela sklíčeně
a zoufale. Světlo lampy svítící na jeho
cestu zmizelo; nyní tam žádné světlo
nelze najít a nemá jinou volbu, než
zaměřit svou pozornost na své vlastní
nitro a doufat, že rozpozná světlo
uvnitř. To znamená krizi, chaos a hlu­
boké zoufalství. Avšak to je pro něj
jediná možnost, jak se prodrat dovnitř,
vytvořit otvor, kterým je jiné Světlo
vpuštěno do jeho života. Pak můžeme
říct, že tento nejnižší bod je také
prvním důkazem Světla, znamením
jeho nového života. Od této chvíle
už to není samotné materiální světlo,
které se o něj stará jako o lidskou
bytost, protože nebylo schopné po­
skytnout rostoucí touze jeho srdce
nezbytnou životní energii. Světlo pří­
rody zahynulo v „temné noci“ duše,
jak napsal v letech 1578/79 Jan od
Kříže v básni se stejným názvem.
Nicméně, noc se změní v den, ve kte­
rém Světlo Ducha, Světlo Světel na­
konec zasvítí. Jako v záblesku světla
se stává jasným: „Hle, odhalím vám
tajemství; ne všichni zemřeme, ale
všichni budeme proměněni, naráz,
v okamžiku, …“ 
Imprese světla
17
VÝPRAVA V SIEDMICH FÁZACH
Vnútorné svetlo. Sanjay Punekar, India. www.artmajeur.com
18
Pentagram 1 /201 4
Spoločný odchod je možný
Ezoterický človek je schopný rozpoznať seba samého ako takéhoto
človeka vtedy, ak je pohnutý „duchovným pobádaním spomienky“.
Ide predovšetkým o nevedomé spojenie s naším strateným životom
v svetle, podobné spomienke na stratené detstvo. Tento stav spôsobuje neobmedzenú spriaznenosť so svetom, ktorý je, a prebúdza horlivé
hľadanie prapôvodného stavu bytia, ktorý sa v priebehu času stratil.
Jan van Rijckenborgh, Dei gloria intacta
V
zájomné porozumenie sa vyvíja
prostredníctvom výmeny myš­
lienok o rôznych cestách, metodoló­
giách a ideológiách. Takto sa iné
stránky pravdy a rozličné chodníky
vedúce k pravde stávajú jasnejšie.
V tomto ohľade sú mnohé duchovné
hnutia na svojej ceste. Vodnár pre­
búdza potrebu komunikovať a byť
v spojení. Doba, do ktorej teraz vstu­
pujeme, nás učí – spôsobom, ktorý
bol pre nás len ťažko predstaviteľ­
ný –, ako veľmi sme vzájomne spo­
jení.
Vo vedomí tohto spojenia môže
každý konať svoju prácu podľa svo­
jich schopností a môže zažívať, ako
ho celok podporuje a chápe. Pre ľud­
stvo sa otvárajú dvere. Čerstvý du­
chovný vietor sa preháňa svetom.
Uchvacuje každého, a preto každý
spoločenský poriadok či organizá­
ciu – či už ide o politickú, ekono­
mickú alebo náboženskú. Potom
svet a všetky jeho ríše reagujú.
Ľudstvo však na toto zatiaľ nie je
pripravené. Preto sú potrební tí, ktorí
rozumejú vodnárskemu jazyku Ducha
a dokážu v jeho zmysle konať. Sú to
oni, ktorí predchádzajú veľkej zmene.
Keď hovoríme o pozitívnych strán­
kach našich čias, môže sa to mnohým
z nás vo svetle vyhrocujúcej sa medzi­
národnej situácie zdať absurdné. Dvad­
sať rokov dozadu sa táto situácia zdala
byť lepšia. Takzvaná Studená vojna
skončila a existovala nádej, že svet
bol na pokraji éry globálnej spolu­
práce, založenej na tolerancii a úcte.
V súčasnosti môžeme mať pocit, že
sa vraciame v čase späť. Dalo by sa
povedať, že reaktívne sily zachytili
spätný vietor. Usilujú sa udržať staré
mocenské štruktúry alebo ich prina­
vrátiť k životu. Lenže toto môže byť
tiež signálom, že sa vynára niečo sku­
točne nové. Skúsenosť nás učí, že ak
sa nechopíme príležitosti, situácia sa
zhorší, akoby si ľudstvo malo uvedo­
miť nasledujúce: ak túto príležitosť
Spoločný odchod je možný
19
Impulzy Ružokríža mali v tom čase za cieľ vydláždiť cestu pozitívnemu
vývoju západného sveta.
nevyužijete, návrat do minulosti je
nevyhnutný, pretože zastať sa nedá.
„Odtiaľto precestoval celé Stredo­
zemné more až do Fés tak, ako mu
ukázali Arabi. Je to pre nás veľká
hanba, že múdri ľudia, tak ďaleko
jeden od druhého, nie sú rovnakého
zmýšľania, a stránia sa polemiky, ale
tiež nie sú ochotní a pripravení viero­
hodne odovzdať svoje tajomstvá. Arabi
a Afričania sa každý rok schádzajú,
aby spolu prediskutovali svoje ume­
nia, ak by sa predsa niečo lepšie našlo,
prípadne ak ich idey oslabila skúse­
nosť. Takto každoročne niečo vyjde
najavo, prostredníctvom čoho sa Ma­
tematika, Fyzika a Mágia (pretože
v Mágii sú tí z Fésu veľmi skúsení)
vylepší. A tak by dnes Európa nema­
la málo učencov, mágov, kabalistov,
doktorov medicíny alebo filozofov,
ak by len ľudia boli ochotní spolu
pracovať a nesnažili sa pásť sa na
lúke len sami.
Vo Fése sa zoznámil s tými, kto­
rých nazývajú domorodými, a títo mu
odhalili mnoho tajomstiev. My, Euró­
pania, by sme mohli rozšíriť množ­
stvo našich znalostí, ak by medzi
nami prebývala rovnaká jednota, a ak
by sme sa o ňu vážne usilovali a pria­
li si ju. Často hovoril, v súvislosti
20
Pentagram 1 /201 4
s obyvateľmi Fésu, že ich mágia nie
je úplne čistá a ich kabala je poškvr­
nená ich náboženstvom. Napriek tomu
vedel, ako ju dokonale použiť, a našiel
lepší základ pre svoju vieru, základ,
ktorý vtedy bol v súlade s celou koz­
mickou harmóniou a ktorý bol nádher­
ne stelesnený vo všetkých stáročiach.“
Fama Fraternitatis
FÉS V MAROKU Niečo vnútri sa
chce oslobodiť. Vonkajší zápas je len
viditeľným znakom niečoho prebúdza­
júceho sa vo vnútri; niečoho, čo ne­
pozná strach, nech sa stane čokoľvek.
Mohli by sme vymenovať rôzne
pozitívne udalosti, aby sme ukázali,
že vo svete je niečo nové. Bolo by to
však plytké a neuspokojujúce, dokonca
by nás to mohlo navádzať k tomu, že
ide o náhody alebo šťastné okolnosti.
Nám sa zdá dôležitejšie pozrieť sa na
vonkajšie okolnosti z väčšej výšky,
aby sme tak uchopili niečo zo zmyslu
a cieľa cesty ľudstva.
V tomto kontexte by sme si mohli
spomenúť na dielo Fama Fraternita­
tis, jeden z ružokrižiackych manifes­
tov zo začiatku 17. storočia. Tento
text vyšiel v roku 1614, teda približne
pred 400 rokmi. V tom čase sa Euró­
pa nachádzala na križovatke. Exis­
tovali dve možnosti, ale kyvadlo sa
vychýlilo v smere nižšej, nadol ve­
dúcej cesty; cesty trpkej skúsenosti.
30­ročná vojna, súboj rôznych deno­
minácií a mocenských záujmov zde­
vastoval Európu.
Fama Fraternitatis nám rozpráva
o ceste mladého Kristiána Ružokríža
za zdrojmi múdrosti vo svete kultúry,
ktorá sa nachádza okolo Stredozem­
ného mora. Nie je dôležité, či sa taká­
to cesta skutočne uskutočnila, alebo
ide len o alegorický príbeh. V tomto
ohľade je akademický svet rozdelený.
Príbeh Fama Fraternitatis má byť
volaním po všeobecnej reformácii
vedy, umenia a náboženstva. Tento
chodník priviedol Kristiána Ružokrí­
ža na Blízky východ.
Tam navštívil, ako by bol riadený
neviditeľnými rukami, všetky dôleži­
té miesta, kde mohol načerpať múd­
rosť a poznanie tých čias. Táto cesta
ho viedla cez Cyprus do Damcaru,
ktorý sa nachádza na Arabskom po­
lostrove, následne pozdĺž Stredozem­
ného mora do Fésu a cez Španielsko
späť domov. Predpokladá sa, že sa stre­
tol aj s veľkými súfijskými majstrami.
S podstatou vedeckého a duchov­
ného poznania a schopností sa vrátil
do svojej domoviny. Na svojej ceste
cez rôzne krajiny ponúkol syntézu du­
chovných pokladov, ktoré nazbieral,
vedúcim osobnostiam vtedajšej doby;
tie však nemali záujem. Viac váhy
pripisovali privilégiám, osobnému
uznaniu a sláve v spoločnosti než
nekonvenčnej ceste, ktorá im bola
ponúknutá a ktorá sa nachádzala
ďaleko mimo hlavného prúdu.
Impulzy Ružokríža mali v tom čase
za cieľ vydláždiť cestu pozitívnemu
vývoju západného sveta. Tak veľa
ľudí, ako je to len možné, po tom,
ako sa stanú zrelými, by mali dostať
možnosť nájsť cestu k svojej najvnú­
tornejšej bytosti, aby sa mohli stať
priekopníkmi.
Európa musela riešiť svetovo his­
torickú úlohu – viesť ľudstvo do bu­
dúcnosti. Mala svet oplodniť svojim
bohatstvom umenia, vied a duchovna,
duchovna lásky, ktoré svedčí o spoloč­
nom pôvode všetkých ľudí a ktoré
zahŕňa úctu pre všetky ostatné kultú­
ry a náboženské tradície. Úloha viesť
svet do jeho budúcnosti bola vykona­
ná, ale na oveľa nižšej úrovni! Mys­
lenie, zamerané na hmotné aspekty,
nakoniec zvíťazilo, výsledkom čoho
bola kolonizácia sveta nasledovaná
útlakom, krádežou a zánikom.
Približne pred 15 rokmi sa autor
tohto článku a jeho žena vydali na
okružnú jazdu Marokom. Tento výlet
do Fésu, starobylého mesta na perifé­
riách púšte, bol pre nás záležitosťou
srdca. Dúfali sme, že zažijeme to, čo
Fés urobilo najdôležitejšou zastávkou
na ceste Kristiána Ružokríža vo Fame
Fraternitatis. Podľa príbehu tam
zostal dva roky. Vo Fése sme mali
Spoločný odchod je možný
21
šťastie a natrafili sme na starého, skú­
seného sprievodcu. Výlet do starého
mesta pripomínal cestovanie časom
do minulosti. Dojmy boli ohromu­
júce. Boli sme naozaj radi, že aj náš
sprievodca považoval starú univerzitu
za veľmi významnú. Dostali sme sa
k stáročia starej budove a cez mrežo­
vanú bránu sme mohli vidieť malé
hlavné námestie plné čulého života.
Turisti nemali dovolené vstúpiť do
univerzity. Vo svojom knižnom sprie­
vodcovi sme si prečítali o histórii
starého opevnenia: Založená v roku
859, táto univerzita sa považuje za
najstaršiu na svete. Dnes sa nazýva
al­Qarawiyyin. Pôvodne to bola škola
Koránu a časť mešity. V stredoveku
táto univerzita zohrala dôležitú rolu
v kultúrnych a akademických vzťa­
hoch medzi islamským svetom a Eu­
rópou. Pozorne sme počúvali, keď
nám náš sprievodca hovoril o tom, že
študenti sa tu počas všetkých vekov
na prvom mieste učili o duchovných
zákonoch, fungujúcich poza všetky
materiálne aspekty. Až potom mohli
začať svoje zamýšľané štúdium. Do
roku 1957 to boli len prírodné vedy.
Aká múdra metóda naučiť študentov
najprv etickému a morálnemu poriad­
ku, vybaviť ich vnútorným kompa­
som, aby neskôr boli schopní uplatniť
vedecké poznanie pre blaho ľudstva!
Mali sme dojem, že genius loci, duch
tohto miesta, stále nesie vznešenú
22
Pentagram 1 /201 4
múdrosť vekov. Zdá sa, že Fés bol
miestom, kde nechávali horieť du­
chovný oheň. Oheň, ktorý Kristián
Ružokríž okamžite zapálil v srdci
Európy – tajne, keď pokus zapáliť
ho verejne zlyhal.
FRAKTÁLY A ZDESENIE Impulzy
Kristiána Ružokríža sú revolučné,
pretože prinášajú ideológiu, ktorá
taktiež patrí neznámej a tým aj
skrytej stránke tohto sveta, to jest
božsko­duchovnej štruktúre človeka.
Tento uhol pohľadu by mal byť zjed­
notený s prírodnými vedami a oprav­
divým významom pôvodných kres­
ťanských učení. Podľa ružokrižiackej
filozofie je človek „miniatúrny svet“,
teda mikrokozmos, ktorý je základnou
myšlienkou pre úplnú jednotu člove­
ka, kozmu a makrokozmu.
Vo vede hovoríme o seba­podob­
nosti, takzvanom „fraktále“* určitých
štruktúr. Menší systém má štruktúru
najbližšieho väčšieho systému a tento
je opäť podobný najbližšiemu väčšie­
mu systému. Tomuto zodpovedajúci
princíp nájdeme aj vo vzťahu člove­
ka k slnečnému kozmu a dokonca
aj k vyšším sféram. Tieto úvahy
zahŕňajú ako hmotný aspekt, tak
dušu a duchovný aspekt. Pre väčši­
nu ľudí je stále veľmi ťažké zažiť
duchovný, nesmrteľný aspekt ich
najhlbšieho vnútra. Preto je ich bio­
logická forma to jediné relevantné.
Cítime, že nemôžeme pokračovať v živote ako doteraz, osobne aj
spoločensky.
A následne sú zdesený, keď sa po
smrti rozpadá.
V Tomášovom evanjeliu nájdeme
tieto slová, opisujúce odchod v ústre­
ty novým horizontom, ktoré nám boli
dané: „Ježiš hovorí: Nech ten, kto
hľadá, pokračuje v hľadaní, pokým
nenájde. Keď nájde, bude ustaroste­
ný. Keď bude ustarostený, bude užas­
nutý a bude vládnuť nad Všetkým.“
Manifesty Ružokríža sa snažili
vytvoriť duchovnú otvorenosť, aby
mohol človek konať priamo, prostred­
níctvom slobodného myslenia, nezá­
vislého od autorít a podľa svojho sku­
točného pôvodu a určenia. Dnes tieto
impulzy prinášajú ovocie.
Albert Einstein povedal:
„Človek je časťou celku, ktorý na­
zývame ,univerzom‘, časťou obmedze­
nou priestorom a časom. Zažíva sa­
mého seba, svoje myšlienky a pocity
ako niečo oddelené od ostatných,
akýsi druh optickej ilúzie vedomia.
Pre nás je táto ilúzia určitý druh vä­
zenia, ktoré obmedzuje naše osobné
túžby a súcit na zopár ostatných,
ktorí sú nám blízko. Našou úlohou
musí byť oslobodiť sa z tohto väzenia.“
Toto vyhlásenie je modernou
verziou alegórie s jaskyňou od Pla­
tóna. Úloha, s ktorou je ľudstvo kon­
frontované – ako jednotlivci, tak
spoločenstvo, je otočiť sa vo vlastnej
jaskyni, aby zrušili „optickú ilúziu“
nášho vedomia. Takýmto spôsobom
je nám umožnené zažívať boží zákon
priamo, zákon, ktorý doteraz vnímame
len skrz jeho účinky v hmote. Viac
a viac ľudí si tento fakt uvedomuje.
KAŽDÝ BY MAL MAŤ VLASTNÝ VRCHOL Aktuálne každý z nás zažíva
zrýchľovanie času. Zatiaľ čo ide
o subjektívny pocit, faktom zostáva,
že naša planéta a všetko na nej je
predmetom zvýšenej vibrácie. Je to
spôsobené vyšším druhom energie,
špeciálnym typom éteru, takzvaným
piatym éterom, ktorý prichádza s du­
chovným ohňom a napĺňa ním atmo­
sféru. Všetko, čo sa nachádza v tejto
atmosfére, vyvíja vplyv na tých, ktorý
v nej dýchajú. Svojou aktivitou umož­
ňuje množstvu ľudí vývoj vyššieho
duševného stavu. Mnoho ľudí túži po
vlastnom osvietení a existuje rozsiah­
la literatúra, ktorá presne toto sľubuje.
Ale toto osvietenie nie je zamýšľané
pre našu pozemskú bytosť. Dotyk
cieli na boží prvok v našom mikro­
kozme, toho Druhého, nesmrteľnú
bytosť v nás.
Atmosférické duchovné sily udr­
žujú pyšné vedomie každého z nás na
uzde. Cítime, že nemôžeme pokračovať
Spoločný odchod je možný
23
Kozmonauti, ktorí pozorovali našu nádhernú modrú planétu zvrchu,
sa viackrát pýtali samých seba, prečo existujú hranice, prečo ľudia
voči sebe vedú vojny.
v živote ako doteraz, osobne aj spo­
ločensky. Cítime, že chýba niečo zá­
sadné. Pociťujeme tento deficit, aj
keď sa usilujeme o duchovnú cestu
pre naše vlastné dobro.
Napokon, dosiahli sme vrchol
osobnej kultúry. Pre ostatných na
tomto horskom končiari, tomto vr­
chole, nie je miesto. Každý je na
svojom vlastnom. Ale čo je medzi
nami? Stále viac a viac zažívame ni­
čotu, prázdnotu. Výsledkom toho je
kríza a dezorientácia. Ak nemôžeme
ísť ďalej, čo budeme robiť? Dokáže­
me nájsť vyššiu úroveň? Využívame
príležitosti našej doby? Každý sa môže
spýtať seba samého: „Som ten, kto­
rým sa zdám byť? Alebo som niekto
úplne iný v hĺbke svojej bytosti?“ Kto
si úprimne položí túto otázku, pocíti,
že v ňom existuje skutočne iná hĺbka.
Kedysi dávno
som počul krátky príbeh – myslím, že
pochádza niekde z Aurovillu v Indii.
Tento príbeh hovorí o tom, ako sa
otvára vyššia úroveň.
Jeden človek spí a sníva o nád­
hernej krajine pokrytej kvitnúcimi
rastlinami a mnohými druhmi ovocia.
Naje sa ovocia a vdychuje vôňu kve­
tov. Po prebudení zo sna však zistí, že
PRIATEĽ – POMOCNÍK
24
Pentagram 1 /201 4
v skutočnosti je na púšti. Piesok oko­
lo neho sa rozprestiera až za horizont.
Je sám; nikoho široko ďaleko nevidieť,
ani len ťavu, na ktorej by sa mohol
odviezť. Je šokovaný, zdrevenený.
Okamžite pozná: „Musím odísť.“
Zaväzuje si sandále, aby sa pobral,
keď zrazu zbadá, že niekto za ním
si tiež zaväzuje sandále. Táto osoba
k nemu prehovorí: „Pozri, vždy som
bol po tvojom boku. Existoval som
pred tebou a budem existovať po tebe.
Teraz s tebou budem až do konca
všetkých dní. Nasleduj ma.“
V tomto momente príbeh opisuje
psychologický moment, keď si člo­
vek uvedomí svoje vnútorné božie
dvojča, svojho priateľa a pomocníka:
vlastne úplne iný stav vedomia. Často
sa to stane vo chvíľach krízy, keď je
Ego bezmocné, keď je ticho.
Prakticky každý človek zažíva ta­
kéto situácie v živote. Je doslovne
„volaný domov“. Avšak ego vo svo­
jom pude sebazáchovy okamžite ten­
to moment maskuje. A tak zamedzuje
otvoreniu vyššej úrovne, kde by človek
mohol myslieť, žiť a byť slobodný.
Každý z nás je dvoj­jediná bytosť:
smrteľná na základe nášho biologic­
kého zrodu a nesmrteľná na základe
nášho vnútorného božieho semienka.
Preto v nás hovoria dva hlasy. Vnú­
torný človek sa chce vrátiť k svojmu
pôvodu, zatiaľ čo ten druhý chce do­
siahnuť naplnenie v hmote. Takto
pripútavame naše vnútorné božie se­
mienko k hmote. To potrvá, až kým
nenastane psychologický moment,
keď vypočujeme hlas nášho vnútor­
ného Boha.
Ten iný stav bytia existuje mimo
dvojznačnosti; je nedotknuteľný
a existuje v rovnakom priestore.
Avšak vzhľadom na vyššiu vibrač­
nú úroveň je nám vzdialený.
DUCH, LÁSKA, KRISTUS Existuje
medzera medzi naším súčasným ži­
votom a čistým neobmedzeným živo­
tom večnosti. Aby sa táto medzera
vyplnila, objavili sa veľkí zakladate­
lia náboženstva a učitelia ľudstva.
Základom každého náboženstva je
zabezpečiť proces transformácie zo
smrteľnej existencie do nesmrteľnej
existencie. Náboženstvá ukazujú ces­
tu nielen do nášho duchovného srdca,
ale aj do „srdca sveta“, stredu „svätej
zeme“. Aj zem totiž má boží duchov­
ný aspekt. Je spojený s duchovným
aspektom slnka. Je to cesta vedúca
k duchovným poliam zeme a slneč­
ného systému. Tí, ktorí touto cestou
kráčajú, spájajú silu týchto polí so ži­
votom na Zemi. Skúsenosť potvrdzu­
je, že je potrebný veľmi dlhý čas na
to, aby toto ovocie bolo schopné
dozrieť. Avšak v každom mikrokoz­
me príde čas, keď sa boží hlas prebu­
dí a začne byť počuť. Pole žiarenia,
ktoré vyžaruje z duchovnej bytosti
našej Zeme, tento proces podnecuje.
Kozmonauti, ktorí pozorovali našu
nádhernú modrú planétu zvrchu, sa
viackrát pýtali samých seba, prečo
existujú hranice, prečo ľudia voči
sebe vedú vojny. To naše egocent­
rické vedomie nás zvádza na scestie,
aby sme bojovali. Vojna nezačína
tým, že použijeme zbrane; začína na­
ším myslením. Ak si predstavíme
ľudstvo ako jedno telo, je to, akoby
niektoré bunky odmietli slúžiť celé­
mu organizmu. Bojujú proti sebe.
Z pohľadu jedinej bytosti sme chorí.
Sily duchovnej Zeme sa nazývajú
sily Krista. Chcú nás zmeniť a očis­
tiť, chcú odstrániť dvojznačnosť, aby
obnovili našu dušu. Chcú oslobodiť
nesmrteľného človeka, božieho dvoj­
níka v nás, od nekonečného kolobehu
inkarnácií mikrokozmu. Spôsobujú
vibrácie v našom duchovnom srdci
a prebúdzajú takú vieru, ktorá v nás
doteraz neexistovala. Je to vnútorné
poznanie a sila, ktorá môže hory pre­
nášať; konkrétne ide o naše vnútorné
zábrany.
Dvetisícročný príbeh o veľkom
svetovom učiteľovi, Ježišovi, nemož­
no odbiť len ako historickú udalosť.
Bolo by to nezmyselné. Táto udalosť
sa odohrala už mnohokrát a podstata
Spoločný odchod je možný
25
spočíva na neviditeľnej úrovni, v od­
lišnej dimenzii. Ide o univerzálne uda­
losti spojené s čistou duševnou atmo­
sférou. V čistej atmosfére, keď človek
očistí svoje srdce a myslenie, duch,
láska, Kristus, ten boží Druhý, môže
transformovať ľudskú bytosť – atóm
po atóme a bunku po bunke. A tak
vzniká iná fyzická podstata v rámci
viditeľného tela osobnosti.
SLUŽBA DRUHÝM V sile Krista
gnostickí Ružokrižiaci transformujú
to bezcenné v nich na duchovné zla­
to. Toto je ich skutočné tajomstvo:
Trasfigurácia duše a tela. V tejto sile
nespočetné bytosti do istej miery udr­
žujú rovnováhu medzi prírodnými
kormidlami a zabezpečujú, že náš
26
Pentagram 1 /201 4
svet a všetko, čo v ňom rastie a žije,
môže ďalej prosperovať.
Medzitým sa mnoho svetových
hnutí pokúša zmeniť svet bez kon­
fliktu. Ako počiatočnú reakciu na
kozmické impulzy Krista sa ľudstvo
vyvíja do vyššieho skupinového ve­
domia. Mnoho mladých ľudí cíti, že
sú spoluzodpovednou časťou ľudstva.
Cítia, že sú spojení, aj keď sa nikdy
nestretli.
Cítia časť bolesti, ktorú zažíva
niekto iný na druhom konci sveta.
Uvedomujú si, že bohatstvo západnej
spoločnosti je do veľkej miery udržo­
vané na úkor ostatných. Ak chceme
byť k životu spravodliví, musíme
brať ohľad na duchovný základ nášho
sveta. Máme príležitosť ponoriť sa do
prúdu, ktorý vychádza z absolútna do
našich oblastí. V týchto časoch sa otvá­
ra obrovská príležitosť pre mnohých,
aby prostredníctvom Kristovej sily
prebudili nesmrteľnú dušu.
Dnes majú mnohí z nás šancu roz­
víjať nesmrteľnú dušu prostredníctvom
Kristovej sily. Najkratšia cesta je slú­
žiť ľudstvu, Zemi a všetkým jej ríšam
s novým vedomím.
V Bhagavadgíte, jednej zo svä­
tých kníh Indie, sa môžeme dočítať
o Jedinom, ktorý prebýva vo všet­
kom, vo všetkých bytostiach a ná­
boženstvách:
Mnou všetky veci začínajú a ku
mne sa všetky veci vracajú. Múdri
ľudia Ma oslavujú a uctievajú celým
srdcom, lebo veria, že som zdrojom
vecí a že všetky veci žijú vo Mne.
(preklad podľa Rudolfa Janíčka)
Stretávame sa navzájom ako členovia
rozličných prúdov. Ľudstvo potrebuje
rozličných pracovníkov. Všetci sme
potrební. Naša práca je prínosná, ak
je oduševnená v tom Jedinom, ktorý
sa skrýva v hĺbke každého z nás.
V Ňom sme všetci jedno. 
*
Fraktál je geometrický útvar, pozostávajúci z častí, ktoré sú viac či menej
podobné samotnému útvaru. Fraktály
majú nespočetné množstvo detailov
a v niektorých fraktáloch sú vnorené
motívy, ktoré sa neustále opakujú v stále menšej mierke. Fraktálová geometria
dopĺňa klasickú geometriu a uplatňuje
sa vo vede, technike a počítačovom
umení.
Spoločný odchod je možný
27
Barvy slova
Po tisíce let člověk uvažoval nad jazykem a mluveným slovem. Už 600
let před Kristem řekl Lao-c’: „Mudrc užívá řeč střídmě, člověk moc mluvný nic neví“. Šest set let poté mluví Pavel o slovu se stejným důrazem
ve svém dopisu adresovaném Židům 4:1 2: „Slovo Boží je živé, mocné
a ostřejší, než jakýkoliv dvojsečný meč; proniká skrz a rozděluje duši
a ducha, kost a morek, a rozsuzuje touhy a myšlenky srdce.“
S
lova mohou mít silný vliv na
nás, ale také na vztahy mezi
lidmi a národy. Skrze slova se každý
odhalí. Není důležité, jakou řečí mlu­
víme, naše slova ukážou naše zámě­
ry, o čem sníme či přemýšlíme, kdo
opravdu jsme – slova to vše mohou
odhalit. Slova nejsou jen zvuky a psa­
né symboly. Slovo je také síla, kterou
máme pod svým velením k účelům
komunikace, přemýšlení a tím pádem
k uvedení událostí do života. Slova
jsou pravděpodobně ten nejsilnější
instrument, který my, jakožto lidé
máme. Slova jsou kouzelným ná­
strojem.
SVOBODA MLUVY Jak ochuzený by
byl náš život, kdybychom nemohli
volně užívat řeči. Ve své knize „1984“
George Orwell popisuje, nakolik až
může být zneužití jazyka zničující
a nelidské. Ukazuje utiskovanou
společnost, kde mají absolutní moc
autority. Jedním z prostředků použi­
tým pro tento účel je jazyk. Skrze
28
Pentagram 1 /201 4
Jazyk je dvousečný meč
s léčivým a oddělujícím ostřím,
někdy pomlčka – co spojuje,
a někdy ta, co odděluje –
nebo jako směs medu a kolokvinty.
Má slova rozhazují květiny
na cestě milovaných
nebo sejí nenávist,
ničivému požáru podobny.
Se slovy zpívám
a se slovy naříkám na své utrpení.
Se slovy se modlím
a se slovy hledám spor.
Se slovy jsem vylil před tebe, Pane,
své srdce,
a slova mne od tebe vzdalují.
Se slovy svědčím pro tebe
i proti tobě.
Kdyby bylo možné
dokonale mlčet –
skoro bych tomu dal přednost
před slovy.
Nebo jsi to tak určil, Bože můj,
abych žil rozvrácen
mezi jazykem, který neumí uhasit
mou žízeň,
a tichem, které je pro mě
nemožné?
Od Mikhaila Naimyho, Dialog při
západu slunce, Haarlem 2003
kompletní reformaci jazyka, zvanou
„Nová mluva“, je vzdělání a kultura
naší přítomné doby zničena. Z řeči
zvané „Stará mluva“ jsou záměrně
odstraněna všechna slova, která by
lidem umožnila vyjadřování se v jem­
ných nuancích. Následuje redukce
slov. Mnoho slov úplně zanikne.
Barvy slova
29
„Všichni přece mnoho chybujeme.
Kdo nechybuje slovem, je dokonalý
muž a dovede držet na uzdě celé
své tělo. Dáváme-li koňům do huby
udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo. Nebo
si představte lodi: Jsou tak veliké
a jsou hnány prudkými větry, ale
malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce. Tak i jazyk je malý
úd, ale může se chlubit velkými
věcmi. Považte, jak malý oheň
může zapálit veliký les! I jazyk je
oheň. Je to svět zla mezi našimi
údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý
náš život, sám podpalován pekelným plamenem.“
(List Jakubův 3, 2–6, český ekumenický překlad)
Negativně znějící slova, jako napří­
klad „tábor nucených prací“, jsou
vyměněna za jemněji znějící výrazy,
jako „tábor radosti“. Náboženské
a kulturní úspěchy ve společnosti
mohou být vyjádřeny (pouze) roz­
sáhlými a obsáhlými odstíny jazyka.
Ne tedy v řeči zvané „Nová mluva“.
Když se snažíte vyjádřit cokoliv
v tomto jazyce, zní to beznadějně
a pochmurně. Například slovo „jasný“
je vyměněno za „ne­temný“.
Všechna slova, která by podpo­
rovala přemýšlení, jako například
důstojnost, spravedlnost, morálnost,
demokracie, věda a služba Bohu, jsou
z Nové mluvy vymazány. Veškerá in­
spirace myslet je ztracena. Lidé se
30
Pentagram 1 /201 4
stanou poddajným nástrojem autorit.
Bez jazyka, který nemá osobní a sou­
kromé kvality, nemohou lidé rozjímat
o Bohu, nebi či onom světě. Samo­
zřejmě, Orwellova kniha je pouze
fikcí. Zkusme ale zvážit zbídače­
nost, která je přítomná v našem
moderním jazyce. Srovnání aktivně
používaného slovníku dnešní doby,
oproti několika desítkám let nazpět,
nám ukáže jasně klesající čísla.
Zvažme zjednodušenost jazyka pou­
žívaného v dnešní době sociálních
médií. SMS zprávy, e­maily, Twitter
a Facebook jsou nástroji pro každo­
denní komunikaci s velkými výho­
dami.
Není to ale tak trochu případ, že
skrze výhody nových médií dochází
k osobní interakci mezi lidmi méně
a méně často? Fádnost a monotónnost
jazyka v Orwellově románu „1984“
nám dává za příklad, kolik barev mů­
žeme do našich životů přinést skrze
dar jazyka. Snadno se unavíme a vy­
tvoříme si averzi k věcem, kterých
máme přebytek. To by mohlo platit
i ve způsobu, kterým dnes používáme
jazyk. Studie ukázaly, že denně ženy
použijí přibližně 30 tisíc slov a muži
okolo 25 tisíc. Tato neuvěřitelná čísla
vznášejí otázku: Je opravdu všechno,
co je řečeno, nezbytné? Neunavíme
se občas používáním mnoha slov, ne­
bylo by lepší použít méně slov s vět­
ším významem?
V „Knize Mirdad“ od Mikhaila
Naimyho můžeme najít radu: „Bojte
se přílišné řeči. Z tisíce vyřknutých
slov může být potřeba jen jednoho.
Zbytek je jen temný mrak v hlavě,
ucpávka v uchu, roubík v ústech a sle­
pota srdce. Nejtěžší je říci právě to
slovo, které je skutečně nutné vyřk­
nout. Z tisíce napsaných slov je těž­
ké vylovit to jediné pravé. Zbytek je
pouhá ztráta inkoustu a papíru. Jsou
to minuty a hodiny práce trávené
v olověných botách namísto radosti
na křídlech světla. Jak těžké, ó jak
těžké je napsat právě to slovo, jež
má být napsáno!“
Po vznesení otázky, jestli jsou
opravdu všechna řečená nebo psaná
slova nezbytná, bychom rádi poho­
vořili o dalším důležitém aspektu na­
šeho uvědomění. Slova jsou velmi
silným nástrojem. Našimi slovy mů­
žeme způsobit trápení jiným lidem –
ať už vědomě či nevědomě. Slova
mohou přinést další zlo. Mohou do­
konce začít války! Bible nás varuje
před negativním dopadem nedbale
mluveného slova. Pokud se obrátíme
k vnitřnímu tichu, zjistíme, že se ote­
vírá cesta do našeho nitra. Každodenní
život na nás již tak nepůsobí a může
se objevit něco nového, nové slovo,
něco z hloubi nás samotných.
Zaměřením se na naši vnitřní by­
tost nás naše vnitřní slovo otevře ji­
nému světu. Rozpomenutí se na toto
Kdo rozumí smyslu řeči,
tomu se svět odhaluje
v obraze.
Kdo slyší řeč duše,
tomu se svět otevírá
jako bytí.
Kdo zažívá řeč Ducha,
toho svět obdarovává
silou moudrosti.
Kdo může řeč milovat,
tomu ona sama propůjčuje
zvláštní moc.
Tak chci obrátit
srdce a mysl
k duchu a duši slova
a v lásce k němu
teprve potom
zcela vnímat sám sebe.
(Výrok Rudolfa Steinera)
vnitřní slovo nás přivede k působivé­
mu začátku Janova evangelia: „Na po­
čátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha,
to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku
u Boha. Všechno povstalo skrze ně
a bez něho nepovstalo nic, co jest.
V něm byl život a život byl světlo
lidí.“ Evangelium podle Jana 1:1–4
Jan nám představuje slovo v jeho
nejzákladnější podstatě, Boží tvůrčí
myšlení, které je základem všech
věcí. Slovo je také projevem Božího
myšlení ve vztahu k stvoření lidstva.
Původní vznešený člověk se vyvinul
z této myšlenky. Jak čteme v první
knize Mojžíšově (1:27): „Bůh stvořil
člověka, aby byl jeho obrazem, stvo­
řil ho, aby byl obrazem Božím.“ Rádi
Barvy slova
31
bychom vás znovu odkázali na pře­
dešlou citaci Pavla v jeho dopisu Ži­
dům 4:12: „Slovo Boží je živé, mocné
a ostřejší, než jakýkoliv dvojsečný
meč; proniká skrz a rozděluje duši
a ducha, kost a morek, a rozsuzuje
touhy a myšlenky srdce.“
Rozumíme, že slovo je silnější než
meč, protože slovo přináší život, za­
tímco meč přináší smrt. Kouzelná síla
slova je popsána v Žalmu 33:9: „Co
on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak
vše stojí.“ To nám dává poznání, že
po Bohu je slovo tou největší silou.
Životem v 21. století nám to ale přijde
jiné. Tento obraz původního člověka,
pravdy v nás, vypadá jako by v nás
utichl, ačkoliv toto slovo, tento původ­
ní plán budoucnosti a božího člověka
je v nás stále!
VOLAJÍCÍ SLOVO Vskutku, toto vnitř­
ní slovo k nám může opět promluvit!
K umožnění vnitřnímu, božímu člo­
věku znovu povstat k nám přichází
síla tohoto vnitřního slova jako volání.
32
Pentagram 1 /201 4
Záře tohoto vnitřního slova se v nás
probouzí a snaží se, abychom hledali,
byli v tichosti a naslouchali. Proto
může hledající vidět a cítit pravdu
v něm samotném a kolem něj. Vnitřní
prostor skrze utišení a klidné zamyš­
lení dává místo pro to Druhé. Takto
se může slovo počátku zrodit – to pra­
vé slovo.
Pojďme se znovu podívat na slova
čínského myslitele Lao­c’: „Mudrc
užívá řeč střídmě, člověk moc mluv­
ný nic neví.“ Vše­tvořící slovo není
kouzelnou formulí. Může být použito,
pouze když tomu předchází správná
vnitřní příprava. Více o tom můžeme
číst v knize „Vodnářské evangelium
o Ježíši Kristu“. Učedníci se pokusi­
li o uzdravení nemocného dítěte, ale
bez úspěchu. Později se zeptají Ježí­
še na důvody jejich nezdaru. On jim
odpoví: „Bez své duchovní podstaty
je slovo jen planou řečí.“ (130:18).
Jakmile je slovo zbaveno duchovní
síly, jeho použití nepřinese žádné
ovoce. 
Síla ticha
Zaměříme-li se na to, co je ticho, brzy zjistíme, že to je více než jen chybějící zvuk. Nejprve musí zmizet neustálý vír našich myšlenek, toto
pevné sevření naší bytosti. Až když se naše vnitřní bytost ztiší, teprve
potom může začít učení, které vede k úplně jinému pohledu na svět
a na člověka.
V
současné době se ticho stalo
velmi vzácným stavem. Naše
životy jsou uspěchané a řítí se velkou
rychlostí. Je tolik věcí, které musíme
udělat a tolik věcí, které musíme vy­
zkoušet.
Jaký je význam ticha v našem
životě? Pojem ticha nacházíme ve
všech písmech moudrosti – mnoho
básníků, myslitelů, filosofů se o něm
zmiňuje ve svých dílech. Je tedy zřej­
mé, že slovo ticho má mnohem hlubší
význam. Význam, který vyjadřuje, že
je to pro naše životy něco nezbytného.
Co je skutečným tichem? Oprav­
dové ticho se nevytváří tím, že elimi­
nujeme hluk nebo ostatní zvuky. Je to
stav bytí, který je ukotven hluboko
v nás jako klid duše. Je to prostor, in­
stance, dimenze. Naši vlastní pravou
podstatu můžeme nalézt v tomto vnitř­
ním prostoru. To je důvod, proč ticho
a síla v něm ukrytá má pro nás tak
velký význam.
V jednom ze svých veršů uvádí per­
ský básník a filosof Rúmí (1207–1273)
následující:
„Zcela tajně jsem mluvil s moud­
rým mužem. Zeptal jsem se ho: Řekni
mi tajemství světa. On odpověděl:
Ztiš se a nech ticho, aby ti vyprávělo
o tajemství světa.“
Nejhlubší tajemství světa a lidské­
ho bytí jsou v tichu skryty, dokud se
člověk nevydá k prozkoumávání těchto
tajemství. Hermes je takový hledající.
Hledá jedinou pravdu a moudrost.
Avšak než je může získat, musí zno­
vu dosáhnout ticha v duši, to zname­
ná, že se musí připravit na vnitřní
vnímání tak, že může slyšet a vnímat.
To je důvod, proč Pymander začíná
své učení slovy:
„Dobrá tedy, ztiš se, ó Herme
Trismegiste, a měj na paměti, co ti
řeknu.“
Když umí hermetický člověk ote­
vřít své srdce tichu, může v sobě zno­
vu objevit tak dlouho skryté tajemství
opravdového života.
ZNOVUOBJEVENÍ DUŠE V nejstar­
ších rukopisech moudrosti můžeme
číst:
Síla ticha
33
Podívej se na život,
který vše prostupuje,
je zahalen v hlubokém tajemství.
Kdo mu může porozumět, kdo pochopit,
jaký jazyk může označit jeho podstatu?
Žádné oko ho nikdy nevidělo,
žádné ucho nikdy neslyšelo jeho hlas;
jedině duše ho může pochopit,
když se oči a uši ztiší.
Tato nádherná slova z Bhagavad
Gíty, jednoho z klenotů indické
moudrosti, nám odhalují něco z ta­
jemství opravdového života. Jde
Tichý jazyk slov na zdi v Myanmaru. Kdo si ho všimne? Kde je poselství?
Barma. Photo © Michel Landais
34
Pentagram 1 /201 4
v první řadě o znovuobjevení duše,
duše, která má schopnost rozumět
hlasu ticha.
Tato božská duše je skrytá dimen­
ze v nás. Odpovídá duchovní rovině,
kterou člověk kdysi vlastnil, do které
zcela patřil a kam se musí navrátit.
To je skutečný význam našeho života
a našeho pravého poslání. Čistá, pů­
vodní duše v člověku stále existuje
jako vyšší duchovní princip – je však
ve stavu, jako by spala, obrácená do
sebe, skrytá, nepostřehnutelná pro
člověka, který je spojen pouze se
svou fyzickou stránkou a jehož smys­
ly jsou zaměřeny výhradně na vnější
svět. Ale i přesto v našem povrchním,
chaotickém a neklidném světě nepře­
tržitě září vyšší duchovní energie,
která přichází z prazákladu všeho
bytí.
PRVOTNÍ ZVUK Je tu světlo – vib­
race – zvuk, které se rodí z ticha věč­
nosti. Tento zvuk je původní zvuk,
který přináší světlo a život. Přenáší
své vibrace – své volání – do tohoto
světa a hledá odezvu u spící duše
člověka. Duchovní síla v universu
hledá kontakt s duchovním jádrem
v člověku. Pouze když se člověk ztiší
hluboko ve svém srdci, rozezní se od­
pověď z duchovního jádra, které leží
v jeho srdci. Rezonovat znamená:
rozezvučet, odrážet zvuk, vibrovat
odpovědí.
Zklidněním, to znamená doznívá­
ním sžíravých vášní a žádostí našich
sebestředných myšlenek a sebepotvr­
zující vůle, se skrytý, spící duchovní
princip v nás může znovu rozvinout.
Může začít „dýchat“ a rezonovat.
Proto základním předpokladem k do­
sažení vnitřního vnímání s možností
„reagovat“ je vytvoření prázdného
prostoru v nás, prázdného prostoru,
který se rodí z ticha, ano, je to ticho.
V Tao­te­ťingu říká Lao­c’:
„Je­li srdce v ne­bytí, to znamená
osvobozeno od všeho pozemského
směřování a žádostí, je možno spatřit
mystérium duchovní esence Tao.“
Z nejhlubších míst v našem očiš­
těném srdci se „něco“ vynořuje, něco
nového vstupuje do našeho vědomí.
Když tímto způsobem skrytý vnitřní
hlas v nás začne znovu hovořit, vy­
tváří pohyb, který nejprve vnímáme
jako určitý neklid. Je to něco nalé­
havého, nabádajícího, volajícího, co
nás posílá hledat tajemství naší exis­
tence:
Co dělám v tomto světě?
Kam mě tento život vede?
Kdo jsem?
Jaký je smysl naší pomíjivosti
a kde je věčnost?
Je v člověku něco věčného?
Je ve mně opravdové, duchovní
já, schopné se plně sladit s úrovní ži­
vota, která nezná válku, vinu, konflikty
ve všech omezených a nedokonalých
Síla ticha
35
Kdo dospěl k nejvyšší prázdnotě, zachovává nepomíjivý klid.
pozemských věcech – a jak ho mohu
nalézt?
Tak se člověk dostane do bodu, kde
ho všechny věci, zkušenosti a možnos­
ti tohoto světa už dále neuspokojují
a on hledá jiný smysl a význam života.
ZTIŠENÍ SMYSLŮ Naše odpoutání
začíná objevením a hledáním příčiny
všech věcí. Touha po vědění, ne po
tom pozemském, ale po opravdové
moudrosti – po Gnosi.
Ve dvanácté knize Corpus Herme­
ticum praví Hermes Trismegistos:
„… Gnose dobra je obojí, božské
ticho i ztišení smyslů.“
Lao­c’ popisuje ideální stav ticha
takto:
„Kdo dospěl k nejvyšší prázdnotě,
zachovává nepomíjivý klid. … Setrvá­
vá v dokonalém klidu, zatímco otvírání
a zavírání dveří dále pokračuje.“
Klid, který vychází z věčnosti, ze
začínající prázdnoty, z hledání vnitř­
ního prostoru, je cílem člověka, který
zjistil, že jeho pozemská existence
není jeho skutečným životem dle
Boží vůle. Cítí, že se svět točí ve
stejných cyklech a že v tomto životě
nemůže najít opravdové uspokojení.
Hledá cestu ven z úzkého, svazujícího
korzetu své vlastní omezenosti a ega.
Hledající člověk, toužící po opravdo­
vém stavu bytí, si brzy uvědomí, že
36
Pentagram 1 /201 4
v sobě potřebuje utvořit prostor, že
se musí stát nádobou, ve které může
probíhat změna, transformace, obno­
va. Ticho je tímto prostorem!
ČIŠTĚNÍ ZRCADLA SRDCE Díky
síle, která vzniká z ticha, je možné
čistit zrcadlo našeho srdce. Po osvo­
bození od žádostí a sobectví bude pak
srdce odrážet toho „Jiného“, pravého
člověka v nás. Nyní si možná řeknete:
„Všechno je tak, jak má být, usiluji
o klid, zkouším nalézt ticho, toužím
po síle, která může ztišit všechna otá­
čející se kola mých myšlenek a poci­
tů. Ale ,já‘ se to nepodaří.“
V knize Hlas ticha od H. P. Bla­
vatské čteme:
„Dříve, než duše dokáže slyšet, je
třeba, aby se člověk stal hluchým jak
k burácení, tak k šumění, jak k troube­
ní vzteklých slonů, tak ke sladkému
bzučení zlaté svatojánské mušky.
Dříve, než bude schopna pochopit
a vzpomenout si, musí být sjednoce­
na s Tichým Mluvčím, jako je forma,
ve které bude modelována hlína, sjed­
nocena s hrnčířovou myslí. Protože
tehdy duše uslyší a vzpomene si. A pak
k jejímu vnitřnímu sluchu promluví:
HLAS TICHA.“1
Tady znovu nacházíme odkaz na
duši. Duše uslyší, vzpomene si, po­
rozumí – jakmile se spojí s „tichým
mluvčím“. „Tichý mluvčí“ je „ne­
zvučný zvuk“, vždy znějící volání,
vycházející z prazákladu všeho bytí.
Duše může slyšet v tichu, v prostoru
vytvořeném v nás. Z tohoto prostoru
vznikají jasnost a hlubší poznání.
nového vědomí? Ano, když vstoupí­
me do ticha, otevřeme vnitřní prostor
a svěříme se jeho vlastní síle. Pak za­
počne proces, který v nás způsobí
zcela nový vývoj.
POZNÁNÍ Začínáme se poznávat.
místem míru a harmonie, a naše
myšlení a náš způsob života budou
odpovídat tomuto vnitřnímu prostře­
dí. Vnitřní ucho, naše původní duše
může znovu dokonale vnímat a vstře­
bávat vibrace, zvuk nově probuzené­
ho hlasu. Vnitřní ticho srdce se pak
stane mostem do ticha věčnosti. Je to
jako ponoření do pramene pravého
života.
„Viz! Stal ses světlem, stal ses
Zvukem, jsi svým Učitelem a svým
Bohem. Jsi SÁM předmětem svého
hledání: nepřerušeným hlasem, který
se rozléhá věčností, osvobozen od
změn, zproštěn hříchu, sedmi zvuky
v jednom, hlasem ticha.“2
Kdo začne naslouchat zvuku ze
svého nejhlubšího nitra, stane se ti­
chým. Nalezne ticho, bude naslou­
chat jeho hlasu a bude ho poslouchat,
to znamená dodržovat vnitřní zákon,
který v člověku vibruje. Manfred
Kyber píše ve své básni Věčnost:
„Znovu a znovu
sestupujete
v měnící se lůno Země,
dokud se nenaučíte číst ve světle,
že život a smrt jsou jedno
Začínáme vidět svět tak, jak se obje­
vuje ve světle Ducha a vidíme jeho
cíl a účel. Také poznáváme, že naše
nejniternější bytost není součástí ome­
zeností tohoto světa. Patří k univer­
sálnímu, k oceánu bytí. V praktic­
kém životě – díky nově získaným
poznatkům – změní člověk nasmě­
rování svého života. Na své cestě
k tichu objeví střed svého života ve
vlastním srdci. Stimulující, přitažli­
vý a zároveň odmítající a konfliktní
svět už dále neurčuje náš život. Místo
toho zcela jiný, dokonalý duchovní
řád bude nejniternějším cílem našeho
života.
Jan van Rijckenborgh v této sou­
vislosti řekl:
„Tak se ukazuje, že existuje mocné
životní tajemství, mystérium spojené
se srdcem, které můžete a musíte roz­
řešit. Je to tajemství, jak přemístíte
těžiště svého života, kořen své exis­
tence, z hloubi země do prazákladu
Logosu. A vy už to víte: Je to tajem­
ství srdce.“
Můžeme pochopit toto tajemství,
spatřit ho a nechat vystoupat do jasnosti
TRANSFORMACE Srdce se stane
Síla ticha
37
a budou na věky věků.
Až se unavený řetězec věcí
ve vás zastaví
a stane se nehybným kruhem –
ve vaší vůli je vůle světa,
ticho je ve vás – Ticho –
a věčnost.“ 
38
Pentagram 1 /201 4
1 . Z Hlasu ticha, Fragment I, strana 2.
Přeloženo a anotace „H. P. B.“ A Verbatim Reproduction of the original edition
of 1 889 Theosophical University Press,
1 946.
2. Z Hlasu ticha, Fragment I, strana 2.
Přeloženo a anotace „H. P. B.“ A Verbatim Reproduction of the original edition
of 1 889 Theosophical University Press,
1 946.
Pozliepané vety
T
í, ktorí pravidelne píšu a formu­
lujú texty, sa možno už stretli
s týmto javom: Máte na mysli určitú
myšlienku, približnú predstavu o na­
sledujúcej vete, o ďalších dôležitých
slovách, predovšetkým slovesá a pod­
statné mená. Potom môžete začať pí­
sať. Ale myšlienky sa tlačia do popre­
dia a zrazu sa na papieri zjaví jedno
z tých dôležitých slov, hoci podľa
štruktúry vety je použitie tohto slova
predčasné.
Následne sa stane niečo zvláštne:
Začnete tomuto predčasne napísané­
mu slovu prispôsobovať zvyšok vety.
Zliepaním slov sa snažíte zachrániť,
čo sa dá, aby ste tejto vete dali pô­
vodne zamýšľanú podstatu vášho
Mayské písmená
myšlienkového pochodu. Výsledkom je
pokrútená, ťažkopádna veta, ktorú je
ťažké pochopiť kvôli jej zložitej štruk­
túre a nejasnému, hmlistému jazyku.
Ešte horšie je, ak takto pozliepaná
veta dáva obsahu taký smer, ktorý sme
pôvodne vôbec nechceli.
Aj v životných príbehoch ľudí sa
vyskytujú takéto pozliepané vety. Jed­
no zlé slovo alebo nesprávny skutok
môže mať také následky a viesť k ta­
kým problémom, ktoré potom urovná­
vame veľmi dlho a v najhoršom prí­
pade nám môžu rozvrátiť celý život.
Jeden životný príbeh potom vytvára
ďalší. Bystrý spisovateľ môže vyma­
zať svoje pozliepané vety, a tak rozpo­
vedať svoj konečný životný príbeh. 
Pozliepané vety
39
R
Y
T
M
U
S
Život má svoj rytmus a my máme svoj. Sú určené k tomu, aby spolu
harmonicky existovali. Ak si teda budeme robiť svoje a život necháme tak,
budeme žať prijatie a pokoj.
Victoria Moran
40
Pentagram 1 /201 4
R
Y
T
M
U
S
„Keď sa v noci tvojho srdca prebúdza láska, je to, akoby v tebe svitalo.
Tam, kde bola predtým anonymita, je teraz prítomná intimita. Tam, kde
bol predtým strach, je teraz odvaha. Kde bola predtým v tvojom živote
ťažkopádnosť, vládne dnes rytmus milosti a spanilosti. A tam, kde bola
predtým tvoja neotesaná bytosť, sa teraz elegantne pohybuješ vo svojom
vlastnom rytme. Keď sa v tvojom živote prebúdza láska, je to ako
znovuzrodenie, nový začiatok.“
John O’Donohue
Rytmus
41
Váha slova
Pokud jde o zmrzlou vodu, můžeme objevit něco velmi zvláštního:
krystaly zobrazují strukturu, která je spoluurčena vibrací, při které je
voda vystavena mrazu. Mohla by tu být podobnost s lidskou bytostí?
J
aponský vědec Masaru Emoto způ­
sobil svými experimenty s vodou
celosvětovou senzaci. Emoto napsal
slova na kousky papíru a vložil je pod
lahve naplněné vodou. Poté vodu
zmrazil a vyfotografoval vodní krys­
taly. Z fotografií je možné odvodit
vztah mezi významem slov a krásou
krystalů. Vlastnosti vody získaly po
jeho publikacích mnoho pozornosti,
protože se ukázalo, že voda je schop­
na uchovávat informace. Síla slova,
která je nejdůležitějším aspektem jeho
experimentů, byla v tomto procesu
potlačena do pozadí. Otázkou nyní je:
je to výhradně záměr obsažený ve slo­
vě, který způsobuje odlišnosti v krys­
talech, nebo je to slovo samo o sobě,
které mění vodu (a totéž by platilo
také pro naše tělo) – nebo obojí?
Některá pozorování ukazují, že
slovo samo o sobě, bez ohledu na zá­
měr, se kterým bylo vyřčeno, vliv má.
Citlivý člověk může cítit špatný vliv
kletby vyjádřený někým i údajně neú­
myslným způsobem, i když ten, kdo
ji pronesl, v takové věci nevěří. Tento
fakt může být založen na autosugesci.
Avšak psychologie má pro to jiný
42
Pentagram 1 /201 4
výraz: „dvojitá vazba“, jak je tomu
například u výrazu „buď spontánní“
nebo „měj rád“. Slovo může mít
v pravém smyslu slova svou vlastní
hodnotu.
V kabalistické numerologii je ke
každému slovu a ke každému písme­
nu přiřazeno číslo. Toto číslo odkazuje
na skryté významy za slovem. Jestli­
že někdo vysloví slovo s odlišným
záměrem, význam slova zůstává stej­
ný. Proto mluvíme o významu slova,
nikoliv o významu záměru. Každý
z nás možná zažil, že slova mohou
mít dlouhotrvající účinek. I to nejmen­
ší slovo je schopno vykouzlit úsměv.
Obyčejná poznámka o tom, že někdo
„vypadá hrozně“, může způsobit, že
se tato osoba bude cítit špatně.
Někdy nám slovo nebo věta dá
náhlý impuls, který potřebujeme,
abychom se skokem posunuli vpřed.
Viděno z této perspektivy, je toho
hodně, co by se dalo říci o síle slova.
Lidské bytosti by měly mít silného
vnitřního strážce, který ví, jak kontro­
lovat jazyk, který žádá opatrnost před­
tím, než promluvíte a vyžaduje po­
zornost nad tím, jak věci vyjadřovat.
Ten, kdo věnuje pozornost tomu, co
říká a jak to říká, přebírá zodpověd­
nost za svá slova. On či ona to mohou
dělat s neobyčejně dobrým úmyslem,
tudíž jsou požehnáním pro své pro­
středí. Skutečnost, že slova ovlivňují
lidi a situace znamená, že mohou být
použita ke všem druhům manipula­
tivních účelů. Mělo by být jasné, že
takové jednání je katastrofální nejen
vůči těm, kterým jsou určena. Před­
stavte si osobu, která svými slovy
nanejvýš pomáhá pozvedat ostatní
a nikomu nechce ublížit. Předpoklá­
dejte, že tato osoba je úspěšná ve své
nepřetržité pozornosti ve svých ver­
bálních projevech. Dejme tomu, že se
jí podaří nepřetržitě sledovat, jak se
sama vyjadřuje a co vysílá ven. Jestli­
že je zodpovědným „odesílatelem“,
znamená to, že je i dobrým „příjem­
cem“?
Zjistili jsme, že slova mají emocio­
nální hodnotu. Například slovo „lás­
ka“ vytváří nádherný krystal v Emo­
tových experimentech. Přesto zcela
stejné slovo získá pro posluchače na­
prosto odlišný význam, pokud je napří­
klad použito pouze v rámci fyzického
vztahu. Pak je tento význam automa­
ticky připojen ke slovu a utkví na něm.
U mnoha lidí slovo „Bůh“ okamžitě
vyvolá celý panteon představ. Vý­
sledkem je, že skutečný význam
slova nemůže být nadále rozpoznán.
A když někdo mluví o „Bohu“, deska
Skulptura v konferenčním místě La Licorne,
Gignac, Francie © Michel Landais
se roztočí a jehla se nedostane ven
z drážky. Jestliže někdo použije od­
lišné slovo, například „světlo“, „stvo­
řitel“ nebo jiné podobné, obejde tak
problematické použití původního
slova. To může působit jako svěží
vánek. Pak se deska nespustí a poslu­
chač může svobodně zvážit myšlenku
novým způsobem. Když se tato nová
perspektiva vyvine v mysliteli samot­
ném, nepřichází tedy od jeho učitelů,
autorit či jiných, a najde v něm novou
základnu, pak může sám objevit vý­
znam slova „Bůh“ bez asociací a zažít
Váha slova
43
znovu jeho původní význam. Potom
na základě celého svého bytí vysloví
slovo „Bůh“ se zvláštní energií, která
je k němu připojena.
Je mnoho lidí, kteří o tom vědí
a kteří to zažili. Kdokoliv tak mluví,
mluví jazykem, který předchází
babylonskému zmatení. On či ona
mluví jednoduchým jazykem, ja­
zykem jednoty. Tento jazyk zabrání
věcem, aby se stávaly složitějšími,
důmyslnými nebo překroucenými.
Tento jazyk nemusí být zjednodušen,
analyzován nebo přerušen. Ten kdo
mluví takto jednoduše a pravdivě,
neupadá zpět do mylné myšlenky, že
jeho přírodní forma bude jednoho dne
dokonalá. Uvidí chybnou představu
44
Pentagram 1 /201 4
v trvalé snaze o vybudování baby­
lonské věže.
Tento proces začíná umístěním
strážce, aby sledoval slovní výrazy
a jejich konsekvence. Pak je možné,
abychom zakusili, co jiní dělají s na­
šimi slovy, ale také co s nimi děláme
my sami. Uvědomujeme si, jak škod­
livá mohou být zbytečná slova, která
nejenže plýtvají časem, ale také po­
malu zabíjí duši. Povrchní užívání
slov může duši úplně oslabit. A po
zmoudření skrze toto pozorování, lze
potvrdit slova Lao­c’: „Buď obezřetný,
zacházej se slovy se zbožnou úctou.“
Takové tvrzení je dostatečné pro nový
začátek, pro začátek příběhu s ani pří­
liš mnoho, ani příliš málo slovy. 
R
Y
T
M
U
S
Vždy dělej správnou věc. Zbytek není důležitý. Chladno nebo teplo.
Unavený nebo odpočatý. Pohrdavý nebo úctyhodný. Umírající … nebo
zaneprázdněný jinými věcmi. Dokonce i smrt je jedním z našich úkolů
v životě. A také: Dělej, co je potřeba udělat. Podívej se do sebe. Nedovol,
aby ti proklouzla skutečná podstata věcí. Potom, v krátké době, jsou
všechny existující věci transformovány. Vypadají, že se rozplývají v kouř,
jsou předurčeny k tomu, aby se staly jedním, anebo se rozpadnou do tisíce
a jednoho fragmentu… Kráčej od jednoho nesobeckého činu k druhému,
vždy udržuj zbožnost v pozadí svých myšlenek, kde je jen radost a mír.
Jestliže tě děsí okolnosti, které se nevyhnutelně dějí, vždy se vrať sám
k sobě a drž svůj vlastní rytmus, jak nejlépe dovedeš. Tvoje harmonie je
vždy k dispozici, jestliže se k ní můžeš vždy vrátit.
Marcus Aurelius, Meditace
Rytmus
45
POZORUHODNÝ PŘÍKLAD OSVÍCENÍ
Vnitřní vize
Johanna Michaela Hahna
V historii lidstva jsou četné příklady toho, co je obvykle označováno
jako osvícení. Nejznámější je osvícení Buddhy pod stromem Bódhi
v Indii a ve 20. století Jiddu Krishnamurti zažil své osvícení, když seděl pod stromem, tentokrát v Severní Americe. Apoštol Pavel obdržel
osvícení ráznějším způsobem, bylo příčinou jeho pádu z koně. Jako
farmářovu synu se Hahnovi přihodilo osvícení nebo „niterný vhled“,
jak on to nazval, za plného denního světla, když šel domů, poté co
pracoval na pozemku.
M
nohem klidnějším způsobem se
to stalo ve dvacátém století spi­
sovateli J. Anker Larsenovi. On nese­
děl pod stromem, ale odpočíval venku
v zahradním křesle, když Světlo pro­
jevilo svoji všudypřítomnost v něm
a okolo něho. Několik století před ním,
v „roce Páně 1600“, byl Jacob Böhme,
mystik 16. století, uchvácen zrcadle­
ním plechové misky, když mu náhle
Světlo odhalilo tajemství vesmíru, což
ho přimělo napsat jeho knihu Aurora
aneb vycházející ranní červánky (Au­
rora oder die Morgenröte im Aufgang).
Johann Michael Hahn byl vizionář
a osvícený muž z oblasti mezi Černým
lesem a Švábskem, mezi městy Calw
a Tübingen v Německu. Už dlouhou
dobu se ukazuje, že tato oblast má
46
Pentagram 1 /201 4
příhodnou atmosféru pro náboženskou
inspiraci, kde vystoupili do popředí
některé prominentní postavy, jako byl
Tobias Hess a také Johann Valentin
Andreae, který zformuloval rosikru­
ciánské manifesty. Hahn byl Němec
osmnáctého století, z období, které je
vlastně dost překvapivě známé jako
osvícenství; éra velkých myslitelů jako
Goetha a Schillera a mladého Mozarta.
V Bavorsku působil Karl von Eckarts­
hausen, se kterým měl Hahn v duchov­
ním smyslu mnoho společného, přes­
tože není známo, zda se navzájem
znali. Ve Francii se objevila postava
Louis­Claude de Saint­Martin, nezná­
mého filozofa, který se velmi inspiro­
val Böhmem. Tedy také duchovně to
byla intenzivně povznesená doba.
Johann Michael Hahn žil v letech
1758–1819. Ztratil svou matku ve věku
čtyř let a byl vystaven nevlídnému za­
cházení ze strany své macechy. Kromě
obdělávání půdy na statku svého otce
pracoval také v hodinářském obchodu,
typickém pro oblast Černého lesa. Bě­
hem dlouhých zimních měsíců, kdy
bylo venku méně práce, se mnoho ro­
din živilo výrobou kukačkových hodin.
Na Velký pátek v roce 1774 prožil
Hahn při zpěvu náboženské písně (Ten
na kříži je moje láska) duchovní záži­
tek a od té doby začal horlivě číst Bib­
li. Přitom narazil na spoustu nezodpo­
vězených otázek, které se v podstatě
redukují na jednu: kdo, co a jaký je
Bůh, jak a kým je tento svět stvořen?
V létě roku 1777 zažil svůj první „ni­
terný vhled“, v němž nad jeho otázka­
mi tři hodiny zářilo osvětlující Světlo
a poskytlo mu mnoho odpovědí. Ně­
mecké slovo Zentralschau můžeme
oprávněně přeložit jako vnitřní vhled:
vidět nebo hledět z niterné podstaty
bytí, tedy v podstatě z duše, z Božího
příbytku v nás. Od toho dne Hahn
navštěvoval setkání pietistů ve svém
městě Altdorf, kvůli kterým se dostal
do konfliktu se svým otcem, i když
se po několika letech usmířili a Hahn
dostal vlastní pokoj, kde se mohl věno­
vat studiu Bible, aniž by byl vyrušován.
V roce 1883 do něj proniklo Světlo
podruhé a ovlivňovalo ho po sedm
týdnů. Byl jím zcela osvícen a jeho
oživené smysly se probudily a země
se stala nebem a zemí, jak to vyjádřil.
Z Kristova [vnitřního] kříže viděl do
celého Božího plánu, jak je to vyklá­
dáno v Bibli a toto božské poznání
současně podněcovalo jeho sebepo­
znání. Postupně začal mluvit o svých
náboženských zkušenostech na schůz­
kách s pietisty, nejprve v rodném městě
Altdorfu, ale velmi brzy také v dalších
vesnicích a městech v oblasti Württem­
berska. Začal zaznamenávat svá odha­
lení a stejně jako Jacob Böhme ve své
době se také on dostal do konfliktu
s církevní hierarchií. Zpočátku jen
nepatrně, ale pak ho v mnohem širší
oblasti učinil nechvalně známým nacti­
utrhačný článek jistého pastora, po
kterém se od roku 1789 do roku 1794
postupně stahoval z veřejného života.
V tomto roce zemřel jeho otec
a on se přestěhoval do Sindlingenu
v Herrenbergu, kam přešel pod ochra­
nu vévodkyně Franzisky von Hohen­
heim. Dala pro něj postavit velký dům,
ve kterém probíhala setkání s jeho pie­
tistickými sympantizanty.
Tehdy se také seznámil se spisy Ja­
coba Böhma a některých dalších mys­
tiků a básníků, jako Junga Stilinga
a Thomase à Kempise.
Michael Hahn objevil mnoho pa­
ralel mezi svou o dvě stě let starší
spřízněnou duší Böhmem a sebou. Oba
pocházeli z prostých rodů; oba měli
podobné vnitřní zkušenosti a odhalení;
Vnitřní vize Johanna Michaela Hahna
47
Malý celek lidské bytosti je ponořený v pravzoru a vidí jakoby očima
Boha nekonečné plnosti, příčiny všech věcí, téhož začátku a konce.
měli stejný názor týkající se Bible
a oba se setkali s nepřátelstvím ze
strany církevní hierarchie a nalezli
ochranu u aristokracie.
Zatímco básník Hölderlin chřadl
v hradní věži v Tübingenu, Beethoven
těžce pracoval na symfonii Eroica ve
Vídni, a Napoleon, usilující o rozšíření
svého království, pochodoval se svými
vojsky německými zeměmi; zde ve
městech Bádenska a Württemberska
komunikoval Hahn s více než deseti
tisíci stoupenci. Také napsal mnoho
biblických objasnění, složil řadu písní
a básní a napsal mnoho dopisů spřízně­
ným duším. Hahn uváděl, že jako první
ze všeho musela být Bible pochopena
duchovně a takto pochopena měla být
používána v každodenním životě, ne­
chávajíc církevní dogma daleko za se­
bou. Protože byl nadaným řečníkem,
zmiňovalo se o něm mnoho členů růz­
ných světských skupin, jako pietisté,
Moravští bratři* a separatisté, a přichá­
zeli lidé z celého Bádenska a Württem­
berska. Bylo k němu přitahováno
mnoho věřících, protože měl odpor
k dogmatům a především se stavěl za
svobodu svědomí. Pro rozumné lidi,
říkával, není nic vznešenějšího.
Dále Hahn učil respektu a úctě
k celému stvoření, tedy i ke zvířatům
a rostlinám. Mluvil nejen o Bibli, ale
48
Pentagram 1 /201 4
i o „knize Svědomí“ a „knize Přírody“,
které odhalují všechny božské síly.
Jeho mnohem širší vize mu nebránila,
aby zůstal věrný Evangelické zemské
církvi, stejně jako zůstal Jacob Böhme
ve své době u církve, i přes vylévání
přívalů zatracování a nadávek na něj,
ačkoli u Hahna to nebylo tak silné, jak
tomu bylo u Böhma. Ještě předtím, než
uvedeme některé příklady jeho učení,
dovolte nám nejprve citovat Hahnova
vlastní slova o niterném vhledu: „Tento
vnitřní vhled do skrytých hlubin moud­
rosti, původní mateřský základ, nemů­
že […] být považován za zvnějšku
oddělený, ale je výlučně popsaný jako
do sebe ponořený vhled ze středu vše­
ho bytí a života: malý celek lidské by­
tosti je ponořený v pravzoru a vidí ja­
koby očima Boha nekonečné plnosti,
příčiny všech věcí, téhož začátku
a konce. Tyto znalosti jsou předurče­
né od samého začátku.“ Tento vnitřní
vhled tvoří tedy podle Hahna přechod
od nepřímého k bezprostřednímu, pří­
mému vztahu s Bohem. Navíc Hahn
říká: „Každý, kdo zakusí, že duše může
najít svůj pravý cíl výhradně a přímo
v Bohu, bude chráněn proti silné ná­
klonnosti a závislosti na pozemských
stvořeních (světských), protože tímto
způsobem se může proudění přerušit
a zkreslit; člověk pak ztrácí přímý,
nepřerušený vztah s prvotním zdrojem.
Stejně jako je zážitek bezprostřednosti
Boha a neúnavná snaha a hledání hlou­
bavé lidské bytosti skutečnou podmín­
kou, pak stejně tak je vnitřní vhled dar,
darovaná schopnost, která však nepod­
léhá moci a volnému používání pří­
jemce.“
Hahn tvrdí, že on sám s tím nemů­
že zacházet tak, jak se mu líbí, neboť
někdy uvidí hodně, pak velmi málo,
a tak si uvědomuje, že on sám není ve
skutečnosti vůbec nic a musí čekat na
to, co mu bude darováno. Dále uvádí,
že určité znamení volání je, když se
člověk, který je uchopen Světlem, od­
vrací a tomuto volání se brání. Ale
s modlitbou „ne má vůle, ale tvá vůle
se staň“ je takový člověk v Bohu pevný
jako skála a dokonce ani brány pekla
nemohou ho nebo ji více zdolat. Je
zřejmé, že Hahnova doktrína není
žádná knižní moudrost nebo šikovně
vykonstruovaná filosofie, vytvořená
možná z geniálního myšlení; naopak
je to živé svědectví osobní zkušenosti,
podané jednoduchým a přímým způso­
bem jeho zaujatým následovníkům. Co
má Hahn říci těm, které označuje za
přemýšlivé lidské bytosti? Kdokoliv,
kdo spatří božské věci ze středu svého
bytí, si je zjevně dobře vědom toho, že
se Boží království, duchovní princip,
nachází v lidské bytosti. On to vyja­
dřuje takto: Bůh uskutečnil vše v Kris­
tu, nyní je na člověku, aby to zakusil
Johann Michael Hahn 1 758–1 81 9
a uskutečnil rovněž v sobě. Křesťan
musí dospět na roveň Boha a z milosr­
denství se stane podobným „malému
bohu a Kristu“. Přesto toto naplnění
začíná v lidské bytosti, s neoddělitel­
ným duchovním jádrem. Hahn mluví
o semínku, které musí dozrát k ovoci.
O procesu, který pak začíná, Hahn
říká: Zkušenosti svědčí a učí, že po­
každé, když duše s plným pochopením
hledá a svobodně volí Boha, začíná
velký boj. Přesto právě kvůli tomuto
odporu v jeho bytí může člověk růst.
Prostřednictvím živé zkušenosti s tím­
to odporem dokáže člověk rozpozná­
vat různé síly v Bohu a protichůdné
síly zla a se správnými znalostmi pak
může učinit správná rozhodnutí, stát
se postupně silnějším v boji. Z jiné­
ho úhlu pohledu všechno to snažení
Vnitřní vize Johanna Michaela Hahna
49
Pět nejvlivnějších postav německého
pietismu. Zprava doleva: Michael Hahn
(1 758–1 81 9), Immanuel Gottlieb Kolb
(1 784–1 859), Johann Martin Schaeffer
(1 763–1 851 ), Anton Egeler (1 770–1 850)
a Johannes Schnaitmann (1 767–1 847).
V popředí je prázdná židle, pro kterou
existují dva výklady: někteří to vidí jako
tiché pozvání pozorovatele k účasti
v tomto bratrství, jiní interpretují prázdnou židli jako symbol Boží přítomnosti.
a překonávání tímto způsobem gene­
ruje sílu esence, která je okamžitě
k dispozici a vtisknuta všem ostatním,
kteří se účastní v tomto stejném boji,
pomáhá a umožňuje jim překonávat
stejný nebo podobný zápas v jejich
vlastní bytosti.
V duchovní duši stojí principy Svět­
la a tmy vůči sobě navzájem v opozici.
Adam i Kristus – jako personifikované
archetypy těchto principů – chtějí oba
moc nad naší duší. Uprostřed všech
pokušení je důležité, abychom zůstali
se Světlem; nenechali ho odejít, zůstali
nasměrováni na tuto sílu milosrdenství.
Hahn také věděl, že musel sledovat
svůj cíl bez přerušení, i když připustil,
že často klopýtal. Říká, že důvodem
k nespokojenosti je, že pokrok je po­
malý a jen ukazuje, že ideál dokona­
losti nezavdává příčinu k odpočinku,
ale k pokoře a stále větší námaze. „To
ukazuje, že i nejlepší křesťané vždy
zůstávají žáky.“ Bohužel, jak říká, je
to také většinou proto, že když spatří­
me to nejvyšší, tak sklon našeho úsilí
50
Pentagram 1 /201 4
ochraňovat tuto Perlu pak přenechá
všechnu péči a obezřetnost chtivé své­
voli. Pak nás „noc temnoty“ dostihne;
jsme po neurčitou dobu připraveni
o světlo dne, připomíná Jan od Kříže
ve své „temné noci duše“. Hahn objas­
ňuje, že znovuzrození nezahrnuje žád­
ný aspekt naší vnější formy zjevení.
Také nebude korigováno jakékoliv ne­
správné působení této osobnosti. Ne,
celá lidská bytost se stane úplně jinou
lidskou bytostí; ve starém přírodním
těle se vyvíjí nové, opravdové duchov­
ní tělo a zde, v daném čase, dozraje
odpovídající ovoce.
Právě jako jsme v Adamovi (pří­
rodně zrozená lidská bytost) zdědili
princip protikladu, nespravedlnosti,
a stojíme mimo Světlo, můžeme ob­
dobně v opravdové víře obdržet prin­
cip Boží spravedlnosti. A v tomto no­
vém principu, který nazývá Kristem,
se Boží duchovní spravedlnost proje­
vuje jako duchovní morálka. Lidská
bytost, v níž vznikl „Duch z Ducha“,
má duchovní život a je dědicem božské
sféry. „Semínko Ducha“ obsahuje po­
tenciální božskou rovnost, zatímco její
odpovídající touha dosáhnout naplnění
vrátí znovuzrozeného člověka zpátky
na cestu k tomuto cíli. Hahn proto kon­
statuje, že opravdový křesťan opatruje
celou pravdu a tato jeho připravenost
do něho přitahuje atmosféru čistého
duševního záření, což je Ježíš.
Pane, chci ti dát sebe.
Obejmi mé celé já
ať mohu žít věčně.
Vezmi mě celého k sobě.
Svou odvahu pokračovat v mluvení
o dokonalosti a naplnění zakládal na
očekávání, že děti budou jako matka,
protože to je to, co se chce a upřímně
slibuje. A dozrávání rozhodnutí člově­
ka ukáže, zda to podporuje nebo brzdí.
Hahn tvrdí, že člověk může činit po­
kání, a že pokání není nic jiného než
obrácení se v nitru ke kříži duše, kde
vše co se vyvinulo mimo přirozenost,
co by mohlo uvíznout v duši, je oběto­
váno. Čím více vaší přirozenosti, vaší
vnější bytosti tohoto světa se rozkládá
a umírá, tím více se obnovuje vnitřní
lidská bytost a tím více se účastníte na
božské přirozenosti. Tolik Hahn.
V HAHNOVĚ ODKAZU PRO SVĚT
A LIDSTVO, až uzraje čas, Bůh pře­
koná chaos celého vesmíru. On zaklá­
dá tuto jistotu na zkušenosti, že Bůh
v něm, mikrokosmos, má překonat
hněv sám v sobě. Ve velkém, i v malém
je zde nakonec duchovní tělo, které
nazývá „Geistleiblichkeit“. Vzhledem
k historii, v kontinuu času a věčnosti
usiloval Hahn o prosazení holistického
myšlení. V úžasném procesu, který
probíhá ve velkém měřítku, a v malém
měřítku v jedinci, dosáhne svět svého
naplnění prostřednictvím řady epoch.
Od Božího trůnu a Beránka proudí
řeka života a na jeho břehu roste strom
života se všemi plody života. Tato po­
trava živí všechny, kteří zbloudili.
Touto potravou je všechno, co bylo
vyhnáno a ztraceno, obnoveno a uzdra­
veno. Královští kněží podávají bez
ustání všechny prostředky, milost
a vše, co učí a tvoří; vše, co povzbu­
zuje a potěší. Budou pokračovat v ší­
ření a podporování poznání Boha a Je­
žíše, čímž zesílí všechna požehnání
spásy, v úsilí obnovit vše k rovnosti
s esencí Ježíše, s božským, jak nej­
dříve to bude možné.
Zkrátka, v péči královských kněží
všichni, kteří rostou a dosáhnou napl­
nění, získají svou slávu, ztracenou skrze
Adama a budou jimi doprovázeni zpět
„do města Božího“, pro radost Bohu
a Beránkovi. Skrze Boží požehnání se
zrušení kletby rozšíří po celém vesmíru.
V souvislosti s Hahnem se ihned
vybaví tři věci: jeho pojetí Boha, jeho
pohled na Bibli a sympatie s pomý­
leným lidstvem. Podle něj je celé
Vnitřní vize Johanna Michaela Hahna
51
stvoření podmíněné Božskou mužskou
ohnivou silou, ale ne všechno v sobě
nese také ženskou povahu Světla.
Vzhledem k tomu, že v Bohu jsou oba
tyto aspekty jedním, skutečný život je
výhradně tam, kde se tyto dva aspekty
jednoty projevují; Bůh nenajde odpo­
činku, dokud tato harmonie nebude
nad vším triumfovat. Nicméně Hahn
říká, že kromě dobra bude mít zatím
mnoho lidí tendence ke zlu, budou tu­
díž magneticky přitahováni buď k očiš­
těné zemi, nebo k „moři plamenů“.
Hahn uvádí, že toto „moře plamenů“
se může v příštích staletích rozšířit
na polovinu zeměkoule. Ale nakonec
i Satan a jeho padlí následovníci jednou
pochopí, že se nemohou zříci Boha,
a že jejich odpor je marný. Pak se také
vrátí zpátky. Hahn nazývá celý tento
proces Apokatastasis. Je pozoruhodné,
že hrob Johanna Michaela Hahna nese
stejný epitaf jako Jacoba Böhma. Tento
epitaf je dobře známý rosikruciánský
axiom: „Aus Gott geboren, In Jesus
gestorben, durch den Hl. Geist ver­
siegelt“ (Narozený v Bohu, zemřelý
v Ježíši, znovuzrozený v Duchu Sva­
tém). Hahn zastával stejné přesvědčení
jako klasičtí rosikruciáni. Všimněte si
dalšího textu na jeho hrobě:
52
Pentagram 1 /201 4
Zde teď leží, má poutnická chatrč,
už mám nebeský dům.
Teď jsem pryč ze tvého středu,
má pouť je na svém konci!
V hrobě už nemůžu zahynout,
v umírání jsem našel Život.
V duchovním těle mám povstat.
Pak budu stejný jako můj Ježíš,
od kterého se nikdy nevzdálím,
jednoho dne to také uvidíte.
Rozbitá je teď, má chatrč,
jinak by tady v hrobě neležela.
Co však jsem dostal od Boha,
zatímco jsem se modlil,
to můj Spasitel vzal k sobě.
A teď, když jsem došel tak daleko,
ani smrt, ani peklo
mě nemůže zadržet.
Pro mě není třeba plakat;
ale pojďte za mnou, milovaní,
a věrně ukončete svou cestu! 
*
Herrnhuter (německy), Moravians (anglicky) – Moravští bratři (duchovní a pokrevní bratři Jednoty bratrské, kteří pro
svou víru emigrovali na počátku 1 8. stol.
ze severní Moravy do Saska, kde založili
město Herrnhut. Tam obnovili Jednotu
bratrskou, zakládali pak osady a misijní stanice na šesti kontinentech světa.
(pozn. překl.)
There’s a milestone on life’s path
that brings us to another start;
where brighter vista’s open out,
where clouds grow light and break apartL
There is a spot on every road
where ruts give way to smoother ways;
the place that marks a new beginning,
and the hope on fairer days.
1
Existuje míľnik na ceste života,
ktorý nás prináša k ďalšiemu štartu;
kde sa otvára jasnejšia perspektíva,
kde mraky rastú v svetlo a v diaľke sa
rozpadnúL
Existuje miesto na každej dráhe,
kde vyjazdené koľaje umožňujú cestu
k hladším cestám;
miesto, ktoré značí nový začiatok,
a nádej na spravodlivejšie dni.
Are you weary of the journey?
Does your burden seem too great?
Are you fighting uphill battles,
struggling with a hostile fate?
The milestone for a turning point
may be a few steps round the bend.
Courage!L This may be the spot
where joys return and troubles end. 1
Text na austrálskom míľniku
Ste unavení z cestovania?
Zdá sa Vaše bremeno príliš veľké?
Bojujete únavné boje,
zápasiac s nepriateľským osudom?
Míľnikom pre bod obratu
môže byť niekoľko krokov za zákrutou.
Odvahu! L To môže byť to miesto,
kde radosti sa navrátia a ťažkosti
sa končia.
Od počiatku jestvuje Logos, poriadok,
harmónia, pokoj a rovnováha.
Tento Logos je Bohu blízko, a Boh sám
je vyvážený poriadok všetkého, čo je.
Existuje od počiatku, Bohu tak blízko;
všetko, čo vzniká, vzniká prostredníctvom
neho, a mimo neho nevzniká ani jedna vec,
ktorá vzniká.
Toto Slovo, pozdvihnuté, vznešené, vedie
človeka, ktorý rozmýšľa ušľachtilejšie
a rozmýšľajúc vyzdvihuje sa, počas toho,
ako prekračuje hranice a protiklady.
Usilujúc sa, spoznáva svoje spojenie so
všetkým, čo jestvuje, a svoje spojenie
s tým jedným, nekonečným Stvoriteľom.
V kontemplácii, v hlbokom rozjímaní,
sa pred ním otvára súvislosť, to nikdy ne­
končiace rozbaľovanie a rozvíjanie veľké­
ho a malého, o kozme a mikrokozme,
o Bohu, kozme a človeku. Konajúc, za­
kúša, že celý tento kozmický hodinový
stroj je jedna jediná nepretržitá služba
druhým. A takto, slúžiac, pripája sa
k Pozdvihnutým, Vznešeným. A vie,
že vo všetkom je Slovo (Logos), a že
v Slove je všetko.