War manual
Transkript
War manual
Amerika 17.11.2006 Postupně jsme se ráno sešli na nádraží v Úvalech. Překvapivě s námi jela i vlčata se Saipem, Cíťou a Gigám. Ale už v Praze při přestupu se ukázalo, že na nás prostě nemaj, když jentaktak doběhli do právě odjíždějícího vlaku směr Karlštejn. Skoro hned po vystoupení z vlaku jsme jim „utekli“, takže ani nevíme, jakou měli výpravu. Jisté je, že nepodnikli stejnou trasu jako my. Filip si hned za Karlštejnem chtěl sice skočit z útesu, ale pak si řekl, že to bude asi na Americe zajímavější než v márnici, takže se spokojil s lezením na Dub sedmi bratří. Odtud je to k Malé Americe (Řesnu) jenom kousek, takže bylo otázkou chvilky, než jsme našli horní patra důlních chodeb u Kamenska. Hned kousek od vchodu jsme u stropu objevili spícího netopýra. Zem byla po nějaké době jílovitá a dost lepkavá, ale nakonec jsme narazili na zával, a tak jsme se vrátili. Na některých místech byly vidět krasové útvary a v průběhu chodeb byly ještě znát jamky po pražcích od kolejí důlního vláčku. Amorek a Krtek nás pak zavedli k místu, kde byl lom uprostřed lesa a dole u dna v něm byl vstup do podzemí. Nejdřív jsme se najedli a napili. Filip pak chtěl uklidit slupku od banánu, tak si vykopal jámu asi tak 1x1x1 metr a tam tu slupku zahrabal. Pak jsme slezli dolů, ale ouha… Kousek od vchodu byla mříž, kterou by neprošel ani brontosaurus, natož my, takže Krtek vyndal mapy podzemí a tam jsme našli ještě jednu možnost. Lom „Supí“. Než jsme jej ale našli, slezli jsme ještě do jiného lomu, kde byla ale jenom kratičká chodba. U vchodu však ležela pilka a dva čerstvě uřízlé kusy dřeva, takže tam má asi někdo bejvák. V tomhle lomu už byla jenom taková malá díra, do které se nikomu nechtělo. Jenom Štrúdl se rozhodl, že se tam mrkne. Muselo se tam po břiše a bylo to tam hrozně těsné… za chvilku zmizel celý Štrúdl v díře. Naštěstí se vrátil a pokračoval s náma až do lomu Supí. Dole jsme objevili úzký vlez, kde bylo nutné se proplazit kolem kusu pletiva. Za ním bylo nějaké harampádí, ale dalo se tam stát vzpřímeně. Po chvíli jsme narazili na mříž, kde byl autogenem vyřezaný úzký otvor a tím jsme se protáhli. Na první odbočce vpravo jsme odbočili a najednou se z dálky ozval hrůzostrašný zvuk. Znělo to jako probouzející se medvěd. Tak jsme všichni zhasli – nastala tma jak v pytli. Zem pod slabšími povahami začínala vlhnout. Po chvíli čekání se už ale nic neozývalo, tak jsme pokračovali v cestě. Mezitím se Amorek s Krtkem pokusili trapně schovat, ale bylo slyšet, jak utíkají ve tmě zpátky, tak jsme šli za nimi. Na křižovatce jsme ale našli nějaké dva úplně cizí lidi. Což bylo divné. Amorek s Krtkem byli ale pár metrů od nich, takže to nebyly halucinace. Ti lidé se nás zeptali na cestu a pak už zmizeli kdesi ve tmě. My jsme pak pokračovali chodbou k místu, kde nás prve zastavila ta masívní mříž a najednou nám něco zašumělo nad hlavami. Byl to poletující netopýr. Tak jsme ho chvilku pozorovali, jak tam krouží a pak jsme ho nechali, ať si lítá kde chce. Hlavní štolou jsme se nakonec dostali až do takzvané Malé galerie, což je řada oken v Malé Americe. Byl odtud pěkný výhled na protější okraj lomu i na hladinu jezera, které zatopilo celé dno lomu. Najednou si začal stěžovat Hans, že musí… tak musel… Bylo to sice zrovna na blbým místě, ale přírodě neporučíš. Pak jsme se otočili k návratu. Cestou jsme ještě odbočili k Haggence, kde jsme zanechali záznam v Haggenově knize. Byl tam taky zavěšený kus kolejnice, ale pověst povídá, že kdo si na ní zazvoní, do roka umře, takže bylo ticho…;-) Ven jsme vylezli stejným vlezem a po lesní cestě jsme vyrazili směr Loděnice. Filip si zase lehal do křoví a v jednom místě si dokonce málem lehl do louže, ale i to si nakonec rozmyslel. Peklo ale nastalo, když někteří jedinci objevili podél cesty bodláčí neboli čumbrky. Zvlášť v huňatých svetrech a ve vlasech byly velmi slušivé… Když jsme byli asi tak ještě tři kiláky od cíle, bylo třeba trochu přidat do kroku, takže jsme prosvištěli kolem loděnické vápenky a na nádraží jsme si pak ještě stihli trochu vorazit. Do motoráčku jsme přistoupili k vlčatům s rodiči, Saipem, Cíťou a Higim a vlakem jsme tak pohodově dojeli až do Úval. V klubovně se obchodování neslo v duchu těžby. Přijel i Lobo a Hans si konečně taky trochu zatěžil. Zdá se, že se začíná strategizovat. Na Americe byli: Hans, Filip, Štrúdl, Eidam, Erní, Michal, Amorek, Krtek a Chroustal.