Prosinec 2011 - farnost

farnosti
sv.
Anežky
na
Spořilově,
pb rř oe sz ienne c 22001 11
1
noviny
ročník
XIII
Jako vycházející slunce,
jako světlo shůry přichází
Pán, aby nás navštívil
a vedl naše kroky
Příhodný čas
BOHOSLUŽBY O VÁNOCÍCH
24.12. Štědrý den . . . . . . . . . . 8.00 posled. roráty . . . 16.00 mše s dětmi
Dorotka Tučková: Vánoce, rodina (detail)
po cestách pokoje.
Máme před sebou čtyřicet dnů postního úsilí. O co se budeme snažit.
25.12. slavnost Narození Páně . . . .7.30 . . . . . . . . . . . . . . . .
10.30
Především nepromarnit tento vzácný čas, jak nám říká apoštol Pavel: Je
26.12. slavnost sv. Štěpána . . . . . není . . . . . . . . . . . . . . . .
10.30
to čas příhodný. Příhodný k tomu, abychom něco změnili ve svém
životě.
27.12. úterý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . u vozíčkářů
To první
jeho vy28.12.
středaje . postava,
. . . . . . život
. . . a
. utrpení
. . . . . našeho
. . . . . .Pána.
. . . .Mít
. .na
. .očích
. . není
danost,
jeho
přijímali
29.12.
čtvrtek
. . utrpení,
. . . . . .jeho
. . .lásku,
. . . . to
. nás
. . . povzbuzuje,
. . . . . . . . abychom
. . . . . 18.00
obtíže života, nepřízeň času a lidí, a tak byli solidární s naším Pánem.
30.12. pátek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.00
31.12. sobota, poděkování za uplynulý rok . . . . . . . . . . . . . . . . 17.00
Kdykoli se o to snažíme, „doplňujeme, co schází na utrpení našeho
1.1. Nový rok, slav. Matky Boží . . . 7.30 . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.30
Pána“ a pracujeme na obnově našeho světa. Připojujeme se tak k ne-
2.1.
pondělí . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . celá
. . . církev
. . . . .boží
. . ujevozíčkářů
sčetným
zástupům, protože v tyto dny
na kolenou.
6.1. Zjevení Páně, sv.Tří králů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.00
8.1. svátek Křtu Páně
Otec Řehoř
. . . . . . 7.30 . . . . Tříkrálová dětská mše . 10.30
Kresba Břetislav Štorm
2. strana
f a r n í n o v i n y p r o s i n e c 2 0 11
Milí spolubratři a spolu sestry,
rád bych zveřejnil několik bodů ohledně blížící se Tříkrálové sbírky. Je
to již dvanáct let, co se koná, a za tu dobu se vyjevily některé skutečnosti, které jsou pro nás samotné překvapením:
1. První cíl sbírky je „zviditelnění“ církve ve společnosti. Je až překvapující, kolik lidí na vesnicích a zapadlých místech naší vlasti oceňuje
koledníky „...že jste na mě nezapomněli!“. Koledníci by skutečně měli mít křídu a na
přání „domácích“ označit veřeje známým symbolem požehnání.
2. Je to příležitost, jak několik dní za rok mohou ukázat lidé ve farnosti, že to nejsou
slova, ale činy, které dokazují jejich ochotu udělat něco ve farnosti. Navíc se ukazuje
(a je nutná) ideální spolupráce dospělých a dětí.
3. Finanční efekt není zanedbatelný, ale není rozhodující. Část sbírky se může zpět
vrátit do farnosti pro podporu nějakého místního sociálního projektu, nebo se může celá
dát k dispozici na podporu projektů celé diecéze.
4. Ukázalo se jako obzvláště vhodné zajít také na oficiální místa, aby se dala i příležitost
panu starostovi přispět na společné dobro (v Praze nevynecháme ani pana arcibiskupa
a pan generální vikář si „stěžoval“, že již musel přispět aspoň třikrát...).
Samozřejmě, doporučuje se Tříkrálové sbírky se osobně účastnit – kdo to zkusil, ten ví,
že to má zajímavý dopad na lidi ve farnosti – zvláště pokud se použijí „hezké kostýmy“.
Radost a odvahu k přípravě přeje
P. Vojtěch Eliáš
prezident Arcidiecézní charity Praha
Tříkrálová sbírka se bude konat od 2. 1. do 9. 1. 2012. Finanční prostředky, které koledníci vyberou, jsou určeny na humanitární účel. 65% se tradičně vrací zpět do regionu.
5% je určeno na provozní náklady sbírky, zbytek využije Arcidiecézní charita Praha k financování svých projektů:
1. Charitní dům pro seniory v Mukařově. (Kapacita domu je 42 lůžek, dům je přístupný
i pro imobilní osoby, poskytuje se zde celá řada sociálních služeb určených seniorům.)
2. Odstranění podvýživy matek a dětí v Africe.
Posledních 11 let jsem koordinátorem Tříkrálové sbírky. Naše koledníky poznáte podle
toho, že kromě cukrů a kalendářů rozdávají i perníčky. Ty jsme s mými syny už upekli
a zaměstnanci Charity je ve volných chvílích zdobí. Opět se pokusíme k perníčkům
připojit malou visačku s informacemi o naší Charitě. V loňském roce měla tato drobnost
u dárců velký ohlas.
Ráda bych vás pozvala, abyste se k nám v koledování opět připojili. Vedoucí skupinek
prosím, aby se mi ozvali. Všichni, kteří se Tříkrálové sbírky zúčastní, jsou zváni ve čtvrtek 5. ledna 2012 ve 14 hodin na občerstvení do Arcibiskupského paláce v Praze, v 15
hodin na tříkrálovou bohoslužbu slova a požehnání koledníkům v katedrále sv. Víta,
v 15.45 hodin na rozeslání koledníků otcem arcibiskupem z balkonu arcibiskupského
paláce a na následný průvod Tří králů na velbloudech (z arcibiskupského paláce na
Loretu).
Přeji vám všem požehnaný začátek nového církevního roku a dobu adventní. Eva Černá
strana 3
f a r n í n o v i n y p r o s i n e c 2 0 11 Bdít v očekávání Krista
Co vlastně znamená bdít? Můžeme si to osvětlit takto: Víme, co znamená
očekávat přítele, čekat, že přijde a vidět, že otálí. Víme, co to je být ve
společnosti, která se nám nelíbí a přát si, aby čas utekl a přišla chvíle,
kdy budeme svobodni. Víme, co znamená mít obavy o to nebo ono, nebo
očekávat důležitou událost, která vám rozechvívá srdce a na kterou
myslíte, jakmile otevřete oči. Víme, co znamená mít vzdáleného přítele
a čekat na jeho zprávy a ptát se den co den, co dělá v této chvíli a jestli
je zdráv. Víme, co znamená žít pro někoho, kdo je vám blízko do té míry,
že vaše oči ho sledují, že čtete v jeho duši, že předvídáte jeho přání, že
se usmíváte, když on se usmívá a jste smutni, když on je smutný, že jste
sklíčeni, když on se trápí a radujete se z jeho úspěchů.
Bdít v očekávání Krista je cit, který se podobá těmto citům, pokud city
tohoto světa mohou představovat city světa božího. S Kristem bdí, kdo
neztrácí ze zřetele, co Spasitel pro něho získal a co pro
něho vytrpěl. S Kristem bdí,
kdo obnovuje na své osobě
smrtelnou úzkost Krista
a jeho kříž a radostně
obléká onen plášť soužení,
který Kristus na zemi nosil
a nám zanechal, když vystoupil ke svému Otci. Když
apoštol Pavel utěšuje věřící
v Kolosách, že „až se ukáže
Kristus, i oni vejdou do jeho
slávy“, prohlašuje o sobě,
že „na svém těle doplňuje,
co ještě zbývá vytrpět do
plné míry Kristových útrap“.
kardinál Newman
Georges Rouault
P
Jak vzpomínáte na své dětství?
Těžká otázka. Mám pocit, že už jsem
všechno zapomněl a tudíž ani po návratu
do dětství netoužím. Většinu života jsem
prožil v Praze, ale mládí ve Zlíně. Zlín je
pěkné město a dodnes tam mám několik
přátel. Statisticky je zajímavé, že z mé třídy obecné školy ve Zlíně se do Prahy přestěhovalo asi 10 spolužáků, z nichž jedna
spolužačka bydlí dokonce na Spořilově.
Dřív jsme se každoročně scházeli, ale to
už dvacet let neděláme. Je jiná doba.
Co vás přivedlo ke studiu architektury?
Odjakživa jsem tíhl spíše k matematice
a fyzice. Ale také jsem kreslil. Ke studiu
architektury mě přivedl nesouhlas se „socialistickým realismem“ a umiňoval jsem
si, že mě k tomu nikdo jako architekta
nedonutí. Paradoxem bylo, že když jsem
začal studovat architekturu v Praze, socialistický realismus byl už odtrouben.
f a r n í n o v i n y p r o s i n e c 2 0 11 Do důchodu jsem to pak doklepal jako
programátor.
Vytvořil jste řadu cestovních průvodců, na vašich stránkách jsou přístupné
mj. průvodce po okolí Prahy, okolí Brd
a Krkonoších. Často v průvodcích píšete o kostelích.
Co mě přivedlo k místopisu? V rámci
studia možné exploatace území se kdysi
začal v ústavu provádět průzkum rekreV jakých zaměstnáních jste působil?
ačního a turistického
Po škole jsem nejpotenciálu
krajiny
prve několik let prajako
významného
coval ve zlínském
hospodářského fakStavoprojektu na urtoru příštího století.
banistických plánech
K tomu jsem se tenjižní Moravy. Nebyl
krát také nějak přinajsem tam však příliš
chomejtl. Seznamy
spokojen, a tak jsem
zajímavých cílových
se přihlásil do konmíst se později prokurzu na místo praměnily v tzv. „průvodcovníka Výzkumnéce“, podle kterých se
ho ústavu výstavby a
ROZHOVOR
organizovaly i zájezarchitektury v Praze,
S FRANTIŠKEM REJLEM
dy ROH. Už tenkrát
do ústavu tenkrát ješjsem zjistil, co je zatě špičkové úrovně.
jímavých míst u nás doma, a to že neMísto jsem získal, ale ze čtyřpokojového
upoutají na první pohled, je způsobeno
bytu ve Zlíně jsem se musel přesunout do
neznalostí jejich historie a konsekvencí.
pražského podnájmu. Ale toho jsem nikdy
Cesty do lákavých destinací v zahraničí
nelitoval. Mohl jsem dělat architekturu i
na konci 60-tých let a těsně po roce 1989
matematiku. Bohužel postupující normamě v tom jenom utvrdily.
lizace ústavu silně ublížila. V roce 1989
už to vypadalo znovu nadějně. Zakládal
Ne všechny zmiňované „průvodce“ se zajsem v ústavu Občanské fórum, ale moci
chovaly, neboť po odchodu z práce bylo
ve státě se zmocnila jiná parta, jejíž idenutno papíry nějak zredukovat. Bylo mě
ály se podstatně lišily od našich. Mysleli
však líto zbylé vyhodit a postupně jsem je
jsme, že pracovně navážeme na šedezačal přepisovat na internet.
sátá léta, ale místo toho nově obsazené
Vaše místopisné stránky o Spořilově
ministerstvo se shlídlo v naší nově rekonobsahují některé informace, které jinstruované budově a ústav prostě zrušilo.
KOLEM
NÁS
an František Rejl se narodil 16. ledna 1938 v Českém Brodě. Základní
školu a gymnázium absolvoval ve Zlíně, architekturu vystudoval na ČVUT v
Praze. Do roku 1969 pracoval ve Stavoprojektu ve Zlíně jako urbanista,
poté přešel do Prahy do Výzkumného
ústavu výstavby a architektury, kde
posléze vedl Odbor teorie architektury.
Po zrušení ústavu v roce 1995 přechází do ABF, kde pracuje až do odchodu
do důchodu jako programátor.
Většinu aktivní činnosti věnoval matematickému modelování urbanistických procesů. V malířské tvorbě se věnoval hlavně portrétům a abstraktním
kompozicím. Na Spořilově žije pět let.
Je spoluautorem rozsáhlých internetových stránek obecně prospěšné
společnosti PROSTOR – architektura,
interiér, design, která se zabývá výstavnickou, publikační a přednáškovou činností (www.prostor-ad.cz). Na
těchto stránkách najdeme i informace o Spořilově a o kostele sv. Anežky
(www.prostor-ad.cz/pruvodce/praha/
sporilov/kostel.htm).
f a r n í n o v i n y p r o s i n e c 2 0 11
FARNÍCI
4. strana
strana 5
de nenajdeme. Málo známý je například osud architekta našeho kostela.
Byl jsem už v důchodu, když jsem se přestěhoval na Spořilov. Žádné podrobnější
informace o architektuře Spořilova jsem
nesehnal než ty, které moje žena kdysi
sestavila před studijní cestou do památkového ústavu v holandském Zeistu.
Začal jsem tedy pátrat mezi znalci Spořilova, což byli především Adolf Branald,
ing. Pavel Roček a zdejší farář P. Vojtěch
Mareček, kteří mě nasměrovali, o kom a
kde nějaké informace shánět. Přispěli i
další a výsledek je na internetu. Bohužel
ten soupis zdaleka není uzavřen. Chybí
tam např. celý Nový Spořilov.
Jak vnímáte během let proměnu Spořilova, nejprve z pozice pozorovatele a
nyní jako usedlíka?
Když jdete Spořilovem, tak vlastně potkáváte stále tentýž obraz. Ale ty jednotvárně
šedivé domky se vyznačují něčím jiným
než architekturou. Ukázalo se, že „genius
loci“ Spořilova je dán spíše lidmi, kteří zde
bydleli či ještě bydlí. Poukazovali na to i
někteří z čtenářů internetových stránek.
Jejich argumenty nebylo možné ignorovat, a tak se do popisu postupně dostaly i
osudy významnějších spořilovských obyvatel. Když se tu rozhlížím dnes, tak se
mi ale zdá, že současný Spořilov už ten
dřívější esprit nemá a nově přistěhovalí
jsou z velké části z úplně jiné kapsy než
ti, co tu bydleli dříve.
Na čem právě teď pracujete?
Pokračuji stále v přepisu „průvodců“. Jde
mi to však bohužel pomaleji než dřív.
6. strana
f a r n í n o v i n y p r o s i n e c 2 0 11
Pozoruhodná první česká sochařka
Poklidnou nocí projížděla hlučná tramvaj po
nábřeží. Lidé spěchali do svých domovů ještě
něco k ránu dospat. V domě č. 2 na Rašínově nábřeží svítilo osamělé okno. Jeho zář
vrhala světlo na šplouchající vlny řeky Vltavy.
Ruce mladé ženy hbitě vládly sochařským
kladívkem a dlátky se samozřejmostí, jakoby
uspávala svého milovaného syna. Na co asi
myslila Karla Vobišová - Žákova, první česká
sochařka? Z okna ateliéru bylo vidět měsícem
osvětlený Pražský hrad, sídlo Přemyslovců
a českých králů a dál po proudu se řeka Vltava
zatáčí k druhému břehu, ke kdysi chudé oblasti
Na Františku, se zbytky kláštera a někdejším
špitálem. Obě tato místa se spojují v uměleckém díle sochy Anežky Přemyslovny stojící
v rouše abatyše nového řádu chudoby a
čistoty podle Františka z Assisi. Jako umělecky zkušená sochařka vyhrála Karla Vobišová konkurz na zhotovení sochy bl. Anežky,
která měla stát nad hlavním oltářem nově
posvěceného kostela v Praze Spořilově. Dílo
bylo už skoro hotové. Ještě bylo nutno dotvarovat sandály a prsty bosých nohou. Co cítila
Karla Vobišová té noci, to se už nikdy nedozvíme, jen něco z vyprávění jejího dosud žijícího syna Karla Žáka.
Ve třicátých letech minulého století nebylo
mnoho literárních, grafických nebo plastických předloh k tomuto tématu. Proto je VobiKarla Vobišová-Žáková
šové socha Anežky originálním ztvárněním
královny a světice té doby, ještě padesát let
před jejím svatořečením. Mladou postavu královny zahaluje bílý řeholní plášť, sukně je přepásaná jemným provazem, cingulem. V rukou drží knihu s nadpisem REGULA FRANCESCA
a s plány výstavby nového kláštera. Umělecké pojetí vyjadřuje Anežčinu svatost v neklidné
době před osmi sty léty.
V roce 1936, rok po posvěcení chrámu bl. Anežky a patronů českých na Spořilově, byla dvou
a půlmetrová dřevěná socha postavena na hlavní oltář. Dnes po koncilní úpravě kněžiště
můžeme vidět sochu Karly Vobišové na nástavci na stěně mezi čelními okny. Tento krásný
interiér zve příchozí k modlitbě.
Karla Vobišová - Žáková se narodila 21. ledna 1887 v Kunžaku. Měla třináct sourozenců.
Vedle rodiny a školy její charakter utvářela i zdejší krajina. Je malebná, neboť zde jsou hluboké
f a r n í n o v i n y p r o s i n e c 2 0 11 strana 7
lesy, tajemné lesní tůně, rybníky, žulové balvany v polích a lesích, ale současně je i drsná. Její
drsnost, která nutí, aby se člověk proti ní postavil, zřejmě dodala Karle Vobišové sílu bojovat a
vítězit. Po absolvování Sochařsko - kamenické školy v Hořicích v Podkrkonoší přechází Karla
Vobišová na Umělecko - průmyslovou školu do Prahy do ateliéru Josefa Drahoňovského.
Studuje v Mnichově a ve Vídni. V roce 1921 přijíždí jako studentka k mistru Emile Antoinu
Bourdellovi do Paříže. V roce 1928 byla jako první česká žena sochařka vyznamenána cenou
Akademie věd a umění.
Vedle nečetných soch předních herců, básníků, je jejím nejznámějším dílem z bílého mramoru
pomník spisovatelky Elišky Krásnohorské, který je umístěn na Karlově náměstí. Její plastika
Réva z carrarského mramoru zdobí park na Kampě. Mnohé její plastiky je možno spatřit také
na Vyšehradském hřbitově.
V roce 1937 byla Karle Vobišové udělena l. cena v soutěži na náhrobek sv. Vojtěcha, který
vypsala Jednota pro dostavení hlavního chrámu sv. Víta na Hradě. Vítězný model ostatní
návrhy předčil myšlenkově i kompozičně. Sv. Vojtěch umíraje žehná a je podpírán z jedné
strany svým pěstounem Radlou a z druhé strany svým bratrem Radimem. Náhrobek však
nebyl v okupační době nikdy realizován.
Karla Vobišová - Žáková zemřela v Praze před padesáti léty 7. června 1961 a je pochována
na Vyšehradském hřbitově. Pavel Roček
BETLEM
Ježíšek voní po koupeli,
Panna Maria a svatý Josef celí veselí.
Je to jen papírová svatá Rodina,
ale celá světnice k ní utíká,
od světla lampy až po budíka,
který milému Betlemu tiše tiká...
Představení Betlém, které můžete shlédnout v úterý 20. prosince v 19 hodin
v sále pod kostelm, je scénické zpracování textů Betlem Klementa Bochořáka
a Zpěvy u jesliček Václava Renče, dvou
básníků křesťanské inspirace. Loutky,
které v představení uvidíte, vyrobily děti
z waldorfské praktické školy na Jižním
Městě. Kočkovníci jsou Dětský soubor
literárně-dramatického oddělení ZUŠ
Dunická, který jste v našem milém kostelíčku již mnohokráte mohli spatřit.
mladší Kočkovníci
8. strana
f a r n í n o v i n y p r o s i n e c 2 0 11
Od první adventní neděle se
v týdnu v 18 hodin a v neděli
v 7. 30 hodin zpívají staročeské roráty. Poslední na Štědrý den ráno.
STANE
SE
4.12. mikulášská sbírka na bohoslovce
4. 12. v neděli od 15 hodin MIKULÁŠSKÁ BESÍDKA v sále pod kostelem, všichni jste srdečně zváni. Šnečci vystoupí s nacvičeným programem
a každý bude jistě odměněn Anděly a Mikulášem.
16. 12. v 19 hodin koncert pěveckého
sboru Cantus amici pod vedením Lukáše
Dobrodinského.
20. 12. v 19 hodin představení Betlem
z textů K. Bochořáka a V. Renče v podání
souboru Kočkovníci pod vedením
Jany Doležalové.
21. 12. od 16 hodin možnost zpovědi
pro děti a jejich rodiče
22. – 23.12. příležitost ke svátosti smíření
od 17 hodin
6. 1. setkání františkánských terciářů tentokrát kvůli vizitaci není veřejné
Pravidelný úklid kostela jednou za čtrnáct
dní v pátek v 8 hodin. Tentokrát 16.12.
a 30. 12. Kdo by chtěl pomoci, bude srdečně vítán.
8. 1. budou po mších svatých vybírat jako
každoročně malí koledníci pro TŘÍKRÁLOVOU SBÍRKU ve prospěch farní charity
Chodov
Advent je čas, ve kterém se připravujeme na Vánoce. Stejně jako všechny děti se na Ježíšovo narození moc těšíme.
Příprava na Vánoce není jen uklízení a nakupování,ale především přípravou našeho srdce. Proto se snažíme: udělat
někomu radost, pomoci, když je třeba,zazpívat si, namalovat
pro někoho obrázek, naučit se novou básničku, postarat se
o kamaráda, vyrobit ozdobičku na vánoční stromek, pomoct
mamince s pečením cukroví a také nakreslit vánoční pohlednice. Vánoční pohlednice nabízíme u vchodu do kostela za
dobrovolný příspěvek. Penězi, které vybereme, pomůžeme
Klára Kudrnová
katolické škole v estonském Tartu. Křty:
Sylva Cerhová,
Lucie Cerhová,
Hynek Zyma,
Lev Fingerland,
Tomáš Teyrovský
Tradiční zpívání dětí na Štědrý den
při odpolední mši sv. v /16:00/
Nácvik proběhne v neděli 18.12. od 9:30
Zájemci si budou moci vyzvednout noty od 11.12. v sakristii,
nebo si napsat o zaslání mailem - na adresu
[email protected]
Naše noviny si můžete přečíst i na internetové adrese www.anezka.ic.cz.
Cena: 4 Kč. Číslo vyšlo 4.12. 2011 Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská
Dorotka Tučková: Vánoce (detail)
V á n o č n í p o h l e d n i c e p r o Ta r t u