Chobotnice (3) – sebeobrana

Chobotnice (3) – sebeobrana
Tento článek navazuje na předchozí články Chobotnice (1) a Chobotnice (2). Aktuální situace vyvolává
řadu otázek, např., jak se lze bránit manipulaci veřejným míněním a potažmo i politickým děním, jak se vyznat ve spoustě často protichůdných informací a jak si vytvořit vlastní, správný názor.
Na mysli máme zejména politickou situaci ovlivňující životy mnoha lidí. Je s podivem, jak bezradné a
zcestné jsou často postoje politiků, novinářů, autorů článků i diskutujících řadových občanů.
Aktuální situace vyvolává řadu otázek, např., jak se lze bránit manipulaci veřejným míněním a potažmo i
politickým děním, jak se vyznat ve spoustě často protichůdných informací a jak si vytvořit vlastní, správný
názor. Na mysli máme zejména politickou situaci ovlivňující životy mnoha lidí. Je s podivem, jak bezradné
a zcestné jsou často postoje politiků, novinářů, autorů článků i diskutujících řadových občanů.
Základní etický kodex
Podle knihy „Civilizace na rozcestí – o demokracii, humanismu a pseudohumanismu“, dostupné na webu
www.urgent21.cz, je jednou z příčin bezradnosti absence spolehlivých kritérií dovolujících rozlišovat dobré
a zlé, správné a špatné. Tato kritéria by měla být zřetelná z tzv. základního etického kodexu, jako nejvyššího etického standardu vytvořeného člověkem. Ten by měl plně respektovat biologickou příslušnost
člověka k ostatní Přírodě respektováním dvou základních biologických principů, tj. principu sebezáchovy
a principu sebe reprodukce (zachování rodu, druhu). V naší civilizaci bylo tímto základním etickým kodexem tradičně tzv. Desatero, které bylo ve své historii několikrát modernizováno, a dnes, přestože naší době
již opět plně neodpovídá, místo aby bylo modernizováno, je bez náhrady opouštěno. Tím se naše civilizace
zbavuje kritérií pro rozlišování dobrého a zlého, což ji může dovést až k zániku.
Co znamená „plně respektovat biologickou příslušnost člověka k ostatní Přírodě“? Uvedené dva základní
biologické principy jsou společné všem živým organismům počínaje jedno buněčnými a konče člověkem.
Chování podle těchto principů je tedy pro všechny živé organismy přirozené, přestože podle struktury organismu může být značně rozdílné. Člověk se od všech ostatních živých organismů odlišuje vědomím, kterým
oba principy modifikuje, ale nenahrazuje. V uvedené knize je vysvětleno, jak se v této modifikaci uplatňuje
altruismus, jako nezbytná složka humanismu, a kdy se tento humanismus mění ve zhoubný pseudohumanismus.
Důsledkem základních biologických principů je soutěžení všech živých organizmů o přírodní zdroje a
životní podmínky. Zatímco způsob této soutěže organizmů mimo člověka se řídí jen základními biologickými principy, u lidských subjektů se uplatňuje více či méně též jeho vědomí prostřednictvím jím vytvořeného základního etického kodexu, pokud možno založeného na altruismu. Stále však zůstává v platnosti jeho
biologická povinnost (tedy nikoliv jen právo) bránit svoji existenci. V soutěži musí každý subjekt respektovat to, že i ostatní subjekty mají tuto biologickou povinnost, a snaží se ji plnit. „Respektovat“ znamená mimo jiné též to, že nesmí jiným subjektům jejich sebeobranu jakkoliv vytýkat, či ji jakkoliv
trestat (viz dnes sankcionování sebeobranných kroků Ruska). Aby si subjekt ubránil svoji existenci a ubránil se tlaku konkurentů, musí vynaložit potřebné úsilí, a to tím více, čím méně se může spolehnout na jejich
altruismus. Ten je sice teoreticky vymahatelný na základě dohodnutých standardů, ale prakticky je nezbytné
vynakládat vlastní úsilí, používat svoji inteligenci, sílu a taktiku a především mít pevné odhodlání ubránit
existenci a životní podmínky své i budoucích generací. Pokud tak nečiní, protiví se základním biologickým principům, což příroda nemilosrdně trestá i ztrátou existence. Z tohoto pohledu je zbytečné vytýkat
dnes Američanům, EU, Rusům či muslimům to a ono, ale je naprosto nezbytné se adekvátně bránit, včetně
nezbytného omezení vlastního altruismu. Ať se to komu líbí či ne, altruismus je přepych, který si subjekt
může dovolit tím více, čím méně se cítí být ohrožen, a naopak. A tady naše společnost zatím naprosto
selhává; proto se nachází ve velkém nebezpečí zhoršení svých životních podmínek a možná i zániku. Jestliže
naše společnost opravdu není schopná zmobilizovat síly pro svoji záchranu, znamená to, že je degenerovaná
a podle nemilosrdných přírodních zákonů zanikne. Tak si můžeme vybrat.
Kritické myšlení
Konkrétní odpověď (která si neklade nárok na úplnost) na otázku „jak se bránit manipulaci“ je – kritickým myšlením. Co kritické myšlení znamená je podrobně vysvětleno v citované knize „Civilizace na rozcestí“. Účelem kritického myšlení je vytvoření si správného názoru na pozorované jevy, což kromě jiného
vyžaduje pečlivě rozlišovat jejich příčiny a důsledky.
Kritické myšlení občanů je jedním ze základních předpokladů fungování každé demokratické společnosti, tím spíše tzv. moderní demokratické společnosti. Podle Wikipedie (Wikipedie/Kritické myšlení) „Kri22-6-15
tické myšlení, kritický postoj nebo také kritičnost (z řeckého krinein, rozlišovat, posuzovat) znamená schopnost nepodléhat prvnímu dojmu, obecnému mínění nebo naléhavosti nějakého sdělení, nepřebírat naivně
tradované názory, nýbrž dokázat zaujmout odstup a vytvořit si vlastní názor na základě vědomostí a zkušeností jak vlastních, tak jiných důvěryhodných osob.“ Další podrobnosti uvádí pramen "Michal Kašpárek:
Proč jdeme ve stádu i za volem? Z něho cituji: „To, že něco dělají nebo chtějí ostatní lidé, nemusí být směrodatné. Než se k nim přidáte, zamyslete se nad tím, proč to dělají oni a proč byste to měli dělat vy.“ –
„Snažte si pamatovat, kde jste přišli k jaké myšlence nebo názoru a vždy kriticky přemýšlejte, proč ten
zdroj považujete za důvěryhodný, nebo nedůvěryhodný.“
Vždy by mělo platit, že názory jiných mají jen váhu poradní. U svéprávného člověka musí mít rozhodující váhu názor vytvořený vlastním logickým myšlením na základě dostupných informací. Svéprávný
člověk je sám zodpovědný za svá rozhodnutí a podle toho musí sám nést zodpovědnost i následky. Proto si musí neustále tříbit své názory a logický úsudek. Kritické myšlení by měl používat každý člověk automaticky, tak jako vykonává automaticky potřebné úkony při chůzi či řízení auta apod. S tím se ovšem člověk nenarodí, ale musí se tomu naučit. Toto učení by se mělo proto stát součástí školních osnov spolu
s ostatní výchovou k občanství v demokratické společnosti. To je ovšem běh na dlouhou trať. Současnost
svědčí o tom, že naše společnost jako celek není pro demokracii dostatečně vyspělá. Ještě horší je to, že si to
neuvědomuje a nic výchovného nečiní, jen se blíže nespecifikovanými demokratickými principy kdekdo
ohání.
Je třeba mít neustále na paměti, že žádný standard vytvořený člověkem nesmí být považován za
dogma. To proto, že každý smysluplný standard je reakcí na okolní, v dané době existující podmínky.
Jestliže se tyto podmínky významně změní, musí být standard revidován, případně i zrušen a nahrazen jiným. Totéž platí o názoru a o hodnocení konkrétní situace člověkem. Není hanbou člověka, jestliže opustí svůj názor překonaný novými okolnostmi, ale je jeho hanbou, jestli tak neučiní.
Dva příklady:
Úsměvný: Údajně až v roce 1954 byl zrušen zákon z dob Marie Terezie týkající se močení na dřevěné
loukotě kol povozů parkujících na Koňském trhu (nyní Václavském náměstí) v Praze.
Závažný: Nahlížení na sebeobranné akce současného Ruska prismatem přepadení ČSSR roku 1968 Sovětským svazem, přestože dnešní Rusko se od SSSR diametrálně liší. Jak by asi současní Němci vnímali
neustálé, tvrdé napadání a diskriminování za svoji nacistickou minulost, dvě světové války a snahu nacistů
podrobit si celý svět? Přesně toto provádí dnes USA vůči Rusku, jehož obyvatelstvo naopak zaplatilo za
porážku nacistického Německa nejvyšší daň.
Hierarchie příčin a jejich důsledků
Příčiny a jejich důsledky obecně tvoří hierarchickou posloupnost, kterou si lze představit jako mnoha
úrovňovou pyramidu. Předpokládá se, že řada detailů na jisté úrovni má společnou příčinu nacházející se na
úrovni o stupeň vyšší. Přechod od detailů-důsledků ke společné příčině znamená redukci a zjednodušení
problému. Je to tedy proces abstrakce, odhlédnutí od detailů, aby se zviditelnilo to, čím jsou tyto detaily
podmíněny, a co mají společného. Proces abstrakce zde znamená neustále si klást otázky „proč se stalo či
má stát to či ono?“ a hledat na ně odpovědi. Odpověď na otázku „proč?“ je ve skutečnosti formulace účelu,
smyslu. Ten předurčuje výskyt detailů (=důsledků) na nižší úrovni, umožňuje je sdružovat a odlišovat je od
těch, které v daném případě jsou nepodstatné, tedy umožňuje se v tom množství detailů vyznat. Pokud se
podaří objevit příčinu, je naděje, že se podaří najít řešení i řady podřízených detailů, resp. zaujmout k nim
správný postoj, což je obecně méně pracné a mnohem spolehlivější, než se zabývat každým detailem zvlášť.
Situaci lze přirovnat k člověku bloudícímu hustým lesem, který těžko hledá správnou cestu. V terénu by se
snadněji zorientoval pohledem z výšky, odpovídajícím zde nalezení společné příčiny na dostatečně vysoké
hierarchické úrovni. Je zřejmé, že „pohled z přítmí lesa“ zaplněného množstvím stromů-detailů se může
značně lišit od „pohledu z rozhledny“. „Pohled z přítmí lesa“ je v zájmu manipulátorů veřejným míněním.
Pohled „z rozhledny“ je náročnější, neboť vyžaduje schopnost abstrakce, která není dána ani mnoha politikům a redaktorům, i když třeba vědomě nepracují pro CIA, jen sledují „mainstream“, což je pro ně pohodlnější.
Příklad: Je neuvěřitelné, že při vyšetřování nějakého teroristického činu muslimů (např. atentát
v Bostonu, nejnověji masakr redakce Charlie Hebdo v Paříži) se vyšetřovatelé zaměřují především na dopadení útočníků a odhalení jejich vazeb na teroristické organizace. Ve stejném duchu hovoří politici a
(dez)informují média. Dokud tomu tak bude, zločiny teroristů budou pokračovat. Naprosto chybí systémový
přístup k islámskému terorismu směřující k jeho příčinám. Tím by se muselo dospět ke „svatým knihám is22-6-15
lámu“, kde je muslimům přímo přikázáno provádět genocidu všech nemuslimů, zničit vše nemuslimské a
ovládnout celý svět.
Lze oprávněně namítnout, že jevy mají většinou více příčin. Proto je třeba vždy hledat příčiny relevantní,
podstatné. Toto je nutné, aby se člověk ve složité problematice vůbec vyznal. Není třeba připomínat, že je
přitom třeba vysoké opatrnosti. Jako užitečné vodítko lze použít skutečnost, že příčina vždy časově předchází důsledek. Seřazení jevů do časové posloupnosti je proto důležité pro sestavení řečené hierarchické posloupnosti příčin a důsledků. Zaměňování příčin a jejich důsledků je častou zbraní různých demagogů a manipulátorů veřejným míněním.
Je-li účelem kritického myšlení vytvoření správného názoru na jisté jevy, je třeba mít kritéria pro posouzení této správnosti, tedy kritéria pro rozlišení toho, co lze považovat za dobré a co za špatné. Jak bylo řečeno, tato kritéria by měla vyplývat z výše zmíněného základního etického kodexu. Jakým způsobem základní
etický kodex ovlivňuje chování lidí i celé společnosti, je zřetelně vidět na rozdílu naší civilizace a např. civilizace islámské, kde tento základní etický kodex je reprezentován Koránem a ostatními posvátnými knihami
islámu. Bez zmíněných kritérií nebo se špatnými kritérii není prakticky možné vytvořit si správný názor
podle výše uvedených zásad kritického myšlení, neboť se neví, co to ten “správný názor“ vůbec je. Např.
podle muslimského základního etického kodexu je správné řezat hlavy káfirů (nevěřících), ale podle našeho,
dosud vžitého základního etického kodexu se jedná o těžký zločin.
1. Závěr
Udo Ulfkottem a Johnem Perkinsem popsaná manipulace veřejným míněním a politickým děním americkou CIA má své důsledky i příčiny. Důsledky jsou zřejmé: vyvolávání nepokojů, destabilizace a rozklad
států. Zřejmým cílem je dosadit do takto rozvrácených států vlády poslušné USA, což se jim často nevede,
přičemž s nápravou svých chyb si očividně nevědí rady. Výsledkem je nebezpečná destabilizace celého světa. Otázkou je proč? Odpověď záleží na zvolené hierarchické úrovni příčin a důsledků (viz výše).
Ropa a petrodolary
Na jisté úrovni hraje klíčovou roli ropa, pokud je obchodována za tzv. petrodolary, neboť tato ropa je
komoditou, kterou je od roku 1973 podložena hodnota dolaru. Od tohoto roku totiž dolar definitivně není
podložen zlatem. Odtud pramení snaha USA přivlastnit si kontrolu nad všemi světovými zdroji ropy a
vysvětluje zdánlivě nesmyslné války proti „neposlušným“ státům vyvážejícím ropu, např. Irák a Libye, které
odmítaly obchodovat tuto ropu v petrodolarech. Mezi „neposlušné“ státy patří rovněž Irán a Putinovo Rusko, v čemž lze spatřovat hlavní důvod nevraživosti USA vůči nim a snahu pokořit Rusko. Podrobněji viz
článek ZDE. Co se týká Ruska, je zde podle odborníků ještě další důvod k nevraživosti USA, a to zmocnit se
ruských přírodních zdrojů (nebo alespoň odstavit Rusko jako vývozce ropy), a získat obrovské odbytiště pro
své výrobky a tím si zajistit svůj další hospodářský růst, který by oddálil současný hospodářský a společenský pád. Bohužel se nejedná jen o mediální a diplomatickou nevraživost, ale o zřetelnou snahu USA vehnat
Rusko do války, která by patrně přerostla ve strašnou jadernou válku světovou. Tento cíl je pro USA neskrývaně daleko důležitější než záchrana světa před islamizací. Tomuto cíli dokonce obětují Rusko, jako
svého největšího potenciálního spojence proti postupující islamizaci světa. Přitom Evropanům by mělo být
jasné, že pokud bude Evropa islamizována, bude Rusko kromě Číny jednou z mála zemí, kam budou moci
občané uprchnout. „Možná“ mimo jiné znamená to, že se Rusku podaří zaujmout racionální a nedogmatický
postoj k lidským právům a že se mu podaří zastavit již probíhající islamizaci, což vzhledem k velkému procentu muslimů v Rusku a neustálým propagandistickým a hospodářským útokům EU a USA nebude snadné.
Kolik „rusobijců“ si tento fakt uvědomuje? Kolik mladých lidí, kterých by se hromadný exodus týkal, se
dnes prozíravě učí rusky. Nebo snad raději čínsky?
Wall Street, NWO a Bilderberg
Téměř nejvyšší známou hierarchickou úrovní příčin a důsledků v tomto problému jsou údajně bankéři
Wall Streetu. Podle Edwarda Griffina (video přednáška ZDE) je chování USA a CIA diktováno nejvyššími
finančními kruhy USA, kterými jsou banky a bankéři Wall Streetu jako Rothschildové, Rockefellerové, J. P.
Morgan a další. Podle práce Prof. Antony Suttona a dalších je dlouhodobým cílem této finanční elity vytvořit světový systém finanční kontroly v soukromých rukou schopný ovládat politický systém každé země a světovou ekonomiku jako celek. Tento systém je označován jako tzv. NWO – New World Order.
Součástí vybudování NWO je rozbití národních států a jejich nahrazení globálními finančními bloky. Zde je
možné hledat i důvod podpory současné masové imigrace kulturně nesourodého, většinou muslimského,
arabského a afrického obyvatelstva do Evropy a její rozsáhlé organizační a finanční podpory s cílem „rozře22-6-15
dit“, resp. nahradit původní evropské obyvatelstvo. To by ovšem znamenalo i zničení jeho původní kultury,
nehledě na fyzické a psychické útrapy spojené s genocidou původního, neislámského obyvatelstva přikázanou muslimům v jejich svatých knihách. Riziko, že se tak stane je dnes velmi vysoké. Bez rychlé sebeobranné reakce obyvatelstva se jedná o jistotu.
Bankéři Wall Streetu mají hlavní slovo i v málo průhledném klubu a každoroční konferenci zvané Bilderberg. Té se účastní politici a osobnosti zejména z oborů finančnictví, průmyslu a odborů zejména ze
Severní Ameriky a Západní i Střední Evropy (Alespoň jednou se setkání údajně zúčastnili i naši Schwarzenberg, Telička, Vondra, Pehe, Švejnar a Michael Žantovský). Základním smyslem těchto setkání je koordinace činnosti jeho účastníků ze všech možných odvětví. Skupina Bilderberg po několik desetiletí ovlivňovala světové dění a činila rozhodnutí, aniž by o nich a o jejich napojení na celosvětovou řídící síť někdo věděl. Jejím dílem je údajně též vznik EU. (Překvapující historické souvislosti jsou ZDE.)
Výše uvedená fakta dávají smysl často nepochopitelným rozhodnutím politiků v celé vertikále od vlády
USA a CIA přes orgány EU až k národním mocenským orgánům, a samozřejmě médiím tzv. mainstreamu.
Vše v rozporu se skutečnými zájmy občanů. V pátrání pro „prapříčině“ v této pyramidě jsme se dostali
k bankéřům Wall Streetu. Avšak i tito bankéři mají nějaký motiv svého jednání, tedy příčinu. Dostáváme se
tak k základní motivaci kapitalismu, kterou je maximalizace zisku (za každou cenu). Jestliže o islámu lze
tvrdit, že neexistuje tak velký zločin proti lidskosti podle našich kritérií, který by ve jménu Alláha nemohl
být spáchán, pak podobně lze tvrdit něco obdobného o finanční elitě Wall Streetu, kde místo Alláha figuruje
maximalizace zisku a tím i moci. Této skutečnosti by si svět měl být vědom, chce-li se zbavit nebezpečné
světovlády dolaru, neboť protagonisté NWO nebudou váhat použít pro svoji záchranu jakýchkoliv prostředků bez ohledu na počty mrtvých a utrpení obyvatelstva. Historie včetně nedávné mluví v tomto směru dosti
jasně.
Je zřejmé, že toto nemá nic společného s humanismem a základním humanistickým principem, kterým
je podle citované knihy „Civilizace na rozcestí“ optimalizace poměru egoismu a altruismu v daných
podmínkách na základě minimalizace zla obecně plynoucího z každé lidské činnosti. Zmíněnou destabilizaci světa nelze nijak ospravedlnit „vývozem demokracie“, neboť o žádnou demokracii zde nejde. Účelem
demokracie je být nositelem humanistických principů. Jestliže „demokracie“ splňuje jen formální znaky
(„svobodné“ volby atd.) a nezahrnuje zejména základní humanistický princip, jedná se o pseudodemokracii,
která je zneužitelná nejrůznějším a nejhrůznějším způsobem, např. tzv. humanitárním bombardováním či
rozvracením států a destabilizací světa a zničením celých civilizací. Výpovědi pánů Udo Ulfkotteho, Johna
Perkinse, Marka Obrtela a dalších mají klíčový význam proto, že osvětlují mnoho jevů v dnešní společnosti,
které se zdají být nepochopitelné, vzájemně nesouvisející a z hlediska aktérů možná i hloupé.
Je pravděpodobné, že výše uvedené informace budou pro mnohé čtenáře nové, překvapivé a možná i neuvěřitelné. Někteří se budou snažit popřít jejich důvěryhodnost. Ta je založena na důvěryhodnosti zdrojů.
Jejich autoři jsou jednak přímí aktéři „z terénu“, jednak vědečtí pracovníci, kteří založili svá tvrzení, řekněme pracovní hypotézy, na rozsáhlém, mnohaletém studiu a analýze archivních podkladů. Posouzení pravdivosti těchto hypotéz experimentem, jak je obvyklé v přírodních vědách, není možné, neboť ve společnosti
jsou výsledky experimentů nevratné. V tomto případě by mohly znamenat i její katastrofu. Důvěryhodnost
zdrojů potvrzená aktuálním vývojem současné světové situace by však měla být pro potvrzení pravdivosti
uvedených tvrzení dostatečná.
Roman Los, červen 2015
22-6-15