Jantar - datování - komplet

Jantar - datování - komplet
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://kreacionismus.cz)
Jantar - datování - komplet
Vložil/a Pavel Kábrt [1], Pá, 03/20/2009 - 13:07 Průkopnické datování wyomingského jantaru metodou 14C a jeho důsledky pro
mladou Zemi a globální katastrofismus
Hugh R. Miller, J. R. Michaels a Matt M. Miller
Creation Research Society Quarterly č. 2, září 2006, ročník 43, str. 84 – 92.
(Pioneering 14C Dating of Wyoming Amber and Its Implications for a Young Earth and
Global Catastrophism)
/Přeložil M. T. v srpnu 2007/
Shrnutí
Geologové mají problémy nejen s uhlím obsahujícím mimořádně velká množství 14C
(=14C), ale též se 14C v kostech dinosaurů, zuhelnatělém dřevě a jantaru. Účelem tohoto
článku je
1) podat přehled datování metodou radioaktivního uhlíku 14C u zuhelnatělého dřeva a kostí
dinosaurů,
2) zavést studium jantaru metodami radioaktivního uhlíku a infračerveného záření a
3) porovnat datování jantaru a jiných přírodních pryskyřic metodou radioaktivního uhlíku s
reálným časem.
Toto je první známý případ, kdy je přímo datován „pravý jantar“. Data pro jantar získaná
metodou 14C byla v horním rozmezí datovací metody AMS (AMS - Urychlovačový
hmotnostní spektrometr). Jantar z Hanson Ranch uložený s triceratopsem je o něco mladší
než jantar z Baltu užívaný pro kontrolu, ale všechny pravé jantary mají zhruba stejné stáří
určené metodou radioaktivního uhlíku jako uhlí použité jako předběžný vzorek. Kosti
dinosaurů a zuhelnatělé dřevo byly všechny v rámci rozsahu jak konvenční metody, tak
metody AMS. Prvotní chemikálií v jantaru z Hanson Ranch je kyselina jantarová a její soli,
jantarany a jantary jsou tytéž jako v jantaru z Baltu, což prokázala měření infračerveným
zářením. Je patrné, že k uložení dinosaurů i jantaru na Hanson Ranch došlo ve spojení s
katastrofou.
Úvod
Data naměřená metodou radioaktivního uhlíku (RU) byla získána pro mnoho vzorků, jež byly
dříve považovány za příliš staré na to, aby obsahovaly zjistitelné hladiny uhlíku 14 (14C).
Vzorky uhlí jsou většinou 40 000 RU let před současností (PS) (Rotta, 2004), rovněž tak
zuhelnatělé dřevo (Fields et al., 1990). Apatit s kostmi pěti různých dinosaurů ze západu
Spojených států se pohyboval v rozmezí 9 890 až 36 500 RU let (Fields et al., 1990; Dahmer
et al., 1990). Diamant je mladší než 58 000 RU let (Baumgardner et al., 2003). Fosilizované
dřevo ve starém pískovci (údajně 225 – 230 miliónů let staré) poskytlo stáří RU 33 720 (plus
mínus 430) RU let PS (Snelling, 1999).
Domů
E-mail
Strana 1 z 15
Jantar - datování - komplet
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://kreacionismus.cz)
Tyto anomální výsledky 14C jsou v jasném rozporu s běžně přijímanými myšlenkami
geologů týkajícími se věku testovaných vzorků. Tato měření ve spojení s dalšími rozpornými
pozorováními jsou vážnou výzvou pro standardní model geologie.
Současné geologické myšlení čelí období krize ne nepodobnému období krize ve fyzice
kolem přelomu 19. a 20. století. V oné době přiměly anomálie v měřeních posunu perihélia
planety Merkur astronomy k předpovědi existence nějaké neobjevené planety kdesi mezi
Merkurem a Venuší, jež Merkura přitahuje. Předpokládaná planeta dostala jméno Vulkán.
Dalšími nepovedenými experimenty byly velmi slavné pokusy Michaelsona a Morleye. Ti
neuspěli v měření rychlosti Země při průchodu hypotetickým éterem (jenž, jak se věřilo,
vyplňoval prázdný prostor) za pomoci světelných paprsků. A konečně zde byla ještě jedna
anomálie v řadě experimentů z této doby, týkajících se též povahy světla – došlo se k
definitivnímu popření tehdy všeobecně přijímané teorie světla jako vlny.
Všechny tyhle tři nepřekonatelné problémy vyřešil jediný vynikající vědec – Albert Einstein.
Einstein předvedl, že staré teorie světla, přitažlivosti, prostoru a času byly nepřiměřené a
musely je nahradit teorie nové, jež byly s to přirozenou cestou vysvětlit ona anomální
pozorování. Tyhle nové teorie jsou kvantová mechanika a speciální i obecná teorie
relativity.
Podobná krize postihla dnes standardní model geologie, jelikož mimořádná data a jiná
geologická pozorování dnes volají po novém modelu, jenž by je přesně vysvětlil. Skutečná
věda hledá porozumění pro všechna fakta shromážděná pozorováními, ne pouze pro ta
nejslučitelnější se specifickou teorií. Také přijímá dokázané anomálie jako známku toho, že
je současná teorie nepřiměřená. Objevování anomálií je integrální součástí povahy
poznávání, a proto je nahrazování starších teorií novějšími a komplexnějšími teoriemi tím,
co činí vědu funkční, a popírání existence platných anomálních měření a pozorování
znamená naopak pro vědu brzdu.
Autoři tohoto článku měli to štěstí, že spolupracovali od 5. do 14. července 1996 s týmem
vykopávajícím dinosaura ve Wyomingu během vykopávek i po nich. Zhodnotili jsme a
nafotografovali mnoho vzorků jantaru a pomáhali jsme vědcům napojeným na Polskou
akademii věd svými zprávami, makrofotografiemi jantaru, svými doporučeními a vybranými
vzorky jantaru z Hanson Ranch pro datování RU.
Proč datujeme jantar radioaktivním uhlíkem?
Nečekaný věk 12 800 let před současností (PS) byl zjištěn u „spálené větve“uložené v
horninové vrstvě z období křídy na dně řeky Paluxy River v Texasu (Beierle, 1979).
Znamenalo to, že vzorek se zdál být 10 000krát mladší než byl jeho věk ve všeobecně
přijímaných geologických záznamech – 108 miliónů let PS. Proto jsme se rozhodli ověřit
platnost kontroverzní teorie o koexistenci lidí a dinosaurů datováním RU. Naměření
relativně mladého věku pro jantar by podpořilo možnost souvisejících mladých věků pro
dinosaury a běžné geologické éry obecně. Pokud by tato mladší stáří byla opravdu přesná,
pak by ověření lidských a dinosauřích stop nalezených společně ve fosiliích bylo
monumentálním vědeckým objevem (Morris, 1980). Poskytlo by to jen další důkaz pro naši
hypotézu mladé Země. Tyhle otázky byly tedy v popředí celé debaty o počátcích života
koncem 70. let a v 80. letech 20. století.
Ověření faktu, že fosilie obsahující uhlík (včetně jantaru) obsahují též měřitelný 14C, by
potvrdilo názor, že dinosauři a člověk skutečně žili v téže době – i bez nálezu jejich stop
společně v téže vrstvě. Dokázalo by se také, že křídové vrstvy z Glen Rose (zvané též
„austinská křída“) byly uloženy pouze před několika tisíci lety. Důsledky těchto
konstatování by představovaly vážnou výzvu těm, kdo si myslí, že historie Země je
Domů
E-mail
Strana 2 z 15
Jantar - datování - komplet
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://kreacionismus.cz)
extrémně dlouhá. Znamenalo by to, že údajných 65 miliónů let evoluce od dob dinosaurů
nikdy neexistovalo, a geologické tabulky založené na dlouhých obdobích by se skutečně
zhroutily. Cesta k urovnání celého sporu by znamenala zrychlit veškeré relevantní bádání. A
to by zahrnovalo oblasti paleoarcheologie i radiometrického datování.
Pokud jde o paleoarcheologii, zúčastnili se někteří z nás od roku 1982 vykopávek na
příbřežních terasách slavné řeky Paluxy River v Glen Rose, Texas. Tyto vykopávky inicioval
Carl Baugh z Muzea dokladů o Stvoření (Creation Evidences Museum – CEM), když dostal
povolení od rančerské rodiny McFallů provádět vykopávky na jejich příbřežních terasách
řeky Paluxy (Baugh a Wilson, 1991) spíše než pokračovat v bádání na dně řeky (Morris,
1980).
Prvním úkolem, který jsme měli, bylo zhodnotit otisk lidské ruky v křídovém vápenci
vykopaném roku 1982 (Baugh a Wilson, 1991). Její rysy byly totožné s rukou moderního
člověka, a doprovázela ji skupina čtyř 40centimetrových stop nohou podobných lidským.
Vedoucí této nezávislé studie, doktor geofyziky, napsal o celé věci článek, který přednesl na
První mezinárodní konferenci o kreacionismu (ICC) (DeVilbiss, 1986).
Skupina osmi nezávislých badatelů (Fields et al., 1990) přednesla navazující referát na
Druhé ICC. Od publikace těchto dvou konferenčních referátů byly objeveny další dvě řady
stop nohou podobných lidským. Jedna řada vykazuje pozoruhodnou 22,5 cm dlouhou stopu
nohy podobné lidské na dně erodované, 42,5 cm dlouhé, stopy dinosaura. Tato stopa
podobná lidské byla chybějící čtvrtou stopou v řadě pěti stop, jež byly součástí původní
série stop z mělčiny vykopané roku 1982. Jíl na dně stopy dinosauří nebyl onoho roku zcela
odstraněn, jak to dokázal roku 1997 člen týmu CEM. Dodejme ještě, že kombinace stop
člověka a dinosaura byla vyzdvižena z horniny s povolením vlastníka pozemku a můžete ji
spatřit v CEM.
Ještě před shora uvedeným výzkumem byla pozorována slavná Taylorova řada stop
podobných lidským a podobných dinosauřím společně v korytě řeky Paluxy River (Morris,
1980). Rozdílné interpretace této řady různými vědci byly pak původním zdrojem sporů,
nikoli existence stop, které byly čerstvě nalézány v dalších letech na příbřežní terase
McFallových (asi 90 stop humanoidních a 300 dinosauřích). Posledně uvedené stopy byly
vykopány pod tunami křídových vápenců a několika centimetry jílu, pět vrstev nad korytem
řeky (Baugh a Wilson, 1991; Helfinstine a Roth, 1994).
Dalším velkým objevem v řece Paluxy byla řada 136 dinosauřích stop považovaných za
stopy Acrocanthosaura (Patton, 2000). To by mělo zvláště zajímat všechny ichnology
(vědce studující zbytky rýh či stop vymřelých rostlin či zvířat) i lidi lačné po vědění o
dinosaurech. Tyto stopy byly znovu objeveny během řady vykopávek roku 2000 vedených
geologem. Tato řada byla nazvána Řadou Turnage Pattonovou. Patton (2000) popisuje řadu
na své webové stránce a čtenáře této studie vyzýváme, aby si tam prohlédl fotografie obou
řad stop.
Otisky jsou hluboké a zachované v neuvěřitelných podrobnostech. Práce spojená s
odkrýváním a čištěním celé řady stop začala 9. září a pokračovala souvisle až do 14. října.
Byla prováděna pod záštitou Institutu pro výzkum stvoření (ICR) Metroplex a Muzea dokladů
o Stvoření . Přední autority na dinosauří stopy přiznaly, že nevědí o žádné jiné nepřetržité
řadě dinosauřích stop v Severní Americe, jež by byla takhle dlouhá. Jak délka tak krásně
zachované podrobnosti určitě činí z tohoto nálezu jeden z nejlepších příkladů dinosauřích
stop na světě. Po počáteční dobře zachované řadě je asi 75 cm stop na svrchní straně
nezřetelných vinou eroze a pak se řada objevuje znovu jedenadvaceti souvislými stopami;
celkem je jich 157 (Patton, 2000).
V korytě řeky nalézáme čeřiny v sedimentární hornině spolu se stopami dinosaurů i člověka
Domů
E-mail
Strana 3 z 15
Jantar - datování - komplet
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://kreacionismus.cz)
(Patton, 2000). Všechny shora uvedené informace jsou dokumentovány a jsou zde uváděny
proto, aby se doložila nutnost datovat radioaktivním uhlíkem tolik různých fosilií kolik je jen
možno (včetně jantaru), aby se přesněji stanovila doba, kdy svrchu zmíněné druhy
zanechaly své „ichnity“.
Datování fosilií radioaktivním uhlíkem
Od roku 1978 podnikalo několik týmů úspěšné pokusy s RU datováním fosilních materiálů
jako byla ohořelá větev stromu uložená v křídové sedimentární vrstvě na dně řeky Paluxy
(Beierle, 1979). Datování karbonizovaného fosilního dřeva z řeky Paluxy mezi dvěma
svrchními vrstvami přineslo stáří RU 38 000; 39 000 (Morris, 1980); 37 480 (+2950/-2140);
a 37 420 (+6120/-3430) pro karbonizované dřevo ve vrstvách jílu, a 45 000 (+5550/-3250)
pro zuhelnatělé dřevo a rákos (Fields et al., 1990) při použití konvenční metody.
Metoda AMS byla použita pro karbonizované (zuhelnatělé) dřevo uložené v samotné
hornině a vystavené atmosféře na pouhou půlhodinu během rozbíjení horniny. Podmínky, v
jakých hořelo dřevo (zapáleno bleskem, ohněm rozdělaným člověkem, sopečnou erupcí či
dopadem asteroidu) nalezené usazené v řece (Beierle, 1979) mohly přispět k „fixaci“ 14C
ve dřevě, když bylo ještě horké a doutnající ve směsi vody a vápence či jílu – tak se
zabránilo starým humusovým kyselinám a uhličitanům ze směsi vápencové vody a
bentonito-illitových jílů ve „zředění“ obsahu 14C jeho absorpcí do celulózové struktury
dřeva.
Stáří tohoto dřeva bylo pouhých 12 800. AMS byla též použita u zuhelnatělého dřeva
uloženého v samotné hornině a vystaveného atmosféře na pouhou půlhodinu, kdy byla
hornina rozlamována. Zde jsme obdrželi stáří přes 49 900 RU let PS roku 2005 z
autorizované analytické laboratoře ve Spojených státech amerických. Podle soukromého
rozhovoru s Dr. Johnem DeVilbissem (jaro 1986) ukázalo zkoumání jílu přítomného mezi
vrstvami hornin přibližné stáří více než 5000 a méně než 50 000 let PS.
Carl Baugh určoval stáří svého objevu kostí Acrocanthosaura a obdržel věk více než 36 000
RU let. V oné době neměl nikdo představu o tom, jak významný tento údaj je. A tak aby se
zjistilo, kdy tyhle otisky v původním vápnitém bahně vznikly a aby se snad napříště
potvrdila koexistence lidí a dinosaurů, přikročilo se k datování zlomků dinosauřích kostí od
Texasu po Aljašku rovněž metodou radioaktivního uhlíku s RU stářím pohybujícím se od 9
980 po více než 36 500 RU let PS (Fields et al., 1990). Pokud jsou tyto údaje správné, jsou
závěry jasné: člověk a dinosauři skutečně žili v téže době a evoluční geologické tabulky
musí být řádově
1 000krát až 10 000krát mladší než běžně geologové usuzují.
A opravdu, zásady sedimentologie podporující tradiční geologické tabulky byly již vážně
zpochybněny laboratorními i terénními studiemi, jak to dokládá Berthault (1994) a jak to
tento výzkum zřejmě potvrzuje. Zejména je zajímavé, že když byla použita metoda AMS k
datování jiných kostí Acrocanthosaura, obdrželi vědci mnohem mladší údaje RU, a to 23 760
(+ - 270) a 25 750 (+ - 280) let (Dahmer et al., 1990).
Naštěstí nemohl náš konzultant – geofyzik v 80. letech (DeVilbiss, 1986) najít vulkanický
materiál k provedení datování metodou K/Ar v jílu mezi vrstvami horniny. Existence
takového materiálu by mohla přivodit v datování určitý zmatek založený na tom, co nyní
víme o problémech s radiometrickými datovacími systémy určujícími dlouhý věk (Miller,
2005).
Nicméně, podle Dr. Johna DeVilbisse (soukromý rozhovor, jaro 1986), prokázalo zkoumání
jílu mezi vrstvami hornin, provedené laboratoří pro výzkum půd, odhadované stáří více než
Domů
E-mail
Strana 4 z 15
Jantar - datování - komplet
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://kreacionismus.cz)
5 000 a méně než 50 000 let PS, jak jsme se již dříve zmínili. Avšak jsou tato data RU v
něčem spolehlivější než systémy radiometrického datování pro dlouhé věky? Rozdíly
anomálních dat RU pro fosilní dřevo a dinosauří kosti naznačují nedostatek přesnosti v
datování RU, a dále ukazují na možnost, že žádné radiometrické datování nemůže
poskytnout absolutní data (Brown, 1992; Van Oosterwych – Gastuche, 1999).
Kvůli pochybám, které vznášejí vědci zastávající koncepci staré Země a kteří zastávají
odlišné filozofie o původu života, zůstává ve hře myšlenka, že možná byly kosti a
zuhelnatělé dřevo kontaminovány moderním uhlíkem 14 z prostředí. Je logické, že
kontaminace by mohla být příčinou různosti dat RU, pokud by byla váha uhlíku
absorbovaného do povrchu kostí či do jejich hmoty 1% či více (Stafford, 1992). Proto bylo
naším cílem ukázat, že RU datování jantaru z období křídy by mohlo pomoci vyrovnat se s
otázkou kontaminace. Jantar obsahuje kolem 80% uhlíku (Rice, 1980).
Odhadovali jsme, že naše studie by mohla mít několik možných závěrů: 1) kvůli vysokému obsahu uhlíku v jantaru (80%) by byla daleko větší možnost
kontaminace než u dinosauřích kostí obsahujících 2 – 5% uhlíku (Andre Ivanov, 1995, osobní
rozhovor). Pokud by vzorky jantaru byly kontaminovány, vycházela by velmi mladá data RU.
2) Na druhé straně by mohlo existovat menší riziko absorpce atmosférického 14C do
jantaru vzhledem ke složení a povaze jantaru samotného.
3) Mohlo by též přicházet v úvahu, že kontaminace je pouhým argumentem – strašákem a
nikoli vážným problémem; evolucionisté mohou prostě nabízet kontaminaci jako
jednoduchou odpověď na otázku, proč fosilie údajně 70 miliónů či více let staré obsahují
zjistitelné hodnoty 14C.
4) Problém s anomálními daty může ve skutečnosti znamenat, že datování RU je založeno
na nesprávných předpokladech a neposkytuje absolutní stáří (Brown, 1992; Whitelaw,
1993; Van Oosterwyck – Gastuche, 1999; Humphreys, 2004).
Jantar byl tedy považován za fosilní materiál, který se nejlépe hodí k ověření teorie
kontaminace. Šťastný nález jantaru ve Wyomingu roku 1996 (Ceranowicz et al., 2001)
urychlil celý výzkum. Bylo tak možno se vyhnout některým komplikacím a výdajům
spojeným s hledáním a sbíráním vhodných vzorků jantaru.
Fyzikální a chemické vlastnosti jantaru; světová naleziště a geologie nalezišť ve Wyomingu
a u Baltu
O jantaru je známo, že obsahuje mnohem více uhlíku než dřevo. Podle laboratoře AMS byl
obsah uhlíku 82 – 88% (založeno na pozorovaném tlaku CO2) (Ceranowicz et al., 2001).
Podrobnosti o chemickém složení jantaru můžeme nalézt u Riceho (1980): například fakt, že
tento materiál snadno hoří jasně žlutým plamenem; obsahuje 79% uhlíku, 10.5% vodíku a
10.5% kyslíku, někdy stopy síry; taje při 250°C a vydává bílé páry a vůni borovic. (Další
podrobnosti o chemii a historii jantaru můžete najít na různých webových stránkách na
Internetu).
Na druhé straně obsahovalo deset zlomků dinosauřích kostí z Carnegieho přírodovědného
muzea jen 2 až 7% uhlíku (založeno na stěrech z jejich hnědého až černého povrchu a
změřeno analýzou v analytické peci Leco) (Fields et al., 1990; Dahmer et al., 1990).
Podobný obsah uhlíku byl zjištěn v příčných řezech dinosauřích kostí, jež byly zřejmě
částečně či úplně zkamenělé (Andre Ivanov, 1996, osobní rozhovor).
Riceova kniha s názvem „Jantar, zlatý klenot věků“ (1980) je výborným zdrojem informací o
Domů
E-mail
Strana 5 z 15
Jantar - datování - komplet
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://kreacionismus.cz)
historii a/nebo fyzikálních vlastnostech jantaru. Baltský jantar pochází z ložisek v
pobřežních oblastech Baltského moře kolem Dánska, Švédska, severního Německa, Polska
a bývalého Sovětského svazu. Jinak bylo nalezeno malé množství jantaru či fosilních
pryskyřic na Sicílii, v Rumunsku, Číně, Barmě, Thajsku, Japonsku, v bývalém Sovětském
svazu, Kanadě a ve Spojených státech. V současné době je velké množství jantaru těženo v
Dominikánské republice (Rice, 1980).
Následuje stručný popis jantaru v jeho surovém stavu, jak jej nalézáme ve
Wyomingu:
„Někdy má proměnlivou, práškovitou, drobivou načervenale hnědou, světle hnědou či
šedou kůru. Nalézáme jej v různě tvarovaných hlízách. – Jestliže je uložen v aluviálním písku
či štěrku, nemá už jantar tento neprůhledný povlak a je často zaoblený do valounků či zrn.“
(Lyman, 1986, str. 308).
Jantar také plave ve slané mořské vodě, což je důvodem toho, že byl nalézán po staletí
podél pobřeží Baltského moře, jak jej podmořské proudy či jiné otřesy uvolňovaly z jeho
pohřebišť pod vodou. Další hlavní zdroje jantaru zahrnují: Kolumbii, Dominikánskou
republiku, Mexiko, Jižní Karolínu, New Jersey, a dokonce naleziště za polárním kruhem jako
třeba ostrov Axela Heiberga. Další menší naleziště jsou ve Spojených státech i jinde po
světě (Rice, 1980).
Ceranowicz et al. (2001) udává více lokalit. Také (jak se zjistilo později v Polsku) obsahovala
naleziště jantaru spojená s nalezišti triceratopse sukcinity (jantary) založené na
infračervených absorpčních spektrech, jež potvrdila, že jde o skutečný jantar. Jsou zde
přítomny příčné uhlíkové vazby a soli jantarové kyseliny zvané sukcinity či sukcináty
(jantarany).
O výparech jantaru se říká, že mají velký léčebný účinek, a využívá se toho po staletí.
Jantarová kyselina je vlastně kyselina dikarboxylová (čtyři atomy uhlíku). Jantar obsahuje 3
–8% kyseliny jantarové (Rice, 1980).
Jantar v celkovém i místním pohledu
Ranč Hansonových v Roxsonu ve Wyomingu leží ve východním Wyomingu nějakých 120
kilometrů západně od Mount Rushmore, Jižní Dakota, a 23 kilometrů západně od silnice 85
na Cheyenne River Road. Časem jsme nasbírali početné vzorky pod vedením Joea Taylora z
Muzea fosilií Mt. Blanco, Crosbyton v Texasu, jenž věděl, kde najít současnou 30 cm silnou
vrstvu těžkého bláta a jílu, z níž byl vyzdvižen triceratops „Vinny“.
Joe nám také pomohl se získáním povolení rodiny Hansonových k provádění tohoto
výzkumu a ukázal nám přesné vrstvy, kde byl „Vinny“ vykopán (Derstler, 1994). Toto
vydání časopisu CRSQ nabízí též fotografickou reportáž z vykopávek na Hansonově ranči.
Dále, referát Holroyda et al. (1996) obsahuje úplnější popis Hansonova ranče a cíle
možného výzkumu. Nyní sbírá vzorky dinosaurů na Hansonově ranči Jihovýchodní
adventistická univerzita.
Ani fosilie hadrosaura ani triceratopse (o 5 kilometrů dále) nebyly pohřbeny ve skále, nýbrž
v tmavě šedém jílu (gumbo) souvrství Lance. Jíl je nazýván „loam“ (mastná hlína)
(Ceranowicz et al., 2001). Ceranowicz (2001) cituje slova paleontologa, který původně
vykopal „Vinnyho“ v 90.letech 20.století, Kraiga A. Derstlera:
„Mastná hlína obsahuje vločky muskovitu a zuhelnatělý rostlinný detritus, zejména malé
zlomky dřeva. Tenoučké zvrstvení patrné v mastných hlínách je zdůrazněno na plocho
uloženými zlomky zuhelnatělých zbytků. Tato poloha svědčí o poklidné sedimentaci.“ (str.
Domů
E-mail
Strana 6 z 15
Jantar - datování - komplet
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://kreacionismus.cz)
77).
(souvrství Lance = nejmladší souvrství svrchní křídy v USA odpovídající přibližně
maastrichtu nebo danu. Zbytky dinosaurů. Souvrství stanovil J. B. Hatcher roku 1903. –
pozn. překl.).
Avšak jemné zvrstvení a plošně uložený dřevnatý detritus nesvědčí nutně o „poklidné
sedimentaci“. Paleohydraulika nám říká (Berthault, 1988, 2002a, 2002b, 2004; Clark a
Voss, 1994; Fineberg, 1997; Flood, 1981; Julien et al., 1993; Lalomov, 2001; Makse et al.,
1997;
McKee et al., 1967; Snelling, 1997; Walthur, 1894), že jemná zvrstvení mohou svědčit o
uložení ve vířivém proudu.
Mt. St. Helens (stát Washington) je nejlepším příkladem rychlého usazování jemných vrstev.
Plochý dřevěný materiál mohl být uložen spolu s jílem a dinosauřími kostmi v šikmé poloze
právě vinou rychlého víření. Experiment v plavicím kanálu by mohl pomoci vyřešit tuto
malou nesrovnalost: přidaly by se prostě různě tvarované kousky dřeva do vířící směsi jílu a
vody v různých hydraulických rychlostech a studovalo by se uspořádání plochých kousků
dřeva.
Největší muzeum jantaru a středisko jeho výzkumu na světě je ve Varšavě v Polsku, v
„Muzeu Země“. Proto jsme usilovali o pomoc polských vědců, již jako první v Polsku užívali
standardní laboratoř 14C.
Avšak kvůli malým rozměrům wyomingského jantaru jej nemohla analýza běžné laboratoře
datovat. Místo toho vzali vědci vzorky z muzea ve Varšavě a datovali je RU spolu s jantarem
wyomingským v laboratoři Urychlovačového hmotnostního spektrometru (AMS), a napsali o
tom skvělý článek, který je k dispozici u Hugha Millera. Ukázalo se, že jde o analýzu
obtížnou, neboť (jak konstatovali v monografii), „skutečný jantar, sukcinát, nebyl nikdy
datován RU, protože je pro tento z působ datování považován za příliš starý“ (Ceranowicz et
al., 2001, str. 77).
Urychlovačový hmotnostní spektrometr (AMS)
(http://hp.ujf.cas.cz/~wagner/prednasky/subatom/aplikace/datovani.html [2])
V úvodu ke svému článku o jantaru také zdůraznili:
Za účelem srovnání jakéhokoli datování učiněného na materiálu z Wyomingu jsme
považovali za nutné datovat zároveň nějaké skutečné vzorky jantaru (sukcinátu) z
vykopávek ve známých geologických nalezištích. Ty by snad mohly představovat lepší
materiál pro předběžnou chemickou analýzu než tradiční vzorky uhlí užívané v analýze 14C.
Pro tento účel byly považovány pryskyřice již datované za příliš mladé pro srovnání a také
nezařaditelné do určitého naleziště, jelikož se nalézaly na pláži (podél pobřeží Baltského
moře).
Dva vykopané vzorky nám tedy zapůjčilo pro srovnávací testy Muzeum Země ve Varšavě.
Vlastní výsledky jantaru moc nepomohly s datováním souvrství ve Wyomingu, ale jelikož je
to poprvé, kdy byl jantar testován na obsah RU, považujeme za užitečné dosažené výsledky
publikovat (Ceranowicz et al., 2001, str. 77).
AMS většinou vyžaduje vzorky, jež obsahují minimálně 3 mg uhlíku. Je však zajímavé, že
když jsme datovali mamutí kel (blíže o tom v příštím článku), našla laboratoř AMS jen 0.2
mg kolagenu, ale stanovila stáří RU cca 4 980 RU let PS. Tento poznatek by měl pomoci s
Domů
E-mail
Strana 7 z 15
Jantar - datování - komplet
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://kreacionismus.cz)
datováním starých fosilních kostí.
Poklidné resp. rychlé usazování jantaru na wyomingských pohřebištích dinosaurů
Poslední dva výroky paleontologa, jenž původně objevil naleziště Vinnyho roku 1994 (viz
dřívější text) byly nejzdařileji zpochybněny Garym Gordonem (dřívějším členem Institutu
pro výzkum Stvoření), když zkoumal množství malých zuhelnatělých úlomků dřeva. Během
interview s naším videografem Andym Graybealem poznamenal Gary Gordon, že „jemné
rozsekané úlomky zuhelnatělého dřeva ve vrstvě GUMBO mluví pro vířivou vlnu mořského
dmutí pohybující se rychlostí 1 500 km/h přes Zemi – tak, jak tomu mohlo být během
Nóachovy potopy, když měsíční přitažlivost působila tyto přílivové a odlivové vlny po celé
Zemi 150 dní dvakrát denně.“
Gumbo = překládáno též „lepkavé bláto“; (též gumbotil = severoamerický interglaciální
půdní typ v podobě zvětrávací kůry na povrchu glacigenních uloženin (hlavně souvkových
hlín). (Typický gumbotil je většinou žlutohnědý až šedý, dokonale odvápněný a oxidovaný,
nevrstevnatý písčitý jíl, který je za vlhka velmi tuhý, za sucha velmi tvrdý – pozn. překl.).
Jemná vrstvení se mohou vytvořit během rychlého hydraulického ukládání, jako tomu bylo
třeba na Mt. St. Helen v „malém Grand Canyonu“. Tato vrstvení se ukládala rychle v řádu
hodin a nikoli během nějaké předpokládané „poklidné sedimentace“.
Většina geologických odhadů stanoví rychlost usazování pro veškeré geologické tabulky na
„jeden centimetr/1000 let“ (Officer, 1996). Na výstavě Muzea v Marylandu (hora Sideling
Hill) je odhadovaná rychlost pro 130 metrový silniční zářez přibližně jeden centimetr/1600
let. (viz internetové stránky pro podrobnosti o tomto „sedle“:
http://www.dnr.state.md.us/publiclands/western/sidelinghill.html [3], a
http://www.mgs.md.gov/esic/brochures/sideling.html [4].)
Pokusy v laboratoři i plavicím kanálu (Julien et al., 1993; Snelling, 1997) podporují
uvažovaný scénář hydraulického ukládání při katastrofě, jež pohřbilo dinosaury ve
Wyomingu.
Nasekaný dřevěný materiál a maličké rozlámané kousky jantaru (zřídkakdy větší než
hrášek) jsou dalšími důkazy rychlého hydraulického ukládání. Většina jantarových částic
měla daleko méně než ½ cm v průměru a téměř vždy byly tyto částice zoubkované, což
činilo dojem, že byly vylámány z mnohem větších kusů. Baltský jantar neobsahoval zubaté
kousky a vůbec byly jeho kusy daleko větší než u jantaru z Wyomingu. Pokud se baltský
jantar skutečně účastnil hydraulického ukládání, můžeme se domnívat, že událost byla
mnohem klidnější než ta, k níž došlo ve Wyomingu.
Datování mamutů radioaktivním uhlíkem ve srovnání s dinosaury
Jedním z hlavních projektů skupiny Paleo pro rok 2005 bylo nasbírat a prostudovat velké
množství důležitých dat RU. Jeden takový článek se zabýval stářím RU mamutů (Vasil´chuk
et al., 1997). Třistašedesát RU dat je v tabulce založené na datování 14C kostí (cca 130),
klů a stoliček (cca 190) a měkkých tkání (cca 40). Na eurasijském kontinentu sahala data
od 9 670 (+ - 60) až k více než 53 170 RU let PS. Kromě 21 dat byla všechna mladší než 40
000 RU let. Z dat starších než 40 000 RU let byla většina v rozsahu 43 380 (+ - 380) let pro
nefosilizované dřevo ze zálivu Prudhoe pohřbené v trvalém permafrostu ve 40 metrové
hloubce (stáří RU získané z licencované laboratoře 14C v USA roku 2004).
Vasil´chuk et al. (1997) prováděli rozsáhlé studie těchto kostí (z oblasti permafrostu), ale
nezabývali se obsahem kolagenu. Datovali též rostlinný materiál nalezený spolu s kostmi.
Jejich závěry zněly: 1) neexistuje statistický rozdíl RU mezi kostmi a ostatním organickým
Domů
E-mail
Strana 8 z 15
Jantar - datování - komplet
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://kreacionismus.cz)
materiálem a 2) datování mamutích kostí je spolehlivé. Dodejme jen, že z Wrangelova
ostrova v Severním ledovém oceánu nad Sibiří pochází osm mamutích kostí, klů a zubů,
jejichž rafinovaný kolagen byl použit k datování RU se zjištěným stářím méně než 5 000 let
(Vartanyan, 1995).
Možná kontaminace moderním RU
Skupina Paleo (cca 1990) datovala RU pět různých úlomků kostí dinosaurů chudých na
kolagen a zjistila podobný rozsah dat o stáří (9890 + - 50 až 25 750 + - 250 RU let) jako
tomu bylo u stáří RU různých mamutů. Jedna licencovaná laboratoř AMS datovala RU
humusové a alkalické podíly u šesté dinosauří kosti nalezené 30 kilometrů od Severního
ledového oceánu na Aljašce a zjistila stáří RU 36 140 (+ - 560) respektive 31 050 (+ - 230)
(kontrakt s licencovanou laboratoří v zámoří roku 1998).
Ačkoli má jantar rozsáhlý povrch obsahující vysoké koncentrace uhlíku (80% uhlíku), stáří
14C pro jantar se pohybovalo ve stejném rozpětí jako u jiných fosilií včetně uhlí. Pokud by
tedy uhlíkové sloučeniny měly tendenci nasávat moderní CO2 ze vzduchu či z organické
chemické absorpce, znamenal by vysoký obsah uhlíku v jantaru, že je tento materiál
nejlepším kandidátem pro takovou absorpci. Ve výsledcích datování jantaru metodou 14C
neexistoval však ani náznak takové kontaminace. Námitky Stafforda (1992), že dinosauří
kost je relativně mladá pro datování 14C, se proto zdají být nepřiměřenými argumenty pro
anomální RU stáří křídových resp. jurských dinosaurů.
Tyto dinosauří kosti neobsahovaly kolagen, jenom kostní apatit (Dahmer et al., 1990).
Zlomky kostí obsahující málo kolagenu či žádný kolagen byly proto datovány RU. Skupina
Paleo zjistila a konstatovala, že:
I bez kostního kolagenu obsahovaly dinosauří kosti zbytkových 2 – 5% uhlíku v celé
struktuře kosti (Andre Ivanov, 1996, osobní rozhovor) podobně jako bylo uhlíku z
povrchových stěrů (Dahmer et al., 1990). Toto zjištění stačí k tomu, abychom konstatovali,
že dinosauří kostní apatit je stejně spolehlivý jako datování mamutích kostí včetně datování
extrahovaného kolagenu či bez tohoto kolagenu.
Je známým faktem, že uhlík může absorbovat organické sloučeniny, ale na jeho povrch se
může vázat pouze omezené hmotnostní množství organických znečišťujících látek
(plynových či kapalných). Čas, po který tato absorpce probíhá, se počítá na dny, měsíce či
nejvýše pár let (záleží na tom, kolik organických znečišťujících látek se navazuje).
Časové období pro absorpci netrvá však nikdy 70 miliónů let; jinak by byla malá poptávka
po průmyslově vyráběném aktivním uhlí. Například roztoky niklu pro galvanizaci musí být
udržovány sterilní (bez organické kontaminace) stálým filtrováním pumpami obsahujícími
aktivní uhlí. A během plného chodu takové výroby se musí uhelný filtr vyměňovat každý
týden (Safranek et al., 1960).
Zdálo by se, že kosti nebyly zcela zkamenělé a některé, jako slavný Acrocanthosaurus z
povodí řeky Paluxy, obsahovaly kerogenózní materiál v Haversových kanálech, jak vědci
pozorovali, když jej preparovali a vycpávali (Hugh Miller, 1990. Nepublikovaná
mikrofotografie příčného průřezu zlomku kosti Acrocanthosaura z Muzea dokladů o
Stvoření, Glen Rose, Texas).
Vysvětlivky: Kerogén = silně chemicky heterogenní přírodní látka tvořená vysokopolymerizovanými
makromolekulami s různě kondenzovanými aromatickými kruhovými a alifatickými systémy
(Welte 1972). Představuje v chloroformu nerozpustnou část organické hmoty obsaženou v
Domů
E-mail
Strana 9 z 15
Jantar - datování - komplet
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://kreacionismus.cz)
sedimentech – výchozí látku při vzniku ropy. (pozn. překl.)
Haversovy kanály = vzájemně propojené podélné kanály v kompaktní kosti, obsahují cévy
(Clopton Havers, 1650 – 1702, anglický anatom a lékař) (pozn.překl.)
Kvůli antibakteriální povaze sukcinátů (sukcinitů) v jantaru není pravděpodobné, že by
atomy 14C nahradily uhlíkové atomy z těsných vazeb molekul typu jantarové kyseliny jinak
než v podobě diamantu (Baumgardner et al., 2003). Jelikož byla data RU na horní mezi
datovací soustavy AMS, je zřejmé, že ke kontaminaci nedocházelo.
Evolucionisté občas namítali, že jistí mikrobi mohli kontaminovat jantar (a dinosauří kosti)
moderními atomy 14C, a tak způsobit, že tyto materiály vykazovaly nepřiměřeně mladý věk
RU. Avšak neexistuje důkaz, že by ztvrdlý jantar mohl absorbovat moderní 14C v jakékoli
formě, takže je mikrobiální aktivita prakticky irelevantní pro obdržená data RU.
Dále je třeba konstatovat, že analytické procedury pro testování obsahu 14C v jantaru
vyžadují takové zacházení s kyselinami i zásadami, které by odstranilo jakoukoli buněčnou
tkáň i mikrobiální odpadní produkty pozorované laboratoří (Snelling, 1999). Mohlo by tedy
být bezpečné předpokládat, že RU datování dinosauřích kostí není poznamenáno
mikrobiální aktivitou, ale stále zůstávají některé otázky. RU datování kolagenu z těchto
kostí bude asi nutné k tomu, abychom tyto otázky zodpověděli.
Je též známo, že hydrotermální aktivita, třeba ta spojená se sopečnou činností, způsobuje
starší RU data vzhledem k absorbování plynů obsahujících starý uhlík (Van Oosterwych –
Gastuche, 1999). Voda za vysoké teploty a tlaku by mohla být příčinou kontaminace
rostlinných i zvířecích materiálů starým uhlíkem ve formativním období pohřbívání a
fosilizace, což pak může být hypoteticky „fixováno“. Skutečná stáří mnoha fosilií mohou tak
být mnohem mladší než naznačuje datování RU. Je plánován výzkum, jenž by zhodnotil
možnou kontaminaci moderních organických materiálů materiály obsahujícími starý uhlík.
V případě textilií způsobil hydrotermální vliv, že staré textilie vypadaly mnohem mladší
(Van Oosterwych – Gastuche, 1999).
Nedostatek kolagenu a měkkých tkání v dinosauřích kostech přičítáme horkému podnebí
západu Spojených států. Čím severnější je zeměpisná šířka, tím více kolagenu bychom
očekávali v kostech vzhledem k jeho lepšímu zachování v chladnějším podnebí či
permafrostu, jak tomu asi bylo i u některých mamutů.
Tento koncept uchování organického materiálu v chladnějším podnebí odpovídá kreačnímu
modelu potopy a doby ledové a tání v průběhu pouhých několika tisíc let (Oard, 2004a, b).
Nedávný objev měkké tkáně v kosti dinosaura Tyrannosaurus rex je velkým problémem pro
evoluční biology a paleontology (Schweitzer et al., 2005). Datování pomocí 14C této i jiných
fosilií může dále přispět k popření všeobecně přijímaných geologických dat.
Radiouhlíková data pro wyomingský jantar v rámci rozsahu detekčního systému AMS?
Článek z Polska (Ceranowicz et al., 2001) končil takto: Vzorek 3, z Wyomingu, se téměř podstatně liší od nuly a proto se zdá, že jeho horní mez
není příliš daleko od daného minimálního stáří. Pravděpodobnost, že je různý od nuly, je v
řádu 94% (P = 0 .0608), což svědčí o tom , že datování souvrství Lance by mělo být téměř v
rámci rozsahu datování pomocí 14C. Avšak podobnost infračerveného spektra s jinými
křídovými sedimenty řadí souvrství Lance do této stratigrafické pozice. Jelikož také vzorky
jantaru měly pozitivní čtení FMC, pak kdyby byl některý z nich užit coby srovnávací vzorek
místo uhlí (které mělo 0.0031 FMC), vzorek z Wyomingu by byl ještě méně podezřelý z
mladého stáří (str. 80).
Domů
E-mail
Strana 10 z 15
Jantar - datování - komplet
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://kreacionismus.cz)
Pozorování a závěry
Vzorky jantaru z wyomingského naleziště triceratopse jsou maličké, bublinkovité, a mají
různou barvu od žluté po červenou, jako by byly bývaly vystaveny velmi vysoké teplotě a
tlaku. Některé úlomky jantaru mají velké praskliny s četnými zlomeninami jako křehké
povlaky chrómu na poniklované oceli či odlitky kostek zinku (Safranek et al., 1960). To
naznačuje, že vnitřní křehkost jantaru byla odpovědí na značnou vnější sílu jako je teplota a
tlak, a jantar byl rozlámán jako se to stalo u zuhelnatělého dřeva.
Většina jantaru byla červená s určitým kolísáním od žluté po oranžovou až rudou (u jistých
vzorků na ploše pouhých několika mm). Svědčí to o vysokém stupni oxidace vzhledem k
vysoké teplotě po malé časové období. Popis některých vzorků jantaru odpovídá popisu
Lymanovu (1986), že totiž „jantar má někdy práškovitou, drobivou načervenale hnědou,
světle hnědou či šedou kůru, podle změn, kterými prošel“ (str. 308).
Velmi malé šupinky průhledné či bílé slídy (muskovitu) vedle jantaru a v matečném jílu
vrstvy „Vinny“ naznačují, že plátky slídy mohly být násilně odděleny ze své původní
základní hmoty valivým působením oblázků a kamení v rychlých proudech vody po dlouhou
dobu.
Původní dřevo, nyní křehké, rozlámané a zuhelnatělé, mohlo být vystaveno vysokým
teplotám a tlakům po svém pohřbení. Malé vzorky (menší než 6 cm2) spolu s částmi šišek
byly zuhelnatěny podobně jako je to možné vidět v jílu a skále řeky Paluxy, Texas a v
Coloradu spolu s fosiliemi stáří dinosaurů.
Částečky jantaru pohřbené spolu s triceratopsem v roztoku slané vody musely být
pohřbeny rychle, protože jinak by byly bývaly snadno odneseny jinam. To vše svědčí pádně
pro mohutnou vodní katastrofu způsobenou slanou vodou.
I když je mnoho stáří RU blízko horní detekční meze systému AMS, už jen samotný fakt, že
ve všech fosiliích obsahujících uhlík je přítomen nějaký uhlík 14C (je ho však méně než v
diamantu – Baumgardner, 2003), podporuje tezi o nedávné celosvětové kataklyzmatické
události, jež tyto fosilie uložila.
Zdá se, že vztah dat RU zjištěných u jantaru k reálnému času zapadá dobře do kalkulací s
reálným časem pro jiné fosilie při použití Brownovy (1992) korelační rovnice, což podporuje
tvrzení, že pochybovačné domněnky o radiouhlíkovém datování jsou mylné.
Datování RU je naším skutečným „přítelem“ (Humphreys, 2004), jelikož nová data (Snelling,
1999; Wieland, 2003; Baumgardner, 2003) odpovídají datům RU z 80. let (Fields et al.,
1990; Dahmer et al., 1990). Všechna podporují mladou Zemi a katastrofizmus.
Tato studie spolu se stovkami jiných individuálních studií od různých badatelů (z nichž se
mnohé objevily v CRSQ) pokračuje v tlaku na revizi standardních evolučních geologických
tabulek založených na paleohydraulice, jak to učinil Berthault (2004b) a jiní se skupinou
Tonto v oblasti Grand Canyonu, Lalomov (2001) na Krymu, a Morris (1980), Fields et al.
(1990), a Baugh a Wilson (1991) v povodí řeky Paluxy, Texas.
Navrhovaný další výzkum jantaru
Budou-li peníze, plánujeme pokračovat ve studiích RU i infračervených studiích pryskyřic z
různých vrstev po celém světě ve spolupráci s dalšími vědeckými organizacemi. Doufáme,
že výsledky uplatníme pro změny geologických tabulek. Plánujeme také provádění studií v
plavicím kanálu za použití různých velikostí a tvarů zlomků dřeva v jílovém prostředí,
abychom zjistili, jak se seřadí ve sledu sedimentů; výsledky takových studií by mohly vést
terénní pracovníky ve studiu paleohydrauliky.
Domů
E-mail
Strana 11 z 15
Jantar - datování - komplet
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://kreacionismus.cz)
Je velmi důležité navrhnout správné experimenty, jež určí, zda starý uhlík opravdu působí
stárnutí moderního biotického materiálu v hydrotermálních podmínkách. Je též třeba zahájit
intenzívní studii 14C u hloubkových vzorků z Prudhoe Bay atd. Doufejme, že podobné studie
pomohou vědě pochopit důvod pro podobnosti ve stářích 14C u dinosaurů a mamutů jakož i
jiných fosilií jako je jantar a nefosilizované dřevo. Budeme se snažit stanovit též dobu, kdy
byly tyto materiály uloženy. Takové intenzivní vědecké programy budou uskutečněny v
příhodnou dobu pouze tehdy, budou-li na ně peníze.
Poděkování
Rádi bychom poděkovali majitelům Hansonova ranče i těm, kdo se starali o vykopávky
hadrosaura v létě 1996. Chtěli bychom též ocenit úsilí Dennise Petersona, Joea Taylora,
Otise Klineho a Doris Bowersové za jejich výzkumy na místě, paleontologické i
archeologické úsilí. Děkujeme také CRSEF i přispěvatelům, kteří umožnili týmu Columbus
Ohio účastnit se vykopávek a provádět nákladné radiouhlíkové datování metodou AMS; a,
samozřejmě, našim inspirovaným kolegům z Polska za jejich výběr baltského jantaru pro
srovnání, jejich studie infračervené absorpce a výbornou studii.
Při zpětném pohledu nesmíme zapomenout na průkopnické úsilí Roberta Whitelawa (1970),
jenž učinil studium datování RU tak fascinujícím a užitečným. A především nemůžeme
zapomenout poděkovat za inspiraci inteligentnímu Tvůrci, který nám pomáhá udržet si víru
našich otců v „šestidenní stvoření“ pomocí Jeho vědy.
Použitá literatura:
CRSQ—Creation Research Society Quarterly
Amber web sites. 2005. History of amber, succinic acid, rosin, succinite, medicine,
medicinal, therapy, therapeutic, treatments, health, healing, artifact, homeopathy.
www.amberjewelry.com/Amber_in_Therapeutics_2.htm [5] - 25k.
Baumgardner, J.R., A.A. Snelling, D.R. Humphreys, and S.A. Austin, 2003. Measurable 14C in
fossilized organic materials: Confirming the young earth Creation-Flood model. In Ivey, R.L.
(editor), Proceedings of the Fifth International Conference on Creationism (technical
symposium sessions), pp. 127–142. Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA.
Baugh, C., and C. Wilson. 1991. Dinosaur, Scientific Evidence that Dinosaurs and Men
Walked Together. Creation Evidence Museum, Box 307, Glen Rose
TX 76043. Promise Publishing Co., Orange CA.
Beierle, F. P. 1979. A new kind of evidence from the Paluxy. CRSQ 16:87–88, 131.
Berthault, G. 1988. Sedimentation of a heterogranular mixture, experimental lamination in
still and running water. Comptes Rendus de l’Academie des Sciences, Serie II 306:717–724.
Berthault, G. 1994. Experiments on stratification. In Walsh, Robert E. (editor), Proceedings
of the Third International Conference on Creationism (technical symposium sessions), pp.
103–110. Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA.
Berthault, G. 2002a. Geological dating principles questioned. Paleohydraulics: a new
approach. Journal of Geodesy and Geodynamics (China) 22(3):19–26.
Berthault, G. 2002b. Analysis of main principles of stratigraphy on the basis of experimental
data. Lithology and Mineral Resources 37:442–445.
Berthault, G. 2004. Sedimentological interpretation of the Tonto Group stratigraphy (Grand
Canyon Colorado River). Lithology and Mineral Resources 39:480–484.
Brown, R. H. 1986. Radiometric dating from the perspective of biblical chronology. In Walsh,
R.E., C.L. Brooks, and R.S. Crowell (editors), Proceedings of the First International
Conference on Creationism, volume 2 (technical sessions), pp. 31–36. Creation Science
Fellowship, Pittsburgh, PA.
Brown, R.H. 1992. Correlation of 14C age with real time. CRSQ 29:45–48.
Ceranowicz, B. K., M. Giertych, and H. Miller 2001. Cedarite from Wyoming: infrared and
Domů
E-mail
Strana 12 z 15
Jantar - datování - komplet
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://kreacionismus.cz)
radiocarbon data. Prace Muzeum Ziemi 46:77–80.
Clark, M.E., and H.D. Voss. 1994. Toward an understanding of the tidal fluid mechanics
associated with the Genesis Flood. In Walsh, Robert E. (editor), Proceedings of the Third
International Conference on Creationism (technical symposium sessions), pp. 151–167.
Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA.
Dahmer, L.H., D. Kouznestsov, A. Ivanov, J. Whitmore, J. Detwiler, and H. Miller. 1990.
Report on chemical analysis and further dating of dinosaur bones and dinosaur
petroglypths. In Walsh, R.E. and C.L. Brooks (editors), Proceedings of the Second
International Conference on Creationism, volume 2 (technical symposium sessions), pp.
371–374. Creation Science Fellowship, Pittsburgh PA. (RC laboratory reports available from
Hugh Miller).
Derstler, K. 1994. Dinosaurs of the Lance Formation in eastern Wyoming. In Nelson, C.F.
(editor), Wyoming Geological Association, 44th Annual Field Conference Guidebook, pp.
127–146. Wyoming Geological Association, Casper. WY.
DeVilbiss, J.W. 1986, The discovery of quasi-human ichnofossils in the Glen Rose dolomite,
Paluxy River, TX. In Walsh, R.E., C.L. Brooks, and R.S. Crowell (editors), Proceedings of the
First International Conference on Creationism, volume 2 (technical sessions), pp. 227–232.
Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA.
Dorf, E. 1942. Upper Cretaceous floras of the Rocky Mountain region. II Flora of the Lance
Formation at its type locality, Niobrara Co., Wyoming. Carnegie Institute of Washington
Publication 508:79–159.
Fields, W. and H.R. Miller, J. Whitmore, D. Davis, G. Detwiler, J. Ditmars, R. Whitelaw, and G.
Novaez. 1990. The Paluxy footprints revisited. In Walsh, R.E. and C.L. Brooks (editors),
Proceedings of the Second International Conference on Creationism, volume 2 (technical
symposium sessions), pp. 155–175. Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA.
Fineberg, J. 1997. From Cinderella’s dilemma to rock slides. Nature 386:323–324.
Flood, R. 1981. University professors probe Flood geology. Moody Monthly 81(5):96–98.
Helfinstine, R.F., 1994. Texas Tracks and Artifacts: Do Texas Fossils Indicate Coexistence of
Men and Dinosaurs? Presto Graphics Inc., South Anoka, MN. (Order from R.F. Helfinstine,
1136 5th Ave., South Anoka MN 55303)
Holroyd, E.W. III, M.J. Oard, and D. Petersen. 1996. Opportunities for creationist studies of
the Hanson Ranch, Roxson, Wyoming. CRSQ 33:136–140.
Humphreys, R.D. 2004. 14C -The creationists’ friend. Creation Matters 9(6):5.
Julien, P.Y., Y. Lan, and G. Berthault. 1993. Experiments on stratification of heterogeneous
sand mixtures. Bulletin de la Société Géologique de France 164(5):649–660.
Lalomov, A.V. 2001. Flood geology of the Crimean Peninsula, Part I: Tavrick Formation.
CRSQ 38(3):118–124.
Lyman, Kennie (editor). 1986. Simon and Schusters Guide to Gems and Precious Stones.
Simon & Schuster Inc, New York, NY.
Makse, H.A., S. Havlin, P.R. King, and H.E. Stanley. 1997. Spontaneous stratification in
granular mixtures. Nature 386:379–382.
McKee E.D., E.J. Crosby, and H.L. Berryhill. 1967. Flood deposits, Bijou Creek, Colorado, June
1965. Journal Sedimentary Petrology 37:829–851.
Miller, H.R., 2005. More failures for long age potassium argon K/Ar dating (Letter to the
Editor). CRSQ 42:207–210.
Morris, J.D. 1980. Tracking Those Incredible Dinosaurs & the People Who Knew Them.
Master Books, San Diego, CA.
Oard, M. 2004a. Frozen in Time. Master Books, Green Forest, AR.
Oard, M. 2004b. The Missoula Flood Controversy. Creation Research Society Books, Chino
Valley, AZ.
Officer, C. 1996. The Great Dinosaur Extinction Controversy. Helix Books, New York, NY.
Patton, D. 2000. 25 pictorial essay photos of fossil footprints and fossil ripple marks in the
Paluxy River; and, other evidences for dinosaur and human coexistence.
www.bible.ca/tracks/buy.htm [6].
Domů
E-mail
Strana 13 z 15
Jantar - datování - komplet
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://kreacionismus.cz)
Rice, P.C. 1980. Amber, The Golden Gem of the Ages. Van Nostrand Rheinhold Company,
New York, NY.
Rotta, R.B. 2004. Evolutionary explanations
for anomalous radiocarbon in coal. CRSQ 41:104–112.
Safranek, W.H., H.R. Miller, R.W. Hardy, and C.L. Faust. 1960. New data on the performance
of nickel and chromium plated zinc die castings, 47th Annual Proceedings, American
Electroplaters Society. American Electroplaters Society Inc. Newark, NJ and Westbrook
Publishing Co. Philadelphia, PA.
Schweitzer, M.H., J. L. Wittmeyer, J.R. Horner, and J. K. Toporski. 2005. Soft-tissue and
cellular preservation in Tyrannosaurus Rex. Science 307:1952–1955.
Snelling, A. 1997. Nature finally catches up! Creation Ex Nihilo Technical Journal
11(2):125–126.
Snelling, A. 1999. Dating Dilemma: Fossil wood in ‘ancient’ sandstone. Creation Ex Nihilo
21(3):39–41.
Stafford, T.W. Jr., 1992. Radiocarbon dating dinosaur bone: More pseudoscience from
creationists. Creation/Evolution 12(1):10–17.
Van Oosterwyck-Gastuche, M.C. 1999. Le Radiocarbone Face au Linceul de Turin—Journal
d’une Richerche (Trans: Radiocarbon dating as applied to the shroud of Turin—A Journal of
Research). Francois ‘Xavier de Guivert, Paris, FR.
Vartanyan, S.L. 1995. Radiocarbon dating evidence for mammoths on Wrangle Island, Arctic
ocean, until 2000 BC. Radiocarbon 37(1):1–6.
http://packrat.aml.arizona.edu/Journal/v37n1/vartanyan.html [7] [x]
Vasil’Chuk, Yurij, J. M. Punning, and A. Vasil’Chuk. 1997. Radiocarbon ages of mammoths in
Northern Eurasia: Implications for population development and late quaternary
environment. Radiocarbon 39(1):1–18.
Walthur, J. 1894. Eintleitung in die Geologie und Historische Wissenschaft. Gustav Fisher
Verlag, Jena , DEU.
Whitelaw, R.L. 1970. Time, life and history in the light of 15,000 radiocarbon dates. CRSQ
7:56–70.
Whitelaw, R.L. 1993. Radiocarbon dating after forty years: Do creationists see it as
supporting the Biblical Creation and Flood? - A review and critique of pertinent creationist
writing, 1950–1990. CRSQ 29:170–183.
Wieland, C. 2003. Rate group reveals exciting breakthrough (more great news on
radiocarbon dating), www.answersingenisis.org [8] (As of August 21, 2003).
Příloha
Velikost
Jantar - datování - komplet.doc [9]
156 KB
Ještě nehodnoceno. Buďte první :-)
Rate Štítky:
Stáří Země a vesmíru [10]
URL zdroje (přijato 10/12/2016 - 14:51): http://kreacionismus.cz/node/109
Domů
E-mail
Strana 14 z 15
Jantar - datování - komplet
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://kreacionismus.cz)
Odkazy:
[1] http://kreacionismus.cz/users/pavel-kabrt
[2] http://hp.ujf.cas.cz/~wagner/prednasky/subatom/aplikace/datovani.html
[3] http://www.dnr.state.md.us/publiclands/western/sidelinghill.html
[4] http://www.mgs.md.gov/esic/brochures/sideling.html
[5] http://www.amberjewelry.com/Amber_in_Therapeutics_2.htm
[6] http://www.bible.ca/tracks/buy.htm
[7] http://packrat.aml.arizona.edu/Journal/v37n1/vartanyan.html
[8] http://www.answersingenisis.org
[9] http://kreacionismus.cz/sites/default/files/jantar_-_datovani_-_komplet.doc
[10] http://kreacionismus.cz/rubrika/stari-zeme-vesmiru
Domů
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
E-mail
Strana 15 z 15