Tištěný průvodce

ČESKY
MUZEUM VYLODĚNÍ
Normandie - France
Druhá světová válka
V roce 1933 se Hitler stává kancléřem, poté urychleně v Německu zavádí totalitní diktaturu, znovu militarizuje Porýní
a vytváří spojenectví s Japonskem a fašistickou Itálií. Od roku 1938 se zřetelně rýsuje jeho odhodlání k evropské invazi
okupací Rakouska, následně Československa, Sudet a Čech-Moravy.
Francie a Spojené království vypovídají Německu válku dne 3.září 1939, dva dny poté, co Hitlerova vojska zabrala
Polsko. Avšak v důsledku velmi rychlého německého postupu dochází v květnu 1940 k okupaci Nizozemska, Belgie a
Lucemburska, francouzské a britské jednotky jej nedokážou zastavit, ustupují u Dunkerque a vrací se na území Anglie.
Paříž padá 14.června 1940, Reynaudova vláda podává demisi, maršál Pétain podepisuje příměří a zavádí režim ve Vichy.
Dne 18. června vyzývá Francouze k odporu z Londýna generál de Gaulle. Naděje však svitla až na jaře 1942: Roosevelt,
Churchill a Staline se setkáv²ají častěji a postupně vytvářejí společnou strategii, zatímco spojenecká vojska dosahují
vítězství v Tichomoří, Severní Africe a také u Stalingradu.
Konečně se fronta objevuje na východě. V lednu 1943 došlo ve městě Casablanca k rozhodnutí otevřít další frontu v
západní Evropě. K vylodění tedy dojde na pobřeží Normandie: operace Overlord se dává do pohybu.
Vylodění
Dne 6.června 1944 se spojenci vyloďují na pěti různých plážích, které leží na 80 km normandského pobřeží. Na
západě v Arromanches jsou americké pláže: Omaha a Utah Beach (Colleville/mer-Vierville-Ste Marie du Mont),
zatímco na východě se nachází kanadský sektor Juno (Lion/mer-Ouistréham) a Sword (Lion/mer-Ouistréham),
kde se vyloďují Britové a komando Kieffer (177 francouzských příslušníků). Arromanches, který je součástí Gold
Beach (Ver/mer-Asnelles) osvobodily v den D jednotky z Asnelles, jeho pláž bylo třeba udržet nedotčenou, aby
bylo možno zřídit umělý přístav.
Spojenecký přístav byl nezbytný pro zajištění zásobování jednotek, avšak nezdařené vylodění v Dieppe dne 19.
srpna 1942 (operace Jubilee) jasně ukázalo, že německá obrana je vynikající a přístav na frontě nelze získat. Bylo
proto rozhodnuto vypravit přes kanál la Manche potřebné vybavení a postavit dva nové přístavy. Základy přístavu
Mulberry A na Omaha Beach poničila 19. až 21.června bouře, ale přístav Mulberry B v Arromanches, zvaný Port
Winston, sehrál při postupu vojsk do Normandie velmi důležitou roli.
Velká maketa
První přístavní konvoje vypluly z Anglie 5.června večer a vlastní stavba začala 7.června postavením prvního vlnolamu
ze starých obchodních lodí (hnědé lodě v horní části makety). Následně k nim přibylo 115 obrovských betonových
bloků, nazývané Kesony Phœnix, které vidíte na moři a na maketě (šedé bloky). Nachází se 2 km od pevniny a tvoří
ochrannou hráz od Pointe de Tracy (na západě) až po vesnici Asnelles (na východě), je to 8 km kesonů, které umožňují
postavit přístav o 500 ha, což odpovídá asi 1 000 fotbalových hřišť.
Poté byly zřízeny tři vykládkové doky. Centrální dok o délce 750 m byl využíván k vykládce zásob (léků, oděvů, potravin).
Východní dok byl určen k vylodění jednotek a vozidel všeho druhu a pouze na tomto doku bylo možné vykládat těžká
vozidla (jeřáby, tanky, buldozery…). Západní dok byl vyhrazen pro munici. Jednotlivé doky byly propojeny takzvanými
plovoucími cestami, aby se vyloděný materiál dostal z lodí až na břeh. Britové dále použili tři obranné systémy. Na
kesonech Phœnix bylo rozestavěno 150 protiletadlových děl Bofor ráže 40 mm (ukázka na východní straně muzea). V
různých výškách byly na obloze umístěno asi sto přehradových balonů naplněných vodíkem a spojených se zemí ocelovými lany, aby nepřátelská letadla nemohla zaútočit. A konečně, každou noc se vypouštěla umělá mlha, aby nebylo
vidět světla přístavu, kde se pracovalo 24 hodin denně.
První vitrína
Před očima máte konvoj plovoucích cest, který při průjezdu kanálem la Manche táhne vlečná loď a doprovází jej tři válečná
plavidla (rychlý motorový člun v čele, torpédometná loď a stíhač ponorek na konci konvoje). Tento typ konvoje se pohyboval rychlostí pouze 6 km/h a musel po moři urazit vzdálenost 175 km, protože Arromanches je mezi Nord Pas-de-Calais a
Cherbourgem nejvzdálenějším místem od Anglie. Pouze jednou se konvoje staly terčem německého útoku a jestliže polovina plovoucích cest skončila na mořském dnu, stalo se tak v důsledku nepříznivého počasí, které ostatně zdrželo zahájení
vylodění o 24 hodin.
Druhá vitrína
Na této animované maketě je vyobrazený východní dok spojený s pláží plovoucí cestou. Pohyb vln ve vitríně umožňuje
pochopit fungování přístavu, a to bez ohledu na pohyby moře nebo příliv a odliv. Ocelová plovoucí cesta spočívala na kovových plovácích (šedé plováky byly na stojkách, aby se nezničily o skály při ukončeném odlivu, kdy je stav mořské hladiny
nejnižší) nebo na vibrovaném betonu (Jsou to béžové plováky na maketě a rovněž 10 bloků srovnaných dole na pláži a
viditelných při ukončeném odlivu).
Na konci cesty můžete vidět vykládkový dok, který se skládá pouze ze dvou napříč uložených plošin. Tento tvar se nazývá
„T“ a umožňoval současnou vykládku dvou lodí a vyprázdnění každé lodi z přídě a z boku současně. Aby bylo možno zajistit
vykládku bez přerušení a bez ohledu na příliv a odliv, použili britští inženýři obrovské sloupy o výšce 30 m a o hmotnosti 40
tun, zakotvili je do mořského dna a na nich klouzaly vykládací plošiny. Podíváte-li se na světlé odstupňování na sloupech,
uvidíte, že doky se pohybují podle dmutí moře, zvedají se po sloupech při vysokém přílivu a klesají při ukončeném odlivu.
Doky proto zůstávaly na stejné výšce jako lodě a zásobování tedy mohlo probíhat bez ohledu na příliv a odliv (v Arromanches činí rozdíl mezi vysokým přílivem a ukončeným odlivem asi 8 metrů). Je zajímavé připomenout, že v současné době se
tento systém používá v našich přístavech pro výletní lodě – přístavní pontony – nebo na ropných plošinách. V roce 1944 šlo
o důmyslný a moderní systém, který proto stále využíváme.
Třetí vitrína
Zde se nachází část centrálního doku. Tvoří jej 7 plošin, kde lze současně vykládat 7 lodí. Tento dok je vzdálen 1 200
m od pobřeží a byl s pevninou spojen pomocí dvou plovoucích cest, přičemž každá z nich zajišťovala jednosměrný
provoz. Na západní cestě vidíte prázdná nákladní vozidla, která jsou na doku naložena a vrací se po druhé cestě. Při
maximálním provozu v přístavu bylo možno napočítat přesně 745 naložených nákladních vozidel za hodinu. Za jeden
den tak bylo vyloženo až 18 000 tun zásob.
Můžete si povšimnout, že v prodloužení šedých plošin se nachází kratší a béžové bloky, což jsou betonové nástavce.
200 m vlevo od muzea se nachází poslední plošinový nástavec z vibrovaného betonu. Není-li moře příliš vysoko, uvidíte 4 okýnka provrtaná na levé straně, protože tento typ bloků sloužil jako odpočívadlo pro pracovníky v přístavu. A
konečně, mezi oběma plovoucími cestami na maketě vidíte dvě vozidla dopravující materiál. Jsou to slavné DUKWS,
„kachny“ nebo obojživelná vozidla, která mohou v pásmu pobřeží mezi přílivem a odlivem jezdit při ukončeném
odlivu, kdy je stav mořské hladiny nejnižší a plout při vysokém přílivu, kdy je stav mořské hladiny za přílivu nejvyšší. V
přístavu pracovalo několik stovek těchto nákladních vozidel.
Poslední vitrína
Tato poslední maketa zobrazuje několik kesonů Phœnix. V současné době se jich zachovalo asi dvacet, mnoho z nich
bylo již zničeno. Tyto kesony byly různě rozměrné a některé z nich mohly dosahovat délky 70 m. Každý prvek byl označen
číslem a kódem ze dvou písmem, což odpovídalo jeho rozměru (AX byly ty největší) a o jejich umístění bylo rozhodnuto už před usazením do přístavu. Poslední největší je označen číslem 36, nachází se uprostřed vitríny a je orientován
směrem do moře (vzhledem k ostatním je to samostatně umístěný keson ). Je asi 20 m vysoký a jeho hmotnost se odhaduje na 7 000 tun, což odpovídá hmotnosti Eiffelovy věže.
Kesony byly přivlečeny z Anglie a potopeny pomocí stavidla ovládaného otáčením bronzového kotouče (poslední
kotouč je ve vitríně). Otevíráním stavidla se mořská voda dostala do kesonu, který se následně za 20-25 minut potopil.
Před vyloděním byly potopeny do Temže, aby si jich nikdo nevšiml.
Keson umístěný nejvýchodněji u Asnelles nese poslední protiletadlovou věž (poslední dělo na boku). A konečně, u venkovní stěny na boční straně muzea si můžete prohlédnout profil plovoucí cesty. Dnes se zachovaly zejména betonové
pozůstatky. Ocel byla dodána ze Spojených států a z Kanady, kteří se tím podíleli na válečném úsilí, protože ve Francii a
v celé Evropě byl tohoto materiálu nedostatek. Toto vzácné zboží bylo v roce 1944 odebráno k recyklaci, neboť přístav
se tehdy už nepoužíval.
Závěr
THE CONSTRUCTION OF THE ARTIFICIAL HARBOUR IN PHOTOS
LONGUES
SUR MER
GUN BATTERIES
EDUCATIONAL WORKING MODELS
LCVP ENGINE
PANORAMIC
MODEL
PS
BRITISH FORCES
PAR
CON
FAFL
ARM
USA
AF
POIN
RETAIL
U HO
- PA
L I B R A RY
C
RAT
R
OOP
S
Y
UTA
H
D-DAY DECISIONMAKERS
RECEPTION
FNFL
D-DAY DIORAMA
SOLI
PREPARATIONS FOR D-DAY
VERANDA
ADA
DATI
ON
FREE FRENCH FORCES
kieffer
TYPHOON
ENGINE
NORWAY
ATR
OO
BELGIUM
CAN
2nd Ar
LCA
MINE
SHOP
CZECH
ALLIED NATIONS
OMA
HA
HOLLAND
TE D
POLAND
mou
ATTACK
R.A.F
.
red D
iv.
BUNKER
OUTLET
EMERGENCY EXIT
OMAHA DIORAMA
CINEMA
EMERGENCY EXIT
PŘÍJEMNOU PROHLÍDKU
OFFICES
EMERGENCY EXIT
V den D se tedy vylodily britské, americké, kanadské jednotky a komando Kieffer. V následujících dnech se k
nim přidaly spojenecké divize a brigády různých národností. Tak se spojilo Nizozemsko, Polsko, Československo,
Belgie, Lucembursko a také 2. obrněná divize generála Leclerca, aby osvobodili Francii a Evropu. K tomuto
válečnému úsilí přispěly i další země, jako například Dánsko, Norsko a Řecko a všem těmto spojeneckým zemím
jsou věnovány vitríny v našich chodbách.