Filmové listy 03

filmové
listy 03
38.
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
Pondělí 23. 7. 2012
Mouchy nemůžete režírovat … s. 4
Vimukthi Jayasundara … s. 6
Film roku? … s. 7
Dealer
Klub kultury, 17.30
Zapomeňte na snímky ze života feťáků a
dealerů. Zapomeňte na realistické artfilmy. Maďarský režisér Bence Fliegauf má
vskutku ďábelský talent a taky temnou
drogovou minulost. Od jeho narkotického
opusu rozhodně nečekejte žádnou zředěnou dávku. Uhrančivé pohyby kamery
se kolem vás omotají podobně, jako se
ovíjejí kolem postav tohoto halucinačního
snímku. Zorničky se vám rozšíří, srdce
rozbuší a nebudete se chtít přestat dívat
– přestože je to nebezpečná podívaná,
co se vám natrvalo vpije do mozku.
Jeden obyčejný den v drogovém podsvětí, jeden neobyčejný výlet do světa
uprostřed apokalypsy. Absurdní momenty
atakují tíživou všednodenní skutečnost:
zažijete dodávku kokainu pro církevního
hodnostáře postiženého zácpou i chlapíka převlečeného za zub. Ale nebude to
legrace. Připravte se na pouť labyrintem
duše a infernem srdce. Jeden slavný
chilský filmař řekl, že jeho díla mají na
diváky působit jako LSD. Dealer tuto
maximu beze zbytku naplňuje. Čeká vás
divoká jízda, tak pozor na bad trip.
-tom-
Sexmešííín
2
Tak se to konečně rozjelo! Sledovat filmy je
fajn, ale zážitky musíte hlavně sdílet. A proč
to nevyjádřit rovnou řečí těla. Prostě se
z toho vytancovat. Jakmile se setmí, o hudbu tu není nouze. A aby váš tanec za něco
stál, nalaďte se. (H)ladící lístek k nahlédnutí na baru. Vyberte, zaplaťte, aplikujte,
nechte působit. One, two, three, four! Stay
on the scene, like a sex machine, slyším na
sebe chválu z Divadelního stanu a barevné
žárovky do dáli křičí: Nic pro suchary!
Zkombinovat Rickyho Martina s francouzským šansonem chce sice odvahu, ale
druhé pivo říká: limity jsou jen v tvojí hlavě.
Odcházím na povinnou inspekci atmosféry
dál (kdo mi tohle proplatí?). Ve Smetanových sadech si na plátně něco vyříkávají
černobílí Maďaři, na chodníku vedle mě
pro změnu něco pestrobarevná omladina. Přicházím ke kopuli za Mírem, kde
to uvnitř vypadá jako V lese. Divný týpek
v růžovém sáčku začíná diktovat tempo
a ostatní se ochotně podřizují. Tu-tu-tu-tu
tudutů, tu tu... Parov Stelar je jistota. Ženy
pomalu (některé i rychleji) jihnou, muži jim
objednávají panáky, obsluha si mne ruce.
Pak mnou ruce muži ženám. Otočka, úkrok,
záklon, piruetka, křupnutí v zádech, dělej,
že se nic neděje, druhá piruetka... Hello,
I´m Johnny Cash. Uááááááááá! But my
mouth is dry, oh why am I so shy, yabadabaday yoboboboboy, I wanna be your disco
boy... Raději se nedívám na hodinky. Tohle
ráno nechci vidět. Do soboty daleko, musím
zvolnit. Ale vy to tady pořádně rozjeďte!
-oubi-
Prosím vás...
Tři drobné rady,
jak si užít festival
Choďte na filmy včas. Uslyšíte úvod, uvidíte začátek snímku, nebudete tápat potmě,
zakopávat o tašky a rušit ostatní.
Nejsme nafukovací. Každý sál má svou
kapacitu, a kdo dřív přijde, ten si zkrátka sedne. Pokud je už plno, nesmutněte
– a podívejte se do programu, protože za
chvíli určitě začíná nějaký další film.
Stane se dnes
Stalo se včera
· 9.30
· Ráno
V Redutě 2 začíná celodenní seminář
Nové kino – jak ukočírovat (nejen)
dramaturgické fungování kina? Po prvním bloku navazuje ten druhý odpolední
od 13.30 tamtéž. Více na straně 6.
Štáb zjišťuje, že vše funguje. Žádná
jobovka, žádné podpásovky. Nevídané!
Dokonce fungovaly i všechny mobily.
Takhle by to mělo být pořád. Zhmotněný sen ředitele produkce.
· 15.00
· Dopoledne
22 černobílých fotografií Václava
Havla vybral Karel Cudlín pro výstavu,
kterou zahájí v Cafe Portal v 15 hodin.
Od 17 hodin pak další vernisáž fotografické výstavy – Pavla Diase ve Hvězdě.
Diváci zjišťují, že se tu hodí i větrovka a teplejší ponožky. Tropická vedra
nám asi ukradly Vary. V jednu chvíli to
i vypadá, že nás vítr odvane. Aspoň že
po obědě bylo to sluníčko. Bude líp.
· 20.00
· Během dne
Tohle musíte. En.dru vám v Divadelním
stanu ukáže beatboxová kouzla – co
vše se dá (hudebně) dělat jen hlasem
a pusou. Potřebujete k tomu loopstation... a tři tuny neprodejného talentu.
Doporučujeme!
Britský cyklista Bradley Wiggins
vyhrál 99. ročník Tour de France.
Ve štábu LFŠ mu ale roste konkurence: Jakub Žídek z videotýmu dorazil
do Hradiště z Olomouce na svém
single speedu.
· 20.30
· Odpoledne
Raději ještě jednou: plánovaný film
Nepolapitelný Jan o půl deváté v Redutě nehrajeme – místo něj uvidíte
truchlivý, neveselý kousek Musíme si
promluvit o Kevinovi.
Kolem Hvězdy je to jedna velká... pohodička. Děti v parku si hrají s nějakými
kouzelnými hůlkami. V kafekáře pořád
sledují filmy na notebooku. U stánků na
levné pivo se pije a klábosí u klobásy.
· 21.30
· Večer
V předsíni se zuj / chvíli okukuj / a teď
už buď můj / nic neochuzuj / Jestli máš
dost pepře / pokud pláčeš sůl / když se
nic v tobě nepře / tak mě dochucuj. Buď
můj bujón! MIDI LIDI, klub Mír.
Tak jsme to spočítali. Na konci druhého
dne je vydaných přes 3.000 akreditací
– sakumprdum i s hosty či novináři. Síla
filmového davu je mocná. To už by se
mělo někde projevit. Nejvíce asi večer.
Včera neděle byla.
Včera byl krásný
(druhý) den...
Na fotografii můžete vidět spořádané účastníky Letní filmové školy, kterak využívají
krátké pětiminutové přestávky mezi jednotlivými výchovnými bloky, aby se občerstvili nealkoholickým pivem a nabrali nových sil do dalšího pilného studia všech zákrut
filmové historie.
Mějte úctu. K úvodníkářům. Chtějí je
poslouchat diváci usazení v kině. Ne se
dívat na vás, jak hledáte místo, prodíráte se
uličkami a rušíte výklad.
Pokud přijdete do sálu
během úvodu,
nesnažte
se být hned
za hlavního
hrdinu.
Díky.
Filmové listy. Číslo třetí. S láskou a péčí vytvořili: Barbara Slezáková (grafika a DTP), Otto Bohuš (šéfredaktor), Tomáš Stejskal, Soňa Morgenthalová, Ondřej Čížek (redaktoři)
a Anna Vondřichová (korektury). Na FSC papír tiskne: Agentura NP. Náklad: 2.000 ks. Použitá barva: PANTONE 267. Pište, chvalte či spílejte na [email protected].
NESEĎTE NA TRÁVĚ, BĚŽTE DO KINA!
09.00
SINDIBÁD
Klub kultury
Smrt v Benátkách po maďarsku.
Melancholická dekadence ponořená do
předtuchy vlastního konce. Vzpomínky
na rozkoše z dob minulých pochodují před titulním hrdinou jako
na panoptikálním kolotoči. Zoltán Huszárik natočil před 41 lety
film, jehož krásu asi doceníte tím víc, čím více máte let.
23.30
11.00
MEFISTO
Smetanovy sady
HOUBY
Hvězda
István Szabó a jeho oblíbená druhá
světová, tentokrát jako freska úpadku na
divadelních prknech. Průvodce po tom,
jak lehké je vzdát se ideálů, jak nenápadně se člověk propůjčí
zlu. V hlavní roli provinční herec, který toužil po slávě a spletl si ji
s hakenkreuzem.
Pokud jste architekt mrakodrapů
v Kalkatě, tak pozor na duševní zdraví.
Architekt před vámi spáchal sebevraždu.
Kouzelný film Vimukthiho Jayasundary bude těžkou zkouškou
divácké kondice: ale kde jinde si otestovat cinefilní vnímavost
než na Filmovce. Hlavně žádné předsudky!
Stan café V lese
U hejtmana Šarovce
cafevlese.cz
Za Hvězdou
hotelsarovec.cz
Přímo u hlavní křižovatky
Pije se tu moc příjemně. Šak dyť co, dyť zme v Hradišťu, né?
Na baru podle tvarů a barev flašek mají samé dobroty a jedna
z nich mi ihned skončila v hrdle. Diplomatico. Doporučuje 6 z 5
filmových kritiků. 95 korun, dáte dva, a už mluvíte plynně dvěma
světovými jazyky. Obětujte pětikilo, a budete multikulti až do
rána. A pak celý další den...
Doporučujeme bez obav. Profi obsluha, dobré jídlo, standardní ceny, účtenka s razítkem, uctivá poklona, přijďte zas. Na tu
pečenou kachnu s červeným zelím a knedlíkem si tam rozhodně
repete dám. Sice 155 Kč, ale buďte na sebe hodní. Nad barem
vás pak zmagnetizují klipy z Óčka (žádný strach, zvuk je off):
toto že se teď nosí?
21.30
15.00
ČESKÝ SEN
Sportovní hala
PŘÍLIŠ MLADÁ NOC
Espace Dorleans
Nadržená masa lidí versus kousavá
ironie upřímného dua Klusák/Remunda.
O nepředstavitelné síle pečlivě řízené
reklamy a zaslepenosti (českého) konzumenta. Nadčasová věc,
kterou je dobré si připomínat, přemýšlet o ní a zasazovat ji do
kontextu aktuálních davových psychóz.
Pozoruhodný vstup slovinského režiséra
do diskuse českých filmařů na téma
mezilidské vztahy v současném světě.
Trefné a aktuální v době sociálních sítí, kdy se vztahy a přátelství smrskávají do označování na fotkách. Mimochodem... Jan
Vaši je budoucí herecká star, o tom nepochybujte.
17.00
OBERHAUSEN III.
Reduta 1
Sedm krátkých snímků z filmové čítanky, sedm
statečných z Oberhausenu. Kritika všeho, co
si jen správný levičák usmyslí. Maloměšťáctví,
buržoazie a možná dojde i na Hitlera. Takhle to rozjížděli němečtí režiséři
v 60. letech. S úvodním slovem génia Olafa Möllera.
3
BENCE FLIEGAUF
Mám jejich dílo rád. Ale myslím, že
jde o filmy silně zakořeněné ve filmové historii, rozvíjejí to, co dělal už John
Cassavetes. Sociální kinematografie se
určitě nejlépe natáčí ruční kamerou, je
to v podstatě žánrový standard. Ale já ji
používal i dříve, a proto mě překvapovalo, když mi lidé říkali „páni, ten film je
průlom, je to velmi originální krok“. Přitom
Houština, můj první film, byl v naprosto
stejném duchu. Používal jsem detailní
záběry, ruční kameru, dokonce i kameraman byl stejný. Takže jde spíše o návrat
ke kořenům. Tím opravdovým průlomem
byl můj druhý snímek Dealer.
Takže svou novinku nevnímáte jako
posun do odlišného teritoria?
Necítím to tak. Ale je zvláštní, že najednou se všechny moje filmové plány
upínají k použití ruční kamery.
Není důvodem toho, proč jste se v Je
to jen vítr přiblížil víc ke skutečnosti,
i měnící se politická situace v Maďarsku?
4
Na rozhovor do restaurace U hejtmana Šarovce dorazil pozdě. Vzhledem
k tomu, že přijel do Hradiště až
po půlnoci, bylo zřejmě v poledne
příliš brzo. Nebo se možná proháněl po městě na skateboardu, který
si s sebou přivezl pevně přivázaný
k batohu. Až tedy spatříte pohledného
opáleného muže na prkně s větrem
ve vlasech, zbystřete. Právě kolem
vás prosvištěl největší mladý talent
maďarské kinematografie.
Ze začátku bych rád položil jednu
osobnější otázku. Nedávno jste si
změnil křestní jméno. Jaký to mělo
důvod?
Těžko říci. Ale takové úvahy podle mě
kinematografii nepřísluší. To dělá televize.
Její funkcí je vytvářet filmy o těžkých
tématech, o společenských věcech a
zaměřit se na lidi z daných problematických oblastí, oblastí postižených předsudky a nedůvěrou.
A když jsem natočil Je to jen vítr, film,
který má rozpočet televizního snímku,
doufal jsem i v to, že tím vznikne možnost
televizní podpory pro další umělce. Na
začátku jsem požádal všechny maďarské
televize o spoluúčast, nikdo z nich se
neobtěžoval ani odpovědět. A nyní? Jen
si představte, co si po úspěchu filmu na
Berlinale asi myslí.
Moje matka mi říkala Bence. Ale moje
oficiální jméno bylo Benedek. Přitom
mi každý už od mala neřekne jinak než
Bence a já doopravdy jsem Bence. Ale
v cizině a v novinách mě každý nazývá
Benedek, což je trochu schizofrenní. Tak
jsem se při příležitosti uvedení filmu Je
to jen vítr na letošním Berlinale rozhodl
to změnit. V oficiálním katalogu festivalu
se poprvé objevilo mé „nové“ jméno. Jde
tedy o čistě osobní záležitost.
Promítal se film v běžné distribuci
v Maďarsku? Jaké byly reakce?
Když jsme se spolu bavili minulé léto
v Praze, říkal jste, že jste tento film
právě dokončil a že jde o něco poněkud odlišného od předchozí tvorby.
Je založený na skutečnosti, dotýká
se sociálních otázek. Výsledek mě
překvapil. Jde spíše o lyrickou impresi
než o realismus. Inspiroval jste se díly
realistických filmařů, jako jsou bratři
Dardennové?
V Maďarsku je to dominantní problém,
ale myslím, že jde o celoevropské téma.
Když sociální psychologové měřili míru
rasismu podle různých skupin obyvatel,
zjistili, že i mezi liberály je mnoho rasistů,
především vůči Romům. Je to opravdu
zlé. Intelektuálové se totiž naučili, že by
neměli nenávidět Židy. Ale vůči romskému
etniku jsou mnohem méně tolerantní.
V Maďarsku je to opravdu vyhrocené,
Ano, a dařilo se mu ve skutečnosti velmi
dobře. Převážně díky tomu, že všichni
rasisté ten snímek chtěli vidět. A těch je
u nás opravdu hodně.
Je rasismus ve Vaší zemi závažný
problém? U nás je to totiž v poslední
době čím dál horší.
politici se bojí té otázky dotknout. I ti, kteří
by chtěli pomoci, mlčí, protože by tematizováním rasismu přišli o spoustu voličů.
Kolik času jste strávil se svými romskými herci? A natáčelo se tam, kde
se ony romské masakry staly?
Ne, natáčeli jsme jinde. Rychle jsem si
uvědomil, že v té oblasti bychom nejspíš
rozpoutali občanskou válku. Lidé jsou tam
velmi frustrovaní a nechtějí se soustředit
na okolní problémy. Nešlo by tam tím
pádem ani autenticky zachytit, co jsem
potřeboval, například vyostřenou strkanici
před kamerou.
A vyjít s Romy taky není snadné. Něco
podepíší, a nepřikládají tomu váhu. My to
ale ostatně děláme taky. Smlouva pro ně
znamená jen kus papíru – a on to vskutku
jen kus papíru je. Bál jsem se, že mi
třeba ze dne na den zakážou natáčet. Ale
ukázalo se, že to z velké části byly mé
předsudky. Vše proběhlo velmi hladce.
Došlo k jedinému násilnému případu
během dvou a půl let, kdy štáb napadl
opilý Rom. Ostatní obyvatelé této chudé
oblasti nás naopak chránili.
Protagonisté zjevně nejsou profesionální herci. Bylo těžké s nimi pracovat, získat jejich důvěru na projektu
tohoto typu?
Během deseti let práce s amatéry jsem se
naučil, že každý je herec. Jen některým
lidem musíte trochu pomoci, aby to pochopili. Všichni rádi hrajeme, rádi se předvádíme. Vyrostl jsem v místě, kde bydlelo
mnoho Romů – stejně jako já – v panelových sídlištích, chodil jsem s nimi do školy,
měl jsem tehdy i romskou přítelkyni. Ale
pak jsem se stal intelektuálem. A když
jste intelektuál, tak si jen občas zajdete na
koncert romské kapely, a to je všechno.
Vybudoval jsem si tedy strategii na
opětovné sblížení, na jejímž počátku stál
výběr lokace. Vždy si totiž vybírám místo
natáčení sám. Taky bylo třeba se seznámit s Romy kvůli vhodnému obsazení,
musel jsem poznat, jak žijí. Bylo těžké
vysvětlit produkci, proč by měl režisér
trávit celé týdny v oblasti natáčení. Bylo to
však nezbytné, abych mohl o tématu točit
autenticky.
Vše ve Vaší novince je velmi precizní.
Nejde o syrové pozorování skutečnosti, film spíše připomíná balet, smutný
balet. Pohyby kamery, střih i zvuk
elegantně spolupracují, ale nejvíce
mě ohromila práce se světlem. Šlo
o přirozené světlo?
Bylo opravdu těžké sžít se s prostředím
i zvířaty, co žijí v okolí. Mouchy nemůžete
režírovat. A tím jsem byl nadšený. Ti
ROZHOVOR
lidé žijí obklopení přírodou. Tento film je
určitým způsobem propojen se Sofoklovou Antigonou, se scénou, v níž Antigona
pohřbívá svého bratra. A i ty mouchy
coby jisté zosobnění rozkladu se staly
součástí tohoto spojení. Je to zvláštní
symbol, něco jako supi, kteří vás pozorují,
vědí, že se brzy něco stane. Myslím, že
mouchy dotvářejí právě atmosféru něčeho
nevyhnutelného.
A kvůli přirozenosti jsem nechtěl ani
použít svícení, hádal jsem se kvůli tomu
s kameramany. Chtěl jsem najít místa,
která budou vypadat dobře za jakéhokoli
světla. A pak najít denní dobu, kdy vypadají nejlépe. Pro kameramana je těžké
takto uvažovat, musí se soustředit především na herce a nemyslet na příliš mnoho
technických záležitostí. Já o tom ale byl
přesvědčený, potřeboval jsem získat
určitý drsný nádech, z filmu nesmělo být
cítit umělé svícení. Nakonec to, myslím,
dopadlo dobře.
nespočet dalších věcí. Ale v Maďarsku se
do nich nemohu pustit. Nemáme žádný
filmový fond, není možné natočit film s
běžným západoevropským rozpočtem.
O tom tu lze jen snít. Někteří režiséři mají
velké sny a pracují na nich pět či šest let.
Já na tohle nemám trpělivost.
I proto je pro mě důležité se přesunout do
anglického prostředí. Jenže zase neznám
společnost, nerozumím jejich mentalitě.
V angličtině tak chci natáčet filmy více
soustředěné na příběh. Maďarskou společnost oproti tomu znám dokonale a ke
zkoumání sociálních otázek je skromný
rozpočet ideální. Ale vše se teď rychle
mění. Vypadá to, že můj další film bude
opět na sociální téma a bude se natáčet
v Austrálii. Příští týden tam jedu. Nejspíš
to zabere měsíce, než najdu správnou
lokaci.
Když jsme se spolu loni bavili, říkal
jste, že období, když je Vaše žena
těhotná, je pro Vás velmi inspirativní.
Takže se musím už kvůli filmovému
umění zeptat, zda máte v tomto ohledu nějaké rodinné plány?
Říkal jsem to o Mléčné dráze, která je
hodně spojená s narozením mého syna.
A Lůno zase spadá do období, kdy jsme
čekali druhé dítě. Ale dcera už neproměnila můj pohled na svět tak dramaticky.
První dítě vás prostě hluboce ovlivní.
Dospěl jsem nejen osobně, ale i profesně.
Při natáčení Je to jen vítr se mi otevřely
nové obzory. Uvědomil jsem si, že jsem
nyní schopen nejen klást určité otázky,
ale že jsem dozrál k tomu, že dokážu říci
i něco konkrétního o společnosti. Mám
z toho radost.
Bence Fliegaufa se ptal Tomáš Stejskal.
Ale pak jsem se stal intelektuálem.
A když jste intelektuál, tak si jen občas
zajdete na koncert romské kapely,
a to je všechno.
Proč jste se rozhodl natočit svůj
předposlední film v angličtině, se
známými herci?
Některé plány na budoucí filmy se mi už
v hlavě odehrávají v angličtině. Je něco
krásného na tom být Východoevropanem.
Je štěstí se tu narodit, ale na druhou
stranu se pak musíte vydat do světa.
Měl jsem v hlavě plány na zhruba deset
filmů, z čehož jich osm bylo v angličtině.
Tak jsem prostě natočil film v angličtině,
potřeboval jsem tuto bránu otevřít. A vcelku se to povedlo. Mám už nabídky na
další a vím, že jsem schopen v angličtině
pracovat. Ale je zvláštní, že po natočení
Je to jen vítr se najednou všechny moje
další plány týkají maďarských filmů. To
nelze ovlivnit. Jeden člen mého štábu
podotkl, že Lůno je nejdražším kurzem
angličtiny v dějinách.
Nerýsuje se tedy zatím žádný konkrétní projekt v podobném duchu jako Je
to jen vítr?
Vlastně mám v plánu pokračování,
v němž budeme sledovat onoho chlapce
dál. Půjde o snímek o pomstě. A pak
Bence Fliegauf (*1974)
Jsou režiséři, kteří prostě mají talent od boha. A Bencemu
Fliegaufovi to kouká snad i z očí. Před deseti lety stál u zrodu
maďarské nové vlny, kterou nastartovaly dva oslnivé debuty: Fliegaufova Houština a Škyt, vesnická absurdita Györgyho
Pálfiho. Oba se vyznačovaly neuchopitelností a imaginativním
viděním světa – a bloudění v hlubinách obrazotvornosti už současnému maďarskému filmu zůstalo.
Benceho snímky se formálně vcelku odlišují jeden od druhého,
všechny však mají schopnost uvrhnout vás do hlubokého transu. Ať už v nich rozechvělá kamera v detailu bloudí po tvářích
(Houština), či z božské perspektivy sledujeme lidské počínání
v desetiminutových statických záběrech (Mléčná dráha). Vždy
naplňují samu podstatu adjektiva „audiovizuální“.
Fliegauf nevypráví, ale maluje a komponuje. Mistrovské etudy,
do nichž se jeho filmy rozkládají, zahltí vaši mysl impulsy a duši
krásou i znepokojením. Absurdita se střetává na operačním sále
s realitou, z níž vyhřezává humor temný jako noc. Jeho novinka
Je to jen vítr skončila sice na letošním Berlinale druhá, jenže film
nejsou dostihy. A navíc: porota zjevně musela být slepá.
–tom–
5
Vimukthi Jayasundara
Nic uhrančivějšího na letošní
Filmovce už nedostanete. Berte,
dokud dáváme.
Tohle novináři milují: „Zázračné dítě národní kinematografie...“.
Srílanský režisér Vimukthi Jayasundara je zkrátka moc mladý (ročník 1977) na to, aby si dosavadní úspěch vybojoval jen
„usilovnou pílí a talentem“. Občas zkrátka musí přijít zázrak, kdy
si mladý tvůrce již svým debutem zjedná všeobecný respekt –
a každým dalším dílem padá kritikům čelist níž a níž.
Jako mnoho jiných (později slavných) režisérů, i Jayasundara
začal dokumentárním filmem. Na potlesk evropské kritiky dlouho
čekat nemusel; jeho půlhodinový snímek Země ticha (2001)
uvedly přední festivaly dokumentu. I když... na imdb.com budete
toto dílo hledat marně. Pokud o Zemi ticha nic nevíte, budete si
po projekci myslet, že vám pustili starý týdeník z 50. let – režisér
záměrně využil formát strohé reportáže, včetně „poškrábaného“
obrazu. Z nezúčastněného komentáře k obrazům z nemocnice
pro válečné invalidy bolí u srdce; nesmírně smutný film.
Ano, džajasundara. Pro případ, když režiséra
v Hradišti potkáte někde na půl cesty.
6
Start jako z kosmické rakety předvedl Jayasundara v roce 2005,
kdy dokončil celovečerní hraný debut. Opuštěná země je snímek,
o kterém marně sní řada mnohem starších kolegů. Neuvěřitelně
svérázné vedení příběhu, originální imaginace, suverénní využití
formy vyprázdněné narace. V prvních deseti minutách filmu nikdo
nepromluví. A po jedné banální větě zase dlouho nic. Spánek,
ranní koupel a toaleta, máchání prádla, pomalá cigaretka ve stínu
palmy, záběry na rozpraskanou kůži na chodidlech... A do všedních
výjevů zasahují absurdní zkratky z „války neválky“: čekající tank,
zlomyslné hrátky opilých vojáků, „přetlačovaná“ dvou vojenských
náklaďáků. Tvůrce nicméně poznal, že doma není nikdo prorokem.
Tlumená imprese z válečného bezčasí totiž Jayasundarovi přinesla
ze slunného Cannes Zlatou kameru a z vlastního domova fyzické
výhružky. Umělecká obžaloba grotesknosti občanské války na Srí
Jak (ne)točit válku
Lance (1983–2009) se evidentně mnohým vzpříčila v krku. Však
se také Opuštěná země do tamních kin nedostala.
O čtyři léta později natočil Jayasundara film Mezi dvěma světy
(2009); magické dílo připomíná to nejlepší z Lisandra Alonsa či
Apichatponga Weerasethakula. Mezi dvěma světy bude „film
dne“ ve středečních Listech; nezapomeňte si přečíst titulku. Ještě
odvážněji s logikou příběhu zatočil režisér v posledním snímku
Houby (2011). První půlhodina působí jako vystřižená z úplně
jiného díla. Následuje mix industriální velkoměstské melancholie
z Kalkaty a scén z džungle či indického venkova. Nutno vidět.
Bylo by velkou chybou minout Jayasundarovu filmografii
jen proto, že se vám zdá otravná „exotičnost“ vzdálené země.
Srílančané jsou duchovně i vizáží spojeni s Indy, ale zapomeňte
na roztančený Bollywood. Jayasundarovy tajemné filmy jsou plné
ztišených scén, civilních výjevů i překvapivé stylizace. A pokud
nechcete být za nevzdělance, naučte se správně vyslovovat
režisérovo příjmení. Ano, džajasundara. Pro případ, když ho
v Hradišti potkáte někde na půl cesty. Srílanský kouzelník je na
festivalu do středy – kdy nám také dá svou Lekci filmu. 15.30
v Redutě 2 tak můžete vidět a slyšet režiséra, který má ve svých
35 letech kariéru rozjetou na Zlatou palmu.
–oubi–
MAGIE DNES
11.00 – Houby
23.00 – Země ticha, Prázdný pro lásku
MAGIE ZÍTRA
18.00 – Mezi dvěma světy
MAGIE POZÍTŘÍ
23.59 – Mezi dvěma světy
MAGIE V PÁTEK
23.30 – Opuštěná země
Učit se, učit se, učit se... jak vést kino
K LFŠ patří nejen spousta snímků
a doprovodného programu, ale také
filmové vzdělávání. Tento rok představíme projekt Nové kino 2012 – dnešním
seminářem od 9.00 v Redutě 2. Seminář
pro klubová kina o práci s artovým filmem
a lokálním marketingu bude 27. července
(v 9.30 v zasedací místnosti Reduty).
Nové kino 2012 (novekino.cz) je celoroční vzdělávací projekt pro provozovatele
kin, který formou seminářů a workshopů
přibližuje účastníkům všechny aspekty
„kinařské“ práce. Na Filmovce seminář
zaměříme na dramaturgii kina; kromě
frekventantů projektu je tentokrát otevřen
i veřejnosti. Seminář probíhá formou
přednášek a prezentací konkrétních
projektů. V dopolední části půjde nejdříve
o teorii, kde budeme řešit jednotlivé dramaturgické prvky, ze kterých je programový plán kina seskládán. Pak se bude
Aleš Danielis věnovat pohledu ze strany
distributora a rozebereme i konkrétní
filmovou přehlídku.
V odpoledním bloku odprezentujeme
případové studie několika kin. Přednášet
budou: Radim Habartík ze Světozoru,
Aleš Danielis z Bontonfilmu, Zuzana
Kameníková z pražského Aera, Radek
Pernica z Boskovic, Marcel Římák
z Hodonína, Iva Hejlíčková a Michal Surma za LFŠ a Petr Vítek z Pro-DIGI.
Seminář pro klubová kina se bude
věnovat lokálnímu marketingu a práci
s artovým filmem. Rozebereme všechny
způsoby, jak „svépomocí“ propagovat
konkrétní film v kině a věnovat se budeme
i online a offline propagaci. Prezentovat
bude Jiří Šebesta z Aerofilms a Petr Vítek
z Pro-DIGI. Tento seminář není určen pro
veřejnost.
Petr Vítek
Film a živá hudba
Je to jen Fliegauf
Energické koncerty nejsou
ke slyšení jen na Music Stage
Stačí si vybavit Caligariho. Soundtrack k dosud hrozivé a skvostné
pokřivenosti jménem Kabinet dr. Caligariho od kapely DVA (v pátek
27. 7. si podmaní místní Music Stage). Hudební kulisa, naplno
využívající esa, kterých mají ti DVA po rukávech hned několik.
Spontánně si hrají, brnkají na citlivou jazzovou strunu, dávají
prostor temným spodním proudům a halucinogenům. Po všech
stránkách naplňují „svou“ škatulku folklór neexistujících národů.
A stejně jako pro jejich další tvorbu, také pro Caligariho platí heslo
nesnesitelná lehkost bytí. S přehledem by mohli dávat návod, jak
hravě a intuitivně se dá protnout film s živou hudbou. Jak doprovodnou muzikou správně vystihnout feeling jednotlivých scén, jak
průměrné momenty vyzvednout do výšin.
Schválně, jak na tom budou ostatní bandy, které zahrají během
projekcí němých klenotů právě v rámci cyklu Film a živá hudba.
Ti ostřílení Syčáci i nerváci OTK se už po svém vypořádali s eskapádami Harolda Lloyda. Dnes přijde řada na okvádrovanou (styl jak
z pohřbu nebo filmů Christophera Nolana) partu z Ještě jsme se
nedohodli. V dalších dnech pak budou Lloydovy hrátky dokreslovat
indíčkové Květy, senzitivní písničkářství Davida Pomahače a Marie
Kieslowski či barvitá elektronika plná detailních zvratů od Filipa
Míška aka Dikolsona – ta je pro film jak stvořená. Krom grotesek
dojde na maďarskou baladu Zmrzlé dítě (zazní popaři FruFru) nebo
stále unášející Cestu na Měsíc (zazní plíhalovský Jan Plíhal).
–oči–
Denně ve Hvězdě ve 14.30 (ve středu v 15.00).
Před rokem mi Bence Fliegauf v Praze oznámil, že právě dotočil
nový film. Prý jde o dílo podle skutečné události, nastal totiž čas
přestat se věnovat zkoumání vlastního pupku. Realismus od
filmaře, který – podobně jako celá mladá generace maďarských
režisérů – ohýbá hranice skutečnosti i zavedených filmových
postupů? Bence vždy svérázně balancoval mezi realitou a imaginací, všednodenností a absurditou; hypnotická kamera a unikavý způsob vyprávění však obvykle v jeho filmech vyvolávaly
atmosféru na hony vzdálenou skutečnosti. Drama Je to jen vítr se
inspiruje nedávnými masakry romských rodin v Maďarsku. Ožehavé téma odhaluje znepokojivé nálady v maďarské společnosti
a v každém záběru je až bolestně cítit otisk autenticity. Ruční
kamera však skutečnost neuchopuje syrově, ale proplétá se mezi
protagonisty s grácií, v pozvolném elegickém tanci. Realismus
ještě nikdy nebyl tak elegantní. Lyrická imprese, obrazová i zvuková pastva s rozměry antické tragédie. Pro mě zatím film roku.
–tom–
7
PONDĚLÍ 23. 7.
ef MÍSTO
8.30
ef Hvězda
Reduta 1
9.00
ef Espace Dorleans
Klub kultury
9.30
Reduta 2
ef Sportovní hala
11.00
ef Hvězda
Reduta 1
11.30
Espace Dorleans
Klub kultury
12.00
ef Sportovní hala
13.00
Reduta 2
14.30
ef Hvězda
Reduta 1
15.00
Cafe Portal
Espace Dorleans
ef Klub kultury
15.30
Sportovní hala
17.00
ef Hvězda
Reduta 1
17.30
Espace Dorleans
ef Klub kultury
ef Reduta 2
JAKÉ BUDE DNES POČASÍ: Mělo by se rozjasnit. 24 °C. Super. BUDE ZÍTRA HEZKY? Tak určitě.
STR. ČESKÝ NÁZEV FILMU | PŮVODNÍ NÁZEV
TYP | DÉLKA | FORMÁT
ROK
JAZ. | TIT. | PŘEKL. HOST
50 Rozmarný duch | Blithe Spirit
119 Jelena | Elena [R: 27. 7. - 21.00]
cv | 96 min. | DCP
cv | 109 min. | DVD
1945
2011
A | - | ČE
R | NE | ČE
212 Příběh filmu: Odysea - 2. epizoda | The Story of Film: An Odyssey Episode 2
212 Příběh filmu: Odysea - 3. epizoda | The Story of Film: An Odyssey Episode 3
24 Sindibád | Szindbád [R: 24. 7. - 21.30, 27. 7. - 15. 00]
cv| 60 min. | DVD
2011
A|Č|-
cv | 60 min. | DVD
2011
A|Č|-
cv | 90 min. | 35 mm
1971
M|Č|-
w | 150 min. | PC
cv | 104 min. | DVD
Č|-|A | - | ČE
Petr Vítek, Radim Habartík
1972
139 Houby | Chatrak
146 Provinční herci | Aktorzy prowincjonalni
cv | 90 min. | DCP
cv | 104 min. | 35 mm
2011
1978
B, I | A | ČE
P | - | ČE
Vimukthi Jayasundara
165 Poupata [R: 27. 7. - 21.30]
18 Beznadějní | Szegénylegények [R: 26. 7. - 9.00]
cv | 93 min. | 35 mm
cv | 95 min. | 35 mm
2011
1966
Č|-|M | - | ČE
Zdeněk Jiráský
58
Cesta do Indie | A Passage to India [R: 28. 7. - 17.30]
cv | 163 min. | 35 mm
1984
A | - | ČE
Seminář Nové kino - blok II
w | 150 min. | PC
On, hrdina dne (doprovod: Ještě jsme se nedohodli) | The Kid Brother
Pan profesor Hannibal | Hannibál tanár úr [R: 25. 7. - 8.30]
cv | 81 min. | 35 mm
cv | 91 min. | 35 mm
1927
1956
- | AM | ČE
M | - | ČE
Karel Cudlín - Vzpomínka na Václava Havla, Fotografie
171 Příliš mladá noc [R: 26. 7. - 23.30]
105 Mňága - Happy end
113 Visací zámek 1982-2007
VERNISÁŽ
cv | 65 min. | 35 mm
cv | 62 min. | 35 mm
sf | 50 min. | DVD
2012
1996
1993
Č | NE | Č|A|Č|-|
145 Něco za něco | Coś za coś
cv | 61 min. | DVD
1977
P | - | ČE
51
cv | 85 min. | DCP
VERNISÁŽ
blok | 94 min. | 35 mm
1945
A | - | ČE
84
78
25
Seminář Nové kino - blok I
Shaft skóruje | Shaft's Big Score!
Pouto nejsilnější | Brief Encounter [R: 24. 7. - 8.30]
Pavel Dias - Fotografie
64–65 Oberhausen blok III.
1961–67 N | NE | ČE
cv | 80 min. | DVD
cv | 136 min. | 35 mm
cv | 60 min. | DVD
2011
2004
2011
Č|-|M | A | ČE
A|Č|-
cv | 60 min. | DVD
2011
A|Č|-
kf | 9 min. | 35 mm
cv | 104 min. | 35 mm
1964
Č|N|Č|-|-
DIVADLO
cv | 94 min. | DVD
1996
–|-|–
A|Č|-
170 Posel
193 Musíme si promluvit o Kevinovi | We Need to Talk About Kevin
[R: 23. 7. - 23.30]
cv | 100 min. | DCP
cv | 112 min. | 35 mm
2012
2011
Č|A|A|Č|-
VOSTO5: Stand'artní kabaret
45 Je to jen vítr | Czak a szél [R: 25. 7. - 23.00]
185 Strach z výšek | Lęk Wysokości
DIVADLO
cv | 95 min. | 35 mm
cv | 90 min. | 35 mm
2012
2011
A|Č|M | - | ČE
P | A | ČE
Midi Lidi
Čtyři slunce [R: 25. 7. - 21.00]
Ztracenci [R: 24. 7. - 21.00]
Ocet
Český sen [R: 24. 7. - 23.30]
KONCERT
cv | 105 min. | 35 mm
cv | 83 min. | 35 mm
kf | 21 min. | DVD
cv | 93 min. | 35 mm
2012
1956
2001
2004
Č|-|Č|-|Č|A|Č|-|-
22.00
Divadelní stan
DJ Růžový panter
KONCERT
2007
M|Č|-
22.30
Stan café V lese
Cikánská hudba v podání Gyully Bangy a houslisty V. Pošmourného KONCERT
1972
A | - | ČE
ef
18.00
Sportovní hala
20.00
Divadelní stan
ef Reduta 2
20.30
ef Hvězda
ef Reduta 1
21.00
Divadelní stan
Espace Dorleans
ef Klub kultury
21.30
LFŠ Music Stage
Masarykovo nám.
Smetanovy sady
ef Sportovní hala
23.00
ef Reduta 1
195 Láska v hrobě [R: 24. 7. - 12.00]
43 Dealer
212 Příběh filmu: Odysea - 4. epizoda | The Story of Film: An Odyssey Episode 4 [R: 24. 7. - 9.00]
Příběh filmu: Odysea - 5. epizoda | The Story of Film: An Odyssey Episode 5 [R: 24. 7. - 9.00]
Č|-|-
157 Téma: Heydrich - 1942 (II.)
Atentát [R: 24. 7. - 23.30]
en.dru live Looping and vocal jamming
WORKSHOP FILM A ŠKOLA - Projekce 1
166
204
106
113
140 Země ticha | Land of Silence
140 Prázdný pro lásku | Vide pour l'amour
sf | 31 min. | DVD
kf | 29 min. | 35 mm
2001
2002
A | F | ČE
-|-|-
23.30
ef Espace Dorleans
Hvězda
LFŠ Music Stage
ef Masarykovo nám.
Smetanovy sady
28 Nikdy nezemřeme | Sose halunk meg
123 Terč | Mišen
DJs Omek & Fry
193 Musíme si promluvit o Kevinovi | We Need to Talk About Kevin
32 Mefisto [R: 25. 7. - 17.30]
cv | 95 min. | 35 mm
cv | 158 min. | DCP
PARTY
cv | 112 min. | 35 mm
cv | 144 min. | 35 mm
1993
2011
M | A | ČE
R | - | ČE
2011
1981
A|Č|N|Č|-
23.59
ef Klub kultury
Sportovní hala
88 Foxy Brownová | Foxy Brown [R: 24. 7. - 9.00]
159 Sokolovo [R: 26. 7. - 15.30]
cv | 94 min. | 35 mm
cv | 129 min. | 35 mm
1974
1974
A | - | ČE
Č|-|-
cv | 85 min. | DCP
cv | 88 min. | 35 mm
1945
1971
A | - | ČE
M|S|-
Petr Vítek, R. Pernica aj.
Olaf Möller
David Vondráček
Bence Fliegauf
V. Michálek, M. Epstein
Bence Fliegauf
Vít Klusák, Filip Remunda
Olaf Möller
ÚTERÝ 24. 7.
8.30
ef Hvězda
Reduta 1
51
23
Pouto nejsilnější | Brief Encounter
Dny čekání | Szerelem [R: 26. 7. - 18.00]
LEGENDA: STR. | strana v katalogu | ef – English friendly | cv – celovečerní film | kf – krátký film | sf – středometrážní film | pře – přednáška | w – workshop | A – anglicky | B – bengálsky |
Č – česky | F – francouzsky | I – islandsky | M – maďarsky | N – německy | P – polsky | R – rusky | S – slovensky | AM – anglické mezititulky | ČE – české elektronické titulky | NE - neznámé.
Za reprízovanými tituly uvádíme v závorce datum a čas plánované reprízy ve tvaru [R: datum – čas].