vanoce 2003

SLOVO NA ÚVOD
Medzinárodná redakcia
Drahí èitatelia,
po dlhšej prestávke sa vám opä do rúk dostávajú noviciátne Listy. Toto èíslo je nezvyèajné, lebo
obsahuje hneï nieko¾ko výnimoèných prvkov.
Predovšetkým zachytáva život noviciátu za
viac ako roèné obdobie. Tento èas prebiehal
v spojenom èesko-slovenskom noviciáte. Jednotlivé príspevky sú písané v dvoch jazykoch. Takisto o našich aktivitách sa
môžu ¾udia doèíta na území dvoch krajín. Pre všetkých novicov je tvorba
tohto èasopisu novou skúsenosou. Nielen tieto skutoènosti ma privádzajú
k poznaniu, aké nesmierne obohatenie prináša medzinárodná redakcia a ešte
viac medzinárodný noviciát. Sme akoby predzvesou zjednocujúcej sa Európy. Dobu jezuitskej formácie prežívajú èeskí novici v zahranièí, mnohé
skúsenosti zase Slováci získavajú v èeských komunitách.
Od septembra tohto roku sa noviciátne spoloèenstvo mnohonásobne rozrástlo. To nás podnietilo k myšlienke obnovi úspešný èasopis. Naša vydavate¾ská snaha dostala po nieko¾kých týždòoch tvorivej práce túto konkrétnu
podobu.
Èas pritom rýchlo plynie a pre mòa nastali už druhé Vianoce prežívané
v Spoloènosti Ježišovej. V srdci mi znie krásna meditatívna úvaha, ktorú nám
vo svojom Zápisníku zanechala blahoslavená sestra Zdenka. Píše: „Akým
pocitom radosti a vïaky musí zalia naše srdce skutoènos, ktorú práve ideme slávi; Slovo telom sa stalo. Pozorujeme ho v jeho jednoduchých jasliach;
Boh, ktorý vie všetko, onemel a nehovorí; Boha, ktorý riadi všetko, treba
nosi v náruèí. Kto ho pohol k tomu, aby opustil pravicu Otca a položil sa do
jasie¾, aby prestal kra¾ova na nebesiach a položil sa na slamu? V nebi oblažuje svätých a rozpa¾uje serafínov a prišiel trias sa zimou? Preèo to všetko?
Lebo nás miloval! Milujme teda aj my. Nežiada niè iné iba našu lásku. Prijmime ho preto srdcom povïaèným a plným lásky.“
Prajem vám, drahí èitatelia, aby aj naše Listy prispeli k tejto sviatoènej
nálade.
Pavol Trgo
1
LISTY Z NOVICIÁTU SJ
Noviciát je Boží zahrada
Josef Èunek SJ
Prozøetelnost mu dala geny Valašska a
místo narození i dìtství mìsto Zlín. V roce
narození nemluvnìte Jošky (1955) byla již
skoro celá katolická inteligence v Èeskoslovensku ve vìzeních a církev ve stále tvrdších
okovech komunismu. Pro malé prvorozenì
však byla prvotní dosud nehasnoucí láska rodièù Josefa a Anny a strhující,
živá víra mateøského srdce. V roce 1970 nastoupil uèební obor elektro, 1976
po maturitì zamìstnán ve skupinì elektrikáøù a z ní další rok povolán na
vojnu (Brno, Bechynì, obì letištì). Po dvou letech vojákování poznává své
místo a ocitá se v semináøi v Litomìøicích a v roce 1985 jako kaplan v Pøerovì.
Pak faráø na Valašsku (Lideèko), od roku 1992 pomocník novicmistra v Kolínì
(u Prahy), 1994/95 v Øímì, 1995/96 v Polsku a od roku 1996 novicmistrem.
chci být jedním z druhù Societas Jesu.
1. Ako ste sa dostali do SJ?
O velikonocích roku 1955 se otevøela brána vìènosti knìzi-jezuitovi
P. T. Chardin. Po dvaceti letech jsem
dostal do ruky jeho knihu Božské
prostøedí a do srdce azimut životní
cesty - dostal jsem ji totiž od tajného
slovenského jezuity, kaplana ve své
farnosti, který byl mým duchovní pøítelem, vùdcem. Aè celé dospívání
jsem mìl v srdci dost hluboko oèi jedné živé dívky, nadšení otce Tona
(Lapšanského) mi rozšíøilo obzor natolik, že po pøíchodu z vojny bylo mé
pøátelství s Kristem tak živé, že Jeho
nabídka vyvolala mé užaslé pøitakání:
2. Prezradíte nám nieèo z Vášho
noviciátneho obdobia?
Noviciát zaèal 10-ti denními duchovními cvièeními v bytì tajných jezuitù (E. Váni a I. Bunèek) v Bratislavì. Pracoval jsem jako elektrikáø,
pak zamìstnanec pošty. První, co mi
„novicmistr“, otec Tono uložil bylo:
odejít z aktivit kolem kostela, omezit
kontakty a pøi zamìstnání uspoøádat
den dle pìti bodù: rozjímání, zpytování svìdomí, duchovní èetba, eucharistie, studium. Po roce jsem se ocitl
v semináøi, kde pro tento režim byly
2
ROZHOVOR
podmínky lepší a za tøi roky o váno- tedy v dobì, kdy se mi zaèaly otvírat
cích 1982 jsem byl pøijat ke slibùm oèi pro to, že život je nabídka být pov domácí kapli tehdejšího provinciá- slán do svìta s Kristem.
la, patera Pavlíka v Brnì.
5. Èo nám odporúèate, aby sme
3. Kedy a kde ste prežívali ve¾- noviciátnu formáciu prežili èo najké duchovné cvièenia?
lepšie?
Byl to krásný èas v srpnu 1982 na
Noviciát je Boží zahrada, les –
faøe u patera Porubèana v Udièi. Byli kde mùže být vìtší radost? Je tøeba
jsme dva schováni každý v jedné dávat jména kvìtinám, obèas pøeskomístnosti, pøátelé patera nám nosili èit vìtev, konár na zemi a nebát se
jídlo (v urèený èas ho položili pøed zdolat nìjaký ten vrch, vyšplhat na
dveøe), mši pro nás pater sloužil brzo strom pro lepší rozhled a zakoušení
ráno a každou nedìli (volno mezi toho, že Bùh je blízko.
exercièními týdny) jsme museli na
mši jinam a pak ven do lesa, aby nás
Rozprával sa: Patrik Flajs
nikdo nevidìl. Pro mne byly mìsíèní
exercicie námahou, ale zásadním prohloubením modlitby a rozšíøení chuti
angažovat se pro Jeho království.
4. Aké boli Vaše prvé myšlienky, keï Vás vymenovali za novicmajstra?
Jezuité jsou muži poslání, tedy
každý týden mùžeme dostat nový
úkol. Tak to bylo i s mým „studijním“
pobytem v Itálii. Po osmi mìsících
jsem byl poslán do Polska s vizí úkolu v noviciátì. Co mne napadlo?
Tìžko vzpomínat, ale jistì nic svìtoborného: „jde se tam, kde to pøedstavený vidí potøebné“. Nakonec je to zajímavé. Destinaci do noviciátu jsem
dostal pøesnì dvacet let po maturitì,
3
LISTY Z NOVICIÁTU SJ
Radek Stojanoviè
Kromì toho, že mì Hospodin spøádal
v hlubinách zemì, spatøil jsem svìtlo svìta
11.8.1980 ve Zlínì. Poblíž tohoto mìsta
obuvi leží lázeòské mìsto Luhaèovice, kde
jsem strávil své mládí.
Nevyrùstal jsem zrovna v katolické rodinì, ale díky babièce jsem získal vztah
k Bohu, který se postupnì upevòoval pravidelnou návštìvou kostela, ministrováním a
pøijímáním svátostí.
Ve 4.tøídì jsem byl u prvního sv. pøíjímání a od tohoto velkého zážitku se
datuje má ministrantská éra. Velmi na mne zapùsobil P. Rudolf Vašíèek TJ,
se kterým jsem èasto jezdíval na Sv. Hostýn, a který si mne oblíbil.
Po ukonèení ZŠ jsem úspìšnì složil zkoušku na gymnázium v Uherském
Brodì a pomalu jsem zaèal uvažovat o svém budoucím povolání. Chtìl jsem
být lékaøem, nebo jsem hodnì èasu proležel v nemocnici s kostními potížemi. Ale Bùh urèil, že místo lékaøe tìla se stanu lékaøem duší, což v praxi
znamenalo, že na konci 4. roèníku jsem si podal pøihlášku do knìžského
semináøe v Olomouci a byl jsem pøijat.
Pøípravný roèník tzv. konvikt, který trval jeden rok, jsem absolvoval
v Litomìøicích. Vánoce r. 1999 mi pøinesly do mého života neèekaný zlom.
V den Narození Pánì mì srazilo auto a já, který o vlásek unikl smrti, jsem
ležel s tìžkou zlomeninou stehenní kosti.
Po mém návratu do Litomìøic nás otec rektor vyslal na experiment do
nemocnice. Já jsem pracoval u boromejek v Praze a jelikož se mi tam velmi
líbilo, strávil jsem u nich ještì celý èervenec. Díky nim jsem si vykonal duchovní cvièení u jezuitù v Kolínì, nebo kvùli mému zranìní jsem exercicie
propásl. V 2. roèníku semináøe jsem se opìt zúèastnil exercicií podle sv. Ignáce a zde jsem obdržel milost vstoupit do Tovaryšstva Ježíšova.
ZDE JSEM, PANE !
4
DRUHÁCI O SEBE
Pavol Trgo
Svetlo tohto sveta som uzrel 12. júna
1984. Vyrastal som v Novom Meste nad
Váhom. Z Božej milosti som radostné
chlapèenské roky prežíval v katolíckej rodine. Spolu s dvomi bratmi som mohol na
našich rodièoch vidie, ako nám kresanskú vieru dosvedèujú svojím životom.
Skrze nich som bol vedený k intenzívnemu
prežívaniu vzahu k Bohu. Rodièia vo mne
chránili zárodok túžby zasväti sa Mu.
Nech ich On sám za to odmení!
Povolanie k zasvätenému životu pomaly rástlo. Onedlho po 1. sv. prijímaní som zaèal miništrova. Kòazov som bezprostrednejšie videl pri slúžení
sv. omše i v aktivitách mimo kostola. Vo farnosti pôsobili premonštráti a
Školské sestry de Notre Dame. S nimi som nadobudol prvé predstavy o reho¾nom apoštolskom živote. Po skonèení základnej školy som študoval na
gymnáziu. V mojom vnútri sa zaèali objavova otázky: „Do akého životného
stavu som povolaný? Kam ís po maturite? Naplní sa detská túžba sta sa
kòazom?“ Na tieto otázky mi rôznymi znameniami postupne odkrýval odpoveï sám Pán.
V druhom roèníku sa „zhodou okolností“ raz na hodine náboženstva objavil P. Šofranko, vtedajší promótor povolaní. V tom èase sa jezuiti ešte nestali stredobodom môjho h¾adania. Dlhodobé rozlišovanie povolania pokraèovalo do augusta 2001. Poèas jezuitského letného tábora „CPŽ“ pre vo¾bu
povolania som sa zoznámil s jezuitskými novicmi a ich novicmajstrom. Atmosféra prvých duchovných cvièení (pod vedením P. Šuppu) i spôsob každodenného života jezuitského novica ma fascinoval. Rozhodol som sa dôkladnejšie spozna túto reho¾u. Preèítal som si nieko¾ko knižiek o jezuitoch, stretol
som sa s P. Csontosom, navštívil som neïalekú piešanskú komunitu. Tieto
stretnutia ma utvrdili v mojom rozhodnutí – stanem sa jezuitom.
Na jar 2002 som si podal žiados o vstup do Spoloènosti Ježišovej a dva
dni pred osemnástymi narodeninami som bol prijatý. A tak som sa 6. septembra 2002 ocitol v noviciáte.
5
LISTY Z NOVICIÁTU SJ
Martin Belák
6
PRVÁCI O SEBE
Martin Benko
Pochádzam z malého mesteèka na východe – Košíc, zo sídliska ahanovce, kde
som raz ahal svoje ovce. Narodil som sa
kdesi v nemocnici 22.1.1985. Z tohto obdobia si však ve¾a nepamätám. Už odmalièka ma moji rodièia viedli k viere.
Svoj život môžem rozdeli na 3 dôležité obdobia. Prvý prelom nastal po skonèení 4. roèníka na základnej škole, keï
som zaèal navštevova gymnázium v Košiciach, kde sa mi po ôsmich rokoch
podarilo zmaturova. Poèas štúdií som, vïaka svojmu mladšiemu bratovi
spoznal jezuitov. A tak sa zaèala ve¾ká miništranská kariéra a druhá fáza
môjho života. Ujal sa ma P. Ján Revák SJ, ktorý ma obèas „podpichol“ a tak
mi pomohol nájs moju cestu. Spoznával som ïalších èlenov Spoloènosti
Ježišovej, ich život a práce. Vo svojom vnútri som cítil volanie k zasvätenému životu. Rozhodujúcim okamihom boli moje prvé duchovné cvièenia
v januári 2003. Tam zaznel definitívny verdikt: „Preto poï, pošlem a.“ Navštívil som prešovskú komunitu, predovšetkým P. Šuppu. Pred „maturou“ som
si podal prihlášku do Spoloènosti Ježišovej. Ešte v deò examinácií, 20. júna
2003, mi Páter provinciál oznámil, že som prijatý.
Tretie obdobie sa zaèalo 6. septembra 2003, keï som nastúpil do Noviciátu SJ v Ružomberku.
Ïakujem všetkým, ktorý mi na mojej ceste pomáhali a pomáhajú svojimi modlitbami, predovšetkým svojej rodine a blízkym.
AD MAIOREM DEI GLORIAM !
7
LISTY Z NOVICIÁTU SJ
Patrik Flajs
Narodil som sa ako malé „bábo“ mojim rodièom 15. marca 1983 vo ve¾komeste Oravy, v Dolnom Kubíne.
Mám dvoch bratov a jednu sestru. Moji
rodièia ma od útleho detstva viedli ku viere
v Boha, za èo som im ve¾mi vïaèný.
Úspešne som skonèil základnú a strednú školu, som vyuèený za kuchára a èašníka.
Mojím ve¾kým koníèkom bolo miništrovanie, ktorému som sa naplno
venoval ako vedúci miništrant. Ïalšou mojou zá¾ubou je šport a turistika.
Ako som spoznal jezuitov?
Keï som èítal Katolícke noviny, ve¾mi ma zaujal jeden oznam: „H¾adáš
svoje povolanie?“ Bol to tábor, ktorý organizovali jezuiti s témou o h¾adaní
svojho povolania. Keïže som h¾adal svoju životnú cestu, prihlásil som sa a
ve¾mi mi to pomohlo v mojom ïalšom raste. Mal som vtedy len 15 rokov,
takže som si musel dokonèi školu a potom o nieèom rozmýš¾a. S jezuitmi
som bol stále v kontakte. Keï sa noviciát SJ presunul do Ružomberka, mohol som navštevova a aj spoznáva život jezuitov a život novicov. Mojím
duchovným vodcom bol Páter Jozef Šuppa, vtedajší magister novicov.
Po skonèení školy som bol chví¾u nezamestnaný, tak som sa stal èlenom
ozbrojených síl SR - teda vojakom. Potom som sa definitívne rozhodol a podal prihlášku do Spoloènosti Ježišovej. Poslal som potrebné údaje na prijatie. Páter provinciál ma pozval na examináciu do Bratislavy. Prijali ma. Do
noviciátu som vstúpil 6. septembra 2003.
DEO GRATIAS !
8
PRVÁCI O SEBE
TomᚠNovák
Od mého narození uplynulo již 24 let.
Moji rodièe mì nechali jako malého pokøtít, ale dále pøenechali náboženskou výchovu mé malièkosti socialistickému školství.
Nutno podotknout, že uèitelé té doby
nebyli pøíliš nábožensky horliví a vyuèování na základní škole v Sázavì (pøed i po
revoluci) pøežil mùj ateizmus ve zdraví.
Také uèitelé na SPŠ Dopravní v Praze byli
toho názoru, že Bùh skuteènì nemùže kouøit dýmku, nebo na nebesích na to není dostatek kyslíku.
Ale po maturitì a úspìšných pøijímaèkách na Strojní fakultu TU v Liberci se neèekanì vrátil bráška z výletu. Tedy jeho návrat jsem oèekával, neèekané bylo, že zaèal chodit do kostela – každou nedìli a dokonce i v týdnu.
Horší bylo, že o víøe chtìl i mluvit – a to se mnou. Zakrátko jsem musel
uznat, že nezvládnu dokázat neexistenci Boha a musím pøijmout fakt, že prostì
mùže existovat. Další úvaha byla jasná – pokud existuje, tak jako stvoøitel
èlovìka dal mu také o sobì vìdìt – staèí hledat v náboženských knihách.
Nejpøístupnìjší byla Bible. Ale až v nìkterém listì sv. apoštola Pavla mi Bùh
otevøel oèi a já se dozvìdìl odpovìï na otázku: Proè by Bùh tvoøil svìt?
Protože èlovìka miloval døíve než ho stvoøil. Mohl jsem si prvnì øíci: Vìøím.
Ale to nebylo všechno. Bráška trval na tom, že musím chodit do kostela.
Tak dobøe. Pak ještì tvrdil, že mám navštìvovat nìjaká spoleèenství. Pøi té
pøíležitosti jsem uèinil dùležitý objev: existují františkáni. Pøi jedné z èastých
návštìv u nich mì upoutal èasopis na stole, který nesl název Jezuité. Od té
chvíle bylo jasno – sem jdu.
Po roèním rozmýšlení jsem o tom v Sázavì povìdìl otci Janu Patovi.
Ten mì seznámil s prvním jezuitou – otcem Rudolfem Duškem. S ním jsem
se setkával v nepravidelných intervalech 1 až 3 mìsícù. Jedním z probíraných
témat bylo, zda dostudovat školu nebo ne, ale další jezuita otec František
Hylmar to postavil jednoznaènì: Buï dostuduješ, nebo tu nemᚠco dìlat. A
tak jsem tady. Bohu díky.
9
LISTY Z NOVICIÁTU SJ
PRVÁCI O SEBE
Robert Svatoò
Narodil jsem se 26. bøezna 1976 ve
Valašském Meziøíèí. O køesanské víøe jsem
se dovídal hlavnì díky mojí babièce, která
mì jako dítì opatrovala, když rodièe zrovna nebyli doma nebo když jsem byl nemocný. Bylo to u ní v domì, za kuchyòským
stolem, kde jsem poprvé slýchával pøíbìhy
z Písma svatého a prohlížel si obrázky
z ilustrované bible.
Základní školu jsem vychodil v našem
mìstì, jen pár krokù od domu.V osmé tøídì, jelikož se pøesnì nevìdìlo co se
mnou, mì rodièe pøihlásili na gymnázium. V té dobì jsem si poprvé zaèal
sám uvìdomovat, že ve svìtì ještì existuje Církev a že i do kostela v našem
mìstì chodí lidé. A zrovna na zaèátku mých gymnazijních studií se jednou
profesor ptal, kdo z nás by chtìl navštìvovat hodiny náboženství. Neváhal
jsem a hned se pøihlásil. Setkání pro støedoškoláky probíhala na meziøíèské
faøe každý pátek a poklad víry nám tam s velkým zápalem pøedkládal starý
knìz, dùchodce, P. J. Kašpar. Byl to on, kdo mì pak pøipravil ke sv. zpovìdi
a k prvnímu sv. pøijímání. Bìhem let na gymnáziu jsem èastokrát docházel
za ním, do malého bytu uprostøed sídlištì, kam též smìøovali mnozí vìøících,
kteøí hledali duchovní útìchu a pomoc. Postupnì jsem zaèal ministrovat na
jeho mších, které sloužíval vždy v malém kostelíku ve mìstì.
Zpùsob života tohoto Božího èlovìka mì stále více pøitahoval a tak jsem
si pøed maturitou podal pøihlášku do semináøe. Strávil jsem rok formace
v konviktu v Litomìøicích a pak další ètyøi roky v Olomouci. Tehdy mi Bùh
do cesty poslal knìze, R. Machana, díky nìmuž jsem mohl strávit ètyøi roky
v koleji Casa Balthasar v Øímì, která je formaèním domem pøipravujícím
mladé lidi k zasvìcenému životu. Pobyt v mezinárodní komunitì, jejímž pøedstaveným je belgický jezuita P. J. Servais, byl pro mì školou køesanského a
evangelního života. Zde jsem také mohl zpìtnì zahlédnout pøítomnost sv.
Ignáce v mém životì. Spolu s ním tedy odpovídám na Pánovo volání a vykroèuji na cestu následování v Jeho Tovaryšstvu.
10
SKÚSENOS
Hospic
Všude, kam sv. Ignác a jeho druhové pøišli, sloužili nemocným, protože
v nich vidìli svého Mistra a Pána. Když se Ignác stal generálem øádu, zahrnul
tuto zkoušku do formace jezuitských novicù. A tak když pøišla „plnost èasu“,
zavolal si nás P. magister a oznámil nám místo a dobu konání: Hospic sv.
Lazara v Praze - Bohnicích od 1. do 31.7.2003. Nìkteøí z vás asi slyší slovo
„hospic“ poprvé v životì. Hospic je léèebné zaøízení, kam jsou pøijímáni
pacienti v koneèném stádiu svého života. Mají rakovinu, nebo jinou
nevyléèitelnou nemoc. O pacienty se stará zdravotní personál ve složení pan
doktor, zdravotní sestry a ošetøovatelé, k nimž jsme byli zaøazeni i my.
Pracovali jsme od 8 do 15 hod. V 8 hod jsme rozdali snídani a nakrmili
pacienty, kteøí se sami nemohli najíst. Po úklidu nádobí pøišla na øadu hygiena
pacientù, tzn. umývání, pøebalování atd. Nauèil jsem se hodnì nových vìcí,
napø. pøebalit pacienta, což pro mne døíve byla španìlská vesnice. Ve 12 hod
jsme rozvezli obìd, nakrmili pacienty a zbývající 4 hodiny jsme mìli vyhrazené
pouze pro nì. Zpívali jsme jim písnièky, procházeli se s nimi (kteøí ještì mohli
chodit) po areálu hospice, nebo si s nimi jen tak vykládali. Mnoho pacientù
se také zajímalo o naše životní osudy, proè jsme s Pavlem vstoupili do øádu
apod. Uvìdomil jsem si, jak je dùležité
„být“ s pacientem, pomodlit se s ním,
nebo ho mlèky držet za ruku. Byl jsem
také svìdkem nìkolika úmrtí, ve kterých
jsem si uvìdomil význam modlitby.
V tomto prostøedí plném utrpení, ale
také radosti, nám èas uplynul jako voda.
V den slavnosti sv. Ignáce jsme šli do
služby naposledy. Rozlouèili jsme se jak
s personálem, tak s pacienty, a podìkovali jsme jim za jejich trpìlivost
s námi. Doufám, že jsme tam vnesli
aspoò trochu svìtla; já si odtamtud
hodnì svìtla odnáším.
Kostel sv. Ignáce
Radek Stojanoviè
a rezidence SJ v Praze
11
LISTY Z NOVICIÁTU SJ
„Zjednoti v Kristovi ako v hlave všetko,P. Jozef J
èo je na nebi aj èo je na zemi.“ (Ef 1,10)
V Stanovách SJ sa píše: „Vo výchove novicov majú ma prvé miesto duchovné cvièenia (DC), keïže sú hlavný a základný zo všetkých experimentov.“ Ponúkam Vám poh¾ad, ako toto dôležité noviciátne obdobie hodnotím
po nieko¾kých mesiacoch.
Ako Boží dar som mohol na
jar tohto roku prežíva 30-dòové
DC, ktoré zostavil a pre nᚠduchovný pokrok zanechal sám sv.
Ignác. Svoje otcovské vedenie mi
ako skúsený exercitátor pri sprevádzaní exercíciami preukazoval
P. magister. Na celý mesiac nás do
svojej rezidencie prijala jezuitská
komunita na mariánskom pútnickom mieste Svatý Hostýn.
Jednotlivé exercièné týždne
boli ve¾mi vhodne vèlenené do
prebiehajúcich liturgických období. V posledných pôstnych týždòoch som spolu so sv. Ignácom
h¾adal princíp a cie¾ ¾udského byPod ochranou Panny Márie
tia; svoje doterajšie konanie som
Svatohostýnské
si od hriechov oèistil v exerciènej
sv. spovedi. Kristovo utrpenie som už prežíval v omšiach Svätého týždòa a
ve¾kopiatoèných obradoch. Radostné Aleluja sa na Ve¾konoènú nede¾u rozliehalo v bazilike a v mojom srdci aj pri rozjímaniach o zmàtvychvstaní Pána
Ježiša v poslednom exerciènom týždni.
Aj prekrásna hostýnska príroda vytvorila svoje neopakovate¾né èaro.
Všetko sa odohrávalo v èase konèiacej sa zimy a v prírode sa prebúdzajúcej
jari. I tu som objavil malý zázrak a Božie riadenie… Pri nazeraní o narodení
12
SKÚSENOS
JurovskýPána sa nám na ten èas (prvé aprílové dni) naskytla nezvyèajná prírodná sce-
néria – pri prechádzkach lesnými cestièkami mi pod nohami vàzgalo množstvo èerstvo napadnutého snehu. Na Ve¾konoènú nede¾u (o pätnás dní neskôr) ortu teplomera sa už vyšplhala na 22°C a slnko prežiarilo oblohu.
Kristus svojím zmàtvychvstaním nastolil nový život – a ten zaèal prúdi i do
celej prírody, ktorá povstala k novému životu.
Èo konkrétne som najviac zakúsil v jednotlivých rozjímaniach? Aktívne
vedomie o Všemohúcom a Vševedúcom,
všetko milujúcom a dokonale láskavom
Bohu ako prvotnom Stvorite¾ovi všetkých
vecí a cieli, ku ktorému smeruje všetko
stvorenie k svojmu naplneniu. Hlboko som
precítil, že pochádzam z Boha ako rozumné
stvorenie, povolané Božím slobodným
rozhodnutím k podielu na jeho trojjedinom
živote (porov. Ef 1, 1-10). Predtým moje
pyšné ego vo svojej zvrchovanosti èasto
odmietlo a vylúèilo Božiu zvrchovanos zo
systému hodnôt. Ale teraz ma úcta k Božej
ve¾kosti a dokonalosti privádza k pokornému odovzdaniu a životu, o ktorom sv.
Ignác píše: „Ad maiorem Dei gloriam, na
väèšiu Božiu slávu.“ Tieto myšlienky
upevnili vo mne duchovné povolanie úplne
sa odda Otcovi nasledovaním Ježišovho
spôsobu života.
„Tomu, kto si robí DC, ve¾mi osoží vstúpi do nich s ve¾kou odvahou a š¾achetnosou voèi svojmu Stvorite¾ovi a Pánovi, obetujúc mu všetko svoje chcenie a
slobodu, aby jeho božská Velebnos používala tak jeho osobu ako aj všetko,
èo má, pod¾a svojej najsvätejšej vôle.“
O pravdivosti tejto úvodnej poznámky k exercíciám som sa presvedèil
svojím prvým noviciátnym experimentom. Takúto osobnú ve¾kodušnos prajem všetkým, ktorí sa rozhodnú preži DC.
Pavol Trgo
13
LISTY Z NOVICIÁTU SJ
Deò v noviciáte
5:30 – Budíèek
„Preto bdejte celý èas a modlite sa…“ (Lk 21,36)
„A èo hovorím vám, hovorím všetkým: Bdejte.“ (Mk 13,37)
7:10 - Sv. omša
„Kto chce ís za mnou, nech zaprie sám
seba, vezme svoj kríž a nasleduje ma.“
(Mk 8,34)
9:00 – Lektura, scriptura-štúdium
„Žiak nie je nad uèite¾a…“ (Mt 10,24)
10:30 – Konferencia
„Všetci, èo ho poèuli, žasli nad jeho rozumnosou a odpoveïami.“ (Lk 2,47)
12:20 - Obed
„Žatva je ve¾ká, ale robotníkov málo.
Preto proste Pána žatvy, aby poslal robotníkov na svoju žatvu.“ (Mt 9,37-38)
14
SKÚSENOS
14:30 – Práca s demi-uèenie a hra
„Nechajte deti prichádza ku mne! Nebráòte im, lebo
takým patrí Božie krá¾ovstvo.“ (Mk 10,14)
15:00 – Práca v dome
„A tak už nie si otrok, ale syn, a keï syn, tak skrze
Boha aj dediè.“ (Gal 4,7)
16:15 - Olovrant
„Èloveka nemôže poškvrni niè, èo vchádza doò
zvonku, ale èo vychádza z èloveka, to poškvròuje èloveka.“ (Mk 7,15)
19:00 – Vychádzka, osobné vo¾no
„... a urobím z vás rybárov ¾udí.“ (Mt 4,19)
20:30 – Body, silencium - mlèanie
„Veï z plnosti srdca hovoria jeho ústa.“ (Lk 6,45)
15
Martin & Martin
LISTY Z NOVICIÁTU SJ
Ježiš ma volá
Pápežský dokument Nové povolania pre novú Európu zaèína zaujímavým úvodom: Píšeme vám, chlapci a dievèatá, dospievajúci, mladí,
vám, rodièia a vychovávatelia, vám
pastieri a kòazi, zasvätení a zasvätené, všetkému Božiemu ¾udu
v Európe. Tento dokument hovorí
o h¾adaní možností ako ukáza hodnotu a zmysel povolania. A èo na to
evanjelium?
V evanjeliu nenájdeme sta, stretnutie alebo rozhovor, ktorý by nemal
význam povolania, ktorý by priamo
alebo nepriamo nevyjadroval Ježišovo volanie. Akoby jeho stretnutia
s ¾uïmi, vyvolané najrozliènejšími
okolnosami, boli pre neho príležitosou postavi èloveka pred strategickú otázku: Èo mám robi so svojím
životom? Ktorá je moja cesta? Kam
ma Ježiš volá?
Všimnime si Ježišov spôsob ako
povoláva èloveka do svojej služby:
Vo svojom podobenstve hovorí:
„Rozsievaè vyšiel rozsieva. Ako sial,
niektoré zrná padli na kraj cesty; prileteli vtáky a pozobali ich. Iné padli
na skalnatú pôdu, kde nemali ve¾a
zeme, a hneï vzišli, lebo neboli hlboko v zemi; ale keï vyšlo slnko,
zahoreli, a pretože nemali koreòa
uschli. Zasa iné padli do tània, ale tà16
nie vyrástlo a udusilo ich. Iné zrná
padli do dobrej zeme a priniesli úrodu: jedno stonásobnú, iné šesdesiatnásobnú a iné tridsanásobnú.“ (Mt
13, 3-8)
Rozsievanie je prvý krok, ktorým Boh povoláva èloveka do svojej služby. Rozsieva slobodne
a v hojnosti a zároveò rešpektuje slobodu pôdy, kde padá semeno. Povolanie je teda najskôr aktivitou Boha,
až potom aktivitou èloveka ako odpoveï na Božie volanie. Podobenstvo
nás vahuje do ve¾kého tajomstva
rozsievania a volania. Boh rozsieva
všade dobré semeno evanjelia, prichádza do každého srdca èloveka, bez
výnimiek. Chce spasi všetkých. Súèasou múdrosti rozsievaèa je rozsieva dobré semeno povolania v správnej chvíli.
Druhým krokom Božieho volania je sprevádzanie. „Ako sa tak zho-
NASLEDUJ MA ...
várali a spoloène uvažovali, priblížil
sa k nim sám Ježiš a išiel s nimi.“ (Lk
24, 15) Ježiš kráèa po boku svojich
uèeníkov a sprevádza ich. Postupne
ich privádza k zrelosti viery, k plnému
vyklíèeniu zasiateho semena a otvára
im oèi a oni ho spoznali. Tento druhý
krok otvára bránu ïalšiemu pôsobeniu Ježiša v srdciach uèeníkov.
„I spýtal sa ich: O èom sa to cestou
zhovárate?…Vy nechápaví a arbaví
srdcom uveri všetko, èo hovorili proroci! Èi nemal Mesiᚠtoto všetko
vytrpie, a tak vojs do svoje slávy?
A poènúc od Mojžiša a všetkých prorokov, vykladal im, èo sa naòho
v celom Písme vzahovalo...“(Lk 24,
17-29)
Na ceste sprevádzania po sejbe
nasleduje výchova mladého èloveka. „Vošiel teda a zostal s nimi.“ (Lk
24, 29) Výchova je úzko spätá
s formáciou. Ani tento bod Ježiš neobchádza. Naopak evanjelista zachytáva slová uèeníkov: „Èi nám nehorelo srdce, keï sa s nami cestou
rozprával a vysvet¾oval nám písma?“
(Lk 24, 30-32) Ide o vrcholný moment
spoznania svojho povolania. Predovšetkým dvaja uèeníci spoznávajú
Ježiša, objavujú tajomstvo života
v znamení Eucharistie. „A ešte v tú
hodinu vstali a vrátili sa do Jeruzalema...a aj oni porozprávali, èo sa im
cestou stalo a ako ho spoznali pri lá-
maní chleba“. (Lk 24, 33-35) To je
posledný bod Ježišovej pedagogiky
volania, proces rozpoznávania.
Každý jeden veriaci èlovek je
povolaný k tomu, aby naplno nasledoval Ježiša Krista, bol ako on, konal
ako on. To je jeho poslanie. Zvl᚝ pri
napomáhaní povolaní.
Drahí èitatelia Listov z noviciátu.
Aj vás Boh povoláva k tomu, aby ste
svojím svedectvom života, svojou
každodennou modlitbou, evanjelizáciou, kresanskou službou, katechézou napomáhali novým dobrým povolaniam pre Katolícku cirkev a radikálne svedèili o potrebe kòazských
a reho¾ných povolaní. Ježiš je nám
príkladom a výzvou, aby sme sa stali,
tak ako on, dobrými rozsievaèmi Božieho slova. Mali úèas na sprevádzaní mladého èloveka formou zdie¾ania
sa o chlieb viery, o prežité skúsenosti
s Bohom. Venovali vo¾ný èas mladým, kráèajúc popri nich, poèúvali ich
a odpovedali na ich otázky. Ïalej nás
povzbudzuje, aby sme popritom nezabúdali na vštepovanie dobrej výchovy a boli zároveò dobrými vychovávate¾mi, formátormi na ceste povolania radostným prežívaním svojho
povolania. Chcem Vás i touto formou
poprosi o modlitbu za nové reho¾né
povolania do našej Spoloènosti.
P. Ján Benkovský SJ
17
LISTY Z NOVICIÁTU SJ
Iskry
ISKRY
105
105
sv. Ignáca
Je skoro isté, že sa Boh k nám zachová
ve¾mi štedro, ak v nás nájde ve¾kodušnú a
hlbokú pokoru.
✯
Boh je skúsený bankár, ktorý hodnotí
lásku viac pod¾a skutkov než pod¾a
krásnych slov.
✯
Dovolené je len jedno: milova Boha a za
cenu tejto lásky rás v milovaní.
✯
Starajme sa iba o plnenie vôle Božej: o všetko ïalšie, èo bude k nášmu prospechu,
sa už postará Boh.
✯
Pravda nemôže by nadlho umlèaná. Môže sa na òu útoèi, ale premožená by
nemôže.
✯
Božia dobrota má tú vlastnos, že s väèšou ostražitosou chráni tých, ktorých diabol
zúrivo napadá.
✯
Boh nás vedie dvojakým spôsobom. Za prvé:
vedie nás priamo sám. Ak sa to deje skryte,
je nám tento spôsob neznámy. Za druhé:
vedie nás prostredníctvom ostatných ¾udí.
18
SPIRITUALITA
Vìnec nadìje-zkušenosti
Lidský život je oèekáváním – a zkušeností. Èím více se máme na co
tìšit, tím více máme chuti žít. Advent je pøímo ovìnèené oèekávání. Zkušeností se mùže stát každý uplynulý den, tím více rok.
Zkušeností se nám stal tøetí rok tøetího tisíciletí, zasvìcený rùženci. Jeho
trojka na konci mùže zvýraznit trojici božích Osob anebo poukázat jemnì na
to, že nᚠPán procházel tímto svìtem tøiatøicet let. Procházejí jím též jezuité.
Co nám øíkají nìkteré „trojkové“ roky z jejich dìjin?
1523 - sv. Ignác dovršuje svou duchovní promìnu v Manreze a koná
pou do Svaté zemì
1543 - Petr Faber (první spoleèník
Ignáce) pøijímá do øádu Petra Kanisia, jenž je prvním zaalpským jezuitou, on pozdìji posílá jezuity do Prahy, Trnavy a Varšavy
1553 - Ignác dokonèuje Konstituce
1583 - první Evropané, jezuité M.
Ricci a M. Ruggieri pøicházejí do
Èíny a rozvíjejí svou misi
1633 - první jezuita vstupuje do Marylendu (USA)
1673 - první zjevení Božského Srdce sv. Markétì Marii
1723 - dochází k nedorozumìní mezi
Kongregací ritù a jezuity kvùli èínské kultuøe v liturgii
1773 - zrušení øádu papežem Klementem XIV.
1913 - založení Katolické univerzity
„Sofia“ v Tokiu (nìmeckými jezuity)
1983 - pater Pedro Arrupe, nemocný
generální pøedstavený, podává demisi, jako nástupce je zvolen Petr-Hans
Kolvenbach, Holanïan
2003 - Ján Ïaèok uveden do služby
provinciála Slovenské provincie SJ
- èeský jezuita, TomᚠŠpidlík
(83 let) jmenován kardinálem
Èlovìk nabývá zkušeností – nejvìtší možná je zkušenost s Bohem. Jak
veliká musela být u jezuitù, když dokázali donést evangelium skuteènì až na
kraj svìta a vyrýt tak hlubokou stopu v dìjinách církve i jednotlivých národù.
Jde o to oèekávání: mít ho tak živé. Pak i dny, roky každého z nás budou
kamínky, mozaikou chrámu života, oslavou Slavného Boha, Ježíše Krista.
P. Josef Èunek SJ
19
LISTY Z NOVICIÁTU SJ
Peter–Hans Kolvenbach
V predchádzajúcich èíslach sme vás postupne zoznámili s generálnymi
predstavenými 20. storoèia. Posledným z nich je súèasný 28. nástupca sv.
Ignáca v službe generála Spoloènosti, Páter Peter–Hans Kolvenbach. Pod
jeho vedením prešla SJ do nového, 21. storoèia. Dnes vám P. generála predstavujeme trochu netradiène. Predkladáme nielen faktografické údaje, ale
hlavne osobný zážitok zo stretnutia s týmto výnimoèným èlovekom.
1928 – narodený v Holandsku
1947 – konèí základné štúdia
1948 – vstupuje do noviciátu v Mariendaale, Grave
1958 – odchádza na misie na Blízky
východ; študuje teológiu v Bejrúte
1961 – prijíma sviatos kòazstva
1968 – 1981 profesor na Inštitúte
orientálnej lingvistiky a na Univerzite sv. Jozefa v Bejrúte
1974 – provinciál Blízkeho východu;
1981 – rektor Orientálneho inštitútu
v Ríme
1983 – generálny predstavený SJ
Mesiac po vstupe do noviciátu Spoloènosti Ježišovej, 7. októbra 2002,
sa nám naskytla príležitos osobne sa stretnú s naším P. generálom. O deviatej hodine som uvidel nášho P.generála. Spolu s nieko¾kými kòazmi celebroval sv. omšu v novej kaplnke Centra Aletti v Olomouci.
Vo svojej homílii nám P.generál odporuèil prežíva nᚠživot s Pánom,
v duchu spirituality sv. Ignáca nachádza Boha vo všetkých veciach („… a
nám Pán otevøe oèi, a prozøíme a uvidíme všechna ta setkání s ním, nyní,
když spolu s ním putujeme a spolu s ním lámeme chléb…“)
Po skonèení sv. omše nasledovalo stretnutie všetkých prítomných jezuitov. Ešte pred jeho zaèiatkom nás P. magister osobne predstavil P. generálovi.
20
GENERÁLNI PREDSTAVENÍ 20. STOROÈIA
Po uvítacích slovách zaèal P.generál odpoveda na otázky, ktoré mu vopred
písomne predložili niektorí pátri. Ve¾mi obšírne odpovedal na otázku týkajúcu sa „jezuitov v nebi“. Vysvetlil nám, za akých okolností môže zaèa beatifikaèný a kanonizaèný proces a ako je to v prípade bývalých generálov Spoloènosti – P. Arrupeho a P. Ledochowského. P. generál tiež spomenul, že
v blízkej budúcnosti sa azda doèkáme nieko¾kých vyhlásení jezuitov za svätých a blahoslavených. V tej chvíli som bol ve¾mi rád, že naša Spoloènos
bude ma nových orodovníkov u Pána Boha v nebi. Z ïalších tém diskusie
ma najviac zaujal sociálny apoštolát a situácia s poètom duchovných povolaní. P. generál k tejto téme zdôraznil, že je ve¾mi dôležité, aby každý jezuita
svojím životom a osobným príkladom bol povzbudením pre mladých ¾udí.Tiež
som sa dozvedel, že v Spoloènosti mám ešte asi 900 spolunovicov. Tí sú po
celom svete – v Európe, Ázii, Amerike i Afrike.
Celá diskusia ma vnútorne obohatila a rozšírila moje vedomosti o živote
v Spoloènosti. Osoba P. generála mi ve¾mi pripomenula èrty jezuitu: èloveka
skromného, priate¾ského, schopného pružne reagova na potreby súèasnej
doby a spoloèenskej situácie, no zároveò pevne odhodlaného ís za svojím
poslaním – spasi duše.
O 12.00 nasledoval spoloèný obed s P. generálom. Poèas neho som mal
možnos bližšie spozna východoeurópskeho asistenta P. Steczeka.
Po obede sa skonèilo naše prekrásne stretnutie s P. generálom. Osobne
sme sa s ním rozlúèili. Neskôr som sa v jednom z olomouckých kostolov
poïakoval Pánu Bohu za príležitos osobne spozna P. generála i za to, že ho
Pán dal celej našej Spoloènosti.
Pavol Trgo
21
LISTY Z NOVICIÁTU SJ
Trlenská chata
V Trlenskej doline na Vlèej skale pri Vlkolínci v r. 1935 jezuiti
s pomocou mnohých dobrovo¾níkov postavili drevenú chatu
s kaplnkou. Chata slúžila ako zotavovòa pre novicov a duchovné cvièenia. V druhom roku užívania chaty jezuiti priniesli kópiu milostivého
obrazu Panny Márie Snežnej z Ríma
a usporiadali pú mariánskych ctite¾ov z Ružomberka a okolia. Po
roku 1950 zrušením kláštorov prešiel celý areál do užívania štátu.
Chata a jej okolie poèas 45 rokov postupne strácala na sakrálnom
rekonštrukcia 2003
charaktere. Z kaplnky vytvorili jedáleò, Lurdskú jaskyòu nechali zarás krovím a z areálu sa stala obyèajná chata na rekreaèné a školské úèely. Našastie sochy, oltár a iné liturgické veci
sa rozobrali po okolí a pri obnovení chaty sa opä vrátili na pôvodné miesto.
Prvý tábor poriadaný jezuitmi v r. 1995 sa niesol vo ve¾kom nadšení.
Asi 120 chlapcov, miništrantov zo všetkých jezuitských kostolov na Slovensku spolu so školastikmi z Bratislavy, tu prežilo krásny týždeò. Keïže
kapacita chaty a šopy nestaèila, na lúke postavili ve¾ký stan a pre jedáleò
výborne poslúžil priestor pod
posviacka kaplnky
prístreškom sv. Jozefa.
Okrem bohatého športového programu sa areálu vrátil pôvodný charakter. Otec
biskup Peter Dubovský SJ,
ešte pamätník starej chaty, vysvätil kaplnku a slúžil v nej
sv. omšu po 45 rokoch.
22
Z ÈINNOSTI NÁŠHO DOMU
Prvé roky užívania chaty na Vlèej skale priniesli
so sebou aj ve¾a práce. P. Andrej Filipek SJ, predstavený ružomberskej komunity sa s neúnavnosou
pustil do obnovovania tohoto diela. Oslovil ¾udí,
ktorí majú radi toto miesto a s ich pomocou chata
zaèala slúži pre apoštolát mládeže a rodín.
Do kaplnky sa vrátil pôvodný oltár s obrazom
Panny Márie Snežnej, ktorej je kaplnka zasvätená.
I tu sa nadviazalo na tradíciu pútí od r. 1936. Na
pú do Trlenskej zaèali prichádza desiatky ¾udí,
P. Vojtìch Suchý SJ
hlavne tých, ktorí ešte zažili èinnos jezuitov
v minulosti. V súèasnosti prichádzajú pútnici nielen z Ružomberka a okolia, ale i z Moravy. A mnohí
skutoène putujú – peši. Odpustovej slávnosti sa predovšetkým zúèastòujú jezuiti, ktorí tu vyrastali: biskup Peter Dubovský SJ, biskup Pavol Hnilica SJ
a kardinál Ján Chryzostom Korec SJ, P. Andrej
Osvald SJ…. V r. 2001 prijal pozvanie apoštolský
nuncius na Slovensku arcibiskup Henrych Józef Nowacki a v r. 2003 sme privítali v rámci Stredoeurópskych katolíckych dní provinciála èeských jezuitov, P. Vojtìcha Suchého SJ.
kardinál J. Ch. Korec SJ
Presahovaním noviciátu, v máji r. 2001
z Trnavy do Ružomberka, sa uskutoènil ïalší
Jaroslav Baranec
krok využívania chaty na Vlèej skale. Chata
opä slúži ako miesto oddychu a naèerpania síl
pre jezuitských novicov.
V súèasnosti pod vedením architekta Ing.
Martina Bišana sa uskutoèòuje generálna rekonštrukcia poškodených èastí a odstraòujú sa
následky socialistického realizmu na objekte.
Aby každý pútnik a návštevník cítil duchovnos
prostredia a spojitos ¾udskej práce s krásou
Božej prírody.
P. Ondrej Gabriš SJ
23
LISTY Z NOVICIÁTU SJ
Monogram jména Ježíšova
IHS. Tøi písmena vložená do støedu kruhu jež má podobu mešní hostie, ze které vyzaøují jakoby paprsky slunce. Znak, který po
celém svìtì rozšíøili øeholníci Tovaryšstva
Ježíšova. Mùžeme jej nalézt na fasádách jezuitských kostelù, nad vchody starých øádových kolejí nebo i na prvních stránkách spisù
sv. Ignáce a jeho následovníkù. Pojïme se
nyní spoleènì podívat, kam sahá pùvod tohoto znaku a jaký je jeho význam.
Monogram IHS nejsvìtìjšího jména Ježíš je èasto vysvìtlován nejrozmanitìjším
zpùsobem. Vykládá se jako zkratka motta Iesus hominis salvator èi Iesum habemus socium a podobnì. Ve skuteènosti máme co do
èinìní se zkratkou øecky psaného jména Ježíš,
. To, co zpravidla
interpretujeme jako písmeno h, je ve skuteènosti øeckým písmenem ETA a
vyslovuje se jako naše e.
V historii se ovšem jako první nepoužíval monogram jména Ježíš, ale
titulu Kristus. Èinilo se tak zkratkou XP. Øecké písmeno X stojí na místì
našeho c a P je øecká forma našeho r. Tato dvì písmena jsou tedy zkrácením
slova CHRISTOS, Pomazaný, Mesiáš, což znamená titul, který køesané pøisuzují Ježíši z Nazareta. Titul oznaèuje Davidova potomka vyvoleného Bohem ke královské hodnosti. Zpoèátku byl rovnìž monogram jména Ježíš
tvoøen pouze dvìma písmeny: IS, tedy prvním a posledním písmenem latinského Iesus. Postupnì se v byzantském prostoru zaužívaly jako zkratky pro
obì dvì slova
ètyøi písmena IC XC, pøièemž C je øecky
naše s. Dodnes mùžeme tato ètyøi písmena nalézt na èetných pravoslavných
ikonách jež znázoròují Vykupitele.
Na køesanském Západì se tyto monogramy objevují asi na poèátku 13.
století. V jižní Itálii bychom nalezli nìkteré fresky s monogramy, které jsou
24
HISTÓRIA
složeny dokonce ze tøí písmen: IHC XPC. Záhy se však zaèalo užívat jen
zkratky pro jméno Ježíš a øecké písmeno C bylo souèasnì zmìnìno v latinské
s. A hle, odtud pochází první podoba nám známého monogramu IHS, který
se od té doby rozšíøil díky skuteènosti, že byl vtiskován do mešních hostií.
V severní Francii se monogram vyskytoval zapsaný malými psacími písmeny: ihs. Aby se naznaèilo, že se jedná o zkratku, vpisovalo se do støedu
monogramu nad písmeno h vodorovná pomlèka, a to tak, že protínala svislou
èáru písmena. Protnutím tìchto dvou èar se tak souèástí monogramu jména
Ježíš stává symbol Køíže. V této podobì se tedy šíøí v Itálii zejména díky sv.
Bernardinovi ze Sieny (1380-1444), který si pøi svých lidových misiích sloužil døevìnými tabulkami s monogramem. Na závìr svých kázání zvedával
takovéto tabulky vzhùru a vyzýval pøítomné, aby se poklonily a uctili na kolenou Ježíšovo jméno.
V této podobì Ježíšùv monogram zdobil též vchod do koleje sv. Barbory
v Paøíži, kde jej jistì spatøil i sv. Ignác z Loyoly, který pøispìl k jeho rozšíøení
v ještì vìtší míøe než sv. Bernardin. Zakladatel Tovaryšstva Ježíšova používal monogramu na zaèátku dùležitých dopisù a nìkterých spisù. Tak jej napøíklad mùžeme nalézt v prvním latinském vydání Duchovních cvièení. Sv.
Ignác zvolil monogram i pro peèetidlo jím založeného jezuitského øádu.
Prázdný prostor pod tøemi písmeny nemohl však zcela uspokojit èlovìka
pozorného na krásu, kterým jistì byl sv. Ignác. Pod monogramem se symbolem Køíže se tedy objevují následnì objevují nìkterá znamení. Pro peèetidlo
Societatis Iesu byl vybrán pùlmìsíc se dvìma hvìzdami po stranách. Symbol
vyjadøuje skuteènost, že vzhledem ke Kristu, který je Slunce, Maria pøedstavuje Mìsíc a svatí jsou pak jako hvìzdy na nebi.
Do znaku Tovaryšstva byly nakonec na toto místo vloženy tøi høeby, které na nìkterých zobrazeních protínají srdce. Zde se pøitom myslelo na srdce
Mariino, které pøijalo za své utrpení svého Syna. Pouze pozdìji se pak høeby
znázoròují i bez srdce. Tøi høeby mají kristologický význam. Jsou symbolem
Pánova utrpení, který byl jimi pøibit na døevo Køíže. Vyjadøuje však též náplò
života každého jezuity: od èasù sv. Františka z Assisi byl ustálen poèet øeholních slibù na tøi: chudoba, èistota a poslušnost. Tøi høeby ve znaku Tovaryšstva tedy znázoròují tøi sliby. Uèedník Ježíšùv, který chce následovat svého
Ukøižovaného Pána, je tedy spolu s ním ukøižován tøemi øeholními sliby.
Z èlánku P. H. Pfeiffera SJ pøipravil Robert Svatoò
25
LISTY Z NOVICIÁTU SJ
PRÍBEH
Ako sa vôl a osol dostali k jaslièkám
Keï boli Jozef a Mária na ceste do Betlehema, anjel tajne zvolal zvieratá, aby niektoré vybral na pomoc svätej rodine v maštali. Ako prvý sa, pravdaže, prihlásil lev: „Iba krá¾ je hodný poslúži Pánovi sveta,“ reval, „roztrhám každého, kto sa k dieau èo len priblíži!“
„Ty si mi prive¾mi zúrivý,“ povedal anjel.
Na to sa prikradla líška. S nevinným výrazom povedala: „Dobre sa o
nich postarám. Božiemu dieau zaobstarám najsladší med a pre Máriu ukradnem každé ráno kura!“
„Ty si mi prive¾mi prefíkaná,“ povedal anjel.
Vzápätí kráèal k nemu páv. So šuchotom rozprestrel chvost a zažiaril
svojim perím. „Ja chudobnú mašta¾ krajšie vyzdobím ako Šalamún svoj
chrám!“
„Ty si mi prive¾mi samo¾úby,“ povedal anjel.
Prišlo ešte ve¾a zvierat a každé vychva¾ovalo svoje umenie. Márne.
Nakoniec sa prísny anjel ešte raz skúmavo rozhliadol po okolí a uvidel osla a
vola, ako pomáhajú ro¾níkovi na poli. Zavolal si ich: „Èo môžete ponúknu?“ „Niè,“ odpovedal osol a smutne sklopil uši, „okrem pokory a trpezlivosti sme sa niè nenauèili. Lebo všetko ostatné nám vynieslo vždy len viac
bitky!“ A vôl nesmelo dodal: „Ale azda by sme tu i tam mohli chvostami
zahna muchy!“ A anjel odpovedal: „Vy ste tí správni!“
Z knihy Mozaika radosti I vybral Martin Belák
26
Z NÁŠHO ŽIVOTA
August
Kronika 2002/2003
27. P. generál vymenoval P. Josefa Èuneka za predstaveného èesko-slovenského noviciátu v Ružomberku.
September
6. Do slovenského noviciátu nastúpil Pavol Trgo
z Nového Mesta nad Váhom.
7. Zrealizovalo sa spojenie noviciátov. Do Ružomberka prišiel èeský noviciát – P. magister a dvaja novici:
Petr Cekota a Radek Stojanoviè, ktorí predtým pobudli tri dni v noviciáte v Kolíne.
8. Po dvojroènej formácii v noviciáte zložili TomᚠJellúš, Juraj Miština,
Bohumil Mokriš a Richard Tomašík jednoduché veèné s¾uby.
22. Societas Iesu má po zložení noviciátneho prís¾ubu nových novicov:
Petra, Radka a Pavla. Svoj prís¾ub obnovil aj druhák Peter Kuriško.
Október
7. Neformálne, priate¾ské a hlavne nezabudnute¾né stretnutie s P. generálom v Olomouci.
November
6. Cez jeden z vilových (poväèšine turistických) dní sme zdolali aj najvyšší
vrch na okolí – Choè (1611 m).
13. Na sviatok nášho nebeského
patróna, sv. Stanislava Kostku,
sme pozvali do pastoraèných
priestorov veriacich, aby sme ich
zoznámili s medzinárodným noviciátom.
27
LISTY Z NOVICIÁTU SJ
Kronika 2002/2003
December
6. Mikulášska nádielka sa po divadelnej
scénke „Pravdivý príbeh o sv. Mikulášovi“ rozdávala aj v našom kostole.
7. Poèas pravidelnej duch. obnovy sme
sa tentokrát ponorili do tajomstva adventu.
24. Pri štedroveèernom stole sa stretla
celá komunita. Všetci trinásti sme si zaspievali koledy, rozbalili darèeky a prichystali sa na polnoènú sv. omšu.
25. Petr spolu s demi pripravil na sviatoèné popoludnie jaslièkovú pobožnos
v kostole.
27. – 31. Vybrali sme sa navštívi svojich príbuzných.
Január
2. – 3. S koledovaním Dobrej noviny sme zavítali do mnohých domov.
6. Odohrali sme napínavý hokejový zápas
s miništrantmi.
18. Prežívali sme gréckokatolícku liturgiu pri
intronizácii P. Jána Babjaka SJ za prešovského biskupa. Na druhý deò sa u nás cestou
z Prešova zastavil aj P. Steczek.
Február
1. Spolu s o. biskupom Františkom Tondrom
a množstvom reho¾níkov sme na Spišskej
Kapitule oslávili deò zasväteného života.
12. – 14. Kristovu tvár v umení sme h¾adali
na prednáškach P. Marka Ivana Rupnika v olomouckom Centre Aletti. Obdivovali sme jeho talent aj pri tvorbe nádhernej mozaiky v miestnej kaplnke.
28
Z NÁŠHO ŽIVOTA
Marec
Kronika 2002/2003
1. Pre miništrantov a ich rodiny sme na Trlenskej chate pripravili fašiangový program.
13. – 16. Na spoznávacej jazde èeskými krajinami sme si prehliadli Prahu a
nieko¾ko dní sme pobudli v Kolíne,
mieste èeského noviciátu.
19. Druhák Peter odcestoval na komunitno-jazykový experiment do noviciátu v Norimbergu.
24. Už je to tu! Pre Radka a Pavla nastal èas prvého experimentu: 30-dòové duch. cvièenia.
V kolínskej kaplnke
Apríl
30. Po experimentoch sme v noviciáte
koneène v kompletnej zostave.
Komunita na Hostýne
Máj
22. Poèas vilového dòa sme si
spolu s nieko¾kými frátrami našej rehole a P. Šofrankom spravili výlet na Matku Božiu
v Slovenskom raji (krajšie biblické pomenovanie už asi nikde
na mape nenájdete).
29
LISTY Z NOVICIÁTU SJ
Jún
Kronika 2002/2003
10. – 12. Vybrali sme sa na tradiènú návštevu po¾ského noviciátu v Starej Wszi. Netradiène sa skonèil len futbalový
zápas – historicky prvým víazstvom, a to hneï 11:2 !
14. a 21. Nechýbali sme na
vysviackach našich novokòazov: P. Horehledì vo Fryštáka u Zlína a P. Jána Benkovského v Bratislave.
29. Rozišli sme sa na mesiac do
„diaspory“, aby sme tam svojím životom ohlasovali radostnú zves:
Peter na pastoraènom experimente
(pomoc na rytierskych táboroch pri
Budkoviciach) a Pavol s Radkem na
nemocniènom experimente (v hospici v Praze - Bohnicích).
August
4. – 17. Organizovali sme letné tábory CPŽ.
30
Z NÁŠHO ŽIVOTA
Kronika 2003/2004
September
1. – 5. Ve¾kým noviciátnym upratovaním sme sa pripravili na príchod nových kandidátov…
6. …a tí postupne prichádzali: Patrik,
Martin, Tomᚠa Robert. P. sócius Ondrej
Gabriš pri veèernej sv. omši zložil svoje
slávnostné profesné s¾uby.
7. V noviciátnej kaplnke sa Peter Kuriško
zasvätil Pánovi svojimi jednoduchými
veènými s¾ubmi èistoty, chudoby a poPeter a P. provinciál
slušnosti.
11. – 14. Cestu Svätého Otca po Slovensku sme
sledovali v televízii i osobne pri sv. omši v Banskej
Bystrici.
22. Prváci zložili P. provinciálovi Jozefovi Kyselicovi svoj noviciátny prís¾ub.
27. Máme nového P. provinciála. Stal sa ním P. Ján
Ïaèok.
28. Oddnes chodievame každú nede¾u poteši obyvate¾ov domova dôchodcov.
Október
6. Do nášho noviciátneho spoloèenstva pribudol
Martin Belák.
14. Navštívila nás banskobystrická komunita a pred
o.biskupom Petrom Dubovským a P. magistrom zložil svoj
prís¾ub Martin Belák.
November
13. Život sv. Stanislava Kostku
sme veriacim predstavili divadelnou hrou v našich pastoraèných priestoroch.
31
LISTY Z NOVICIÁTU SJ
SڍAŽ
Milí èitatelia!
Nᚠèasopis je už tradiène spestrený súažou. V tomto èísle vám ponúkame
vyrieši krížovku. V nej sa ukrýva dokonèenie výroku sv. Ignáca z Loyoly:
„VO VŠETKÝCH VECIACH SI ZACHOVAJ SLOBODU DUCHA A ...“.
Držíme vám palce pri lúštení a tiež pri uskutoèòovaní tejto myšlienky.
Tešíme sa na správne odpovede, ktoré v redakcii oèakávame do 15. marca.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Vaši novici
A
sobný, dvojitý – horká jedovatá rastlina – sídlo zraku.
H. Rímská štvorka – zástup –
historické územie Slovenska.
I. Kameòolom – rímskych 54 –
zložnokvetá rastlina.
J. Mužské meno – vzduch (po
lat.) – nadával (po èes.).
B
C
D
E
F
G
H
I
J
VODOROVNE:
A. Protipožiarna ochrana (skr.) – ako
(bás.) – lepidlo.
B. Kôrovec – eden – anglické oslovenie
pána.
C. Európska mena – prezent – záporná
predpona.
D. ZAÈIATOK TAJNIÈKY
E. Popevok – výtvarné dielo – spor, hádka.
F. Spojka vyjadrujúca mnoho – osobitne
– pe¾ový prášok.
G. Grécká predpona s významom dvojná-
ZVISLE:
1. Dalo ve¾a sladidla
2. Ženské meno – jestvovanie
èloveka
3. Územná jednota – obrázok
(skr.) – molibdén (chem. zn.).
4. Slovenská republika – poslala poštou.
5. KONIEC TAJNIÈKY
6. Vodný vták – španielska exkrá¾ovná – vlastnou rukou.
7. Oznaèenie pre peèiatku – rukopis (skr.) – pozabíjal.
8. Jeden (po nem.) – týkajúca sa
areky.
9. Ešte raz nama¾oval.
pomôcky: LÁL, AJAJA
32