Agustín Barrios Mangoré

Transkript

Agustín Barrios Mangoré
2. Život Agustína Barriose
2.1 Mládí
Agustín Barrios Mangoré, paraguayský kytarista a skladatel, zaujímá významné
místo v dějinách světové kytarové historie. Významem svého odkazu se řadí mezi
takové osobnosti, jako byl např. kytarista Andrès Segovia nebo skladatel Mario
Castelnuovo-Tedesco.
Jeho rodiče se velmi živě zajímali o kulturu a umění. Otec Don Doroteo
Barrios se narodil v roce 1849 v Corrientes v Argentině. V Paraguaji zastával úřad
argentinského vicekonsula a vlastnil rozsáhlou knihovnu. Matka Doña Martina
Ferreira měla národnost Humaitá (tato oblast se nacházela v jižní Paraguaji). Byla
učitelkou a milovala literaturu, hudbu a divadlo. Měli sedm synů: Rómulo (1874),
Hector (1875), Virgilio (1876), José (1881) Agustín (1885), Diodoro (1888) a
Martín (1895). Žili ve městě San Juan Bautista v oblasti Misiones, které bylo založeno jezuitskými misionáři asi v 16. století. Samosprávu získalo v roce 1893.
Agustín se narodil 5. května 1885, pokřtěn byl jménem Agustín Pio Barrios 26. května 1885. Vyrůstal v jezuitské misii a na kytaru začal hrát v sedmi letech, když napodoboval svého otce, který byl také kytarista. Vzdělání získal od
misionářů, kteří ho naučili číst a psát. Měl také velké kaligrafické schopnosti a
talent pro sport. Při pobytu v jezuitské misii často poslouchal kněze, kteří při
mešních obřadech hrávali na varhany. Po letech Barrios vzpomínal: „Tato hudba
pronikala do mé duše a naplňovala mě pokojem. Jeden varhaník, který zpozoroval
mé nadšení při poslechu hudby mi řekl, že budu hudebníkem, protože k tomu
mám všechny předpoklady. “1 To mu bylo asi třináct let. V této době už hrál
drobné skladbičky (např. La Perezosa a La Chinita, které byly napsány argentinským skladatelem a kytaristou Juanem Alaisem.) V těchto dnech se také setkal
s osobností, která byla jednou z nejdůležitějších v jeho životě. Tou osobností byl
Gustavo Sosa Escalada (1877-1943), původem argentinský kytarista (studoval
v Buenos Aires u Carlose Garcia Tolsa, Juana Alaise a Antonia Ferreyra). Jeho
přátelství s Barriosovým bratrem Hectorem vedlo k tomu, že v prosinci 1898 strá1
Richard D. Stover Six Silver Moonbeams. Querico Publications, 1992, str. 13
5
vil nějaký čas v San Juan Bautista. Při pobytu v Barriosově domě slyšel hrát
Agustína na kytaru. Jeho talent Escaladu ohromil a začal ho ihned učit. Také navrhl jeho rodičům, aby ho poslali studovat do Asunciónu, hlavního města Paraguaje.
Roku 1899 tedy Barrios odjel do Asunciónu, kde bydlel se staršími bratry
Hectorem a Virgiliem a studoval kytaru u Escalady. Počátkem roku 1901 byl zapsán na Colegio Nacional (národní střední škola), kde začal studovat v březnu
téhož roku. Byl velmi dovedný a měl vynikající výsledky ze všech zkoušek,
nicméně byl o dva roky starší než jeho spolužáci. Jeden z nich (Luis Campos
Cervera) ve svých vzpomínkách uvedl, že Agustín byl velmi talentovaný umělec
nadaný karikaturista a vášnivý čtenář. Mezi jeho oblíbené knihy patřily např. Don
Quijote de la Mancha, Pohádky tisíce a jedné noci aj. Často se bavil tím, že přátelům recitoval pasáže z těchto děl. Po roce 1902 se však jméno Agustín Barrios
v záznamech školy již neobjevilo. Proč tomu tak bylo lze jen hádat. Snad pro něj
začala být škola trochu nudná vedle tvůrčí výzvy, kterou mu poskytovala klasická
kytara. Pod Escaladovým vedením studoval školy Dionisia Aguada, Fernanda
Sora a skladby Juliána Arcase a Carlose García Tolsy. Své technické i hudební
schopnosti rozvíjel obrovským tempem, takže již 31. prosince 1903 se uskutečnil
jeho debutový koncert v Asunciónu, kdy vystoupil s kytaristou Juanem de la Cruz
Samaniego, jako náhrada za nemocnou zpěvačku Mariu Barbero.
Protože v této době nebyly v Asunciónu žádné možnosti jak získat obživu
hrou na kytaru, začal po roce 1903 pracovat v Zemědělské bance jako písař
(usnadnil mu to jeho talent pro krasopis). Dlouho zde však nezůstal a posléze vyzkoušel několik dalších pracovních míst. Působil např. jako úředník paraguayského námořnictva, jako ilustrátor pro resort Národního inženýrství, reportér pro deník Los Sucesos. Zřejmě se mu ale příliš nedařilo. Kytara se tak stala jedinou věcí,
která ho hluboce pohltila a jíž se věnoval až deset hodin denně.
V této době, tedy kolem roku 1905, se setkal s dalším člověkem, který
osudově změnil jeho život. Byl jím Nicolino Pellegrini (1873 - 1933), italský
houslista, který byl letech 1895-1930 přední osobností v hudebním světě Asunciónu. Barrios u něho údajně studoval základy kompozice a také hru na violoncello
a housle. Jediná původní Barriosova skladba z tohoto období je tango Abrí la
Puerta Mi China (Otevři dveře, má krajanko), datováno 25. prosince 1905. Tato
skladba dokládá, že při hře používal celý rozsah kytary (objevuje se i g3). Dále
6
zpracovával populární paraguayské nápěvy a hrál hudbu Fernanda Sora, Dionisia
Aguada a Carlose García Tolsy. Jiná evropská hudba se v Jižní Americe objevovala jen zřídka, hudba Francisca Tárregy zde byla ještě zcela neznámá. Notové
materiály získával prostřednictvím Escalady, který je nakupoval v Buenos Aires.
Tehdejší Asunción žil velmi aktivním kulturním životem a byla zde možnost setkat se s hudbou prakticky všech velkých hudebních skladatelů. Barrios se
tedy díky známosti s Pellegrinim s touto hudbou setkával a dokonce se aktivně
zúčastnil benefičního koncertu, který se skládal z dvaceti čísel. Zahrál zde skladbu
El Delirio od Juana Arcase a sklidil velké ovace. Tato hudební událost naznačila,
že Agustín byl přijat mezi seriózní umělce hudební komunity Asunciónu. V těchto
dnech se přidal ke skupině intelektuálů, umělců, spisovatelů a hudebníků, kteří se
scházeli v kavárně Farmacia Paris v dolním Asunciónu. Vedly se zde diskuze o
filosofii, politice, umění a také se zde konaly různé koncerty. Je velmi pravděpodobné, že Barrios byl častým aktérem těchto koncertů.
Agustín se ale o politiku, která byla zdrojem vášnivých diskusí ve Farmacia Paris, příliš nezajímal. Začínal být spíše znám jako učitel kytary, což dokládá i
článek z deníku El Diaro z 6. ledna 1908, kde se objevuje zmínka o koncertu ze 4.
ledna 1908: „Señor Barrios, známý učitel kytary, zahrál obdivuhodně své vlastní
kompozice, fantasii na motivy lidové písně Sante Fe a velmi náročnou skladbu
s rytmy tanga.“2 Nalezený rukopis variací na Santa Fe dokládá Barriosovu progresivitu coby skladatele, je mnohem komplikovanější než Abrí La Puerta Mi
China z roku 1905. V této době účinkoval téměř každý večer a začal mít pocit, že
musí opustit Paraguay, aby mohl pokračovat v kariéře koncertního umělce. Od
roku 1909 se dostavily problémy s živobytím, protloukal se těžce životem a obživu si zajišťoval převážně vyučováním hry na kytaru. Uskutečnil také koncertní
turné po paraguayském venkově, podle listu La Evolución z 20. června 1909 však
nebyl příliš úspěšný.
Zde je nutné uvést další osobu, která Barriose významně ovlivnila - Viriato
Diaz Perez, původem španěl, který emigroval do Paraguaye. Byl autorem mnoha
knih a novinových článků, literární kritik a učitel. Byl také přívržencem teosofie a
údajně přivedl Agustína k víře. Diaz Perez měl mezinárodní kontakty a přemlouval Barriose k tomu, aby opustil Paraguay. Osobně se totiž znal s vydavatelem
2
Richard D. Stover Six Silver Moonbeams. Querico Publications, 1992, str. 26
7
listu La Nación v Buenos Aires, Mário Sáenzem Valientem. Což byl synovec argentinského prezidenta Roque Sáenze Peña3. Valiente pak pozval Barriose do
Buenos Aires oficiálně.
Rok 1910 znamenal v Argentině rok oslav a festivalů - uběhlo 100 let od
vzniku samostatného státu. Sáenz Valiente poznal velkou příležitost pro Barriose,
který se účastnil koncertů ve městech Corrientes, Resistencia, Posudasa Encarautión. Podle Carlose Bordase, dopisovatele listu Patria v letech 1955-1956, který se
zabýval Barriosovým životem je pravděpodobné, že tehdy Agustín dostal poprvé
nápad vystupovat pod pseudonymem Cacique Nitsuga - náčelník Nitsuga
(Agustín - čteno pozpátku). Nápad získal díky znalosti jména Juan Cristómo Centurión y Martínez, který používal anagram svého jména. Zmínka o jménu Mangoré se však ještě neobjevila.
Konečně byl tedy na cestě do „země příležitostí“. Buenos Aires bylo hlavní město hudby a kulturní centrum Jižní Ameriky - ideální místo pro naplnění kariéry koncertního umělce. Do Paraguaje se nevrátil dlouhých 12 let, mezitím dobýval koncertní sály Buenos Aires, Montevidea a Rio de Janeira.
2. 2 Umělecký růst
Buenos Aires bylo dynamické místo. Rozsáhlá imigrace, převážně z Itálie, byla
hlavní hnací silou pro rozvoj politiky, obchodu a umění. Roku 1908 bylo založeno
divadlo Colón, vazby s Evropou byly živé a činorodé. Díky kosmopolitní atmosféře v Buenos Aires Barrios poprvé objevil evropskou kulturu. Po příjezdu byl
pod patronátem Valienteho, který mu věnoval jeho první koncertní kytaru od mistra José Ramireze.
Na počátku 20. století byl svět klasické kytary v Buenos Aires v rozkvětu.
Působily zde takové osobnosti jako Antonio Jaminéz Manjón, Julio Sagreras,
Domingo Prat aj. Pravidelně se konaly koncerty, hrál zde i Miguel Llobet, kterým
byl Barrios nadšen. On sám však působil dojmem neopracovaného diamantu
v porovnání s vyleštěným klenotem, jímž se stal o desetiletí později. Neměl žádný
vhodný repertoár a ignoroval většinu věcí náležejících kytarové technice a hudeb3
Funkční období 1910 - 1914
8

Podobné dokumenty

UZNÁVANÝ PRIMÁŘ, KTERÝ Z POČÁTKU O MEDICÍNĚ NECHTĚL

UZNÁVANÝ PRIMÁŘ, KTERÝ Z POČÁTKU O MEDICÍNĚ NECHTĚL nachází v horském masivu Vídeňského lesa, prakticky na dohled hlavnímu městu. Na konci 19. století se stalo světoznámými lázněmi, a to díky doktoru Johannu Emmelovi, který zde už v roce 1836 po vzo...

Více

Zborník na kolokvium - Mapování a ochrana motýlů České republiky

Zborník na kolokvium - Mapování a ochrana motýlů České republiky Slovenského krasu“ (studie Richtera a kol. z roku 2003), které je autorům tohoto příspěvku známé, uvádí ze zájmového území celkem 2 180 druhů motýlů. Po doplnění „nových“ nálezů lze tedy kalkulovat...

Více

TISKOVÁ ZPRÁVA číslo: 17/2014 - Muzeum středního Pootaví

TISKOVÁ ZPRÁVA číslo: 17/2014 - Muzeum středního Pootaví položil základy moderní hře na kytaru. Ve svém díle citlivě reagoval na španělskou hudební kulturu. Jeho stylizované tradiční tance a lidové motivy jsou perlami světové kytarové literatury. Fernand...

Více

4b. FV PANELY, SYSTÉMY, NÁVRATNOST, VÝTĚŽNOST Čas ke

4b. FV PANELY, SYSTÉMY, NÁVRATNOST, VÝTĚŽNOST Čas ke Tab.1. Energetická náročnost různých metod výroby solárního křemíku [1] Ostatní fáze výroby panelů Spotřeba energie při výrobě ingotu souvisí s tepelnými ztrátami zařízení. U větších ingotů jsou mě...

Více