Doplňkové volby do

1
2
4
5
16
“
3
…
–

…
“
´
Jak se vám líbí město Chrast a naše
škola?
Město chrast je rodiště mých předků.
Vaše škola mě příjemně překvapila.
Líbí se mi zde tenisové kurty.
Na jakou školu jste chodila vy?
V Praze na Dívčí školu.
Do 2. třídy jsem chodila do Chrasti.
4
Věděla jste od malička, že chcete být
herečkou?
Ne, to mě nenapadlo, začala jsem o tom
přemýšlet až na gymnáziu.
Čím jste tedy chtěla jako malá být?
Chtěla jsem být kominíkem.
"
Lezla bych po střechách a celou Prahu
bych viděla z výšky.
Hrála jste ve spoustě nádherných
pohádek a filmů. Já mám nejradši
pohádku Honza málem králem. Jak se
vám spolupracovalo v s kolektivem
herců při natáčení této pohádky?
Pracovalo se mi příjemně. Hodně jsem se
od ostatních herců učila.
Co byste vzkázala žákům a učitelům na
naší škole?
Žákům, abyste spolu dobře vycházeli.
Abyste respektovali své učitele. A
učitelům, aby poznali, když vás něco trápí
a dokázali vám pomoci.
Michaela Kropáčková (5.A)
Foto: p.uč.Volejník
5
A co by měl o Dušanovi správný fanda
vědět?
Váha: 83 kg
Rodinný stav: Ženatý (manželka Zuzana,
syn Adam a Tomáš)
Číslo dresu: 72
Hokejový začátek (věk): 5 let
Počet lig. sezón (včetně):13
Kariéra: Pardubice, Tri - City
Americans(WHL), Pardubice, Jihlava,
Tábor, Pardubice, Skuteč, Pardubice,
Plzeň, New York Islanders, Sound Tigers
Bridgeport, Pardubice,CSKA Moskva,
Severstal Čerepovec, Chimik Vokresensk
Současný klub : HC ČSOB Pojišťovna
Pardubice
Úspěchy: mistr světa 2000, 2001, 2005
Oblíbené jídlo: segedínský guláš
Oblíbené pití: "špéci"(cola s fantou)
Oblíbená barva: modrá
Hokejový sen: sáhnout si s Plzní v
extralize na nějakou medaili
Nejneoblíbenější práce/věc: Nemá rád
domácí práce, manželka však nemá velké
nároky a tak, když je za potřebí, pomůže.
Navštívili expozice technického muzea,
obdivovali naleštěná auta z 20.let minulého
století, vagóny luxusního vlaku, který vozil
rakouského mocnáře, techniku v
domácnosti a podívali se i na retrovýstavu
k šedesátiletí České televize. Večer jsme se
převlékli do slavnostního ( v autobuse
během 10 minut), přeběhli most a usedli na
galerii Národního divadla. Všechno
ztichlo, zašuměla hudba z orchestřiště a i ti
největší rošťáci se zatajeným dechem
sledovali příběh Carmen. Sice jsme jí
nerozuměli, protože zpívala francouzsky,
ale mohli jsme si číst české titulky, a to
bylo perfektní. Pro většinu z nás to byl
obrovský a nový zážitek!
Fotky redakce
6
Těžko se nám kdy poštěstí vidět znovu
zázemí obou výroben energií. Opatovice
nás překvapily rozlehlostí areálu,
moderním provozem řízeným převážně od
počítačů,
zatímco Hučák se nám líbil jako krásná
secesní budova ve středu města.
Vyzkoušeli
jsme si uvést do chodu modely
nejrůznějších výroben energií a podařilo se
nám i rozsvítit žárovku.
Redakce
–
7
Před 13. hodinou jsme si vybrali místa v
autobusu a vydali se na cestu. Ta nám
rychle ubíhala - několikrát jsme na chvilku
zastavili, občerstvili se, protáhli a také
trochu prospali a už tu bylo úterní ráno,
které po nás natáhlo svou chladnou ruku ve
francouzském Calais. Po pasové kontrole
jsme na trajektu vystoupili z autobusu,
abychom na palubě trajektu okusili, jak
studený fouká vítr po páté ranní hodině na
kanálu La Manche. Po hodině a půl
rozhoupané plavby nás vítaly nádherné bílé
útesy v britském přístavu Dower.
Ani jsme se nenadáli a už jsme vystupovali
v londýnské čtvrti Greenwich. A náš první
den v Londýně byl před námi.
Ke břehu jsme přirazili kkolem 8.hodiny
ranní. Poté nás čekala chůze do čtvrti
Whitehall a Westminster. Vydali jsme se
na prohlídku westminsterského paláce
vedle Temže. Součástí paláce je Big Ben –
hodinová věž, která se tyčí na
severovýchodní straně paláce, ve kterém
zasedá parlament.
Prohlédli jsme si převysoký sloup se
sochou kapitána Nelsona, kterou hlídají
dva majestátní lvi. A honem dál, máme
toho spoustu před sebou. Nejprve Covent
Garden. Nádhera! Podařilo se nám aspoň
na chvilku vykouzlit sluníčko. A zde
chvilku volna, musíme konečně utratit
nějaké libry za suvenýry a dárky domů! A
paní učitelky? Slastně si poseděly u
výborné kávy. Ještě jeden obchod na
Leicester Square, děvčata si ukazují
nakoupenou parádu a už se vrháme do
davů na vždy přelidněném Piccadilly
Circus. Socha boha lásky Erose se
přehlédnout nedá. Je totiž úplně uprostřed.
Pokračovali jsme vládní ulicí Whitehall
k Downing Street, kde čekali kameramani.
Mysleli jsme, že vyjde premiér David
Cameron, bohužel nevyšel. ☺
Nechyběly ani další známé čtvrtě jako
Piccadilly a St. James´s Church.
Čeká nás Buckinghamský palác – sídlo
královny- jež nás oslnil svou velkolepostí
Mohli jsme si zblízka prohlédnout budovu,
kde sídlí královna Alžběta II. A máme
štěstí. Nádvořím královských koníren
procházíme právě ve chvíli, kdy vojáci na
koních předvádějí svůj um a vzdávají svůj
hold koním za celodenní službu královně
před odchodem do stájí.
V Parku sv. Jakuba jsme se rozplývali nad
milou drzostí všetečných veverek, nad
nádherou krásných květinových záhonů
podél Dianiny cesty, jezírek, pelikánů a už
vidíme Londýnské oko, na které se všichni
těšíme. Aby ne, když nás vyvezlo tak
vysoko, že jsme měli Londýn celý pod
sebou. Opravdu skvělý výhled z velkých a
průhledných bublin. Už opravdu znavení
jsme se vydali k přecpanému metru –
hlavně, že jsme se v tom lidském hemžení
neztratili. S posledními zbytky sil jsme
Greenwichem pochodovali k autobusu.
Ach, to byla nádhera na chvilku si sednout!
Kdopak si pro nás přijde? Jak nás přijmou?
Budeme rozumět?
To bylo ráno vyprávění, to bylo zážitků –
co kdo měl k večeři, kde měli děti, domácí
mazlíčky, co jsme si užili legrace při
dorozumívání.
A máme tu druhý den. Sedíme v autobusu
a těšíme se na prohlídku nejstaršího
obývaného hradu na světě Windsoru.
Nádhera – nevíme, co fotografovat dřív.
Uvnitř, v komnatách, ale fotografovat
nesmíme. Tak si aspoň odnášíme spoustu
zážitků.
8
A opět chvilku posezení v autobuse a už se
nám otevírá nádherný pohled na
tudorovské sídlo Hampton Court. Že se v
těchto překrásných zahradách procházel
Jindřich VIII. s některou ze svých
manželek, třeba s krásnou Annou
Boleynovou? Pokochali jsme se
procházkou zahradami, našli ztraceného
kamaráda, který nemohl nalézt cestu z
přírodního bludiště a těšili se na druhý a
poslední večer v „ našich“ rodinách.
Sprcha, večeře, trochu „povídání“ a honem
do postele. Ještě jeden celý den v
Londýně!
Tentokrát to je Přírodovědecké muzeum.
Taková nádhera a tak málo času? Tak zase
někdy příště. Čeká nás toho ještě mnoho. Z
double deckeru jsme měli z horního patra
hezký výhled na ruch londýnských ulic –
tolik lidí ze všech koutů světa. Vystoupíme
až v Aldwich a hezky pěšky k St.Paul´s
Cathedral.
Podíváme se do katakomb na pomníky
významných postav anglické historie,
vystoupáme spoustu točitých schodů do
kupole katedrály a venku nás čeká první
sprška. Nevadí, netrvá dlouho, a tak se
vydáváme k pevnosti Tower. „ Beefeetři“
už nestráží pevnost, ale poradí nám,
kdykoliv potřebujeme. Stihneme, co se dá
– aspoň Bílou věž, prohlídku zbraní a
hlavně skvostné korunovační klenoty. Ještě
si prohlédneme Tower Bridge a spěcháme
na loď, na které po Temži plujeme opět do
Greenwich.
Vyčerpaní sbíráme poslední síly na pochod
zelení k našemu autobusu. Zanedlouho
užaslí vjíždíme do útrob vlaku, který nás i
s autobusem poveze tunelem pod mořským
dnem. Není to úžasné?
Řidiči jsou příjemní a trpěliví, a tak plni
nových zážitků v pátek odpoledne padáme
do náručí nedočkavých rodičů, kteří se těší
na naše vyprávění.
p.uč.Lenka Špačková, Zuzana Mošnerová (8.B)
–
9
V sobotu 5. ledna se v Chrasti jako již
tradičně uskutečnila tříkrálová sbírka. Po
Chrasti a okolí chodily skupinky dětských
koledníků a to, co vykoledovaly, je určeno
na pomoc potřebným. Letos se celkem
vykoledovalo 105 632 Kč, což je opět více
než v loni .
Všem koledníkům patří dík.
–
.
Každý si musel vyrobit svoji vlastní
vlaštovku. Děti byly vyvolány podle
jména. Na házení vlaštovkou měl každý 3
pokusy. Vítězem se v ZŠ Chrast stal Jakub
Chaloupka s 10,45m. Na 2. místě se
umístil Tomáš Nepivoda s 10,02m a na 3.
místě Hynek Steklý s 9,50m. Nejdelší hod
v této soutěži v semifinále hodil Sebastian
Turčáni ze ZŠ Chýnov s 29,5m. Všem
moc gratuluji!! 
Michaela Sýkorová 8.B
10
/
stromu v Hroubovicích, na vánočních
koncertech v Nových Hradech, na
v Borohrádku, v Rosicích,
ve Vojnově Městci a v Chrasti.
Aby jsme se na turné plně připravili tak
jsme měli ve dnech 24.-25.10. 2012
soustředění zde ve škole v Chrasti. A
potom už se koncerty sypaly jeden po
druhém - zazpívali jsme si u vánočního
V roce 2013 jsme začali v zámecké kapli.
V březnu se Zvoneček zúčastnil krajské
přehlídky dětských pěveckých sborů
v Chrudimi (o té jsme psali v minulém
ChrastParku) a v květnu se děti zúčastnily
akce „Zpíváme s Choltickým vodníkem“.
Zatím naším posledním koncertem bylo
vystoupení na Bambiriádě v Chrudimi. Ke
konci školního roku chystáme poslední
vystoupení, tak doufáme, že se povede a
všichni si ho užijeme.
Valentýna Hájková (7.B)
11
–
protože píšeme časopis pro naše čtenáře,
ne kvůli diplomům a cenám.
Ten den na Bambiriádě vystoupil i školní
sbor Zvoneček.
2.den proběhla v prostorách Bambiriády
soutěž hlídek mladých zdravotníků.
Soutěžící se pohybovali po lese a
ošetřovali zranění skvěle (až trochu děsivě)
namaskovaných pacientů.
1.den byl především o školních časopisech
a zpravodajích. Chvíli před polednem se na
pódiu chrudimské Bambiriády shromáždili
pan uvaděč a 3 zajímaví hosté.
Společně vyhlásili umístění školních
časopisů a nakonec se na prknech pódia
vyfotili.
Letos jsme bohužel žádné umístění
nezískali. Ale nám to až tak moc nevadí,
Naše škola vybojovala
- v mladší kategorii 2.místo
- v starší kategorii 1.místo
PS.:Myslím si, že se Bambiriáda
v Chrudimivelice povedla a chtěla bych se
tam příští rok zase podívat (sama jsem totiž
v Chrudimi byla se školním sborem
Zvoneček a s hlídkou mladých
zdravotníků).
Michaela Kropáčková (5.A)
Vlasta: Těšil jste se k nám do školy?
Pan učitel: Ano
Vlasta: Jsou tu na vás hodní žáci?
Pan učitel: Moc ne. … (smích)
Vlasta: Jste tu krátce, ale máte nějaký
zážitek z hodiny?
Pan učitel: Největší zážitek pro mě byla
písemka jednoho nejmenovaného žáka
z 9.roč. (viz. obrázek).
Vlasta: Jak vám chutná jídlo ve školní
jídelně?
Pan učitel: Většinou chutná. Jen polévky
musím vždycky dosolit.
Vlasta: Jaké máte rád zvíře?
Pan učitel: K jídlu nebo k tulení?
Vlasta: (smích) Třeba k jídlu.
Pan učitel: Tele. A jako mazlíčka
papouška. Ale doma jsme měli i pavouka
nebo líheň motýlů.
Vlasta: A je nějaké zvíře, které byste si
rozhodně nevzal domu?
Pan učitel: Slona.
Vlasta: Učíte tělocvik, který sport máte
nejradši?
Pan učitel: Hokej, pak fotbal a softbal.
Vlasta: Kdybyste se musel vrátit do
školy jako žák, ze kterých předmětů
byste chtěl mít složený rozvrh?
Pan učitel: Tělák, přírodopis a dějepis.
Vlasta: Komedie nebo Horor?
Pan učitel: Komedie.
Vlasta: Justin Bieber nebo Tři sestry?
Pan učitel: Tři sestry.
Vlasta: Zelená nebo růžová?
Pan učitel: Zelená.
Vlasta: Teď už nevím jenom vaší
velikost nohy (smích).
Pan učitel: 44 a půl.
Vlasta Volfová (9.A)
12
Hned po příjez
u do Prahy nás čekala prohlídka známých
památek. Navštívili jsme Karlův most,
Prašnou bránu, Staroměstské náměstí.
Cestou jsme procházeli kolem Národní
knihovny, Národní banky a Rudolfova
divadla.
Po prohlídce památek jsme jeli tramvají na
výstaviště v Holešovicích, kde skupinka z
nás se zúčastnila výstavy Tutanchamon. Po
výstavě jsme jeli tramvají na koleje
Suchdol, kde jsme přespali.
Druhý den jsme se vydali na okružní cestu
po pražské ZOO. V tu chvíli zrovna pršelo,
a protože to nebylo moc příjemné pro nás i
pro zvířata, moc zvířat jsme neviděli.
Potom jsme odjeli tramvají na vlakové
nádraží a domů, kde na nás čekali rodiče.
Výlet se nám moc líbil.
M. Sýkorová (8.B), E. Pištínková (8.B), S. Chvojková (8.A)
Redakce: Povězte mi něco o letošním
dětském dnu ve škole.
Eliška Psotová: Ve třídě jsme se koukali na
filmy a pak ve vestibulu, v malé a velké
tělocvičně jsme plnili různé úkoly.
Tomáš Pohorský: Úkoly pro nás připravili
deváťáci.
Karel Hromek: Konal 31.5.2013. Bylo tam
20 zastavení, u kterých jsme plnili různé
úkoly.
Redakce: Jaké úkoly jste plnili?
Tomáš: skákání přes švihadlo, poznávaní
ovoce a zeleniny se zavázanýma očima,
házení basketbalového míče na koš
Eliška: taky střílení z kuličkové pistole aj.
Redakce: Co se vám líbilo nejvíc?
Tomáš: Střílení z kuličkových pistolí. Já
jsem sestřelil 4 plechovky.
Karel: Střelba z pušky
Eliška: všechno ;)
Redakce: A co byste deváťákům
vzkázali?
Karel: Že jim velice děkujeme!!! Myslím
si, že se to všem moc líbilo.
Eliška Psotová, Tomáš Pohorský, Karel Hromek (5.roč.)
Foto: p.uč.Havlová Vl.
13
Zámek Loučeň je moc krásný. Nejdříve
jsme si zahráli na jejich velké zahradě hru
a pak nás provedl po zámku hrabě
Alexander Thurn-Taxis. Byla to sranda.
Potom jsme jeli do staré vesničky
Botanicus, zde jsme se mohli přiučit
různým řemeslům např.: rýžování zlata,
loutkářství, keramika. Mohli jsme si
vyrobit ruční papír nebo bylinkové mýdlo.
Bylo to tam prostě super:-) Tento výlet
patří k mým nejlepším. Jsme rády, že jsme
se vypravili zrovna tam, a doufáme, že
zase na nějaký krásný výlet plný
dobrodružství vyrazíme.
Marie Rabasová a Aneta Svobodová (5.A)
14
“
Hlavně si musíš uvědomit , že to děláš jen
a jen pro sebe. To, že máš tedˇ dobré
známky, ti zajistí lepší život, až dostuduješ.
Bude se ti lépe hledat práce, protože něco
umíš, a lidé potřebují někoho, kdo by jim
pomáhal, ale zároveň chtějí, aby to ten
dotyčný uměl.Takže to co se naučíš na
prvním a druhém stupni a pak i na jiných
školách, to ti zůstane až do tvé smrti.
Takže když ti tak někdo říká, naznačuje ti
tím, že jsi v tom dobrá. Lepší než on.
A to si musíš uvědomit, že to děláš proto,
že se chceš mít v dospělosti dobře a lépe
než ti ostatní.
Lenka Řezáčová (7.B)
„Do školy mě nebaví chodit a někdy si
myslím, že to nemá ani smysl a spoustu
toho, co tu děláme, je v životě k ničemu.
Ku příkladu Čeština, ta by stačila do
5.třídy. Na druhou stranu je dobře, že je
povinná, jinak by tu bylo plno negramotů,
který uvěří každý kravině, kterou jim kdo
nakecá. Bez školy by to tu vypadalo jako
ve středověku nebo například v Severní
Koreji a nebo jiném podobném státě.“
15
„Když nad tím tak uvažuji, tak mě škola
naučila všechno důležité. Vyjadřovat se,
nebát se prosadit svůj názor a tak trochu se
osamostatnit. A hlavně mi pomohla při
výběru střední školy. Velkou zásluhu na
tom má paní ředitelka Lenka Budínská,
která mi dala rady při výběru střední školy
a z části díky ní jsem přijatá na gympl
v Hlinsku. Tahle škola mi pomohla udělat
další krok do života.“
„Když jsme nastoupili na druhý stupeň do
deváté třídy, přišly k nám také děti ze
Zaječic. Než přišly, drželi jsme spolu za
jakýchkoliv okolností a byli jedna velká
parta.
Přišli a vše se změnilo. Prvních pár týdnů
jsme byli pořád „Chrašťáci“ a „Zaječáci“,
ale potom jsme se seskupili. Od deváté do
sedmé třídy si myslím, že jsme vycházeli
bez problémů a zbytečných keců. Byli
jsme na Zajochovi, který byl stále v rytmu
„Chrašťáci“ vs. „Zaječáci“. Nějak jsme se
nedali do kupy.
V sedmičce jelo pár lidí na lyžák a to jsme
byli už v pohodě. Už jsme se bavili a nebyl
v ničem problém, když nás jelo jen pár. Ti
největší zlobivci zůstali doma, tak nám
bylo dobře.“
„Je takové zvláštní sedět v deváté třídě
v lavici a vzpomínat na to, jak jsem poprvé
seděla v první třídě a teď, když půjdeme
všichni jinam a už se třeba nemusíme sejít
všichni pohromadě jako teď každý všední
den.“
Marek Novák, Aneta Kalinová, Dana Poučová, Hedvika Vighová
Věž představuje výraznou krajinnou
dominantu, ale také jedinečnou ukázku
historie vodárenské techniky. Základna
věže, jež má jinak podobu komolého
jehlanu, měří 4,5 x 4,5 metru. Vrchol věže
je zastřešen stanovou šindelovou střechou.
Pro návštěvníky bude zajímavý nejen
pohled na Chrašice.
16
Věž v Chrašicích vznikla pro potřeby
vodovodu do chrasteckého biskupského
zámku, zásobovaného užitkovou vodou z
mlýnského náhonu v údolí potoka Žejbro.
Vodovod dal vystavět královéhradecký
biskup Matouš Ferdinand z Bilenberga v
roce 1662 rourmistrem Martinem
Hirundou z Bělé pod Bezdězem.
Oprava věže přišla na přibližně 655 tisíc
korun. Peníze poskytlo město, Pardubický
kraj, společnosti VaK Chrudim,
Vodárenská společnost Chrudim a další
sponzoři.
Při stoupání po dřevěném schodišti na 27
metrů vysokou rozhlednu se můžeme na
osmi informačních panelech seznámit
nejen s historií věže, ale i s minulostí
vodárenství v regionu. Najdeme tu dobové
výkresy, fotografie i popisy jednotlivých
činností a technických zařízení. Shora je
pak výhled na celé Chrašice i na pás
Železných hor.
Lucie Štěpánová (8.B)
Obr.1 – stará vodárenská věž
(Lucie Štepánová)
Obr.2 – nová vodárna
(Vlaďka Havlová)
naše dvě děvčata. Marta Lebdušková na
prvním místě a Aneta Sejkorová na druhém
místě. Obě dvě tedy postoupily do Plzně na
casting, kde se utkaly s dalšími 28 dívkami
z Čech.
Soutěží se v několika disciplínách:
Představení se a rozhovor s moderátorem,
vědomostní test, zručnost a dovednost,
aerobik, volná disciplína a na závěr
promenáda nebo-li módní přehlídka na
dané téma.
17
Soutěž se koná ve 20-ti městech ČR ( 10
měst z Moravy a Slezska, 10 měst z Čech )
Čechy i Morava mají zvlášť své
„castingy“, kterých se smí zúčastnit jen
první tři dívky z oblastních kol. Na
oblastním kole v Pardubicích se umístila
Děvčata byla nervózní, ale jak sama řekla „
Všichni byli milí a přátelští, našly jsme si
nové kamarádky. Rozhodně jsme získaly
nové zážitky a zkušenosti.  „
Dívky se tedy probojovaly mezi „ TOP 24
“, která se rozděluje na 12 dívek z Moravy
a 12 z Čech. Z každé dvanáctky později
postoupí 6 dívek do celostátního finále.
Děvčata odjíždějí 27.3.2013 na
soustředění, na kterém je čeká mnoho
dalších zážitků a dřiny. Semifinálový večer
se bude konat 31.3. 2013 v Parkhotelu
v Plzni za doprovodu mnoha celebrit a
moderování Jana Čenského.
Marta Lebdušková (8.B)
–
Michaeli Pelikánové (18). Míša je
několikanásobná mistryně ČR v DCC cup
dance. Momentálně studuje taneční
konzervatoř a krom street dance, má
mnoho úspěchů v baletu, gymnastice nebo
společenském tancování.
Tito dva nadaní tanečníci mají na kontě
mnoho úspěchů v tanečním duu.
Dvounásobní mistři ČR, vicemistři Evropy
pro rok 2012 a skvělá umístění
v talentových soutěžích.
Celou skupinu dal dohromady Tomáš Žák
(28), který je skvělý tanečník (Break
dance a poppin) a dlouholetý přítel
Právě Tomáš Žák, který dal dohromady
skupinu RDE, zorganizoval tzv. „ Černé
divalo“, závislé na tmě, světlech a tanci.
Celý příběh vymyslel, vložil do něj celé
své úsilí, čas a peněžní náklady. Dal
dohromady nádhernou hudbu, která Vás
rozbrečí a roztřese tak jako nikdy. Divadlo
je jen o tanci, efektech a pocitech. Mluví
pouze vypravěč.
tancuji v rytmech svých úderu, duše jimi
proplouvají stejně jako životadárná krev
proudící v našich žilách a hudba jest tím
magickým klíčem, který odemyká zámek k
nespoutanému pohybu ukrývajíc se v těle
každého z nás.
Představení trvá hodinu a půl, všichni
tanečníci jsou ve věku 10-30 let,
představení je amatérské, ale zvládnuté a
dotažené do všech detailů. Opravdu
nádhera. Úžasný, dojemný příběh, který
Vás nenechá v klidu je tu!
Premiéra v kulturním domě v Chotěboři
proběhla 17.5.2013 a pro zájem a
návštěvnost rovnou ve dvou hracích
dobách.
Nelze ho vyjádřit pouhými slovy, nelze ho
přímo definovat a tak jako se mění naše
životy pod vlivem času a osudu, stejně tak i
v něm se odrážejí naše pocity, hudba, která
vede naše kroky a rytmus bez kterého by
neexistoval žádný život.
Představení má skvělé ohlasy a tak se na
něj můžeme těšit i tady v Chrasti. Jistě už
brzy.
Pro představu – malé úvodní slovo divadla:
18
„Tanec - říká se, že je jedním z
nejkrásnějších umění, vycházející přímo z
nejhlubších míst našich srdcí. Ta celý život
Tanec je branou do našeho nitra, žije
uvnitř nás, bok po boku naší duse a proudí
celým našim tělem jako energie. Je
nedílnou součásti, která udržuje náš život a
duši v rovnováze, koluje uvnitř nás, živa ze
vzpomínek, pocitu a zkušenosti, roste ….
Ale někdy se muže stát, že jej hněv a zloba
v naši duši potlačí…taneční energie se
začne plnit zlem, hromadit se uvnitř ji a
tam pak tise čeká na den, kdy duše bez
tance zeslábne a ona pak zaplní celé naše
srdce temnotou…“
Marta Lebdušková (8.B)
Obrázek z Mistrovství ČR 2013
…
–
19
.
Anaid na to není vůbec připravená. Anaid
se Selene prchá do Urtu, aby unikly
smrtelnému nebezpečí hrozícímu od
strašlivé čarodějky z rodu Odiš. Cestou
Selene vypráví o své minulosti a Anaid
s údivem odkrývá neznámé stránky
matčina života. Anaid se dozvídá, kdo je
její pravý otec a jaké je její pravé jméno.
Pokud tě tato knížka zaujala, doporučuji ji
k přečtení. 
Michaela Sýkorová (8.B)
Do Tábora polokrevných přicházejí noví
hrdinové Jason, Piper a Leo. Ale než se
stačí pořádně rozkoukat, čeká je
nebezpečná výprava, vedená záhadným
proroctvím. A podaří se při tom všem
vypátrat i Percyho Jacksona, ztraceného
hrdinu? Není tak zlé probudit se v autobuse
cestou na školní exkurzi mezi svou dívkou
a nejlepším kamarádem. Pořádný malér ale
je, když spolužáky nepoznáváš, nevíš ani,
kdo jsi sám, a netušíš, jak ses tam vůbec
ocitl! A to všechno je jenom začátek,
protože na výletě v Grand Canyonu se
začnou dít vážně strašlivé věci…
Eva Pištínková (8.B)
Styl psaní
Tereza napsala tuto knihu naprosto
přirozeně. Kniha se velice pěkně čte a je
volně čitelná libovolně na přeskáčku,
protože se skládá z několika krátkých i
dlouhých povídek nenavazujícíh na sebe.
Povídky jsou velice vhodné na cesty, nebo
k odpočinku.
20
Příběh
Kniha se skládá z několika povídek a tak
nemá jednolitý děj. Jedná se o příběhy
z celého světa a každodenního života ať už
například povídka „Když se třese země“,
která se odehrává v Japonsku a Tereza
z počátku pobytu nemá tušení, že se tam
nějaká zemětřesení dějí a nebo povídka
„Můj vánoční příběh“ který je pro změnu o
tom, jak babička přesně na Vánoce
onemocní a tak dá dohromady celou
rodinu.
V knize je toho ale mnohem více a tak si
určitě každý najde nějakou povídku, která
ho zaujme. Díky Tereze proscestujete svět,
ale také zažijeteněkterá běžná lidksá
úskalí.
Úryvek
Jsem druhý týden v Japonsku, se
spolubydlící sedíme v pokoji na zemi, když
se celá místnost začne zlehka třást, jako by
kolem domu zrovna projížděl vlak. Trvá to
jen pár sekund a pak to odezní stejně
rychle, jako se to objevilo. Je mi jasný, že v
sedmnáctém patře o vlak máme trošku
nouzi, a tak se tady vedle paní ptám, jestli
to cítila taky, a že tohle byl teda opravdu
zvláštní pocit. Ona na mě jen vycení zuby a
s úsměvem od ucha k uchu říká:" Tak to se,
holka, připrav, že než odjedeš, takovýchhle
'vlaků' ještě zažiješ," a odejde do koupelny.
- kapitola Když se třese země, strana 55
Hodncení knihy
Čtení knihy velmi rychle ubíhá (což je ale
škoda). Člověka, který není moc
zcestovalý, překvapí spoustou zajímavostí
a na rozdíl od encykloepdie velice
příjemnou formou. Každopádně je to
příjemné oddychové čtení.
Klára Dvořáková (9.A)
ˇ
Č
Než se však mohlo dospět ke konkrétním
výsledkům, veškerou aktivitu přerušily
válečné události. Po válce byl výzkum
obnoven. První pokusné vysílání televize v
Československu se konalo v roce 1948.
Tehdy skupina vědců Vojenského
technického ústavu uskutečnila ukázku pro
veřejnost.
21
Zkušební televizní vysílání ze Studia Praha
v Měšťanské Besedě (ve Vladislavově
ulici) bylo zahájeno 1. května 1953 a 25.
února 1954 bylo prohlášeno za pravidelné.
Pro první televizní vysílač byla v roce
1953 adaptována pražská rozhledna
na Petříně.
Zpočátku televize vysílala pouze tři dny
v týdnu (v létě jen 2 dny), v listopadu 1953
se počet vysílacích dnů rozšířil na čtyři,
v roce 1955 na šest dní v týdnu a od 29.
prosince 1958 televize své pořady vysílala
po celý týden. Záhy začala vznikat další
studia: v Ostravě, v Bratislavě, v Košicích.
Souběžně s rozvojem televize přibývalo
diváků. V říjnu 1970 byly dokončeny první
etapy výstavby a předány první provozy
v nových televizních střediscích
na Kavčích horách v Praze a v Mlynské
dolině v Bratislavě. Další etapy výstavby
pokračovaly až do konce 70. let a toto
rozšiřování výrobních a technických
kapacit umožnilo zvětšovat rozsah
vysílání.
Roku 1970 bylo vysílání Čs. televize
obohaceno o druhý program. Na něm
9. května 1973 bylo zahájeno pravidelné
barevné vysílání. Na prvním programu
se diváci pravidelného barevného vysílání
dočkali až v roce 1975.
Česká televize vznikla k 1.1. 1992
Od prvního dne roku 1992 a své existence
začala Česká televize vysílat vlastní
zpravodajství.
Od té doby se podoba České televize vyvíjí
a modernizuje. Přybylo také několik
kanálů – ČT 24 a ČT4 Sport.
Česká televize nachází své diváky hlavně
v řadách dospělých.
Miloš Janíček (9.B)
eliminace soupeřova týmu, získání vlajky,
záchranná mise, pozorovací mise, bránění
objektu, obsazení objektu atd.
Airsoft se hraje v mnoha pojetích od čistě
sportovního po napodobování reálných
vojenských jednotek včetně stejné výstroje
a výcviku.
22
Airsoft se poprvé objevil v Číně. Bylo
obtížné sehnat ,,ostré“ zbraně, proto hledali
jinou alternativu, tak začali vyrábět makety
zbraní a později funkční modely. Většina
airsoftových zbraní a příslušenství pochází
z Japonska, Číny, Hong Kongu,
Tchajwanu, nebo Jižní Korey.
Hra je založena na čestném chování hráčů.
Pokud je hráč zasažen či jiným dovoleným
způsobem ,,zabit“, musí sám přiznat zásah
- hráč musí zřetelně nahlas ohlásit ,,mám
zásah“ nebo ,,jsem mrtvej“, zvednout ruku
(pokud má hráč zvednutou ruku, je to
signál, že je mrtev a tím pádem se na něj
nesmí střílet !!) a musí dojít na „respawn“,
kde s ostatními mrtvými hráči čeká na
konec hry. Nesmí nijak komunikovat s
dosud „živými“ spoluhráči, ani se jinak
zapojit do probíhající hry a živí hráči se
nesmí za mrtvé vydávat.
Ve hře je zakázáno jakékoli tělesné
napadání ostatních hráčů či jiné agresivní
chování. Cílem jedné hry je splnění
předem stanoveného úkolu vycházejícího z
typických vojenských scénářů, například
Základní výbavu hráče tvoří ochranné
brýle nebo- li (masky). Jejich nošení je ve
hře povinné (chrání zrak před letící
kuličkou, která letí 120m/s. Maskované
oblečení jsou (kalhoty, blůza, vesta, boty a
další vybavení) zaleží na týmu, v kterém
hrajete.
Airsoft zbraně
Manuální “odstřelovačky“- jsou to zbraně s
manuálním pohonem, jsou to nejpřesnější
zbraně, které si lze pořídit. Rychlost zbraně
v základu bývá až 120m/s , po vylepšení
může dosáhnout až 200m/s.
Plynové zbraně – zbraně pohání plyn, který
se plní do zásobníku. Jsou i zbraně na Co2,
dostupné plyny v lahvích. Zbraně dosahují
až 150m/s i více, plynové pistole dosahují
až 100m/s, záleží na plynu.
Elektrické zbraně (AEG)- u těchto zbraní
je píst přes ozubené soukolí poháněn
vestavěným elektromotorem, který je
napájen akumulátorem. V základní verzi
mají dostřel kolem 55metrů. Jsou velice
přesné a snadno se do nich dokupují další
vylepšení. Patří k nejpoužívanějším
zbraním, hlavní výhoda je střelba dávkou.
Střelivo- u kuliček se udává rozměr 6mm,
doporučená gramáž je 0,23g až 0,25g.
Někteří výrobci kuličky leští a potahují
vrstvou silikonu.
Pro každého tento sport ale není vhodný,
musíte se chovat vyrovnaně a nesmíte být
rapl.
Filip Žák,Vojta Hyksa
mnoho jsme se dozvěděli, ale asi největší
pozornost byla věnovaná krajtě obrovské,
která se s velkou radostí povalovala po naší
žíněnce a později se rozvalovala v náruči
dětí.
Osmý ročník zažil pro některé z nás první
setkání s hady. Bylo to velice zajímavé a
Kromě krajty nás navštívili další hadi,
které jsme také měli možnost poznat
zblízka. Všichni byli nadšení, někdo
překonal svůj strach, někdo byl v povzdálí,
ale pro všechny to byl velký zážitek. 
Marta Lebdušková (8.B)
23
potravu odpovídající velikosti. Někteří
opravdu velicí jedinci (6 metrů a více)
klidně zvládnou i selata a menší prasata.
Některé dokonce menšího aligátora či
srnku (V listopadu 2011 zastřelili lovci na
Floridě krajtu, která si troufla na jelena.
Byl objeven celý částečně natrávený v
jejím břiše.).
Zajímavosti:
S krmením těchto hadů nebývají zpravidla
potíže, většinou ochotně přijímají morčata,
králíky, kuřata, nebo jinou vhodnou
24
–
–
–
V květnu 2010 vyděsila 6ti metrová krajta
lesáky v českém Ostrově. Vykoukla na ně
při nakládání kulatin.
–
–
/
–
/
–
25
Č
//
/ /
_
_
Holky pracovaly ve skupinkách a
navrhovaly originální papírové modely.
Jediné co používaly byl papír, izolepa
a nůžky. A že si jim opravdu dařilo se
můžete přesvědčit na fotografiích níže.
–
–
Vlaďka Havlová
26
začaly jsme s vlasy. Pomocí kůlmy jsme
vytvarovaly bohaté lokny a dostatečně je
zpevnily lakem na vlasy.
Následoval lehký make-up.
“
Tak nás napadlo, že je to dobrý začátek pro
jednu holku ze třídy, která je taková
nenápadná. Do další hodiny výtvarné
výchovy jsme s holkama přinesly kulmu,
šminky a další věci okolo módy. Ráno,
když jsme byly všichny ve škole, jsme se
té holčiny zeptaly, jestli by chtěla
namalovat a udělat něco s vlasy.
Nejdříve moc nechtěla, ale pak jsme ji
přesvědčily a ona řekla ano. Když nadešel
čas proměny, posadily jsme ji na židli a
Podklad jsme dobře rozetřeli po obličeji a
krku (pod make-up je vhodné dodat krém,
aby lépe přilnul). Vše jsme dobře
přepudrovaly. Korektor potřeba nebyl –
Lucka má krásnou pleť. Podklad byl
hotový a byl čas na zvýraznění očí -jako
první jsme nanesly stíny, poté horní a
spodní linky a nakonec řasenku. Když jsme
měly hotové oči, zvýraznily jsem rty
leskem na rty. A bylo hotovo.
Co myslíte, byla naše tichá kamarádka
spokojená?
27
Zuzka Hovorková, Jana Burešová, Terka Rabasová (8.A)
Před
Po
Máte taky zájem o módní proměnu? Zastavte se příští rok na schůzce redakční rady a domluvte si s našimi
módními specialistkami „rande“. Nebo můžete nafotit proměnu kamarádky a poslat nám ji na
[email protected].
28
“
“
“
“
“
“
“
“
“,
“
“
“
29
Ingredience:
1.lžíce třtinového cukru
12. lístků čerstvé máty
1.ks limetky
3. ks ledu
Postup:
Rozdrtíme spolu mátu s cukrem,přidáme
vymyčkanou šťavu z limetky a přidáme
led. Vše zalijeme vodou (spritem)přidáme
brčko a můžeme podávat.
30
Ingredience:
12.lístků čerstvé máty
1.ks limetky
1.lžíce třtinového cukru
5.kostek ledu
2.cl bílého rumu
2.dl vody
5.kapek limetkového sirupu
Postup:
Limetku nakrájíme na malé kostičky a
dáme do sklenice.
Přidáme lístky máty a třtinový cukr.
Stlačíme ke dnu sklenice, dokud se
nezačně tvořit šťava.
Zakapeme limetkovým sirupem a bílý rum,
poté dolijeme vodou.
Hladinu koktejlu dozdobíme čerstvou
mátou, je-li nápoj kyselý přidáme lžíci
cukru.
Katka Ištvánková (7.A)
Z barevných papírů vystřihněte tělíčko zvířátka. Víčko od PET lahve vyplňte zmuchlaným
papírem. Potřete lepidlem a přilepte k tělíčku. Zdělejte so želvičku, nebo kraba. Zažeňte tak
nudu při deštivých prázdninových dnech.
31
Míša Sýkorová (8.B)
Den země a zdraví
32
Č