tradiční výrobky a gastronomii
Transkript
tradiční výrobky a gastronomii
Králický Sněžník TURISTICKÉ OBLASTI PARDUBICKÉHO KRAJE Pardubicko Orlické hory a Podorlicko • TRADICE • TRADICE • TRADICE • TRADICE • TRADICE • TRADICE • TRADICE • TRADICE • TRADICE • TRADICE • TRADICE • TRADICE • Folklorní slavnosti Pardubického kraje Národní kulturní památky v oblasti nehmotného dědictví České republiky Mezinárodní folklorní festival Čermenské slavnosti Praha Pardubický kraj EP expozice s průvodcem E 6. Mezinárodní folklorní festival Čermenské slavnosti 7. Adámkovy folklorní slavnosti 8. Festival Tradice Evropy 9. Soubor lidových staveb Vysočina 10. Muzeum řemesel Letohrad expozice výstavní prostor Pč přístupný částečně www.vesely-kopec.eu www.muzeumremesel.cz www.lidovaremesla.cz N nepřístupný Pv přístupný volně 1. Slovácký verbuňk 2. Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku 3. Jízdy králů na Slovácku 4. Sokolnictví – umění chovu dravců, jejich ochrany, výcviku a lovu s nimi Adámkovy folklorní slavnosti Slavnosti, jejichž tradice byla započata roku 1996, jsou rozděleny do dvou dnů, kde jednotlivé soubory prezentují nesoutěžní formou foklor svého kraje nebo země. Festivalová scéna se nachází v roubených stavbách Skanzenu Betlém v centru města Hlinsko v Čechách. Toto setkání se odehrává pravidelně poslední sobotu a neděli v srpnu. Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku Jedná se o mezinárodní dětský festival, jehož program je určen především dětem „školního věku”. Každoročně hostí dětské soubory nejméně ze čtyř zahraničních zemí. Zvláštností tohoto projektu je, že každý den probíhá v jiném městě Pardubického kraje. Slavnostní zahájení je vždy v Chrudimi. Návštěvníci mohou ocenit především velkou pestrost programu. Doklady o podobě zdejších dřevěných domů pochází z 16. stol. Rozsáhlé lesy poskytovaly lidem materiál nejen pro stavbu domů, ale i k výrobě nejrůznějších užitných předmětů: dřevěných nádob, nářadí (hrábě, lopaty na sázení chleba do pece, kosišťata), valch apod. Pro oblast Hlinecka jsou charakteristické hračky soustružené ze dřeva. K rozvoji jejich výroby došlo ve druhé polovině 18. stol., domácká výroba svůj vrchol zažívala na přelomu 19. a 20. stol. Regionální značení výrobků (oceněn 2004) Obnova památek lidového stavitelství, zejména pak vodních děl. Lenka Skalická z Kameničné - včelí produkty +420 739 287 759 Med pochází z orlického podhůří, z čisté zemědělské oblasti mezi Žamberkem a Rokytnicí v Orlických horách. Včely jsou umístěné v sadu, kde mají snůšku z ovocných stromů, řepky, svazenky. V okolí je spousta luk a lesů. Kromě medu získávají od včel propolis. Ladislav Chládek z Výprachtic - výroba hraček štípaných ze soustruženého bloku +420 737 467 857 (oceněn 2009) Výroba plochých hraček pomocí štípání soustruženého kruhového prstence. +420 603 990 524 PhDr. I. Vojancová, SLS Vysočina Hlinsko Každoročně druhou sobotu v červenci se v areálu Muzea řemesel koná ŘEMESLNICKÁ SOBOTA, kde mají návštěvníci možnost vidět ukázky řemesel a historické stroje v provozu. Pardubického kraje +420 732 731 020 Misky, dózy, svícny, talíře nebo popelníky zdobené jemnými liniemi vlnitých plíšků. Ojedinělost výroby je v tom, že práce vyžaduje značnou prostorovou představivost, protože budoucí tvar není na prstenci zpočátku patrný. Plně se projeví až při jeho rozštípnutí, což ale znemožní jakékoli další úpravy. Přímo na území kraje zasahuje značka ORLICKÉ HORY – originální produkt® Tato značka znamená, že výrobky prošly přísným procesem certifikace. To zákazníkovi zaručuje jejich skutečný původ v Orlických horách a Podorlicku. Značené výrobky musí být: • výjimečné svou vysokou kvalitou • šetrné vůči životnímu prostředí • jedinečné ve vztahu k Orlickým horám • vyrobené tradiční technologií, ručně nebo z místních surovin. Každý šperk je výjimečný, vyráběný podle originálního návrhu. Záleží na požadavcích a přáních každé zákaznice. Prezentaci se speciálně navrženou kolekcí šperků autorka nabídla např. známé světové návrhářce Blance Matragi do Beirutu ŽIVA zeměd. obch., a.s. Klášterec - dřevěný štípaný šindel Zdeněk Bukáček z Krouny - soustružené hračky +420 465 637 385 Silná rodová tradice domácí výroby statických i pohyblivých hraček. Používá staré předlohy, a tak se dosud můžeme setkat s husarem na koni, bubeníkem, dragounem či trubačem. Nabízí pro školy výjezdní dílny a lektorování. Štípaný šindel se vyrábí ze smrkového nebo modřínového dřeva. Štípe se po létech do šířky 12 cm kvůli sesychání a rozpínání na střeše. Typickým znakem pro šindel z Klášterce je pero a drážka. V jiných zemích se tímto způsobem šindel neupravuje. +420 723 240 852 tradiční výrobky a gastronomii Jiřina Rejentová ze Žamberka - šperky z ručně paličkované krajky Zdobení předmětů vybíjením proužky žlutého a bílého kovu. Najdete tu také stálou výstavu „Fauna České republiky”, která ukazuje na 120 vycpaných zvířat, ptáků a ryb v přírodní scenérii ozvučenou originální zvukovou nahrávkou. ZAOSTŘENO NA... Každý region v ČR má svůj vlastní neopakovatelný charakter daný přírodním bohatstvím, kulturou a staletými tradicemi jeho obyvatel. Pardubický kraj se dotýká dvou regionů s vlastní značkou: Polabí a Vysočina. (oceněn 2001) Mezi nejzajímavější exponáty patří vyřezávaný mechanický skanzen řemesel, mechanické dílny, pilnice se třemi funkčními katry, vozovna a stoletá školní třída s ukázkami národních krojů. Držitelé značky Orlické hory v Pardubickém kraji www.domaci-vyrobky.cz Ladislav Rejent z Proseče - soustružení a vybíjení dřeva Typickým řemeslem pro oblast Českého Horácka bylo až do poloviny 19. stol. hrnčířství. Zhotovovaly se zde nejen různé hliněné nádoby, ale i kachle pro kamna. Dalším důležitým odvětvím, které lidem přinášelo obživu, bylo zpracování textilních vláken. Domácké, manufakturní i tovární tkalcovství bylo jedním z nejrozšířenějších řemesel. K odborné dokumentaci a prezentaci přispělo blízké odborné zázemí Souboru lidových staveb Vysočina (detašované pracoviště NPÚ, ú. p. Pardubice). Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva navazuje na předchozí systém UNESCO Mistrovská díla ústního a nemateriálního dědictví lidstva. Do tohoto seznamu byl v roce 2005 zapsán první fenomén z oblasti tradiční lidové kultury České republiky - slovácký verbuňk. +420 604 910 283 Muzeum řemesel najdete v památkově chráněném areálu Nový dvůr z roku 1750. Je největším muzeem svého druhu v ČR, rozkládá se na ploše 1650 m2. Zahrnuje více než 50 ucelených expozic řemesel a živností z období 1840 - 1930. Kromě relativně známých profesí, jako jsou truhlář či řezbář, prezentuje i práci kovotlačitele, koláře, bednáře, šindeláře a mnoha dalších. Tento obyčej se uchází o zápis na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Byl nominován proto, že je po několik generací udržován v téměř nezměněné podobě v obcích regionu Hlinecko (tj. Studnice, Vortová, Hamry a Hlinsko – místní část Blatno). Festival Tradice Evropy Jiří Myška z Hlinska - sekernické zpracování dřeva Tradiční a lidová kultura tvoří kulturní dědictví každé země. Od roku 2001 uděluje ministr kultury každý rok nejvýše pěti vynikajícím lidovým výrobcům titul Nositel tradice lidového řemesla. Toto ocenění vychází z projektu, který UNESCO nazvalo „Žijící lidské poklady”. Jeho cílem je zachovat tradiční řemesla, kterým hrozí zánik, zdokumentovat jejich postupy a předávat tyto dovednosti dalším následovníkům. Až do 19. stol. tu převažovala stavba roubených domů. Zdejší lesy poskytovaly dostatek kvalitního jedlového a smrkového dřeva. Mezi pouhými čtyřmi obyčeji na Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury ČR najdeme i jeden z Pardubického kraje: Českomoravské pomezí 1. Perníková chaloupka 2. Slavnosti perníku 3. Dny chleba 4. Jabkancová pouť 5. Biskupické kaléšek Společenské centrum Nový Dvůr Nositel tradice lidového řemesla Jediné muzeum v přírodě Pardubického kraje. Seznámíte se v něm se způsobem života našich předků z etnografického regionu České a Moravské Horácko. Větší část území, z něhož SLS čerpá, najdete v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Částečně zabíhá i do sousedního kraje Vysočina. Pravidelně se koná koncem června v Dolní Čermné s účastí řady evropských i zámořských folklorních souborů v novém kulturně-rekreačním areálu s kompletním zázemím poblíž rybníka. Chrudimsko - Hlinecko Muzeum řemesel Letohrad Soubor lidových staveb (SLS) Vysočina (oceněn 2002) Značku uděluje MAS POHODA venkova ve spolupráci s MAS Vyhlídka řemeslným výrobkům, zemědělským a přírodním produktům. Značka usnadňuje zákazníkům orientaci. Turistům, kteří si chtějí odvézt pravý suvenýr z Orlických hor, i místním obyvatelům, kteří chtějí nákupem podpořit „své” výrobce. CMYK • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • MUZEUM PERNÍKU Perník v Pardubickém kraji Nejvýraznější gastronomickou specialitou na území Pardubického kraje je bezesporu PERNÍK – sladké pečivo se staletou tradicí. PARDUBICKÝ PERNÍK je jediným produktem v kraji, který požívá ochranu původu a zeměpisného označení Evropské unie. Žádný jiný výrobek z kraje, kterému se přezdívá Perníkové hejtmanství, takového věhlasu na mezinárodní úrovni nedosáhl. V Perníkovém hejtmanství se perník pekl po staletí. Do 19. stol. z mouky, medu a koření. Tehdy ještě nebyl znám cukr z cukrové řepy, byl jen dovážený z cukrové třtiny. Hlavním sladidlem byl med. Zatímco Pardubicko leží na rovině kolem řeky Labe a od 16. stol. do tereziánských reforem bylo poseto velkým množstvím rybníků, produkci medu se dařilo zejména ve výše položených oblastech kraje: na Českomoravském pomezí, na Chrudimsku a Hlinecku, v Orlických horách a podhůří či v oblasti Králického Sněžníku. Bohaté lesní porosty, pastviny s pestrou škálou rostlin a ovocné stromy v zahradách převážně venkovského osídlení umožnily včelám dobrou snůšku kvalitního medu. Bez něj se naši předkové neobešli. Používali ho nejenom jako sladidlo, ale také k léčení nejrůznějších nemocí a neduhů. Medový perník či „sladký chléb“ byl z počátku tvarován z volné ruky, vypadal jako tzv. placky či koláče, bez ozdob. Pekl se v kamnech na železných plátech. Později byl perník vytlačován do dřevěných forem s reliéfní řezbou. Ručně vyřezávané formy se dědily z generace na generaci. Byly na nich motivy náboženské, světské, někdy žertovné. Zobrazovaly i některé dobové novinky (např. styl oblečení, vznik železnice v 19. stol.). Do dnešních dnů se dochovaly v muzejních depozitářích a expozicích. V 19. stol. došlo k výrazným změnám. Jako houby po dešti vyrůstaly nové cukrovary. Cena medu nemohla konkurovat velkovýrobě levného cukru. Došlo k úpadku tradičního medového perníkářství. Současně však začaly vznikat nové technologie průmyslové výroby perníku. A ta Pardubice ve 20. stol. proslavila nebývalým množstvím firem a obchodních značek: např. Melartos (1913), Mellekta (1913), Langer a spol., Panis (1923) a Kapo (1924). Jejich úspěchu pomohla obecná známost sousloví PARDUBICKÝ PERNÍK (1885). Pardubičtí perníkáři jsou dnes fenoménem, který daleko přesahuje hranice kraje. Vyhrávají většinu soutěží v tomto oboru a jsou nositeli řady prestižních ocenění – např. Pavel Janoš, král perníku ®. Perník patří bezesporu k nejvýznamnějším atributům Pardubického kraje. Tradičnímu medovému perníku se dařilo zejména ve výše položených oblastech, kde byl dostatek kvalitního medu. V Pardubicích se perníkáři prosadili až ve 20. stol. v souvislosti s rozvojem cukrovarnictví a tovární výroby perníku. MLS Pardubického kraje Doklady o historii perníkářství jsou snad v každém muzeu na území Pardubického kraje. Jedinou specializovanou institucí svého druhu v České republice je Muzeum perníku (2004) se sídlem v Perníkové chaloupce z r. 1882. Najdete ji pod hradem Kunětická hora u Pardubic (www.muzeumperniku.cz). Muzeum ročně obslouží kolem 50 tisíc návštěvníků. Průvodní slovo je vedeno zábavnou formou pro děti i pro dospělé, přizpůsobuje se aktuálnímu složení a náladě publika. Výstavní expozice obsahují přes tisíc perníků z různých koutů republiky. Jedná se většinou o vítězné práce z nejrůznějších soutěží. Mají tu také tzv. bílý perník, který je světovým unikátem. Kombinuje možnosti tradičního způsobu vytlačování medového perníku z forem s novodobým zdobením bílou cukrovou polevou. Velmi atraktivní součástí prohlídky Muzea perníku je Perníkářská dílna Ježibaby. Tam se můžete netradičním způsobem seznámit s postupy práce při vytlačování a pečení perníků z dřevěných forem. Potravinářská soutěž MLS Pardubického kraje proběhla poprvé v r. 2007. Tehdy se jí zúčastnilo 22 potravinářských firem s 64 výrobky. V roce 2008 bylo už 25 vystavovatelů a 65 výrobků. Ve třetím ročníku v r. 2009 vybírali odborníci ty nejchutnější „mlsy“z 92 potravin od 25 výrobců. Do hlasování zapojili návštěvníky. Veřejnosti nejvíce chutnala pudingová specialita nazvaná drobulka, sedlákův chleba a staročeská paštika. U odborníků bodovaly například hovězí šunka s pepřem, pernštýnský salám, šunková tlačenka, choceňské pomazánkové máslo s jogurtem, zázvorový med nebo vanilkové rohlíčky. Celou akci pořádal Agrovenkov o.p.s., www.agrovenkov.cz. Propagaci regionálních potravinářských výrobků podporuje Ministerstvo zemědělství ČR a Pardubický kraj. Ocenění výrobci získají právo označovat vítězné výrobky logem kvality, které je regionální obdobou známé značky Klasa. Zákazníci tak při výběru zboží na první pohled poznají, že jde o kvalitní výrobek. PERNÍKOVÁ CHALOUPKA DNY CHLEBA Pardubice REALITNÍ KANCELÁŘ PERNÍKOVÝCH NEMOVITOSTÍ Svátek všech pekařů a jejich dodavatelů, DNY CHLEBA Pardubice, probíhá začátkem června. Akci pořádá Podnikatelský svaz pekařů a cukrářů v ČR. Dny chleba se konají v osvědčené trojkombinaci soutěž – výstava dodavatelů – odborný seminář na výstavišti a součástí je i obřad svěcení chleba. Výrobci soutěží o „Chléb roku“ a „Řemeslný chléb roku“. Bonusem pro vítěze je možnost prezentovat své chleby na tiskové konferenci u příležitosti Světového dne chleba. Původně lovecký zámeček z r. 1882, který najdete pod hradem Kunětická hora u Pardubic. Slouží jako výletní místo pro všechny, co dosud nepřestali věřit na pohádky (www. pernikova-chaloupka.cz). Zde sídlí Muzeum perníku, Informační centrum Děda Vševěda a další služby pro turisty a návštěvníky. Perník nejenom výborně chutná a krásně vypadá, stává se i reprezentativním suvenýrem z regionu. Kdokoliv si v Informačním centru Děda Vševěda zakoupí perníkovou chaloupku, dostane k ní nejenom pozemek a číslo popisné, ale také Výpis z katastru perníkových nemovitostí. V Perníkovém hejtmanství je k dispozici atraktivní bydlení za zajímavé ceny v ulicích, které jsou pojmenovány podle perníkářů. Můžete se stát například sousedy prezidenta ČR Václava Klause, který je majitelem č.p. 2201 v ulici Pavla Janoše (www.hejtmanstvi.cz). SLAVNOSTI PERNÍKU Festival k oslavě nejvýraznější gastronomické speciality Pardubického kraje se koná každoročně od r. 2000 vždy 8. května na zámku v Pardubicích (www.slavnosti.perniku.cz). Vyvrcholením slavností bývá soutěž perníkářek o titul královna perníku. PLES PERNÍKU Historicky první perníkářský bál se uskutečnil v Pardubicích v r. 2010. Bude se konat každý rok vždy první sobotu v březnu (www.ples-perniku.cz). O podporu věhlasu Pardubického perníku se stará i Sdružení Pardubický perník (www.sdruzenipardubickypernik.cz). RECEPTY Jahelník Na co se v Orlických horách pěstovalo proso? Hlavně na jáhly, které prý mají přímo ideální výživné vlastnosti, jsou chutné a navíc lehce stravitelné. Co všechno z nich lze uvařit? Třeba polévka, kaše, rizoto, ale i pomazánka nebo také náplň do zeleniny. Můžete je „okoštovat“ ve slané i sladké verzi. Například jáhlové netuhy se mastí a cukrují, jahelník nebo také rejžák můžete udělat se sladkým zelím, houbami nebo i s ovocem. A co takový výživný kočičí tanec? Ten vyrobíte, když kromě jáhel přidáte čočku. A chcete znát recept například na jahelník, což je starodávné jídlo, které se dělávalo na Štědrý večer s nadějí, že drobné žluté jáhly přinesou jedlíkům dostatek peněz v příštím roce? Pěkné žluté jáhly prohlédni a vyber případné nečistoty, propláchni vařící vodou a dej je uvařit do směsi: jeden díl vody a mléka, sůl, čtyři kostky cukru, trochu skořice a muškátového oříšku a dvě lžíce oleje. Tu pomalu uvař, až změkne. Do jáhel vmíchej cukr, kus másla, smetanu, žloutky, rozinky, sušené švestky a dobře vyprané sušené meruňky. Do máslem vymazané formy (misky) uprav směs a zapeč jako nákyp. Chcete ochutnat nějakou typickou východočeskou polévku? Tak třeba „zelouka“… K ní bylo třeba zelí, brambor a smetana a ještě také vejce natvrdo, které se k této polévce přikusovalo. To úplně jiný „šmak“ měla povidlačka nebo také trdlovka, která se vařila z rozvařených povidel a s trochou skořice a mouky. Zejména v létě byla velmi osvěžující, protože byla dobrá i za studena. A co taková couračka? Víte, jak přišla ke svému názvu? Když se tehdy jedlo ze společné mísy, tak nabírané dlouhé zelí „couralo“ polévku po stole. A jak se dá připravit? Tady je recept! Vaříš oloupané, na menší kousky nakrájené brambory se solí a kmínem. Zvlášť pak musíš připravit kysané zelí s bobkovým listem, novým kořením a třemi kuličkami pepře. Po uvaření obojí smíchej dohromady a zahusti světlou jíškou nebo moukou, rozdělanou studenou vodou. Povař asi osm minut a pak přidej čerstvé máslo a smetanu. Zamíchej a už nevař. Můžeš přidat i špetku sladké papriky neb uškvařenou slaninku. A je hotovo! Lidová strava na Hlinecku a Českomoravské vrchovině (České Horácko) Jídelníček určuje nejdostupnější zdroj získávání potravin. Přesnou podobu jídelníčku běžných lidí ale známe až z posledních dvou století. V raném feudalismu se předpokládá jen jednoduchá příprava jídel, kterou umožňovalo vaření na otevřeném ohni. Rozšíření způsobu přípravy jídel nastalo s úpravami topeniště v 12. až 16. století. Zásadní změna přípravy jídel přišla v 17. až 19. stol. Tehdy se pokrmy přestaly připravovat na otevřeném ohni. A s proměnami topeniště se měnilo i používané nádobí. Stolování ve vesnickém prostředí bylo velmi jednoduché, výrazně se změnilo až ve 20. stol. Do té doby se pokrm obvykle jedl ze společné mísy lžící. Když bylo potřeba něco ukrojit, použil každý stolovník svůj kapesní nůž zvaný křivák. Pro rozkrájení chleba nebo naporcování masa použil hospodář u stolu dlouhý nůž. Talíře se vesměs nepoužívaly, pouze ke svátečnímu stolování až v průběhu 19. stol. Také ubrus se prostíral pouze ve svátek, jinak se jedlo na vydrhnuté desce dřevěného stolu. Každá rodina dodržovala určitý zasedací pořádek, který všichni ctili. Hospodáři náleželo místo v čele stolu proti dveřím do světnice a rodina s čeládkou seděla kolem. Ve všední den hospodyně obvykle připravovala jídlo třikrát denně. Vstávalo se časně a ke snídani se vařila polévka, brambory nebo různé kaše. Oběd i večeře se skládaly z podobných jídel. Pokud se pracovalo na poli, nosilo se jídlo, tj. svačina a oběd, za lidmi na pole. Ke společné večeři se zasedalo po skončené práci. Jídelníček všedního dne byl velmi prostý. Maso se připravovalo jen ve sváteční dny nebo ženám po porodu a těžce nemocným lidem. Jídla všedního dne se na Hlinecku dají podle surovin rozdělit do tří základních skupin: polévky, moučná jídla, pokrmy připravené z brambor a luštěnin. Polévky v období 19. stol. a počátku 20. stol. tvořily skutečný základ jídelníčku. Vařily se polévky vodové, mléčné i zasmažené. Jinou polévku hospodyně vařila na snídani a jinou na oběd, polévky ochucovala bylinkami. K tomu se znamenitě hodil libeček, majoránka, kopřivy, divoký kmín aj. Nejdůležitější místo mezi pokrmy připravovanými z mouky zaujímal chléb. Běžná však byla i příprava dalších druhů pečiva, především z kynutého těsta. Pečivo připravované pro všední den se původně peklo ze žitné mouky. V průběhu 19. stol. však došlo ke změně v technologii mletí obilí a bílá mouka se stala i vesnickým hospodyňkám dostupnější. Z mouky se také připravovaly kaše. Říkalo se, že moučná kaše „zaplácá dušičku”. Brambory se na vesnici rozšířily v průběhu 18. století. Lidé se přesvědčili o tom, že jejich pěstování je nenáročné a rychle se staly základem všedního jídelníčku. Zvláště ve zdejším kraji se jim dařilo a žertem se nazývaly „zemská jabka“ nebo „koroptve motykou střílené“. Důležitou součástí jídelníčku našich předků bylo mléko a potraviny z něj vyrobené. Říkalo se, že mléko, máslo, tvaroh a sýry jsou „mléčné požehnání”. Soubor lidových staveb Vysočina (SLS), Veselý Kopec, pořádá různé programy přibližující tradiční lidovou kulturu. K oblíbeným akcím patří ty, které přibližují tradiční jídelníček předků. Po celou sezónu máte řadu příležitostí k seznámení s tradičními pokrmy. Jabkancová pouť v České Třebové Na začátku kalendářního roku se Veselý Kopec zaplní postavami tradičních masek masopustního průvodu a všichni mohou ochutnat tradiční koblihy. V jarních měsících se dozvíte, jaké pečivo provázelo toto období, vlastnoručně se můžete naučit tradiční tvary tohoto obřadního pečiva. K pravidelným programům patří zářijové Posvícení a říjnová Bramborová sobota. O Posvícení roubené chaloupky zavoní koláči a buchtami. Jabkance jsou bramborové placky plněné tvarohem. Jestli si je doma sami neupečete, můžete si na nich pochutnat jen jednou do roka v České Třebové. 25. listopadu slaví svátek Kateřina a právě kolem tohoto termínu se pod románskou rotundou svaté Kateřiny koná Jabkancová pouť. Pořádá ji Spolek od svaté Kateřiny. Pouť začíná v sobotu ráno prodejem jabkanců, pokračuje od 13 hodin, kdy je na prostranství před spolkovou chalupou připravený zábavný program. O ten se stará purkmistr s policajtem. Po nich vystupují jabkancoví umělci se svými písničkami a scénkami. A proč se vlastně plackám z brambor říká jabkance? Bramborám totiž naši předkové, a to nejen na českotřebovsku, odjakživa říkali „zemská jabka“. Recept na jabkance: Brambory uvaříme ve slupce a horké je oloupeme. Oloupané horké brambory roztlučeme dřevěnou palicí v necičkách na těsto, přidáme trochu soli. Na málo pomoučeném vále z těsta uděláme placičky, vykrajujeme je sklenicí nebo hrnkem, potřeme náplníze sladkého tvarohu, přeložíme a spojíme. Pečeme na plátech kamen, upečené se skládají do mísy, kde se omastí máslem a posypou cukrem. Jabkance lze upéct i na litinové plotýnce sporáku nebo na teflonové pánvi bez tuku. Bramborová sobota připomene využití této důležité potraviny, která od počátku 19. století tvořila součást lidové kuchyně. Díky účasti předních českých pěstitelů brambor můžete ochutnat pokrmy uvařené z různých odrůd podle tradičních receptů. Konec listopadu a začátek prosince patří vánočním výstavám. Konají se na Veselém Kopci i v památkové rezervaci Betlém v Hlinsku. Opět je to pro všechny příležitost seznámit se s jídelníčkem svátečních dnů a dozvědět se spoustu zajímavých i překvapivých informací o sváteční stravě našich předků. Biskupické kaléšek Posvícenské koláče 120 g másla a 50 g cukru utři do pěny, pak postupně přidávej 4 žloutky a stále tři, dokud hmota nezbělí a nezhoustne. Mezitím si dej vykynout kvásek s 20 g droždí, trošky cukru, mouky a mléka. Vzešlý kvásek přidej do utřené hmoty, postupně dávej 500 g hladké nebo polohrubé mouky, 1/3 vlahého mléka a špetku soli. Těsto nechej asi 1 hodinu kynout, potom opatrně vyválej placku a z ní nakrájej potřebné tvary na koláče. Koláče naplň plnidlem a vázej navyklým způsobem. Nebo můžeš vyzkoušet tradiční způsoby dnes méně obvyklé. Koláče klaď na vymaštěný plech, každý koláček řádně pírkem pomasti a na plechu nechej asi 20 minut kynout. Potom peč v předehřáté troubě dozlatova. Upečené koláče můžeš po vytažení z trouby potřít mlékem, jsou potom pěkně vláčné.Podle stejného receptu upečeš i posvícenské buchty. Jen nezapomeň, že v minulosti pekly hospodyňky buchty větší, aby bylo „do čeho kousnout”. Bylo obvyklé, že se na plech dělaly třeba jen čtyři buchty, kterým se pak říkalo cihly. Bramborové placky Uvařenébramboryrozválej,přidejmouku,sůl,můžešdátivajíčkoapečplackyvhorkétrouběnebopřímo na plotně. Škubánky, též kucmoch, trpalky, šusterky Hrnec s loupanými bramborami postav do vodní lázně a brambory zpola uvař. Potom na povrch nasyp mouku (2 díly brambor 1 díl mouky) a vařečkou udělej do brambor díry a vař dále asi 10 minut. Potom osol, vařečkou hodně vymíchej a lžící namočenou v horkém másle vykrajuj škubánky, dávej je na mísu. Pak je pocukruj, promíchej s mákem nebo roztlučenými sušenými hruškami - pracharandou. Krupičník Vařené brambory umeleme, přidáme majoránku, pepř, sůl, krupici a vajíčko. Omastíme a upečeme v troubě. Každoročně první říjnovou sobotu přijíždí první říjnovou sobotu do Biskupic u Jevíčka tisíce lidí na festival slivovice. Zakladatelům Biskupického kaléšku se podařilo skloubit téměř 300 let starou historii průmyslového zpracovávání ovoce a výroby ovocných destilátů s prvky lidové zábavy, recese i regionální gastronomie. Soutěž o nejlepší vzorek slivovice je výzvou pro domácí pěstitele ovoce. Biskupický kaléšek není jen o koštování slivovice. Součástí festivalu je také bohatý kulturní program a přehlídka historických velocipédů. Jejím vyvrcholením je závod na jednu anglickou míli v dobových úborech. Recept na slivovici: Vše začíná u ovoce – obecně platí, že kvas je nutné vyrábět pouze z ovoce plně vyzrálého. Se stupněm zralosti stoupá obsah cukru a zároveň se zvyšuje podíl vhodných cukrů. Kromě vlastních cukrů ve vyzrálém ovoci stoupá i obsah aromatických látek, které dávají výslednému destilátu charakteristickou chuť i vůni. Do připravených nádob se uloží ovoce a může se začít s přípravou kvasu. Nejlepší kvality lze dosáhnout pomalým kvašením při nižších teplotách. Pro přípravu kvasu nelze použít ovoce nahnilé nebo plesnivé, hnilobná chuť pak přechází do destilátu. Pro kvasný proces i výtěžnost alkoholu je zásadním faktorem obsah cukru v ovoci. Ten výrazně stoupá až v posledních fázích zralosti. Ke kvašení proto používáme jen ovoce vysoce vyzrálé. Do rmutu by měla přicházet jen surovina odstopkovaná, bez třapin a listů. Přídavkem zákvasu (tj. čisté kultury ušlechtilých kmenů kvasinek rozmíchaných v malém množství rmutu) zajistíme rychlý rozběh hlavního kvašení a výrazně snížíme riziko rozvoje nežádoucí mikroflóry a zhrnutí kvašení. Po vykvašení následuje doba pálení - destilace ovocného kvasu v surovinovém kotli s přímým ohřevem a mícháním kvasu. Získáváme tak destilát tzv. „lutr“ s obsahem ethanolu (alkoholu) 20-30%. Jedná se o polotovar nevhodný ke konzumaci. Proto je nutné lutr ještě zušlechtit. Rektifikace lutru – při této operaci se lutr zesiluje na požadovanou lihovitost a čistí od cizích, nežádoucích, páchnoucích, zdravotně závadných zplodin pocházejících z fermentace ovocných kvasů. Říkáme tomu zušlechťování ovocného destilátu. Ohřev je přímý a při destilaci se z vypáleného destilátu odděluje: úkap, jádro, dokap. Destilát má v závislosti na počáteční cukernatosti kvasu a stavu při dokvašení asi 60 - 80 objemových procent alkoholu. V tomto stavu se neprojeví chuť ovoce a slivovice je dobrá jen do čaje. Ideální je ředit na 50 - 51 procent, kdy je nápoj lahodný a voňavý. CMYK