tradiční výrobky a gastronomii

Králický
Sněžník
TURISTICKÉ OBLASTI PARDUBICKÉHO KRAJE
Pardubicko
Orlické hory
a Podorlicko
• TRADICE • TRADICE • TRADICE • TRADICE • TRADICE • TRADICE • TRADICE • TRADICE • TRADICE • TRADICE • TRADICE • TRADICE •
Folklorní slavnosti
Pardubického kraje
Národní kulturní památky
v oblasti nehmotného
dědictví České republiky
Mezinárodní folklorní festival
Čermenské slavnosti
Praha
Pardubický
kraj
EP
expozice
s průvodcem
E
6. Mezinárodní folklorní festival
Čermenské slavnosti
7. Adámkovy folklorní slavnosti
8. Festival Tradice Evropy
9. Soubor lidových staveb Vysočina
10. Muzeum řemesel Letohrad
expozice
výstavní prostor
Pč
přístupný
částečně
www.vesely-kopec.eu
www.muzeumremesel.cz
www.lidovaremesla.cz
N
nepřístupný
Pv
přístupný
volně
1. Slovácký verbuňk
2. Vesnické masopustní obchůzky a masky
na Hlinecku
3. Jízdy králů na Slovácku
4. Sokolnictví – umění chovu dravců,
jejich ochrany, výcviku a lovu s nimi
Adámkovy folklorní slavnosti
Slavnosti, jejichž tradice byla započata roku
1996, jsou rozděleny do dvou dnů, kde jednotlivé soubory prezentují nesoutěžní formou
foklor svého kraje nebo země. Festivalová scéna se nachází v roubených stavbách Skanzenu
Betlém v centru města Hlinsko v Čechách. Toto
setkání se odehrává pravidelně poslední sobotu a neděli v srpnu.
Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku
Jedná se o mezinárodní dětský festival, jehož
program je určen především dětem „školního
věku”. Každoročně hostí dětské soubory nejméně ze čtyř zahraničních zemí. Zvláštností
tohoto projektu je, že každý den probíhá
v jiném městě Pardubického kraje. Slavnostní zahájení je vždy v Chrudimi. Návštěvníci
mohou ocenit především velkou pestrost
programu.
Doklady o podobě zdejších dřevěných domů
pochází z 16. stol.
Rozsáhlé lesy poskytovaly lidem materiál
nejen pro stavbu domů, ale i k výrobě nejrůznějších užitných předmětů: dřevěných nádob,
nářadí (hrábě, lopaty na sázení chleba do pece,
kosišťata), valch apod. Pro oblast Hlinecka jsou
charakteristické hračky soustružené ze dřeva.
K rozvoji jejich výroby došlo ve druhé polovině
18. stol., domácká výroba svůj vrchol zažívala
na přelomu 19. a 20. stol.
Regionální značení výrobků
(oceněn 2004)
Obnova památek lidového stavitelství, zejména pak vodních děl.
Lenka Skalická z Kameničné
- včelí produkty
+420 739 287 759
Med pochází z orlického podhůří, z čisté zemědělské oblasti mezi Žamberkem a Rokytnicí
v Orlických horách. Včely jsou umístěné
v sadu, kde mají snůšku z ovocných stromů,
řepky, svazenky. V okolí je spousta luk a lesů.
Kromě medu získávají od včel propolis.
Ladislav Chládek z Výprachtic
- výroba hraček štípaných
ze soustruženého bloku
+420 737 467 857
(oceněn 2009)
Výroba plochých hraček pomocí štípání soustruženého kruhového prstence.
+420 603 990 524
PhDr. I. Vojancová, SLS Vysočina Hlinsko
Každoročně druhou sobotu v červenci se
v areálu Muzea řemesel koná ŘEMESLNICKÁ
SOBOTA, kde mají návštěvníci možnost vidět
ukázky řemesel a historické stroje v provozu.
Pardubického kraje
+420 732 731 020
Misky, dózy, svícny, talíře nebo popelníky zdobené jemnými liniemi vlnitých plíšků.
Ojedinělost výroby je v tom, že práce vyžaduje
značnou prostorovou představivost, protože
budoucí tvar není na prstenci zpočátku patrný. Plně se projeví až při jeho rozštípnutí, což
ale znemožní jakékoli další úpravy.
Přímo na území kraje zasahuje značka
ORLICKÉ HORY – originální produkt®
Tato značka znamená, že výrobky prošly
přísným procesem certifikace. To zákazníkovi
zaručuje jejich skutečný původ v Orlických
horách a Podorlicku.
Značené výrobky musí být:
• výjimečné svou vysokou kvalitou
• šetrné vůči životnímu prostředí
• jedinečné ve vztahu k Orlickým horám
• vyrobené tradiční technologií, ručně nebo
z místních surovin.
Každý
šperk
je výjimečný,
vyráběný podle originálního
návrhu. Záleží
na požadavcích
a přáních každé
zákaznice. Prezentaci se speciálně navrženou
kolekcí šperků
autorka nabídla např. známé
světové návrhářce Blance Matragi do Beirutu
ŽIVA zeměd. obch., a.s. Klášterec
- dřevěný štípaný šindel
Zdeněk Bukáček z Krouny
- soustružené hračky
+420 465 637 385
Silná rodová tradice domácí výroby statických
i pohyblivých hraček. Používá staré předlohy,
a tak se dosud můžeme setkat s husarem na
koni, bubeníkem, dragounem či trubačem.
Nabízí pro školy výjezdní dílny a lektorování.
Štípaný šindel se vyrábí ze smrkového nebo
modřínového dřeva. Štípe se po létech do
šířky 12 cm kvůli sesychání a rozpínání na střeše. Typickým znakem pro šindel z Klášterce je
pero a drážka. V jiných zemích se tímto způsobem šindel neupravuje.
+420 723 240 852
tradiční výrobky
a gastronomii
Jiřina Rejentová ze Žamberka
- šperky z ručně paličkované krajky
Zdobení předmětů vybíjením proužky žlutého
a bílého kovu.
Najdete tu také stálou výstavu „Fauna České republiky”, která ukazuje na 120 vycpaných zvířat, ptáků a ryb v přírodní scenérii
ozvučenou originální zvukovou nahrávkou.
ZAOSTŘENO NA...
Každý region v ČR má svůj vlastní neopakovatelný charakter daný přírodním bohatstvím,
kulturou a staletými tradicemi jeho obyvatel.
Pardubický kraj se dotýká dvou regionů
s vlastní značkou: Polabí a Vysočina.
(oceněn 2001)
Mezi nejzajímavější exponáty patří vyřezávaný
mechanický skanzen řemesel, mechanické
dílny, pilnice se třemi funkčními katry, vozovna a stoletá školní třída s ukázkami národních
krojů.
Držitelé značky Orlické
hory v Pardubickém kraji
www.domaci-vyrobky.cz
Ladislav Rejent z Proseče
- soustružení a vybíjení dřeva
Typickým řemeslem pro oblast Českého
Horácka bylo až do poloviny 19. stol. hrnčířství.
Zhotovovaly se zde nejen různé hliněné nádoby, ale i kachle pro kamna. Dalším důležitým
odvětvím, které lidem přinášelo obživu, bylo
zpracování textilních vláken. Domácké, manufakturní i tovární tkalcovství bylo jedním z nejrozšířenějších řemesel.
K odborné dokumentaci a prezentaci přispělo blízké odborné zázemí Souboru lidových
staveb Vysočina (detašované pracoviště
NPÚ, ú. p. Pardubice). Reprezentativní seznam
nemateriálního kulturního dědictví lidstva
navazuje na předchozí systém UNESCO Mistrovská díla ústního a nemateriálního dědictví
lidstva. Do tohoto seznamu byl v roce 2005
zapsán první fenomén z oblasti tradiční lidové
kultury České republiky - slovácký verbuňk.
+420 604 910 283
Muzeum řemesel najdete v památkově chráněném areálu Nový dvůr z roku 1750. Je největším muzeem svého druhu v ČR, rozkládá
se na ploše 1650 m2. Zahrnuje více než 50
ucelených expozic řemesel a živností z období
1840 - 1930.
Kromě relativně známých profesí, jako jsou
truhlář či řezbář, prezentuje i práci kovotlačitele, koláře, bednáře, šindeláře a mnoha dalších.
Tento obyčej se uchází o zápis na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví
lidstva UNESCO.
Byl nominován proto, že je po několik generací udržován v téměř nezměněné podobě
v obcích regionu Hlinecko (tj. Studnice, Vortová, Hamry a Hlinsko – místní část Blatno).
Festival Tradice Evropy
Jiří Myška z Hlinska
- sekernické zpracování dřeva
Tradiční a lidová kultura tvoří kulturní dědictví
každé země. Od roku 2001 uděluje ministr kultury každý rok nejvýše pěti vynikajícím lidovým výrobcům titul Nositel tradice lidového
řemesla. Toto ocenění vychází z projektu, který UNESCO nazvalo „Žijící lidské poklady”. Jeho
cílem je zachovat tradiční řemesla, kterým hrozí zánik, zdokumentovat jejich postupy a předávat tyto dovednosti dalším následovníkům.
Až do 19. stol. tu převažovala stavba roubených domů. Zdejší lesy poskytovaly dostatek
kvalitního jedlového a smrkového dřeva.
Mezi pouhými čtyřmi obyčeji na Seznamu
nemateriálních statků tradiční a lidové kultury
ČR najdeme i jeden z Pardubického kraje:
Českomoravské
pomezí
1. Perníková chaloupka
2. Slavnosti perníku
3. Dny chleba
4. Jabkancová pouť
5. Biskupické kaléšek
Společenské centrum Nový Dvůr
Nositel tradice
lidového řemesla
Jediné muzeum v přírodě Pardubického kraje. Seznámíte se v něm se způsobem života
našich předků z etnografického regionu České
a Moravské Horácko. Větší část území, z něhož
SLS čerpá, najdete v Chráněné krajinné oblasti
Žďárské vrchy. Částečně zabíhá i do sousedního kraje Vysočina.
Pravidelně se koná koncem června v Dolní
Čermné s účastí řady evropských i zámořských
folklorních souborů v novém kulturně-rekreačním areálu s kompletním zázemím poblíž
rybníka.
Chrudimsko - Hlinecko
Muzeum řemesel Letohrad
Soubor lidových staveb
(SLS) Vysočina
(oceněn 2002)
Značku uděluje MAS POHODA venkova
ve spolupráci s MAS Vyhlídka řemeslným
výrobkům, zemědělským a přírodním produktům. Značka usnadňuje zákazníkům orientaci.
Turistům, kteří si chtějí odvézt pravý suvenýr
z Orlických hor, i místním obyvatelům, kteří
chtějí nákupem podpořit „své” výrobce.
CMYK
• GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE • GASTRONOMIE •
MUZEUM PERNÍKU
Perník v Pardubickém kraji
Nejvýraznější gastronomickou specialitou na území Pardubického kraje je bezesporu PERNÍK – sladké
pečivo se staletou tradicí. PARDUBICKÝ PERNÍK je jediným produktem v kraji, který požívá ochranu původu
a zeměpisného označení Evropské unie.
Žádný jiný výrobek z kraje, kterému se přezdívá Perníkové hejtmanství, takového věhlasu na mezinárodní úrovni
nedosáhl.
V Perníkovém hejtmanství se perník pekl po staletí. Do 19. stol. z mouky, medu
a koření. Tehdy ještě nebyl znám cukr z cukrové řepy, byl jen dovážený z cukrové třtiny. Hlavním sladidlem byl med. Zatímco Pardubicko leží na rovině kolem řeky Labe
a od 16. stol. do tereziánských reforem
bylo poseto velkým množstvím rybníků, produkci medu se dařilo zejména
ve výše položených oblastech kraje:
na Českomoravském pomezí, na Chrudimsku a Hlinecku, v Orlických horách
a podhůří či v oblasti Králického Sněžníku. Bohaté lesní porosty, pastviny
s pestrou škálou rostlin a ovocné stromy
v zahradách převážně venkovského osídlení umožnily včelám dobrou snůšku kvalitního medu. Bez něj se naši předkové neobešli. Používali ho nejenom jako sladidlo, ale
také k léčení nejrůznějších nemocí a neduhů.
Medový perník či „sladký chléb“
byl z počátku tvarován z volné ruky, vypadal jako tzv. placky či koláče, bez ozdob. Pekl se
v kamnech na železných plátech. Později byl perník vytlačován do dřevěných forem
s reliéfní řezbou. Ručně vyřezávané formy se dědily z generace na generaci. Byly na nich
motivy náboženské, světské, někdy žertovné. Zobrazovaly i některé dobové novinky
(např. styl oblečení, vznik železnice v 19.
stol.). Do dnešních dnů se dochovaly
v muzejních depozitářích a expozicích.
V 19. stol. došlo k výrazným změnám.
Jako houby po dešti vyrůstaly nové
cukrovary. Cena medu nemohla konkurovat velkovýrobě levného cukru.
Došlo k úpadku tradičního medového perníkářství. Současně však začaly
vznikat nové technologie průmyslové výroby perníku. A ta Pardubice ve 20. stol. proslavila nebývalým množstvím firem
a obchodních značek: např. Melartos (1913), Mellekta (1913), Langer a spol., Panis (1923)
a Kapo (1924). Jejich úspěchu pomohla obecná známost sousloví PARDUBICKÝ PERNÍK
(1885). Pardubičtí perníkáři jsou dnes fenoménem, který daleko přesahuje hranice kraje.
Vyhrávají většinu soutěží v tomto oboru a jsou nositeli řady prestižních ocenění – např.
Pavel Janoš, král perníku ®.
Perník patří bezesporu k nejvýznamnějším
atributům Pardubického kraje. Tradičnímu
medovému perníku se dařilo zejména
ve výše položených oblastech, kde byl
dostatek kvalitního medu. V Pardubicích
se perníkáři prosadili až ve 20. stol. v souvislosti s rozvojem cukrovarnictví a tovární
výroby perníku.
MLS Pardubického kraje
Doklady o historii perníkářství jsou snad
v každém muzeu na území Pardubického
kraje. Jedinou specializovanou institucí
svého druhu v České republice je Muzeum perníku (2004) se sídlem v Perníkové
chaloupce z r. 1882. Najdete ji pod hradem
Kunětická hora u Pardubic (www.muzeumperniku.cz). Muzeum ročně obslouží kolem 50 tisíc návštěvníků.
Průvodní slovo je vedeno zábavnou formou pro děti i pro dospělé, přizpůsobuje se aktuálnímu složení a náladě publika. Výstavní expozice obsahují přes tisíc perníků z různých
koutů republiky. Jedná se většinou o vítězné práce z nejrůznějších soutěží. Mají tu také
tzv. bílý perník, který je světovým unikátem. Kombinuje možnosti tradičního
způsobu vytlačování medového perníku
z forem s novodobým zdobením bílou
cukrovou polevou.
Velmi atraktivní součástí prohlídky Muzea
perníku je Perníkářská dílna Ježibaby.
Tam se můžete netradičním způsobem
seznámit s postupy práce při vytlačování
a pečení perníků z dřevěných forem.
Potravinářská soutěž MLS Pardubického kraje proběhla poprvé v r. 2007. Tehdy se jí zúčastnilo 22
potravinářských firem s 64 výrobky. V roce 2008
bylo už 25 vystavovatelů a 65 výrobků. Ve třetím
ročníku v r. 2009 vybírali odborníci ty nejchutnější
„mlsy“z 92 potravin od 25 výrobců. Do hlasování
zapojili návštěvníky. Veřejnosti nejvíce chutnala
pudingová specialita nazvaná drobulka, sedlákův
chleba a staročeská paštika.
U odborníků bodovaly například hovězí šunka s pepřem, pernštýnský salám, šunková
tlačenka, choceňské pomazánkové máslo s jogurtem, zázvorový med nebo vanilkové
rohlíčky. Celou akci pořádal Agrovenkov
o.p.s., www.agrovenkov.cz. Propagaci
regionálních potravinářských výrobků
podporuje Ministerstvo zemědělství ČR
a Pardubický kraj. Ocenění výrobci získají
právo označovat vítězné výrobky logem
kvality, které je regionální obdobou známé značky Klasa. Zákazníci tak při výběru zboží na první pohled poznají, že jde
o kvalitní výrobek.
PERNÍKOVÁ CHALOUPKA
DNY CHLEBA Pardubice
REALITNÍ KANCELÁŘ PERNÍKOVÝCH NEMOVITOSTÍ
Svátek všech pekařů a jejich dodavatelů, DNY CHLEBA Pardubice, probíhá začátkem
června. Akci pořádá Podnikatelský svaz pekařů a cukrářů v ČR. Dny chleba se konají
v osvědčené trojkombinaci soutěž – výstava dodavatelů – odborný seminář na výstavišti
a součástí je i obřad svěcení chleba. Výrobci soutěží o „Chléb roku“ a „Řemeslný chléb
roku“. Bonusem pro vítěze je možnost prezentovat své chleby na tiskové konferenci
u příležitosti Světového dne chleba.
Původně lovecký zámeček z r. 1882, který najdete pod hradem Kunětická hora u Pardubic. Slouží jako výletní místo pro všechny, co dosud nepřestali věřit na pohádky (www.
pernikova-chaloupka.cz). Zde sídlí Muzeum perníku, Informační centrum Děda Vševěda
a další služby pro turisty a návštěvníky.
Perník nejenom výborně chutná a krásně
vypadá, stává se i reprezentativním suvenýrem z regionu. Kdokoliv si v Informačním
centru Děda Vševěda zakoupí perníkovou
chaloupku, dostane k ní nejenom pozemek a číslo popisné, ale také Výpis z katastru perníkových nemovitostí. V Perníkovém
hejtmanství je k dispozici atraktivní bydlení za zajímavé ceny v ulicích, které jsou
pojmenovány podle perníkářů. Můžete se
stát například sousedy prezidenta ČR Václava Klause, který je majitelem č.p. 2201 v ulici Pavla Janoše (www.hejtmanstvi.cz).
SLAVNOSTI PERNÍKU
Festival k oslavě nejvýraznější gastronomické speciality Pardubického kraje se koná
každoročně od r. 2000 vždy 8. května na zámku v Pardubicích (www.slavnosti.perniku.cz).
Vyvrcholením slavností bývá soutěž perníkářek o titul královna perníku.
PLES PERNÍKU
Historicky první perníkářský bál se uskutečnil v Pardubicích v r. 2010. Bude se
konat každý rok vždy první sobotu v březnu (www.ples-perniku.cz).
O podporu věhlasu Pardubického perníku se stará i Sdružení Pardubický perník
(www.sdruzenipardubickypernik.cz).
RECEPTY
Jahelník
Na co se v Orlických horách pěstovalo proso? Hlavně na jáhly, které prý mají přímo ideální výživné vlastnosti, jsou chutné a navíc lehce stravitelné.
Co všechno z nich lze uvařit? Třeba polévka, kaše, rizoto, ale i pomazánka nebo také náplň
do zeleniny. Můžete je „okoštovat“ ve slané i sladké verzi. Například jáhlové netuhy se mastí
a cukrují, jahelník nebo také rejžák můžete udělat se sladkým zelím, houbami nebo i s ovocem.
A co takový výživný kočičí tanec? Ten vyrobíte, když kromě jáhel přidáte čočku.
A chcete znát recept například na jahelník, což je starodávné jídlo, které se dělávalo na Štědrý
večer s nadějí, že drobné žluté jáhly přinesou jedlíkům dostatek peněz v příštím roce?
Pěkné žluté jáhly prohlédni a vyber případné nečistoty, propláchni vařící vodou a dej je uvařit
do směsi: jeden díl vody a mléka, sůl, čtyři kostky cukru, trochu skořice a muškátového oříšku a dvě
lžíce oleje. Tu pomalu uvař, až změkne. Do jáhel vmíchej cukr, kus másla, smetanu, žloutky, rozinky,
sušené švestky a dobře vyprané sušené meruňky. Do máslem vymazané formy (misky) uprav směs
a zapeč jako nákyp.
Chcete ochutnat nějakou typickou východočeskou polévku?
Tak třeba „zelouka“… K ní bylo třeba zelí, brambor a smetana a ještě také vejce natvrdo, které
se k této polévce přikusovalo. To úplně jiný „šmak“ měla povidlačka nebo také trdlovka, která
se vařila z rozvařených povidel a s trochou skořice a mouky. Zejména v létě byla velmi osvěžující, protože byla dobrá i za studena.
A co taková couračka? Víte, jak přišla ke svému názvu? Když se tehdy jedlo ze společné mísy,
tak nabírané dlouhé zelí „couralo“ polévku po stole. A jak se dá připravit? Tady je recept!
Vaříš oloupané, na menší kousky nakrájené brambory se solí a kmínem. Zvlášť pak musíš připravit
kysané zelí s bobkovým listem, novým kořením a třemi kuličkami pepře. Po uvaření obojí smíchej
dohromady a zahusti světlou jíškou nebo moukou, rozdělanou studenou vodou. Povař asi osm
minut a pak přidej čerstvé máslo a smetanu. Zamíchej a už nevař. Můžeš přidat i špetku sladké papriky neb uškvařenou slaninku. A je hotovo!
Lidová strava na Hlinecku a Českomoravské vrchovině
(České Horácko)
Jídelníček určuje nejdostupnější zdroj získávání potravin. Přesnou podobu jídelníčku
běžných lidí ale známe až z posledních dvou století. V raném feudalismu se předpokládá
jen jednoduchá příprava jídel, kterou umožňovalo vaření na otevřeném ohni. Rozšíření
způsobu přípravy jídel nastalo s úpravami topeniště v 12. až 16. století.
Zásadní změna přípravy jídel přišla v 17. až 19. stol. Tehdy se pokrmy přestaly připravovat
na otevřeném ohni. A s proměnami topeniště se měnilo i používané nádobí.
Stolování ve vesnickém prostředí bylo velmi jednoduché, výrazně se změnilo až
ve 20. stol. Do té doby se pokrm obvykle jedl ze společné mísy lžící. Když bylo potřeba
něco ukrojit, použil každý stolovník svůj kapesní nůž zvaný křivák. Pro rozkrájení chleba
nebo naporcování masa použil hospodář u stolu dlouhý nůž. Talíře se vesměs
nepoužívaly, pouze ke svátečnímu stolování až v průběhu 19. stol. Také ubrus se
prostíral pouze ve svátek, jinak se jedlo na
vydrhnuté desce dřevěného stolu. Každá
rodina dodržovala určitý zasedací pořádek, který všichni ctili. Hospodáři náleželo
místo v čele stolu proti dveřím do světnice
a rodina s čeládkou seděla kolem.
Ve všední den hospodyně obvykle připravovala jídlo třikrát denně. Vstávalo se časně
a ke snídani se vařila polévka, brambory nebo různé kaše. Oběd i večeře se skládaly
z podobných jídel. Pokud se pracovalo na poli, nosilo se jídlo, tj. svačina a oběd,
za lidmi na pole. Ke společné večeři se zasedalo po skončené práci. Jídelníček všedního
dne byl velmi prostý. Maso se připravovalo jen ve sváteční dny nebo ženám po porodu a těžce nemocným lidem. Jídla všedního dne se na Hlinecku dají podle surovin
rozdělit do tří základních skupin: polévky, moučná jídla, pokrmy připravené z brambor
a luštěnin.
Polévky v období 19. stol. a počátku
20. stol. tvořily skutečný základ jídelníčku. Vařily se polévky vodové, mléčné
i zasmažené. Jinou polévku hospodyně vařila na snídani a jinou na oběd,
polévky ochucovala bylinkami. K tomu
se znamenitě hodil libeček, majoránka,
kopřivy, divoký kmín aj. Nejdůležitější místo mezi pokrmy připravovanými z mouky zaujímal chléb. Běžná
však byla i příprava dalších druhů pečiva, především z kynutého těsta. Pečivo připravované pro všední den se původně peklo ze žitné mouky. V průběhu
19. stol. však došlo ke změně v technologii mletí obilí a bílá mouka se stala i vesnickým
hospodyňkám dostupnější. Z mouky se také připravovaly kaše. Říkalo se, že moučná kaše
„zaplácá dušičku”.
Brambory se na vesnici rozšířily v průběhu 18. století. Lidé se přesvědčili o tom, že jejich pěstování je nenáročné a rychle se staly základem všedního jídelníčku. Zvláště ve zdejším kraji
se jim dařilo a žertem se nazývaly „zemská
jabka“ nebo „koroptve motykou střílené“.
Důležitou součástí jídelníčku našich předků bylo mléko a potraviny z něj vyrobené.
Říkalo se, že mléko, máslo, tvaroh a sýry
jsou „mléčné požehnání”.
Soubor lidových staveb Vysočina (SLS),
Veselý Kopec, pořádá různé programy
přibližující tradiční lidovou kulturu.
K oblíbeným akcím patří ty, které přibližují tradiční jídelníček předků. Po celou
sezónu máte řadu příležitostí k seznámení
s tradičními pokrmy.
Jabkancová pouť v České Třebové
Na začátku kalendářního roku se Veselý
Kopec zaplní postavami tradičních masek
masopustního průvodu a všichni mohou
ochutnat tradiční koblihy. V jarních měsících se dozvíte, jaké pečivo provázelo
toto období, vlastnoručně se můžete naučit tradiční tvary tohoto obřadního pečiva.
K pravidelným programům patří zářijové Posvícení a říjnová Bramborová sobota. O Posvícení roubené chaloupky zavoní koláči a buchtami.
Jabkance jsou bramborové placky plněné tvarohem. Jestli si je doma sami neupečete,
můžete si na nich pochutnat jen jednou do roka v České Třebové. 25. listopadu slaví svátek Kateřina a právě kolem tohoto termínu se pod románskou rotundou svaté Kateřiny
koná Jabkancová pouť. Pořádá ji Spolek od svaté Kateřiny. Pouť začíná v sobotu ráno
prodejem jabkanců, pokračuje od 13 hodin, kdy je na prostranství před spolkovou chalupou připravený zábavný program. O ten se stará purkmistr s policajtem. Po nich vystupují
jabkancoví umělci se svými písničkami a scénkami.
A proč se vlastně plackám z brambor říká jabkance? Bramborám totiž naši předkové,
a to nejen na českotřebovsku, odjakživa říkali „zemská jabka“.
Recept na jabkance:
Brambory uvaříme ve slupce a horké je oloupeme. Oloupané horké brambory roztlučeme
dřevěnou palicí v necičkách na těsto, přidáme trochu soli. Na málo pomoučeném vále
z těsta uděláme placičky, vykrajujeme je sklenicí nebo hrnkem, potřeme náplníze sladkého
tvarohu, přeložíme a spojíme. Pečeme na plátech kamen, upečené se skládají do mísy, kde
se omastí máslem a posypou cukrem. Jabkance lze upéct i na litinové plotýnce sporáku
nebo na teflonové pánvi bez tuku.
Bramborová sobota připomene využití
této důležité potraviny, která od počátku
19. století tvořila součást lidové kuchyně.
Díky účasti předních českých pěstitelů
brambor můžete ochutnat pokrmy uvařené
z různých odrůd podle tradičních receptů.
Konec listopadu a začátek prosince patří
vánočním výstavám. Konají se na Veselém
Kopci i v památkové rezervaci Betlém v Hlinsku. Opět je to pro všechny příležitost seznámit se s jídelníčkem svátečních dnů a dozvědět se
spoustu zajímavých i překvapivých informací o sváteční stravě našich předků.
Biskupické kaléšek
Posvícenské koláče
120 g másla a 50 g cukru utři do pěny, pak postupně přidávej 4 žloutky a stále tři, dokud hmota nezbělí
a nezhoustne. Mezitím si dej vykynout kvásek s 20 g droždí, trošky cukru, mouky a mléka. Vzešlý kvásek přidej do utřené hmoty, postupně dávej 500 g hladké nebo polohrubé mouky, 1/3 vlahého mléka
a špetku soli. Těsto nechej asi 1 hodinu kynout, potom opatrně vyválej placku a z ní nakrájej potřebné
tvary na koláče. Koláče naplň plnidlem a vázej navyklým způsobem. Nebo můžeš vyzkoušet tradiční
způsoby dnes méně obvyklé. Koláče klaď
na vymaštěný plech, každý koláček řádně
pírkem pomasti a na plechu nechej asi
20 minut kynout. Potom peč v předehřáté
troubě dozlatova. Upečené koláče můžeš po
vytažení z trouby potřít mlékem, jsou potom
pěkně vláčné.Podle stejného receptu upečeš
i posvícenské buchty. Jen nezapomeň, že
v minulosti pekly hospodyňky buchty větší,
aby bylo „do čeho kousnout”. Bylo obvyklé,
že se na plech dělaly třeba jen čtyři buchty,
kterým se pak říkalo cihly.
Bramborové placky
Uvařenébramboryrozválej,přidejmouku,sůl,můžešdátivajíčkoapečplackyvhorkétrouběnebopřímo
na plotně.
Škubánky, též kucmoch, trpalky, šusterky
Hrnec s loupanými bramborami postav do vodní lázně a brambory zpola uvař. Potom na povrch
nasyp mouku (2 díly brambor 1 díl mouky) a vařečkou udělej do brambor díry a vař dále asi
10 minut. Potom osol, vařečkou hodně vymíchej a lžící namočenou v horkém másle vykrajuj škubánky, dávej je na mísu. Pak je pocukruj,
promíchej s mákem nebo roztlučenými sušenými hruškami - pracharandou.
Krupičník
Vařené brambory umeleme, přidáme majoránku, pepř, sůl, krupici a vajíčko. Omastíme
a upečeme v troubě.
Každoročně první říjnovou sobotu přijíždí první říjnovou sobotu do Biskupic u Jevíčka tisíce lidí na festival slivovice. Zakladatelům Biskupického kaléšku se podařilo skloubit téměř
300 let starou historii průmyslového zpracovávání ovoce a výroby ovocných destilátů
s prvky lidové zábavy, recese i regionální gastronomie. Soutěž o nejlepší vzorek slivovice
je výzvou pro domácí pěstitele ovoce. Biskupický kaléšek není jen o koštování slivovice.
Součástí festivalu je také bohatý kulturní program a přehlídka historických velocipédů.
Jejím vyvrcholením je závod na jednu anglickou míli v dobových úborech.
Recept na slivovici:
Vše začíná u ovoce – obecně platí, že kvas je nutné vyrábět pouze z ovoce plně vyzrálého. Se stupněm zralosti stoupá obsah cukru a zároveň se zvyšuje podíl vhodných cukrů. Kromě vlastních cukrů
ve vyzrálém ovoci stoupá i obsah aromatických látek, které dávají výslednému destilátu charakteristickou chuť i vůni.
Do připravených nádob se uloží ovoce a může se začít s přípravou kvasu. Nejlepší kvality lze dosáhnout pomalým kvašením při nižších teplotách. Pro přípravu kvasu nelze použít ovoce nahnilé nebo
plesnivé, hnilobná chuť pak přechází do destilátu. Pro kvasný proces i výtěžnost alkoholu je zásadním faktorem obsah cukru v ovoci. Ten výrazně stoupá až v posledních fázích zralosti. Ke kvašení
proto používáme jen ovoce vysoce vyzrálé. Do rmutu by měla přicházet jen surovina odstopkovaná,
bez třapin a listů. Přídavkem zákvasu (tj. čisté kultury ušlechtilých kmenů kvasinek rozmíchaných
v malém množství rmutu) zajistíme rychlý rozběh hlavního kvašení a výrazně snížíme riziko rozvoje
nežádoucí mikroflóry a zhrnutí kvašení.
Po vykvašení následuje doba pálení - destilace ovocného kvasu v surovinovém kotli s přímým ohřevem a mícháním kvasu. Získáváme tak destilát tzv. „lutr“ s obsahem ethanolu (alkoholu) 20-30%.
Jedná se o polotovar nevhodný ke konzumaci. Proto je nutné lutr ještě zušlechtit.
Rektifikace lutru – při této operaci se lutr zesiluje na požadovanou lihovitost a čistí od cizích, nežádoucích, páchnoucích, zdravotně závadných zplodin pocházejících z fermentace ovocných kvasů. Říkáme tomu zušlechťování ovocného
destilátu. Ohřev je přímý a při
destilaci se z vypáleného destilátu odděluje: úkap, jádro, dokap.
Destilát má v závislosti na počáteční cukernatosti kvasu a stavu při
dokvašení asi 60 - 80 objemových
procent alkoholu. V tomto stavu
se neprojeví chuť ovoce a slivovice
je dobrá jen do čaje. Ideální je ředit
na 50 - 51 procent, kdy je nápoj
lahodný a voňavý.
CMYK