Vinařský obzor

Vinařský obzor (6/2004)
293
Jednu z prvních vinic ze štěpovaných
sazenic ve Velkých Pavlovicích obdělává
Ing. Jaromír Veverka
A pokud to vše pozorujete z jedné z nejstarších vinic v oblasti, je to opět lehce vygradováno. O krátký a přitom dlouhý příběh se s námi podělil vinař
a vysokoškolský pedagog Ing. Jaromír Veverka.
„Vinici založil ještě za svobodna můj dědeček František Staněk hned po 1. světové válce. Ve výsadbě převažuje tradiční odrůda Modrý Portugal, sem tam je hlava Chrupky, některé
keře by byly ovšem těžko dohledatelné. Jedná
se o jednu z posledních vinic, u které by se ještě dalo hovořit o vedení na hlavu. Dnes jsou již
keře upraveny v jakémsi modifikovaném způsobu. Vinice byla původně vysazena na ploše 17
arů ve sponu 0,85x0,85 m, později v polovině
80. let jsme počet řádků zredukovali pro snazší
agrotechnické operace. 7 arů v zadní části pozemku jsme počátkem 90. let rekultivovali a vysadili zde Neuburské, již na klasickém středním vedení. Plodnost na keřích staré vinice
bývá 800–900 kg hroznů. Problémem je zahušťování keřů, takže zelené práce jsou zde i vzhledem k výšce zóny nad zemí hodně fyzicky náročné. Každý keř má svůj kolek a letorosty jsou
vyvazovány k němu. Agrotechnické operace zabezpečuji rotavátorem, ošetřování keřů provádím klasickým zádovým postřikovačem. Prolamování letorostů a zabezpečení vzdušnosti keře
je velmi důležité pro dostatečné oslunění hroznů a jejich vyzrání. V sezóně přihnojuji na list.
Úrody jsou pravidelné.“
(rs)
Po stopách čínských vín
MUDr. Martin Křístek, Ostrava
„Místní lidé mají ve
zvyku pít víno. Koně
spásají vojtěšku.“ poznamenal si císařský
vyslanec Čang Čchien roku 138 př. n. l.
o západních provinciích. Zpět do hlavního města se vracel nejen se stádem koní,
ale vezl i semena vojtěšky a sazenice révy. „V okolí císařského paláce vykvetly vinice a nekonečná pole vojtěšky.“
psaly tehdejší kroniky. Přesto se vinařský boom
nekonal a víno bylo nadále vzácným darem přiváženým ze Západu. O prosperujícím vinohradnictví severozápadní provincie Sin-ťiang víme
i díky písemnostem dynastie Tchang (618–907)
a Jüan (1280–1368). První z panovníků dy-
nastie Tchang ještě nevěděli o pěstování révy a
výrobě vína vůbec nic.
Teprve osvícený císař Tchaj nechal znova vysadit révu v císařské zahradě. Sazenice pocházely
z Turpanské prolákliny, dodnes známé vinařské
oblasti. Vyrobené víno prý bylo „zelené, svěží a
silné“. Vinohradnictví se šířilo i východní provincií Šan-si, dokladem čehož je řada dochovaných
textů a básní zasvěcených vínu. Vladaři dynastie
Jüan (1280–1368) byli vínu nakloněni natolik, že
povolili jeho použití při nejvyšších náboženských
obřadech. Založili vinohrady ve svém sídelním
městě Nankingu a v císařském paláci na nábřeží
Jang-c´-ťiang spravovali řádný vinný sklep. Encyklopedie zemědělství z éry dynastie Ming (1368–
1644) popisovala tehdy známé odrůdy révy vinné asi takto: „Křišťálové – bělavé, velké, dlouhé
a sladké hrozny. Purpurové – modré, velké nebo
malé, sladkokyselé. Zelené – ze Sečuánu, podob-
né západním zeleným hroznům, zvané Zaječí
oči, sladší než med, nejlepší bezsemenné. Malé
– ty ze Západu jako pepř, ty z Jün-nan na Jihu jako
datle a mnohem chutnější.“
Zajímavé je, že Číňané dříve konzumovali víno teplé, ohřívané ve speciálních pohárech – „trojnožkách“ (viz fota). V roce 1892,
kdy pomalu končila epocha dynastie Čching
(1644–1911), se ze zámořského exilu vrátil do
vlasti jistý Čang Pi-š´, aby zde následně založil vinařství Changyu. Až díky němu poznala Čína evropské odrůdy révy vinné a moderní vinařskou technologii, včetně použití dubových sudů. Nová moderní vinařství vznikala
počátkem 20. století ve městech Čching-tao a
Peking a také v provinciích Šan-si a Ťi-lin na
severovýchodě země. Bohužel, následující léta
válek a nepokojů rozmachu vinařského průmyslu nepřála.
294
Vinařský obzor (6/2004)
Lotosové pole ve „Vesnici broskvového
květu“
Rozvoj nastal, soudě dle čínského tisku,
teprve se vznikem Čínské lidové republiky: „Tři
etapy budování vinařského průmyslu – obnova, výstavba, otevření světu – vedly čínské vinaře k dnešním velkolepým výsledkům.“ Tolik
oficiální verze. Během prvé pětiletky byl zahájen provoz vinařského závodu v Pekingu, následovala vinařství Tsingtao, Tonghua, Danfeng,
Shacheng a další. Za druhé pětiletky bylo vybudováno několik desítek vinařských závodů v provinciích podél toku Žluté řeky – Che-nan, An-chuej a Ťiang-su. Přestože důraz byl
kladen na výsadbu odrůd dovezených z Bulharska, Maďarska a SSSR, zachovány byly i některé tradiční čínské odrůdy. V roce 1949 vyprodukovala Čína sotva 200 tun hroznů. V letech sedmdesátých již činila celková produkce 60 000
tun a pracovala zde stovka vinařských závodů. Nová moderní vinařství měla přitom teprve
vzniknout. A to nejen v tradičních vinařských
oblastech, ale i v nově vytipovaných regionech,
např. v oblasti Liaotungského a Pochajského zálivu. Sklizeň roku 1981 poprvé dosáhla mety
100 000 tun a za dalších 7 let byla úroda ještě třikrát vyšší. Na úspěchu se významnou měrou podílela joint ventures, využívající jak zahraniční kapitál, tak i dlouholeté vinohradnické a vinařské zkušeností partnerů z vyspělých
vinařských zemí.
V současnosti ovládají tři velkovýrobci –
Dynasty (Remy Martin), Great Wall (Torres)
a Changyu – celou polovinu čínského trhu s vínem. V Číně dnes působí nejméně 300 vinařství. Převažují středně velké a malé firmy, které zpracují méně než 2000 tun hroznů. Pouze
Changyu, Great Wall, Dynasty a Great Dragon
přesahují hranice 10 000 tun. Číňané produkují
nejvíce vína v Asii. Naštěstí nestoupá jen množství vyrobeného vína, ale i jeho kvalita. Ještě
v polovině 90. let 20. století dominovala v nabídkách vína sladká a polosladká. Nyní lze většinu vín zařadit do kategorie vín suchých. Na prahu 21. století se Čína zařadila do světové desítky vinohradnických gigantů. Plocha
vinic jen za poslední 3 roky vzrostla o 38 %. Dnes činí 260 000 ha a je
tedy větší než rozloha vinohradů např.
v Chile. Značná část vinic dosud slouží k produkci stolních hroznů. Popularita pití vína však rychle roste, zvláště ve městech jako Šanghaj, Kanton a
Peking. V nedávné anketě uvedla víno
jako svůj oblíbený nápoj více než pětina obyvatel Pekingu a Šanghaje. Každý Číňan vypije v průměru 0,5 litru
vína za rok. Domácí produkce už není
pro pokrytí poptávky dostačující. Zatímco vývoz čínských vín stagnuje, dovoz stoupl během
několika let desetinásobně. Víno jde na odbyt
obzvláště v drahých restauracích, barech, kasinech a hotelích. Čínský konzument vína patří obvykle do jedné ze dvou kategorií obyvatel.
Buď mezi vzdělané a dobře placené státní zaměstnance, nebo do skupiny movitých „nových
Číňanů“. Lidé s nižšími příjmy pijí víno výjimečně. Příznivé a klesající ceny, šířící se povědomí o kladném účinku na lidské zdraví, v případě vína červeného umocněného faktem, že
Číňané považují červenou barvu za barvu štěstí. To vše jistě brzy učiní svět vína přitažlivým i
pro širší vrstvy obyvatel miliardové Číny.
Vinařské oblasti
Pochajský záliv. Nejuznávanější vinařská
oblast Číny zahrnuje severočínské pahorkatiny
v okolí měst Čchang-li a Ťi, pobřežní oblast Tchien-ťin a Šantungský poloostrov. Blízkost Žlutého
moře zajišťuje vinicím příznivé přímořské klima,
s dostatkem tepla i vláhy po celý rok. Problémem
bývají, zvláště na podzim, plísně. Převládají písčité a úrodné hlinité půdy. Oblast se pyšní největší
rozlohou vinic, nejlepší odrůdovou skladbou a po-
lovinou vinařské produkce Číny. Mezi nejslavnější vína Asie patří Cabernet Sauvignon z Čchang-li,
Muškát z Tchien-ťin, Chardonnay a Ryzlink vlašský z poloostrova Šan-tung. V provincii Che-pej
severně od města Tchien-ťin se nachází nejúspěšnější čínské vinařství současnosti – Dynasty.
Severozápadní region. Velmi rozlehlý region s podoblastmi vzdálenými stovky kilometrů. Právě zde leží prapůvod pěstování révy na
čínském území. Vinohrady lemují starodávnou
Hedvábnou stezku, stojí na říčních naplaveninách východně od pohoří Che-lan v provincii Ning-sia, v okolí města Wu-wej v provincii
Kan-su, severně od velehor Ťan-šan a v Turpanské proláklině, druhém nejnižším místě planety, v provincii Sin-ťiang. Podloží je díky nepříliš vzdálené poušti Gobi písčité, místy převažují
jíly či štěrky. Vinice jsou vystaveny velkým rozdílům denních a nočních teplot, nedostatku srážek a nadmíře slunce. Kruté podmínky eliminují výskyt chorob a škůdců, a tak Číňané rádi
označují tento region přívlastkem „ekologický“.
Hrozny dosahují vysoké cukernatosti a údajně
netrpí ani nedostatkem kyselin. Region produkuje plnou pětinu čínských vín. Dříve nejvýše
hodnocenými byla vína firmy Ningxia, čelící
Vinařský obzor (6/2004)
Trojnohé poháry slouží k ohřevu vína
nyní konkurenci mladých ambiciózních vinařství Vinisuntime, Guangxia a Huangtai.
Ša-čeng. Menší vinohradnická oblast severně od Velké čínské zdi v okolí měst Süan-chua, Čuo-lu a Chua-laj. Mírné klima s chladnými léty, dostatkem slunečního svitu, výraznými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí, písčité půdy a relativní sucho svědčí tradičním čínským odrůdám, jako např. Dračí oko či Kravské vemeno. Avšak také tady v poslední době
horečně vysazují Cabernet Sauvignon, Merlot, Chardonnay i Ryzlink rýnský. Největší vinařství Číny s příznačným názvem Great Wall
leží právě zde.
Povodí Žluté řeky. Dnes stagnující, dříve
oslavovaná oblast extenzivního čínského vinohradnictví šedesátých let 20. století. V provinciích Che-nan, An-chuej a Ťiang-su, na úrodných naplaveninách Žluté řeky, roste réva vinná vskutku velmi bujně. Horké a deštivé počasí
s letními monzuny však prospívá více plísním a
hmyzu než kvalitě sklízených hroznů.
Ostatní oblasti. Řada dalších míst nejrůznějších regionů Číny byly či jsou považovány za
vhodné pro výsadby vinic. Např. úrodné půdy
náhorní plošiny Jün-nan a povodí řeky Ťin-ša na
jihozápadě země, kde je dostatek tepla i přiměřené srážky, či naopak studený severovýchod,
kde bývá na úkor Vitis vinifera preferována
chladu odolná Vitis amurensis.
Jaká jsou čínská vína?
Při loňské podzimní cestě napříč Čínou
jsme na vinohrady narazili pouze dvakrát. Cestou z metropole země, Pekingu, k Velké čínské
zdi (oblast Ša-čeng) a poblíž města Si-an, výchozím bodu dávné Hedvábné stezky (oblast Žluté řeky). Vinice v širokém sponu, vedení střed-
295
a Dynasty Dry Rose Wine (sytá lososová barva,
intenzivní vůně malinové šťávy, víno opět lehké, svěží, ale krátké). Naopak Gujing Dry Red
Wine 1996 (oblast Žluté řeky) bylo na hranici pitelnosti (nízká, světle rubínová barva, vůně křížal, neharmonické, prázdné, hořčiny v závěru).
Dobrý dojem nezanechalo ani cuvée Ryzlinku
vlašského a Chardonnay ze vzdáleného Severozápadního regionu, Xi Xia King Dry White Wine
(světle žlutá barva, vůně „kadeřnictví“, neharmonické s vysokou kyselinou). Subtropický Kuej-lin byl sice místem jedinečných gastronomických zážitků, ovšem kvalita ochutnaných vín
byla velmi nízká. Prakticky nepitelné Yunnan
Red Wine ze stejnojmenné jihočínské vinařské
oblasti (světle rubínové víno, vůně malin a jahod, prázdné, neharmonické s vysokým obsahem kyselin, polosladké) či DeHong Putaojin
(víno nahnědlé barvy, zoxidované, neharmonické, prázdné, nasládlé). A tak čest čínských
vinařů zachraňovalo místní červené víno z divoce rostoucí révy Mont Yougfu (rubínová barva,
vůně červeného rybízu, lehké, svěží, pitelné) a
Changyu Cabernet 1997 (Pochajský záliv) (tmavě rubínová barva, jemná kořenitá vůně, středně
plné s vyšší kyselinkou a dlouhým dozníváním).
(Literatura: China Wine On Line)
Foto: Martin Křístek
ně vysoké na drátěnkách způsobem Lyra. Hned
napoprvé jsme ochutnali překvapivě povedené
cuvée Cabernet Gernischet a Cabernet Franc,
Shacheng Great Wall (oblast Ša-čeng) (rubínová barva, vůně černého rybízu, lehké s vyšší kyselinkou, měkkými taniny, dlouho doznívající). Premiéra bílého čínského vína,
Suntime Dry White
Wine 1999 (Severozápadní region), už tak
dobře nedopadla (víno
světle žluté barvy, nečisté vůně s chutí hořkého grepu, málo harmonické, krátké). Nejvýše hodnoceným bílým vínem byl Huadong Riesling 2000 (Pochajský záliv) (slámo- Řeku Li lemují bizardní vápencové útvary
vá barva, jemná petrolejová vůně, plný, harmonický s příjemnou
kyselinkou). Ze stejného regionu pocházelo
i velmi slušné červené
Fengshou Wine (víno
rubínové barvy, vonící švestkami, na patře
lehké, svěží a dlouhé),
pitelné Changyu Dry
Red Wine 1999 (tmavě
rubínová barva, aróma
ostružin a brusinek,
tóny marmelády, lehké s vyšší kyselinkou) Na rýžových polích pomáhají rolníkům buvoli