19 Allosaurův konec - Základní škola a Mateřská škola

Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek
Číslo projektu
CZ.1.07/1.4.00/21.0624
Název šablony klíčové aktivity:
I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji
čtenářské a informační gramotnosti.
Název DUM: Dinosauři – prezentace ICT, Allosaurův konec
Třída: III.
Vypracoval/a: Mgr.Jitka Domanská
Ověřil/a: Mgr.Jitka Domanská
DINOSAUŘI - Allosaurův konec
Insa Bauerová
Ilustrace – Udo Kruse-Schulz
,,Kdopak to tam víří tolik prach?“ ptala se paní Hoffmanová, která měla dozor
na školním dvoře. Její třída 4.A běhala a dupala po vyschlé zemi. ,,Hrajeme si na
vymírání dinosaurů,“ odpověděla Sofie.,,Když se meteorit srazil se Zemí, strašně
se prášilo.“ Rozkašlaný Mirek jim skočil do řeči:,,A protože sluneční paprsky
nemohly proniknout přes vrstvu prachu na Zemi, byla všude tma a zima. A
pak…“ ,,Potom přestaly růst rostliny,“ dodal spěšně Bartoloměj.
,,Hej,to jsem přece chtěl říct já!“ zlobil se Mirek. ,,Když už nebyly žádné
rostliny, býložravci neměli potravu a vymřeli,“ vysvětloval a skácel se k zemi
jako umírající pravěký ještěr.
,,A někde zase masožravci sežrali všechny Mirky, tedy, myslím všechny
býložravce, a pak už ani oni nenašli nic k jídlu,“ řekla s vážným obličejem Sofie
a vrhla se na zem vedle Mirka.
Paní Hoffmanová se usmála.,,Musím uznat, že máte velice dobré znalosti!
Dokážu si nyní živě představit, co se odehrávalo zhruba tak před 65 miliony
let……….
Z posledních sil se vlekl šedou pouští jeden z největších dinosaurů, allosaurus.
Dříve tak zelená krajina plná bujné vegetace byla nyní zahalena silnou vrstvou
prachu. Všechny rostliny kolem dokola byly již dávno sežrány nebo odumřely.
Žádné další rostliny již nerostly. Skrz oblaka prachu nepronikl k Zemi žádný
sluneční paprsek. Čím dál více se ochlazovalo.
Z býložravců a také mnohých masožravců zůstávaly pouhé holé kostry.
Ostatní masožravci bloudili mrtvou krajinou. Dříve tak nebezpečný allosaurus
byl už hlady velmi zesláblý. Očichával kostry, které se hrůzostrašně vynořovaly
z temného prachu. Ale pro něho už nezbylo nic. Vztekle a zoufale řval do
temnoty. Následoval instinkt, který masožravého dravce vedl směrem na jih.
Prázdné břicho a stále větší chlad ho zpomalovaly. Nevzdával se však. Byl
zvyklý bojovat. Dorazil k řece. Žíznivě začal pít bahnitou břečku. Čistá voda tam
už dlouho netekla. Zatímco se allosaurus snažil napít, jeho pozornost nakrátko
polevila. Náhle zavětřil nebezpečí. Bylo však až příliš pozdě. Obklíčila ho
smečka číhajících velociraptorů, mrštně a obratně se pohybujících malých
dravých dinosaurů s dlouhýma nohama. Nyní je masožravý obr sám ohrožen!
Otáčel svou masožravou tlamou plnou zubů ostrých jako břitva a mocně řval.
Cítil,že malí masožravci jsou příliš rychlí na to, aby přicházeli v úvahu jako
kořist. Zoufale se pokoušel odrážet útoky nebezpečných nepřátel. Náhle zaútočili
velociraptoři z více stran současně. Skočili na jeho obrovské tělo a zaťali do něj
svými ostrými drápy. Allosaurus se bránil ze všech sil, ale bylo to beznadějné.
Sotva setřásl jednoho nepřítele, druhý se mu hned zakousl do zátylku. Allosaurus
chrčel, a odplazil se stranou. Jako smyslů zbavený se válel v prachu. Tím se
zbavil několika útočníků, ale ti se vrátili…
Velký masožravec byl brzy tak vyčerpaný a otupělý, že už ani necítil, jak se
na něj malí draví dinosauři znovu a znovu vrhali. A tak z allosaura zůstala jen
kostra. Avšak i jeho útočníci, hbití velociraptoři časem vyhladověli a potravu už
nenašli.
Děti napjatě poslouchaly. Mirek se nejistě rozhlížel, jako kdyby se bál, že za
každým stromem číhá allosaurus. ,,Opravdu to tak bylo?“ zeptala se Sofie. Paní
Hoffmanová pokrčila rameny. ,,Nevím. To, co jsem vám vyprávěla jsem si
vymyslela. Mohlo to být tak anebo i trochu jinak. Vědci nejsou zajedno.
Odpověz na otázky celou větou:
1. Do které třídy děti chodily?
____________________________________________________________
2. O kterých dinosaurech vyprávěla paní Hoffmanová svůj příběh? 3. Byl příběh pravdivý? _________________________________________________________________________________ Vydalo nakladatelství Fragment 2010 , ISBN 978‐80‐253‐1121‐9 str. 67‐71