ZDE - choler

Rumunská Jihokarpatská Lejtour 2015
0.den – středa 10.6. – Odjezd
Kvůli mé nemoci jsem musel odjezd o 1 den posunout. O ten přicházíme. Peca musí být doma už ve čtvrtek kvůli
přípravě 40-tin na Skalském Mlýnu.
V 19:00 nabírám Satana v Habrůvce a ve 20:00 Pecu v Brně u hlavního nádraží. Jsme komplet. Jedeme!
Cesta celkem v pohodě. Akorát v Rumunsku jsem srazil kočku, v Temešváru přejel retardér v 50km/hod, a poté jel asi
100m v protisměru.
Vzdálenost 800km, doba jízdy 9:30
1.den – čtvrtek 11.6. – Baile Herculane a údolí řeky Cerna – 70km
Ráno příjezd do Baile Herculane v 7:00 místního času (6:00 našeho letního). Parkujeme auto v zadní části, na náměstí
se sochou Herkula.
V bance měníme EURA na RON v kurzu 4,55. Dáváme první točené pivečko, kafíčko.
BAILE HERCULANE A TEKTONICKÉ ÚDOLÍ CERNE
Nejvýznačnější rumunské termální lázně, kdysi nejmondénnější lázně Uherska, s typickou lázeňskou architekturou, založené však již Římany a s geologicky i
geomorfologicky zajímavým okolím. Termální prameny jsou vázány na mimořádně významnou tektonickou linii probíhající podélně západní částí Jižích Karpat od
Petrošeni až do Srbska. Výrazně ovlivnila i geomorfologický vývoj celé této oblasti - vznilky podél ní výrazné kotliny, údolí Cerne v němž jsou i Herkulovy lázně,
úsek údolí Dunaje v Železných vratech. Údolí Cerne je nejvýraznějším tektonickým údolím v Rumunsku. Velmi nápadný je jeho pří močarý průběh sledující
tektonickou linii a vyjímečná je i jeho hloubka, přesahující většinou 1000 m, i mimořádně strmé svahy. Úd olí tvoří výrazný geologický předěl - pravostranné svahy
jsou nekrasové, levostranné jsou vápencové. Vápencové svahy jsou silně skalnaté, s výraznou erozní modelací a rozčleněné skal ními zářezy. Vápence jsou
intenzivně zkrasovatělé. Vedle celé škály obvyklých povrchových i podzemních krasových forem tu najdeme i některé velmi neobvyklé tvary jako visuté úvaly a
dokonce se tu uvádějí dvě visutá polje s humy (vápencové pahorky s ostým úpatím). Vrch Domogled (1105 m), zvedající se rovných 1000 m nad Herkulovými
Lázněmi je krajinářsky neobyčejně působivý. Jeho skalnaté vápencové srázy s místní varietou borovice černé patří navíc k nejb ohatším botanickým lokalitám
Rumunska, včetně několika endemitů jižních Karpat. Okolí Železných vrat, včetně dolní části údolí Cerne je nejvýznamnější oblastí s výskytem mediteránní s
submediteránní flóra a fauny v celé zemi. Termální sirné prameny (teplé 35-54 stupňů) vyvěrají ve značném počtu jak v lázních tak i v okolí v údolí Cerne.
Vyrážíme na kole. V prvním místě, kde vyráží horký prameny, jsme neuspěli. Koupeme se o 3km dál, v betonové
nádrži s opravdu horkou vodou. Mezitím jsem našel i první kešku v Rumunsku – u jeskyně Haiducilor. Parádní krasová
jeskyně, ale děsně popsaná místními tupými hlavami.
Cestou nás chytl déšť. Naštěstí sme se včas schovali do boudy. Stáhli sme tam Satanovo víno a kus ořechovice. Od
odbočky za Tatu mizí asfalt. Cesta připomíná tankodrom. Díry, bláto, poté betonové panely.
Spíme u jezera Lui Lovan, které nekonečně dlouho objíždíme po pestré cestě. Zatáčka nalevo, napravo, dolů, nahoru,
bláto, voda, šutry. Divočina. Stavíme stan, noc dobrá. Dospali sme včerejší cestu.
2.den – pátek 12.6. – sedlo Cerna-Jiu – 95km
Sedlo Jiu-Cerna
1330m
Lacul valea lui lovan
Vstáváme až po 8:30. Stan sušíme kousek vedle na slunku. Po 10:00 vyrážíme. Ještě jedeme velký kus kolem
přehrady, objíždíme snad dalších 10 jazyků po šotolinové / lesní cestě. Mě baví, Peca se Satanem klejí.
Poté začínáme stoupat do sedla Jiu-Cerna. 600m převýšení na 8km. Mazec. Nahoře se nám navíc rozpršelo. Dolů
jedeme pomaličku. Na kamenech si nechceme zničit kolo a poztrácet všechny věci.
Dole je od kempu nová asfaltka. V Uricani dáváme oběd. Ve Vulcanu nakupujeme vínečka. Navečer ještě před
křižovatkou s hlavní silnicí 66 dáváme pivečko v novém hotelovo-restauračním zařízení.
Spíme po boji s hledáním místa v údolí řeky Jiu na „speciale picnic arei“. Děláme ještě oheň, padli 3x 0,7l vína a spát
jdeme až někdy v 1:00 pod širákem.
3.den – sobota 13.6. – Přejezd z údolí řeky Jiu na Transalpinu - 74km
Ráno vyrážíme po 9:00 do Bumbesti Jiu. V městečku dáváme kafíčko s krosanty. Satan s Pecou i pivko.
Poté po asfaltkách za šílenýho vedra přejíždíme do Novaci. Tu dáváme oběd v místní pizzérii. Samozřejmě i nějaké to
pivečko. Přijel polák, co tu cestuje po Rumunsku na kole sám. Dáváme s ním řeč.
Pozdě odpoledne vyrážíme na Transalpinskou silnici.
Cesta byla zbudována už mezi válkami za krále Karla II. a proto ji místní také říkají Královská cesta. Za 2. světové války ji přestavěli Němci, aby jim lépe sloužila a
své později přidal i komunistický režim. Dnes je Transalpina turistickou atrakcí, ale ještě nedávno to byl ráj pro motorkáře milující jízdu tichou krajinou bez lidí a
hord aut. I dnes jsou na silnici takové úseky, i když už jich je méně, ale výhledy do krajin jsou neopakovatelné stále.
Konají se tu zrovna teď automobilové závody do vrchu. Koukáme na parádní auťáky a nahoru vyrážíme až po dvou
pivech v 19:00. Stoupáme pomalu a v alpském městečku Ranca jsme až po soumraku. Výhledy na zapadající slunce za
horami má nezapomenutelnou atmosféru.
V penziónu Gabriel v Rance u lyžařského vleku nám dokonce ještě po 22:00 uvařili večeři. Spíme kousek vedle na
dřevěné verandě chaty u vleku. Nesnesitelně na nás do noci štěkají psi. Nedá se usnout. Vydrželi štěkat přes hodinu,
než si unavili štěkadla.
4.den – neděle 14.6. – Transalpina road - 58km
Dneska vyrážíme hned po 8:00. Stoupáme na Papusu a
pak na sedlo Urdele. Nejvyšší bod Transalpiny, 2145m.
Asfaltka je nová, slunce pálí, horské scenérie úchvatné,
nemá to chybu. Kupujeme tady nahoře sýr, domácí
višňovku a padáme dolů do Lotrolui.
Tady v restauraci dáváme dobrý obídek, gordon blue. Ten
nás tak unavil, že sme to museli na hodinku zalomit.
Tartarau
Lotrolui
Po kafíčku v 17:00 pokračujeme po Transalpinské silnici
do sedla Tartarau. Odsud už po šotolině jedeme údolím
říčky nahoru. Po 10km spíme v divočině na plácku
s ohništěm a dřívím. Oheň sme zapálili jako první, protože
tu koušou malý mušky. Vypili sme domácí griotku i
slivovici a šli spát. V dálce se blýská. Stan stavíme až nad
ránem, kdy se bouřka přiblížila k nám. Dobře sme udělali,
za chvíli začlo lejt.
Lacul Vidra
Sedlo Urdele
2141m
5.den – pondělí 15.6. – TransNegovan road - 107km
Cortisoara
Lacul Negovan
Sadu
Vstáváme po dešti v 7:30. Po snídani a standartním kufrováním věcí do brašen pokračujeme po šotolinové cestě
nahoru do sedla Steflesti (1720m). Peca se Satanem stále mrčí na divočinu, ale cesta není až tak hrozná. Při pomalé
jízdě se to dá hravě jezdit.
Asfalt začíná ještě před první vesnicí Rau Sadului. Po vybudování nové silnice z evropských fondů tu již rostou nové
penzióny, jako houby po dešti.
V Sadu jsme chtěli dát oběd, ale žádná restaurace tu není. Tak jen pivka z obchodu.
Obědváme kebab až v Talmaciu. Začalo zase pršet, takže dáváme další pivo, kafíčko. Vyměnili jsme tu další prachy.
Satan s opravou kotoučové brzy zase neuspěl. Cyklo obchod je až v Sibiu.
Navečer valíme po vedlejší silnici na Avrig. Tady nás rozesmála dvoupruhová asfaltová silnice, kterak končí před
železnicí a hned za ní zase pokračuje. Na přejezd už zřejmě nebyly peníze.
Po hlavní silnici jedeme k začátku Transfagarašské silnice a za Cortisoarou na soukromém pozemku u říčky
rozbalujeme tábor. Opékání buřtů, pivka ursusy i víno nemělo chybu. Spát jdeme až ve 2:00. Začalo pršet, takže do
stanu.
6.den – úterý 16.6. – Transfagaras Highway - 88km
Ráno máme mokrý stan a bohužel vstáváme až v 7:30. Jak říká Peca, pro dnešní náročnou etapu jsme včera udělali
maximum.
Začínáme stoupat po Transfagarašské silnici. Neprší, ale mraky se nad horami divoce honí.
Transfagaras Highway – Ceausescova cesta do pekel
Je to nejvýše položená silnice v celé Evropě. Na svých 118 kilometrech stoupá prudce vzhůru a stejně
zběsile pak klesá v ostrých zatáčkách. Zařezává se do skalisek od podhůří přímo k nejvyšším horám
země Moldoveanu (2543 m) a Negoiu (2535 m). Povrch má asfaltový a na Rumunsko nebývale
kvalitní. Vede přes spousty viaduktů a mnoha krytými průjezdy, které projíždějící auta chrání před
vodou řítící se ze skalních stěn.
Ceausescu dal příkaz k zahájení stavby v roce 1970. Rumunští vojáci v některých místech
Transfagarašskou cestu přímo vyrvali ze skal. Nejméně 38 jich tu během tří let ostřelování
dynamitem a přesouvání 3,8 miliónů metrů krychlových zeminy nechalo svůj život. Povídá se, že na
nebezpečných úsecích pracovali hlavně Romové.
Fagaraš střídá nálady
Balea Lac,
2040m
Pokud se vám pohledem dolů nezatočí hlava, můžete celou cestu pozorovat mocné horské vodopády
padající kamsi do podhůří. Každou chvíli se však může stát, že výhled překryje hustá mléčná mlha.
Jako by tu kolem nikdy nic nebylo. Nesměřujete nikam. Žádný vrcholek, žádná propast.
A pak se zničehonic závěs rozevře a odmění vás tou nejúžasnější krásou zvlhlých horských štítů
třpytících se v ostrém slunci. Pro milovníky hor však Ceausescu tuto silnici asi nestavěl. Měl to být
důkaz moci. A taky se tak přes vysoké pohoří mohla rychle přepravit armáda.
Fagaraš je rumunské pohoří s nejrychlejšími proměnami počasí. I proto bývá silnice otevřena jen od
června do října. Někdy však můžete narazit na závoru i v srpnu. To když tato extrémní spojnice
rumunských regionů Transylvánie a Wallachie obdrží náhlou sněhovou nadílku.
Hotel Balea
Vidraru Lac
Nahoře, ve výšce 2014 metrů, provrtává horu tunel dlouhý 875 metrů. Je nejdelší v celém Rumunsku.
U jeho ústí tiše leží ledovcové oko Balea se dvěma hotely na břehu. Třetí je už hodně dlouho v e
výstavbě a vypadá to, že tak navždy zůstane. Tohle místo pamatuje lepší časy podnikových
dovolených.
Poenari
Právě tady začíná řada turistických tras značených po celém Fagaraši. Můžete se odtud pohodlnou
túrou vydat na vrcholy obou zmíněných nejvyšších hor. Tím nejnáročnějším úsekem přechodu
Fagaraše je prý Drákulova soutěska. Místní dodnes říkají, že tam jde o život. To tvrzení ale asi
nebude tak žhavé, Rumuni mají sklon přehánět. Vždyť i pravé Drákulovy hrady mají nejméně dva...
Zastavujeme na turistickém hotelu Balea Cascada. Dáváme polívko, pivo, kafíčko.
Pokračujeme dál, stoupání tu Čaučesku nechal udělat stále mírné. Problém nastal v okamžiku, kdy se mraky převalily
k nám do údolí a začal brutálně lejt. Pěkně, i s kroupami. Kompletně mokří a zmrzlí na chvíli kotvíme v salaši opodál.
Paní této dřevěné chatrče nám nabídla syrovátku i ovčí sýry s rajčetem. Mockrát děkujeme.
Asi 5km před vrcholem nám opět začalo lejt a už nepřestalo. V sedle Balea Lac ve výšce 2040m sedíme v turistické
chatě a koukáme z okna, že nic nevidíme. Stále leje a do toho se navalila mlha. Hnus. Dáváme oběd, pivečka, kafíčko.
V 17:00 se rozhodujeme, že musíme přece jet. Loučíme se s českou motorkářskou bandou, která je ráda, že tu vidím
ještě větší blázny, než jsou oni sami.
Projíždíme tunelem a padáme v pláštěnkách dolů, k přehradě Vidraru. Nejhorší to má Satan, pouze s jednou brzdou,
která na mokré silnici ztrácí účinnost.
Večer končíme v kempu pod hradem v Poenari. 15 RON za noc na trávě, ale s teplou sprchou. Nakonec každý spíme
na verandičkách chatek. Dobrá noc.
7.den – středa 17.6. – 70km
Vstáváme už v 6:00. Drobně poprchává. To už je k vzteku. 3x oblékám a vysvlékám pláštěnku.
Valíme 30km do Curtea de Agres na nádraží. Cestou potkáváme ráno rumuny, kterak odvádějí kravky na pastvu.
Všude po vesnicích je vidět chudoba. Tak asi jako u nás před 50 lety.
Od železničářů Curtea de Agres se dozvídáme, že žádný vlak nepojede. Důvod neznám.
To je nepříjemné, takže ještě musíme dnes ujet 35km do Pitesti. Cesta po frekventované silnici plné výmolů je děsná.
Naštěstí už neprší.
V Pitesti kupujeme kartou jízdenku přes Craiovu do Baile Herculane. Druhý vlak z Craiovi však nebere kola. Snad to
nějak domluvíme. (http://www.infofer.ro/en/)
Vlak nám odjíždí až v 15:38, takže máme spoustu času na několik piveček a oběd. Centrum města s pěší zónou už
vypadá dobře, evropsky. Normální evropské obchody, zahrádky, solidně oblečené rumunky, většinou i
s podprsenkami. Před odjezdem ještě návštěva lídlu na dárky domů a už sedíme ve vlaku i s kolama do Craiovi. Vlak
je moderní jednotka, shodná s regio panterem u nás v ČR. Klima ale nějak nejede, je tu děsné horko.
V Craiově sme nakonec domluvili a koupili jízdenky na kola i do toho IC. Umísťujeme je na konec vlaku a sedíme
pohodlně hned vedle v kupéčku. S malým zpožděním sme ve 22:00 v Baile Herculane. Tady to ještě žije. Restaurace a
bary jedou. Už bohužel bez nás. To ale rozzuřilo Leje Everydaje a po koupeli v termálu na nás seslal slušnou bouřku.
Takže mokří balíme a nakládáme kola a v průtrži mračen kolem 24:00 opouštíme Rumunsko.
8.den – čtvrtek 18.6.
Jedeme stejnou cestou přes Temešvár, Szeged, Budapešť, Bratislavu, do Brna.
Tady se loučíme s Pecou, který odjíždí vlakem domů do N.Města. Luboše vyhazuji v Habrůvce a doma jsem totálně
vyřízen, unaven v 11:00.
 Celkový náhled na trasu. Najeto celkem 562km, nastoupáno 9500vm